Dneska stařičká Isabelle žije zcela sama a jednou z mála radostí jsou jí pravidelné návštěvy její kadeřnice Dorrie, černošské ženy s mnoho problémy, která se snaží především uniknout ze stereotypu její komunity a rodinné historie. Ta je jednoho dne slečnou Isabelle požádána, jestli by ji neodvezla na rodinný pohřeb. Dlouhá monotónní cesta autem je tak pro Dorrie nečekanou příležitostí poznat křehkou duši navenek velmi sebejisté staré dámy. Duši poznamenanou krutostí rovnající se peklu. Kiblerová napsala silný dramatický příběh, který se svojí osudovou krutostí dá přirovnat, aspoň obsahově, k dílům amerických jižanských autorů jako Flannery O´Connorové. Na rozdíl od třeba úžasného románu „Černobílý svět“ od K. Stockettové zde Kiblerová neponechala ani kousek místa jakékoliv formě humoru či úsměvu. Je to příběh, ve kterém je naivita mladé zamilované dívky vyvážena neúprosnou životní zkušeností té stejné osoby s odstupem desítek let. K tomu pomáhá především autorčina schopnost zaplnit děj dokonale různorodými postavami, silnými a děsivými ve svých mnohdy pokroucených charakterech. A přitom i prozíravý čtenář je neustále překvapován reálnou krutostí, kterou život dokáže připravit, a bude šokován závěrečnou pointou. Ovšem asi tou nejsilnější myšlenkou v příběhu je bezmoc, neřešitelnost. Má být hlas srdce silnější než slova rozumu? V překladu Jakuba Volného vydal Ikar – Euromedia Group v roce 2013. Bohdan BoboKing Volejníček
KOCOUR BOB JAMES BOWEN Misionář, lékař a nositel Nobelovy ceny míru Albert Schweitzer řekl, že existují dvě útočiště před bídou světa - hudba a kočky. A o těchto věcech je autobiografické vyprávění anglického muzikanta, bezdomovce a narkomana Jamese Bowena „Kocour Bob“ (orig. A Street Cat Named Bob, 2012). Jamesův život byl v troskách a i přes mladý věk příliš naděje do budoucna neviděl. Vše se změnilo jednoho dne roku 2007, když na prahu londýnského činžáku, kde měl úředně chráněné bydlení, našel chlupatý zrzavý uzlík, ze kterého se vyklubala kočka. Podvyživená kočka plná boláků a jizev, která si asi prožila na ulici svoje. Stejně jako James, který se živil hraním na londýnských ulicích a snažil se zbavit své heroinové závislosti. Možná obdobný životní úděl na něj zapůsobil a chudáka kocoura, kterého pojmenoval Bob, se sám ujal. Přestože sám žil ze dne na den, přece jen se mu Boba zželelo, a i přes obavy z odpovědnosti o jiného tvora, se stal majitelem kočky. Což ale každý člověk, který má to štěstí, že s ním doma žije kočka, ví, že je nesmyslný termín. Člověk kočku nemůže vlastnit, jen s ní může koexistovat v jednom prostředí. Kočky nejsou jako psi oddanými sluhy svého páníčka. Kočky jsou svébytné bytosti, které mají svůj jedinečný charakter a hrdost, a neskáčou, jak nějaký dvounohý trouba píská. (Přečtěte si výbornou knížku „Nefalšované kočka“ slavného T. Pratchetta) „Kocour Bob“ vypráví o dvou letech jejich společného života. Je to příběh o naději a přátelství, kterou kocour Bob přinesl Jamesovi do života. V jednadvaceti kapitolách nám přináší denní osudové překážky, které museli spolu překonat. A středobodem vyprávění je kocour Bob, němý tvor, který jakoby jediný nad Jamesem nezlomil hůl a byl mu oporou v těžkých chvílích. Přesto je to primárně kniha o Jamesovi, narkomanovi, který pro svoji závislost kradl kde se dalo, a etika a slušnost mu byly ukradené. Takže zatímco Bob je zde jednoznačně symbolem klidu, dobroty a naděje, postava Jamese není tak jednoznačně pozitivní. Vypráví nám o složitém a často krutém životě na ulicích. O zlořádech, které dělají druzí, přesto sám hned v další kapitole porušuje všechny dohody a zvyky, a dokáže si je sám obhájit. Kniha je především inspirujícím příběhem, podobným, jako jsou romány brazilského guru Paulo Coelhoa. Příběh o naději, který bude pro jednoho více, pro druhé méně emotivní. Hlavně je to štěstí,