Page 1

PROLOG KARTÁGO, TUNISKO 03:22 Nelítostný déšť bičovaly k šílenství poryvy skučícího větru, vlny se vzdouvaly a narážely do pobřeží zahaleného do černo− černé noci. V mělkých vodách těsně u břehu se houpalo na vlnách asi dvanáct tmavých postav, které se držely vzplývavých vodotěs− ných brašen jako trosečníci z potopené lodi. Zběsilá bouře zastih− la muže nepřipravené, ale přesto byla vítána, neboť jim poskyto− vala lepší krytí, než v jaké mohli doufat. Na pláži dvakrát zablikalo ostré červené světlo – signál před− sunutého týmu, že lze bezpečně přistát u břehu. Bezpečně! Co to vlastně znamená? Že tento konkrétní úsek tuniského pobřeží není střežen Národní gardou? Vždyť běsnění přírodních živlů se nyní zdálo být nebezpečnější než cokoliv, oč by se mohla pokusit tu− niská pobřežní hlídka. Zmítáni a bičováni vzedmutými vlnami se muži začali přesu− novat ke břehu, kde se stejnoměrným koordinovaným pohybem tiše vyplížili na písek vedle ruin starých punských přístavišť. Svlékli ze sebe černé neoprenové kombinézy, pod nimiž měli čer− né šaty a začerněné tváře, vytáhli z tlumoků zbraně a začali roz− dělovat munici: samopaly Heckler & Koch MP−10, kalašnikovy a ostřelovací pušky. Za nimi se z vln postupně vynořovali další. Vše bylo dokonale zorganizováno mužem, který je v posled− ních měsících tak důkladně a neúnavně cvičil. Mužstvo samotné tvořili osvobozenečtí vojáci z hnutí Al Nahda, rodilí Tunisané, jež přišli osvobodit svou zemi od utiskovatelů. Jejich vůdcové však byli cizinci – zkušení teroristé, kteří rovněž sdíleli víru v Alláha, — 7 —


malá a elitní bojůvka osvobozeneckých vojáků rekrutujících se z nejradikálnějšího křídla hnutí Hizballáh. Vůdcem této bojůvky i zhruba padesátky Tunisanů byl terori− stický vůdce známý pouze jako Abu. Jen příležitostně ho lidé z jeho okolí nazývali plným válečným jménem: Abu Intikwáb. Otec pomsty. Nepolapitelný, tajnůstkářský a nesmiřitelný Abu cvičil bojov− níky z Al Nahdy v jednom libyjském táboře nedaleko Zuwarahu. Strategii útoku piloval na nezmenšeném modelu prezidentského paláce a svým mužům vštěpoval taktiku, jež byla násilnější a úskočnější než vše, nač byli do té doby zvyklí. Před necelými třiceti hodinami se muži v přístavu Zuwarah nalodili na pětitisícitunovou nákladní loď ruské výroby, která ob− vykle přepravovala tuniské textilie a libyjské průmyslové vý− robky mezi Tripolisem a tuniským Bizerte. Výkonná stará loď, nyní již sešlá a otlučená, plula severoseverozápadně podél tu− niského pobřeží kolem přístavů Sfax a Sousse, minula mys Cap Bon a vplula do Tuniského zálivu, těsně za námořní základnu v La Goulette. S ohledem na plavební řád člunů pobřežní hlídky zakotvili muži osm kilometrů od kartágského pobřeží a hbitě spustili na vodu nafukovací čluny s vyztuženým trupem, osazené výkonnými přívěsnými motory. Během několika minut vpluli do bouřlivých vod Kartága, starověkého fénického města, jež bylo v pátém století před Kristem natolik mocné, že bylo pokládáno za vážného soupeře Říma. Pokud někdo z tuniské pobřežní hlíd− ky náhodou sledoval plavidlo na radaru, spatřil pouze, jak se ruská nákladní loď na okamžik zastavila a pak znovu zamířila k Bizerte. Na pobřeží mezitím muž, který před chvílí vyslal červený signál, syčivě uděloval rozkazy a klel hlubokým hlasem prozrazu− jícím nezpochybnitelnou autoritu. Nosil plnovous a přes arabský šátek na hlavě měl přehozenu kapuci vojenské erární větrovky. Abu. „Tiše! Držte se u země! Nebo snad chcete vylákat celou tu zpropadenou tuniskou gardu? A teď rychle. Hněte sebou, hněte sebou! Pitomci neohrabaní! Vaši vůdcové hnijí ve vězení a vy tu lelkujete! Auta už čekají!“ — 8 —


