Page 1

březen

Recenze v čísle: ĎÁBLOVY HOUSLE – Joseph GELINEK Nová „hudební detektivka“ španělského muzikologa a spisovatele začíná koncertem, po němţ je slavná houslistka Ane Larrazábalová zavraţděna, kdyţ dohrála náročnou skladbu Paganiniho – geniálního umělce, jehoţ virtuozitu i slávu údajně ovlivnilo spojení s ďáblem. Na těle je její vlastní krví napsáno iblís – arabsky ďábel.

STARÁ BOLEST – Jan SVITÁK Kde jeden ţivot končí, druhý začíná. A i kdyţ máme pocit, ţe se rodíme čistí, své přízraky si neseme s sebou. V novém ţivotě se spisovatel ocitá na temné straně. Ţenu, s níţ sdílí loţe, nemiluje. Jeho díla jsou plná násilí a bolesti a jeho reálný svět je natolik pokřivený, ţe je téměř nemoţné rozeznat fikci od skutečnosti.

SEX, SMRT A MANŢELSTVÍ - Jon Øystein FLINK Sebevraţda bývá u mladých spisovatelů horkým literárním tématem. Také Jon Oystein Flink otevírá svůj útlý román scénou, v níţ se zoufalý vypravěč, třicátník unavený ţivotem, pokouší oběsit na záchodové trubce. V dokončení činu mu zabrání řada nepříznivých okolností, a tak vymýšlí další způsob, jak skoncovat se ţivotem.

PROLITÁ KREV – Asa LARSSON Je svatojánská noc a celá země slaví letní slunovrat. V Jukkasjärvi, vesničce blízko Kiruny, je nalezena mrtvá farářka z místní farnosti Mildred Nilssonová. Kdosi ji ubil a její tělo pověsil pod kostelní varhany. Znovu se vracejí vzpomínky na případ zavraţděného kněze Viktora Strandgårda. Rebecka Martinssonová během té doby proţila bezesporu nejhorší chvíle svého ţivota.

NA ŘECE – Taj-tün HEJZLAROVÁ, Josef HEJZLAR První scéna románu připomíná tzv. nankingský masakr: Japonská armáda na přelomu let 1937/1938 obsadila část Číny a v této oblasti během několika měsíců zavraţdila na 300 tisíc lidí… Hrdinkou a vypravěčkou je tehdy pětiletá dívka Skořicová, jedna z dcer z bohaté rodiny Li. Román je z valné části popisem útěku před japonskou armádou do náhradních bytů či domů…

NOVINKY VE FONDU KMO NA BŘEZEN 2012 Ročník XII.

