0037240

DAISY GOODWINOVÁ

Lovkyně štěstěny

THE FORTUNE HUNTER Copyright © 2014 Daisy Goodwin Productions All rights reserved Translation © 2015 by Jana Rajnyšová Cover photo © Jeff Cottenden 2015 ISBN 978-80-249-2900-2

Věnováno památce mé matky Jocasty Innesové 1934–2013

Část první

Královská menažérie

B

Červenec 1875

VIKTORIE KOTĚ NEBO TRESKA? Charlotte zaváhala; výraz královnina obliÿeje, postrádajícího bradu, byl pozoruhodně podobný skelnému pohledu ryb, ale to by znamenalo, že na prince manžela by už zbývalo jenom kotě… Bylo dost těžké pőedstavit si prince Alberta jako kocoura, ale teĐ, když pőekryla tváő jeho choti rybí hlavou, bylo nepochybné, že je to naprosto velkolepý druh tresky. Na okamžik ustoupila a podívala se na celkovou kompozici obrazu, jak vypadá teĐ, když obliÿeje všech ÿlenţ královské rodiny nahradila zvíőecí hlavou.

Princ z Walesu byl jako baset uspokojivý a pői pohledu na princeznu Alici s tváőí smutného telete cítila jisté zadostiuÿinění. Pak ponoőila štětec do nádoby s tuší a opatrně pőekrývala okraje zvíőecích hlav, aby splynuly s tmavým pozadím obrazu. Později, pokud se jí podaőí pőesvědÿit Freda, aby ji doprovodil domţ z plesu, by si mohla svţj výtvor vyfotografovat.

Povzdechla si a natáhla ruce se sepnutými prsty nad hlavou. Slunce pomalu zapadalo za őadu bílých, štukových měšřanských domţ a zalévalo ateliér teplým světlem.

Charlotte bude mít svţj královský zvěőinec. Myslela, že by mohla obraz zavěsit na stěnu salónu v Kevillu; dobőe UDE KRÁLOVNA

7

zarámovaný bude náhodnému pozorovateli pőipadat jako každý jiný rodinný portrét, jen ti, co pőijdou blíž a prohlédnou si ho dţkladně, zjistí, že se královská rodina ve slavnostních úborech proměnila v menažérii. Možná to některé upjatější návštěvníky bude trochu šokovat, ale v salóně v Kevillu se málokdy őešilo něco jiného než krajky na šatech dam, takže Charlotte neměla pocit, že je ÿeho se bát. Ale možnost, že by k odhalení mohlo dojít, by jí mohla pomoci pőekonat ta nekoneÿně nudná odpoledne s dámami, které se pokládají za zábavné. Charlotte hlavně doufala, že by se mohla na obraz podívat biskupova žena, se svým dlouhým nosem, na kterém je neustále kapiÿka, a urazila by se tak, že by se jí už nikdy víc neozvala.

Pouhá vzpomínka na manželku biskupa, pőedevším pak to, jak o ní mluvila jako o „ubohém sirotku bez matiÿky“, zpţsobila, že se Charlotte zatőásla ruka a kapka tuše dopadla na volán její hedvábné sukně v barvě slonové kosti. Byla to jen docela malá kapiÿka, ale hedvábí bylo tak savé, že se okamžitě rozpila do nezaměnitelného tvaru kałky. Charlotte se na sebe zlobila pro svou nepozornost; skvrnka byla sotva vidět, ale věděla, že teta si jí všimne okamžitě a udělá z toho tragédii obrovských rozměrţ. „Jaká katastrofa,“ vykőikla by zpoza svého vdovského ÿepce se stuhami, „vaše nádherné šaty jsou zniÿené a veÿer na plese u Spencerových zrovna tak!“ Tetu Adelaide nic tak netěší, jako když mţže z malé domácí nehody udělat drama hodné Sofokla. Bude pokládat za svou povinnost poukázat na skvrnku pőed všemi, koho potká, a vyzve je, aby se vyjádőili k nešřastnému osudu, který zniÿil milované Charlotte její pőekrásné šaty.

Charlotte se i tak dost děsila veÿerní zábavy, i bez ponížení, pőidaného tetinou teatrálností.

Na okamžik se zamyslela a pak si prohlédla skőíłku s barvami. Doufala, že najde ÿínskou bělobu. Vzala ÿistý štětec, dţkladně ho olízla a pak zaÿala skvrnu zamalová8

vat. Nebylo to dokonalé, ale zamaskovalo to nejhorší, a pői troše štěstí to vydrží až do veÿera, aniž by si toho teta všimla. Právě chtěla pőidat další vrstvu, když se ozvalo letmé zaklepání na dveőe a vstoupil její bratr Fred, obleÿený v uniformě. „Jsi pőipravená, Štuclíku? Teta Adelaide už nadává na koně a já bych chtěl být v opeőe brzy.“ Uviděl, co Charlotte dělá, a zastavil se. „Proÿ si maluješ na šaty?“ ušklíbl se. „To je nějaká nová móda, ruÿně malovaná plesová róba?“ „No, kdyby to byla nejnovější móda, tak s tím si na mě nepőijdeš. Byla bych poslední, kdo by se o tom dozvěděl.

Kápla jsem si na šaty trochu inkoustu a snažím se to zakrýt barvou.“ Ukázala na dotyÿné místo prstem. „Tak, a jsou jako nové.“ „Ale co jsi, propána, dělala s inkoustem, když máš na sobě bílé plesové šaty? Myslel jsem si, že holky mají pőed plesem jiné věci na práci, tőeba jak se uÿesat nebo si vybrat ty správné šperky.“ „Když se podíváš pozorně, Frede, všimneš si, že vlasy už mám uÿesané, a pokud je o šperky, teta Adelaide si myslí, že diamanty se pro debutantku nehodí, takže si maminÿin náhrdelník vzala sama. Myslela jsem, že vyplním ÿas nějak smysluplně, když jsem ÿekala, až se pőipravíte vy.“ Fred se podíval na stojan, na kterém stál královský zvěőinec. Pőišel k němu blíž, prohlédl si ho a zavrtěl hlavou. „Ty jsi opravdu divná, Štuclíku.“ „Líbí se ti to?“ „Líbí! Samozőejmě že se mi to nelíbí. Je to bizarní, to je to správné slovo. Proÿ nemáš nějaké normální záliby? Zpěv, hru na klavír, vyšívání, nebo něco takového. Je zatraceně divné u dívky ve tvém věku, aby se zabývala poőád jen fotografováním nebo chemikáliemi. Měla bys být opatrná, aby sis nezniÿila pověst. Augusta o tebe má docela obavu.

9

Őíká, že první věc, kterou musí udělat, až se vezmeme, je dát ti správné vedení, aby ses dobőe provdala. Myslím, že s jejím pőístupem bys mohla uspět.“ Charlotte se usmála. „To je od ní velice milé. Bude mi potěšením proměnit se v druhou Augustu.“ Fred se na ni podezíravě zadíval, modré oÿi měl vypoulené, jako vždycky, když byl na pochybách. „Augusta pro tebe bude každopádně požehnání. Őíká, že mít správné manželství je jako navádět loĐ do pőístavu. Je potőeba mít pevnou ruku na kormidle.“ Charlotte si pomyslela, i když to neőekla nahlas, že i pőes navigaÿní schopnosti lady Augusty Creweové jí trvalo ÿtyői sezóny, než v Londýně našla ženicha. Raději se rozhodla změnit téma. „Moc ti to dneska sluší, Frede. Augusta na tebe bude pyšná.“ Fred vypjal hruĐ a pőejel dlaní po zlatých prýmcích na saku. „Byl jsem u krejÿího Baye Middletona. Pőísahal na něj, k jinému by prý nešel.“ „Bay Middleton je oÿividně velmi nároÿný.“ „Je to nejlépe oblékaný pőíslušník u Královské gardy.

