Page 1

zprĂĄvy a referĂĄty jazyku i případnĂŠmu publikaÄ?nĂ­mu uplatnÄ›nĂ­ nemohou oslovit ĹĄirĹĄĂ­ veĹ™ejnost. VĂ˝jimku tak nynĂ­ tvoří aĹž edice Heleny KrmĂ­Ä?kovĂŠ a Mirka ÄŒejky, dĂ­ky nĂ­Ĺž mĂĄ i laickĂ˝ Ä?tenĂĄĹ™ po ĹĄedesĂĄti letech v rukou samostatnĂŠ kniĹžnĂ­ vydĂĄnĂ­ dvou jazykovÄ› Ä?eskĂ˝ch JakoubkovĂ˝ch pracĂ­: O boŞí krvi a ZprĂĄvu, jak SnÄ›m konstantskĂ˝ o svĂĄtosti veÄ?eĹ™e Kristovy nařídil. Oba traktĂĄty editorka spisu v ĂşvodnĂ­ studii bezpeÄ?nÄ› pĹ™ipsala mistru Jakoubkovi a pokusila se je takĂŠ dĹŻvÄ›ryhodnÄ› datovat: spis O boŞí krvi do prvnĂ­ch mÄ›sĂ­cĹŻ roku !, ZprĂĄvu pak do lĂŠta tĂŠhoĹž roku. Dokazuje, Ĺže oba texty byly primĂĄrnÄ› urÄ?eny laikĹŻm. Jim poskytovaly argumenty (biblickĂŠ a cĂ­rkevnĂ­ch autorit) ve prospÄ›ch laickĂŠho kalicha pĹ™ed i po vydĂĄnĂ­ kostnickĂŠho dekretu Cum in nonnullis z !. Ä?ervna !, jĂ­mĹž byl kalich koncilem zapovÄ›zen. Popularizaci a zlidovÄ›nĂ­ tĂŠmatu vĹĄak podporuje kromÄ› jazyka i editorkou zmĂ­nÄ›nĂ˝ a dosud neznĂĄmĂ˝ fakt, Ĺže traktĂĄt O boŞí krvi je z velkĂŠ Ä?ĂĄsti Ä?eskĂ˝m pĹ™ekladem starĹĄĂ­ Jakoubkovy prĂĄce, traktĂĄtu Quod non solum sacerdotes. A Ĺže vedle Jakoubkovy Ä?eskĂŠ ZprĂĄvy „panu milĂŠmu“ mĂĄme z reakcĂ­ na kostnickĂ˝ dekret dochovĂĄno takĂŠ uÄ?enĂŠ dĂ­lo nÄ›meckĂŠho mistra MikulĂĄĹĄe z DrĂĄĹžÄ?an, jeho Apologii pro communione plebis sub utraque specie contra conclusiones doctorum in Constantiensi concilio editas. Vedle klĂ­Ä?ovĂŠ otĂĄzky laickĂŠho kalicha je vĹĄak novĂŠ kniĹžnĂ­ vydĂĄnĂ­ dvou JakoubkovĂ˝ch eucharistickĂ˝ch pracĂ­ takĂŠ svÄ›dectvĂ­m o otĂĄzkĂĄch dalĹĄĂ­ch: o postoji husitskĂŠho mistra k cĂ­rkevnĂ­ autoritÄ› (koncilu) Ä?i o jeho znĂĄmĂŠm myĹĄlenkovĂŠm sepÄ›tĂ­ s dĂ­lem jeho uÄ?itele, paříŞskĂŠho mistra MatÄ›je z Janova. NovĂĄ prĂĄce naĹĄĂ­ pĹ™ednĂ­ znalkynÄ› „poÄ?ĂĄtkĹŻ kalicha“ Heleny KrmĂ­Ä?kovĂŠ, k nĂ­Ĺž pĹ™izvala zkuĹĄenĂŠho editora ranÄ› novovÄ›kĂ˝ch textĹŻ ( Jana Blahoslava a Adama Michny z Otradovic) Mirka ÄŒejku, je dalĹĄĂ­m posunem naĹĄich znalostĂ­ o bouĹ™livĂŠ dobÄ› a jednĂŠ z klĂ­Ä?ov Ă˝ch otĂĄzek v husitstvĂ­. DlouholetĂŠ badatelskĂŠ ĂşsilĂ­ editorky zmapovat, popsat, chronologicky pĹ™esnÄ› urÄ?it a přísluĹĄnĂ˝mi edicemi ilustrovat poÄ?ĂĄtky utrakvismu zrodilo dalĹĄĂ­ cennou prĂĄci, k nĂ­Ĺž se budeme v odbornĂ˝ch kruzĂ­ch vracet. Volba editovanĂ˝ch JakoubkovĂ˝ch textĹŻ a jejich kniĹžnĂ­ vydĂĄnĂ­ mĂĄ vĹĄak vĂ˝hled i k pĹ™ijetĂ­ za hranicemi odbornĂŠ medievistiky, mezi studenty i laickĂ˝mi zĂĄjemci o husitskou literaturu obecnÄ›. Jim vychĂĄzĂ­ vstříc i slovnĂ­Ä?ek „mĂŠnÄ› znĂĄmĂ˝ch vĂ˝razĹŻ v Ä?eskĂ˝ch textech“, kterĂ˝ s tĂ­mto ohledem doplĹˆuje jinak na odbornĂŠ výťi zpracovanou

