Page 1


1. kaPiToLa Hotový sen, pomyslela si Charlotte. To bude svatba jako z pohádky! Nad parčíkem s cypřiši a olivovníky se klenula blankytně modrá obloha, na pozadí se tyrkysově třpytilo moře. Od pobřeží vanula lehká bríza a ve svěžím slaném vzduchu se mísily vůně květin a těžkých parfémů. Bylo pozdní odpoledne. Se smíchem a  za  živého hovoru kráčeli svatebčané k vyvýšenému altánku ozdobenému bílými květy. Před ním bylo rozestaveno několik řad židlí s bílými povlaky. Smyčcové kvarteto, pochopitelně v  bílých smokincích, ladilo nástroje. Celek v sobě měl cosi hollywoodského. Přinejmenším. Hosté postupně zaujímali svá místa a  nedočkavě nata­ hovali krky. To je ale den! A  ty nádherné kulisy! Hovor ­utichl, jakmile muzikanti spustili svatební pochod a objevil se ženich. Charlotte polkla. V  šedém žaketu vypadal Tom přímo úchvatně. Se světácky svůdným úsměvem procházel uličkou lemovanou bílými růžemi. Všem se tajil dech. Včetně Charlotty. Zachytila příznaky srdeční palpitace. Náhle se vše vrátilo. Mrazivý prosincový den, který jí do života přichumelil Toma jako předčasný vánoční dárek. První schůzka v malé restauraci. První polibek. První noc. Palpitace zesílila. Tom mezitím došel k altánu. Větvovím stromů se prodral [ 5 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 5

19.10.16 17:07


sluneční paprsek a dopadl na jeho mladistvý obličej. Charlottě srdce málem vyskočilo z hrudi. Bylo to tak – dokonalé. Všechno mělo jedinou chybu. Nebyl to její velký den. ­Nebyla to její svatba. Neboť nyní kráčela uličkou růží její přítelkyně Antonia. Řadami hostů proběhl šepot. Antonia, která se po otcově boku spíše vznášela, než šla, vypadala kouzelně. Z bílých krajkových šatů vystupovala lehce opálená ramena, nad světlými vlasy upravenými do  složitého účesu se nadouval lehounký závoj. Pleť jí zářila jako poprášená zlatým pudrem. Několik svatebčanů zatleskalo, když otec nevěsty předal dceru ženichovi. Tom galantně uchopil Antoniinu ruku a společně vystoupali po třech schůdkách do altánku. Krásný pár. Tak krásný a tak dokonalý, až se z toho jednomu mohlo udělat špatně. Zatraceně! Charlotte se přísně napomenula. No tak, raduj se přece! Tvoje nejlepší přítelkyně se vdává! A přesto jí nálada každou vteřinou klesala k  bodu mrazu. Proč Antonia? Proč ne já? Svírala zpocené dlaně. Panebože! Tam vpředu jsem mohla stát já. Ne snad, že by chtěla Toma zpátky. Už dávno ho odepsala – další zklamání v  jejím bezútěšném milostném životě. Ale ­záležitost se svatbou podcenila. V srdci jí zuřil přímo uragán. Nebo to byla panika, že se jí definitivně zabouchnou dveře? Ano, Charlotte by ráda konečně měla na ruce snubní prsten. Žádné až, zato  amen. Už dávno nečekala na  velkou lásku, ­nýbrž pouze na muže, který by se k ní jakžtakž hodil a chtěl by  být něčím víc než příležitostným sexuálním partnerem. ­Žádá snad příliš? Sklíčeně pozorovala snoubence. Antonii bylo osmatřicet, o  rok míň než jí. Od  studentských dob tvořily nerozlučnou dvojici. Dvě svobodné lékařky, které se spolu dělily o všechno, o radosti i strasti, o příběhy svých pacientů i redukční diety. Dokud nepřišel Tom. Charlottě prolétl zrychleně před očima trapný film o jejich trojlístku. Antonia byla Tomem od samého začátku nadšená a nikdo [ 6 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 6

