Page 1

Znam tajemstvi_003_Sestava 1 9/6/17 10:52 AM Stránka 1

Tess Gerritsenová

ZNÁM TAJEMSTVÍ

KNIŽNÍ KLUB


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 4

PfieloÏila Ludmila Hanzlíková

I KNOW A SECRET Copyright © 2017 by Tess Gerritsen Translation © Ludmila Hanzlíková, 2017 ISBN 978-80-242-5922-2


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 5

Skvûlé dámû Margaret Ruleyové


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 7

Podûkování Má matka, ãínská imigrantka, anglicky moc nemluvila, ale chápala – a milovala – americké horory. Tuhle náklonnost jsem po ní podûdila a jako dítû jsem trávila dlouhé bezvadné hodiny s potû‰ením a kfiikem, kdyÏ jsem sledovala své oblíbené kusy – Oni, Vûc, Invaze zlodûjÛ tûl. KdyÏ jsem koneãnû získala ‰anci napsat a produkovat vlastní nezávisl˘ hran˘ film, samozfiejmû ‰lo o horor. Námût pro Znám tajemství byl ãásteãnû inspirovan˘ zku‰enostmi z natáãení filmu Ostrov Nula a dík si zaslouÏí Mariah Klapatchová, Josh Gerritsen, Mark Farney, mÛj muÏ Jacob a cel˘ ‰táb a úãinkující v Ostrovû Nula, Ïe byli souãástí toho dobrodruÏství. Prolili jsme tunu umûlé krve, nechali shofiet jeden dÛm (zámûrnû), zÛstávali dlouho do noci vzhÛru a pili evidentnû pfiíli‰ piva, ale hele, lidi – opravdu jsme natoãili film! A co jsem napsala o fanou‰cích hororÛ, je svatá pravda: Jsme jedna velká ‰Èastná rodina. Niãeho se nebojíme. To mi vûfite. Chtûla bych podûkovat také v‰em, kdo spolupracovali pfii vydání knihy Znám tajemství: bájeãnému t˘mu z literární agentury Jane Rotrosenové, dík si zaslouÏí i mé redaktorky Kara Cesareová (USA) a Frankie Grayová (U. K.), rovnûÏ Kim Hoveyová, Larry Finlay, Dennis Ambrose a jeho t˘m peãliv˘ch korektorÛ (skláním se pfied nimi) a moje pilné vydavatelky na obou stranách velké louÏe, Sharon Propsonová a Alison Barrowová. Bylo mi ctí s nimi spolupracovat.

7


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 9

Kapitola 1 KdyÏ mi bylo sedm, zjistila jsem, jak je na pohfibu dÛleÏité ronit slzy. Toho letního dne pohfibívali mého prastr˘ce Orsona, vyznaãujícího se pfiedev‰ím páchnoucími doutníky, smradlav˘m dechem a neskr˘van˘m pou‰tûním vûtrÛ. Dokud Ïil, víceménû mû ignoroval, stejnû jako já jeho, tudíÏ mû jeho smrt nijak nezasáhla. Nechápala jsem, proã musím b˘t na jeho pohfibu, ale v sedmi letech o tomhle ãlovûk sám nerozhoduje. A tak jsem se ten den, znudûná a zpocená v ãern˘ch ‰atiãkách, vrtûla v kostelní lavici a fiíkala si, proã jsem nemohla zÛstat doma s taÈkou, kter˘ svou úãast rovnou odmítl. TaÈka prohlásil, Ïe by byl pokrytec, kdyby pfiedstíral smutek kvÛli ãlovûku, kter˘m pohrdal. Netu‰ila jsem, co slovo pokrytec znamená, ale dobfie jsem vûdûla, Ïe ani já taková b˘t nechci. A tak jsem tam sedûla mezi matkou a tetou Sylvií, nucená poslouchat nekoneãnou fiadu lidí velebících zcela nezajímavého str˘ãka Orsona. Nevídanû nezávisl˘ muÏ! Vá‰nivû zaujat˘ sv˘mi koníãky! Hluboce miloval svou sbírku známek! Nikdo nezmínil, jak mu páchlo z úst. Bûhem nekoneãné zádu‰ní m‰e jsem se bavila pozorováním hlav v fiadû pfied námi. Pov‰imla jsem si, Ïe klobouk tety Donny je bíl˘ od lupÛ, Ïe str˘ãek Charlie podfiimuje a tupé se mu shrnulo na stranu. Zachovala jsem se jako kterákoli jiná sedmiletá holka. Zaãala jsem se smát. Následovala okamÏitá reakce. Lidé se otáãeli a mraãili se na mû. Matka mi pohor‰enû zaÈala v‰ech pût ostr˘ch nehtÛ do ramene a sykla: „PfiestaÀ.“ 9