i z estetickÊho pohledu kvalitní pråci z dějin husitskÊho myťlení. Ota Halama

Chronik des Konstanzer Konzils – von Ulrich Richental, hg. 2omas Martin Buck, Jan 2orbecke Verlag, OstďŹ ldern  (= Konstanzer Geschichts- und Rechtsquellen ) ! s., --!-0-

Ulrich Richental, KostnickĂĄ kronika, pĹ™eklad MĂĄria PapsonovĂĄ, ĂşvodnĂ­ studie a poznĂĄmky FrantiĹĄek Ĺ mahel – Daniela Dvo–åkovĂĄ, VydavateÄžstvo Rak, Budmerice   s., ISBN --!!-- Kronika Ulricha Richentala je v Ä?eskĂŠm prostĹ™edĂ­ znĂĄma pĹ™edevĹĄĂ­m obrazovĂ˝m ztvĂĄrnÄ›nĂ­m poslednĂ­ch okamĹžikĹŻ Ĺživota Jana Husa a JeronĂ˝ma PraĹžskĂŠho. Ve stĂ­nu oblĂ­benĂ˝ch ilustracĂ­ stojĂ­ vlastnĂ­ pĂ­semnĂŠ svÄ›dectvĂ­ kostnickĂŠho kronikĂĄĹ™e o obou Ä?eskĂ˝ch reformĂĄtorech, neboĹĽ jeho spolehlivost je velmi spornĂĄ. To ostatnÄ› platĂ­ z hlediska faktograďŹ e o RichentalovÄ› dĂ­lu jako celku, na coĹž zejmĂŠna pozitivistickĂŠ dÄ›jepisectvĂ­ mnohokrĂĄt poukĂĄzalo. NicmĂŠnÄ› co vadilo nÄ›kdejĹĄĂ­m historikĹŻm, kteří v kronice hledali spolehlivĂŠ informace k politickĂ˝m dÄ›jinĂĄm, dnes uĹž nenĂ­ vnĂ­mĂĄno jako nedostatek, prĂĄvÄ› naopak. Příklon k dÄ›jinĂĄm kaĹždodennosti nejdříve pĹ™ispÄ›l k ocenÄ›nĂ­ barvitĂŠho vylĂ­Ä?enĂ­ Ĺživota v koncilnĂ­m mÄ›stÄ›, skuteÄ?nou pokladnicĂ­ je ovĹĄem kronika pro vĂ˝zkum symbolickĂŠ komunikace, jenĹž v poslednĂ­ch desetiletĂ­ch vlĂĄdne medievistikou v nÄ›meckojazyÄ?nĂŠ oblasti. Po dvou vydĂĄnĂ­ch jednotlivĂ˝ch exemplåřů kroniky (roku  R. M. Buck z aulendorfskĂŠho a 0 O. Feger z kostnickĂŠho rukopisu) nynĂ­ zĂ­skĂĄvĂĄ bĂĄdĂĄnĂ­ kritickou edici, jeĹž vychĂĄzĂ­ ze vĹĄech znĂĄmĂ˝ch rukopisĹŻ i tiskĹŻ Richentalova dĂ­la. Svou pozornost editor 2omas Martin Buck pĹ™itom upĹ™el nejen k verzĂ­m ilustrovanĂ˝m, kterĂŠ v dosavadnĂ­m zĂĄjmu badatelĹŻ jednoznaÄ?nÄ› dominovaly, ale i k ponÄ›kud opomĂ­jenĂ˝m rukopisĹŻm bez obrazovĂŠho doprovodu. PĹ™es znalost kompletnĂ­ho dochovĂĄnĂ­ kroniky stĂĄl vydavatel pĹ™ed nelehkou volbou ediÄ?nĂ­ho přístupu, neboĹĽ se jednĂĄ o „otevĹ™enĂ˝â€œ text,

!


