Page 1

str.1_3. Lest k.n._titul.list 7/23/16 11:13 AM Stránka 3

I N Y

L O R E N T Z O VÁ

Lest kočovné nevěstky Příběh kočovné nevěstky pokračuje

KNIŽNÍ KLUB


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 4

Iny Lorentz DIE LIST DER WANDERHURE Copyright © 2014 by Droemersche Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf.. GmbH & Co. KG, München, Germany Alle Rechte vorbehalten Translation © 2016 by Jitka Perglová ISBN 978-80-242-5460-9


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 5

PRVNÍ DÍL Pfiepadení


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Strรกnka 6


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 7

I.

I

sabela de Melancourt je‰tû jednou pfielétla s pocitem hofikosti dopis, kter˘ jí pfied dvûma dny doruãil rychl˘ posel. Dosud váhala, má-li jeho obsah vÛbec sdûlit sestfie Justinû. UÏ jí mnoho ãasu nezb˘vá, pokud chce mladou jepti‰ku pfiipravit na zásadní zmûnu, která jí bûhem nûkolika dnÛ tolik zasáhne do Ïivota. Lep‰í, kdyÏ to budu mít co nejdfiív za sebou, pomyslela si, vstala a vykroãila ke dvefiím. UÏuÏ pokládala ruku na kliku, kdyÏ na chodbû zaslechla jak˘si ‰ramot. Zprudka otevfiela dvefie a v záfii plápolající louãe zahlédla mnicha, jenÏ je odpoledne poÏádal, zda se mÛÏe na jednu noc ubytovat. „Hledበnûco?“ zeptala se pfiísnû. MuÏ se k ní otoãil. „Vy jste mû ale vylekala!“ ozval se. „Hledám prevét, ctihodná matko. Pfiitom jsem asi zabloudil.“ „Jistû! Tudy se jde ke vstupní bránû do klá‰tera. Prevét najde‰ na druhé stranû. Musí‰ první pfiíãnou chodbou doleva. NemÛÏe‰ ho minout, jsou tam jediné dvefie.“ „Dûkuji, ctihodná matko!“ Mnich, o nûmÏ abaty‰e pouze vûdûla, Ïe se jmenuje Landolfus a cestuje z povûfiení pasovského kníÏete-biskupa, spûchal smûrem, kter˘ mu ukázala, a zmizel v postranní chodbû. Prevét byl také osvûtlen louãí, a tak ho nemohl pfiehlédnout. Vstoupil sice, ale nepouÏil ho, n˘brÏ jen napjatû ãekal. KdyÏ se znovu objevil na chodbû, v‰iml si, Ïe Isabela de Melancourt právû vcházela do sv˘ch komnat v doprovodu nûjaké jepti‰ky. Ani za mák se mu nezamlouvalo, Ïe obû Ïeny v takhle pozdní hodinu je‰tû ponocují, zastavit ho to v‰ak nesmûlo.

7


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 8

O nûco pozdûji se ti‰e jako my‰ka protáhl chodbou a se‰el po schodech dolÛ. Pfied sebou spatfiil dvefie do vrátnice, kde sedûla sestra mající noãní sluÏbu. Místnost byla prÛchozí, dalo se z ní vyjít tûsnû u vnûj‰í brány do obezdûného dvora klá‰tera. Landolfus pravou rukou na‰mátral otvorem v mni‰ské kutnû d˘ku ukrytou za opaskem a sevfiel její rukojeÈ. Po nûkolika krocích dorazil ke dvefiím, volnou dlaÀ poloÏil na kliku a pomalu ji stiskl. Dvefie se otevfiely s lehk˘m zavrzáním. Jepti‰ka, v tu chvíli trochu dfiímající, se pofiádnû vylekala. Zdálo se, Ïe si oddychla, kdyÏ místo nûkteré ze sester vstoupil mnich. „Musela jsem se asi pfiíli‰ vroucnû ponofiit do modlitby,“ podotkla s plach˘m úsmûvem.“ Potom na Landolfa udivenû pohlédla. „Vy jste je‰tû vzhÛru? Takhle pozdû?“ „Byl jsem pfiíli‰ neklidn˘, abych mohl spát,“ odpovûdûl mnich. „Nechtûl jsem nikoho budit, a tak mû napadlo, Ïe se zastavím za tebou a mÛÏeme si spolu chvíli popovídat.“ „Ráda!“ V tu chvíli v‰ak Landolfus vytáhl d˘ku a bodl. Jepti‰ka je‰tû staãila otevfiít ústa, ale místo v˘kfiiku uÏ pouze zachroptûla. Landolfus otoãil d˘kou v ránû, aby si byl jist˘, Ïe je jeho obûÈ mrtvá, a pozoroval, jak se Ïena sesypala a svalila ze Ïidle. V záfii pochodnû, zastrãené v drÏáku na stûnû, se na podlaze pomalu roz‰ifiovala ãervená kaluÏ. „Lehkovûrná Ïenská!“ vysmíval se mnich, kdyÏ otevíral dvefie do dvora. NeÏ vy‰el ven, napjatû naslouchal. Zvenãí v‰ak k nûmu doléhaly jen zvuky lesa obklopujícího klá‰ter. V jeho budovách uÏ v‰echno ztichlo. Z pokoje abaty‰e sice je‰tû stále pronikalo svûtlo svíãek, ale on doufal, Ïe ji nenapadne, aby se ‰la podívat na noãní hlídku.