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 10

„VÏdyÈ mu padá paruka! Vypadá jako krysák.“ Nehty se zaryly je‰tû hloubûji. „O tom si promluvíme pozdûji, Holly.“ Doma ale k Ïádné promluvû nedo‰lo. Jen kfiik a facka a já se pouãila, jak se slu‰í chovat na pohfibu. Dozvûdûla jsem se, Ïe je tfieba b˘t zasmu‰il˘ a tich˘, nûkdy jsou vítané i slzy. O ãtyfii roky pozdûji jsem na matãinû pohfibu okázale a nahlas uronila spoustu slz, neboÈ pfiesnû to se ode mne oãekávalo. Zato na dne‰ním pohfibu Sarah Basterashové si nejsem jistá, zda nûkdo oãekává, Ïe budu plakat. Je to uÏ víc neÏ deset let, co jsem se naposled vidûla s touto dívkou, kterou jsem znala ze ‰koly jako Sarah Byrneovou. Nikdy jsme nebyly kamarádky, nemohu tedy tvrdit, Ïe truchlím nad jejím odchodem. Po pravdû fieãeno jsem pfiijela na její pohfieb do Newportu jen ze zvûdavosti. Chtûla jsem se dozvûdût, jak zemfiela. Potfiebuju vûdût, jak zemfiela. Taková dûsivá tragédie, ‰eptali v kostele v‰ichni kolem mû. Její manÏel byl mimo mûsto, Sarah si dala pár skleniãek a usnula, na noãním stolku nechala hofiet svíãku. Ten poÏár, kvÛli kterému zemfiela, byla nehoda. V‰ichni to fiíkali. A já tomu chtûla vûfiit. Kostelík v Newportu je zcela zaplnûn˘, jsou tu v‰ichni známí, ktefií se bûhem jejího krátkého Ïivota se Sarou pfiátelili, vût‰inu z nich neznám. Stejnû jako jejího manÏela Kevina, kter˘ by za ‰Èastnûj‰ích okolností mohl b˘t vcelku atraktivním muÏem, s jak˘m bych si dokázala zaãít, dnes v‰ak vypadal opravdu zdrcenû. Tohle s námi dokáÏe smutek udûlat? Otoãila jsem se, abych se v kostele rozhlédla, a uvidûla jsem spoluÏaãku Kathy ze stfiední, sedûla za mnou, obliãej opuchl˘ od slz a s rozmazanou fiasenkou. Skoro v‰echny Ïeny a mnozí muÏi pláãou, neboÈ soprán pûje star˘ kvakersk˘ hymnus „Prosté dary“, kter˘ snad pokaÏdé vzbudí pláã. Na okamÏik se s Kathy setkáme pohledem, oãi má nateklé a zvlhlé, zato já klidné a suché. Od dob stfiední ‰koly jsem se hodnû zmûnila, neumím si pfiedstavit, Ïe by mû poznala, pfiesto ze mû nespou‰tí pohled a zírá na mû, jako kdyby spatfiila pfiízrak. 10