Studia Mediaevalia Bohemica jenĹž byl upravovĂĄn a pĹ™izpĹŻsobovĂĄn zĂĄmÄ›rĹŻm pozdÄ›jĹĄĂ­ch redaktorĹŻ. SamotnĂ˝ autograf vznikl pravdÄ›podobnÄ› na konci dvacĂĄtĂ˝ch let !. stoletĂ­, dochovanĂŠ exemplĂĄĹ™e pochĂĄzĂ­ aĹž z ĹĄedesĂĄtĂ˝ch let, kdy se objevuje v krĂĄtkĂŠm Ä?asovĂŠm rozmezĂ­ vÄ›tĹĄina rukopisĹŻ. Buck vysvÄ›tluje tento rozkvÄ›t zĂĄjmu o kroniku sloĹžitĂ˝mi politickĂ˝mi a hospodĂĄĹ™skĂ˝mi pomÄ›ry Kostnice po polovinÄ› !. stoletĂ­, kdy mÄ›la bĂ˝t pĹ™ipomĂ­nka slavnĂŠho obdobĂ­ nĂĄplastĂ­ na neradostnou souÄ?asnost, a zdĹŻrazĹˆuje klĂ­Ä?ovou roli Richentalova nĂĄsledovnĂ­ka, kostnickĂŠho kronikĂĄĹ™e Gebharda Dachera. Buck se nepokusil ve stopĂĄch Rudolfa Kautzsche o hypotetickĂŠ stemma rukopisnĂ˝ch verzĂ­, ale podle formĂĄlnĂ­ struktury rozdÄ›lil jednotlivĂŠ varianty do tří skupin: PrvnĂ­ se vyznaÄ?uje subjektivnĂ­ formou (. os. singulĂĄru), druhĂĄ pĹ™evĂĄĹžnÄ› objektivnĂ­ formou (. os. singulĂĄru), tĹ™etĂ­ kombinuje obÄ› formy, pĹ™iÄ?emĹž jde o redakÄ?nÄ› upravenou verzi, zkrĂĄcenou textovÄ› i obrazovÄ› (nÄ›kde ilustrace ĂşplnÄ› chybÄ›jĂ­). TěŞiĹĄtÄ› zĂĄjmu u tĹ™etĂ­ skupiny, z nĂ­Ĺž vyĹĄel i nejstarĹĄĂ­ tisk (), se pĹ™esunulo na seznamy ĂşÄ?astnĂ­kĹŻ a heraldickou Ä?ĂĄst, coĹž odpovĂ­dalo zmÄ›nÄ›nĂ˝m potĹ™ebĂĄm publika. Celkem ĹĄestnĂĄct rukopisĹŻ a tĹ™i starĂŠ tisky bylo jen těŞko moĹžnĂŠ pĹ™evĂŠst na spoleÄ?nĂŠho jmenovatele a editor proto zvolil jako vĂ˝chozĂ­ aulendorfskĂ˝ rukopis, kterĂ˝ je pravdÄ›podobnÄ› nejstarĹĄĂ­ a patrnÄ› i nejbliŞťí originĂĄlnĂ­mu textu. RĹŻznoÄ?tenĂ­ jsou zachycena v kritickĂŠm aparĂĄtu, byĹĽ jen vĂ˝bÄ›rovÄ›, neboĹĽ ten by se rozrostl nad Ăşnosnou mĂ­ru. AĹž podrobnÄ›jĹĄĂ­ srovnĂĄnĂ­ ukĂĄĹže, nakolik jde skuteÄ?nÄ› o velkĂ˝ krok oproti kvalitnĂ­ edici z roku , kterĂĄ vychĂĄzĂ­ ze stejnĂŠho rukopisu. Vydavatel nicmĂŠnÄ› uznĂĄvĂĄ limity svĂŠho přístupu a deklaruje případnou uĹžiteÄ?nost paralelnĂ­ edice nejdĹŻleĹžitÄ›jĹĄĂ­ch textĹŻ (takto u nĂĄs byla vydĂĄna napĹ™. nejstarĹĄĂ­ vrstva StarĂ˝ch letopisĹŻ Ä?eskĂ˝ch). ProblĂŠm sui generis pĹ™edstavovalo zpřístupnÄ›nĂ­ seznamu ĂşÄ?astnĂ­kĹŻ, kterĂ˝ tvoří nedĂ­lnou souÄ?