Issuu on Google+

Studia Mediaevalia Bohemica

D‚jiny um‚nĂ­ JindĹ™ich ZdĂ­k (–). OlomouckĂ˝ biskup uprostĹ™ed Evropy, red. Jana HrbĂĄ~ovĂĄ, Muzeum umÄ›nĂ­ Olomouc, Olomouc   s., ISBN ---- Je paradoxem, Ĺže olomouckĂ˝ biskup JindĹ™ich ZdĂ­k (0–!), jedna z velkĂ˝ch postav moravskĂŠho stĹ™edovÄ›ku, se doÄ?kal svĂŠ prvnĂ­ dĹŻstojnĂŠ monograďŹ e ve formÄ› katalogu k vĂ˝stavÄ›, kterou . zåří  – . ledna  uspořådalo Muzeum umÄ›nĂ­ Olomouc a ArcidiecĂŠznĂ­ muzeum Olomouc. Publikace je tvoĹ™ena souborem tematickĂ˝ch Ä?lĂĄnkĹŻ, za něŞ se Ĺ™adĂ­ přísluĹĄnĂĄ Ä?ĂĄst katalogovĂ˝ch hesel. Takto Ĺ™eĹĄenĂĄ struktura knihy vĹĄak zhorĹĄuje orientaci v celku, neboĹĽ nÄ›kdy jsou katalogovĂĄ hesla spoleÄ?nĂĄ souÄ?asnÄ› i pro dvÄ› studie, a mimoto je text Ä?asto doprovĂĄzen dalĹĄĂ­ obrazovou přílohou. Josef Ĺ˝emliÄ?ka, autor ĂşvodnĂ­ho příspÄ›vku JindĹ™ich ZdĂ­k – biskup, diplomat a organizĂĄtor, vedle shrnutĂ­ dosavadnĂ­ch nĂĄzorĹŻ ukĂĄzal Ä?etnĂŠ novĂŠ Ä?i doposud jen mĂĄlo sledovanĂŠ souvislosti. Neopominul takĂŠ rozpory, kterĂŠ vykazujĂ­ pĂ­semnĂŠ prameny tĂ˝kajĂ­cĂ­ se ZdĂ­kova Ĺživota pĹ™ed jeho pĹ™evzetĂ­m olomouckĂŠho biskupskĂŠho stolce. Upozornil rovněŞ na problematiku datovĂĄnĂ­ dvou ZdĂ­kovĂ˝ch listin, translaÄ?nĂ­ a kapitulnĂ­, u kterĂ˝ch nepĹ™ebĂ­rĂĄ, na rozdĂ­l od vÄ›tĹĄiny dalĹĄĂ­ch autorĹŻ katalogu, neudrĹžitelnĂŠ datovĂĄnĂ­ Jana BistĹ™ickĂŠho do roku , a trvĂĄ na jejich sepsĂĄnĂ­ v dobÄ› vlĂĄdy knĂ­Ĺžete SobÄ›slava I. OsobnostĂ­ JindĹ™icha ZdĂ­ka jako stavebnĂ­ka se zabĂ˝vĂĄ Dalibor Prix. Po obecnÄ›jĹĄĂ­m Ăşvodu poukazuje na okolnosti obnovy rotundy na Ĺ˜Ă­pu; vÄ›nuje se formĂĄlnĂ­ charakteristice stavby, ale i symbolickĂŠ rovinÄ› tohoto poÄ?inu knĂ­Ĺžete SobÄ›slava I. NenĂ­ jasnĂŠ, nakolik ZdĂ­k inicioval renovaci stavby, kaĹždopĂĄdnÄ› kostelĂ­k roku 0 vysvÄ›til namĂ­sto praĹžskĂŠho biskupa Menharta. Prix dĂĄle informuje o pĹ™enesenĂ­ sĂ­dla