Prostě byznys předstíraná upřímnost se stala součástí mé povahy a tihle nudní nafoukanci si mohli klidně myslet, že jsou mi sympatičtí. Ten večer jsme chlastali jako o závod, a protože mou hlavní starostí bylo, aby klienti neměli ani na okamžik prázdnou sklenku, aby měli dostatečný přísun koksu a aby se dobře bavili, objednal jsem další čtyři dvojité vodky s tonikem, a když jsme si přiťukli, pronesl jsem svůj oblíbený přípitek: „Játra jsou zlem, které musí být potrestáno!“ Mí společníci se rozchechtali a zopakovali mé zaklínadlo. Richard, kterého zřejmě naštvalo, že jsem s tou hláškou přišel já, se rozhodl, že musí také nějak přispět k všeobecnému veselí, takže pronesl: „Víkend, který není proflákaný, je proflákaný víkend!“ K mému potěšení se Brad ani Dimitri tomu jeho přiblblému vtipu nesmáli tak srdečně. Koneckonců stejně tak trochu postrádal smysl, protože jsme naši pařbu pořádali jako obvykle ve čtvrtek. Každopádně mi však Richardův nejapný žert alespoň připomněl, že je všední den a že musím být zítra ráno přesně v 6:55 v kanceláři. To bylo v tu chvíli za nějakých šest hodin. Zároveň jsem si rychle spočítal, že nám zbývá ještě jeden a půl gramu hnojiva, takže nemám šanci, že bych se odtud dostal před třetí ráno, kdy zavírají. Když tedy budu mít kliku, čekají mě maximálně tak dvě hodiny spánku. Přepadl mě pocit, který se mi v posledních dvou letech vracel častěji a častěji: Nejsem už na tyhle kokotiny příliš starý? Richard se najednou postavil a s nijak neskrývaným gestem ruky si řekl o další dávku.
23