č. 3, březen 2012


RECENZE: Stará bolest Jan Sviták Mladý český autor Jan Sviták (*1983) po dvou knihách pro děti (Čertovo kopyto a Pekelný advent, obě vydané v roce 2010) se rozhodl vstoupit i na pole literatury pro dospělé. Titul „Stará bolest“ (nakl. Kava-Pech, 2011) je prezentován jako psychothriller s prvky hororu, který by snad měl být takovým odrazovým můstkem k další knize, o které se na jeho stránkách píše: „V dohledné době by (autor) rád čtenářům představil, jak vypadá v jeho podání čistokrevný horor.“ A po přečtení „Staré bolesti“ si celkem ţivě dokáţu představit, jaké noční můry hodlá na čtenáře přenést. Hlavním hrdinou jeho dospělácké prvotiny je mladý spisovatel, se kterým se seznamujeme skrze nejděsivější hrůzu, jenţ můţe rodiče potkat - smrt vlastního dítěte. On i manţelka se psychicky zhroutí, jejich manţelství se rozpadá. Pro něj začíná období osamocení, nonstop alkoholového opojení, depresí a velmi ţivých nočních můr. Nastupuje cestu plnou bolesti, vnitřního neklidu, agresivity a sexuální zběsilosti. Cestu, po které ho provázejí bytosti z jiných světů, z jiné reality. Cestu, která ho má opět přivést ke světlu. To první, čím bych charakterizoval hlavní postavu, je naprostá duševní rozervanost. A tak obdobně lze charakterizovat i samotný děj. Stejně jako hrdina i čtenář postupně začíná ztrácet pojem o realitě. Co je skutečnost? Co snad opilecké blouznění? Jsme provázeni duševním peklem, které ještě autor vybičoval ukázkami z děl našeho literárního hrdiny. Díky tomu se proto spíše přikláním k ţánrovému zařazení do hororu. Další význačnou postavou je přítel zvaný Magor, opět značně bizarní postava, jak vzhledově, tak i ţivotně. Jeho násilnický otec ho v dětství vlastně upálil zaţiva. Dneska je z něj vzhledově de facto lidská zrůda. Jinak normální a úspěšný podnikatel. S jeho postavou jsou spojeny tedy i bizarní sexuální potřeby. A samotný sex je v knize nepřehlédnutelný. Nelze se vyhnout erotickým, snad aţ pornografickým scénám, kterými kniha oplývá. Jakoby hrdinové hledali cesty ke klidu a odpuštění skrze sex. Ale to v dnešní moderní literatuře není nijak výjimečné a překvapivé. Sexuální otevřenost společnosti se jen odráţí v literatuře. „Stará bolest“ je kniha o bolesti, plná bolesti, snad moc temná a deprimující. Přesto s jistým pozitivním poselstvím v závěru. Prostě mi to připadá jako přesný výsledek psaní vzniklý při poslechu temných balad od Rammsteinu, coţ autor přiznává v doslovu. Další info na www.jansvitak.cz BoboKing

Sex, smrt a manţelství Jon Øystein Flink Útlý norský román „Sex, smrt a manţelství“ od Jon Øystein Flinka (*1976) je drsný, depresivní, naturalistický, ale i sarkastický, humorný a hravý. Zaškatulkovat ho do jednoho ţánru či námětu je poměrně sloţité. Určitě je to obraz ţivota dnešní západní společnosti, obraz zajištěných, a přitom „nešťastných“ mladých, jako je náš hrdina. Je jím nadějný dvaatřicetiletý spisovatel z norského Oslo, do jehoţ ţivota vstupujeme té noci, kdy se rozhodne oběsit, skoncovat se svým ţivotem. Není to momentální rozhodnutí, ale jako čtenáři přesně nevíme, co je podnětem k tomuto rozhodnutí. Přitom toto fatální


ţivotní rozhodnutí autor zlehčuje, a to úmyslně, místem činu (pánským záchodkem v muţově kanceláři), či vnitřním monologem o volbě té správné hudby v IPodu při umírání. (Schubertova symfonie b moll nebo norské lidové balady?) Kdyţ nevyjde pokus na záchodku, přesuneme se do metra, kde by mělo uţ rozhodnutí být definitivně uskutečněno. Ale i zde nějak není klid na umírání. A tak nakonec mu nezbývá nic jiného, neţ přijmout roli, která je jako oficiální maska skrývající jeho temné já. Můţeme říci, ţe skutečně temné a drsné. Stačí vzít hrdinovy názory na Norsko – „.. velká pravda skrývající se především za tím vším samozřejmě zní, ţe zkurvené je Norsko, a to především to Norsko reprezentované Norským národem.“ Vyjít to v posledních měsících, čtenář by si mohl říci, jestli to není o ţivotě šílence Anderse Behringa Breivika, který letos v červenci zmasakroval sedm desítek lidí. Hrdinův sarkasmus a cynismus se naplno projevuje i při nenáviděném setkání snoubenčiny rodiny – „zvláště o dědečkovi, který byl za války v koncentráku, ale kterého bohuţel Němci nestačili zplynovat. Právě to povaţuji za vůbec nejhorší čin nacistů.“ Jaký si udělat názor na našeho hrdinu? Je to tragická postava, je to floutek bez citů, který nastaví zadek teploušovi, a následně to udělá do pusy třináctileté sestřenky? To si musí rozhodnout kaţdý čtenář sám. Stejně jako to, zda brát toto dílo jako psychologickou novelu o úpadku moderního mladého člověka, nebo jako značně cynický, ale přesto humorný příběh ze současného Norska. Pravdu ale asi budou mít jedni jako druzí. V tomto románu, kde jde všechno od desíti k pěti, se čtenář bude smát, i bude nucen se zamýšlet. Budeme se usmívat nad cynismem hrdinovy cesty ţivotem, i utápět v jeho depresích či halucinacích. Moţná i nad tím, nakolik je to autobiograficky laděné? Hrdina i Flink jsou stejně staří, oba ţijí v Oslo… Pokud máte v oblibě skandinávské tituly jako „Teorie sraček“ od Arto Salminena nebo „Švihadlo“ Juha Seppäläho, tak si jen obohatíte svou knihovničku o další obdobný čtivý titul. Pokud ne, tak prostě musíte přistoupit na autorovu hru, trochu sníţit morální hodnoty, nastavit cynismus a ironii na maximum, a pak se uţ jen budete bavit. V norského orig. „Sex, dod og ekteskap“ přeloţila Kateřina Kryštůfková pro nakl. Vakát. Díky moc, Brno, BoboKing

Prolitá krev Asa Larsson Severské krimi thrillery zaţívají u nás obrovskou renesanci. Svojí troškou do mlýna k tomu přispívá i sympatická švédská autorka Asa Larssonová (*1966). Za svůj román „Sluneční bouře“ (česky vydal Host, 2010) získala švédská autorka ocenění za nejlepší debutový kriminální román. Za další knihu – „Prolitá krev“ - uţ další rok obdrţela cenu za nejlepší švédský kriminální román roku. Larssonová tak vytvořila sérii krimi thrillerů, které spojuje postava inspektorky Anna-Maria Mellaové. Ve „Sluneční bouři“ psala o brutální vraţdě kazatele, v „Prolité krvi“ vyšetřuje Anna-Maria vraţdu farářky. Ţe by se autorka snaţila poukázat, ţe kromě alkoholismu, xenofobie a násilí na ţenách mají ve Švédsku i problém s nenávistí vůči církevním představitelům? Ne, tak to není. V doslovu autorka píše, ţe při jednom výletě ji při pohledu na dřevěný kostel napadla myšlenka: „Je tam farářka, kterou někdo zavraždil a pověsil v kostele.“ Přestoţe nechtěla psát o dalším zavraţděném knězi, ta myšlenka byla tak silná, ţe neměla na vybranou. Abychom citovali: „Ten příběh chtěl, aby ho někdo vyprávěl.“ A my jako čtenáři za to můţeme být rádi, protoţe musím souhlasit s citátem na přebalu, ţe je to virtuózní thriller s neopakovatelnou atmosférou. Příběh začíná vraţdou farářky Mildred Nilssonové z farnosti v Jukkasjärvi, jeţ je nám předkládána z pohledu onoho vraha v abstraktním popisu: „Drápy rozdírají v zemi hluboké rány. Zuřím. Vběhnu do divoké krajiny šílenství. Jako utržený z řetězu.“ Bestiálně umlácená a na řetězu v kostele oběšená Mildred byla značně feministicky laděná farářka, která v obci měla mnoho oddaných ţenských příznivkyň, ale o to více nepřátel. Za své snahy změnit zaţité rodinné a obecní zvyky a postupy si vyslouţila mnoho


