Page 1

ŠUMAVA ZNÁMÁ I NEZNÁMÁ

Petr David Vladimír Soukup KNIŽNÍ KLUB


Text copyright © 2017 Petr David, Vladimír Soukup Photography © 2017 by Petr David, Petr David ml., Martin David, Martin David ml., Petr Ludvík, Vladimír Soukup ISBN 978-80-242-5924-6


Milí přátelé na cestách, vítejte na Šumavě a dobře otevřete oči i srdce. Protože Šumavu nelze nemilovat. Nebraňme se třeba nadneseným slovům, nebraňme se pocitům, které v nás vyvolává. Bude nás odměňovat i zkoušet. Hodně si o Šumavě přečteme, ale tím nejdůležitějším vždy zůstanou naše zážitky. I když se nemůžeme splést, i trochu vybírejme, zda se chceme seznámit s vyhlášenými místy, či dáváme přednost Šumavě „zamyšlené“, trochu odlehlé. Jedno ale víme jistě. Ať již patříte mezi seniory, či teprve otevíráte první díl svého tuláckého deníku, je nejvyšší čas začít. Předesíláme však, že Šumavu nikdy úplně nepoznáte. Pořád si zachová svá tajemství a to je dobře. Věřte tomu, víme to z vlastní zkušenosti. Přes všechny nekonečné nachozené a najezděné kilometry, prožité příběhy i romantické noci pod širým nebem, pořád zůstává touha vracet se a hledat. Knížka, kterou držíte v ruce, není klasickým turistickým průvodcem, i když třeba na konci najdete přehled značených cest. Snaží se být inspirací při rozhodování, do kterého koutu se vydat. Její rozsah není neomezený, a tak se do ní opravdu nemůže všechno vejít. Jistě by si více než krátkou zmínku zasloužila třeba místa jako Sušice či Klatovy, půvabné „brány“ při cestě na Šumavu. Rádi bychom zmínili i všechny zaniklé osady a obce, ale dostalo se opravdu jen na některé, sloužící jako příklad jedné smutné kapitoly z dějin Šumavy. Ostatně této problematice se věnují povolanější a chcete-li opravdu podrobnější a kompletní informace, najdete je třeba na internetu. Stejně tak jsme museli vynechat německou a rakouskou stranu, neméně atraktivní, jako je česká část. Pokusili jsme se s vámi rozdělit o pocity, o zážitky, o vzpomínky na lidi, které jsme tady potkávali a se kterými jsme se seznámili i prostřednictvím fotografií, muzejních expozic či jiných pramenů. Ale je jenom na vás, jakou formu seznamování se Šumavou si vyberete.


OBSAH Na rozhraní dvou světů . . . . . . 8 Nýrsko a okolí . . . . . . . . . . . . 10 Železnorudsko . . . . . . . . . . . . 28 Prášilsko . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Kašperskohorsko . . . . . . . . . . 68 Šumavské pláně . . . . . . . . . . . 96 Stašsko . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Vimpersko . . . . . . . . . . . . . . 132 Prachaticko. . . . . . . . . . . . . . 152 Volarsko . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Lipensko – levý břeh. . . . . . . 182 Lipensko – pravý břeh . . . . . 196 Vyšebrodsko . . . . . . . . . . . . . 210 Šumava turistická . . . . . . . . . 228 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . 244

p6P


p7P


Na rozhraní dvou světů Existuje-li země zaslíbená romantikům, musí jí být Šumava. Je snivá, zádumčivá, něžná i drsná, plná slunce a pryskyřičné vůně, ale i zahalená do hustého šátku z mlhy a utopená v milionech kapek vody. Dokáže budit posvátnou hrůzu i hladit po duši – račte si vybrat. Jméno prý pochází z  praslovanského slova šuma, což značí hustý les či hvozd; od něj se odvozuje i  sloveso „šumět“. Toto pojmenování však prastaré není, poprvé se s ním můžeme setkat až koncem 16. století; předtím se užívaly názvy jiné. Například řecký geograf Klaudios Ptolemaios označoval ve 2. století zdejší území keltským jménem Gabreta, což přeloženo do češtiny znamená (bůhví proč) Pohoří kozorohů. Němci nazývají Šumavu zcela striktně a nepoeticky Böhmerwaldem, tedy Českým lesem, svou bavorskou část někdy také Bayerischer Wald – Bavorský les. Šumava je pohoří typicky české – tedy typické v tom smyslu, že tvoří hranici země a že se o ně, tak jako o většinu dalších, dělíme se svými sousedy. A to je hlavní důvod, proč je šumavská

