Page 1

R O D I N N É Hrad Houska, lebky v Mikulči, Branišovský les, hřbitov bláznů v Praze-Bohnicích, Panenský Týnec, pohanské ďůry na Radhošti, menhir Zkamenělý pastýř, hora Krudum, Býčí skála, ornamentální aleje u Bečova, Devět křížů, usedlost Pohádka, hrad Veveří, jámové lomy u Mořiny, Velký Blaník

Teplice Most

Mladá Boleslav

Litoměřice

Chomutov

Trutnov Náchod

Jičín Louny

Karlovy Vary Sokolov

Jablonec nad Nisou Semily

Mělník

Kladno

Nymburk

Cheb Rakovník

Kolín Praha

Beroun

Kutná Hora

Tachov Rokycany

Rychnov nad Kněžnou

Pardubice

Šumperk Chrudim

Žďár nad Sázavou Pelhřimov Jihlava

Tábor Klatovy

Písek

Olomouc Prostějov

Prachatice

Jindřichův Hradec

České Budějovice Český Krumlov

Třebíč

Znojmo

Přerov Kroměříž

Blansko Brno

Strakonice

Karviná

Opava Ostrava

Havlíčkův Brod

Domažlice

Bruntál

Ústí nad Orlicí Svitavy

Benešov

Příbram

Plzeň

Jeseník

Hradec Králové

Frýdek-Místek Nový Jičín Vsetín

Vyškov Zlín Uherské Hradiště Hodonín Břeclav

• upíři, přízraky, tajemné postavy • • hřbitovy, propasti, hrady, chodby • • záhadné kameny, dunící kopec • • templářský poklad, bezedná propast • ISBN 978-80-242-5744-0

Doporučená cena 299 Kč

www.euromedia.cz

www.knizniklub.cz

NEJKRÁSNEˇ JŠÍ VÝLETY

Česká Lípa

NEJKRÁSNEJŠÍ VÝLETY NA TAJEMNÁ MÍSTA

RODINNÉ TOULKY

Liberec

Děčín Ústí nad Labem

T O U L K Y

jeskyně Býčí skála

Habrůvka Křt

ins

p.

Křtin K Křt Křtiny řtřt ny

ích cílů n v a l h 0 4 né domy d a h á z , menhir y , a l k e p mapy í n č brány do a t n orie místa á v a m í j Babice další za nad Svitavou

Březina


R O D I N N É

T O U L K Y

NEJKRÁSNEJŠÍ VÝLETY NA TAJEMNÁ MÍSTA

KNIŽNÍ KLUB


Milí přátelé na cestách, bojíte se rádi? Ale tak nějak hezky, s příjemným mrazením v zádech? Máte v oblibě čtení záhadných příběhů, lákají vás místa opředená tajemstvím? Neodradí vás ponurá atmosféra s neobvyklým „geniem loci“? Jste svým způsobem dobrodruzi, kteří mají pro strach uděláno? Pak držíte v ruce tu správnou knížku. Ale pozor – o všem, co tu budete číst, platí obligátní: věřte – nevěřte. A k tomu bychom ještě dodali: jak jsme koupili, tak prodáváme. Máte-li živou víru v duchy, přízraky, upíry, oživené mrtvoly, zlá znamení, pozitivní či negativní energii a podobné záležitosti, prosím. V rámci objektivity je ale třeba říct, že většina příběhů nebo událostí, o nichž pojednáváme v našich výletech, se nejspíše vůbec nestala, ale zrodila se v bujné fantazii, často podporované vypjatou, zjitřenou atmosférou, kdy mají lidé tendenci vidět v každém stínu přízrak a v každém zvuku hlas temných sil. Jde vlastně o neobvyklý typ pohádek či pověstí s kořeny často sahajícími hluboko do minulosti, o nichž si vyprávěli už naši dědové a pradědové a každý si přitom nezřídka i něco přibájil. To ale není důvod ohrnovat nad podobnými příběhy nos nebo je přímo zavrhovat. Patří k životu jako všechno ostatní, jako radosti i smutky, i jako smrt, která stojí v pozadí většiny z nich. Berte je s rezervou a nevěřte všemu, co se povídá. Vždyť smysl tajemství spočívá především v tom, že nutí člověka přemýšlet a přijít na kloub věcem dosud neprobádaným a nepoznaným. A kdybyste se při tom přece jen trochu báli, bojte se hezky.