výhruţných dopisů, rozřezaných pneumatik u auta či vypálenou kůlnu. Anna-Maria Mellaová tak dostala na stůl případ, ve kterém jsou desítky potenciálních podezřelých z vraţdy. Obdobně jako u předešlé knihy, i zde nám Larssonová nepředkládá klasický thriller, ve kterém bychom šli jen po linii zločinu. Ţádné aţ fantaskní kriminalistické technologie a postupy. Hlavní roli zde hraje atmosféra a plastičnost jednotlivých postav, na jejichţ příbězích vystavěla obraz společenství, které má značně prohnilé kořeny. U kaţdého se najde „kostlivec ve skříni“, který zahnívá jako zkaţený zub. V přesazích do minulosti tak autorka vrstvu po vrstvě poodkrývá osudy, které vedly aţ k fatálním činům, které v závěrečném vyvrcholení jsou nepředstavitelných rozměrů. Díky mistrnému vypravěčskému umění Vás bude děj neustále nutit otáčet stránku za stránkou. Kaţdá kapitola má své nové odhalení, které moţná není úplně spjaté s činem, ale dokonale dokresluje obraz lidí z obce. Ze švédského originálu „Det blod som spillts“ pro nakl. Host přeloţila Jana Holá. Bohdan BoboKing Volejníček

Na Řece Taj-tün Hejzlarová, Josef Hejzlar Trošku podivně asi zní tvrzení, ţe román „Na Řece“ je nádherný poeticky laděný příběh z doby druhé světové války, kdyţ kolem jsou masakrovány tisíce a tisíce civilistů. Je tomu ale skutečně tak. A to z jednoho prostého důvodu. Tento příběh je vyprávěn totiţ dětskou hrdinkou. A děti, přestoţe vědí, co se kolem děje, přece jen jsou stále dětmi, i s jejich touhami, hrami či fantazií. Přesně tak, jak to krásně napsala izraelská autorka Annika Tetzner ve své slavné autobiografické kníţce o Terezínu „Červená stuha“ : „Všechno, co se dělo, pro mě představovalo normální dětství a Terezín byl místem, který jsem měla za svůj domov. Když se dívám zpátky, teď, když už jsem sama babičkou, jsem ohromená tím, jak tehdy dospělí okolo mě dokázali pro nás děti vytvořit pocit lásky a bezpečí. Chtěla bych, abyste si pamatovali, že děti v Terezíně byly docela obyčejné děti, takové jako vy, se stejnými pocity štěstí, smutku i strachu.“ Román „Na Řece“ se sice odehrává v diametrálně jiném světě a kultuře, ale ve stejné „nenormální“ době druhé světové války. Je příběhem rodiny na útěku před „ďábly“ císařské japonské armády, která napadla Čínu a prováděla stejná zvěrstva jako nacisti v Evropě. „Západní noviny psaly o asijské krutosti, jako kdyby krutost potřebovala nějaký přívlastek! Nepotrvá dlouho a budou psát o Majdanku, Osvětimi, Lidicích …“ Hrdinkou je pětiletá dívka jménem Skořicová , či téţ Devátá, z kupecké rodiny Liových. Je to klasická stavovská rodina dodrţující odvěké společenské rituály, které jsou pro Skořicou, její sestry a matku kruté a svazující. Opuštěny otcem, protoţe maminka neporodila ani jednoho syna, skutečného dědice rodiny, se v útrapách války vydávají na tisíci kilometrovou pouť s davem dalších utečenců. Očima malé dívky je nám prezentován svět Číny, jejích zvyků a obyčejů, které jsou v konfliktu s moderním myšlením maminky. Kolem zuří válečné běsnění, ale ţivot jde stále dál. Útrapy ţivota utečenců v neznámých zemích a městech se po měsících a rocích stávají běţnou realitou. Neustálé letecké útoky a bombardování japonským letectvem jsou uţ přijímány s pověstnou asijskou odevzdaností osudu. A v tomto koloritu zabíjení malá Skořicová vyrůstá, poznává nové členky rodiny, cizí lidi postiţené obdobným osudem, začne navštěvovat školu, vnímá dospívání svých starších sester atd. Tyto dětské pohledy dokáţou zjemnit dramata zuřící kolem, jeţ ovlivňují existenci celé rodiny. Je to ale taky především ţenský pohled, muţských postav v románu příliš není. Snad výjimkou je její otec, který je vnitřně rozpolcený díky jeho vnitřnímu cítění a zachování svého postavení v očích veřejnosti. To vše je nám vyprávěno krásným popisným jazykem, plným poetických výrazů vytvářených fantazií malého dítěte.