historie již od počátku kolonizace dvoubarevná, tedy česká i německá. Přesněji řečeno byla – po roce 1945, poučeni neblahými zkušenostmi, které jsme již nechtěli zažívat znovu, jsme z  ní odsunem šumavských Němců vytvořili území monokulturní. Přitom je třeba říct, že tu Češi a Němci žili pospolu po celá staletí bez zásadních problémů, snad proto, že v minulosti se příslušnost k různým etnikům brala jinak, mnohem tolerantněji než dnes. Lidé se tu věnovali stejné práci, řešili stejné problémy a  radovali se ze stejných věcí; navzdory rozdílným jazykům se vždy dokázali domluvit. K podstatné změně došlo po rozpadu Rakousko-Uherska a  vzniku Československé republiky, kdy se německy mluvící Šumavané, do té doby součást největší národnostní skupiny v  mnohonárodní monarchii, stali ze dne na den jazykovou menšinou nové převážně slovanské republiky. Prvotní emoce, směřující k  vytvoření samostatného sudetského státu, nakonec opadly a situace se zklidnila. Ovšem jen do doby, než se u našich německých sousedů dostal k moci fanatický muž s  knírkem. Na jeho heslo: „Ein Volk, ein Reich, ein Führer“, velmi dobře slyšeli

p8P


i sudetští Němci (včetně těch šumavských), kteří se pak značnou měrou podíleli na rozpadu Československa a  připojení sudetských území k  Německé říši. Jak to nakonec všechno dopadlo, víme. Často se vedou debaty o  tom, kde vlastně Šumava začíná a kde končí. Když zalistujeme ve stejnojmenné knize, součásti Ottovy encyklopedie Čechy, zjistíme, že do ní autoři (mimochodem renomovaní čeští spisovatelé) zahrnuli třeba i Domažlice, zatímco o nejvýchodnějším cípu hor, dnešním „Zalipensku“, v ní není ani zmínka. Všeobecně se ale uvádí, že Šumavu ohraničují dva průsmyky – na západě Všerubský, který ji odděluje od Českého lesa, a  na východě Vyšebrodský, který ji vymezuje vůči Novohradským horám. To bylo vodítkem i pro nás, ale ne tak doslova. Ruce nám trochu svazoval stanovený rozsah knihy, který nás donutil původně vymezené území poněkud „osekat“, a to i směrem do šumavského podhůří. Šumavu odborníci často srovnávají s  Brdy. I tady převažují táhlé horské hřbety s nevýraznými vrcholy, často završenými skalními sruby, poskytujícími báječné výhledy. I tady pokrývají větši území lesy. Nesporným šumavským fenoménem jsou rozsáhlá rašeliniště s četnými jezírky a mimořádně cennou flórou i faunou, stejně jako tajemná horská jezera, vizitka dávné doby ledové. K nejromantičtějším údolím u nás patří divoké skalnaté kaňony řek a potoků, například Vydry a Křemelné. Pramení tu česká „národní“ řeka Vltava. Její vody tu před další cestou do nitra země zadržuje Lipenská přehrada, přezdívaná „české moře“, která velikostí plochy vodní hladiny nemá v České republice konkurenci. Hlavním lákadlem pro milovníky Šumavy bylo po pádu „železné opony“ na počátku 90. let

20. století především po dlouhá léta zapovězené území, které tvořilo přísně střežené hraniční pásmo, pro obyčejné smrtelníky nepřístupné a  oddělující dva odlišné světy. První dojmy z průzkumných cest do oblasti, která za komunistického režimu nesměla být ani na turistických mapách, byly úžasné, i když poněkud rozporuplné. Na jedné straně smutek a  nostalgie nad liduprázdnou krajinou, v  níž veškeré vsi, osady i  samoty byly nemilosrdně srovnány se zemí, na druhé radost z nádherné ničím nenarušené přírody, která si během čtyř desítek let stačila vzít zpátky to, o co ji lidé během staletí připravili. Nabízí se otázka: máme uvést šumavské příhraničí postupně opět do stavu, jaké mělo před rokem 1945? Nebo se pokusit je svým způsobem zakonzervovat a  respektovat ono rozhodující slovo, které si tu v  nedávné minulosti vybojovala příroda? Odpověď hledejme někde uprostřed. Lidé zde žili od nepaměti, a proto by se sem vrátit měli. Ale jen v takové míře, která by krásu zdejší krajiny vhodně doplňovala, neškodila jí a neznásilňovala. Proto bychom měli být obezřetní při rozhodování o  stavbě nových rekreačních zařízení, dopravních cest, o těžbě drahých kovů a dalších surovin, o způsobu, jakým se bude zpracovávat dřevo ze zdejších lesů. Přejme si, ať se to podaří.

p9P


pNýrsko a okolíP Šumava prý začíná (nebo končí?) ve Všerubském průsmyku, který ji odděluje od Českého lesa. Tak jsme se to alespoň učili ve škole. Po pravdě řečeno – není to přesné. Šumavu od Českého lesa odděluje rozsáhlá, přes 20 km dlouhá sníženina Všerubské vrchoviny, vyplňující prostor od České Kubice k Nýrsku; Všerubský průsmyk tvoří její osu. Od „klasické“ Šumavy se výrazně liší: nenajdeme tu vysoké hory s prudkými balvanitými svahy, porostlými divokými lesy, ale poklidnou a půvabnou krajinu s táhlými kopci, po jejichž svazích se do značné výšky táhnou pole a louky, z nichž občas zvědavě vykukují osady a samoty. Zato pohled od Nýrska k východu a jihovýchodu, to je jiná káva. Až téměř k zápraží nýrských domů sestupují poslední výběžky Královského hvozdu, nesoucí již všechny atributy pravé a nefalšované Šumavy.