ĂĄst kroniky a jehoĹž rozbor patří k nejvÄ›tĹĄĂ­m deziderĂĄtĹŻm bĂĄdĂĄnĂ­ o kostnickĂŠm koncilu. Buck se pokusil rĹŻznĂ˝mi typy pĂ­sma a interpunkÄ?nĂ­mi znamĂŠnky naznaÄ?it strukturu rukopisu, aby zĹŻstala zachovĂĄna co nejvyĹĄĹĄĂ­ mĂ­ra informacĂ­ a nesetĹ™ely se tak napĹ™. rodinnĂŠ, stavovskĂŠ Ä?i profesnĂ­ vazby mezi jednotlivĂ˝mi jmĂŠny. Na jejich urÄ?enĂ­ pĹ™irozenÄ› rezignoval, neboĹĽ podobnĂĄ prĂĄce nenĂ­ v silĂĄch jednotlivce, ale musĂ­ vychĂĄzet ze zemskĂ˝ch, resp. regionĂĄlnĂ­ch sond. I kdyĹž leccos slibuje ohlaĹĄovanĂĄ prosopograďŹ e jmen s erby od vĂ˝znamnĂŠho dĂĄnskĂŠho heraldika

0

Steena Clemennsona, spolehlivĂŠ personĂĄlnĂ­ urÄ?enĂ­ ĂşÄ?astnĂ­kĹŻ zaznamenanĂ˝ch na strĂĄnkĂĄch kroniky je prozatĂ­m v nedohlednu. PreciznĂ­ a dlouholetĂ˝ vĂ˝zkum Richentalova dĂ­la (Buck publikoval na tucet studiĂ­, kterĂŠ pĹ™ibliĹžovaly jednotlivĂŠ rukopisy Ä?i problĂŠmovĂŠ okruhy), zavrĹĄenĂ˝ kritickou edicĂ­, antikvoval Ĺ™adu dosavadnĂ­ch poznatkĹŻ o kronice, coĹž ovĹĄem vĹŻbec nesniĹžuje hodnotu pĹ™ekladu do slovenĹĄtiny, jenĹž vyĹĄel tÄ›snÄ› pĹ™ed BuckovĂ˝m poÄ?inem. KoncilnĂ­ kronika obsahuje vĹŻbec prvnĂ­ zmĂ­nku o Slovensku, coĹž bylo jednou z motivacĂ­ vydĂĄnĂ­ knihy. Nutno ovĹĄem ihned dodat, Ĺže nejde o podporu dneĹĄnĂ­ho kultu „starĂ˝ch SlovĂĄkĹŻâ€œ, byĹĽ publikaci podpoĹ™il jeho hlavnĂ­ hlasatel, premiĂŠr Robert Fico. Daniela DvořåkovĂĄ problematiku oznaÄ?ovĂĄnĂ­ Slovenska a slovanskĂ˝ch zemĂ­ ve stĹ™edovÄ›ku proto radÄ›ji osvÄ›tluje vlastnĂ­ kapitolkou. Vedle nĂ­ vÄ›nuje znaÄ?nĂ˝ prostor nejvĂ˝znamnÄ›jĹĄĂ­m uherskĂ˝m ĂşÄ?astnĂ­kĹŻm koncilu a snaŞí se uvĂŠst na pravou mĂ­ru i obraz UhrĹŻ, kterĂ˝ z Richentalova pera nevychĂĄzĂ­ nijak příznivÄ›. Podle DvořåkovĂŠ je jeho pohled zkreslenĂ˝, plnĂ˝ pĹ™edsudkĹŻ a svĂ˝m zpĹŻsobem charakteristickĂ˝ pro stĹ™edovÄ›k, v nÄ›mĹž panovala averze k cizĂ­mu. Zde je ovĹĄem tĹ™eba kronikĂĄĹ™e ospravedlnit: pokud se UhĹ™i chovali podle jinĂŠho kulturnĂ­ho vzorce, neĹž jakĂ˝ se oÄ?ekĂĄval v Kostnici, je pochopitelnĂŠ, Ĺže se ocitli v nemilosti jak měťżanĹŻ, tak ĂşÄ?astnĂ­kĹŻ cĂ­rkevnĂ­ho shromĂĄĹždÄ›nĂ­. ZĂĄkladnĂ­ informace o koncilu, kronice i jejĂ­m autorovi podal v pĹ™ehlednĂŠ zkratce FrantiĹĄek Ĺ mahel. Ve ďŹ liaci rukopisĹŻ se opĂ­rĂĄ o jiĹž zmiĹˆovanou prĂĄci R. Kautzsche, kterĂĄ je spolehlivĂ˝m vodĂ­tkem, byĹĽ drobnĂŠ korekce novÄ›jĹĄĂ­ bĂĄdĂĄnĂ­ vÄ?etnÄ› pracĂ­ T. M. Bucka pĹ™ineslo. ÄŒtenĂĄĹ™ knihy v ĂşvodnĂ­ch kapitolĂĄch D. DvořåkovĂŠ a F. Ĺ mahela zĂ­skĂĄ vĹĄechny potĹ™ebnĂŠ souvislosti, kterĂŠ mu usnadnĂ­ Ä?tenĂ­ nanejvýť zajĂ­mavĂŠho, byĹĽ z dneĹĄnĂ­ho hlediska ponÄ›kud netradiÄ?nĂ­ho textu. SamotnĂ˝ pĹ™eklad MĂĄrie PapsonovĂŠ vychĂĄzĂ­ z Fegerovy edice, zohledĹˆuje tedy kostnickĂ˝ rukopis (K). RichentalĹŻv jazyk je pomÄ›rnÄ› sloĹžitĂ˝ a lze jen ocenit, jak se s nĂ­m pĹ™ekladatelka vyrovnala. Text je srozumitelnĂ˝, aniĹž by pĹ™itom stĂ­ral autentiÄ?nost pĹŻvodnĂ­ho kronikĂĄĹ™ova zĂĄznamu, porozumÄ›nĂ­ obsahu nadto usnadĹˆujĂ­ velkoryse koncipovanĂŠ vysvÄ›tlivky a komentĂĄĹ™e pod Ä?arou. Do pĹ™ekladu nebyly z pochopitelnĂ˝ch dĹŻvodĹŻ zaĹ™azeny vĂ˝Ä?ty ĂşÄ?astnĂ­kĹŻ, kterĂŠ alespoĹˆ Ä?ĂĄsteÄ?nÄ› nahrazuje vĂ˝bÄ›rovĂ˝ pĹ™ehled Ä?lenĹŻ Zikmundova uherskĂŠho poselstva.


zprĂĄvy a referĂĄty GraďŹ ckĂĄ podoba publikacĂ­ patří mezi silnĂŠ strĂĄnky vydavatelstvĂ­ Rak a pĹ™eklad Richentalova dĂ­la nenĂ­ vĂ˝jimkou. BohatĂ˝ obrazovĂ˝ doprovod vychĂĄzĂ­ z kolorovanĂ˝ch dĹ™evoĹ™ezĹŻ nejstarĹĄĂ­ho tisku kroniky (), coĹž je z hlediska reprodukÄ?nĂ­ch prĂĄv pochopitelnĂĄ volba, v Ăşvodu jsou pĹ™ipojeny i ukĂĄzky z nÄ›kolika rukopisĹŻ, pĹ™etiĹĄtÄ›nĂŠ z Fegerovy edice. PĹ™ipomĂ­nku lze vznĂŠst snad jen k chybnĂŠmu dvojobrĂĄzku na s. – , kde popisek uvĂĄdĂ­ Udelenie lĂŠna Fridrichovi HohenzollernskĂŠmu, aÄ?koli se jednĂĄ o oblĂŠnÄ›nĂ­ rakouskĂŠho vĂŠvody Fridricha HabsburskĂŠho. Kdo by nicmĂŠnÄ› chtÄ›l vidÄ›t sprĂĄvnĂ˝ obrĂĄzek, podobnÄ› jako dalĹĄĂ­ zde nepublikovanĂŠ ilustrace, mĹŻĹže si vybrat z dnes jiĹž tří internetovÄ› dostupnĂ˝ch reprodukcĂ­ prvotisku kroniky. PrĂĄvÄ› od digitalizovanĂŠho zpřístupnÄ›nĂ­ jednotlivĂ˝ch exemplåřů si lze slibovat dalĹĄĂ­ moĹžnosti v poznĂĄvĂĄnĂ­ kroniky; z rukopisĹŻ je prozatĂ­m dostupnĂ˝ praĹžskĂ˝ (P) a petrohradskĂ˝ (Pt), oba z fondĹŻ NĂĄrodnĂ­ knihovny ÄŒR, na CD-ROM pak kostnickĂ˝ (K). VĂ­tanĂĄ bude jistÄ› i komparace heraldickĂŠ Ä?