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 11

Otoãím se a hledím opût dopfiedu. NeÏ „Prosté dary“ skonãí, podafií se mi také uronit pár slz jako v‰em kolem. Stojím v dlouhé fiadû truchlících, abych vyjádfiila soustrast, a jak zástup postupuje kolem rakve, prohlíÏím si na stojanu Safiinu fotografii. Bylo jí teprve ‰estadvacet, jen o ãtyfii roky ménû neÏ mnû, a na snímku je plná Ïivota, rÛÏolící a usmûvavá, ta krásná blond˘nka, kterou si pamatuji ze ‰koly, kdy já byla holka, které si nikdo nev‰ímal, jen pfiízrak vyskytující se kdesi na okraji. A teì jsem tady, stále plná Ïivota, zatímco Sarah, ta hezká malá Sarah je uÏ jen hromádkou ohofiel˘ch kostí v urnû. Jsem pfiesvûdãená, Ïe pfiesnû tohle napadne kaÏdého, kdyÏ pohlédne na snímek Sary pfied poÏárem; vidí usmûvavou tváfi na fotografii a pfiedstaví si ohofielé tûlo a zãernalou lebku. ¤ada postoupí a já vyslovuji Kevinovi soustrast. ¤íká ti‰e: „Dûkuji za úãast.“ Netu‰í, kdo jsem ani odkud jsem Saru znala, ale vidí, Ïe mi po tváfiích teãou slzy, a vdûãnû mi stiskne ruku. Rozplakala jsem se nad jeho mrtvou Ïenou a to staãí. Vytratila jsem se z kostela do chladného listopadového vûtru a rychle kráãela pryã, protoÏe jsem si nepfiála, aby mû zdrÏela Kathy nebo nûkterá jiná kamarádka z dûtství. Bûhem uplynul˘ch let se mi dafiilo se jim v‰em vyh˘bat. Nebo se moÏná vyh˘baly ony mnû. Jsou teprve dvû hodiny, a pfiestoÏe mi ‰éf z Booksmartu dal volno na cel˘ den, zvaÏuji, Ïe se vrátím zpátky do kanceláfie, abych si pfieãetla e-maily a byla na telefonu. Jako redaktorka mám na starosti dobr˘ tucet autorÛ, musím zafiídit recenze v tisku, odeslat korektury a napsat odmítavé dopisy. Ale neÏ se rozjedu zpátky do Bostonu, musím se je‰tû nûkde zastavit. Dojedu k Safiinu domu – tedy k tomu, co z nûj zbylo. Jsou to jen zãernalé trosky, ohofielá bfievna a hromada zaãouzen˘ch cihel. Bíle natfien˘ plaÀkov˘ plot, kter˘ kdysi ohraniãoval pfiední zahrádku, tu leÏí pokácen˘, poniãen˘ hasiãi, jak sem z ulice natahali hadice a Ïebfiíky. KdyÏ sem hasiãské vozy dorazily, dÛm uÏ musel b˘t jedno velké ohnivé peklo. 11


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 12

Vystupuji z auta a jdu k tûm troskám. Ve vzduchu je pofiád cítit koufi. Jak tam stojím na chodníku, zaleskne se nerez lednice zabofiená v zãernal˘ch troskách. Letm˘ pohled na zdej‰í newportskou ãtvrÈ mi prozradí, Ïe to musel b˘t pûknû drah˘ dÛm, a fiíkám si, ãím se asi Safiin manÏel Ïiví nebo jestli je z bohaté rodiny. Takovou v˘hodu jsem já nikdy nemûla. Zvedá se vítr a spadané listí mi ‰ustí pod podráÏkami, such˘ zvuk, kter˘ mi pfiipomene jin˘ podzimní den, kdy mi bylo deset a brodila jsem se such˘m listím v lese. Ten den dodnes vrhá stín na mÛj Ïivot a je to dÛvod, proã tu dnes stojím. Shlédnu dolÛ na doãasn˘ pomníãek vûnovan˘ Safiinû památce. Lidé sem donesli kytice a vidím tu povadlé rÛÏe, lilie a karafiáty, kvûtinové dary pro mladou Ïenu, která byla vskutku oblíbená. Náhle mû zaujme cosi zeleného, co nepatfií do Ïádné z kytic, nûkdo to zfiejmû dodateãnû donesl a poloÏil na ostatní kvûtiny. Je to palmov˘ list. Muãednick˘ symbol. Zamrazí mû a couvnu. Srdce se mi rozbu‰í a zároveÀ zaslechnu blíÏící se auto, ohlédnu se a vidím hlídkov˘ vÛz newportské policie, jak náhle zpomaluje. Okna nejsou spu‰tûná, a tak nevidím tváfi policisty, ale je mi jasné, Ïe si mû dlouze a zevrubnû prohlíÏí, zatímco mû míjí. Otoãím se a nasednu do svého auta. Chvilku tam sedím, ãekám, aÏ mi nebude tolik bu‰it srdce a pfiestanou se mi tfiást ruce. Znovu se zahledím na ruiny domu a opût si vybavím Saru, kdyÏ jí bylo ‰est let. Hezkou malou Saru Byrneovou, jak pfiede mnou poskakuje na sedadle ‰kolního autobusu. To odpoledne nás ve ‰kolním autobuse jelo pût. Teì uÏ jsme zÛstali jen ãtyfii. „Sbohem, Saro,“ fiíkám ti‰e. Nastartuji a rozjedu se zpátky do Bostonu.