Nýrsko a okolí

Poslední zastávka před pralesem Možná, že již vlk převlečený za babičku měl na nose okuláry z Nýrska, když na dotaz Karkulky, proč má tak velké oči, odpovídal: „Abych tě lépe viděla.“ Nebylo by divu – vždyť právě výroba brýlí proslavila Nýrsko široko daleko. Brýle, přesněji řečeno brýlové obruby, však rozhodně nejsou jeho jedinou zajímavostí. Dnes už by nikdo nepoznal, že nevelké podhorské město v  lučinatém údolí řeky Úhlavy pod hradem Pajrekem, německy nazývané Neuern, vzniklo až v 16. století spojením dvou původně samostatných sídelních celků – Horního a  Dolního Nýrska, z  nichž každý míval jiného majitele a patříval k jinému panství. Není dokonce ani jasné, který z nich byl založen jako první. Většinou se předpokládá, že o  něco starší bylo městečko Dolní Nýrsko, vybudované při důležitém brodu, později mostu přes Úhlavu. Nemělo žádné opevnění, nepočítáme-li dřevěnou palisádu a  členitý břeh řeky. Vybíralo se tu královské clo na staré obchodní cestě zvané „německá“, která sem přicházela od Plzně a  Klatov.

V Nýrsku, které bylo poslední zastávkou před obávanými šumavskými pralesy, oddělujícími Čechy od Bavor, kupci se svými soumary odpočívali, doplňovali zásoby jídla a  pití a  někdy také najímali ozbrojený doprovod. První zmínka o Dolním Nýrsku je z roku 1327, kdy patřilo pánům z Janovic. Ve stejné době ale již existovala i  trhová ves Horní Nýrsko, založená o něco výš proti proudu řeky, která se po vybudování hradu Pajreku stala součástí jeho panství a plnila funkci podhradní vsi (zatímco Dolní Nýrsko patřilo ke tvrzi v Bystřici). Významnou stavbou Horního Nýrska byl gotický kostel sv.  Tomáše, podle některých názorů založený již ve 13. století, jehož masivní věž mohla sloužit i k obranným účelům a celý kostel i s přilehlým hřbitovem byl zřejmě útočištěm pro obyvatele z  blízkého okolí. Obě obce zůstaly samostatné a sdílely osudy svých pánů až do roku 1524, kdy majitel tvrze v  Bystřici Jan Koc z  Dobrše koupil hrad Pajrek a  tím dal základ k  postupnému srůstání obou částí. Již v  roce 1593 získalo spojené Nýrsko od císaře Rudolfa II.

Bývalá zájezdní hospoda

p 12 P


Mezi tím uplynulo v Úhlavě hodně vody a do historie Nýrska se zapsala řada dramatických události. Za husitských válek byl majitelem hradu Pajreku a tím i Horního Nýrska Jan z Pajreka, o kterém platilo známé rčení: kam vítr, tam plášť. Zprvu se veřejně hlásil k  Žižkovi a  táboritům, v roce 1426 však kališníky zradil a vpustil do země švábské a bavorské žoldnéře, o  rok později byl již oficiálně považován za přívržence katolické strany. Poté, co na Klatovsku začalo katolíkům téct do bot a  misky vah se opět přikláněly k husitům, přestoupil znovu ke kalichu. Klid nenastal ani za vlády „husitské- Malebné zákoutí u kostela sv. Tomáše ho“ krále Jiřího z Poděbrad. Jeho domácí nepřátelé často hledali spojence i  za hranicemi Udělejme teď velký skok – až do 19.  století, království a zvali jejich vojska do Čech, aby krá- které bylo pro další rozvoj města velmi důležité. li škodila a oslabovala jeho moc. Početné křižác- V letech 1850–1949 bylo Nýrsko sídlem okreské oddíly vtrhly na české území i v roce 1467; ního soudu. Poměrně brzo si sem našel cestu se zlou se však potázaly. Pohraniční šarvát- průmysl, jeho další rozvoj nastartovalo vybudoky a  loupeže ale pokračovaly ještě po dlouhou vání železnice z Plzně do Železné Rudy a dál dobu. do Bavor v letech 1876–1877, která procházela Nýrskem. V roce 1895 zahájila ve starém Bitva u Nýrska mlýně provoz továrna W. Ecksteina na výroDne 22. září 1467 došlo na močálovitých lu- bu brýlí, jež se brzy stala největším a  nejvýkách mezi Nýrskem a Hodousicemi k bitvě mezi znamnějším podnikem ve městě i  okolí; po německými křižáky a českým vojskem, složeným roce 1948 přesídlila do nového areálu. Důlez hotovosti měst Klatovy a Domažlice, vedeným žitá byla také továrna na vidle a lopaty, zaloRackem Janovským z  Janovic na Pajreku. Kři- žená v r. 1902. žáci tehdy nemilosrdně plenili pohraniční obPodnik s tradicí lasti českého království, zajaté „kacíře“ vraždili a v jejich krvi si omývali ruce na očištění od hříAkciová společnost Okula Nýrsko je český podchů. V Loučimi po sobě házeli useknutými hlanik s  dlouholetou tradicí zpracování plasticvičkami českých „kacířských“ dětí a tento hrůzný kých hmot, výroby vstřikovacích nástrojů a brýčin považovali za bohumilé počínání. České vojlových obrub. Počátky firmy se datují do roku sko s nimi svedlo nelítostnou bitvu, v níž křižáky 1873, kdy bratři Eksteinovi založili v Praze opna hlavu porazilo. Mnoho nepřátel včetně jejich tickou dílnu. Ta v roce 1887 přesídlila do Vídvůdce Kyvolta (Nothhafta) padlo, přes dva tisíně, kde se významně rozrostla. V roce 1895 byla ce se jich dostalo do zajetí a vítězové získali tučdo Nýrska přesunuta její část, zabývající se výronou kořist. bou brýlové optiky a mechaniky. Zdejší výrobky p 13 P