biskupstvĂ­ od kostela sv. Petra k rozestavÄ›nĂŠmu kostelu sv. VĂĄclava, ambiciĂłznĂ­ stavbÄ› zapoÄ?atĂŠ knĂ­Ĺžetem Svatoplukem pĹ™ed rokem , tedy v dobÄ›, kdy vlĂĄdl v Olomouci. Ze ZdĂ­kovy translaÄ?nĂ­ listiny vĹĄak vyplĂ˝vĂĄ, Ĺže Svatopluk svĂ˝m darem majetku v pouhĂŠ jedinĂŠ moravskĂŠ lokalitÄ›, kterĂ˝ navĂ­c musel vykoupit od jeho stĂĄvajĂ­cĂ­ho majitele, z titulu svĂŠ svrchovanĂŠ



vlĂĄdy v Praze (–) formĂĄlnÄ› jako spoluzakladatel stvrzoval zaloĹženĂ­ svĂŠho mladĹĄĂ­ho bratra, olomouckĂŠho knĂ­Ĺžete Oty II. Prix se vÄ›nuje formĂĄlnĂ­ analĂ˝ze jak celku, tak jednotlivĂ˝ch kamenickĂ˝ch fragmentĹŻ a z toho vyplĂ˝vajĂ­cĂ­m teoriĂ­m, kterĂ˝m, jak sĂĄm pĹ™iznĂĄvĂĄ, pĹ™edchĂĄzĂ­ Ĺ™ada nedoĹ™eĹĄenĂ˝ch otĂĄzek. Za nejdĹŻleĹžitÄ›jĹĄĂ­ poÄ?in olomouckĂŠho metropolity jako stavebnĂ­ka povaĹžuje zaloĹženĂ­ tzv. PĹ™emyslovskĂŠho Ä?i biskupskĂŠho palĂĄce, neuvaĹžuje (v duchu J. BistĹ™ickĂŠho) o moĹžnosti, Ĺže ZdĂ­k od knĂ­Ĺžete VĂĄclava († ) pĹ™evzal k dokonÄ?enĂ­ nejen kostel sv. VĂĄclava, ale i nedostavÄ›nĂŠ objekty Otou II. (spolu se Svatoplukem) zaloĹženĂŠ kolegiĂĄtnĂ­ kapituly, jiĹž ZdĂ­k promÄ›nil na biskupskou a rozĹĄĂ­Ĺ™il poÄ?et jejĂ­ch kanovnĂ­kĹŻ na , jak to vyplĂ˝vĂĄ ze zmĂ­nÄ›nĂ˝ch pĂ­semnĂ˝ch pramenĹŻ (srov. Pavel Bolina, K interpretaci a datovĂĄnĂ­ ZdĂ­kovĂ˝ch listin, ÄŒeskĂ˝ Ä?asopis historickĂ˝ , , s. –). PozoruhodnĂŠ je Prixovo Ĺ™eĹĄenĂ­ problematiky archeologickĂ˝m vĂ˝zkumem (–) zjiĹĄtÄ›nĂ˝ch zĂĄkladĹŻ drobnĂŠ stavby s pĹŻlkruhovou apsidou, kterou novÄ› interpretuje jako kapli v severnĂ­m křídle transeptu. Autor dĂĄle otevĂ­rĂĄ problematiku moĹžnĂŠho pĹŻsobenĂ­ pĹŻvodnĂ­ch kamenĂ­kĹŻ pracujĂ­cĂ­ch jeĹĄtÄ› na knĂ­ĹžecĂ­ bazilice sv. VĂĄclava, na druhĂŠ stranÄ› pĹ™edpoklĂĄdĂĄ hypotetickĂŠ kontakty kamenĂ­kĹŻ s malĂ­Ĺ™i biskupskĂŠho skriptoria. V tomto ohledu lze souhlasit spĂ­ĹĄe s nĂĄzorem Pavola ÄŒernĂŠho (IluminovanĂŠ rukopisy ZdĂ­kova skriptoria), jenĹž popĂ­rĂĄ přímou souvislost mezi sochaĹ™skĂ˝m a iluminĂĄtorskĂ˝m dekorem. Podobnost je podle nÄ›j jen obecnĂŠ povahy, zaloĹženĂĄ na poplatnosti dobovĂŠ romĂĄnskĂŠ estetice. O vysokĂŠ Ăşrovni olomouckĂŠho stavitelstvĂ­ ZdĂ­kova vÄ›ku svÄ›dÄ?