12


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 13

Kapitola druhá I zrÛdy jsou smrtelné. Îena leÏící za zasklenou pfiepáÏkou by se mohla jevit stejnû lidsky jako ostatní pacienti na jednotce intenzivní péãe, ale Maura Islesová aÏ moc dobfie vûdûla, jaká opravdová zrÛda je Amalthea Lanková. Za sklem leÏela osoba, jeÏ pfiiná‰ela Maufie noãní mÛry, vrhala temnotu na její pÛvod a jejíÏ tváfi pfiedpovídala Maufiinu budoucnost. To je má matka. „Sly‰eli jsme, Ïe má paní Lanková dceru, ale netu‰ili jsme, Ïe bydlíte pfiímo tady v Bostonu,“ prohodil doktor Wang. Zaznûla snad v jeho tónu kritika? Pohor‰ení, Ïe jako dcera zanedbala své povinnosti a nenav‰tívila umírající matku? „Je to moje biologická matka,“ fiekla Maura, „ale jako nemluvnû jsem byla daná k adopci. O ní jsem se dozvûdûla teprve pfied pár lety.“ „Tedy jste se s ní setkala?“ „No ano, ale od té doby jsem se s ní nevidûla...“ Maura se odmlãela. Co jsem se zapfiisáhla, Ïe s ní nechci mít nic spoleãného. „Netu‰ila jsem, Ïe je tady na ARU, dokud mi dnes odpoledne nezavolala sestra.“ „Byla pfiijatá pfiedevãírem, kdyÏ dostala horeãku a prudce jí klesly bílé krvinky.“ „Jak moc?“ „Poãet neutrofilÛ – to je specifick˘ druh bíl˘ch krvinek – je pouze na pûti stech. Správnû by jich mûl b˘t trojnásobek.“ 13