Nýrsko a okolí

městská práva se dvěma výročními a jedním týdenním trhem, slušné příjmy zajišťovalo i vybírání vývozního cla za víno, pšenici, sladovnický ječmen a za koně. Spojování Nýrska do jednoho celku se však definitivně naplnilo až v 19. století.


Nýrsko a okolí

Nýrsko leželo blízko jazykové hranice, slovanský původ jeho jména naznačoval i původní osídlení Čechy. Ty však postupně nahradilo německé obyvatelstvo, které zde nakonec zcela převládlo. V  r.  1930 tu žilo 3 230 obyvatel, z toho jen 290 Čechů. V  říjnu 1938 obsadili město na základě Mnichovské dohody němečtí vojáci, vzápětí bylo připojeno k  Říši. Americká armáda je obsadila 4. 5. 1945, německé obyvatelstvo pak bylo odsunuto. Nábřeží Úhlavy

Kejhající artikl

Památek se ve městě nedochovalo mnoho, přesto stojí za to si je představit; soustřeďují se hlavně na třech místech. Prvním je návrší při Klostermanově ulici na pravém břehu řeky v jižní části Nýrska, bývalém Horním Nýrsku. Malebnému seskupení budov na náměstíčku s  kašnou vévodí hodnotný kostel sv.  Tomáše, gotický ze 14.  století, zmiňovaný roku 1352, koncem 17.  století rozšířený o kapli Panny Marie. Je obdélný, k pětibokému presbytáři přiléhá hranolová věž s  osmibokým nejvyšším patrem, završená vysokou jehlancovitou střechou. Presbytář má gotickou žebrovou klenbu, loď renesanční valenou klenbu s  lunetami. S  kostelem sousedí raně barokní fara čp. 1 ze 17. století, patrová, s pěkným tvarovaným štítem, a v její blízkosti i bývalá zemědělská usedlost čp. 2 se štítem obdobného typu. Na hřbitově za kostelem je hrob a památník 108 obětí transportu smrti z konce druhé světové války.

Nýrsko (jako ostatně celé Pošumaví) bylo v minulosti proslulé chovem hus. Hejna čítající až 300 kusů byla hnána „po noze“ do Bavorska, ale také až do Prahy. Ročně se ze zdejšího kraje prodalo jen do Bavor 50 000 těchto opeřenců. Obchod s husami byl zdrojem obživy především pro ženy v  domácnosti. Ročně jich taková hospodyně vykrmila 400 i více. Trh s peřím byl zase doménou výhradně židovského obyvatelstva; každý rok se z Nýrska a nedalekých Všerub vyváželo až 1 000 tun husího peří na trhy v celé západní Evropě.

Za dalšími památkami se vydáme po toku Úhlavy, do centra bývalého Dolního Nýrska. Protáhlé obdélné náměstí si původní vzhled bohužel neuchovalo. Ještě po 2. světové válce tady stála řada venkovských domů s  jednoduchými barokními štíty, které však většinou zmizely při úpravách a  obnově městské zástavby. Velká část jich byla zbořena a  nahrazena moderními budovami včetně fádních paneláků. Z  historických objektů zůstala stát dominantní budova

se úspěšně prodávaly nejen v Čechách a na Moravě, ale i v dalších zemích Rakousko-Uherska. V  roce 1939 přesáhl počet zaměstnanců 500. Továrna zůstala v  činnosti i  za 2.  světové války, k  přerušení výroby došlo až na jejím konci, kdy byl závod vybombardován. Počátkem března 1946 byl zřízen n. p. Okula, roku 1951 rozšířený o produkci nylonových a acetátových brýlí, nástrojárnu a zámečnickou dílnu. Poté, co byl v roce 1958 připojen k trustu podniků zdravotnické výroby SPOFA, se v  něm začaly vyrábět i ochranné pracovní pomůcky. Tím byly položeny základy současného dominantního výrobního programu – plastikářské výroby. V roce 1991 byl státní podnik Okula zařazen do první vlny kuponové privatizace a o rok později změněn na akciovou společnost. Privatizace byla ukončena v polovině roku 1995.