Všechno je to ve stőihu. Musel jsem tőikrát na zkoušku, než to bylo hotovo.“ „Jen tői zkoušky! Já jich měla na tyhle šaty nejmíł deset, a to si myslím, že tvoje uniforma ti sedí o hodně líp.“ „Tvoje šaty jsou naprosto v poőádku, nebo alespoł byly, než jsi je polila inkoustem.“ Položil jí ruku na rameno. „Až se s Augustou vezmeme, ve všem ti poradí. Troufnu si tvrdit, že se toho od ní mţžeš hodně dozvědět. Augusta si umí vždycky poradit.“ Charlotte si pomyslela, že už toho slyšela o jedineÿnosti Augusty Creweové tolik, že by jí to vystaÿilo až do konce života. Jakkoli byla její budoucí švagrová okouzlující a vel10

korysá, už ji unavovalo, jak Fred musel použít v každé větě alespoł jednou její jméno. V rozhovorech mezi bratrem a sestrou to poněkud rušilo.

Ode dveőí se ozvalo zakašlání. Penge, sluha tety Adelaide, se na ně vyÿítavě zadíval. „Její Milost mě požádala, abych vám pőipomněl, že vţz byl objednán pőed ÿtvrthodinou.“ Fred natáhl ruku k Charlotte. „PojĐ, Štuclíku, se šaty už teĐ nic víc neuděláš. Kapitán Hartopp si toho urÿitě ani nevšimne.“ Když byli v pţli cesty po toÿitém schodišti, otoÿil se a pohlédl na ni. „A nemusíš se dnes veÿer starat o taneÿníky; vím, že si Hartopp zamluvil dva první tance, a Augusta slíbila, že pro tebe najde vhodné mladé muže.“ Charlotte neőekla nic, ale myslela si, že by si nic nepőála víc než tanÿit s nevhodným mladým mužem. Pőes Fredovu péÿi se neobávala nedostatku partnerţ; i když byla zatím jen na několika plesech, její taneÿní poőádek byl vždycky plný.

Jak vhodní, tak nevhodní mladí muži rychle pochopili, že Charlotte možná není tou nejoslnivější dívkou v sále, ale bezpochyby je jednou z nejbohatších, výhradní dědiÿkou bohatství Lennoxových, které jí mělo pőipadnout v jejích jedenadvaceti letech. Dokud žila na skotských hranicích, peníze pro ni nic neznamenaly, ale od chvíle, co pőišla do Londýna, si Charlotte všimla, jak ÿasto slýchá v rozhovoru zamumlaný výraz „Lennoxova dědiÿka“, nebo viděla, jak si to lidé šeptají mezi sebou, a také si všimla, jak to Freda znepokojuje. Peníze patőily jen jí, bylo to dědictví po matce, pţvodní Lennoxově dědiÿce, která byla otcovou druhou manželkou, ale Fred se tváőil jako spoluvlastník jejího majetku, který si propţjÿoval. Zatím nemohla z dědictví ÿerpat bez jeho souhlasu a on si této role nesmírně užíval.

V gardě bylo pár mladíkţ, kteőí Freda zneklidłovali svým vkusem nebo tím, jakého měli krejÿího, ale teĐ, když byl 11

strážcem Lennoxova pokladu a, pochopitelně, snoubencem lady Augusty Creweové, všechny nepőíjemné pocity vymizely.

Nebyl to strach z toho, že by zţstala sedět, co zapőíÿinilo, že Charlotte scházela za svým bratrem pomalu a neochotně. Nevadilo jí sedět, místo aby tanÿila, ani ji netrápily soucitné pohledy gardedám. Poőád to bylo lepší, než aby se toÿila v kole s nějakým rţžolícím holobrádkem, který má zálusk jen na Lennoxovo bohatství a vede jalové őeÿi.

Už jste někdy byla na honu? Ještě ne. Trapná pauza. Byla jste na audienci? Zatím ne. Máte ráda kriket? Ne. Někdy se dobrovolně pőiznala, že má ráda fotografování. To vzbudilo v Percym nebo Clarencovi obvykle úzkost, jako by šlo o zkoušku, na kterou nebyli pőipraveni. A pak zaÿali Algernon nebo Ralph vyprávět o tom, jak se nechali fotografovat, „pro mamá, víte“, a stěžovat si, jak dlouho to trvalo. „Ten fotograf mi chtěl dát hlavu do svěráku, jinak őíkal, že budu na obrázku rozmazaný.“ A líbil se jim výsledek? ptala se pak, a mladí muži zmlkli a někdy i zÿervenali v rozpacích.