Ă­ vedle celkovĂŠ koncepce staveb i mistrnĂŠ zpracovĂĄnĂ­ detailu, coĹž doklĂĄdajĂ­ i prezentovanĂŠ artefakty s katalogovĂ˝mi hesly zpracovanĂ˝mi Janou HrbĂĄÄ?ovou. Mezi dochovanĂ˝mi drobnÄ›jĹĄĂ­mi fragmenty dominujĂ­ tĹ™i ďŹ gurĂĄlnĂ­ reliĂŠfy (kat. Ä?. –), jejichĹž zpracovĂĄnĂ­ se ujal Pavol ÄŒernĂ˝. Za pozornost stojĂ­ pĹ™edevĹĄĂ­m jeho novĂĄ interpretace kat. Ä?. , a to oproti starĹĄĂ­mu urÄ?enĂ­ scĂŠny (akt přísahy Ä?i pĹ™edĂĄnĂ­ kostela sv. VĂĄclava JindĹ™ichu ZdĂ­kovi) jako vyobrazenĂ­ BlĂ­ĹžencĹŻ. Datace valnĂŠ Ä?ĂĄsti fragmentĹŻ zaĹ™azenĂ˝ch do katalogu se řídĂ­ pĹ™edpokladem sepsĂĄnĂ­ ZdĂ­kovĂ˝ch listin roku  podle J. BistĹ™ickĂŠho. ObsĂĄhlou Ä?ĂĄst publikace tvoří studie a katalogovĂĄ hesla k listinĂĄm a rukopisĹŻm JindĹ™icha ZdĂ­ka, na nichĹž se podĂ­leli Dalibor Havel


zprĂĄvy a referĂĄty (kodikologickĂŠ rozbory) a Pavol ÄŒernĂ˝ (iluminovanĂŠ rukopisy – formĂĄlnĂ­ rozbor a interpretace). Nejprve D. Havel vÄ›nuje pozornost nejstarĹĄĂ­ fĂĄzi olomouckĂŠho skriptoria, jiĹž odvĂ­jĂ­ od BistĹ™ickĂŠho datovĂĄnĂ­ ZdĂ­kovĂ˝ch listin, pĹ™itom vĹĄak pĹ™ipouĹĄtĂ­ vznik nejvĂ˝znamnÄ›jĹĄĂ­ pamĂĄtky pochĂĄzejĂ­cĂ­ ze skriptoria, tzv. kolektĂĄĹ™e, jiĹž na sklonku tĹ™icĂĄtĂ˝ch let . stoletĂ­. StarĹĄĂ­ pĹŻvod tĂŠto cimelie Havel spojuje s jejĂ­ benediktinskou proveniencĂ­, pro niĹž mĂĄ nÄ›kolik zĂĄsadnĂ­ch argumentĹŻ. Jimi se struÄ?nÄ› zabĂ˝vĂĄ v dalĹĄĂ­ Ä?ĂĄsti vÄ›novanĂŠ klĂĄĹĄteru Hradisko, pĹ™iÄ?emĹž odkazuje na svou chystanou monograďŹ i o ranĂŠ fĂĄzi benediktinskĂ˝ch skriptoriĂ­ v ÄŒechĂĄch a na MoravÄ›. TĹ™etĂ­ Ä?