Page 1

Prolog Na okno přijímacího salonu v domě Lucindy Barrettové bubnovaly dešťové kapky, jako by chtěly přehlušit právě probíhající výměnu názorů. „Měly bychom si všechno zapsat,“ pravila Lucinda hlasitě. Se svými přítelkyněmi došla k závěru, že většina mužů netuší, jak se chová správný gentleman. Toto zjištění je vyvedlo z míry, a proto se rozhodly podniknout kroky potřebné k nápravě. Luce vytáhla ze zásuvky několik papírů. Rozdala je Georgianě a Evelyně a jeden si ponechala. „My tři dokážeme ovlivnit hodně lidí a obzvláště takzvané gentlemany, na něž se budou naše pravidla vztahovat,“ pokračovala. „Zároveň bychom tím prokázaly službu ostatním dámám,“ dodala zamyšleně Georgiana Halleyová. „Seznam pomůže pouze nám,“ opáčila Evie Ruddicková a vzala si od Lucindy tužku. „Jestli vůbec.“ „Ach, určitě ano – ale teprve až začneme pravidla dodržovat,“ podotkla Georgie. „Navrhuji, aby si každá z  nás vybrala jednoho muže a naučila ho, jak na dámu zapůsobit příznivým do­jmem.“ Teď to dávalo smysl. „Souhlasím,“ přitakala Lucinda a udeřila rukou do stolu. Georgiana se zasmála a začala psát. „Mohly bychom si naše pravidla nechat vydat pod názvem Lekce lásky od tří výjimečných dam. Seznam lady Lucindy 1. Když muž hovoří s dámou, měl by jí věnovat pozornost a nerozhlížet se, jako by hledal někoho zajímavějšího. 7


2. Při tanci by měl gentleman konverzovat. Navštěvovat společenské akce pouze proto, aby muž obhlížel přítomné dámy a předváděl se – obzvláště pokud tam jsou některé bez partnera –, je neslušné. 3. Gentleman by se neměl zajímat pouze o nejnovější trendy. Bystrá mysl zaujme více než dokonale uvázaný nákrčník. 4. Pokud se muž dvoří dámě, neznamená to, že musí souhlasit se vším, co tvrdí její otec – přesto by se však měl stále chovat uctivě, a to i za jeho zády. „Je to zábavné,“ poznamenala Evelyna a odfoukla kousek ulomené tuhy. „Mám jeden dotaz,“ podotkla Lucinda a pročítala si napsaný text. „Jestli proměníme tři muže v dokonalé gentlemany, prokážeme tím společnosti laskavost, nebo ohrozíme šance ostatních mužů najít si vhodnou partnerku?“ Georgie se zasmála. „Ach, Luce. Otázkou je, zda lze prostopášníka naučit slušnému chování jenom proto, aby tím získal obdiv a respekt dámy.“ „Jestli chceme dát lekci vybraným mužům, měly bychom mít představu, co s nimi potom provedeme,“ opáčila Lucinda. „Koneckonců, předpokládám, že budeme úspěšné.“ „Oplýváš větší dávkou sebejistoty než já, Luce. Ale Georgie a já máme bratry,“ usmála se Evie. „Čímž se člověk zrovna chlubit nemůže.“ „A můj otec je generál.“ „Prohlašuji nás tedy za schopné zvládnout tuto výzvu,“ pronesla Georgiana. Posunula svůj papír doprava a vzala si Lucindin. „Seznamy se nám povedly,“ dodala. Poté postupně přečetly všechna pravidla a slečna Barrettová žasla, jak jsou… osobní. A jak se podobají svým autorkám. „Která začne?“ zeptala se Evelyna. Dívky se na sebe podívaly a vybuchly smíchy. „Jednu věc vím určitě,“ promluvila Lucinda. „Nedostatkem potenciálních studentů rozhodně trpět nebudeme.“

