Page 1

Studia Mediaevalia Bohemica a administrativnĂ­ struktura ĹĄlechtickĂŠho dominia v pozdnĂ­m stĹ™edovÄ›ku, HistorickĂĄ geograďŹ e , , s. !–; JindĹ™ich Marek, BratrskĂĄ nauka o poslednĂ­ch vÄ›cech Ä?lovÄ›ka a smrt pana KunrĂĄta KrajĂ­Ĺ™e z Krajku (–), Miscellanea. NK ÄŒR , !–0, s. –!); literaturu obecnÄ›jĹĄĂ­ho rĂĄzu (k rozliÄ?nĂ˝m problĂŠmĹŻm ovĹĄem vyuĹžitelnou), jakoĹž i speciĂĄlnĂ­ studie k jednotlivĂ˝m objektĹŻm s KrajĂ­Ĺ™i spjatĂ˝m tu nezohledĹˆuji. PrĂĄce je faktograďŹ cky velmi bohatĂĄ a spolehlivĂĄ, psanĂĄ s vyuĹžitĂ­m Ĺ™ady archivnĂ­ch (nevydanĂ˝ch) pramenĹŻ; mnoĹžstvĂ­ letopoÄ?tĹŻ, příbuzenskĂ˝ch vazeb, cen Ä?i vĂ˝Ä?tĹŻ majetkĹŻ vĂ˝klad mĂ­sty ponÄ›kud zahlcuje, zvlĂĄĹĄtÄ› jde-li o pasĂĄĹže s meritem souvisejĂ­cĂ­ spĂ­ĹĄe okrajovÄ› (napĹ™. fenomĂŠn lapkovstvĂ­ na Ä?eskomoravskĂŠ hranici kolem roku ). Z hlediska laickĂŠho Ä?tenĂĄĹ™e matoucĂ­ mohou bĂ˝t termĂ­ny snubnĂ­ smlouva, jitĹ™nĂ­ vÄ›no (zjevnÄ› doslovnĂ˝ pĹ™eklad Morgengabe), krĂĄkorec Ä?i bergfrĂ­d (manĹželskĂĄ smlouva, vÄ›no, krakorec, bergfrit), Weidhofen = ÄŒeskĂ˝ Bejdov je nÄ›kolikerĂŠ pĹ™ehlĂŠdnutĂ­ ( Waidhofen = [Ä?esky] Bejdov). LĂ­Ä?enĂ­ je – jak tomu v případÄ› rodĹŻ s vĂ­ce vÄ›tvemi ani jinak bĂ˝t nemĹŻĹže – kombinacĂ­ genealogickĂŠho a chronologickĂŠho přístupu, kdy se sledujĂ­ (od spoleÄ?nĂŠho pĹ™edka vychĂĄzejĂ­cĂ­) jednotlivĂŠ vÄ›tve rodu a v rĂĄmci nich generace, Ĺ™azenĂŠ chronologicky. Zde pak pĹ™ichĂĄzĂ­ lĂ­Ä?enĂ­ politickĂ˝ch aktivit, vĂ˝voje majetkovĂŠ drĹžby i dalĹĄĂ­ch speciďŹ ckĂ˝ch aspektĹŻ (napĹ™. soudy, vnitĹ™nĂ­ zĂĄleĹžitosti panstvĂ­ apod.). Do tohoto rĂĄmce jsou vÄ?lenÄ›ny kapitoly orientovanĂŠ tematicky – napĹ™. rezidence Ä?i hospodĂĄĹ™skĂŠ aktivity (zde je ĂşstĹ™ednĂ­m bodem budovĂĄnĂ­ rybniÄ?nĂ­ sĂ­tÄ› na zboŞí Chlum u TĹ™ebonÄ›). V nÄ›kterĂ˝ch momentech lze s vĂ˝kladem snad lehce polemizovat, případnÄ› jej doplnit. Pro ilustraci volĂ­m dvojici sĂ­del na Ä?eskomoravskĂŠm pomezĂ­. PĹ™enesenĂ­ krajĂ­Ĺ™ovskĂŠ rezidence z LandĹĄtejna do NovĂŠ BystĹ™ice na sklonku !. stoletĂ­ doklĂĄdajĂ­ stejnÄ› dataÄ?nĂ­ formule krajĂ­Ĺ™ovskĂ˝ch listin a listĹŻ jako pĂ­semnosti, jimiĹž Wolfgang z Krajku (†) rozdÄ›loval pozĹŻstalost, a souÄ?asnÄ› evidentnÄ› odrĂĄĹžejĂ­ jeho zĂĄjem o Novou BystĹ™ici jako (budoucĂ­) rezidenÄ?nĂ­ mÄ›sto. Tomu ostatnÄ› nasvÄ›dÄ?uje i jĂ­m zaloĹženĂĄ tradice rodovĂŠ nekropole v kapli sv. Barbory bystĹ™ickĂŠho farnĂ­ho kostela, v tÄ›snĂŠ prostorovĂŠ vazbÄ› na panskĂŠ sĂ­dlo. Ony „dnes jiĹž neznĂĄmĂŠ archivnĂ­ dokumenty“ obsahujĂ­cĂ­ popisy bystĹ™ickĂŠho zĂĄmku (s. ) lze tuĹĄĂ­m nalĂŠzt v rĂĄmci deskovĂ˝ch vkladĹŻ – popisy panskĂ˝ch sĂ­del, zhusta