19.10.16 17:07


z toho neměl větší radost než Charlotte. Neříká se, že milostný vztah může znamenat konec přátelství dvou žen? O  to větší byla její úleva, že si Tom s Antonií tak dobře rozumí. Stále častěji něco podnikali ve třech, chodili společně na koncerty, na výlety, do restaurací. Byly to krásné časy: libý trojzvuk, blažená harmonie. Příliš pozdě Charlotte pochopila, že city, které k sobě chovají Antonia s Tomem, jsou víc než pouze přátelské. A nyní? Antonia vplouvala do  manželského přístavu, zatímco Charlotte stála na pobřeží Mallorky opuštěná a ztracená, jako by ji tam vyplavilo moře. Antonia vždy toužila po  okázalé svatbě pod španělským nebem. Dnes se jí sen vyplnil. Z Německa přiletěla šedesátka hostů a  ubytovala se v  luxusním hotelu na  jižním pobřeží ­Mallorky, pochopitelně na pozvání přejících rodičů ženicha. Ne, Charlotte nezáviděla. Byla zdrcená. Žádný div, když je ženě devětatřicet a její nejlepší kamarádce se plní sen o svatbě, zatímco ona se řítí do nirvány bez mužů. V tom okamžiku po ní Tom vrhl z pódia vítězoslavný pohled, jako by jí chtěl říct: Tak co, nejsem snad mužský, o jakém sní všechny ženy? Nebylo sporu, kde jiní mají řadicí páku pro taktní chování, měl Tom tlačítko pro pocit JSEM SUPER. Bylo tomu tak vždycky, pokud si dobře pamatovala. Sebevědomý, zamilovaný sám do  sebe: já úžasný, já nedostižný. Proč musela narazit ­právě na něho? A proč jí pořád ještě tak hloupě buší srdce? Celé tělo měla jako v ohni. Stačil jeden Tomův pohled, aby se změnila v  osmdesát kilo vysoce zápalného estrogenu. Její city byly zarputilé jako nachlazení a protivné jako plíseň na nohou. O Tomovi si nedělala žádné iluze, přesto ji neodolatelně přitahoval. A když měla být zcela upřímná, pořád jí scházel. Podrobila se zahanbujícímu sebehodnocení. Stejně bylo záhadou, proč se o ni někdo jako Tom vůbec zajímal. Neshledávala se ani zdaleka tak hezkou, vtipnou a okouzlující, jako byla Antonia. Navíc už několik roků vláčela na těle pár kil navíc. Přesněji řečeno měla BMI nad třicet. Nikdo by ji neoznačil za tlustou, ale poněkud baculatá byla určitě. [ 7 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 7

19.10.16 17:07


Nesmírně trapné. Pacientkám držela hodinové přednášky o zdravé výživě a sama se tajně ládovala gumovými medvídky. Bezděčně vtáhla břicho. Obřad započal. Kněz pronesl krátkou řeč o svátosti manželské a z řad svatebčanů se ozvaly první vzlyky. I Charlotte měla v očích slzy, horké slzy zklamání. Antonii přála jen to nejlepší, ale okázalá svatba s mužem, který kdysi sliboval modré z nebe jí, bylo víc, než dokázala snášet. Když si dvojice řekla „ano“, tekly jí po tvářích potoky slz, a když ženich políbil nevěstu, Charlotte brečela, jako by byla na pohřbu, ne na svatbě. Nešetrné dloubnutí loktem ji napomenulo, aby se ovládala. „Slzy radosti jsou krásné, ale nic se nemá přehánět.“ Antoniina matka, která seděla vedle ní, jí podala látkový kapesníček. „Bylo načase, aby se Antonia dostala pod čepec,“ šeptala. „Ovšem moje rozmazlená dcerunka prostě nestála o prvního, kdo jí přišel do cesty. Vždycky byla velmi vybíravá.“ To mohla říct nahlas. Tak vybíravá, že si mezi miliony mužů musela vybrat právě přítele své nejlepší přítelkyně. Charlotte se hlasitě vysmrkala. Antoniina matka neměla sebemenší tušení, že její slečna dcera přebrala Toma Charlottě. Svatba pro ni byla bez jediného mráčku právě tak jako obloha nad baleárským ostrovem a Charlotte neměla v úmyslu zničit jí pohádkovou idylku výbuchem žárlivosti. Proč taky? Už tak jí bylo mizerně. Odepsaná. Přebytečná jako včerejší noviny, sexy jako starý papír. Zato Antoniina matka málem pukla pýchou. Přiměřeně události a své peněžence na sobě měla vysoce elegantní zářivě žluté značkové šaty a obrovský klobouk stejné barvy, který by budil pozornost i na maškarním plese. „Není moje maličká rozkošná?“ Nebyla to otázka nýbrž konstatování. Charlotte chabě přikývla. Ale ano, velkoryse přítelkyni ustoupila. Ale zbývalo jí něco jiného? Zpočátku o  Toma bojovala, ale když se jí Antonia přede dvěma měsíci svěřila, že je těhotná, složila Charlotte zbraně. [ 8 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 8