8


1 Nikdy jsem neviděl tak zbědovaného člověka. Robert Walton, Frankenstein

O čtrnáct měsíců později „Přestaň už opakovat, že jsi podváděla, Evie. Já si to nemyslím,“ ozvala se Lucinda Barrettová. Vyslala k přítelkyni rozzlobený pohled a pohodlně se zabořila do křesla u okna. „Já vím,“ hlesla Evelyna. „jenom jsem chtěla dát prostopášníkovi lekci a nakonec jsem se stala jeho manželkou,“ pokračovala a zamračeně kráčela k přítelkyni a zase zpátky. „Chci říct, že ani ne před dvěma měsíci jsem byla obyčejná, hloupá Evie Ruddicková, a teď jsem markýza ze St. Aubynu. Nemůžu uvěřit…“ „Nikdy jsi nebyla obyčejná ani hloupá, Evie,“ přerušila ji Georgiana, která vstoupila do přijímacího salonu ve svém domě a naznačila majordomovi, aby zavřel dveře. „Pokud jde o omluvy, jednu vám dlužím, protože jsem vás nechala čekat. Mimochodem, já jsem se také provdala za muže, jemuž jsem pouze chtěla udělit lekci.“ Lucinda se usmála. „Kvůli tomu se nemusíš omlouvat, Geor­ gie.“ Georgiana s úsměvem ve tváři pokynula Evii, aby se posadila na pohovku, a  usedla vedle ní. „Asi máš pravdu, ale před více než rokem bych zastřelila každého, kdo by jen zmínil, že si vezmu Tristana Carrowaye. Teď je ze mě lady Dareová – a za dva měsíce přivedu na svět dalšího Carrowaye.“ Evelyna se zasmála. „Třeba to bude holčička.“ 9


„Alespoň by začala vyrovnávat převahu mužů v rodině,“ pravila Georgie a poposedla si. „Nikdy nepochopím, jak mohla být Tristanova matka tak statečná a porodit další čtyři chlapce. Nebýt jeho tetiček, které teď odjely do lázní v  Bathu, byla bych tady jediná žena.“ „Když už hovoříme o bratrech Carrowayových,“ rozhodla se Lucinda konečně povědět přítelkyním o  svých plánech, „říkala jsi, Georgie, že se poručík Carroway vrací do Londýna?“ „Ano. Loď, na níž se Bradshaw plaví, by měla přistát v Brightonu koncem tohoto týdne. Doufá, že pak bude odvelen do západní Indie,“ odpověděla Georgiana a přimhouřila oči. „Proč se zajímáš o Shawa? Chceš dát lekci právě jemu, že?“ „Proboha ne,“ vyhrkla Luce a zapýřila se. „Dokážeš si představit, jak by zareagoval můj otec, kdybych začala věnovat pozornost muži od námořnictva? Ale lekce samozřejmě ještě neznamená sňatek.“ Evie si odfrkla. „V mém případě k němu došlo.“ Georgiana na ní spočinula pátravým pohledem. „Ani tuto možnost bys neměla přehlížet,“ poznamenala. Upíjela čaj a přes okraj šálku pozorovala Lucindu. „Už sis vybrala žáka, že?“ „Ach, věděla jsem to!“ zvolala Evie a tleskla. „Kdo je ten mizera?“ Luce se váhavě podívala z jedné šťastně vdané kamarádky na druhou. Co by asi řekly, kdyby tušily, že sledovala jejich počínání nejen se zájmem, ale i s narůstající žárlivostí? Všimly si, že od chvíle, kdy se Evie provdala za St. Aubyna, hledala Lucinda vhodného žáka? Vlastně ne zrovna muže, který potřebuje lekci, ale toho, za něhož by se chtěla provdat. Povzdechla si. Ovšemže to postřehly. Vždyť jsou její nejlepší přítelkyně. „Inu, výběr kandidátů se zúžil,“ vypravila ze sebe. Zůstal pouze jeden. „Tak nám to konečně pověz,“ naléhala Georgiana. „Nápad s lekcí pochází hlavně z tvé hlavy. Už žádné oddalování, má milá.“ „Já vím. Jde o…“ „A žádné výmluvy,“ skočila jí do řeči Evie. „Dobře,“ hlesla Lucinda a  zhluboka se nadechla. „Vybrala jsem si lorda Geoffreyho Newcombea,“ oznámila. 10


Lord Geoffrey, čtvrtý syn vévody z  Fenleye, je asi nejhezčí muž, jakého kdy viděla. Ostatní dámy, které zastávaly týž názor, mu daly přezdívku Adonis. Má vlnité zlatavé vlasy, světle zelené oči, široká ramena a úsměv, který by dokázal zkrotit kobru – není divu, že ho ženy neustále obletují. Je tedy zřejmé, že chce s vybraným mužem spíše vstoupit do manželského svazku než mu udělit lekci. Vždyť v Mayfairu bydlí desítky svobodných gentlemanů, jejichž chování je mnohem horší. Například John Talbott. Co na tom, že se jeho srostlé obočí táhne téměř od ucha k uchu? Nebo Phillip R… „Lord Geoffrey,“ zopakovala Georgiana. „Vybrala sis vý­ tečně.“ „Ano,“ přitakala Evie se šibalským úsměvem. Lucindě úlevou poklesla ramena. „Děkuji vám. Opravdu jsem o  tom důkladně přemýšlela. Lord Geoffrey je válečný hrdina – což jistě můj otec ocení – a velmi pohledný, ale lekce mu rozhodně prospěje. Chová se arogantně a  bezcitně…“ Na okamžik se odmlčela. „Obávám se, že je jasné, proč jsem se rozhodla právě pro něho.“ „Není,“ ujistila ji Evelyna. „Jako obvykle jsi geniální. Nesmíš opomíjet skutečnost, že Georgie i já jsme se do našich žáků zamilovaly a provdaly se za ně.“ Georgie souhlasně pokyvovala. „Rovněž nemůžeš přehlížet skutečnost, že máš se svým otcem velice blízký vztah a  on si bude muset tvého studenta alespoň trochu oblíbit, ať už tvoje lek­ ce skončí manželstvím nebo ne.“ „Máš pravdu,“ přitakala Lucinda. Snaha přítelkyň ospravedlnit její výběr jí vykouzlila na tváři úsměv. „Ze společenského hlediska má otec o  lordu Geoffreyovi vysoké mínění. A  znepokojuje ho představa, že zůstanu úplně sama, až, jak říká, natáhne bačkory.“ Georgiana se zasmála. Pomalu se zvedla a  šla Lucindě nalít čaj. „Nikdy jsi neučinila chybný krok, Luce. Jak ti můžeme pomoct?“ „Myslím, že to zvlá…“ Vtom tekutina přetekla přes okraj šálku a potřísnila jí šaty. „Georgie!“ 11


Vikomtka sebou trhla, narovnala konvici a  odtrhla zrak od okna. „Ach! Omlouvám se! Jenom jsem… podívejte se ven!“ Georgianin nejmladší švagr, desetiletý Eduard, se pokoušel vylézt na vysoké sedadlo závodního faetonu, stojícího na příjezdové cestě. A pomáhal mu Eviin manžel, markýz ze St. Aubynu. „Svatoušku,“ vyjekla Evelyna a rozběhla se ke dveřím. „Vždyť ti koně utrhnou Eduardovi ruce! Svatoušku!“ Georgie ji svižným tempem následovala. „Eduarde! Neopovažuj se…“ Lucinda se zasmála a opatrně odložila šálek s čajem. „Kvůli mně si starosti nedělejte,“ zamumlala a vstala. „Mám jenom šaty mokré od horkého čaje.“ Během posledního roku Georgianu často navštěvuje, takže sídlo Carrowayových dobře zná. Ještě jednou se ujistila, že na příjezdové cestě nechce nikdo nikoho zabít, a zamířila nahoru do jedné z ložnic pro hosty. Obdivovala, jak Georgiana zvládá život s Darem, jeho čtyřmi mladšími bratry a  dvěma tetičkami. Zmatek jí zřejmě svědčí – stejně jako Evii Svatouškovy divoké kousky. Jelikož ona sama žije od svých pěti let pouze s otcem, generálem Augustem Barrettem, je zvyklá na klidnou, tichou domácnost. Lucinda namočila žínku do vody v umývadle a snažila se očistit skvrnu od čaje. „Zatraceně, zatraceně,“ hudrovala a zamračeně hleděla do zrcadla na tmavý flek na zelených mušelínových šatech. Náhle se v zrcadle cosi mihlo a vzápětí spatřila upřený pohled modrých očí, tmavých jako bezedné jezero v  létě. Trhla sebou a otočila se. „Ach, panebože. Velice se omlouvám. Nechtěla jsem…“ V křesle u okna seděl Dareův bratr a držel otevřenou knihu. Ten Carroway, o němž si všichni šuškali. Robert. Prostřední bratr, který byl zraněn v bitvě u Waterloo a o němž se tvrdilo, že není úplně v pořádku. Na prstech jedné ruky by spočítala, kolikrát ho od návratu z války viděla ve společnosti. Téměř vůbec se s ním nebavila, dokonce ani na svatbě Georgiany a Tristana. 12


Muž pomalu zavřel knihu a  vstal. „Je to moje chyba,“ řekl tichým utrápeným hlasem. „Promiňte.“ „Neodcházejte,“ hlesla Lucinda. Odtáhla žínku od poprsí a za­červenala se. „Jenom si čistím šaty. Váš bratr Eduard je rozhodnutý naučit se řídit závodní faeton i přesto, že je Georgiana zásadně proti.“ Robert se zastavil uprostřed místnosti. „On vás polil čajem?“ „Proboha ne. Když mi Georgie nalévala do šálku, zahlédla ho venku se St. Aubynem, a přelila,“ vysvětlila a ukázala na skvrnu. „Měla jsem včas uhnout,“ zasmála se. Jak ví, že jde o čaj? Některé drbny říkaly, že Robert dokáže člověka prokouknout. Taková hloupost. Nejspíš to poznal podle vůně. Chvilku ji hodnotil tmavě azurovýma očima. Po třech letech, co je doma, už nemá pohublý obličej, ale stále je štíhlý a ostražitý – jako vlk, napadlo ji. Bez ohledu na klevety ji jeho pohled velice… rozrušil. Robert zaťal zuby a s viditelným úsilím uvolnil napjatá ramena. „Už jste si vybrala?“ Lucinda se na něho nepřítomně podívala. „Co jsem si měla vybrat?“ podivila se. S  nepatrným trhnutím od ní odvrátil zrak. „Ale nic. Hezké odpoledne,“ odpověděl, udělal pár kroků a zmizel na chodbě. Dívka chvilku hleděla ke dveřím a pak na knihu, kterou položil na okenní parapet. Frankenstein, nebo moderní Prometheus od Mary Shelleyové! Okraje stránek byly zohýbané a hřbet rozpad­lý, jako by ji on – nebo někdo jiný – četl stále dokola. „Luce?“ „Tady jsem!“ křikla. Záhy nato do pokoje vstoupila Georgie. „Neutopila jsem tě? Vyčistila jsi ten flek?“ Lucinda se vrátila do reality. „Ne, neutopila. Co dělá Eduard?“ Lady Dareová povzdechla. „V ruce svírá otěže a se St. Aubynem kodrcá po ulici. Moc se omlouvám, že jsem tě polila.“ „Nic se nestalo,“ řekla přítelkyně a krátce zaváhala. „Georgie, pověděla jsi někomu o našich lekcích?“ Vikomtka se zamračila. „Jenom Tristanovi a  pouze o  té své. Proč?“ 13


Proč vlastně? Měl Robert Carroway na mysli to, jestli si už vybrala žáka? Hmm. Určitě ne, pokud ovšem nedokáže číst myšlenky. „Jen tak mě to napadlo,“ odvětila. Poté následovala Georgianu na chodbu. Když začaly scházet po schodech, letmo se ohlédla – a  viděla, jak Robertova široká ramena mizí v ložnici. „Georgiano, jak se má Tristanův bratr Robert?“ pokračovala tiše, jakmile se ocitly ve spodní části schodiště. „Bit?“ Dívka pokrčila rameny. „Zřejmě se cítí dobře. A už téměř přestal kulhat. Proč tě to zajímá?“ „Právě jsem… ho zahlédla nahoře. On…“ „Nepůsobí nejlepším dojmem. Já vím,“ přerušila ji tlumeným hlasem lady Dareová. „Doufám, že tě nevyděs…“ „Ne! Ovšemže ne. Jenom mě překvapil,“ vyhrkla Lucinda. Když vešly do přijímacího salonu, nedokázala potlačit nutkání a ohlédla se ke schodišti. Na co se Robert ptal? Jestli se jeho otázka týkala výběru žáka, jak o tom mohl vědět?

14


Anglický hrdina  

Historická romance

Advertisement
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you