Upőesnila tedy, zda fotograÞe vypadají tak, jak si sami sebe pőedstavují. V tenhle moment její partner zaÿal obvykle mumlat něco o tom, že si nikdy nijak zvlášř nezakládal na svém vzhledu, ale pőedpokládá, že jsou fotograÞe dostateÿně pőesné. Obyÿejně po takové konverzaci mladí muži už netrvali na dalším tanci. Jednou jeden duchaplnější mladík požádal Charlotte, zda by mu nechtěla poőídit fotograÞi, ale odmítla s tím, že by se mu nemusel líbit výsledek. Podruhé se už neptal.

Dole na schodech se Charlotte snažila postavit tak, aby její pőehoz a kabelka dostateÿně zakrývaly skvrnu na šatech.

Bylo však jasné, že její obavy byly zbyteÿné. Teta Adelaide byla pőíliš zaměstnaná svým vlastním vzhledem, než aby myslela na svoji neteő. Stála pőed zrcadlem v hale a otáÿela hlavou sem a tam, aby se pokochala záblesky Lennoxových 12

diamantţ na krku. Vdala se pozdě, za chudého baroneta, který po šesti měsících manželství zemőel, takže si teta Adelaide diamantţ v životě pőíliš neužila; o to víc si teĐ užívala potěšení z nich. Charlotte viděla, že teta, které je nejmíł ÿtyőicet, se na dnešní veÿer těší daleko víc než ona. „Ty perlové náušnice se ti výborně hodí k šatţm, drahoušku. Krásný, prostý šperk, bez okázalosti. Nemţžu vystát, když se mladé dívky zakrývají spoustou klenotţ – pamatujete si Selinu Fortescueovou na plese v Londonderry? Takový hőích, schovávat krásnou mladou pleř pod záplavou drahokamţ.“ Teta Adelaide se zadívala na Charlotte, ale nedokázala dlouho odolat pokušení, které jí skýtal pohled do zrcadla, a znovu se k němu obrátila.

Fred si odkašlal. „Všiml jsem si toho, na rozdíl od Charlotte, že se sama poněkud zakrýváš šperky. Je korektní mít na sobě náhrdelník, který je souÿástí Lennoxova dědictví?

Diamanty jsou majetkem Charlotte a myslím, že jsi to měla probrat se mnou – jako se správcem jejího jmění.“ Charlotte si všimla, jak tetina kţže pod náhrdelníkem zÿervenala. Rychle promluvila. „Ale Frede, nebuĐ tak upjatý. Pőipadala bych si směšně, kdybych měla nosit ten náhrdelník, je to šperk pro dospělou ženu a tetě Adelaide moc sluší. Jsem mnohem radši, když ho nosí, než aby byl poőád zavőený v trezoru.“ Teta Adelaide na ni vděÿně pohlédla. Fred vzal rukavice a zaÿal si je natahovat a pőitom praskal klouby v každém prstu. „Nemyslím si, že je upjaté vyjádőit urÿité obavy o cenný kus majetku, který patőí mé jediné sestőe. Možná že jsi zapomněla na slib, který jsem dal otci, abych se o tebe postaral, ale já ne. Všechno, co děláš, má vliv i na mě.

Nechci, aby mě tvţj budoucí manžel obvinil, že jsem se špatně staral o tvé záležitosti.“ 13

„No, nemám rozhodně v úmyslu brát si někoho, kdo by si stěžoval, že pţjÿuji náhrdelník někomu z rodiny. Pţvodně jsem ho chtěla nabídnout Augustě, aby si ho vzala na vaši svatbu, ale pokud máš takové názory, možná to ještě pőehodnotím.“ Když domluvila, Fred ustoupil a tváőil se rozpaÿitě. „Augusta se mi o náhrdelníku zmínila. Samozőejmě jsem si jistý, že o něj bude dobőe peÿovat stejně jako teta. TeĐ bych jen rád naznaÿil, že je na ÿase odejít, jinak pőijdeme o první jednání.“ Charlotte se usmála. Fredovy rozpaky ve skuteÿnosti nepocházely z toho, že má teta Adelaide na sobě její diamanty, ale z toho, že je Augusta na plese u Spencerţ uvidí.