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 14

„Pfiedpokládám, Ïe jste jí nasadili osvûdãená antibiotika?“ V‰imla si, Ïe pfiekvapenû zamrkal, a dodala: „Omlouvám se, pane doktore. Mûla jsem vám rovnou fiíct, Ïe jsem lékafika. Pracuji jako lékafisk˘ vy‰etfiovatel.“ „Aha. To jsem nevûdûl.“ Odka‰lal si a hned pfie‰el k odbornému popisu, jak˘ uÏívají doktofii. „Ano, nasadili jsme antibiotika, jen co jsme získali rozbor krve. Zhruba asi pût procent pacientÛ pfii dané chemoterapii vykazuje horeãnatou neutropenii.“ „Jakou podstupuje chemoterapii?“ „Folfirinox. Je to kombinace ãtyfi lékÛ, vãetnû fluorouracilu a leucovorinu. Podle jedné francouzské studie Folfirinox prodluÏuje Ïivot pacientÛ s metastázami pfii rakovinû slinivky, ale musí se peãlivû sledovat kvÛli horeãkám. Na‰tûstí o‰etfiovatelka ve Framinghamské vûznici to ohlídala.“ Odmlãel se a hledal zpÛsob, jak zformulovat choulostiv˘ dotaz. „Snad vám nebude vadit moje otázka.“ „No prosím.“ Odvrátil pohled, zjevnû mu dûlalo potíÏe vyslovit, na co se chtûl zeptat. Daleko jednodu‰‰í bylo mluvit o krevních hodnotách, nasazen˘ch antibiotikách a odborn˘ch údajích, neboÈ fakta nejsou dobrá ani zlá; nevyÏadují posouzení. „Lékafiské záznamy z Framinghamu neuvádûjí dÛvod jejího uvûznûní. Bylo nám jen fieãeno, Ïe paní Lanková si odpykává doÏivotní trest bez nároku na propu‰tûní. StráÏce, kter˘ ji tu hlídá, trvá na tom, aby byla za zápûstí pfiipoutaná k posteli, coÏ mi pfiipadá znaãnû barbarské.“ „Je to jejich pfiedpis, pokud jde o hospitalizované vûznû.“ „Ale vÏdyÈ umírá na rakovinu slinivky a je naprosto zfiejmé, jak je zesláblá. Rozhodnû nemÛÏe vyskoãit z postele a dát se na útûk. StráÏn˘ nám v‰ak fiekl, Ïe je mnohem nebezpeãnûj‰í, neÏ se zdá.“ „To má pravdu,“ fiekla Maura. „Proã skonãila ve vûzení?“ „Za vraÏdy. A to mnohé.“ Pohlédl pfies sklo na Amaltheu. „Tahle dáma?“ „Teì snad chápete, proã ta pouta. A proã je tu u jejího pokoje 14


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 15

stráÏ.“ Maura se podívala na uniformovaného stráÏce sedícího u dvefií a poslouchajícího jejich rozhovor. „PromiÀte,“ fiekl doktor Wang. „Musí to b˘t pro vás tûÏké, kdyÏ víte, Ïe va‰e matka –“ „Je vraÏedkynû? Ano, to je.“ A pfiitom nevíte to nejhor‰í. Nevíte o ostatních v rodinû. Maura pfies sklo zaznamenala, Ïe Amalthea pomalu otevírá oãi. Vyhubl˘m prstem na ni ukázala, bylo to gesto stejnû dûsivé jako pokyn Satana. Mûla bych se otoãit a odejít, napadlo ji. Amalthea si nezaslouÏí politování ani laskavost. Maura v‰ak pociÈovala k této Ïenû jisté pouto, pouto, které sahalo aÏ do dfienû kostí. UÏ jen kvÛli DNA, Amalthea Lanková byla její matka. StráÏce z Maury nespou‰tûl oãi, kdyÏ si oblékala plá‰È a dávala rou‰ku na ústa. Tohle nebude soukromá náv‰tûva; stráÏce zaznamená kaÏd˘ pohled, kaÏdé jejich gesto, a po celé nemocnici budou jistû kolovat nezbytné klepy. Doktorka Maura Islesová, bostonská lékafiská vy‰etfiovatelka, která sv˘m skalpelem uÏ rozfiezala nespoãet mrtv˘ch, která pravidelnû nastupovala v závûsu po zubaté s kosou, je dcerou sériové vraÏedkynû. Smrt je jejich rodinn˘m podnikem. Amalthea vzhlédla k Maufie oãima ãern˘ma jako kousky obsidiánu. Kyslík ti‰e ‰umûl do jejích nosních dírek a monitor nad lÛÏkem zaznamenával tlukot srdce. DÛkaz, Ïe i nûkdo tak bezcitn˘ jako Amalthea má srdce. „Pfiece jen jsi za mnou pfii‰la,“ za‰eptala Amalthea. „I kdyÏ jsi pfiísahala, Ïe to nikdy neudûlá‰.“ „¤ekli mi, Ïe umírá‰. Tohle je nejspí‰ na‰e poslední pfiíleÏitost si promluvit a chtûla jsem tû je‰tû vidût.“ „ProtoÏe ode mû nûco chce‰?“ Maura nevûfiícnû zavrtûla hlavou. „Co já bych od tebe mohla potfiebovat?“ „Tak to ve svûtû chodí, Mauro. V‰echny rozumné bytosti hledají pfiíleÏitost. V‰echno, co konáme, dûláme pro sebe.“ „Tak to moÏná funguje v tvém pfiípadû. V mém ne.“ „Proã jsi tedy pfii‰la?“ 15