p 14 P


V budově čp. 81 na náměstí má sídlo Muzeum Královského hvozdu, založené skupinou nadšenců v  roce 2000. Nabízí tematické expozice, které se vždy po roce střídají, ale i expozice stálé, věnované nejvýznamnějšímu právníkovi 19. století Antonínu Randovi či historii Optické továrny v Nýrsku (Okuly). Významným kulturním zařízením Nýrska je přírodní amfiteátr Lesní divadlo, který po důkladné rekonstrukci v roce 2008 po pětačtyřicetileté odmlce opět začal sloužit původnímu účelu.

V prostoru přilehlé Rybářské ulice stávalo židovské ghetto, doložené roku 1713, se synagogou a  školou, nově vybudované po požáru v  roce 1798. Většina domů včetně klasicistní synagogy byla po druhé světové válce srovnána se zemí, šest z nich v jihozápadní části bylo spojeno do tří budov; prostřední čp. 136 Lesní divadlo pod Pajrekem je bývalá židovská škola s rabinátem. Zachoval se však starý židovský hřbi- Lesní divadlo tov se 350 náhrobky, za nímž bychom se museli Za jižním okrajem města na úpatí hradního vydat na kopec v polích na jižním okraji města, vrchu Pajreku se nachází přírodní amfiteátr do blízkosti silnice na Železnou Rudu. Založen – Lesní divadlo, jedna z nejzajímavějších stabyl údajně již v  roce 1430, nejstarší náhrobky veb tohoto druhu u nás. Z vnějšku má podovšak pocházejí až z 18. století (1715). Hřbitov bu gotického hradu s  branou, kamennou zdí se zamyká, ale v  blízké hospůdce Zemanka je a  cimbuřím. Pro scény v  interiéru bylo možmožné si půjčit klíč. né u  převážně dřevěné budovy na jevišti odsunout obě boční rohové stěny, součástí někteObyvatelé s Davidovou hvězdou rých venkovních scén byla i  přirozená skála za jevištěm. Hlediště pojalo až 1 400 diváků. Židé se v  Nýrsku začali usazovat pravděpodobPo druhé světové válce tu hrávaly dva místní ně již v 15. století. Před 2. světovou válkou tvoochotnické soubory, z  nichž soubor J.  K.  Tyl řili asi deset procent obyvatelstva města. Většina měl 120 členů. Na programu byly jak činohry, zdejších Židů ještě před příchodem nacistů roku tak i  opery. Největšího věhlasu dosáhlo před1938 z  Nýrska emigrovala nebo odešla do vnistavení Maryša, v němž jako hosté účinkovali trozemí. Ve městě po nich zůstalo 48 prázdných herci z Národního divadla Jaroslav Vojta, Stedomů, pět hospodářství, čtyři továrny a synagoga. lla Májová a Zdeněk Štěpánek. Činnost divaMnohým se však včas uprchnout nepodařilo a za dla skončila v sedmdesátých letech 20. století, okupace zahynuli v koncentračních táborech. p 15 P

Nýrsko a okolí

bývalého vrchnostenského hostince čp. 8, barokní z  roku 1684. Vyniká vysokým zdobeným štítem se slepými arkádami a  s  erby Koců z Dobrše a Karlů ze Svárova. Na opačné straně náměstí je budova radnice z  roku 1907 s novobarokním štítem a pamětní deskou připomínající osvobození města americkou armádou v roce 1945. Nestojí už ani kostel Čtrnácti sv.  pomocníků, který uprostřed náměstí vybudoval v  roce 1712 stavitel italského původu Marco Antonio Gilmetti. Představoval zmenšenou kopii dominikánského kostela sv.  Vavřince v  Klatovech od téhož autora; v roce 1973 byl zcela zbytečně zbořen.


REJSTŘÍK A

Č

Albrechtice 81 Albrechtovice 162 Alžbětín 30, 36, 37 Amálino údolí 75 Amortovka 142 Anenský Dvůr 147 Annín 91 Antýgl 104 Arnoštov 193, 194 Arnoštský potok 139 Basumské louky 145 Basumský hřeben 143 Bavorská Ruda 30, 31

Čábuze 126 Čachrov 45, 47–48, 62 Čeňkova Pila 49, 108–109 Černá hora 40 Černá Lada 147 Černá v Pošumaví 190 Černé jezero 37, 38–39, 40, 43 Černý Kříž 174, 178, 179 Čertova kazatelna 225 Čertova stěna 173, 223, 224, 225 Čertovo jezero 39–40, 43 Čertovy proudy 173, 223 Červená 76 Červené dřevo 20 Červený vrch 144 České Žleby 169–170