Zjevně už plánuje, jak si je vezme na svatbu, a byla by nešřastná, kdyby se jejich velkolepost skvěla na jiném krku, než je ten její. Měla podezőení, že by Fred pőekonal své obavy, týkající se jejího budoucího manžela, kdyby Augustě nabídla diamanty jako svatební dar.

Bratr jí podal ruku a pomohl jí do koÿáru. Charlotte pőemýšlela, jak by pojala jejich svatební portrét. Samozőejmě bude existovat oÞciální verze, s nevěstou v záplavě bílých a oranžových květţ, s diamantovým náhrdelníkem kolem poměrně krátkého krku, s Fredem, stojícím strnule za ní – Augusta bude sedět, aby byla s Fredem pőibližně stejně vysoká. Tu neoÞciální si Charlotte pőedstavovala tak, že by Augustu s jejím placatým nosem a oÿima daleko od sebe výborně vystihoval pekinéz, a Fredţv ÿervený obliÿej s vystupující bradou by dobőe nahradil krocan. To by samozőejmě nebyl obraz, který by mohl viset kdekoli, ani v těch nejtemnějších koutech Kevillu, ale uspokojoval by ji pohled na něj, až bude po svatbě Augustou „zauÿována“.

TeĐ žila s tetou, protože Fred byl starý mládenec, ale až se Fred ožení, pőirozeně bude chtít, aby jeho sestra žila s ním a jeho manželkou. Fredových tisíc liber roÿně nepostaÿu14

je na udržení domu v Londýně, ale bude-li Charlottiným opatrovníkem, budou moci on i Augusta zaujmout místo lady Lisle v domě na Charles Street.

Ozvalo se zaklepání na okno koÿáru; vyhlédla ven a spatőila velkou, vousatou tváő kapitána „Kuőete“ Hartoppa, Fredova nejlepšího pőítele a oddaného spojence Lennoxova majetku. Fred aktivně nepodporoval Hartoppţv doprovod, protože doufal, že pro svou sestru opatőí ženicha s titulem nebo alespoł pőíslušného k jedné ze starých dobrých rodin, ale Hartoppovo jmění bylo skoro tak velké jako Charlottino, takže ho nebylo možno úplně vyőadit ze hry. „Sleÿno Bairdová, jsem tak rád, že jsem vás zastihl ještě pőed odjezdem. Chtěl jsem vám dát tohle, myslel jsem, že by se vám mohla pro dnešní veÿer hodit.“ Podal jí oknem malou kytici Þalek a Charlotte mu věnovala to, v co doufal, potěšený úsměv. „Moc vám děkuji, kapitáne Hartoppe. Je od vás moc milé, že na mě myslíte.“ „Je mi potěšením, sleÿno Bairdová,“ őekl, smekl klobouk pőed Fredem a uklonil se tetě Adelaide. „Dobrý veÿer, lady Lisle. Jaký nádherný náhrdelník! Nejsou to náhodou ty slavné Lennoxovy diamanty?“ Lady Lisle pőisvědÿila. „Skuteÿně jsou. Milá Charlotte byla tak laskava a zapţjÿila mi je na dnešní veÿer. Doufám, že jim budu dělat ÿest.“ Hartopp zaváhal jen na vteőinu, než odpověděl: „O tom nemţže být pochyb, lady Lisle.“ Charlotte viděla, jak se Hartoppovi zaleskly oÿi, když viděl náhrdelník, a pomyslela si, že žít s Fredem a Augustou bude mnohem lepší než muset vídat jeho obliÿej každý den u jídelního stolu. Ještě se jí nepodaőilo získat žádné fotograÞe moőských savcţ, ale až je bude mít, byla si jistá, že by kapitán Hartopp, pőes svou opeőenou pőezdívku, byl naprosto dokonalý mrož.

15