velmi podrobnĂŠ, Ä?asto bĂ˝valy souÄ?ĂĄstĂ­ dokumentace vyhotovovanĂŠ v souvislosti s majetkovĂ˝mi transakcemi. I po ztrĂĄtÄ› rezidenÄ?nĂ­ Ăşlohy byl LandĹĄtejn udrĹžovĂĄn – nejen jako sprĂĄvnĂ­ a opÄ›rnĂ˝ bod, ale jako symbol krajĂ­Ĺ™ovskĂŠ moci v oblasti: k jednostrannĂŠmu hodnocenĂ­ pozdnÄ› gotickĂŠ fortiďŹ kace hradu (s. ) pĹ™ipomeĹˆme, Ĺže technicky namnoze zastaralĂĄ, ale pohledovÄ› monumentĂĄlnĂ­ pevnostnĂ­ architektura byla jednĂ­m z fenomĂŠnĹŻ svĂŠ doby. Ve vnĂ­mĂĄnĂ­ tureckĂŠ hrozby sehrĂĄla myslĂ­m podstatnou roli (aĹž) bitva u MohĂĄÄ?e (!0), pro starĹĄĂ­ dobu se mi zdajĂ­ pauĹĄĂĄlnĂ­ interpretace fortiďŹ kaÄ?nĂ­ch staveb odkazem na tureckĂŠ nebezpeÄ?Ă­ ne zcela adekvĂĄtnĂ­. Jako celek lze knihu Stanislavy NovĂĄkovĂŠ hodnotit pozitivnÄ› – v rĂĄmci bohemikĂĄlnÄ› vymezenĂŠho Ăşhlu pohledu zachytila dvÄ› stoletĂ­ rodovĂ˝ch dÄ›jin, poÄ?ĂĄtky Krajířů v Ä?eskĂŠm prostĹ™edĂ­, jejich aktivity politickĂŠ, hospodĂĄĹ™skĂŠ i konfesnĂ­ a kulturnĂ­ – pozornost vÄ›nuje Krajířům jakoĹžto ochrĂĄncĹŻm Bratří, rodovĂ˝m rezidencĂ­m, heraldickĂ˝m prezentacĂ­m i nĂĄhrobnĂ­kĹŻm; pĹ™ehlednÄ› zmapovala i krajĂ­Ĺ™ovskĂŠ peÄ?eti. Jako samostatnĂ˝ fenomĂŠn nebyly sledovĂĄny, avĹĄak z vĂ˝kladu pĹ™esto jasnÄ› vysvĂ­tajĂ­, integraÄ?nĂ­ strategie Krajířů ve vztahu k Ä?eskĂŠmu a moravskĂŠmu prostĹ™edĂ­ – primĂĄrnÄ› v podobÄ› zdejĹĄĂ­ majetkovĂŠ drĹžby, paralelnÄ› se sĹˆatkovou politikou a úřednĂ­mi kariĂŠrami (ve sluĹžbĂĄch krĂĄle i v zemskĂ˝ch úřadech). Kniha je opatĹ™ena obvyklĂ˝m aparĂĄtem usnadĹˆujĂ­cĂ­m orientaci (genealogickĂŠ tabulky, rejstříky) a mnoĹžstvĂ­m barevnĂ˝ch i Ä?ernobĂ­lĂ˝ch reprodukcĂ­ a fotograďŹ Ă­. Robert Ĺ im`nek

ZdenÄ›k Beran, PoslednĂ­ pĂĄni z Michalovic. Jan IV. († / ) a JindĹ™ich II. († ), Univerzita Hradec KrĂĄlovĂŠ, Veduta, ÄŒeskĂŠ BudÄ›jovice   s., ISBN --0-!0- PĹŻvodnÄ› rigorĂłznĂ­ prĂĄce krĂĄlovĂŠhradeckĂŠho historika ZdeĹˆka Berana rozĹĄiĹ™uje dnes uĹž geometrickou Ĺ™adou narĹŻstajĂ­cĂ­ literaturu vÄ›novanou osudĹŻm ĹĄlechtickĂ˝ch rodĹŻ Ä?i jejich jednotlivĂ˝m přísluĹĄnĂ­kĹŻm. Charakter velkĂŠ Ä?ĂĄsti tÄ›chto knih spoÄ?Ă­vĂĄ v evidenci a roztřídÄ›nĂ­ pramennĂ˝ch zmĂ­nek, takĹže mnohdy jde jen o mĂĄlo stravitelnou Ä?etbu a přísluĹĄnĂŠ svazky slouŞí spĂ­ĹĄe jako příruÄ?ky neĹž k souvislĂŠmu studiu. Autor si byl bezpochyby tohoto faktu vÄ›dom, coĹž pĹ™edesĂ­lĂĄ