B Bělá 187 Belveder 33 Benešova hora 126 Bílá strž 40 Bílý potok 40 Blanice 160, 193 Blažejovice 163 Bližší Lhota 202 Bobík 141, 144, 145 Bohdašice 95 Borová Lada 117–118, 147 Bořiny 67 Boubín 134, 140, 141, 142, 143, 145–146 Boubínská cesta 145 Boubínské jezírko 142, 143 Boubínský prales 142–143, 144 Bradenský potok 45 Brčálník 42–44 Brixovy Dvory 170 Brod 227 Březí 45 Březník (u Dobré Vody) 65, 67 Březník (u Modravy) 100 Bučina 113–114 Bystřice nad Úhlavou 12, 16–17

C Cikánský hrob 227 Císařský Dvůr 76 Cudrovice 164, 170

D Další Lhota 201–202 Datelov 44 Datelovská strž 44 Debrník 30 Debrník, hora 58 Děpoltice 44 Dešenice 44 Dětenice 27 Dlouhá Ves 94–95 Dobrá 180–181 Dobrá Voda 65–67 Dolejší Krušec 94 Dolejší Těšov 62 Dolní Cazov 149 Dolní Drkolná 221 Dolní Dvorce 80 Dolní Vltavice 186 Dolní Ždánidla 59 Dračí skály 88 Dvory 160 Dvory (hradiště) 160–161

F Fefrovské rybníčky 162 Filipova Huť 99–100 Fleky 20 Formberg 59 Františkov 116 Frantoly 227

p 244 P

Frantův most 56 Frýdava 209 Frymburk 185, 190–191

G Gerlova Huť 48, 52 Gsenget 59, 60

H Hadí vrch 61 Hadrava 17 Haidmühle 172 Hájná Hora 134, 140 Hamerský Dvůr 23 Hamerský potok 104–105 Hamižná, vrch 63, 64, 65 Hamry 23–25 Hamry, přehrada 43 Hartmanice 63–65, 67 Hauswaldská kaple 111 Hladový vrch 33 Hliniště 148 Hodonín 123 Hofmanky 41 Hojsova Stráž 31, 43, 44 Horní Antýgl 107–108 Horní Chlum 62 Horní Planá 188–190 Horní Vltavice 142, 144, 146, 148 Horní Ždánidla 59 Hornovltavické pastviny 146 Horská Kvilda 105–106 Hořice na Šumavě 194–195 Hoštice 134 Hrádky (Dolní, Prostřední a Horní) 110 Hrbek 131 Hus 163–164 Husinecká přehrada 159 Huť pod Boubínem 140–141 Huťská hora 107 Huťský Dvůr 199 Hvězdná 226, 227

CH Chalupská slať 118 Chalupy 124 Chamutice 94 Chlustov 148


Chodská Úhlava 17 Chroboly 165 Chřepice 45 Chudenín 20–21 Chvalšiny 174

I Idina Pila 142

J Jaroškov 123 Javorná 48 Javorník (hora) 126–127 Javorník (ves) 126 Javoří Pila 103 Jelení 173–174, 175, 178 Jelení jezírko 175 Jelení smyk 175 Jelení Vrchy viz Jelení Jelenka 45 Jelenské údolí 173 Jezerní hora (Černé jezero) 38 Jezerní potok 59 Jezerní slať 115 Jezerní stezka 176 jezero Laka viz Laka Jezevčí vrch 226 Jezvinec 19 Jezvinecký les 19 Ježová 172, 174 Jilmová skála 144 Jiřičná 94 Johnův kámen 145 Josefův Důl 199–200

K Kamenáč 170 kaple sv. Filipa Neri 162 kaple sv. Jana Nepomuckého (u Nicova) 79–80 Kaplické Chalupy 209 Kaplický potok 142 Kapličky 227 Kašparův pomník 37 Kašperk 76–78 Kašperské Hory 37, 60, 70–75 Keplův mlýn 165 Keply 49, 60, 65 Klápa 198 Klášterský Mlýn 88–89 Klášterský viadukt 139 Klostermannovy skály 125

Knížecí Pláně 114, 147 Knížecí stolec 192, 193 Kochánovské pláně 61 Kochánovský vrch 62 Kojšice 94 Koňský potok 172, 176 Korkusova Huť 146 Kořenný 150 Královský hvozd 21–25, 31 Královský kámen 127 Krásná vyhlídka 128 Křemelná 40, 48, 49 Křemelná, hora 65 Křišťanov 164–165 Křišťanovice 163, 193 Křišťanovický rybník 163 Křížkov 25 Kubova Huť 140, 143, 144, 146 Kunkovice 62 Kunratice 89–90 Kunžvart 149–150 Kunžvartské sedlo 149 Kvilda 111–112 Kvildské slatě 115 Kyselov 203