8


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 9

II.

I

sabela si mladou jepti‰ku zamy‰lenû prohlíÏela. Tváfi sestry Justiny s jejíma velk˘ma, modr˘ma oãima vypadala je‰tû dûtsky, ale postava uÏ nabírala Ïenské tvary, které ani strohá mni‰ská kutna nedokázala potlaãit. Plavé oboãí, jeÏ podtrhávalo její ustra‰en˘ v˘raz, nechalo tu‰it vlasy jasné jako slunce, ukr˘vající se pod plachetkou. „Co si ode mû pfiejete, ctihodná matko?“ za‰eptala sestra Justina rozechvûl˘m hlasem, jako by se obávala, Ïe v nûãem chybila. Isabela de Melancourt s úsmûvem ukázala na Ïidli. „Posaì se!“ Jepti‰ka ji poslechla s úlevou, neboÈ z této v˘zvy usoudila, Ïe ji neãeká Ïádné kárání. Pfiesto se opatrnû posadila jen na okraj Ïidle, která na rozdíl od abaty‰ina kfiesla zdobeného fiezbáfiskou prací byla zcela prostá. „Nechala jsem si tû zavolat, protoÏe...,“ zaãala Isabela de Melancourt, potom se v‰ak zarazila, neboÈ je‰tû stále nevûdûla, jak má tomu dítûti vysvûtlit, Ïe jeho osud nabral zcela neãekan˘ a spí‰ nepfiíjemn˘ obrat. Proto sáhla po dopise a pfies jeho okraj se na sestru Justinu dál mlãky dívala. „Psal tvÛj otec,“ poznamenala posléze s upfiímnou lítostí v hlase, „a oznamuje ti, Ïe v tvém Ïivotû dojde ke zmûnám.“ Pfii slovû otec sebou Justina trhla. Znala ho jen jako drsného starého muÏe, kter˘ ji dal do klá‰tera hned po matãinû smrti pfied ãtrnácti lety, kdy jí byly teprve tfii roky. Od té doby se ukázal je‰tû dvakrát a pokaÏdé si ji prohlíÏel jako kobylu niωí ceny. Dopis od nûho proto chápala jako ‰patné znamení. „Jaké zmûny?“ zeptala se tak ti‰e, Ïe jí abaty‰e sotva rozumûla. „Oba tvoji bratfii pfii‰li o Ïivot bûhem jedné váleãné

9


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 10

v˘pravy. JelikoÏ Ïádn˘ z nich po sobû nezanechal dûdice, tvÛj otec poÏádal krále Zikmunda o privilegium, aby tû mohl ustanovit dûdiãkou sv˘ch titulÛ a majetku.“ To je teprve polovina, pomyslela si Isabela soucitnû. To nejhor‰í je‰tû pfiijde. Sestra Justina vypadala, jako by do ní udefiil blesk. „Moji bratfii jsou mrtví? Ale...“ „Jak zemfieli, to ti nemohu fiíci, neboÈ tohle tvÛj otec neuvedl. Jak pí‰e, nechce, aby jeho majetek pfie‰el na nበklá‰ter jako tvoje vûno. V‰echno má jednou pfiipadnout jeho dal‰ím potomkÛm.“ Z tváfie sestry Justiny se dalo vyãíst, Ïe v˘znam tûchto slov docela nechápe. Proto se abaty‰e musela vyjádfiit jasnûji. „TvÛj otec pro tebe vymohl v ¤ímû u papeÏe dispens, takÏe mÛÏe‰ odloÏit roucho jepti‰ky a vstoupit do manÏelství.“ „Já Ïe se mám provdat?“ vykfiikla mladá jepti‰ka odmítavû, a poprvé tak projevila trochu svého temperamentu. „Ano, tak to je,“ prohlásila Isabela. „Podle vÛle tvého otce uÏ nejsi ode dne‰ka sestra Justina, n˘brÏ opût svobodná paní Donata von Frommberg. UÏ pro tebe vybral i manÏela, a to Hartwina von Frommberg, svého mlad‰ího bratra.“ Tak, teì to bylo vysloveno. Isabele bylo líto mladého dûvãete, Ïe se stává hfiíãkou otcov˘ch zájmÛ. JenÏe dopis starého barona jí nenechal Ïádnou moÏnost, aby Justinû – nebo lépe fieãeno Donatû – mohla nûjak pomoci. „Hartwin je pfiece bastard – i kdyÏ ho dûdeãek uznal za syna. Proã si ho mám vzít?“ vyhrkla Donata. „ProtoÏe tvÛj otec si pfieje, aby zÛstalo zachováno jméno rodu a dal‰í generace FrommbergÛ dál Ïily na jeho majetku. Asi se také obával, Ïe Hartwin by se jednou mohl pokusit napadnout jeho závûÈ, aby se sám stal univerzálním dûdicem.“ Podle Isabely existovalo nûkolik dÛvodÛ pro tuto svatbu, jenÏe Ïádn˘ z nich nesliboval sedmnáctiletému dûvãeti manÏelství, v nûmÏ by mohla vzklíãit vzájemná náklonnost. „Ráda bych ti pomohla, ale mám svázané ruce,“ pokra-

10


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 11

ãovala. „TvÛj otec v‰echno dÛkladnû promyslel a zajistil si i vlivnou podporu. Kdybych se pokusila ochránit tû pfied osudem a svatbou s levoboãkem z tvé rodiny, musela bych se postavit proti papeÏi i samotnému králi. A to já nemohu udûlat. TvÛj otec sem v nejbliωích dnech po‰le nûkoho, kdo tû pfiiveze domÛ. Teì bûÏ do postele a vyspi se na to. Zítra za sluneãního svûtla bude v‰echno vypadat jinak.“ V hlase jí v‰ak zaznûlo trochu beznadûje, neboÈ sama se cítila v˘vojem situace zaskoãená právû tak jako její mladá svûfienkynû. „Ano, ctihodná matko!“ odpovûdûla Donata a zdálo se, jako by se mûla kaÏd˘m okamÏikem rozplakat. Isabela na okamÏik zvaÏovala, jestli nemá to mladé dûvãe nechat dnes ve své komnatû a utû‰ovat ji. JenÏe jakou útûchu by jí mohla poskytnout? Donatin otec pfiece urãil, co se má stát, a nic a nikdo by ho od toho neodvrátil. S hofik˘m pocitem pfiihlíÏela, jak Donata se svû‰en˘mi rameny opou‰tí její komnatu. „Hezky se vyspi, mé dítû,“ zavolala za ní, pfiesto tu‰ila, Ïe dûvãe tuto noc asi ani oka nezamhoufií. Dívka se je‰tû jednou ohlédla a uklonila se. „Také vám pfieji dobrou noc, ctihodná matko.“ Potom opustila místnost. Po krátkém zaváhání ji Isabela následovala, doprovodila ji aÏ k její komÛrce a ãekala, dokud zevnitfi nezastrãila závoru. Obvykle se Ïádná ze sester ve své cele nezamykala, jenÏe této noci se v klá‰terní budovû zdrÏoval bratr Landolfus a Isabela chtûla zabránit tomu, aby nûkterou jepti‰ku obtûÏoval. Zlobilo ji, Ïe mnichovi musela poskytnout pohostinnost, neboÈ její mal˘ klá‰ter nemûl Ïádn˘ speciální prostor vyãlenûn˘ pro hosty. Landolfus v‰ak pfiedloÏil doporuãující dopis pasovského kníÏete-biskupa Leonarda von Laiming, a tohoto pána si nesmûla rozhnûvat. Abaty‰e tu‰ila, Ïe ani ona hned tak neusne. Proto se znovu posadila ke stolu a je‰tû jednou se zaãetla do dopisu svobodného pána von Frommberg. Jeho tón postrádal jakoukoliv srdeãnost, ale Isabele na tom vadilo je‰tû víc, Ïe

11


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 12

neprojevil sebemen‰í smutek nad ztrátou sv˘ch synÛ. Donatin otec oãividnû pfiijal jejich skon prostû jen tak a neprodlenû zaãal spfiádat plán jak pfiedat dûdictví na jiné potomky jeho jména. Své dcefii, a tím také jí jako její abaty‰i, to dal na vûdomí teprve tehdy, kdyÏ v‰e bylo uspofiádáno k jeho spokojenosti. Nyní Donatû nezb˘valo nic jiného neÏ se provdat za str˘ce levoboãka, neboÈ otec rozhodl, Ïe pouze jeden z jejích synÛ s Hartwinen se mÛÏe stát následníkem na Frommbergu. Kdybych jen mûla dost ãasu napsat Zikmundovi, napadlo Isabelu. Kdysi byla jeho milenkou a domnívala se, Ïe stále je‰tû má na nûho urãit˘ vliv. JenÏe neÏ by posel na‰el krále, kter˘ se ãasto nacházel na váleãném taÏení v uhersk˘ch zemích nebo se sv˘m dvorem pob˘val ve vzdálen˘ch ãástech fií‰e, bude Donata uÏ dávno pod ãepcem. Bylo jí líto, Ïe dívce nemÛÏe pomoci, a je‰tû stále nad tím hloubala, kdyÏ se chystala na noc a uléhala do postele.

III.

K

dyÏ v pokoji u abaty‰e koneãnû zhaslo svûtlo, bratr Landolfus si oddechl. Pfiesto je‰tû chvíli naslouchal, jestli je skuteãnû v‰ude klid. Teprve potom opustil vrátnici a vykroãil k vratÛm klá‰tera. V noci je zabezpeãovaly tûÏké trámy, které by sám nedokázal zvednout. Proto otevfiel malou branku v pravém kfiídle vrat, vystrãil ven hlavu a napodobil houkání sovy. Vzápûtí se ozval podobn˘ zvuk, pfiesto sova, která mu odpovûdûla, znûla spí‰ jako lidsk˘ hlas. Krátce nato se ke klá‰teru fiítily tmavé postavy. Na sobû mûly plá‰tû s kápûmi, které zcela zahalovaly jejich zevnûj‰ek, a v rukou drÏely meãe. Jejich velitel, vysok˘, ‰tíhl˘ muÏ s tváfií, která za svitu mûsíce vypadala mrtvolnû bledá, stanul pfied mnichem.

12


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 13

„Podafiilo se, bratfie Landolfe?“ zeptal se napjatû. Mnich pfiik˘vl. „BaÏe, Va‰e Excelence. Dopis údajnû pocházející od pasovského biskupa mi zotvíral v‰echny dvefie. Ale teì uÏ pojìte! Abaty‰e ‰la spát teprve pfied chvílí. Kdyby si nûãeho v‰imla, mohla by nám zahradit pfiístup k vrátnici. NeÏ bychom vyrazili tyhle dvefie nebo nûkter˘ z obou dal‰ích vchodÛ, zbylo by jim dost ãasu, aby se nám poschovávaly.“ „Ta Melancourtová nám v Ïádném pfiípadû nesmí uniknout!“ prohlásil náãelník rozkacenû. „To platí i pro její jepti‰ky. SeÏeÀte ty Ïenské dohromady!“ Poslední slova platila jeho muÏÛm, ktefií se nahrnuli na nádvofií a zírali na tmavou hlavní budovu klá‰tera, jako by snad sv˘mi pohledy mohli otevfiít hlavní bránu. „Jsou tu je‰tû nûjaké dal‰í vchody, odkud se zvenãí mÛÏeme dostat do tohohle starého hradu?“ zajímal se velitel. „Tam vzadu u vûÏe vede druhá brána ven do lesa.“ Mnich ukázal na kruhovou vûÏ, která o nûkolik sáhÛ pfieãnívala klá‰terní budovu. „Tfii muÏi pÛjdou zase ven a pohlídají bránu u té vûÏe!“ rozkázal velitel a opût se obrátil na Landolfa. „Veì nás dovnitfi!“ Úseãn˘m gestem ukázal mnich na vrátnici a vstoupil do ní. Leopold von Gordean ho následoval, krátce pohlédl na mrtvou fieholnici a jemnû pfiejel prsty po rukojeti svého meãe. „Byla to dobrá práce, Landolfe! Ta uÏ kfiiãet nebude.“ „Jinak by se to tu jepti‰kami pûknû hemÏilo! Takhle Ïenské spí sladce a blaÏenû,“ po‰kleboval se mnich ne bez hrdosti. „Pro mnoho z nich uÏ ani Ïádné probuzení nebude!“ Velmistr ustoupil stranou a vpustil své váleãníky dovnitfi. Místnost byla pfiíli‰ malá pro tolik muÏÛ, a tak se první z nich uÏ vkradli do chodby vedoucí do klá‰tera, zatímco zvenãí stále vcházeli dal‰í a dal‰í. „Kolik jepti‰ek tu je a kde spí?“ zeptal se velmistr.

13


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 14

„U veãefie jsem jich napoãítal ãtyfiiadvacet,“ oznámil Landolfus. „Prostfieli mi sice v jiné komnatû, ale i tak jsem je mohl tajnû pozorovat. Vût‰ina spí v prvním poschodí levého kfiídla. Tady v tomhle kfiídle je kaple a kromû toho i pokoje abaty‰e. Mezi obûma kfiídly leÏí vstupní hala s hlavní bránou a refektáfi. AÏ tam pronikneme, musíme b˘t hodnû potichu, jinak nás usly‰í abaty‰e nebo nûkterá z tûch jejích Ïensk˘ch.“ Velmistr k˘vl a opakovanû pfiikazoval sv˘m muÏÛm, ktefií se protahovali kolem nûho, aby dávali pozor. „AÈ se dûje, co se dûje, abaty‰e musí zÛstat naÏivu! Ona jediná zná to tajemství, kterého se chceme dopátrat. Poznáte ji podle jejích ry‰av˘ch vlasÛ. TakÏe jepti‰kám nejdfiív strhnûte ãepce, neÏ je zabijete!“ „Ty ostatní máme skuteãnû pobít?“ zeptal se vydû‰enû jeden z rytífiÛ, kter˘ se jmenoval Eusebius. „V‰echny ne! Nûkolik nechte naÏivu, abychom je mohli muãit pfied oãima Isabely de Melancourt. AÏ uvidí, jak její Ïenské trpí, spí‰ jí to rozváÏe jazyk. A teì se do toho pusÈte!“ Po sv˘ch muÏích opustil vrátnici i Leopold von Gordean, pro‰el chodbou a vkroãil do vstupní haly klá‰tera. Odtamtud se spokojen˘m úsmûvem pozoroval, jak jeho muÏi ti‰e vystupují po schodech k loÏnicím jepti‰ek. Trvalo mu dlouho, neÏ koneãnû nalezl správnou stopu, ale tady se mu podafií rozlu‰tit jedno z nejvût‰ích tajemství tohoto svûta a vydob˘t si víc moci, neÏ mûl kdokoliv pfied ním.

IV.

I

sabela de Melancourt byla je‰tû vzhÛru a pfiem˘‰lela o sestfie Justinû, která se od nynûj‰ka uÏ zase jmenovala Donata von Frommberg, a zlobila se na jejího otce. Dcefiino Ïivotní ‰tûstí bylo tomuto muÏi oãividnû lhostejné, hlavnû aby v manÏelství pfiivedla na svût syny, ktefií by dál nesli jméno Frommberg.

14


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 15

To je k uzoufání, pomyslela si. My Ïeny jsme vydány libovÛli ãi zvÛli muÏÛ a neustále jsme jejich obûÈmi. Temn˘ stín, kter˘ leÏel na jejím rodû, jí odepfiel vést jin˘ Ïivot neÏ jako jepti‰ka. V tomto klá‰tefie koneãnû nalezla klid pfied zl˘mi fieãmi o ‰patné krvi, která pr˘ proudí v jejích Ïilách a znemoÏÀuje jí uzavfiít jak˘koliv manÏelsk˘ svazek s rovnocenn˘m muÏem. Jako milenku by ji v‰ak mnoh˘ z tûchto muÏÛ uvítal. Na tuto cestu vstoupila fiada Ïen, které se ocitly v podobné situaci, a i ona sama na ni rovnûÏ na urãitou dobu pfiistoupila, dokud se její hrdost nevzboufiila proti tomu b˘t ochotnou sluÏebnicí urozen˘ch pánÛ. Zasténala, protoÏe my‰lenky ji zanesly zpátky do minulosti, na niÏ by nejradûji zapomnûla, potom vstala a zapálila svíci ve své lucernû. Slabé svûtlo jí posvítí na cestu do klá‰terní apotéky, kde si chtûla vyhledat jist˘ prostfiedek, kter˘ jí uÏ ãastûji pomohl nalézt trochu klidu. KdyÏ vstoupila na chodbu, zarazila se. Nezavrzal teì nûkde jeden schod? Otoãila se, podívala se dolÛ ze schodi‰tû a zahlédla plápolající svûtlo a mihotavé stíny, které se vynofiily na stûnû. Nûkdo cizí vnikl do jejího klá‰tera! Touto dobou to zcela jistû nebyli Ïádní pfiátelé. „Jak se to jen mohlo stát?“ za‰eptala vydû‰enû a couvla pryã od schodÛ. Znovu zaslechla zavrzání a vzápûtí se nad zábradlím schodi‰tû objevila hlava sedící na ‰irok˘ch ramenou. Svûtlo pochodnû se zablesklo na vyle‰tûné oceli ãepele meãe. Isabela ze sebe setfiásla své ochromení a pádila do ãásti budovy, kde spaly jepti‰ky. „Tady je jedna!“ vykfiikl muÏ, kter˘ jako první vy‰el po schodech nahoru. „To musí b˘t abaty‰e! Nesmí nám uniknout!“ KdyÏ Isabela poznala LandolfÛv hlas, zasyãela jakousi kletbu. Rychle zahnula do dal‰í chodby a dvefie, které ji oddûlovaly od zb˘vajících ãástí klá‰tera, za sebou zabouchla tak prudce, aÏ hluãnû zarachotily. Je‰tû kdyÏ zastrkovala závoru, jedna z jepti‰ek uÏ vystrãila hlavu ze své cely.

15


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 16

„Co se to dûje, ctihodná matko?“ „Pfiepadení! Rychle, probuì ostatní! Vezmûte si zbranû! Landolfus asi pfiemohl sestru Agnetu a nepfiátele pustil dovnitfi.“ Mezitím se probudily v‰echny jepti‰ky. Vût‰ina vybûhla z komnat jen tak v ko‰ilích. Nûkteré si je‰tû rychle pfies sebe pfiehodily kutny, zatímco vetfielci na druhé stranû chodby cloumali dvefimi. S bled˘mi tváfiemi spûchaly sestry do komnaty, kde mûly uschované zbranû. JelikoÏ klá‰terní spoleãenství netrpûlo mezi sebou muÏe ani jako sluhy, Isabela a její fieholnice musely samy bránit svÛj klá‰ter – a na takov˘ pfiípad také byly pfiipravené. „Otevfiete! KdyÏ se vzdáte, nic se vám nestane,“ volal nûkdo zvenãí. „LÏe! Nevûfite mu!“ za‰eptala Isabela k ostatním Ïenám. Ke své zlosti v‰ak ãetla v nûkolika tváfiích ochotu pfiistoupit na rytífiovu nabídku. Tyto jepti‰ky proto zahnala dozadu a k sobû svolala své dÛvûrnice. „Vezmûte si v‰echny luky a po tfiech se postavte vedle sebe!“ pfiikázala. Její zástupkynû se na ni tázavû podívala. „Kolik nepfiátel tam asi je?“ „Nemohla jsem je spoãítat, ale je jich hodnû,“ odpovûdûla Isabela. „Nemûly bychom radûji uprchnout? Schodi‰tû na druhém konci chodby vede pfiímo k postrannímu vchodu,“ navrhla sestra Eulálie. Nûkteré jepti‰ky se ihned pustily zpátky ke schodÛm. Isabela zavrtûla hlavou. „Landolfus vãera ãmuchal v‰ude moÏnû a zcela urãitû objevil i tento vchod. TakÏe ho ti chlapi budou hlídat.“ „To budeme vûdût aÏ tehdy, kdyÏ se tam podíváme!“ Dfiív neÏ mohla Isabela sestru Eulálii zadrÏet, ta uÏ pádila po schodech dolÛ. „VraÈ se!“ volala za ní Isabela. JenÏe v tu chvíli vetfielci zaãali jak˘msi tûÏk˘m pfiedmûtem bu‰it do dvefií a ona s hrÛ-

16


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:43

Stránka 17

zou spatfiila, jak se dfievo roztfií‰tilo. Rychle ustoupila za lukostfielkynû a rozkázala jim, aby na útoãníky vystfielily. Tyto Ïeny byly jejími nejlep‰ími bojovnicemi a milovaly mûfiení sil pfii stfielbû do terãe. Ani v tomto stísnûném prostoru nesmûl jedin˘ ‰íp minout cíl. Nûktefií z muÏÛ, ktefií vrazili do chodby, s fievem padli k zemi, pfiesto k více neÏ dvûma stfielám se jepti‰ky nedostaly. Potom se na nû útoãníci vrhli. Prvního z nich sekla Isabelina zástupkynû uÏ nepouÏiteln˘m lukem do tváfie a vytáhla svÛj krátk˘ meã. Tady v úzké chodbû byla její zbraÀ vhodnûj‰í neÏ dlouh˘ meã nepfiátel. JenÏe muÏi byli v boji cviãení. Dva útoãníky je‰tû mohly luãi‰tnice odrazit, po chvíli v‰ak byly v‰echny pobity. Ostatní jepti‰ky se je‰tû bránily sv˘mi d˘kami, ale muÏi je stále víc zatlaãovali dozadu na schody. První uÏ sestoupily dolÛ, protoÏe se domnívaly, Ïe postranní vchod je mÛÏe zachránit. JelikoÏ boj proti zku‰en˘m rytífiÛm byl nesmysln˘, Isabela sv˘m jepti‰kám nakázala, aby uprchly dolÛ, a pfiidala se k nim jako poslední. K jejímu pfiekvapení je nepfiátelé hned nepronásledovali. Zato v‰ak zaslechla, jak nahofie nûkdo pfiikazoval, aby si deset muÏÛ pospí‰ilo ven a jepti‰kám útûk pfiekazilo. Témûfi souãasnû se ozvaly úzkostné v˘kfiiky Ïen, které jako první dobûhly k postrannímu vchodu a branku otevfiely. KdyÏ Isabela dorazila do pfiízemku, spatfiila, jak nepfiátelé právû tímto vchodem vnikli do klá‰tera. Jepti‰ky, natlaãené v chodbû jako ovce, uÏ nebyly schopné klást odpor. Nûkteré krvelaãní chlapi ihned zavraÏdili, zbytek se vrhl na kolena a snaÏnû prosil o milost. „Dávejte pozor, aÈ mi nezabijete tu Melancourtovou!“ ozval se znovu ostr˘ hlas, kter˘ Isabela uÏ jednou sly‰ela. To musí b˘t velitel. SnaÏila se vzpomenout si, jestli toho muÏe zná, potom si v‰ak uvûdomila, Ïe teì má jiné starosti. Ukryla se za schodi‰tû, do nûkoho v‰ak pfiitom narazila a jentaktak se jí podafiilo zadrÏet v˘kfiik. Druhá osoba zÛstala rovnûÏ nûmá. KdyÏ po ní Isabela hmátla, v ruce ucítila pevnou látku kutny. TakÏe to byla jedna z jejích jepti‰ek!

17


LEST KOCOVNE NEVESTKY

6.8.2016

13:44

Stránka 544

Iny Lorentzová LEST KOâOVNÉ NEVùSTKY Z nûmeckého originálu Die List der Wanderhure, vydaného nakladatelstvím Droemersche Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf. GmbH & Co. KG, v Mnichovû v roce 2014 pfieloÏila Jitka Perglová Obálku navrhl Miloslav Disman Odpovûdná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Martina Adlová Poãet stran 544 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2016 jako svou 8626. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Vytiskly TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz

Profile for Knižní klub

0037531  

0037531