zprávy a referáty v pojmově poněkud konfúzní předmluvě, kde se hlásí „ke ‚zlidštěnému‘ pohledu na dějiny“ a k „linii v současné době nově objevovaného naračního přístupu“. Podobná metodologická východiska je třeba brát s obezřetností, neboť často naznačují rezignaci na analytický rozměr práce, kterou nahrazuje třebas i čtivé, nicméně povrchní vyprávění. V případě Beranovy knihy se naštěstí jedná o standardní a ve faktografii solidně zakotvenou monografi i, které by ovšem na řadě míst slušelo „dozrát“. To dokládá i vstupní kapitola, jež po vzoru kvalifi kačních vysokoškolských prací podrobně seznamuje s pramennou základnou a literaturou; pro laika jde o vstup nezáživný, pro odborníka pak zbytečný, neboť se jedná ze značné části o výčet většiny důležitých edic a hlavních prací k českým dějinám !. století. Hutný exkurz k dějinám rodu do vystoupení dvou hlavních hrdinů knihy následuje přínosná kapitola Dominium, seznamující s majetkovou držbou a správní strukturou michalovických panství. Pro lepší orientaci v těchto pasážích je třeba upozornit i na barevnou přílohu č. V, která velmi přehledně ukazuje držbu rodu v kontextu širšího regionu. Beran si všímá nejen kvantitativních faktorů (Michalovici vlastnili až  vsí), ale i umístění statků, které se nacházely v úrodných nížinách a umožňovaly kontrolu hlavních komunikačních tepen. Rozbor správní struktury zůstal logicky na půli cesty, neboť pramenná základna přílišné výboje, zejména co se personálního zázemí týče, nedovoluje. Z úředníků známe jen několik jmen, rekonstrukce dvora a michalovické klientely (odhad  osob je značně nadsazený) pak vychází spíše z analogií než z dochovaných pramenů. Centrální dvě kapitoly se věnují oběma hlavním hrdinům, Janu IV. a jeho synovi Jindřichu II., jejichž osudy načrtává autor po chronologické ose. Přínosné jsou bezesporu pasáže týkající se „malých dějin“, zejména náboženských poměrů. Četné zmínky, byť ne vždy dostatečně vyhodnocené, ukazují na praktickou toleranci mezi oběma konfesemi, ať již jde o spolupráci Michaloviců s Janem ze Smiřic či Jiřím z Poděbrad, soužití převážně utrakvistického obyvatelstva rezidenční Mladé Boleslavi s katolickou vrchností či interkonfesionální sňatky. Oproti tomu začlenění Michaloviců do „velkých dějin“ příliš nového nepřináší – často jde jen o popis jednotlivých politických událostí s tím, že členové rodu u příslušných aktů rovněž asistovali. Autor se také neubránil řadě problematických

výkladů, které jsou u tohoto typu literatury časté, ať již jde o spekulativní psychologizaci při popisu jednání šlechticů, vyvozování závažných závěrů z pouhé absence jednotlivců v různých veřejných i soukromých aktech či zdůraznění korelace mezi politickou činností a zanedbáváním správy panství. Pro středověká dominia byl požehnáním především zkušený úředník, šlechtic měl bojovat o kapitál (ať již sociální či ekonomický) na jiných frontách – v úrovni zemské a dvorské politiky a správy. Je škoda, že autor nezahrnul do svého pojednání i osudy Janova bratra, strakonického velkopřevora Václava z Michalovic; poměrně krátký text knihy by to jistě nezatížilo. I když se jeho osudy odvíjely po odlišných cestách, právě tato skutečnosti by mohla odhalit řadu zajímavých okolností, které jsou pro studium nobility podstatné. Zmiňme např. rodové strategie při získávání církevních obročí pro „nadbytečné“ potomky či jejich pozdější možné dilema při identifi kaci s církví či rodem, která mohla být v konfl iktu – v případě Michaloviců tím spíše, že se Václav ocitl na konci . let patnáctého století v opačném politickém bloku než Jindřich. V souvislosti s Václavovým úřadem by jistě bylo zajímavé i blíže prozkoumat jeho roli v rozchvácení držby mladoboleslavských johanitů právě ve prospěch Michaloviců. Monografie Zdeňka Berana představuje faktograficky spolehlivou a tematicky vyváženou práci, jejíž klady spočívají především v řadě zajímavých poznatků ke konfesním poměrům a v zachycení majetkového i správního zázemí dvou generací pánů z Michalovic. Vynecháním osudů Václava nicméně byla promarněna šance poznat dynamiku vztahů uvnitř šlechtického rodu, které v tomto případě nabízely jedinečný materiál. Robert Novotný



Smb 10 322 323  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you