ĂĄsti s dalĹĄĂ­mi dobovĂ˝mi erbovnĂ­ky. Jen pro příklad: GrĂźnenbergĹŻv proslulĂ˝ Wappenbuch z roku  uvĂĄdĂ­ u kolovratskĂŠho erbu tvar predikĂĄtu Kolobrandt, coĹž napovĂ­dĂĄ, kdo by mohl bĂ˝t zĂĄhadnĂ˝ Ä?eskĂ˝ ĹĄlechtic Woschga vom Kolobrat z Richentalovy kroniky (v poznĂĄmkĂĄch slovenskĂŠho pĹ™ekladu uveden s otaznĂ­kem jako Voksa z ValdĹĄtejna). Pokud zkomoleninu Woschga urÄ?Ă­me jako nÄ›kterou z variant jmĂŠna Jan (Jeschko, Geschko), mĹŻĹžeme onoho ĹĄlechtice ztotoĹžnit s HanuĹĄem z Kolovrat, pozdÄ›jĹĄĂ­m ZikmundovĂ˝m stranĂ­kem a porevoluÄ?nĂ­m hejtmanem praĹžskĂ˝ch mÄ›st. BlíŞícĂ­ se vĂ˝roÄ?Ă­ kostnickĂŠho koncilu bezesporu zvedne zĂĄjem o Richentalovo dĂ­lo a mĹŻĹžeme tedy pĹ™ivĂ­tat, Ĺže mĂĄme s pĹ™edstihem k dispozici jak kvalitnĂ­ edici, tak i slovenskĂ˝ pĹ™eklad nÄ›meckĂŠho textu. ZbĂ˝vĂĄ doufat, Ĺže se v dohlednĂŠ dobÄ› doÄ?kĂĄme rozboru jmennĂŠ Ä?ĂĄsti kroniky a bude tak splacen dalĹĄĂ­ z dluhĹŻ koncilnĂ­ho bĂĄdĂĄnĂ­. Robert NovotnĂ˝

MoravskĂ˝ zemskĂ˝ snÄ›m na prahu novovÄ›ku. Edice PamĂĄtek snÄ›movnĂ­ch z let –. Sv. . PamĂĄtky snÄ›movnĂ­ I, ed. Dalibor JaniĹĄ, HistorickĂ˝ Ăşstav AV ÄŒR, Praha  (= Prameny k Ä?eskĂ˝m dÄ›jinĂĄm 0.–. stoletĂ­, A/I-) ! s., ISBN --0-- Dalibor JaniĹĄ svoje vlohy pro ediÄ?nĂ­ Ä?innost prokĂĄzal jiĹž vydĂĄnĂ­m moravskĂŠho zemskĂŠho zřízenĂ­ z roku !! a nastavenou laĹĽku udrĹžel i v případÄ› edice PamĂĄtek snÄ›movnĂ­ch, kterĂĄ naplĹˆuje nejpřísnÄ›jĹĄĂ­ formĂĄlnĂ­ poĹžadavky a zpřístupĹˆuje historikĹŻm nejrĹŻznÄ›jĹĄĂ­ho zaměřenĂ­ cennou materii k dÄ›jinĂĄm Moravy. Je nabĂ­ledni, Ĺže pĹ™edloĹženĂĄ edice potěťí v prvnĂ­ Ĺ™adÄ› zĂĄjemce o obdobĂ­ ranĂŠho novovÄ›ku, je ale tĹ™eba podotknout, Ĺže ani pro poznĂĄnĂ­ moravskĂŠho stĹ™edovÄ›ku nenĂ­ bez vĂ˝znamu. NemĹŻĹže bĂ˝t totiĹž pochyb o tom, Ĺže Ĺ™ada institutĹŻ a prĂĄvnĂ­ch norem, jimiĹž se stavovĂŠ MoravskĂŠho markrabstvĂ­ pĹ™i svĂ˝ch setkĂĄnĂ­ch v prvnĂ­ polovinÄ› 0. stoletĂ­ zabĂ˝vali, mÄ›la starĹĄĂ­ pĹŻvod a v Ĺ™adÄ› případĹŻ snÄ›movnĂ­ usnesenĂ­ pouze autoritativnