Čarodějka

modlitby už ale bylo pozdě, protože už teď do něj byla napůl zamilovaná.

Bláznivé, bláhové děvče.

Krátce se podívala dopředu a poté se znovu ohlédla na silné kamenné zdi hradu Calon, který se vypínal za Morwennou a je­ jím novomanželem. Ačkoli v mohutných branách se to jen hem­ žilo rolníky, služebnictvem a obchodníky, Bryanna nespouštěla zrak z muže po sestřině boku.

Je tak silný.

Tak mužný.

Tak zneklidňující.

Stál vedle své manželky a jednu silnou paži ochranitelsky ovi­ nul kolem Morwennina pasu.

Jak v něm mohla nalézt takové zalíbení, když je naprosto zjev­ né, že je zamilovaný do Morwenny? Proč se při pomyšlení na něj trápí, proč touží, aby ucítila ve vlasech jeho dlaň a jeho rty se jí přitiskly na tvář? Panenko Marie, jak jen může být tak hanebná a odporná a toužit po manželovi své sestry? Bryanně se při tom pomyšlení obrátil žaludek a v duchu se zapřisáhla, že toto tajem­ ství nikdy nikomu neprozradí. Vezme si je s sebou do hrobu. „Šťastnou cestu, sestro!“ Stál v hradní bráně, jeho hlas se nesl nad kopci a zarýval se rovnou do Bryannina černého srdce.

Sestro. Myslel na Bryannu jako na sourozence své manželky, nic víc.

Pochopitelně. Miluje svou ženu. Svou ženu, Bryanno. Jsi zvrácená, jestli chceš něco jiného. Možná, jen možná jsou ty hlasy v tvé hlavě, hlasy, které tvrdí, že jsi čarodějnice, pravdivé. Možná máš srdce černé jako obsidián.

Hrdlo se jí najednou stáhlo. Zmocňovala se jí závist a nenávi­ děla sama sebe za tak nevhodné myšlenky.

Navzdory rozporuplným pocitům, které se svářily v její oči­ vidně prokleté duši, předstírala, že je všechno v nejlepším pořád­ ku, že se jen vydává vstříc velkému dobrodružství a brzy se bez­ pečně vrátí. Naposledy zamávala a potlačila lítostivé slzy, které se jí draly do očí.

Pobídla kobylku k rychlejšímu tempu a cítila, jak Alabaster, dárek od její sestry, ihned zareagovala. Protáhla krok a uháněla — 21 —