__MAIN_TEXT__

Page 1


SURFACE Copyright © 2015 by Stacy Robinson All rights reserved Translation © 2016 by Zdeňka Zvěřinová ISBN 978-80-249-3250-7

Pod_povrchem.indd 2

11.10.2016 16:41:22


Rodičům, kteří mě vždy podporovali, věřili mi, milovali mě a byli na mě pyšní. Jste prostě nejlepší! Erotické scény prosím přeskočte.

Pod_povrchem.indd 3

11.10.2016 16:41:22


Skutečné objevy nespočívají v hledání nových krajů, ale v tom, že se na vše díváme novýma očima. Marcel Proust

Pod_povrchem.indd 5

11.10.2016 16:41:22


PROLOG

Nicholas stál ve stínu budovy krytého bazénu Millerových a pozoroval skupinku známých dívek, blonďatých, opálených a ve značkovém oblečení, jak se s lesklými rty a opilé čerstvou svobodou letních prázdnin pohupují v rytmu hudby. Většinu z nich znal už od základní školy, některé dokonce ještě déle. A teď si přejížděly rukama po ňadrech a zaoblených bocích a vrhaly žhavé pohledy na nejbližší publikum. Má to být pozvání k tanci, aby někoho ulovily? Napil se piva a zacouval hlouběji do šera. Za jeden rok se toho hodně změnilo. Jeho kamarádi pili, házeli si lakrosové míčky z jednoho konce terasy na druhý a přitom se snažili získat co nejlepší výhled. Nick se opřel o zeď, kde byl v bezpečí před chabými poznámkami o tom, jak senzační musí být studovat v internátní škole, kde tě rodiče pořád nekontrolují. Podrážkami bot mu do těla pronikaly vibrující basy hiphopové hudby. Vodní hladinu zčeřil závan teplého vzduchu a poprášil ji záplavou listí. Byl červen a noc pulzovala energií. Nick si přihnul piva, až se hrdlem lahve udeřil do předních zubů, a hlavou mu opět prolétlo, čeho byl v pracovně rodičů svědkem. Když otevřel dveře, matka stála vedle Brickera s překvapeným pohledem v očích. To dostaveníčko úplně stačilo, aby pro něj dnešní noc ztratila kouzlo.

Pod_povrchem.indd 7

11.10.2016 16:41:22


8

S T A C Y R O B I N S O N O VÁ

Zafoukal vítr a Nickovi se zvedly chloupky na zátylku. Dotýkaly se jejich prsty na stole, nebo se mu to jen zdálo? Vybavoval si pouze záblesk matčina prstenu, když vsunula ruku do kapsy, jako když krab mizí ve svém krunýři. Odhodlaně zamrkal a přitom koutkem oka zahlédl, jak si něčí svalnatá paže v neslyšném rytmu čepuje pivo ze soudku. Na bazén se snesla další sprška listí. Proč se matka tvářila tak nervózně, tak naprosto… nezúčastněně? Po tom vynuceném „rozhovoru“ s tátou před několika dny – který byl spíš patetickým monologem plným omluv – chtěl Nick pouze to, aby spolu jeho rodiče zase začali normálně žít. A nebyli jako rodiče jeho přátel. Polkl, aby potlačil žluč, která mu stoupala do krku, a třískl lahví od piva o beton. Vyšel na světlo a pod gumovou podrážkou ucítil uspokojivé křupání skla. Náhle se do ticha rozezněla „Copacabana“ od Barryho Manilowa. Všichni na okamžik ztuhli, ale někdo ten poklesek ve výběru hudby ihned opravil a kamarádky začaly opět vlnit boky. Nick zvedl zubaté hrdlo lahve, prošel mezi červenými umělohmotnými kelímky rozesetými po trávě a protáhl se boční brankou. Zamířil alejí stromů k necelý kilometr vzdálenému domovu. Měsíc se ukryl za mraky, a rozlehlé trávníky a zahrady podél cesty byly ozářené jen náhodnými pouličními lampami. Když se přiblížil k svému bloku, uslyšel vrčení motoru, pak se z jejich brány vynořil Brickerovo porsche a profrčelo kolem něj na ulici. Nick se za ním rozběhl a mrštil po něm ostrý střep. Sklo dopadlo kousek od něj a roztříštilo se. Několikrát obešel svůj i sousední dům, než se trochu uklidnil a energicky prošel branou. Se stále rostoucími obavami, co se asi v domě stalo, zatímco byl na party, se ve tmě přihrbil a dlouho přemýšlel. Mezi pivoňkami a čerstvě posekaným trávníkem se válel zapome-

Pod_povrchem.indd 8

11.10.2016 16:41:22


POD POV RCHEM

9

nutý míč. Zvedl ho a přehodil si ho z ruky do ruky. Nesmysl. Nebo ne? Možná. Zpoza závoje mraků se opět vynořil měsíc. Nick míč zahodil a vykročil po dlouhém chodníčku k hlavnímu vchodu. Tiše vstoupil do domu. Nahoře tekla sprcha. V předsíni se rozhlédl na obě strany a všiml si, že se v pokoji pro hosty svítí. Blížil se k té místnosti s důvěrně známým šimráním v žaludku – s nutkáním na zvracení, které se snažil nevnímat, pokaždé když se mu zdravotní sestra chystala brát krev. Vnitřní hlas mu napovídal, že není žádný strašpytel – je mu přece sedmnáct, prokristapána –, a přece si byl naprosto jistý, že to bude bolet. Ve dveřích ložnice se rozhlédl a hledal známky toho, že se spletl, že tam spolu ti dva nebyli. Přesto to věděl. Místnost působila nepříjemně cize. Noční stolek byl odsunutý na stranu a přehoz i přikrývky byly zmuchlané. Popošel k posteli a uviděl, že na koberci leží něco lesklého, co ruší vzor. Zvedl lahvičku a zadíval se na bílý prášek. Sevřel ji v dlani a začal přecházet sem a tam. V myšlenkách se vracel do minulosti. Zlato, ráda bych tě seznámila s Andrewem Brickerem. Zastavil se tu jen proto, aby přinesl tvému otci nějaké papíry. Do krku mu stoupla žluč, zatímco se snažil sladit vše, co věděl, s touhle realitou ostrou jako čepel. Jeho matka – jediná osoba, která ho dokázala vyburcovat z letargie večerním toustem se skořicí a uklidňujícími slovy, ochranitelskými pažemi ho po záchvatu objímala až do dvou do rána a její neustálý optimismus byl pevným bodem ve všech jeho životních zvratech – bere kokain? Pitomost. Musí to patřit Brickerovi. Otec skrýval spoustu tajemství, což se v minulém týdnu jasně ukázalo. Nick se posadil na kraj postele a vzpomínal na překvapení a neklid v tátových očích, když mu oznámil, že zjistil pravdu. Třásla se mu brada, když se přiznával, jak se před

Pod_povrchem.indd 9

11.10.2016 16:41:22


10

S T A C Y R O B I N S O N O VÁ

mnoha lety zachoval. Náhle přestal být mužem, o němž Nick až donedávna věřil, že se za všech okolností zachová správně. Jak je mohl tak klamat? Kam se ztratil ten hrdina, k němuž Nick odjakživa vzhlížel? Zatnul bradu a vysypal obsah ampulky na skleněný povrch nočního stolku. Zabořil do prášku malíček a přejel po něm jazykem. Ucítil hořkost a vítané znecitlivění. Odhadoval, že je toho dost, aby se totálně sjel. Vytáhl z peněženky bankovku a stočil ji do pevné trubičky. Potom si platební kartou srovnal dvě lajny a šňupl si. Už to jednou, navzdory diabetu, udělal a u kamarádů takové počínání sledoval dost často. Pálily ho nosní dírky a potom to najednou přestalo. Zmatek a pocit úzkosti ještě zesílený dospíváním se rozprskly v tisíc světelných jisker. Připravil si další dvě lajny, tentokrát silnější, a vdechl je. Ucítil, jak se jeho tělem šíří nádherný pocit umrtvení… a pak už nic.

Pod_povrchem.indd 10

11.10.2016 16:41:22


ČÁ ST J E DNA

Pod_povrchem.indd 11

11.10.2016 16:41:22


K APITOLA 1

Claire Montgomeryová se dlouze napila vína a se zakloněnou hlavou si vychutnávala, jak jí vychlazené chardonnay klouže do krku. V oku ucítila tik a za zavřenými víčky jí začalo slabě pulzovat. Pokusila se to potlačit a položila sklenku na mahagonový stůl v pracovně, ale nepříjemný pocit se přesunul k jejímu krku. Opřela si ruce o područky a vyhlédla z okna, kde zahrada i vzdálené hory tonuly v rudém soumraku. Paže měla opálené, jak několik hodin sázela netýkavky a pivoňky, ačkoliv ji Michael přesvědčoval, že si s tím zahradník Rigo, který v zimě topil v krbech a pomáhal manželce Marii v kuchyni, poradí mnohem líp. Na hodinkách měla půl osmé a karáty na prstě se jí v zapadajícím slunci zářivě leskly. V pozadí Joni Mitchellová lamentovala nad vydlážděním ráje. Claire se snažila pobrukovat si společně s ní a odvracela oči od rodinných fotografií na policích, ale stále se nedokázala uvolnit. To směšné rozhodnutí se jí vůbec nepodobalo. Sáhla po telefonu, aby mu sdělila, ať nakonec nechodí. Zazvonil domovní zvonek a Claire na okamžik napadlo, že zaleze pod stůl a zakryje si uši. Dotyčný odejde, ona se později omluví a bude to. Zapomene na jednu závratnou

Pod_povrchem.indd 13

11.10.2016 16:41:22


14

S T A C Y R O B I N S O N O VÁ

hodinu, na pocit panebože, zase na mně záleží, na návaly horka a brnění. Ale po zazvonění následovalo neodbytné klepání a její myšlenky se vrátily k večeru v restauraci Palm – k jeho hlasu a jizvě. Jako by se náhle značně zlepšila akustika, Claire slyšela, jak dunění v její hrudi nabírá na intenzitě. Zhluboka se nadechla, ustoupila od stolu a s klapáním sandálů na podlaze zamířila do předsíně. Na stolku upravila naaranžovanou kytici lilií a do nosu jí vnikla sladká vůně. Teprve potom konečně otevřela dveře. Pod mramorovým sloupořadím stál Andrew Bricker a pohvizdoval si. Potřásla mu rukou a on se s brýlemi na očích naklonil blíž a políbil ji na tvář. „Moc vám to sluší,“ pronesl obdivně a usmál se. Dělala, co mohla, aby zachovala klidný hlas a nenucený výraz – a pokud možno v sobě zakryla dospívající dívku. „Taky vás ráda vidím. Doufám, že se vám v Denveru líbí.“ Uhladila si letní šaty a zavedla Andrewa do pracovny, kde mu nabídla židli u stolu. Blednoucí světlo za okny navozovalo v domě tajuplný klid. Andrew vytáhl z kapsy saka obálku a plnicí pero a posadil se, přičemž zlehka zavadil o Claiřino obnažené rameno. „Včera večer jsem se díval na Aféru Thomase Crowna,“ prohodil, sundal z pera uzávěr a svůdně zvlnil rty. Právě jeho úsměv byl důvodem, proč se ocitla na tomto zcela neznámém území. „Díky za doporučení.“ Odmlčel se. „Ta scéna na schodišti byla velice působivá.“ Claire se snažila nevnímat jeho poznámku a zabránit představivosti, aby se přenesla k vzrušujícímu sexu na filmovém plátně. Místo toho se zaměřila na jeho ruku, kterou začal psát vzkaz Michaelovi. Viděla, jak se modrozelené