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 16

„ProtoÏe umírá‰. ProtoÏe mi nepfiestávበstále psát a Ïádበmû o náv‰tûvu. ProtoÏe si chci myslet, Ïe vládnu aspoÀ kouskem slitování.“ „CoÏ já ne.“ „Proã myslí‰, Ïe mበk té posteli pfiipoutané ruce?“ Amalthea se u‰klíbla a zavfiela oãi, bolestí náhle stiskla rty. „Nejspí‰ si to zaslouÏím,“ zamumlala. Horní ret se jí zaleskl potem a chvilku leÏela bez hnutí, jako kdyby jak˘koli pohyb, pouhé nadechnutí, byly k nesnesení. KdyÏ ji Maura vidûla naposledy, mûla Amalthea husté ãerné vlasy s prokvetl˘mi pramínky. Teì se jí k hlavû lepilo jen pár pramenÛ, co jí zbyly po nelítostné fiadû chemoterapií. TkáÀ na spáncích zmizela a kÛÏi mûla svra‰tûlou, jako by se hroutila na vyãnívajících kostech obliãeje. „Zdá se, Ïe mበbolesti. Potfiebuje‰ morfin?“ zeptala se Maura. „Mám zavolat sestru?“ „Ne.“ Amalthea zvolna vydechla. „Je‰tû ne. Chci b˘t pfii vûdomí. Musím s tebou mluvit.“ „A o ãem?“ „O tobû, Mauro. Kdo jsi.“ „Já vím, kdo jsem.“ „Opravdu to ví‰?“ Amalthein pohled byl teì temn˘ a prázdn˘. „Jsi moje dcera. To nemÛÏe‰ popfiít.“ „Ale nejsem vÛbec jako ty.“ „To proto, Ïe tû vychovali laskaví a úctyhodní manÏelé Islesovi v San Francisku? ProtoÏe jsi nav‰tûvovala nejlep‰í ‰koly a dostalo se ti dobrého vychování? ProtoÏe pracuje‰ ve jménu pravdy a spravedlnosti?“ „ProtoÏe jsem nezabila pfies dvacet Ïen. Nebo jich bylo víc? Jsou i dal‰í obûti, nezaznamenané na tvém úãtu?“ „To v‰echno se t˘ká minulosti. Chci s tebou mluvit o budoucnosti.“ „Proã se stará‰? UÏ tu nebude‰.“ To bylo kruté, ale Maura nemûla náladu b˘t vlídná. Mûla neodbytn˘ pocit, Ïe je vystavená manipulaci, ovlivÀována osobou, která ví pfiesnû, za které ‰ÀÛrky zatahat. Dlouhé mûsíce jí Amalthea posílala dopisy. Umírám na 16