L Laka 58–59 Lázně Svaté Markéty 157–158 Lazny 83 Lenora 37, 144, 148, 150–151 Lesnická naučná stezka 141, 144 Lhota pod Rohanovem 126 Libín 161–162 Libínské Sedlo 162 Lídlovy Dvory 76 Lipenská přehrada 184–186 Lipka 139–140, 148 Lipka, přírodní rezervace 140 Lipno nad Vltavou 185, 186, 192, 223 Lipový potok 227 Lišák 20 Liščí 20 Liščí vrch 75 Losenice 75 Loučová 93–94 Loučovice 223 Luč 225

p 245 P

Lučská hornatina 227 Lukenská cesta 144 Luzenské údolí 101 Luzný 101–102

M Maierova skála 87 Malý Bobík 141 Malý Bor 60 Malý Kozí Hřbet 87 Malý Prenet 42 Maria Rast am-Stein 226–227 Markétina studánka 140 Mařský vrch 138–139 Masákova Lhota 130 Matějovice 27 Matějovičky 27 Maxovy skály 27 Medník 140 Medvědí hora 227 Medvědí jezírko 175 Medvědí kaple (sv. Bernarda) 19–20 Medvědí stezka 173, 175 Menší Vltavice 227 Městiště 44–45 Městišťské rokle 45 Městišťský potok 43 Milenecký tunel 27 Milešice 141 Milešický potok 141 Milešický prales 141–142 Mlynářská slať 102 Mlýny 131 Mnichovice 227 Modrava 98–99 Modravské slatě 102–103 Modravský (Luzenský) potok 100–101 Mouřenec 91–93 Mrazové sruby u Lazen 83 Mrtvý luh 181 Muckov 195 Muckovské lomy 195 Můstek 42

N Na Křížkách 144 Na Kubrech 141 Na Lizu 129–130 Na Martě 191–192 Nad Peřejemi 67


nejjižnější bod České republiky 226 Nezdice na Šumavě 86 Nicov 128 Nová Dlouhá Ves 95 Nová Hůrka 49, 52, 57–58, 60 Nová Pec 175 Nová Polka 147 Nové Hutě 119 Nové Údolí 172, 178, 179–180 Novohůrecké slatě 60–61 Nový Dvůr 130 Nový Svět 148 Nuzerov 93 Nýrská přehrada 23 Nýrsko (Horní a Dolní) 12–16

O Obrovec 140 Obří hrad (Obří zámek) 124–125 Oldřichovice 44 Onen Svět 48 Opatská studánka 227 Opatské stezky 226–227 Opolenec, vrch 138 Opolenec, osada 80 Orlovice 19 Orlovická hora 19 Oslí luh 172 Ossa – viz Ostrý Ostružná 45 Ostružno 86 Ostrý (Velký a Malý, též Ossa, Prsa Matky boží) 25–26 Otov 204

P Pajrek 12, 13, 22 Palvínov 90 Pamferova Huť 48 Pancíř 40–42 Pancířský hřbet 40, 43, 44, 49 Pasečná 206 Paseka 60 Pažení 143–144 Peklo 62 Perlovice 162 Pernek (u Pasečné) 206

Pernek (u Želnavy) 187–188 Pestřice 201 Petrovice u Sušice 62 Pihlov 188 Plechý 175, 176, 177 Plešné jezero 171, 172, 175–176 Plošina 45 Pocinovice 17–19 Pod Ostrohem 146 Pod Popelní horou 124 Pod Srní hlavou 145 Podlesí 87–88 Podzuklín 85 Pohádka 45–47 Pohorsko 84 Polecký potok 147 Poledník 55–56 Polka 147 Polná na Šumavě 193 Popelná 125 Popelná hora 124 Poustevná 159–160 Povydří 108 Prachatice 154–158 Pramen Vltavy 112 Prameniště 48 Prameniště Blanice 170 Prášilské jezero 56–57 Prášilský potok 53, 59 Prášily 52–55, 67 Pravětín 134, 141 Pravětínská Lada 147 Prenet 42–43, 43, 45 Prsa Matky boží – viz Ostrý Přední Šmauzy 48 Přední Výtoň 209, 222 Přírodní park Kochánov 62 Přírodní park Vyšebrodsko 226 Ptáčník 144 Pustý hrádek 78–79 Putkov 131

R Račí potok 147 Račov 131 Radešov 90–91 Radešovský potok 90 Ranklov 107 Rašeliniště Bobovec 195 Rejštejn 86–87

p 246 P

Rohanov 126 Roklanská chata 103 Roklanská nádrž 103 Roklanský potok 102 Rokyta 104 Rokytecká slať 102 Rosenauerova kaplička 175 Rosenauerova nádrž 172 Rosenauerův pomník 178 Rossbach 175, 176 Rozvodí 39 Růžový vrch 171, 174 Rybník 223 Rychnůvek 205