19.10.16 17:07


A na  krajně špinavou hru se tvářila vlídně, protože nechtěla kromě Toma ztratit i svou nejlepší kamarádku. Přesněji řečeno svou jedinou kamarádku. Charlotte totiž byla jiná než ostatní. Je plachá, vysvětlovali její rodiče. Cvok, prohlašovala Antonia. Psychoterapeutka hovořila o  deficitech v sociálním chování. Ať už to kdokoliv nazýval jakkoliv – Charlottě činilo ukrutné potíže navazovat vztahy s jinými lidmi. Smyčcové kvarteto přešlo na  valčík. Tom vybraně položil své novopečené manželce paži kolem pasu a oba s uchvácenými výrazy ve tvářích pluli po pódiu. Charlotte na jeden krátký podlý okamžik doufala, že zakopnou. „Dokonale se  k  sobě hodí,“ šeptala Antoniina matka. „Právní zástupce a úspěšná dětská lékařka, tomu já říkám společensky sourodá dvojice. A co je vlastně s vámi? Proč se pořád ještě neukázal nějaký nápadník?“ Ježibaba jedna. Podobných poznámek už Charlotte musela vyslechnout nespočet. Jestli prý taky něco chystá. Ne, nechystá. Žádný muž v dohledu. Postupně v ní sílil pocit, že je něco jako neprodejné zboží. Stará panna, řeklo by se dřív. Dnes se používají šetrnější ­výrazy – například věčná single. Ale vzkaz je pořád stejný: Hej, ty škatule, co s tebou není v pořádku? Stejnou otázku si teď kladla každou minutu i Charlotte. „Jak sama víte, je pravděpodobnost, že se žena po čtyřicítce vdá, stejně velká, jako že se s  ní zřítí letadlo,“ pokračovala ­Antoniina matka. „Musíte mít oči dokořán.“ Nesouhlasně stáhla rty. „A možná začít držet dietu.“ Charlotte toho měla právě dost. Vyskočila a spěchala přes pečlivě posekaný trávník k terase, na níž se shromáždilo několik zvědavých hotelových hostů. Se slzami v  očích proběhla restaurací a  přes mramorovou podlahu hotelové haly až ke svému pokoji v prvním patře. Tam klesla na postel. Jídlo pomůže vždycky, pomyslela si a roztrhla sáček s gumovými medvídky. [ 9 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 9

19.10.16 17:07


... Není nic horšího než dřepět sám někde v ústraní, zatímco ostatní slaví. Charlotte neznala nic krásnějšího. Znamenalo to bezpečný odstup. Změť hlasů k ní oknem pronikala z konejšivě velké vzdálenosti. Dav a  neznámé prostředí jí naháněly hrůzu. A  taky cizí ­záchody. Ty především. Celou půlhodinu dezinfikovala hotelovou koupelnu, než ji použila. Mezitím jí došly slzy, ale bodavá bolest v srdeční krajině ne a ne ustat. Zlostně uhladila světlefialový taft svých šatů. Barva se dobře hodila k její jemné, bledé pleti i kaštanovým vlasům, ale jinak byl model naprosto nemožný. To nabírání. A plizovaná sukně. Umělé kytky ve výstřihu. Taftové šaty ve stylu tanečních byly Antoniin nápad. Připomínaly kostým pro komparzistku ve scéně pohádkové svatby. Jak typické, pomyslela si Charlotte. Proč jsem si to uvědomila až teď? Zkrátka mi chybí základní emoční inteligence. Mohla bych hrát blbku v telenovele. Svatba byla bohužel stejně deprimující jako skutečnost, že ona, Charlotte Meiningerová, kardioložka na  klinice Vitalis, prostě neměla žádného mužského. Mohly za to špeky, které se jí usadily na bocích, protože zármutek zaháněla jídlem? Anebo muži stáli výhradně o přítulné ženušky, k jakým ona rozhodně nepatří? Kdykoliv Charlotte nevěděla kudy kam, uspořádala si myšlenky pěkně jednu za druhou. Posadila se zpříma a uvažovala. Zaprvé po  třicítce má každá svobodná žena své návyky, rozmary a libůstky. Zadruhé u ní bylo všechno složitější, protože neměla pouze problémy s mezilidskými vztahy, byla navíc mimořádně rozumově založená. Zatřetí muselo být v  jejím ­životě všechno naplánované. Její heslo znělo: Všechno spon­ tánní musí být dobře promyšlené. Což záležitost s muži nijak neusnadňovalo. Tolik diagnóza. A co z ní vyplývalo? Byli pro ni muži kontra[ 10 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 10

19.10.16 17:07


indikací? Byla pro partnerské vztahy, potažmo pro manželství nepoužitelná? Zůstane vždycky sama? Cítila, jak se jí zrychluje tep. Uvolni se, dýchej, nabádala se. Vzpomeň si na jógu. Nádech, výdech. Nádech, výdech. Nádech, výdech. Nejlepší bude poloha odpočívajícího psa. Donesla si z koupelny papírový ručník a rozprostřela ho na podlahu – Bakterie! Cizí pachy! – klekla si a položila na ručník levou tvář. Teď natáhnout levou paži vpravo, pravou taky vpravo a dýchat. Vypadala jako loutka, které se zapletly provázky, ale její psychoterapeutka tvrdila, že je to luxusní antistresová jóga. A znovu. Nádech, výdech. Nádech, výdech. Když se ozvalo zaklepání, vylekala se. Se  zafuněním se zvedla, došla ke dveřím a pootevřela je. V příštím okamžiku už v pokoji stála Antonia. „Charlie! Proč nejsi dole?“ „Totiž...“ Charlotte měla v krku knedlík. „Není mi dobře. Asi jsem při obědě vypila moc šampaňského.“ Antonia zálibně hleděla na svou ruku se snubníům prstenem, na němž zářil velký briliant. Pak si pátravě prohlížela kamarádčinu uslzenou tvář. „Ale to není jediná příčina, že? Je to kvůli Tomovi? Pořád pro tebe něco znamená?“ Navzdory všemu, co se stalo, bylo pro Charlottu přátelství s  Antonií vším. Nemá být svatební den tím nejkrásnějším v životě, na nějž nedopadne jediný stín? „Nesmysl,“ odporovala rychle. „Přece jsme to probíraly ­aspoň stokrát. Vy dva se k sobě hodíte mnohem líp, vážně.“ Antonia nervózně otáčela prstenem. „Něco ti řeknu: Jednou potkáš toho pravého i ty. Zaručeně.“ „Hm.“ Charlotte zírala na špičky svých bot. Za pitomé fialové saténové lodičky dala celé jmění. „Když to říkáš...“ „Určitě. Jsi přece, ano, mimořádná žena. To by v tom byl čert, aby do tvého života brzy nevpadl mimořádný muž. A teď pojď. Nestojíme přece o hloupé řeči.“ Aha, o to šlo. Antonia se obávala skandálu. Ještě se nerozneslo, že Tom přesedlal z koně na koně takříkajíc ve cvalu. Jestli [ 11 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 11

19.10.16 17:07


se Charlotte vytratí, poskytne tak látku k nevítaným dohadům. Nicméně i pro Charlottu, která za normálních okolností byla mistryní sebeovládání, existovaly jisté meze. „Toni, ta svatba... Myslím si, že jsem tady páté kolo u vozu.“ Antonia ji vzala kolem ramen. „Hloupost. Jsi moje nejlepší přítelkyně. Nemůžeš tam chybět. Všichni se po tobě ptají a já jenom něco trapně blekotám. Pojď, už kvůli starým časům. A kvůli budoucnosti.“ Otevřela perleťovou kabelku a vytáhla složený list papíru. Nábožně ho uhladila a ukázala Charlottě. „Podívej.“ Ultrazvukový snímek. Droboučké stvořeníčko dojalo Charlottu až k slzám. „Bože, to je slaďoučké,“ zavzlykala. Antonia se významně usmála. „Chceš jít za kmotru?“ „Ano,“ zašeptala Charlotte přiškrceným hlasem. Nikdy by nepřiznala, co ji především dohnalo k slzám. Najednou si byla jistá, že onen zatím ještě pouhý zárodek zůstane jediným dítětem v jejím životě. Žádný muž, žádné dítě. Jak prosté. Antonia ji poplácala po zádech. „Dokonce už chodím na těhotenské cvičení. Jestli budeš chtít, vezmu tě někdy s sebou.“ Když Charlotte její nabídku s díky odmítla, strčila Antonia fotku zpátky do  kabelky a  ukázala na  kamarádčino zničené ­nalíčení. „Hoď se do gala a pak se dostav na večeři, okay?“ Jen to ne. Nezvládnu to. Okay. Ještě jeden „odpočívající pes“ a možná to půjde. „Chicks forever!“ zvolala Antonia. „Chickie, chickie, chicks!“ Už dvacet let to bylo jejich společné motto. Charlotte přikývla. „Chicks forever.“ „Ty jsi poklad!“ Antonia jí vdechla polibek na bledou tvář. „Kdoví, třeba se dnes s někým seznámíš. Mezi hosty jsou dva nezadaní muži. Sbal jednoho!“ A byla pryč. Charlotte zasténala. Jediné, co tady může ulovit, je další frustrující zážitek. [ 12 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 12

19.10.16 17:07


... Nevěstini rodiče nešetřili na ničem. Slavnostní sál, obrovský salon se zlatými štuky, se doslova topil v  záplavě bílých růží a  lilií. Na  čelní stěně se tyčilo bezmála dvoumetrové ledové sousoší dvou labutí. Mezi hosty se proplétali číšníci s podnosy kaviárových jednohubek, šampaňské teklo proudem. Charlotte se postavila do otevřených dveří, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. Smyčcové kvarteto, které se mezitím usadilo na terase, přešlo na svižnou bossanovu. Charlottě hučelo z hudby a změti hlasů v hlavě. Vedle ní se bavili dva Tomovi známí, advokáti jako on, oba pochopitelně dávno ženatí. Párkrát se s nimi letmo setkala, ale nevěnovali jí sebemenší pozornost. Stávalo se to často. Nenuceně si povídali o ženichovi. „Tom vždycky chňapl po všem, co se hýbalo,“ poznamenal jeden. Druhý se ušklíbl. „Uvidíme, jak se bude chovat coby ženáč.“ Charlotte slyšela dost. Otočila se a na nejistých nohou se vlekla slavnostně vyzdobeným sálem. Napočítala deset bíle prostřených stolů, u  každého šest židlí. Mezi nimi bloumali hosté se sklenkami šampaňského a hledali svá místa. Také Charlotte chodila od  stolu ke  stolu a  zvědavě četla ručně napsaná jména na cedulkách. Nejprve zjistila, že nesedí u  stolu s  novomanželi. Šok. Kromě Antonie a Toma prakticky nikoho z přítomných neznala. Následně zjistila, že nesedí ani u některého ze sousedních stolů. Chvíli jí trvalo, než konečně vypátrala cedulku se svým jménem: na  stole částečně ukrytým za  palmou, hned vedle toalet. „Ani nespočítám, kolik bezesných nocí mě stál zasedací pořádek,“ uslyšela pronikavý hlas Antoniiny matky. „Příliš mnoho žen bez pánského doprovodu. Ale našla jsem řešení. Všechny jsem jednoduše sesadila dohromady. Není to geniální?“ Příšerně geniální, jak vzápětí zjistila Charlotte. Ke stolu se přišourala bývalá Antoniina chůva, zatrpklá stařena v dopro[ 13 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 13

19.10.16 17:07


vodu kysele se tvářící staré dámy, která se představila jako nevěstina prateta. Vedle nich seděly dvě špatně naložené zdravotní sestry z Antoniiny praxe. Úděsnou sestavu doplňovala platinová blondýna, hubená jako tyčka, jejíž věk bylo obtížné odhadnout. Něco mezi čtyřicítkou a stovkou. „Holly,“ představila se stručně. „Jak vidím, šoupli nás do kouta. Ke stolu ztracených duší.“ Na Charlottu toho bylo opravdu příliš. Zaprvé bude muset jíst se samými neznámými ženami. Zadruhé stůl u záchodků jasně ukazoval, za co je považována – za nulu. A zatřetí se ukázalo, jak to je s těmi nejlepšími přítelkyněmi. Holly vytáhla z kabelky zlatou pudřenku a změřila si Charlottu od hlavy k patě. „Otřesné šaty.“ „Antoniin nápad,“ odsekla Charlotte rozzlobeně. „Aha. Zřejmě nikdy neslyšela, že existuje něco jako styl. Nebo se snad bála, abyste ji nezastínila?“ Charlotte stiskla rty. Každý okamžitě poznal, že byla obsazená do role Popelky, jenom jí to trvalo tak dlouho. Právě se chystala utéct, tentokrát definitivně, když se objevila Antonia. Na hezkém čele měla vepsané špatné svědomí. „Sorry, není to nejpěknější místo,“ šeptala. „Ale Tom se ­domníval...“ „... že muset se na vaší svatbě koukat na mě je příliš. Že by bylo nejlepší, kdybych byla neviditelná. Ráda vyhovím. Už mizím.“ Antonia polekaně o  krok ustoupila. „Charlie, prosím tě. Moc jsem se za tebe přimlouvala. Tak se posaď a nedělej scény. Kdyby bylo podle Toma, vůbec bychom tě nepozvali.“ Cože? Charlotte zalapala po dechu. To tedy byl dík za nadlidskou velkorysost, s níž Toma kamarádce přenechala? Kvarteto zahrálo tuš. „Vážení hosté, prosím o  pozornost!“ zvolal otec nevěsty, poněkud tělnatý šedesátník, oblečený stejně jako ženich do ­šedého žaketu. Nebyl pouze Tomovým tchánem. Jako obchodní manažer [ 14 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 14

19.10.16 17:07


velké počítačové firmy byl i Tomovým nejdůležitějším klientem a  zetě právě jmenoval výhradním právním zástupcem podniku. Oženit se a zároveň dosáhnout výrazného úspěchu v kariéře tomu se říká spojit příjemné s užitečným. V sále zavládlo ticho. „Prosím, usaďte se,“ pokrčoval Antoniin otec. „Jménem své choti vám všem přeji příjemnou zábavu!“ „Už to začíná,“ vyhrkla šťastně Antonia. „Mimochodem, tamhle sedí ti nezadaní.“ Ukázala na dva prošedivělé, nepředstavitelně tlusté muže, popadla krajkovou vlečku do ruky a odtančila pryč. „Řekla bych, že byste si neměla nechat všechno líbit,“ poznamenala šeptem Holly. „Kdo má takovou přítelkyni, ten už nepotřebuje žádné nepřátele.“ O její větě musela Charlotte přemýšlet stále znovu, když se o chvíli později šťourala v krevetovém salátu s proužky avokáda a zázvorem. Chuť k jídlu ji dokonale přešla. I mořský jazyk na limetkové pěně, telecí filet protýkaný lanýži a šampaňský sorbet s fíkovou pěnou nechala na talíři. Mlčky naslouchala hovorům svých spolustolovnic, které se střídavě bavily o  artróze, kompresivních punčochách a liposukci. Stejně povznášející byly i proslovy. Antoniin otec se obšírně rozplýval nad přednostmi své dcery, zatímco Tomův otec, zámožný burzovní makléř, vychvaloval synáčka až do nebes. Oba budili dojem, že do  manželství právě vstoupily dvě esence úspěšnosti, inteligence a krásy. Nescházela ani decentní narážka na to, že od neuvěřitelně zázračného páru lze v  brzké budoucnosti očekávat rovněž neuvěřitelně zázrač­ ného potomka. U Charlottina stolu panovala shoda, že terno udělala především Antonia. Charlotte si nebyla tak docela jistá, jestli tomu tak opravdu je. Po seznámení s Tomem se totiž Antonia strašně změnila. Kvůli němu zhubla o dvacet kilo, odbarvila se na blond, začala hrát golf a pro Charlottu skoro neměla čas. Ano, změna byla dramatická. Antonia se teď smála každému připitomělému vtipu, kterým se Tom ztrapnil. Souhlasila s  ním, i  když hlásal největší bludy. Byla skrznaskrz loajální, [ 15 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 15

19.10.16 17:07


poddajnou ženuškou bez vlastních názorů. Příliš vysoká cena, aspoň podle Charlottina mínění. Když číšníci přivezli stolek se svatebním dortem, pestro­ barevnou věžovitou stavbou z marcipánu a makronek, pronesl řeč i Tom. Přesněji řečeno vyprávěl moderní pohádku, v níž princ na golfu potkal princeznu. O Charlottě nepadlo jediné slovo. Neexistovala. To byla poslední kapka. Charlotte vstala a přenechala stůl ztracených duší jeho osudu. Cesta k jejímu pokoji vedla na neštěstí přes hotelový bar, elegantní prostor s  pohovkami a  křesílky v  chladivé tmavě šedé barvě. Charlotte prakticky nepila alkohol, ale bohužel ­během letu někde vytratila prášky na spaní a měla naléhavou potřebu otupit zraněnou duši. Jako zpráskaný pes se posadila k barovému pultu, objednala si vodku s ledem a obrátila ji do sebe na ex. Byl to přece lék a u toho je lepší nevědět, jak chutná. Hned si objednala další. Přirozeně by bylo rozumnější okamžitě se sbalit a  odjet na letiště, aby stihla poslední let domů. Jenže k tomu Charlottě prostě scházel improvizační talent. U ní muselo všechno běžet podle plánu. Jednou měla rezervaci na určitý let, a tím to končilo. Proto teď mírně přiopilá hřadovala na  barové stoličce a snažila se utopit žal v alkoholu. Fungovalo to docela slušně. Už po druhé sklenici se vznášela na  obláčku a  přemýšlela, jestli by účinek neměla posílit třetí vodkou. „Můžu si přisednout?“ Vedle ní stála Holly. „Radši ne.“ Charlotte ukázala na svou sklenici. „Právě experimentuju s vodkou. Určitě to není nijak hezký pohled a moc zábavná bohužel taky nejsem.“ Holly si uhladila elegantní večerní šaty z nefritově zeleného hedvábí. Teprve nyní si Charlotte všimla, že je podstatně starší než ona, ale v očích měla jiskřičky jako mladá dívka. „Co je s vámi? Proč se opíjíte na svatbě své údajně nejlepší přítelkyně?“ [ 16 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 16

19.10.16 17:07


Charlotte se místo odpovědi skřehotavě zasmála. Na víc se nezmohla. „Něco tady zřejmě nesedí,“ dotírala Holly. Charlotte si odkašlala. Na tvrdý alkohol nebyla zvyklá a při své podnapilosti měla potíže dodržovat pravidla etikety. Rozhodně taková, jaká se předpokládala na svatbě, kterou Antonia už několik týdnů označovala za vrcholnou společenskou událost. Ale co, pomyslela si, teď je stejně všechno fuk. „Byla jsem takříkajíc zasnoubená se ženichem,“ zašeptala téměř neslyšně. Její spolustolovnice se tiše rozhihňala. „Co je na tom tak směšného?“ zeptala se jí Charlotte. „Jestli jsem to správně pochopila, byla jste téměř zasnoubená se ženichem.“ „Taky že jo.“ Hihňání utichlo. Hollyin obličej neprozrazoval sebemenší náznak pocitů. „Vidím, že to berete lhostejně,“ zabručela Charlotte. Holly rozhodně zavrtěla hlavou. „Ne, za  to může botox. Ve  skutečnosti jsem hluboce otřesená.“ Kývla na  barmana. „Jednu neperlivou vodu s  plátkem citronu pro mě a  dvojité ­espresso tady pro dámu.“ „Ale já kafe nechci. A taky nejsem žádná dáma,“ protestovala Charlotte. „Že ne? A co tedy?“ „Stará panna. Jsem na ocet,“ vylétlo z Charlotty. „A jak to vypadá, už to tak zůstane. Skončím jako stará osamělá škatule.“ „Ó ne, seňorito,“ vmísil se do  hovoru barman, zatímco ­pokládal na pult kávu a vodu. Uznale na Charlottu zamrkal. „Vy jste extratřída.“ Jakmile se vzdálil, položila jí Holly dlaň na paži. „Vidíte, nic není ztraceno. Ten chlap po vás jede.“ Charlotte zkřivila rty. „Něco vám povím: Než jít do postele s  číšníkem, abych si vyžehlila své pomačkané ego, to raději vstoupím do kláštera.“ „Chápu.“ Holly si zhluboka povzdechla. „Dřív jsem byla stejná. Napřed jsem věřila, že ten pravý musí být přinejmen[ 17 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 17

19.10.16 17:07


ším nositel Nobelovky s vilou a  rolls-roycem. Později jsem ­došla k názoru, že by stačil přiměřeně kultivovaný a ne zcela nemajetný mužský. Potom jsem trvala jenom na tom, aby se mí milenci pravidelně sprchovali a nevykládali naprosté kraviny. A  teď právě přehodnocuju svou definici sprchování a kravin,“ dokončila. Charlotte na  ni zírala s  pusou dokořán. „Znamená to, že lovíte milence náhodně, bez výběru?“ „Definujte výběr a náhodu,“ usmála se Holly. „Prosím, krásná dámo.“ Barman postavil na pult další vodku. Charlottu zasáhl vášnivý pohled. „Pro tajemnou dámu v lila.“ Zamračila se. „Nejsem tajemná, mám jenom depresi.“ „Och, seňorito... Dokázal bych vás přivést na jiné myšlenky.“ Zahleděl se jí hluboko do očí a neochotně zmizel s podnosem plným sklenic ve vedlejším slavnostním sálu. „Deprese!“ zasmála se obdivně Holly. „To si musím zapamatovat. Dokonalé číslo. Vážně si neuvědomujete, jak geniálně flirtujete?“ „Já?“ zhrozila se Charlotte a  narovnala si květinu na  nemožných šatech. „Já nikdy neflirtuju! Zaprvé to neumím, ­zadruhé nechci a zatřetí stojím o muže, který by si mě vážil. Ne o číšníka, který mi dělá nechutné komplimenty.“ Následovalo krátké mlčení. „Sedíte na pěkně vysokém trůnu,“ poznamenala konečně Holly. „Už jste někdy slyšela, že existuje něco jako down­ dating?“ zeptala se. „Down... co?“ „Aha.“ Holly přimhouřila oči a  pozorně si Charlottu ­měřila. „Pocházíte ze spořádané měšťanské rodiny, cvičíte jógu, hrajete na klavír, máte prestižní zaměstnání, krásný byt a operní předplatné.“ Charlotte ohromeně zírala. „Koncertní. Zbytek souhlasí,“ dala Holly za pravdu. „A chcete mít bezpodmínečně muže z vaší vrstvy, lékaře, právníka nebo něco podobného.“ [ 18 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 18

19.10.16 17:07


Charlotte znovu přikývla. „Domnívám se, že by se ke mně nejlíp hodil.“ „A  vidíte, to je naprosto chybná úvaha.“ Holly ukázala směrem k  sálu. „Uvnitř nesedí jediný mužský, který by se k vám hodil. Downdating je vynikající volba – prostě si jednou vyjít s někým ze spodních pater společnosti. Rozšiřte si rozhled. Jinak propásnete své štěstí, až jednoho dne půjde kolem vás.“ Spodní patra společnosti? Charlotte v životě neslyšela takovou pitomost. Dobrá, prakticky permanentně byla bez part­ nera. Ale nechtěla, aby se na  ni pohlíželo jako na  no­torický problém o dvou nohách, a už vůbec nepotřebovala n ­ eomalené rady o lásce. „Myslíte to dobře, Holly,“ odpověděla, „ale vaší argumentaci schází jakákoliv logika. Zaprvé psychologové zdůrazňují, že nejharmoničtější vztahy jsou mezi partnery ze stejného prostředí, kteří vyznávají stejné hodnoty. Zkrátka rovný rovného si hledá. Zadruhé, že bych se zítra vrhla do náruče popeláři, z něhož se vyklube princ z pohádky, promiňte, ale to je naprosto absurdní. Zatřetí jdu spát. Jsem ráda, že jsem vás poznala.“ S mírným zakymácením sklouzla ze stoličky. Ouvej! Vodka zřejmě narušila její rovnováhu. Málem by se natáhla, nebýt dvou silných paží, které se odněkud jako zázrakem vynořily. „Tak tady jsi, kotě. Všude jsem tě hledal.“ Charlottiným tělem projel elektrický výboj. Chvíli trvalo, než se jí vrátila řeč. „Jé, Tome. Ahoj. Gratuluju. Hodně štěstí.“ Lehce se potácel. Pravidelný obličej měl zarudlý, v  očích skelný lesk. Charlotte zjevně nebyla na svatbě jediná, kdo se opil. Z jeho zářivého úsměvu však mnoho nezbylo. Marně se snažila vyčíst z jeho mimiky nějakou informaci. „Proč nesedíš u našeho stolu?“ vyptával se. „Toni říkala, žes dělala drahoty a chtěla jsi za každou cenu místo jinde.“ Holly se málem zakuckala minerálkou. Charlottě klesla brada. „To, že říkala?“ [ 19 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 19

19.10.16 17:07


„Miluje tě jako vlastní sestru. Vážně, je zdrcená, že tak ­vyvádíš.“ Postoupil těsně k ní. Tak těsně, že musela vdechovat jeho vůni, směs vody po holení, naškrobené košile a lehkomysl­ nosti. Od  začátku té vůni podléhala. Zaprvé měla v  nose obrovské množství čichových receptorů, zadruhé vjemy ­ byly předávány přímo do jejího limbického systému, zatřetí – zatraceně, to není fér. Olízl si rty. „Kromě toho mi scházíš, neposlušná kočičko.“ „Pokud vím, jmenuje se Charlotte,“ upozornila ho Holly. Naklonil hlavu na stranu. „A vy jste kdo?“ „Herlinde Hohensteinová, rodinná přítelkyně.“ „Aha, Herlinde, hraběnka von Hohenstein!“ Tom se drze ušklíbl. „Divoká hraběnka, která kdysi něco měla s mým tchánem, že?“ „Radši jeden ohnivý milenec než přelétavý manžel. À propos, nechte Charlottu na pokoji.“ „Prosím? Charlie a  já jsme staří dobří přátelé.“ Tom vzal Charlottu kolem pasu a  demonstrativně ji k  sobě přitiskl. „Velice, velice dobří přátelé.“ Okamžitě se mu pokusila vyprostit. Vrcholně trapná situace. Zrudla. „Tome, prosím.“ Přitiskl ji k sobě ještě pevněji. Ani trochu se nestaral o skutečnost, že mají publikum. Do baru proudili po večeři i další hosté. „Moje kočička,“ smál se. „Taková jsi byla vždycky, žhavá jako kus ledu, spontánní jako jízdní řád. Zato pěkně vláčná. Tak se teď nedělej. Chceš to přece taky.“ V krajních rozpacích se svíjela v jeho objetí. Chtěla zmizet. Být co nejdál od muže, který jí zlomil srdce, od svatby, která byla jedním velkým fiaskem. Holly von Hohenstein došla trpělivost. „Co to má znamenat? Okamžitě Charlottu pusťte.“ „Co vy ve  vašem pokročilém věku víte o  sexu?“ Tom si hraběnku přezíravě změřil. „Vypadáte, jako byste si na  noc oblíkala rubáš a spala v rakvi.“ [ 20 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 20

19.10.16 17:07


„Jasně že spím v rakvi, ale nemyslete si, že mám na  sobě vždycky košili.“ Blýskla po něm očima. „Ruce pryč od Charlotty! Pokud jste zapomněl, jste už několik hodin ženatý.“ Ostentativně zívl. „Nějakou novinku pro mě nemáte?“ Volnou rukou popadl Charlottinu sklenku a jedním lokem vodku vypil. „Já jsem...,“ decentně říhl, „... splnil svou povinnost, co víc se po mně může chtít?“ Charlotte by o pozoruhodné větě ráda přemýšlela déle, ale byla plně zaměstnána Tomovýma rukama. Byly náhle všude a chtěly se dostat i na partie jejího těla, které nejsou primárně určené k dotýkání. „Přestaň!“ vyjela na něho. „S ženským srdcem si slušný chlap nezahrává,“ rozčilovala se Holly. „Správně. Má jenom jedno. Proto je lepší hrát si s jejími prsy, ty jsou dva.“ Dostal se do ráže. Levou rukou se propracovával k látkovým květinám na jejím výstřihu a zároveň se snažil políbit ji na rty. Políbit! Tomovy sliny obsahovaly nejen jeho vlastní, ale i Antoniiny bakterie. S tichým výkřikem odvrátila tvář, takže měl přístup jenom k jejímu krku. V tom okamžiku vpadla do baru Antonia s vlajícím závojem a panikou v očích. Zůstala stát před Charlottou a Tomem jako solný sloup. „Mě snad šálí zrak, Charlie! Jak jenom můžeš?!“ Tom Charlottu bleskurychle pustil. „Miláčku, nerozčiluj se. Ttvoje ppříttelkyně...“ „Přítelkyně?“ vyplivla Antonia nenávistně. „Dovol, abych se zasmála. Na mé vlastní svatbě se vrhá na mého manžela!“ „Ne, bylo to... úplně jinak.“ Charlottin pokus o  obranu vyzněl žalostně. Mezitím se u pultu utvořil hrozen lidí, kteří napjatě sledovali hádku. K dovršení všeho zlého se do baru přiřítila i Antoniina matka s rudou tváří a hněvivou vráskou mezi obočím. „Co se tady děje?“ „Testosteron,“ vysvětlovala Holly nevzrušeně. „Ctěný pan ženich nemá pod kontrolou hormony.“ [ 21 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 21

19.10.16 17:07


V nastalém zmatku si nikdo nevšiml, že se Charlotte Tomovi vyškubla, proklouzla mezi divoce gestikulujícími pažemi a vyběhla do prvního patra. Neztrácela čas s převlékáním, ­naházela věci do kufru a spěchala k recepci. „Taxi, prosím. Rychle.“ Ano, dokonce i  Charlotte Meiningerová uměla jednat spontánně. Před hotelem ji odchytla Holly, která přes sebe přehodila norkovou štolu a v ruce také držela kufřík. „Mizím,“ oznámila. „Tahle svatba je naprostý propadák. Známí mají na severu ostrova bungalov s fantastickým bazénem a stejně senzačním plavčíkem. Nepřidáte se ke mně?“ Charlottina potřeba změny plánu byla víc než uspokojená. O  hodinu později seděla na  liduprázdném letišti. V  nemožných šatech a idiotských lila lodičkách. Nejbližší spoj do Německa poletí až ráno, jak se dozvěděla. Teď měla spoustu času na přemýšlení. Hloupé bylo, že k ničemu pořádnému nedospěla. Jediným závěrem bylo, že ztratila nejenom Toma, ale i Antonii. Co může být dál, raději ani nechtěla vědět.

[ 22 ]

Berg_CHCI TO TAKY.indd 22

19.10.16 17:07

Profile for Knižní klub

0037886  

0037886  

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded