Nemilovaní

Lucinda se zhluboka nadechla, v duchu počítala do deseti a pak zdráhavě podala sklenici s vodou pacientce.

Helena v tu ránu vychrstla její obsah ošetřovatelce do obličeje a pak jí mrštila na opačný konec pokoje, kde se sklenice roztříštila o stěnu. „A teď mi řekněte, kde je?“ obořila se Helena na Lucindu. „Kde je Kevin?“ Lucinda zalapala po dechu a šokovaná pohlédla na stařenu.

Věděla, kdo je Kevin – v Devereaux v Jižní Karolině by se nenašel nikdo, kdo by to nevěděl. Ale tady se neukázal už roky, a jak by tedy Lucinda Willoughbyová mohla vědět, kde je. „Chci ho tady,“ poroučela Helena chraplavým roztřeseným hlasem. „Umírám a chci vidět svého syna, než bude pozdě. Chci ho vidět!“ Lucinda náhle nabyla dojmu, že situaci pochopila. Natáhla se po stařenině seschlé ruce, aby ji uchopila do své. „Teď se pěkně uklidněte, paní Heleno,“ pronesla svým nejvybranějším profesionálním tónem. „V mojí péči nezemřete. Ještě jsem neztratila jediného pacienta a vy první nebudete.“ Za řeči změřila staré ženě tep. Měla jej mírně nepravidelný, ale Lucinda věděla, že za to může stařenin hněv, nikoli hrozba srdečního záchvatu. „Neuklidním se,“ odsekla Helena a ruku jí vytrhla. „Umírám a vy to víte! Chci ještě předtím vidět Kevina!“ Její hlas přerostl v ostré vřískání a očima hledala na stole něco dalšího, čím by mohla hodit. „Sežeň mi ho, slyšíš? Je to tvoje povinnost, ty líné budižkničemu…“ „Mami! Co se děje, mami?“ Helena odvrátila zrak od ošetřovatelky a upřela jej na svou dceru, která stála ve dveřích pokoje a přidržovala si župan na prsou. „Kevina!“ opakovala. „Chci Kevina! Chci ho vidět a chci s ním mluvit!“ Marguerite Devereauxová se zamračila a vrhla pohled na Lucindu, která mohla jen bezmocně pokrčit rameny. Heleně Devereauxové výměna pohledů neušla a z očí jí opět vyšlehly blesky. „To žádná z vás nerozumí anglicky?“ rozkřikla se. „Umírám a chci vidět svého syna!“ Zvrátila se do polštářů, protože jí výbuch hněvu odčerpal energii. Její křehký hrudník se divoce zvedal a zase klesal a ona náhle dýchala namáhavě, jako by se o ni 12