ĂĄst studie je vÄ›novĂĄna rukopisĹŻm strahovskĂŠ provenience vzniklĂ˝m v obdobĂ­ po ZdĂ­kovÄ› nucenĂŠm odchodu z Olomouce do Prahy na poÄ?ĂĄtku roku . NepĹ™ekvapĂ­, Ĺže nĂĄkladnĂŠ vĂ˝zdobÄ› rukopisĹŻ je vÄ›novĂĄno vĂ­ce zĂĄjmu v samostatnĂŠ studii P. ÄŒernĂŠho. VelkĂĄ pozornost se upĂ­rĂĄ na notoricky znĂĄmĂĄ jmĂŠna dÄ›jin stĹ™edovÄ›kĂŠho umÄ›nĂ­ Hildeberta a Everwina, jejichĹž prĂĄce pĹ™edstavujĂ­ vrchol iluminĂĄtorskĂŠ produkce rukopisĹŻ doby ZdĂ­kovy. Po jejich boku lze zaĹ™adit takĂŠ tzv. malĂ­Ĺ™e ligatur. DĂ­la prezentovanĂĄ v katalogovĂŠ Ä?ĂĄsti se vĹĄak vyznaÄ?ujĂ­ ĹĄirokĂ˝m kvalitativnĂ­m rozptylem a nachĂĄzĂ­ se zde Ĺ™ada prĹŻmÄ›rnĂŠ a mĂŠnÄ› kvalitnĂ­ tvorby. RĹŻznorodost iluminacĂ­ je opravdu velikĂĄ, tudĂ­Ĺž uĹž starĹĄĂ­ bĂĄdĂĄnĂ­ konstatuje, Ĺže v případÄ› skriptoria JindĹ™icha ZdĂ­ka nelze mluvit o „olomouckĂŠ iluminĂĄtorskĂŠ ĹĄkole“. Vedle dalĹĄĂ­ch podnÄ›tnĂ˝ch tĂŠmat se ÄŒernĂ˝ zabĂ˝vĂĄ hledĂĄnĂ­m provenience a formĂĄlnĂ­ch vztahĹŻ rukopisĹŻ, ale i otĂĄzkou lokace zdĂ­kovskĂŠho skriptoria a hypotetickou existencĂ­ starĹĄĂ­ch skriptoriĂ­ na Olomoucku. Vzhledem k povaze katalogovĂ˝ch hesel upustil ÄŒernĂ˝ od detailnÄ›jĹĄĂ­ch argumentacĂ­ svĂ˝ch tezĂ­, kterĂŠ hodlĂĄ zveĹ™ejnit ve dvou pĹ™ipravovanĂ˝ch publikacĂ­ch. Na vĂ˝znam zjiĹĄĹĽovĂĄnĂ­ ĹĄirĹĄĂ­ho liturgickĂŠho kontextu rukopisĹŻ spojovanĂ˝ch s biskupem ZdĂ­kem ukazuje studie Stanislava ÄŒervenky. KromÄ› zĂĄsadnĂ­ch poznatkĹŻ o feriaÄ?nĂ­m aparĂĄtu psalteria ve znĂĄmĂŠm kolektĂĄĹ™i vychĂĄzĂ­ autor z rozboru celĂŠ Ĺ™ady dalĹĄĂ­ch rukopisĹŻ. Ve vĂ˝sledku zjiĹĄĹĽuje do znaÄ?nĂŠ mĂ­ry praĹžskou diecĂŠznĂ­ tradici, z nĂ­Ĺž ZdĂ­kĹŻv kolektĂĄĹ™ Ä?erpal. JednĂ­m z vĂ˝stupĹŻ objevnĂŠ ÄŒernĂŠho prĂĄce je rekonstrukce notace jednotlivĂ˝ch zpÄ›vĹŻ psalteria. ÄŒtvrteÄ?nĂ­m laudĂĄm a neĹĄporĂĄm z kolektĂĄĹ™e se pak v podĂĄnĂ­ SvatomichalskĂŠ gregoriĂĄnskĂŠ scholy dostalo reĂĄlnĂŠho provedenĂ­, jehoĹž nahrĂĄvka na CD tvoří dech beroucĂ­ přílohu katalogu.