Tento výjimečný, aţ magický román manţelské dvojice Taj-tün (1932) a Josefa (1927) Hejzlarových získal v roce 2011 Literární cenu Kniţního klubu udělovanou od roku 1996, kdy ji poprvé získal Rudolf Čechura za novelu „Šperhák“. Cena literárního klubu je výjimečná v tom, ţe se uděluje zatím nevydanému dílu. A kromě finanční odměny (letos 100.000 Kč) je pak vítězné dílo v nakladatelství Kniţní klub vydáno. Bohdan BoboKing Volejníček

Ďáblovy housle Joseph Gelinek Thrillery patří asi k nejčtenějším knihám současné doby a je jich spousta druhů. V posledních letech u nás nejvíce „letí“ severské thrillery, ale v kurzu jsou stále i klasické americké „krváky“, moderní forenzní detektivky, mysteriózní thrillery, právnické thrillery atd. Španělský autor pouţívající pseudonym po bývalém virtuózovi Josefu Jelínkovi nám předkládá další ţánr – hudební thriller. Prvním byl román „Desátá symfonie“, který měl značný čtenářský ohlas, a tak v roce 2009 se na trhu objevila jeho druhá kniha s názvem „Ďáblovy housle“ (orig. El Violin del Diablo). Tento román by se dal vlastně charakterizovat jako průvodce dějinami hudby skrze vraţdy. Základem příběhu je legenda o houslích patřících kdysi famóznímu houslistovi Paganinimu. Tento podle mnohých nejlepší houslista v dějinách dokázal hrát díla, která sám vytvářel, a dodnes je jen pár umělců, kteří je zvládnou mistrně přehrát. Z tohoto důvodu je s jeho jménem spojená legenda, ţe své virtuozity dosáhl díky tomu, ţe se upsal samotnému ďáblu. Příběh se ale odehrává v dnešní době ve Španělsku, kdy je během koncertu zavraţděna nejlepší houslistka světa Ane Larrazábalová. V jednom salónku je nalezeno její mrtvé tělo, ale chybí její skvostné housle stradivárky v hodnotě několika miliónů dolarů. Podle legendy patřily právě Paganinimu, a dle pověry, kaţdý jejich majitel bude proklet a brzy zemře. Její vraţda nakonec přistane na stole policejního inspektora Raúla Perdoma. Pojem hudební thriller, nebo jak v knize někde píšou thriller s hudební tématikou, snadno pochopíte uţ od prvních stránek. Celý případ se nejenţe odehrává ve světě muzikantů, skladatelů atd., ale autor nám skrze tyto postavy předkládá dějiny hudby a jejich zajímavé osobnosti a jména. Jak sami při listování uvidíte, kniha je pro snadnější identifikaci jednotlivých osobností a termínů plná vysvětlivek pod čarou . V knize je přece jen cítit ten jiţanský siestový svět. Ţádné velké chvátání, samozřejmostí je milostné vzplanutí, atd. Naopak milovníkům hard thrillerů bude chybět moderní technologie, chladná logika jak činu tak vyšetřování, vyšinutost a bestialita vraha. Ale právě tím se kniha odlišuje. K tomu ještě nutno poznamenat, ţe celá hlavní myšlenka je spojená s okultním, ďábelským prokletím, a tak v knize se preferuje i jisté mystérium. Vlastně by se dalo říci, ţe kniha je tzv. mysteriózní thriller. Ďábelští psi, paranormální pomocníci, to vše jakoby poukazovalo na tradici slavného Stínu větru od dalšího španělského autora Ruiz Záfona, ale v moderním hávu. Román „Ďáblovy housle“, který mi doslova učaroval (asi nějaká ďábelská síla funguje i na stránkách knihy), vydalo v překladu Jany Novotné nakl. Euromedia-Kniţní klub v roce 2011. BoboKing


