2
Vylezli po skalách k domu, který za soumraku opustili. Jednota, manželství, oboje vytvořené ze vzájemně nesou rodých částic. Lotto byl veselý a zářivý, Mathilda tichá a po zorná. Snadno uvěřit, že on je ta lepší polovička, ten, který udává tón. Pravdou je, že vše, co doposud prožil, ho k Mathil dě plynule přivedlo. Kdyby ho život nepřipravil na okamžik, kdy mu do něj vstoupila, žádní oni by teď nebyli. Mrholení zhoustlo v kapky. Přes poslední úsek pláže si pospíšili. (Zde je ve svých myšlenkách na chvíli opustíme: štíhlé, mladé, mířící tmou k teplu, přebíhající přes studený písek a kamení. Vrátíme se k nim. Prozatím je on tím, od koho ne můžeme odtrhnout zrak. On je ten zářivý.) Lotto ten příběh miloval: narodil se, jak vždy vyprá věl, v klidném oku hurikánu. (Od začátku měl skvělý smysl pro načasování.) Jeho matka byla tehdy nádherná, otec ještě žil. Léto, pozd 12