StruÄ?nou kapitolu pĹ™edstavuje text Karla MarĂĄze k peÄ?etĂ­m JindĹ™icha ZdĂ­ka. TÄ›ch se mnoho nedochovalo, proto je jim v katalogovĂŠ Ä?ĂĄsti vÄ›novĂĄno pouze sedm hesel: dvÄ› velkĂŠ portrĂŠtnĂ­ pontiďŹ kĂĄlnĂ­ peÄ?eti, tĹ™i sekretnĂ­ peÄ?eti a dvÄ› peÄ?eti olomouckĂŠ kapituly sv. VĂĄclava ze . stoletĂ­. Kapitula pouŞívala peÄ?eĹĽ s vyobrazenĂ­m JindĹ™icha ZdĂ­ka pravidelnÄ› aĹž do . let . stoletĂ­, kdy byla nahrazena peÄ?etĂ­ s postavou sv. VĂĄclava. Rozsahem rovněŞ nevelkĂ˝, nicmĂŠnÄ› obsahovÄ› hutnĂ˝ text vÄ›novali Jan Videman a LuboĹĄ PolanskĂ˝ zdĂ­kovskĂŠmu mincovnictvĂ­. AutoĹ™i do pĹ™ipojenĂŠho katalogu zaĹ™adili jedenĂĄct mincĂ­, ale ŞådnĂĄ podle nich nemĹŻĹže bĂ˝t jednoznaÄ?nÄ› klasiďŹ kovatelnĂĄ jako biskupskĂĄ. Je proto otĂĄzkou, nakolik a zda vĹŻbec ZdĂ­k vyuĹžil mincovnĂ­ privilegia, kterĂĄ mu byla udÄ›lena ve . letech . stoletĂ­. V tomto smyslu vklĂĄdajĂ­ autoĹ™i urÄ?itĂŠ nadÄ›je do dosud nezpracovanĂŠho nĂĄlezu mincĂ­ u LadnĂŠ na BĹ™eclavsku se znaÄ?nĂ˝m poÄ?tem denĂĄrĹŻ obsahujĂ­cĂ­ch na obou stranĂĄch nĂĄpis sv. VĂĄclav. ZĂĄvÄ›reÄ?nou Ä?ĂĄst publikace tvoří kapitola RomĂĄnskĂŠ umÄ›leckĂŠ Ĺ™emeslo v Olomouci z pera Josefa BlĂĄhy, VladimĂ­ra Brycha a Jany HrbĂĄÄ?ovĂŠ. Zde je tĹ™eba podotknout, Ĺže katalogovĂĄ Ä?ĂĄst pĹ™inĂĄĹĄĂ­ Ĺ™adu poprvĂŠ publikovanĂ˝ch artefaktĹŻ, avĹĄak celkovĂ˝ charakter zde prezentovanĂ˝ch pĹ™edmÄ›tĹŻ spadĂĄ, aĹž na pĂĄr vĂ˝jimek (mĂ­sy s rytinami „andÄ›lĹŻâ€œ, respektive s personiďŹ kacemi CtnostĂ­ a NeĹ™estĂ­, prsten s kĹ™iĹĄĹĽĂĄlem, terakotovĂŠ dlaĹždice), do zcela běŞnĂŠ produkce a s „umÄ›leckĂ˝m“ Ĺ™emeslem mĂĄ pramĂĄlo spoleÄ?nĂŠho (napĹ™. ostruha, ĹĄĂ­dlo, ĹžraloÄ?Ă­ zub). PĹ™esto se i mezi obyÄ?ejnĂ˝mi vÄ›cmi nalĂŠzĂĄ nÄ›kolik zajĂ­mavostĂ­ a nÄ›kterĂŠ z pĹ™edmÄ›tĹŻ podle BlĂĄhy reektujĂ­ ĹživĂŠ obchodnĂ­ a kulturnĂ­ styky Olomouce s Kyjevskou RusĂ­. I kdyĹž se tĂŠměř celou publikacĂ­ prolĂ­nĂĄ absence novĂŠho posouzenĂ­ BistĹ™ickĂŠho datovĂĄnĂ­ ZdĂ­kovĂ˝ch listin k roku , stejnÄ› jako moĹžnost existence kapituly u kostela sv. VĂĄclava pĹ™ed tĂ­m, neĹžli z nĂ­ ZdĂ­k uÄ?inil biskupskou a rozmnoĹžil poÄ?et jejĂ­ch kanovnĂ­kĹŻ, lze katalog hodnotit bezesporu kladnÄ›. ZĂĄjemce o osobnost JindĹ™icha ZdĂ­ka a jeho dobu se zde setkĂĄ s nÄ›kterĂ˝mi novĂ˝mi interpretacemi i poprvĂŠ publikovanĂ˝mi nĂĄlezy. TakĂŠ graďŹ ckĂŠ zpracovĂĄnĂ­ se vykazuje reprezentativnĂ­ formou a kvalitnĂ­ obrazovou přílohou. Pavel Bolina – Martina KudlĂ­kovĂĄ




Smb 10 328 329