Pod_povrchem.indd 14

11.10.2016 16:41:22


POD POV RCHEM

15

žíly pohybují nad rukopisem, a slyšela škrábání stříbrného hrotu pera na papíře. Znovu se jí zmocnil podivný pocit, že i v jejích útrobách se něco snaží vyškrábat se vzhůru. Jako by náhle padly všechny zábrany, položila prsty na jeho ruku. Okamžitě ztratila veškeré zbytky sebeovládání, které jí ještě zůstaly.

Pod_povrchem.indd 15

11.10.2016 16:41:22


K APITOLA 2

Claire se seznámila s Andrewem Brickerem minulý týden. Jela do muzea dokončit poslední přípravy na slavnostní galavečer, který spolupořádala – dřela na tom už devět měsíců od rána do večera bez odpovídajícího honoráře, pouze z lásky a nadšení. A několik týdnů před termínem vše ukazovalo na rekordní návštěvnost. Díky svým newyorským a evropským kontaktům z umělecké branže Claire na aukci, která bude součástí oslavy, shromáždila úžasná umělecká díla. Mezi přítomnými budou nejvýznamnější mecenáši umění a slavné osobnosti z celého Denveru. A vzhledem k půlmilionovému daru na poslední chvíli od jistého člena síně slávy Národní fotbalové ligy a rychlému vyprodávání posledních prázdných stolů měla náladu na předčasnou oslavu. Dala Marii a Rigovi na večer volno a z přeplněné kanceláře muzea zavolala Michaelovi na mobilní telefon. Při telefonování současně dělala do samolepicího bločku poznámky pro dobrovolníky a zaměstnance. „Há-ló,“ ozval se s obvyklým protažením první slabiky. „Haló. Co kdyby sis vyrazil s manželkou do města na sváteční večeři?“ „Zdá se, že tvůj projektík jde dobře.“

Pod_povrchem.indd 16

11.10.2016 16:41:22


POD POV RCHEM

17

Claire se nepřestala usmívat. „Ano, zdá se, že můj projektík skončí velkým úspěchem, a ráda bych to zpečetila slavnostním koktejlem.“ Nakreslila do bločku několik červených vykřičníků, papír utrhla a přilepila na desky. „A možná i něčím jiným. Co říkáš, zlato? Můžeme se dnes večer trochu pobavit?“ Michael si odkašlal a krátce se zasmál. „To zní zajímavě, ale mám schůzku v Palm. Obávám se, že už takhle dávám panu Brickerovi pořádně zabrat, a to jsem ještě zdaleka neskončil.“ O Andrewu Brickerovi, mladém byznysmenovi, který přijel z New Yorku za investičními příležitostmi, se už zmínil. Jeho bezstarostný tón prozrazoval nadšení, ale snažil se ho krotit. „Můžu ti zavolat za pár minut?“ Claire se posadila na kraj stolu, aby si promasírovala klenby bosých chodidel, a nostalgicky vzpomínala na dobu, kdy s Michaelem začínali v New Yorku a jejich vztah byl prosycený vášní. Tehdy skočil po každé příležitosti na nečekané rande. Rád ji ukazoval kolegům a chlubil se jejími nejnovějšími projekty v Sotheby´s i odborností v branži, které nerozuměli. Ale jak plynul čas, vzpomínky nahradily závažnější podnikatelské problémy a časová zaneprázdněnost. Vklouzla nohama do páskových sandálů a připomněla si, že v manželství je úplně normální být jednou nahoře a podruhé dole. Kamarádky jí často vyprávěly o lhostejných nebo neustále nepřítomných manželích – zvlášť o těch, jejichž jména se pravidelně objevovala v obchodních rubrikách –, a Claire od nich vždy odcházela s jistotou, že ona a Michael si vedou mnohem líp než většina ostatních. Přesto se v myšlenkách zatoulala k poslednímu nedělnímu ránu, kdy seděli v prosklené zimní zahradě, pili kávu a četli si New York Times. Ačkoliv ještě nedočetla knižní kritiku, Michael nalistoval křížovku a otevřel pero. Vždy si