Vedle něj stál muž, který tiše sledoval terén pomocí brýlí pro noční vidění. Tunisané ho znali pouze pod přezdívkou Technik. Tento pohledný muž s olivovou kůží, hustým obočím a jiskřivý− ma hnědýma očima byl jedním z předních odborníků Hizballáhu na zbraně a munici. A pokud toho muži o Abuovi věděli málo, o Abuově věrném poradci Technikovi věděli ještě méně. Říkalo se o něm, že se narodil zámožným syrským rodičům a vyrůstal v Damašku a Londýně, kde pronikl do spletitých tajů zbraní a vý− bušnin. Technik se před deštěm zachumlal do černé nepromokavé kombinézy s kápí a pak konečně tiše a klidně promluvil. „Nechci to zakřiknout, bratře, ale operace probíhá hladce. Nákladní auta s materiálem byla ukryta, přesně jak jsme pláno− vali, a vojáci se na krátké cestě po Avenue Habib Borguiga ne− setkali s žádným odporem. A právě nyní jsme obdrželi rádiový signál od předvoje – dorazili k prezidentskému paláci. Státní převrat začal.“ Během řeči se Technik díval na hodinky. Abu velitelsky přikývl. Byl to člověk, jenž neočekává nic jiného než úspěch. Vzdálená série výbuchů sdělila Abuovi i jeho porad− ci, že se rozpoutala bitva. Prezidentský palác bude zakrátko dobyt a během několika hodin ovládnou celé Tunisko islámští funda− mentalisté. „Ale neradujme se předčasně,“ řekl Abu hlubokým napjatým hlasem. Déšť pomalu slábl a bouře po chvíli ustala stej− ně rychle, jako se strhla. Náhle přerušily ticho na pláži hlasy, jež na oba volaly pro− nikavou vysokou arabštinou. Po písku se k nim hnaly tmavé postavy. Abu s Technikem zpozorněli a natáhli se po zbraních, ale pak uviděli, že jsou to jejich bratři z Hizballáhu. „Nula−jednička!“ „Přepadení ze zálohy!“ „Bože můj! Všemocný Alláhu, oni jsou v obklíčení!“ Čtyři Arabové doběhli až k vůdci a tvářili se zděšeně a nechá− pavě. „Nouzový signál nula−jedna,“ sděloval udýchaně muž s polní vysílačkou PRC−117 na zádech. „Stačili pouze oznámit, že je v paláci obklíčily a zajaly bezpečnostní síly. A pak bylo spojení přerušeno! Řekli nám, že padli do léčky!“ — 9 —


Abu se znepokojeně otočil ke svému poradci. „Jak je to mož− né?“ Nejmladší ze čtyř mladých bojovníků stojících před nimi řekl: „Materiál pro naše muže – protitankové zbraně, střelivo, C−čtyřky – všechno bylo vadné! Nic nefungovalo! A vládní jednotky už na ně vleže čekaly! Byla to past na naše lidi, již od počátku!“ Abu se tvářil viditelně ztrápeně a jeho obvyklý klid byl ten− tam. Kývl na svého poradce číslo jedna. „Ya sahbee, potřebuji tvou moudrou radu.“ Technik si upravil hodinky a přistoupil k vůdci teroristů. Abu ho vzal kolem ramen a promluvil hlubokým a klidným hlasem: „V našich řadách musí být zrádce, který mezi nás infiltroval. Naše plány byly vyzrazeny.“ Nato učinil jemné, téměř neznatelné gesto prstem a palcem. Bylo to znamení, na něž jeho stoupenci okamžitě popadli Tech− nika za paže, nohy a ramena. Technik jim mohutně vzdoroval, ale houfu cvičených teroristů se nemohl dlouho bránit. Vtom Abu rychle vymrštil pravou ruku. Zaleskl se kov a Abu zarazil do Technikova břicha zoubkovaný zahnutý nůž, škubl čepelí směrem dolů a vytrhl ji ven, aby Technikovi způsobil co největší zranění. Jeho oči planuly nenávistí. „Tím zrádcem jsi ty!“ vybuchl. Technik zalapal po dechu. Bolest byla trýznivá, avšak Tech− nikova tvář zůstala zcela netečná. „Ne, Abu!“ protestoval Tech− nik. „Svině!“ láteřil Abu a vrhl se znovu na Technika. Jeho zoubko− vaný nůž tentokráte směřoval do Technikových slabin. „Nikdo jiný neznal přesné načasování, přesné plány! Nikdo! A výzbroj jsi ověřoval taky ty. Nikdo jiný to být nemohl.“ Náhle celou pláž zaplavila oslepující záře uhlíkového oblou− kového světla. Abu se otočil a uvědomil si, že čelí obklíčení a mo− hutné přesile desítek a desítek vojáků v khaki uniformách. Na ob− zoru se náhle vynořilo zásahové komando tuniské Národní gardy s namířenými samopaly a hlasitý hřmot ve vzduchu oznamoval přílet několika bojových vrtulníků. Dávky ze samopalů zasahovaly Abuovy muže a měnily je v cukající se figurky. Jejich srdceryvné výkřiky náhle utichaly a je− jich těla se kácela k zemi v podivných a nepřirozených polohách. — 10 —


