1. SLEZINA KORUNY STAR¯CH STROMÒ je‰tû ‰umí zlátnoucími listy. V par-
ku je tolik svûtel, Ïe osamûlá Ïenská postava v ãerném plá‰ti a lodiãkách dokáÏe i za veãera rozeznat pfiíznaky nastupujícího podzimu. V‰echno jako kdysi: Od rozloÏit˘ch kefiÛ pfiilétají útrÏky smíchu a vzdálen˘ch hovorÛ. Temnûj‰í zákoutí jsou dnes strojem ãasu, kter˘ pfiivábil dobu schÛzek u divadla kvÛli dávn˘m taneãním. Dvacet rokÛ? Kdepak, jiné století! Îena se rozhlédla, ponofiila do jednoho z tûch stínÛ a pfiivfiela oãi. Ano, vrací se zpátky. Poznává hlasy, Ivin kudrlinkovat˘ smích, Marcelino rozpustilé volání, diskrétní ‰ustot listí, které kdysi pfieãasto zakr˘valo náruÏivé objetí ãerstvû zamilovan˘ch. Je to tu v‰echno zpátky, její dÛvûrnû známé mûsto, nepo‰pinûné tím, co zahlédla cestou. Trpce se usmála vlastní naivitû. KdyÏ autobus pfiijíÏdûl k centru mûsta, v‰imla si postávajících Ïen a v duchu se podivila, co se tu mÛÏe chystat. Dfiív neÏ by sebrala odvahu a zeptala se hovorné sousedky na vedlej‰ím sedadle, docvaklo jí to samo: prostitutky. Hned se nazlobila sama na sebe, na svou neznalost a naivitu. Copak se o tom pofiád nemluví a nepí‰e?! Kam dala dodne‰ka oãi, copak je tu prvnû? MoÏná nejsou tak nápadné za dne, ale cítila v tu chvíli nevolnost a hnûv, kter˘ sice chÛzí k parku odpl˘val kaÏd˘m krokem, ale teì se poslední vlnkou dotkl jejích podráÏek. ·ramot písku na cestiãce kdesi za ní pfietrhl my‰lenky a vrátil ji do této chvíle. Ke zvukÛm, které jsou za dvefimi Divadelního sklípku. Studenû zafiãelo, jako by jí cosi chtûlo úmysl rozmluvit. Îena zvedla hlavu, nechápavû sledovala nehybné vûtve nad sebou. Sly‰ela, ne, opravdu pfiece cítila vítr?! Tûlem 9