Pod_povrchem.indd 17

11.10.2016 16:41:22


18

S T A C Y R O B I N S O N O VÁ

nechávali křížovku až na konec a luštili ji spolu, ale tentokrát začal bez ní. Zvedla hlavu, aby viděla, jak mu to jde. Po chvíli uvízl na mrtvém bodě. „Italský renesanční malíř na šest. To je tvůj obor, Clarabelle.“ Michael s unaveným výrazem pohlédl přes otoman a ukázal na ni perem. „Myslím, že čtvrté písmeno je t.“ „Giotto,“ odpověděla. Potlačila zklamání a připomněla si, že se pořádně nevyspal a musí být vyčerpaný. Energickými pohyby vyplnil políčka a přesunul se k další nápovědě. Claire ho několik minut pozorovala s přáním, aby si vzpomněl, že tohle je jejich společná činnost. Ale soustředil se na noviny a zamyšleně vraštil obočí. „Vypadá to,“ prohodila optimisticky, „že bychom mohli příští rok získat novou sbírku Willema de Kooninga a dalších úžasných malířů.“ Michael odložil noviny a zadíval se na ni, jako by ho vyrušila ze soustředění. „Cože?“ „Ten slavnostní galavečer možná přinese spoustu zajímavých příležitostí…“ Než stačila domluvit, stál vedle ní, tiskl jí prst ke rtům a druhou rukou jí rozvazoval šaty. „Vedeš si skvěle, i všichni ostatní v muzeu.“ Mírně si stáhl kalhoty od pyžama. „Opravdu, zlato. Můžeš na sebe být hrdá.“ Sluneční světlo pronikající mezi bambusovými roletami a jadeitově zlatými hedvábnými závěsy je zalévalo teplou září. Michael zmáčkl dálkové ovládání a pustil hudbu. Claire zavřela oči, opřela se chodidly o otoman, přitiskla se k němu a objala ho kolem zad. V rytmu společně prožitých let se za šustění novin a doprovodu „Maybe This Time“ od Lizy Minnelliové tiše milovali. Těsně předtím, než Michael dosáhl vrcholu, ho Claire oběma rukama chytila za stehna a přitáhla ho hlouběji do sebe. Rychle přirazil, otřásl se

Pod_povrchem.indd 18

11.10.2016 16:41:22


POD POV RCHEM

19

a opřel se zezadu o ruce, takže svými těly vytvořili nestabilní X. Pohlédla na něj a uviděla, že má stále pevně zavřené oči a ústa ztuhlá v napjaté grimase připomínající šklebící se fénickou masku, kterou vloni v létě viděla v Louvru. Když se od sebe odtáhli, počkala, až si navlékne pyžamo, což jako vždy udělal během několika vteřin. V duchu se jeho úzkostlivosti zasmála. Posadil se zpátky na židli a z kolene kašmírového pyžama si otřel pomyslné smítko. „Včera jsem mluvila s Nicholasem,“ začala, naklonila se k němu a odhrnula si vlasy z vlhkého krku. „Až se vrátí z Andoveru, možná s ním budeš muset zajet k Andrisenu Mortonovi pro smoking, aby měl na tu benefiční akci v čem jít.“ Uchopila do dlaní jeho chodidlo a začala ho masírovat. „Není z toho dvakrát nadšený, ale mohli byste si tak udělat docela pěkný výlet.“ „Samozřejmě že není nadšený. Je to puberťák – už je mu sedmnáct, kristepane,“ pronesl útrpným nevěřícným tónem, který od října, kdy měl Nick narozeniny, používal v podobných situacích poměrně často. „A na nudné formální večírky kluci kašlou. Je tam málo holek.“ Slunce se mírně posunulo a ozářilo východní zeď. Michael položil nohu na zem a vstal. „Jasně že tam s ním zajedu, Claire. Jen mi řekni kdy a kam.“ Sklonil hlavu a s mumláním sedmnáct a s myšlenkami bůhvíkde vyšel na chodbu. „To jsem už udělala.“ Do kanceláře nakoukl někdo z personálu a podal Claire šek za polohovací stolek od Carolyn a Roberta Spencerových. Vděčně se usmála. I za ekonomické recese její přátelé dobročinné akce podporovali. Poznamenala si pár dalších informací pro dražitele a zatelefonovala Carolyn, aby jí poděkovala a domluvila si s ní společný oběd. Přitom

Pod_povrchem.indd 19

11.10.2016 16:41:22


20

S T A C Y R O B I N S O N O VÁ

stále čekala na telefonát od Michaela. Dočkala se o patnáct minut později. „Omlouvám se za zdržení, zlato. Všechno v pohodě?“ „Jde to, ale mohlo by to být ještě lepší.“ Upravila si řemínky na botách a pomalu si přejela prsty nahoru po lýtku. „Právě se s Andrewem chystáme objednat další pití a hovězí steak,“ pokračoval. „V tom případě si asi naději na malou oslavu můžu nechat zajít.“ „Jestli chceš, můžeš se k nám přidat,“ navrhl po krátké odmlce. Claire seskočila ze stolu a vyhlédla z okna na obzor. „Na nic lepšího se nezmůžeš?“ „Fajn,“ zabručel. „Co si ke koktejlu dát trochu duchaplné konverzace a flák masa? A obsluhuje nás Sabina. Určitě tě moc ráda uvidí.“ „Hm. Dva muži místo jednoho, šťavnatý steak a navíc Sabina? Domnívám se, že lepší nabídku už dneska nedostanu. Beru všemi deseti.“ Město lemoval ohnivý západ slunce a v korunách stromů na Šestnácté Street Mall šuměl vítr. Potlačila rozladění, že k tomu pozvání musela manžela donutit, ačkoliv kdysi by to udělal sám od sebe a rád. Ale za dvacet minut se už soustředila pouze na nadějný výsledek galavečera a toužila po šampaňském. V restauraci zamířila k jejich obvyklému stolu hned pod Michaelovou vlastnoručně podepsanou karikaturou visící na stěně a zlehka na manžela mávla. Kývl na ni a muž vedle něj obrátil hlavu. Mírně pootevřel rty a pozoroval ji, jak se blíží. Vypadal, že mu táhne na čtyřicet, takže oproti jejím třiačtyřiceti byl o něco mladší. Jinak ale vůbec nepůsobil jako obchodní zástupce, s nimiž Michael často spolupracoval.

Pod_povrchem.indd 20

11.10.2016 16:41:22


POD POV RCHEM

21

Všimla si, jak přejel očima po jejích nohou až k hedvábné halence a nakonec spočinul pohledem na jejím obličeji. To gesto ji překvapilo a kupodivu i uspokojilo. Odvrátila hlavu a usmála se na ženy u vedlejšího stolu, přehnaně vymóděné na dámskou jízdu. „Ahoj, zlato,“ pozdravil ji Michael ze židle, natáhl krk a políbil ji. „Vypadáš unaveně. Náročný den?“ Uhladila si větrem rozevláté vlasy. „Vlastně byl senzační.“ Podala Andrewovi ruku. „Ráda vás poznávám, pane Brickere. Michael mi o vás vyprávěl.“ „Doufám, že v dobrém?“ Andrew vstal a přitáhl jí židli, ale její ruku nepustil. Byl o něco vyšší než sto osmdesát centimetrů vysoký Michael, měl široká ramena a štíhlé tělo a Claire si ho okamžitě představila, jak plave motýlka. Uprostřed nad horním rtem měl nenápadnou jizvu, která se táhla ke straně nosu. Tmavé vlnité vlasy a brýle s obroučkami ze želvoviny jí připomněly jednoho okouzlujícího španělského malíře, který s ní pracoval v prvním newyorském zaměstnání. Ten mladý Španěl působil na svůj věk velmi sofistikovaně a Claire si vzpomínala, jak moc se musela ovládat, aby nepodlehla jeho svodům a udržela jejich vztah na čistě profesionální úrovni. „Díky, pane,“ řekla Andrewovi s náznakem laškovného flirtování, které Michael kdysi zbožňoval. Objednala si sklenku šampaňského a zadívala se na muže před sebou. Michael se výjimečně netvářil jako hazardní hráč. Uvolnil si vázanku a s Andrewem si na něco přiťukli. Nad talířem ústřic a lahví vína diskutovali o vývoji trhu a úrokových sazbách, významně se smáli střetům Trumpa s Larrym Ellisonem a znovu si připili, zatímco Michael zjišťoval další interní informace o biomedicínské firmě, jejíž přednosti Andrew tak charismaticky líčil. Claire pochopi-

Pod_povrchem.indd 21

11.10.2016 16:41:22


22

S T A C Y R O B I N S O N O VÁ

la, že se schyluje k důležité dohodě. Andrew měl něco, co Michael chtěl. Napila se šampaňského a opravdu si dnešní večer vychutnávala. „Kde jste říkal, že v New Yorku bydlíte?“ zeptala se Andrewa nad vynikajícím steakem. „V Soho. Kousek od restaurace Balthazar.“ Poctil ji důvěrným úsměvem. „Mám ve svém okolí pár známých s moc pěknými galeriemi.“ Claire pobavilo, jak je každý z nich úplně jiný. Michael, jako vždy dokonalý a pohledný s dvojitými manžetami, stříbrnými manžetovými knoflíčky a blonďatými nakrátko zastřiženými napomádovanými vlasy, byl hrdý na svůj vzhled. Andrew vypadal spíš jako neustlaná postel – příjemně rozcuchaný s krátkým strništěm na bradě a malou šmouhou od pomády na rty na límečku. Když se víno i rozhovor rozproudily, představovala si, jak asi vypadají jeho známí. „Znáte Arcadia Fine Arts?“ zeptala se a představila si kočičí hlavy na Greene Street a nádherný klenutý prostor, kde viděla Španělovu práci poprvé ve vitríně. „Jistě. Představili tu zajímavé nové umělce. Taky pořádají skvělé večírky. Bydlím hned za rohem.“ „Opravdu? Váš byt tedy musí být v některé z těch úžasných budov s kovovými venkovními schodišti?“ Andrew se zájmem přikývl, zjevně připravený projít se s ní v duchu čtvrtí, kde v minulosti nějakou dobu sama žila. „Takže,“ vložil se Michael znovu do hovoru, „máte galerie rád, Andrewe?“ Andrew obrátil hlavu k tázajícímu se, ale přitom se mu stále dařilo věnovat pozornost Claire. „To mám. Ačkoliv občas si zajdu i do Metropolitního muzea umění.“ „Tahle,“ Michael úkosem pohlédl na manželku, „se mě pořád snaží zatáhnout na nějakou novou přehlídku, výsta-

