Page 1

1 Hráči se seznamují

jaro 1818

„M

ilý pane, vy jste pěkný nemrava a darebák. Ničema,“ prohlásila Pandora Effingtonová s veškerým rozhořčením, jakého byla schopna, a vrhla přísný pohled na Maximilliana Wellse, hraběte z Trentu. „Zkrátka lotr.“ Trent vstoupil do salonku, který se nacházel v těsné blízkosti tanečního sálu v domě markýze Rockinghama a jeho choti a přitom byl dostatečně stranou a  skýtal dostatek soukromí pro důvěrná setkání. „Opravdu?“ „Ovšem. Nebudu se divit, když vás někde najdou s  kulkou v těle.“ „Jsem v šoku, nevím, co na to říct.“ Zabouchl za sebou dveře. Pandora zaváhala. Přistoupit na setkání s nemravou, darebákem, ničemou a lotrem možná nebyl moc dobrý nápad. „Snad jen,“ odtušil pobaveně, „že vám děkuji.“ „Prosím?“ Pane na nebi, ten mužský je vážně tak arogantní, jak se o něm říká. V koutcích rtů mu zacukalo potlačovaným úsměvem. „Takové komplimenty neslýchám často.“ 9


„To vůbec neměl být kompliment,“ rozzlobila se. Během několika vteřin se mu podařilo úplně rozhovor obrátit. Mohla to ale čekat. Proč by si měl její slova vykládat jako výtku? Jeho pověst ho předcházela. Trent se nenuceným, nonšalantním pohybem opřel o krbovou římsu. „Možná jste to tak nemyslela, ale měla byste vědět, že je to skutečně velká chvála. Nicméně musím přiznat, že když jste mne sem lákala, lichotky jsem nečekal.“ „Ne?“ Pandora si nikdy nepotrpěla na opatrnost, nicméně instinkt, který jí vždy napovídal, aby se nepouštěla příliš daleko za hranice slušného chování, ji nyní také varoval, aby nejednala neuváženě. Vrozenou zvědavost ovšem potlačit nedokázala. „A co jste čekal?“ Trent povytáhl obočí. Pandora se navzdory nervozitě zasmála. Skutečně si o  sobě myslí až příliš, napadlo ji. „Snad jste se nedomníval…“ Trent přikývl a na jeho rtech se rozlil samolibý úsměv. „Co bych si podle vás měl myslet? Byl jsem vylákán na osamělé místo…“ „Nelákala jsem vás.“ „… z důvodů, které jsou mi zcela neznámé…“ „Hned vám je objasním.“ „… ženou, která už dávno není nezkušená dívka a měla by si být vědoma toho, jak ji okolí vnímá. Tohle je už vaše osmá sezona, pokud se nemýlím.“ Pandora moc dobře věděla, že její život podle vlastních pravidel a  neochota ke vdavkám je v  očích většiny vnímána jako neúspěch. A trápilo ji to. Neustále. Zamračeně sykla: „Sedmá.“ „Odpusťte mi. Jakmile mladá dáma překročí určitý věk, je lehké ztratit přehled. Na druhé straně označení mladá je relativní, nemyslíte?“ „Je mi stěží čtyřiadvacet. To se dá sotva označit za stáří.“ „Tolik,“ zamumlal. „Jeden by řekl, že ženy v tomto věku mají už nejlepší léta za sebou a jsou tak trochu zapomenuté.“ „Jestliže jsem zapomenutá, tak jedině ze své vlastní vůle.“ Usadila se na opěradle pohovky v luxusním salonku a nasadila odměřený výraz, za nímž se skrývalo rozladění nad Trentovým povýšeným chováním. „Své nezávislosti si velmi cením.“ 10


„Opravdu?“ optal se pochybovačně. „Měl jsem za to, že každá dívka z dobré rodiny touží po svatbě, pokud možno s  někým, kdo má významný titul a ještě významnější jmění.“ Bojovně vystrčila bradu. „Po vdavkách jsem nikdy netoužila.“ „Ale jděte,“ odbyl ji útrpným tónem, který ji málem zvedl na nohy. „Člověk by musel být slepý a  hluchý, aby si nevšiml, s jakou vervou jste se účastnila svatebního kolotoče v posledních osmi sezonách.“ „Sedmi.“ Snaží se ji úmyslně vyprovokovat, nebo je skutečně takový svatoušek? „Na čísle nezáleží, podstatné je, že je poměrně vysoké. Nemáte-li zájem o manželství, tak o co?“ Odmlčel se, jako by si okamžitě uvědomil, jaká je na jeho otázku odpověď. „Prosím za prominutí, měl jsem si to uvědomit.“ „Co… Co jste si měl uvědomit?“ Ten vědoucí pohled v jeho hlubokých šedých očích se jí ani trochu nelíbil. Dvěma kroky se ocitl těsně u ní, a to ji tak vylekalo, že chvatně vstala. Byl téměř o  hlavu vyšší než ona a  teď si ji upřeně, beze studu prohlížel. Nejistě sklopila oči. Stál mnohem blíž, než se slušelo, a přestože si nikdy nepotrpěla na hloupá společenská pravidla, nyní za ně byla vděčná. „Považuji se za inteligentního muže a jsem na to hrdý, ovšem zdá se, že dnes mi rozum neslouží.“ Uchopil její ručku, obrátil ji dlaní vzhůru a lehce ji políbil na odhalené zápěstí. Pandora zatajila dech. „Nyní už tomu naprosto rozumím.“ „Opravdu?“ Proč jen tomu nerozumím i já? zoufala si v duchu. Obvykle se mohla pyšnit bystrostí, nyní ovšem dokázala myslet jen na to, jak krásné mohou být šedé oči. „Jistě,“ přitakal vážně. „Za běžných okolností si dcera vikomta může zajistit budoucnost pouze výhodným sňatkem, vy se ale na nic takového spoléhat nemusíte, neboť jak ví celý Londýn, otec vám dal nemalé jmění, díky němuž si můžete zachovat nezávislost.“ Stále ji držel za ruku, teď ji ale začal lehounce hladit palcem po dlani. Zamrazilo jí v zádech příjemným vzrušením. „Nějakou dobu se už proslýchá, že právě díky tomu jste se nemusela zabý11


vat myšlenkou na manželství. A jak naděje na výhodný sňatek postupně vyprchává, zvolila jste si raději jinou životní cestu.“ „Opravdu?“ Co to jen dělá s její rukou? Při tom ji upřeně pozoroval, jako by byla chutným soustem a on vybíravým gurmánem. Takový pohled znala i  od jiných mužů, ale ještě nikdy jí podobná situace nepřipadala tak osobní, tak intimní. Omamující. A krajně nepříjemná. „Ale vždyť je to nad slunce jasnější, má drahá.“ Naklonil se k ní blíž, takže se mohla zblízka zadívat do jeho šedých očí, na rovnou linku jeho nosu, výraznou, silnou bradu a plné, pevné rty. „Co je nad slunce jasnější?“ Hlavou jí prolétla bezděčná myšlenka. Jaké by to asi bylo cítit jeho rty na svých? „Že jste se rozhodla žít jinak. A  proto potřebujete nemravu, darebáka a ničemu.“ „Skutečně?“ Obklopila ji opojná vůně jeho kolínské. „Jistě. Potřebujete nemravu, darebáka a ničemu a… Jak jste mi to ještě říkala?“ „Lotr.“ Lotr s uhrančivýma šedýma očima. „Ach ano. Lotr. Jedině ten by byl totiž ochotný nedbat na konvence a zaplést se s vnučkou vévody.“ Zvláštní kouzlo, které ji na okamžik ovládlo, se rozplynulo. „Zaplést?“ „Ovšem. Proč byste mne sem jinak zvala? Patrně mi chcete nabídnout, že se stanete mou milenkou.“ „Myslíte?“ optala se váhavě. „Musím přiznat, že ačkoli mne to poněkud překvapuje, připadá mi to jako nadmíru rozumné řešení otázky vaší budoucnosti. Koneckonců, nemůžete jen dál bezcílně proplouvat sezonou za sezonou jako doposud.“ Trent pokrčil rameny. „A neprovdané – promiňte, nezávislé – ženy mají v dnešní době tak málo možností. Jako guvernantku si vás sotva dokážu představit. A jinak…“ Zmlkl, jako by dalších slov nebylo třeba. V prvním okamžiku měla Pandora nutkání dát mu přes ten sebevědomý úsměv políček. Žádný jiný muž se neodvážil vyslovit před ní takovou troufalost. Možná se několikrát ocitla na pokraji skandálu, ale nikdy nepřekročila hranice počestnosti. 12


„Chcete, abych byla vaší milenkou.“ Pomalu mu vykroutila ruku a zamyšleně začala přecházet po místnosti, jako by jeho nabídku skutečně zvažovala. Zarazila se před krbem a zadívala se na malbu visící nad ním. Byl to dokonale vyvedený portrét jakéhosi dokonale uhlazeného předka, umístěný v dokonale upraveném pokoji. Nic na  něm nechybělo ani nepřebývalo, nic nepoutalo pozornost svou nezvyklostí. Salon v sídle Rockinghamů byl stejně usedlý a nenápaditý jako všechno ostatní v londýnské společnosti, či alespoň v té její části, jež byla přístupná dobře vychovaným mladým dívkám, k jakým Pandora patřila. Byl dokonalý, slušný a zoufale nudný. „A jak si to představujete, mylorde?“ zeptala se a přes rameno se na něj ohlédla. Jeho namyšlený úsměv nepatrně ztuhl. Přesně jak čekala: Trent si s ní pouze zahrával. Přeháněl, aby zjistil, jak daleko je Čertice z Grosvenor Square ochotna zajít. A takovou hru si Pandora nemohla nechat ujít. „Inu, podrobnosti bychom samozřejmě museli upřesnit.“ Nezaslechla v  jeho hlase zaváhání? Muž s  jeho pověstí byl zvyklý jednat se zkušenými ženami. S  herečkami a  ženami pochybné pověsti či vdovami, které si vychutnávaly omamnou svobodu po odchodu svých manželů. Jak by mohl očekávat, že dívka z urozené rodiny pohoršeně neuteče před jeho nestoudným návrhem? „Spoustu podrobností.“ Pandora se k němu otočila a přitom se snažila nedat najevo, jak ji to malé vítězství potěšilo. Trent ji chvíli upřeně pozoroval. Pak se znovu usmál, jako by si uvědomil, že ani ona nemluví vážně. „Přesně tak.“ V očích mu šibalsky blýsklo. „Možná bychom si o nich měli promluvit.“ „Možná. Ale ne teď ani tady. Ještě není půlnoc. Nejdříve za hodinu – ne, za dvě. Setkáme se za dvě hodiny. V parku poblíž Grosvenorské brány.“ Trent se zamračil, úsměv z  jeho rtů vyprchal. „Drahá slečno Effingtonová, řekl bych, že taková schůzka není…“ „Máte naprostou pravdu. Ani v tak pozdní hodinu by nebylo rozumné setkat se na takovém místě.“ Odmlčela se. „Už vím. 13


Přijďte na hřbitov za Grosvenorskou kaplí. Tam budeme mít dostatek soukromí.“ „Návštěvu hřbitova uprostřed noci jsem neplánoval dřív, než to bude nezbytně nutné,“ prohlásil suše. „Přejete si pokračovat v našem rozhovoru?“ „Ovšem.“ Zamyslel se. Pak přistoupil ke dveřím, otevřel je a lehce se uklonil. „Tak tedy za dvě hodiny.“ Pandora přikývla a  rychle prošla kolem něj. Když za sebou zaslechla tichý smích, její krok znejistěl. Co to jen u všech svatých provedla? Ještě nikdy se nesetkala s cizím mužem uprostřed noci na opuštěném místě. Jak ji to mo­ hlo napadnout? Musela se dočista pomátnout. Když Trenta žádala o soukromý rozhovor, ani ve snu by ji nenapadlo, že skončí takhle. Ten mizera ji jednoduše zaskočil. Byl mnohem zajímavější a chytřejší, než kdy čekala. Málem by mu uvěřila všechny ty povídačky o milence. Možná ale přece jen tentokrát zašla příliš daleko. Pandora si ztrápeně povzdechla. Kvůli své impulzivní a lehkovážné povaze se ocitla uprostřed šlamastyky hrozící neznámým nebezpečím. Ovšem nebezpečí s sebou nese i dobrodružství, nebo ne? A vidina skutečného dobrodružství byla pro Pandoru neodolatelná. Nenápadně proklouzla zpět do tanečního sálu v naději, že si její nepřítomnosti nikdo nevšiml. Bylo tu tolik lidí, že těch několik minut nikomu chybět nemohla. Znovu se pozastavila nad tím, jak je nepochopitelné a nespravedlivé, že svobodní muži mohou jednat, jak sami uznají za vhodné, zatímco ženy ve stejné situaci jsou svázány celou řadou nesmyslných pravidel. Její schůzka s Trentem by jistě byla považována za krajně nevhodnou. Po chvíli přijala vyzvání k tanci od jakéhosi povědomého gentlemana a nechala se odvést na parket. Už před lety se rozhodla nedbat přehnaně na společenská pravidla, při tom si však musela dávat pozor, aby se vyhnula skandálům a výtkám, které by jí zbytečně znepříjemňovaly život. Taková cesta nebyla nijak snadná, skýtala ovšem notnou dávku vzrušení. Pandora zahlédla Trenta, který právě vstoupil do sálu, a když zachytil její pohled, pozvedl sklenku v lehce ironickém přípitku. Následovala rychlá otočka v tanci a zmizel jí z očí. Pandora svůd14


ně zamrkala na svého tanečníka a slíbila si, že už bude věnovat pozornost pouze jemu – ať už je to kdokoli – a Trentem se nebude dál zabývat. Odměnou jí byl mladíkův zmámený úsměv. Velmi milý. Lichotivý. A k uzoufání nudný. Povzdychla si, neboť si uvědomila, že vyhnat z hlavy hraběte z Trentu nebude vůbec snadné. To ale ještě neznamenalo, že se mu bez boje vzdá. Pandora se rychle rozhodla, že nedopustí, aby Trent vyšel z jejich setkání jako vítěz. Na sjednanou schůzku přijde, ale dobře se na ni připraví. Byla si jistá, že jí žádné skutečné nebezpečí nehrozí, snad kromě toho, že ji někdo u kaple s Trentem přistihne. Kdyby k něčemu takovému došlo, Trent by jistě bránil její počestnost a  požádal by ji o ruku. A to byla past, do níž se Pandora nesměla nechat lapit. Až se provdá, a  jestli vůbec, učiní tak z  lásky stejně jako její matka, a nikoli z rozumu po vzoru většiny svých přítelkyň. S ničím jiným se nesmíří. Pokud šlo o Trenta a jeho hru, Pandora usoudila, že není důvod, aby si ji alespoň pro tuto chvíli neužila. Tlumeně se zasmála. K rozhovoru s hrabětem ji vedlo něco docela jiného než touha stát se jeho milenkou či ženou. Vždyť během celých sedmi sezon ji ani jednou nepožádal o tanec. Samozřejmě si všimla, že ji přehlíží, ale vlastně na tom nezáleželo. Sama mu sotva kdy věnovala pozornost. Nicméně v něčem měl pravdu. Skutečně s ním chtěla hovořit o záležitostech srdce. Nikoli však svého. Při představě, jak bude Trent překvapený, až se dozví pravdu, se celá rozzářila. Její taneční partner jí úsměv oplatil a v jeho očích zasvitla naděje. Pandora tomu nevěnovala pozornost. Maximillian Wells, hrabě z Trentu, byl možná skutečně nemrava, darebák, ničema a lotr, zatím ale ještě nepoměřil síly s Čerticí z Grosvenor Square. Patrně si ani neuvědomoval, do čeho se pustil. Pandora se usmála. Hra začala.

15

Nabídka k sňatku  

Historická romance

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you