Obsah

11. Díra do pekla (Houska) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 12. Otazníky kolem praotce Čecha (Říp). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 13. Největší český menhir (Zkamenělý pastýř u Klobuk) . . . . . . . 54 14. Pro radost ze života (Panenský Týnec) . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 15. Největší záhada české archeologie (Kamenné řady u Kounova) . . . . . . . . 62 16. Objasněná záhada (Ornamentální aleje u Bečova). . . . . . 66 17. Zelená, stříbrná, zlatá… (Krudum a hornický kostel) . . . . . . . . 70 18. Chtějí s námi mluvit? (Mariánské Lázně – penzion Nimrod) 74

1. Posvátný pahorek a mrtví-nemrtví (Praha – Pražský hrad) . . . . . . . . . . . . . 6 2. Nejděsivější místo v Praze (Praha-Bohnice – hřbitov bláznů). . . 10 3. Nejstrašidelnější hřbitov (Noutonice). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 4. Nejstarší čarodějnická škola (Budeč) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 5. Děsivý řev Hanse Hagena (Jámové lomy u Mořiny). . . . . . . . . . . 22 6. Ufoni na zdi kostela (Klášterec nad Orlicí) . . . . . . . . . . . . . . 26 7. Kde voda teče do kopce (Kačerov). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 8. Vraždící upír (Trutnov). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 9. Faust Jizerských hor (Krásná). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 10. Ani o krok dále… (Trosky) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

Děčín Ústí nad Labem Česká Lípa Litoměřice 11

Teplice Most Chomutov Sokolov

Semily

10

Jičín

Mělník

15 Kladno

4

17 16

Mladá Boleslav

Jablonec 9 Nisou nad

12

Louny 14 13

Karlovy Vary Cheb

Liberec

Rakovník

18

5

Pard Kolín Kutná Hora

Praha

Beroun Tachov Rokycany

Hrad

Nymburk 2 1

3

Benešov

Příbram

Plzeň

27

Havlíčkův Hav Bro

26

Domažlice Pelhřimov Pelhřimo Klatovy 19 20

Tábor

Písek 21

22

Strakonice 23

Jindřichův Hradec

Prachatice 25

České Budějovice Český Krumlov 24

Jihlava


19. Čí oči nás sledují? (Usedlost Pohádka u Čachrova) . . . . . 78 20. Erbenova Svatební košile (Velhartice). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 21. Záhadná postava na náhrobku (Petrovice u Sušice) . . . . . . . . . . . . . . . 86 22. Do říše strašidel (Kašperk). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 23. Krajina tajemných kamenů (Javorník na Šumavě) . . . . . . . . . . . . . 94 24. Bílá paní versus gestapo (Rožmberk). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 25. Svět záhad a tajemných jevů (Branišovský les) . . . . . . . . . . . . . . . . 102 26. Kde je tělo Jakuba Krčína? (Obděnice) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 27. Co se skrývá uvnitř hory? (Velký Blaník). . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 28. Tajemný mnichův stín (Jihlava – městské podzemí) . . . . . . 114

29. Po stopách posledního upíra (Dolní hřbitov ve Žďáru nad Sázavou) . . . . . . . . . . . 118 30. Kámen smrti (Pernštejn) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 31. Kritický 168. kilometr (Devět křížů u Domašova). . . . . . . . . 126 32. Templářské poklady (Veveří) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 33. Ztracení lidé i chodby (Jeskyně Výpustek) . . . . . . . . . . . . . . 134 34. Pohřeb, nebo živelná pohroma? (Býčí skála) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 35. Kam krysař z Hameln odvedl děti? (Hamlíkov) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 36. Pojďte se bát! (Svojanov). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 37. Prokletí lebek (Mikuleč). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 38. Kopec, který duní (Rychnovský vrch) . . . . . . . . . . . . . . . 154 39. Kde je jí konec? (Hranická propast). . . . . . . . . . . . . . . 158 40. Tajemné pohanské ďůry (Radhošť) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162