Novinky ve fondech KMO na březen 2012. Příběh Edgara Sawtella- WROBLEWSKI David Román líčí život Edgara Sawtella, němého chlapce, který vyrůstá na venkovském statku na okraji chráněné oblasti Chequamegon. Jeho rodiče převzali tradici Edgarova dědečka a živí se chovem a výcvikem psů. Edgar prožívá idylické dětství se svou nerozlučnou přítelkyní, fenkou Almondine. Jeho svět se zhroutí v okamžiku, kdy mu nečekaně umírá otec, a situaci ještě vyostří příchod Edgarova strýce Clauda, který převezme vedení stanice a sblíží se s Edgarovou matkou. Ojedinělý román s pověstí bestselleru variuje hamletovské téma a osloví i náročnějšího čtenáře. Bestie uvnitř - HAMMER Liselotte Jednoho pondělního rána najdou děti ve školní tělocvičně něco opravdu děsivého. Pět nahých a zmrzačených těl visí s geometrickou přesností ze stropu tělocvičny. Vypadá to téměř jako veřejná poprava. Pro komisaře Konrada Simonsena a jeho oddělení vražd je tento případ jedna velká hádanka. Proč takové okázalé provedení? Jak se to vrahovi podařilo? A motiv? Zmrzačená těla jsou postupně identifikována a Simonsen zjišťuje, že kdosi vzal spravedlnost do vlastních rukou. Oběti jsou totiž pedofilové. Ostermanův víkend - LUDLUM Robert Washington DC. V místnosti, kam mají přístup jen vyvolení, je John Tanner požádán, aby dal v sázku vlastní život – a také život své ženy a dětí. Nikdo mu však bohužel nevysvětlí, oč v této akci vlastně jde a jaká nese rizika. Vzápětí po schůzce odjíždí do poklidného městečka, kde se má sejít se skupinou přátel. Jsou to vesměs velmi milí lidé – až na to, že kdokoli z nich může být součástí ďábelské mezinárodní konspirace. Mrazivý okamţik - CEDEROVÁ Camilla Mrazivý okamžik je debut, ve kterém autorka nástroji detektivní literatury vytesává podobu Švédska, jak ho nikdy z hlavní silnice nespatříme. S neuvěřitelným citem pro každodenní bytí člověka spřádá příběh několika životních osudů, které se dílem náhody i neúprosného vývoje událostí protnou a vyústí ve strašlivý zločin. Zóna smrti - RYAN Chris Vojáci SAS vědí, že pokud bojují proti Tálibánu, stojí proti skutečně těžkému protivníkovi. Tálibánci jsou tvrdí, krutí a lstiví. A pokud vojáci SAS vstupují na území, které má Tálibán pod kontrolou, vědí, s čím mohou počítat… V provincii Helmand jsou na bojišti ztraceny tři ruční protiletadlové zbraně Stinger. Síly Koalice se snaží je získat zpátky. Poslední americký muţ - GILBERTOVÁ Elizabeth Eustace Conway uměl v sedmi letech házet nožem tak, že by připíchnul ke stromu i veverku. To by sice mohlo vzbuzovat dojem, že se jedná o nějakého primitivního hrubiána, ale v Gilbertové životopisném příběhu je velkým americkým „protikulturním“ hrdinou.V sedmnácti letech Conway vyrazil do hor oblečený jen v kůžích, lovil a jedl. A když se blížil čtyřicítce, „vlastnil“ tisíc akrů čisté divočiny a žil jen v týpí v lese. Gilbertová je Conwayova dobrá přítelkyně a ví o něm každou podrobnost.


Párek III. 12  

Elektronický časopis Párek, číslo 3, 2012. Elektronický časopis Knihovny města Ostravy pro literární gurmány. Jedinečný průvodce labyrintem...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you