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 17

rakovinu. Jsem jediná tvoje pfiíbuzná. Mበposlední pfiíleÏitost se se mnou rozlouãit. Jen pár slov mûlo silnûj‰í moc neÏ poslední pfiíleÏitost. KdyÏ tu moÏnost propásne, moÏná toho bude nadosmrti litovat. „Ano, budu mrtvá,“ odpovûdûla vûcnû Amalthea. „A ty se bude‰ jen marnû dohadovat, co je tvá krev zaã.“ „Má krev?“ Maura se zasmála. „Jsme snad nûjak˘ kmen?“ „Ano. Patfiíme k rodu, kter˘ kofiistí z mrtv˘ch. Tak to mûl tvÛj otec i já. Stejnû jako tvÛj bratr. A není to ironie, Ïe dûlበtotéÏ? Zamysli se, Mauro, proã jsi zvolila právû tohle zamûstnání. Není zrovna bûÏné. Proã nejsi uãitelka nebo bankéfika? Co tû nutí fiezat do mrtv˘ch?“ „Jde o vûdu. Chci zjistit, proã zemfieli.“ „No jasnû. Odpovûì intelektuála.“ „A existuje nûjaká lep‰í?“ „Jde o tu temnotu. Obû ji sdílíme. Rozdíl je v tom, Ïe já se jí nebojím, ty v‰ak ano. Bojuje‰ se strachem, kdyÏ fiízne‰ skalpelem a doufá‰, Ïe objeví‰ tajemství. Ale tak to nefunguje, nemám pravdu? Nefie‰í to tvÛj zásadní problém.“ „A jak˘?“ „Je v tobû. Dlí v tobû temnota.“ Maura pohlédla matce do oãí a z toho, co tam uvidûla, jí vyschlo v hrdle. PaneboÏe, vidím tam sebe. Ucouvla. „Odcházím. PoÏádala jsi mû, abych pfii‰la, a já to udûlala. UÏ mi neposílej Ïádné dopisy, neodpovím na nû.“ Otoãila se. „Sbohem, Amaltheo.“ „Nejsi jediná, komu pí‰u.“ Maura se zastavila, je‰tû neÏ otevfiela dvefie. „Sl˘chám vûci. A to vûci, které bys asi chtûla vûdût.“ Zavfiela oãi a povzdechla si. „Nezdá se, Ïe by tû to zajímalo, ale mûlo by.“ Zavfiela oãi a povzdechla si. „Zdá se, Ïe tû to nezajímá, ale urãitû bude. ProtoÏe brzy najde‰ dal‰í.“ Dal‰í co? Maura uÏ byla na odchodu, netouÏila po dal‰í konverzaci. Nereaguj, fiíkala si. Nenech se zase chytit do pasti. Zachránil ji mobil, kdyÏ jí v kapse tlumenû zabzuãel. Ani se 17


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 18

neohlédla, vy‰la z místnosti, strhla z obliãeje ochrannou masku a hmátla pod plá‰È pro mobil. „Doktorka Islesová,“ ohlásila se. „Mám pro tebe dopfiedu vánoãní dárek,“ ozvala se detektiv Jane Rizzoliová, znûlo to aÏ moc rozmafiile na zprávu, kterou pro ni mûla. „·estadvacetiletá bûlo‰ka. Mrtvá v posteli, zcela obleãená.“ „Kde?“ „Jsme v Leather District. Loftov˘ byt v Utica Street. UÏ se nemÛÏu doãkat, co si o tom bude‰ myslet.“ „¤íkalas, Ïe leÏí v posteli? A ve své?“ „Jo. Na‰el ji její otec.“ „A urãitû jde o vraÏdu?“ „To je evidentní. Ale spí‰ jde o to, co se s ní dûlo poté a co tady Frosta úplnû vykolejilo.“ Jane se odmlãela a pak ti‰e dodala. „Tedy jen doufám, Ïe uÏ byla mrtvá, kdyÏ k tomu do‰lo.“ Pfies sklenûnou pfiepáÏku si Maura v‰imla, Ïe Amalthea sleduje rozhovor, v oãích zájem. No jasnû, Ïe ji to zajímá: smrt je jejich rodinn˘m fiemeslem. „Za jak dlouho tu bude‰?“ chtûla vûdût Jane. „Jsem teì ve Framinghamu. Chvilku mi to potrvá, záleÏí na hustotû provozu.“ „Ve Framinghamu? Co tam dûlá‰?“ O tom se Maura nechtûla bavit a s Jane uÏ vÛbec. „UÏ jedu,“ fiekla jen. Ukonãila hovor a pohlédla na svou umírající matku. Tady jsem skonãila, pomyslela si. UÏ tû nechci nikdy vidût. Amaltheiny rty se zvolna zkfiivily v úsmûvu.

18


ZnamTajemstviKor2

10/31/17 12:22 AM

Stránka 288

Tess Gerritsenová ZNÁM TAJEMSTVÍ Z anglického originálu I Know a Secret, vydaného nakladatelstvím Ballantine Books v New Yorku roku 2017, pfieloÏila Ludmila Hanzlíková Obálku navrhla SoÀa ·edivá Redigovala Alexandra Fraisová Odpovûdná redaktorka Martina Beke‰ová Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 288 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9363. publikaci Sazba Olaf ·najder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

0039224  
0039224