Jablonec nad Nisou Trutnov

Semily

8

Náchod Jičín

Rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Jeseník

Hradec Králové

burk

7

Rychnov 6 nad Kněžnou

Pardubice

olín Kutná Hora

Chrudim

Šumperk

Bruntál

Ústí nad Orlicí 37

Svitavy

Karviná

Opava

38

Ostrava Frýdek-Místek

Havlíčkův vlíčkův Brod

36

29 Žďár

Olomouc Prostějov

nad Sázavou

Přerov

30

ov 28 Pelhřimov Jihlava

Blansko 31 32

Třebíč

Kroměříž

35

34 33

Brno

Vyškov Uherské Hradiště

Znojmo

39 Nový Jičín 40

Hodonín Břeclav

Zlín

Vsetín


1

Posvátný pahorek a mrtví-nemrtví víí Praha – Pražský hrad

Pražský hrad je posvátným místem českých dějin, místem v rámci české kotliny zcela mimořádným, které se dlouho využívalo hlavně k posvátným pohanským, později i křesťanským obřadům. Tvrdí to dávné legendy, ale třeba i Kosmas ve své Kronice české. Nejpozději od 9. stol. se stal Hrad hlavním sídlem českých panovníků (v nové době prezidentů) a zůstal jím po více než 1 000 let. Prastarým kultovním pohanským místem byl nejvyšší bod skalnatého ostrohu, posvátný pahorek nazývaný Žiži. Dnes se nachází pod úrovní terénu u chrámu sv. Víta, poblíž jeho novogotického Měli byste vědět západního průčelí. Stával na něm kámen • Jezdit na Hrad autem nedoporučujeme; označovaný jako knížecí stolec, na němž museli bychom se prodírat městskými byli slavnostně uváděni na trůn první ulicemi s hustým provozem a nakonec by nás čeští panovníci. Podle odborníků má tento čekaly problémy s parkováním. Vhodným pahorek nebývalou energii, které se říká dopravním prostředkem je tramvaj linky 22, „genius loci“ – duch místa. Podivně znějící jejíž zastávka Pražský hrad je přímo u Jízdárny název Žiži může být podle archeologa Ivana a severní brány do areálu. Můžeme vystoupit Borkovského odvozen od slova žhnouti i na zastávce Pohořelec a ke Hradu dojít přes – podle pohanských ohňů, které tu byly Loretánské náměstí. V nevelké vzdálenosti v dávné minulosti zapalovány, nebo podle leží rovněž stanice metra linky A Malostranská sopečného průduchu, který na vrcholu a Hradčanská. pahorku ústil na povrch a vyzařoval věčné • Hradní areál včetně všech nádvoří je po celý světlo odkudsi z hlubin Země. rok volně přístupný (s výjimkou pozdních Tak významná lokalita, jako je Pražský nočních hodin), jednotlivé objekty v rámci hrad, se samozřejmě vždy těšila trvalému otevírací doby, Jízdárna v době konání výstav; zájmu archeologů, kteří se snažili odhalit Lumbeho zahrada je pro veřejnost uzavřena. to, co se dnes ukrývá pod krunýřem • Nejbližší parkoviště jsou v ulici U Prašného z dlažby nebo zásypem zeminy. Podařilo se mostu a na Pohořelci (placená).

6

náb

nice Brus

Pražský hrad Let

ačov Dlab

še ene E. B í ž ře

a

Chotkov

ens

Keple rova

Pa to

čko

Nový Svět

Lumbeho zahrada

dby ské hra Marián

Vlta va

va

Jelení

PP Letenský profil

Na Ořechovce

tní os vn

Pe

vé áko Hor y d Mila

Malá Strana


odkrýt ledacos zajímavého, co pomohlo osvětlit vývoj tohoto místa. Přišly však i nálezy ne právě očekávané, některé s nádechem záhady a tajemna. Patří k nim objevy tzv. nepietních pohřbů, typické pro upíry či vampýry, při nichž se s nebožtíky nakládalo neobvyklým, často až brutálním způsobem a jejich těla byla umísťována v nepřirozených pozicích. Málokdo předpokládal objev upířích hrobů na místě tak posvátném, jako je Pražský hrad. A nešlo o hrob jediný, ale hned o dva. První byl nalezen v Lumbeho zahradě za Jízdárnou Pražského hradu. Obsahoval kostru ženy s pevně svázanýma rukama a oddělenou hlavou, pro jistotu ještě otočenou čelem k zemi, a s nohama zatíženýma kameny. Za života zřejmě provozovala čarodějnické obřady, protože u ní byly nalezeny váčky s lidskými zuby, po staletí považované za osvědčenou magickou pomůcku. Lidé se jí zjevně báli a měli obavy, že by mohla zneužívat svá kouzla i po smrti. A tak provedli zmíněné úkony, které jí v tom měly zabránit. Další

Mrtví-nemrtví a ochrana před nimi Naši prapředci věřili, že člověk, který se v životě dopustil mnoha zlých skutků, zemřel násilnou smrtí nebo odešel ze světa dobrovolně vlastní rukou, nenajde ani po smrti v hrobě klid a bude se vracet do světa živých v podobě oživlé mrtvoly – démona. Pro takové mrtvé-nemrtvé se v pozdním středověku používalo označení vampýr nebo upír, které do střední Evropě zřejmě proniklo s osmanskými nájezdníky a bylo odvozeno od tureckých slov opir či obur, což znamená duch nebo démon. V ještě starších dobách raného středověku nazývali lidé oživlé mrtvoly výrazy mor nebo morous. Víra ve vampyrismus přežívala velmi dlouho a ani rozvoj vědy a racionální myšlení ji nedokázaly vymýtit. Prakticky až do 19. stol. hledali živí zaručené způsoby, které by mrtvým zabránily se vrátit zpět a škodit. Mezi tradiční metody patřilo pohřbívání na břiše, svazování rukou nebo nohou, zavalení těla kameny, případně odseknutí hlavy, vyvrácení spodní čelisti či vyplnění úst hlínou. Za účinnou ochranu se považovalo i připevňování zámků na palce mrtvého a samozřejmě – probodnutí srdce hřebem, případně špičatým kůlem. 7


kostra patřila muži, jehož okolí zřejmě odvrhlo Vstup do paralelní Prahy Německy píšící pražský spisovatel Gustav kvůli tělesnému postižení; měl totiž silně Meyrink tvrdil, že ve Zlaté uličce na deformovanou páteř, a patřil tak k lidem Pražském hradě se ukrývá pomyslný posměšně označovaným jako hrbáči. Jeho základní kámen Prahy a magický střed kostra, nalezená v hrobě pod jižním křídlem Českého království. Je uložen v domě, Jízdárny, byla také svázaná do kozelce který se občas zjevuje jako poslední v řadě a zatížená kameny. Rovněž tento nebožtík zdejších bizarních domků a jemuž se říká zřejmě ovládal černou magii, protože i on měl U Poslední lucerny. Tudy se dá rovněž při sobě sáček s lidskými zuby, které zřejmě vstoupit do magické, normálním okem nepatřily jedinému člověku. Ve váčku se jich neviditelné paralelní Prahy. totiž našlo 34, tedy o dva víc, než může mít zdravý dospělý jedinec! K oběma nepietním pohřbům došlo v 10. stol., tedy v době, kdy v Čechách sice již delší dobu existovalo jediné oficiální náboženství, křesťanství, ale mnozí lidé ještě dlouho upřednostňovali osvědčenou černou magii a rituály pohanských předků. Největší pohřebiště Dodejme, že místa obou hrobů jsou jen Hrob ženy s batoletem odkryli archeologové několik desítek metrů od tehdejšího v rámci výzkumu rozsáhlého hřbitova na biskupského chrámu, který býval Loretánském náměstí, dosud největšího předchůdcem dnešní Svatovítské katedrály. raně středověkého pohřebiště na území Prahy. Kromě několika set porušených hrobů Jiný děsivý nález podobného druhu pochází zde bylo nalezeno 850 lidských koster, z bývalého hradčanského předměstí. nejstarší z konce 9. stol. Ve středověku V r. 1934 tu archeologové pod dlažbou bylo v horní části náměstí popraviště pro Loretánského náměstí odkryli hrob ženy osoby šlechtického stavu. V 15. stol. se tu s batoletem, pohřbené ve skrčené poloze, začalo usmrcovat novým, obzvlášť krutým nohy zatížené kameny, ruce svázané způsobem – narážením na kůl. za zády. Její kostra byla navíc ohořelá.

8


Také tento pohřeb pochází z raně křesťanského období. Otazníky přímo hororového zabarvení vyvolává přítomnost dítěte. Jedná se o oběť ženina čarodějnictví, nebo o jejího potomka, který doplatil na matčiny čáry? Ale pojďme zpátky na Hrad. Ještě jeden hrob si tu zaslouží naši pozornost. Byl nalezen r. 1928 pod dlažbou třetího nádvoří v místech dnešního obelisku při pahorku Žiži a obsahoval kostru statného muže v plné zbroji z 2. poloviny 10. stol. Nikdo netuší, o koho by se mohlo jednat. Bohatou výbavu tvořily předměty tehdy ne zcela běžně dostupné: meč, sekera, oboustranná dýka, břitva či křesací

Netopýří sál Kdesi pod Hradem se má nacházet tajné sklepení, přesněji přirozená jeskyně zvaná Netopýří sál. V ní prý plane věčný oheň tak jako v lampách ukrytých před tisícovkami let vzdělanci v egyptských pyramidách, v legendární hrobce Christiana Rosenkreuze nebo v mytickém podzemí Šambhaly. Při budování Pražského hradu někdy v 9. stol. byl vchod do jeskyně zasypán, vlastní podzemní prostora však zůstala zachována. Její existenci prý před časem potvrdilo kyvadélko. Toto tvrzení však musíme brát s rezervou; pod Hradem je totiž řada dalších podzemních chodeb a sálů, většinou z doby zcela nedávné, takže určit, na co vlastně kyvadélko reagovalo, by bylo hádáním z křišťálové koule.

souprava. To by napovídalo, že mohlo jít o některého člena vládnoucího přemyslovského rodu; antropologové, kteří kosterní pozůstatky prozkoumali, to ale jednoznačně vyloučili. Takže šlo spíš o jakéhosi strážce posvátného místa, mocného bojovníka, jehož úkolem bylo i po smrti strážit přemyslovský knížecí stolec. Ostatně, ani umístění novodobého kamenného obelisku z r. 1928, označovaného jako umělý menhir, právě k tomuto hrobu nepovažují mnozí za náhodu.

Zajímavé cíle v okolí V areálu Pražského hradu je možné navštívit katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Královský palác, Zlatou uličku s Daliborkou, Prašnou věž, Obrazárnu Pražského hradu a kapli sv. Kříže se Svatovítským pokladem. Za prohlídku rozhodně stojí i sezonně přístupné Jižní zahrady, Královská zahrada s Královským letohrádkem a Jelení příkop.