Pod_povrchem.indd 22

11.10.2016 16:41:22


POD POV RCHEM

23

vu nebo jinou šílenost, když jsme ve městě.“ Vypil už tolik vína, že ani nemaskoval posměšný tón. „Zatáhnout?“ Claire se snažila navzdory jeho poznámce zůstat v dobré náladě a v předstíraném pobouření ho plácla do lokte. Voda v jeho sklence vyšplíchla přes okraj a polila mu zápěstí. V očích mu překvapeně zablýsklo. „Trávíme v muzeích na Manhattanu ta nejlepší odpoledne.“ Osušila mokrou skvrnu ubrouskem a s úsměvem se pokusila zmírnit rozpaky. „Chtěl jsem říct, drahoušku,“ pronesl Michael sametovým hlasem, „že jako jediná žena, kterou znám, dáváš přednost galeriím a muzeím před butiky.“ To prohlášení zakončil tím, že jí políbil ruku. „Myslíš si, že z toho tak snadno vyvázneš?“ zeptala se. Jakmile si vzpomněla, že nejsou sami, usmála se Andrewovým směrem. „Umění je moje vášeň.“ Odmlčela se, aby posoudila jeho zájem. Zelené oči za brýlemi pomalu zamrkaly a dlouhé řasy se jemně setkaly. Kývl na ni, ať pokračuje. Claire postřehla, že Michael pohlédl na hodinky. Položila mu ruku na zápěstí, což bylo jedno ze stovky bezděčných gest, která si za ta léta osvojila. „Patřím do místní umělecké obce, i když už ne jako profesionálka. Než jsme se s Michaelem vzali, pracovala jsem v Sotheby´s. V současnosti hlavně kreslím a maluju.“ Michael vytáhl z kapsy iPhone a začal si pročítat esemesky. Uslyšela zavibrování příchozí zprávy a jemně mu zmáčkla zápěstí. V tu chvíli pohlédl na displej, odstrčil ji a vstal. Claiřiny prsty sklouzly z jeho naškrobené mokré manžety na ubrus. „Michaeli,“ zaprosila tiše. „Potřebuju si něco zařídit,“ zabručel. Zapnul si sako a zastrčil židli zpátky na místo. „Vy dva si určitě máte o čem povídat. Hned se vrátím,“ utrousil přes rameno.

Pod_povrchem.indd 23

11.10.2016 16:41:22


24

S T A C Y R O B I N S O N O VÁ

Claire pevně propletla prsty. Připadalo jí, že atmosféra večera začíná praskat a šumět jako rozhlasová stanice, kterou se teprve snažíte naladit. „Snad asijské trhy nezachvátil požár?“ zeptal se Andrew do ticha. „Pořád někde hoří.“ Napila se vína, aby spláchla nepříjemný pocit v hrudi. „Omlouvám se, že se tak rychle vypařil. Tyhle telefonáty bývají většinou dlouhé.“ „Dostává své pověsti.“ Claire začalo škubat pravé oko a rozbolela ji hlava. „Ráda bych se o vašem zájmu o umění dozvěděla víc,“ řekla, čímž ukončila jakoukoliv další diskuzi o zahraničních trzích a reputaci Wall Streetu. „Povězte mi, co se právě teď děje v New Yorku.“ Andrew si sundal brýle, položil je vedle její ruky a zadíval se jí do obličeje. „To je velmi příjemné téma.“ Okamžitě se pustil do podrobného vyprávění o nedávných výstavách ve dvou jejích oblíbených galeriích, popisu přítelovy sbírky obrazů Kandinského a vysvětlování, že nejradši navštěvuje modernisty v Muzeu moderního umění. „Kromě toho jsem před nějakou dobou viděl v Montrealu neuvěřitelné obrazy. Byl jsem na výstavě Picassova erotika a…“ Upřela na něj oči. „Viděla jsem ji, když tu s ní byli naposledy. Je úžasná, viďte?“ „Ano. Ale nejvíc mě překvapil malíř, o kterém jsem v životě neslyšel. Renato Atakdál. Kreslí akty perem a inkoustem. Jeho díla jsou nesmírně silná.“ „Renato Gaffarena?“ Claire si na ta plátna dobře vzpomínala. „Z Malty?“ „Jo, myslím, že máte pravdu. Znáte ho?“ „Před lety jsme dohlíželi na aukci soukromé sbírky, bylo v ní asi patnáct jeho kreseb. Krátce nato spáchal sebevraždu.“

Pod_povrchem.indd 24

11.10.2016 16:41:22


POD POV RCHEM

25

„To by vysvětlovalo jejich ponurost.“ „Už tehdy jsem se domnívala, že má obrovský talent. Ty smyslné ladné křivky jako by mu samy prýštily z pera.“ Claire se v mysli na okamžik vrátila do New Yorku a znovu si vybavila malířův patos a vášeň, které v ní vyvolávaly niternou odezvu. „V tu dobu jsem zoufale toužila po jednom jeho obraze, ale byly nad moje finanční možnosti. Zvlášť po jeho smrti.“ „Setkala jste se s ním někdy?“ „Ne, ale začala jsem být jeho tvorbou úplně posedlá. Pokaždé když jsem se podívala na některý jeho obraz, jsem si představila, jak se asi jeho modelky cítily. Nevím, jak se mu to podařilo, ale vypadaly cudně i svůdně zároveň.“ „Umění není nikdy cudné,“ namítl Andrew hlasem muže, který se s cudností už dlouho nesetkal. „Nevycházím z údivu. Byznysmen, který cituje Picassa.“ Její bolest hlavy zmizela jako vlahý deštík v teplém vánku. Představila si Gaffarenovy akty a v myšlenkách se přesunula k filmu Aféra Thomase Crowna. A k dvěma milencům vášnivě propleteným na schodišti. Andrew si přitáhl židlí blíž k ní. „Co máte ještě ráda, Claire?“ Jeho hlas působil hebce jako samet. Polkla a položila si obě ruce na stůl. „Nejradši trávím odpoledne v prvním patře MoMa.“ Světlo svíček se odrazilo od jejího prstenu a dopadlo na Andrewův naslouchající obličej. „Připsala bych na váš seznam ještě Magritta a Klimta a pro trochu povyražení možná i Dalího, ale jinak si myslím, že máme velmi podobný vkus.“ „Taky bych řekl,“ souhlasil Andrew. Za naprostého ticha se v mihotavém světle upřeně dívali jeden na druhého. „Ano,“ zašeptala Claire. „Možná bych vás někdy mohl přemluvit k profesionální procházce po muzeu.“

Pod_povrchem.indd 25

11.10.2016 16:41:23


26

S T A C Y R O B I N S O N O VÁ

Uchopila sklenku vína do obou rukou, zadívala se do rudé tekutiny a v hlavě jí vířily neuchopitelné myšlenky. „Nahlížíte do budoucnosti?“ zeptal se po chvíli. „Jen přemýšlím o jednom filmu. Aféra Thomase Crowna. Vím, že to působí staromódně, ale včera večer jsem se dívala v televizi na nové zpracování a jako vždycky mě uchvátilo.“ „Viděl jsem verzi se Stevem McQueenem.“ Claire zvedla hlavu a s vědomím, že se vydává na tenký led, se mu zadívala do hlubokých oduševnělých očí. Přehodila nohu přes nohu, znovu je rozpletla a uhladila si na sukni ubrousek. Představila si, jak si herci v obou verzích tohoto filmu hráli na kočku a na myš. „Měl byste se podívat na remake,“ pronesla a přejela prstem po okraji sklenky. „Prostředí, postavy, oblečení… a intriky. Všechno je to velmi…“ Andrew čekal, až najde vhodná slova, ale nakonec k tomu vůbec nedošlo. „Zdá se, že to stojí za večer,“ promluvil konečně. „Vezmu si vaši radu k srdci.“ Sáhla po sklence s vodou. „Povězte mi,“ vyzval ji, aniž by z ní odtrhl oči, „o tom projektu, o kterém se zmínil Michael.“ Převalovala v ústech kousek ledu a čekala, až jí srdce přestane zběsile bušit v hrudi. Když se trochu uvolnila, začala mu líčit přednosti muzea, šťastná, že se jí na něj opravdu někdo zeptal. Popsala mu výzdobu, bronzovou sochu, kterou získala pro chystanou aukci, i novou výstavu, kterou bude moct ze zisku slavnostního galavečera uspořádat. Byla tak nadšená, že na bolest hlavy úplně zapomněla. Andrew jí naslouchal se stejným zájmem, jaký jí kdysi projevoval otec, ale zároveň v ní vyvolával vzpomínky na Španělovu vášeň a Michaelovo dvoření na počátku jejich vztahu. A to nebylo zdaleka všechno.

Pod_povrchem.indd 26

11.10.2016 16:41:23


POD POV RCHEM

27

„Takže,“ zvedl k ní sklenku vína, „na denverskou verzi newyorského benefičního plesu Kostýmního institutu. Bude to obrovský trhák.“ „Chodíte na Met Gala?“ Vtáhla do úst další kousek ledu a upřela pohled na silnou nepěstěnou ruku, která svírala sklenku jen několik centimetrů od jejího obličeje. „Když jsme byli v New Yorku, účastnili jsme se ho každoročně. Možná jste dokonce,“ odmlčela se, aby se nadechla, „seděl u sousedního stolu.“ „Zajímavá myšlenka. Dalo by se říct, že jsme vedli paralelní život.“ Povytáhl pravé obočí a cinkl o její sklenku, jako by se jejich světy právě teď protnuly. „Ale já seděl jako otrapa na levných sedadlech, kdežto vy, předpokládám, jste byla ta ohromující bruneta s manželem u tanečního parketu.“ „Milý kompliment, ale musím vám strhnout body za nesprávnost. Michael podobné akce nesnáší a obvykle si na poslední chvíli domluví obchodní schůzku.“ Pokrčila rameny. „Seděla jsem s nějakým mužem, který tam byl navíc.“ „Kéž bych to jen věděl.“ „No, teď na léto přijel domů náš syn Nicholas, takže na ten benefiční večer budu mít nejmíň jednoho senzačního partnera. Taky je velmi umělecky nadaný,“ pronesla hrdě. „A jestli se tam Michael neukáže, už teď je mrtvý.“ Andrew se opřel loktem o stůl. „Obdivuju váš zápal. Je úžasné mít něco, co dodá životu vášeň. Nemyslíte?“ Vášeň. Až doteď Claire nebyla schopná určit, co přesně cítí. Ale jeho slova ji zasáhla nečekanou silou. S otevřenými ústy přikývla, jako by si vzpomněla na něco, co už dávno pohřbila. A v tom snovém okamžiku, kdy se svět téměř zastavil, napřáhla ruku a krátce se dotkla jizvy nad jeho rtem. Měl teplou a vlhkou pokožku. „Bože, omlouvám se,“ vyhrkla a rychle ucukla.

Pod_povrchem.indd 27

11.10.2016 16:41:23


28

S T A C Y R O B I N S O N O VÁ

Než se však stačila odtáhnout, Andrew jemně zavadil o vnitřní stranu jejího zápěstí. „To nic. Jako kluk jsem měl nehodu na lyžích.“ U stolu se objevila Sabina a Claire horečně přemýšlela, jestli si má objednat kávu a zákusek. „Dám si jen cappuccino, Sabino,“ promluvila nakonec a provinilý prst si omotala ubrouskem. Cítila horko ve tvářích i na krku. „Ale no tak. Žijte naplno. Dejte si na počest New Yorku a jeho karmických možností tvarohový dort.“ Přejel si prstem po jizvě. Zákusek dostali na jednom talíři se dvěma vidličkami a pochutnali si na něm jako malé děti na posledním dílku narozeninového dortu. Claire zavedla rozhovor na bezpečné téma italského pekařství na Mulberry Street a k městu obecně. „Co vás vlastně přimělo odstěhovat se z New Yorku?“ zeptal se Andrew. „Michael. Seznámili jsme se u společného přítele na Long Islandu. Na první pohled mě uchvátil.“ Odložila vidličku na kraj talíře a s pohledem upřeným do světla svíčky vzpomínala na dobu před téměř dvěma desetiletími, kdy jako okouzlující a duchaplný mladík vtrhl do jejích společenských kruhů. „A?“ „Po několika měsících dojíždění jsem zjistila, že žiju v Bay Area a jsem zasnoubená. Byl konec osmdesátých let a Michael právě narazil na zlatou žílu polovodičů v Silicon Valley. Život byl velmi… vzrušující.“ Ucítila, jak Andrewova noha pod stolem zavadila o její. „Promiňte,“ omluvil se trochu rozpačitě. Claire nedokázala odhadnout, jestli to myslí vážně nebo svou nejistotu pouze předstírá, ale nestarala se o to.

Pod_povrchem.indd 28

11.10.2016 16:41:23


POD POV RCHEM

29

Teď jí jeho oči připadaly zářivě zelené skoro jako ty její a hořely stejnou bezbřehou touhou. Zvedli vidličky a Claire smetla z ubrusu pomyslné drobečky. „Ale dost už o mně. Povězte mi, co vy děláte s volným časem, když zrovna nechodíte na slavnostní večírky nebo se nekocháte galeriemi.“ Umím duchaplně konverzovat, připomněla si. „Ne, počkejte, budu hádat. Milujete automobilové závody. Rozhodně lyžujete. A každý čtvrtek kreslíte zvířecí portréty.“ „Moc pěkné – máte deset bodů za originalitu a téměř za přesnost.“ Andrew dopil víno. „Opravdu mám rád automobilové závody a v dnešní době i heliski.“ „Hm. Vždycky jsem měla pocit, že mě přitahují hazardéři.“ Tentokrát Andrew povytáhl obě obočí. „Chci říct, že Michael je přesně takový, alespoň co se obchodu týče.“ Právě dojedli tvarohový dort, když se ke stolu vrátil Michael a omluvil se Andrewovi za dlouhou nepřítomnost. „Problémy v Hongkongu,“ vysvětlil. „Jak dlouho zůstanete ve městě, Andrewe?“ „Koncem týdne mám naplánovaných několik schůzek a potom pojedu na návštěvu k přátelům do Aspenu. Během pobytu v Denveru budu spát v hotelu Monaco.“ Claire si prohrábla vlasy, na jedné straně si je shrnula za ucho, ale na druhé jí sklouzly tak, že jí částečně zakrývaly oko a lícní kost. „Fajn. Než odjedu do Evropy, spojím se s vámi.“ Michael podal Sabině platební kartu. „Obsluha byla jako vždy vynikající,“ pochválil exotickou servírku a ta se ostýchavě usmála. Andrew potřásl Michaelovi rukou, všichni vstali a zamí-

Pod_povrchem.indd 29

11.10.2016 16:41:23


30

S T A C Y R O B I N S O N O VÁ

řili k východu. „Děkuju vám za krásný večer. Máte velmi půvabnou manželku.“ „Říkají mi to.“ Michael se zasmál a stiskl Claire paži. Andrew se na ni dlouze zadíval a pak pronesl: „Moc mě těšilo.“ „Ano… díky. Ráda jsem si s vámi popovídala.“ Otevřel jí dveře a každý šel vlastní cestou. V následujících dnech Claire uvažovala, jestli Andrew myslí na ten večer stejně často jako ona. Michael byl v Londýně a Nicholas se po návratu z internátní školy nemohl dočkat, až se sejde s bývalými kamarády, takže hlavní místo v její mysli zaujímalo večerní seznámení s Andrewem. Roztěkaně listovala starými katalogy Sotheby´s a představovala si, jak ho provází po MoMa. Když v noci ležela sama v posteli, snažila se vybavit si jeho obličej i hlas včetně závratné chemie, kterou si rozhodně nevymyslela. Ještě po probuzení slyšela v hlavě jeho svůdné šeptání. Připadala si jako školačka, když třikrát zatelefonovala do Andrewova hotelu, než se skutečně odvážila nechat se přepojit na jeho pokoj. Naplánovala si pouze úvod: Dobrý den, jen se chci zeptat, jak se vám líbí v Denveru. Ale zatímco přecházela po obvodu ložnice, přistihla se, že ho zve k sobě domů, aby jí o svých obchodních záměrech pověděl víc. Michael se zmínil, že jde o nějakou aplikaci pro diabetiky, takže kdyby měl před večeří čas na chvíli se zastavit, ráda by si ty informace poslechla. Kromě toho na nedávné aukci získala obraz, který by se mu mohl líbit. Působí na člověka podobně jako Renatovo dílo, vysvětlila. „Moc rád,“ přerušil ji Andrew, když mu začala líčit, jak zajímavě využívá malíř perspektivu. „V půl osmé?“ „Co? Ach. To je… skvělé,“ zadrmolila Claire. Ukončila

Pod_povrchem.indd 30

11.10.2016 16:41:23


POD POV RCHEM

31

hovor a ohromená vlastní smělostí se zhroutila do křesla. Potom zavřela oči a ujišťovala se, že na rozšíření obzorů v oblasti moderních technologií nebo na tom ukázat velkolepé umělecké dílo někomu, kdo upřímně sdílí její zájmy, není nic špatného.

Pod_povrchem.indd 31

11.10.2016 16:41:23

Profile for Knižní klub

0037920  

0037920