Ozvala se další střelba a pak vše zničehonic ustalo. Ticho, které se neočekávaně rozhostilo, bylo přízračné. Pouze vůdce teroristů a jeho muniční specialista se nestali terčem útoku. Abua jako by však zajímala jen jediná věc. Otočil se zpět k muži, kterého označil za zrádce, a napřáhl zakřivenou čepel nože k dalšímu útoku. Těžce zraněný Technik se pokusil útočníka odrazit, ale místo toho začal klesat k zemi. Ztráta krve byla příliš rozsáhlá. Právě ve chvíli, kdy se Abu vrhl kupředu, aby Technika dorazil, sevřely vousatého vůdce Hizballáhu zezadu silné ruce, mrštily jím o zem a přikovaly ho k písku. Abuovy oči planuly vzdorem, když ho vládní vojáci odváděli spolu s Technikem do zajetí. Abu neměl strach z žádné vlády. Sám často tvrdíval, že vlády jsou zbabělé: vždy ho nakonec pro− pustily pod záminkou mezinárodního práva, dohod o vydávání zlo− činců nebo úmluv o repatriaci. V zákulisí se upeče dohoda, Abu bude v tichosti propuštěn a jeho přítomnost v zemi zůstane peč− livě střeženým tajemstvím. Žádná vláda na světě proti sobě ne− chce obrátit zběsilou teroristickou kampaň Hizballáhu. Vůdce teroristů se tedy nevzpouzel, nýbrž svěsil celé tělo, takže ho vojáci museli doslova odvléci. Když ho vlekli kolem Technika, plivl mu Abu do tváře a zasyčel: „Dlouho na tomto světě nebudeš, zrádče! Svině! Zemřeš za svou zradu!“ Jakmile byl Abu odvlečen, uvolnilo několik mužů, kteří drželi Technika, sevření a položili jej na připravená nosítka. U Technika se objevil kapitán praporu a vojáci se na jeho rozkaz stáhli. Kapitán poklekl vedle Technika a ohledal mu rány. Technik se kroutil bolestí, ale nevydal ani hlásku. „Bože můj, je zázrak, že jste ještě při vědomí!“ prohlásil ka− pitán lámanou angličtinou s těžkým přízvukem. „Jste vážně zra− něný. Ztratil jste opravdu hodně krve.“ Muž známý pod přezdívkou Technik odpověděl: „Kdyby vaši muži reagovali na můj signál pohotověji, nemuselo se to stát.“ In− stinktivně se dotkl hodinek vybavených miniaturním vysoko− frekvenčním vysílačem. Kapitán si výtky nevšímal. „Tady SA−tři čtyři jednička,“ řekl a ukázal k obloze, kde se vznášela helikoptéra, „vás přepraví do vysoce střeženého vládního léčebného střediska v Maroku. Ne− — 11 —


jsem oprávněn znát vaši skutečnou totožnost, ani vaše skutečné zaměstnavatele, a tak se nebudu ptát,“ pokračoval Tunisan, „ale myslím si, že mám dobrý nápad…“ V tu chvíli Technik ostře špitl: „K zemi!“ Hbitě vytáhl z pouz− dra ukrytého pod paží poloautomatickou pistoli a vystřelil pět rychlých ran. U skupinky palem se ozval výkřik a k zemi se skácel mrtvý muž s ostřelovací puškou v ruce. Nějakým zázrakem unikl tento bojovník Al Nahdy masakru. „Mocný Alláhu!“ zvolal šokovaný kapitán praporu, pomalu zvedl hlavu a rozhlédl se. „Myslím, že nyní máme srovnané účty.“ „Poslyšte,“ řekl slabě Arab, jenž ve skutečnosti Arabem nebyl, „vyřiďte prezidentovi, že jeho ministr vnitra je tajným stou− pencem a spolupracovníkem Al Nahdy a má v plánu zaujmout jeho místo. Proto se spikl s náměstkem ministra obrany, ale jsou i další…“ Ztráta krve však byla příliš rozsáhlá. Než stačil Technik do− končit větu, omdlel.

— 12 —

Prometheova lest  

Edice Napětí

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you