9


2

Nejděsivější místo v Praze Praha-Bohnice – hřbitov bláznů ů

Také vám při pohledu na břečťanem zarostlé hroby přeběhne mráz po zádech, naskočí husí kůže a hrdlo sevře úzkost? Není se za co stydět, protože se díváte na nejděsivější místo v Praze, tajemnou lokalitu nabitou negativní energií. Tady, u kraje lesa nad Bohnickým údolím, na návrší mezi Bohnickým potokem a Vltavou, Měli byste vědět leží „hřbitov bláznů“. Můžeme si tisíckrát • Bohnický „hřbitov bláznů“ stojí na opakovat, že žijeme v moderní době, severozápadním okraji Bohnic. Ze Starých že všechno se dá vysvětlit racionálním Bohnic sem vede modrá turistická značka. způsobem a že není čeho se bát. Snad Nejblíže to máme od zastávky MHD U Drahaně za to mohou duše zemřelých, snad tisíce (1,1 km), jezdí tudy autobus č. 236 Podhoří– smutných a tragických osudů, že právě tady Zámky, případně č. 102 do Starých Bohnic to neplatí… (1,3 km) na trase Kobylisy – Staré Bohnice. Hřbitov byl založen v r. 1909 a na 4 200 m2 Autem ze Starých Bohnic dojedeme ulicemi zde byli pohřbíváni pacienti i zaměstnanci Bohnickou a U Drahaně až k bráně hřbitova, nedalekého Ústavu pro choromyslné. případně můžeme areál objet k zadní bráně Prvním mrtvým, který skončil na zdejším na kraji lesa. hřbitově, byl jedenáctiletý František • Možnost vstupu přímo na hřbitov se mění, Janovský. Ostatně dětská část hřbitova je je pravděpodobné, že brána bude uzamčená. nejstarší. Dozorci totiž i zneužívali svého Pomineme-li nejrůznější „partyzánské“ postavení – a tak se tady narodilo také pár způsoby, pak doporučujeme hledat informace dětí znásilněným pacientkám. A bohužel na www.tajemnamista.cz, případně se pokusit kontaktovat Jiřího Vítka i zemřelo. Zmíněný chlapec se tak stal (jirivitek@seznam.cz). Svůj účel splní ovšem prvním jménem, zapsaným do knihy i pohled přes některou z bran. zemřelých. • Parkovat můžeme u přední brány hřbitova. Za 1. světové války byl bohnický ústav využíván jako lazaret a na hřbitově byli pochováni italští zajatci, kteří zemřeli na tyfus. Evakuováni sem byli také pacienti z italského blázince v Perginu – i ti zde byli posléze

zookoutek

hřbitov bláznů

BOHNICE

Zámky Bohnická

Boh nick ý p.

zámek Bohnice

Ro zto cká

10

Lodžská


pochováni. Italové také přispěli na stavbu kaple. V nikách po stranách byla uložena půda z Perugie a umístěny tabulky s nápisy v českém a italském jazyce. Ročně tu skončilo na 80 pacientů. Vyráběly se tady i rakve. Pohřbívat se zde přestalo v 50. letech 20. stol., od 1. ledna 1963 byl hřbitov opuštěn. Areál zpustl, kaple, na jejíž západní straně byli pohřbíváni nekatolíci, se proměnila ve zříceninu, neudržované hroby zarostly. Zbytky náhrobků lidé rozkradli. Dochoval se jediný náhrobek se jménem Maria Tuma – v pouhých 29 letech tato služebná a matka dvou dětí zemřela na tyfus, podle jiné verze na degenerativní onemocnění mozku. Místo, o kterém se říká, že je nejděsivější v Praze, a snad i v celé Evropě, bývalo volně přístupné. V ohradní zdi, na které se ovšem čas také hodně podepsal, jsou dvě brány, které byly posléze uzamčeny. V 80. letech 20. stol. opuštěné místo přilákalo satanisty, při hojně navštívených rituálech zasahovala i tehdejší Veřejná bezpečnost. O revitalizaci hřbitova se začal starat Jiří Vítek, organizující i prohlídky tohoto děsuplného místa. Počet mrtvých na hřbitově lze jenom odhadnout. Až ve třech vrstvách zde může být uloženo snad na 5 000 lidí. Místa bylo málo a těch, kteří nemohli být pohřbeni na

Je tu Gavrilo Princip? Výstřely v Sarajevu v r. 1914 se staly záminkou k rozpoutání 1. světové války. Nejenže na hřbitově skončily oběti tohoto konfliktu, ale pohřben tu byl zřejmě i ten, jehož čin byl na úplném začátku – atentátník Gavrilo Princip. Hrobník potvrdil, že se zde odehrál záhadný, předem neohlášený a utajený pohřeb za účasti vojáků z terezínské pevnosti. Tělo atentátníka mělo být pohřbeno na nějakém odlehlém místě, kde by další generace nemohly Principa obdivovat. „Hřbitov bláznů“ byl pro tento účel ideální. běžných křesťanských hřbitovech, nadbytek. V hrobech nespočinuli jen chovanci léčebny, kteří si i sami zhotovovali rakve, případně vojáci, ale i lékaři a primáři ústavu a sestry. Nepochybně tady skončili i lidé příčetní, leč pro společnost nepohodlní.

11


Nejsilnější negativní energie vyzařuje v jihovýchodním rohu. Tady totiž leží šílení vrazi a jiní násilníci. Špatně se tu dýchá, někteří z návštěvníků potvrzují, že tady pocítili neobvyklý tlak na krku či hrudníku, báli se, těžce se jim dýchalo. Nedivme se, vždyť svůj věčný spánek tady spí ti nejhorší vyvrhelové, kteří své oběti většinou škrtili nebo dusili. V době epidemie tyfu se pohřbívalo častěji. Oběti ale skončily pod zemí až třetí den – zřejmě proto, aby duše měla čas se rozloučit a v klidu odejít. Zarůstající kopečky působí velmi depresivně, snad proto si tuto scenérii vybral i Miloš Forman k natáčení pohřbu Wolfganga Amadea Mozarta ve filmu Amadeus. Dohady vzbuzují podzemní chodby, začínající v márnici s kaplí. Zřejmě se ale jednalo pouze o sklad vápna. Toho bylo zapotřebí především v době tyfové epidemie, kdy se těla nepohřbívala v rakvích, ale pouze zabalená do plátna. V areálu lze dohledat i mohylu, která patrně vznikla na památku obětí v době 1. světové války. Jsou na ní symboly Alfa a Omega, tedy Začátek a Konec (Zrození a Smrt). Mrtví jsou anonymní. Za života ale měli něco společného – obvykle smutný a těžký osud. Smutek dodnes provází i toto místo.

12

Leží tu vrah Otýlie Vranské? Bohnický hřbitov by mohl být spojen i s možná vůbec největší záhadou české kriminalistiky. Údajně by tady totiž měl být pohřben vrah Otýlie Vranské četař Pavlíček. Slovenská prostitutka, žijící v Praze, byla zavražděna 1. září 1933, její rozčtvrcené tělo putovalo ve dvou kufrech vlaky do Bratislavy a Košic. Dvaadvacetiletá žena nejprve po dvou ranách nejspíš sekáčkem na maso ztratila vědomí, pak jí vrah ještě zaživa oddělil hlavu od těla. Brutální mord nebyl nikdy objasněn. Vražda Vranské je zmíněna v seriálu 30 případů majora Zemana, vyšetřovatel případu Josef Vaňásek se stal předobrazem postavy rady Vacátka v seriálu Hříšní lidé města pražského. Jméno možného vraha četaře Pavlíčka není obecně známé. Kriminalistům se údajně právě Pavlíček přiznal k usmrcení Vranské, vražda mu ale nikdy nebyla prokázána. Nakonec skončil v blázinci a v Bohnicích také spáchal sebevraždu. Posléze byl pohřben na „hřbitově bláznů“, hrob ale dnes již nelze dohledat.


Zajímavé cíle v okolí Psí hřbitov (20 m vých.) Hřbitůvek psů a jiných domácích miláčků vznikl v r. 1998, postupně zde bylo pohřbeno na 2 000 psů, koček a dalších zvířat. Po problémech s restitucemi pozemku, hygienickými normami i vedením lokality jako parku bylo pohřbívání ukončeno. Každý z „pozůstalých“ vyřešil parkovou úpravu a hrob osadil okrasnou dřevinou – vznikla tak zajímavá botanická zahrada s běžnými druhy (hlavně túje, stříbrné smrčky, smuteční vrby) i exoty (korkovník, japonská jedle, kanadská palma aj.).

Bohnické údolí (150 m jižně) Údolí protékané Bohnickým potokem a sledované Bohnickou ulicí. Jižně orientovaný skalnatý pravý svah je chráněn jako přírodní památka (4,58 ha). Terasy připomínají bývalé vinice. Na hraně údolí, pár kroků od hřbitova, je nádherné vyhlídkové místo, při turistické značce nechybí ani odpočinkový altán.

Zookoutek (0,8 km vých.) Volně přístupná farma slouží pro skupinové a pracovní terapie klientů léčebny, kteří se zde starají o koně. Uvidíme tu i lamy, kozy a poníka.

Bohnice (1 km vjv.) Bývalá ves, od r. 1922 součást Prahy. Původní osada souvisela s nedalekým slovanským hradištěm Zámka (též Zámky). V letech 1904–14 byl vybudován rozsáhlý areál Zemské psychiatrické léčebny (dnes Psychiatrická léčebna Bohnice). V r. 1932 bylo do provozu uvedeno Divadlo za plotem, od r. 1991 se v areálu koná každoroční jarní festival Mezi ploty. Do areálu léčebny patří pozdně barokní zámek z 18. stol., který sloužil jako vůbec první pavilon pro duševně choré, a kostel sv. Václava z let 1912–14, jedna z mála pražských secesních svatyní. Jeho dominantou je 55 m vysoká hranolová věž. Ve Starých Bohnicích stojí statek Vraných čp. 1, jeden z nejhezčích dokladů lidové architektury v Praze. Současný vzhled areálu je pozdně barokní z r. 1777, první zmínka o zdejším gruntu je z r. 1586. Areál tvoří obytná budova, špýchar s výměnkem a stodola. Pode starší nepodložené zprávy na statku v r. 1813 přespal Napoleon. Poblíž je nejstarší bohnická památka, kostel sv. Petra a Pavla, vysvěcený již r. 1158. Dnešní podoba pochází z klasicistní přestavby v r. 1805. Již ze 14. stol. se uvádí bohnická fara.

13


Nejstrašidelnější hřbitov Noutonice

3

Podle názoru mnoha milovníků záhad, ale i náhodných nezainteresovaných pozorovatelů, mají v Noutonicích nejstrašidelnější hřbitov v českých zemích. Je to velmi neklidné místo, kde se to jen hemží duchy, přízraky, tajemnými zvuky, záhadnými mlhovinami i jinými paranormálními jevy, takže není radno sem vůbec vstupovat ani za denního světla, natož pak v noci. Takový pocit musí získat každý, kdo si na internetu Měli byste vědět pečlivě pročte webové stránky věnované • Noutonice leží na vedlejší silnici této lokalitě. Hřbitov tím pádem vzbuzuje z Buštěhradu přes Okoř do Velkých Přílep velký zájem veřejnosti, hlavně takové, která a Roztok, přímo u ní se nachází kostel se má ráda studený pot na čele a husí kůži hřbitovem. Ves je napojena na systém po celém těle. Je ale skutečnost opravdu Pražské integrované dopravy, zhruba každou taková? Vážně mezi hroby v Noutonicích hodinu (ve špičce půlhodinu) sem jezdí straší? Tuto otázku si kladou všichni, kdo autobus 350 od stanice metra Dejvická. sem chodí z čiré zvědavosti. Odpověď ale Přímo v Noutonicích je žel. stanice na trati většinou nenacházejí a v převážné míře Hostivice–Podlešín, provoz je však omezen, odcházejí zklamáni. vlaky tu však jezdí pouze v sezoně v sobotu Noutonice jsou poklidná vesnice a neděli. severozápadně od Prahy. Na zdejším • Hřbitov v Noutonicích můžeme navštívit nádražíčku vystupují ti, kdo se vlakem kdykoli – je volně přístupný. vydávají na výlet na nedaleký hrad Okoř, • Prostor k zaparkování je přímo u kostela, případně do malebného Kovárského údolí. další možnosti jsou na různých místech ve vsi. Někteří z nich možná odbočí i k místnímu hřbitovu při kostele sv. Jana Křtitele, který stojí nad silnicí za východním okrajem zástavby. Když jsme sem dorazili my, působily hezky opravená svatyně i malý přilehlý hřbitov poklidně až idylicky. Byl krásný slunečný den na rozhraní jara a léta, všechno kolem kvetlo a vonělo, na stromech mezi hroby zpívali ptáci, kolem uší nám bzučely včely. Pro pozorování přízraků rozhodně nikoli příhodná situace, to je třeba přiznat. Však jsme také žádný ani koutkem oka nezahlédli, ani nezaregistrovali jakýkoli neobvyklý jev. Prostě jsme asi přišli v nevhodnou dobu, a tak jsme měli smůlu – alespoň pokud se avizovaných duchů týče. Svrkyně Nový Mlýn

kostel

Okoř zříc. hradu

14

Noutonice

Jak to tedy s noutonickým hřbitovem vlastně je? A co způsobilo, že jeho pověst se v mnohém podobá pověsti o proslulém hřbitově ve Velharticích? Mnozí návštěvníci si odtud odnesli jiné zážitky než my a tvrdili, že zde slyšeli kroky,


hlasy a nářek. Všechny tyto zvukové projevy bylo prý obtížné vysvětlit, protože se pokaždé ozývaly z míst, kde evidentně nikdo nebyl, ani dobře slyšitelné kroky nebo dupání mezi hroby nepatřily nikomu. Nejděsivější bylo úpění mrtvých – křik a nářek dětí. V r. 2003 zde prý jistý profesionální fotograf zhotovoval fotografie pro brožuru, pojednávající o noutonickém hřbitově. Zdokumentovat některé hroby se mu však nepodařilo. Přestože fotil v pravé poledne a za příznivého světla, na snímku se místo hrobu nacházela pouze podivná mlha. Od hrobu rodiny Poláčkových, který zdobí sousoší dvou sedících postav – muže a ženy –, jsou často slyšet další nezvyklé zvuky, jakýsi nepříjemný tichý šepot, který v člověku vyvolává svíravý pocit. Také tu prý dochází k těžko vysvětlitelnému pohybu náhrobních kamenů a krycích desek u hrobek, který provází nepříjemný škrábavý zvuk. Mezi hroby se za měsíčních nocí míhají tajemné stíny. Večer, při prudším poklesu Oběti moru i sebevrahové teplot, se kolem hřbitovní zdi, ale i nad Vzhledem k poloze noutonického kostela některými hroby tvoří husté chuchvalce sv. Jana Křtitele na nevýrazné, ale ze širokého mlhy, přestože v bezprostředním okolí okolí dobře viditelné vyvýšenině za vsí se panuje hezké počasí. dá předpokládat, že tu již v dávné minulosti Člověk si musí logicky položit otázku: z čeho stávala nějaká pohanská svatyně. Vznikla možná v době, kdy zdejší krajinu ovládal lid by případný výskyt záhadných jevů nebo knovízské kultury, známý mimo jiné i lidskými duchů pramenil? A proč o sobě dávají vědět rituálními oběťmi a kanibalismem. Nedá se právě na tomto hřbitově, který se na první vyloučit, že pod dnešním pohřebištěm jsou pohled ničím neliší od desítek či stovek mnohem starší hroby náležející pravěkým dalších v okolí? kulturám. Již na stávajícím hřbitově se v době mnohem novější pochovávaly oběti Zkusme najít odpověď v minulosti nejrůznějším epidemií a prý i těla sebevrahů vesnice, dnes místní části obce Lichoceves. a popravených, která jinde na křesťanské Noutonice jsou doloženy již v 11. stol., hřbitovy nesměla. To vše mohlo přispět ke kostel sv. Jana Křtitele byl postaven ve špatné pověsti tohoto místa. 14. stol. jako gotický; současnou podobu

15


získal během barokních přestaveb. Během staletí se tu nic mimořádného nepřihodilo; změnu přinesla až doba relativně nedávná. V r. 1821 koupila panství a zámek Statenice, k němuž Noutonice patřily, Maria Barbara von Ehrenburg, manželka hraběte Küenburga. S její dcerou Frederikou von Küenburg se v r. 1840 oženil příslušník starého českého zemanského rodu ze Sušicka Bedřich Dlouhoveský z Dlouhé Vsi, tehdy ovšem používající poněmčené jméno Fridrich Dlauhowesky von Langendorf. Jedno z jejich pěti dětí, Barbora neboli Babeta Dlauhowesky von Langendorf, bývá většinou spojováno se vznikem paranormálních jevů na noutonickém hřbitově, kde je také rodinná hrobka rodiny Dlouhoveských. Její jméno (s domácí zdrobnělinou Biri) najdeme na kamenné stéle až úplně dole u země. Není to projev neúcty či opovržení; jinde už prostě nebylo místo. Náhrobek s několika leštěnými deskami stojí ve stínu stromů hned za presbytářem kostela, poblíž zazděného zadního vchodu. Barbora-Babeta Dlauhowesky, r. 1868 provdaná za maďarského důstojníka Kálmána Hármose de Hihálom, nebyla rozhodně lidmi na svém panství oblíbená, spíš by bylo na místě říct, že většina ji přímo nenáviděla. Totéž prý platilo i o jejích vlastních příbuzných, kteří Babetu považovali za černou ovci rodiny a vyloučili Hroby pod skálou ji ze svého kruhu. Zemřela v r. 1857 ve V r. 1972 se na úpatí kamýcké skály narazilo věku pouhých 26 let při tragické události, při stavbě hospodářských budov na která by se dala s trochou nadsázky hroby několika mladých mužů a přibližně označit za dopravní nehodu. Mladá osmnáctileté dívky. V hrobech se našly šperky, žena totiž spadla z koně a zlomila si vaz. zbraně i úlomky keramiky. Archeologové Nešlo prý o náhodu, ale o vraždu. Lidé na zjistili, že se jedná o pohřby lidí náležejících ke nenáviděnou šlechtičnu uchystali past, kultuře nálevkovitých pohárů, kteří tu žili asi vyděsili jejího koně a splašili ho natolik, 2 300 let př. n. l. Na co vlastně zemřeli, těžko že svou paní shodil. Mělo se to stát na říct; možná rovněž tragická nehoda. Že by až dohled noutonického kostela, na skalnatém sem sahaly kořeny pozdější pověsti o smrti kamýku nad okrajem Velkých Přílep, na mladé šlechtičny? jehož vrcholové skále stojí zdaleka viditelný

16


bílý kříž. Jiná verze hovoří o tom, že sem Babetu zahnala tlupa lapků, která si tu na ni počíhala, zahnala jejího koně až na skálu a přinutila ho ke skoku do hlubin. Lapkové se slepě řítili za ní, a když viděli, jak jejich kořist uniká skokem do neznáma, bez rozmyslu pobídli koně a skočili také. Stejně jako ona pak zemřeli roztříštěni dole pod srázem. Ať tak či tak, mrtvá hraběnka nenašla ani po smrti klid a její duše dodnes bloudí po hřbitově v Noutonicích. A nejen bloudí, ale hlasitě naříká, šeptá, hýbe kameny. Není jasné, kde přesně se na hřbitově nachází její tělo, i když tu má rodina Dlouhoveských hrobku. Náhrobek totiž vypadá spíš jako rodový pomník a někteří zde uvedení zesnulí budou zřejmě pohřbeni jinde. Mnozí historkám z noutonického hřbitova věří, jiní je považují jen za výplod bujné fantazie, v lepším slova smyslu za zjitřenou představivost vlivem pověstí. A místní obyvatelé? Ti se jim smějí a označují je za hlouposti a nesmysly. Nic neobvyklého se tu nedělo a neděje, žádné přízraky tu nikdy nikdo neviděl. A teď, babo, raď! Na závěr ještě jedna zajímavá informace: na nejstrašidelnějším hřbitově v Česku byl nedávno pochován i hudební skladatel Petr Hapka.

Zajímavé cíle v okolí Okoř Rekreační ves v údolí Zákolanského potoka s mohutnou a rozsáhlou zříceninou hradu, založeného raně goticky ve 13. stol., výrazně přestavěného a rozšířeného goticky a renesančně ve 14.–16. stol. Dominantou je torzo hranolové obytné věže se zbytky kaple, dochovalo se i torzo paláce a dalších obytných a hospodářských budov, stejně jako pozdně gotické hradby s polokruhovou baštou. V areálu je restaurace, v podhradní baště stálá muzejní expozice věnovaná historii hradu. Okoř je oblíbený výletní cíl, konají se tu hudební festivaly, šermířská vystoupení a další akce.

17

Profile for Knižní klub

0038828  

0038828