Ř Řasnice 149 Řezná 30, 40 Říjiště 172

S Samoty 150 Sedlo 80–81 Schwarzenberský kanál 171– 175, 178, 198–199, 204 Skelná 62 Skelná Huť 21 Skláře 140 Sklářský potok 60 Sklářský vrch 140 Sklenářova Lhota 36–37 Slatinný potok 60 Sloní mlýn 90 Slučí Tah 60, 61 Slunečná 187 Slzavé údolí 227 Smrčina 41 Smrčina-Hochficht 198 Solná Lhota 146 Soumarská rašeliniště 170 Soumarský most 170 Spálenec 193 Splavské rašeliniště 149 Spůlka 131 Srní 109–110 Srní vrch 145 Stachy 122–123 Stará Hůrka 58 Staré Prachatice 158–159 Starý Brunst 48, 61 Sterzmühle 63 Stifterův pomník 177


Stodůlky 67 Stožec 178, 179 Stožec, vrch 180 Stožecká kaple 180 Stožecká skála 180 Strašín 82–83 Strašínská jeskyně 85–86 Strážný 134, 139, 148–149 Strážov 43 Strögrova huť 170 Studánky 221, 226 Studená Vltava 178, 181 Studenec 128 Sudslavice 137–138 Sudslavická jeskyně 138 Sudslavická lípa 134, 137, 138 Sudslavický okruh 138 Suché Studánky 45 Svatá Kateřina 20 Svatoborská vrchovina 62 Svatý Tomáš 207–208 Světelská stezka 30 Světlík 195 Světlovodský potok 172 Svojše 88

Š Šebanov 195 Šebestov 123 Šibeniční vrch 74–75 Špičácké sedlo 33–34, 35, 39, 41, 43, 44 Špičák, hora 35 Špičák, osada 33, 35, 41 Štikov 138 Šumavské pláně 98 Švajglova Lada 147–148 Švédské hroby 90 Švédské šance 226

T Tejmlov 128 Teplá Vltava 144, 146, 147 Tisy u Chrobol 165 Tomandlův kříž 42, 49 Trojmezí 177 Trojmezná 177 Tříjezerní slať 103 Třístoličník 177–178 Turnerova chata 108 Tuškov 80

U

Z

U Dvojitého mostu 204 U Korandy 204 U Překopané hráze 227 U Vítků 18–19 Úbislav 123 Úhlava 23, 40, 43 Úhlavský luh 23 Uhlířský vrch 227 Uhliště 21

Záblatí 161 Zábrdí 161 Zábrdská skála 161 Zadní Chalupy 22 Zadní Šmauzy 48 Zadní Zvonková 172, 175 Zadov 125 Záhvozdí 193 Záluží 84–85 Zátoň 142, 143 Zátoňská hora 144–145 Zátoňská mokřina 144 Zbytiny 164 Zdíkov 129 Zdíkovec 131 Zelená Hora (Dolní a Horní) 111 Zelená Lhota 27, 43 Zelenohorská Huť 111 Zelenohorský potok 147 Zhůří 49, 60, 61– 62, 106–107 Zlatá 193 Zlatá stezka 148, 149, 168, 169, 170 Zlatý potok 75 Zlatý stoleček 59 Zuklín 85 Zvettelbach 171 Zvonková (Přední a Zadní) 200–201

V Vatětice 90 Včelná pod Boubínem 141, 144 Velký Javor 30, 31, 41 Velký Kozí Hřbet 87 Velký Ostrý 31, 41 Velký Radkov 89 Vchynice-Tetov 104 Vchynicko-tetovský kanál 110–111, 174 Vícemily 139 Vimperk 134–137, 139, 141, 146 Vintířova stezka 63 Vítkův kámen (Vítkův hrádek) 208 Vítovce 131 Vlčí jáma 80 Vlčí kámen 140 Vltava 112–113 Vltavský luh 178, 181 Vnorovy 138 vodopády sv. Wolfganga 227 Vojenský újezd Boletice 192–193 Volary 168–169, 172 Volšovka 62–63 Volyňka 134, 136, 137, 138, 139 Vraniště 170 Vydra 103,11 Vyklestilka 227 Výrovec 159 Vysoké Lávky 59 Výšinná stezka 40, 42, 43 Výškovice 138 Vyšší Brod 221–222 Vyšší Brod, klášter 212–221

p 247 P

Ž Ždánidla 53, 59 Ždánov 79 Žďárecké jezírko 149 Železná Ruda 30–33, 34,35, 36, 40, 41, 43, 45, 54, 57, 59 Želnava 172, 185, 186, 187 Želnavský smyk 199 Želnavský vrch 187 Žežulka 63 Žižkova skalka 158 Žlíbky 148 Žlíbský vrch 148


ŠUMAVA ZNÁMÁ I NEZNÁMÁ Petr David Vladimír Soukup Text Petr David, Vladimír Soukup Fotografie Petr David, Petr David ml., Martin David, Martin David ml., Petr Ludvík, Vladimír Soukup Obálku navrhl Martin David Redigovala Jana Fousková Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 248 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9366. publikaci Sazba Martin David Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

0039050  
0039050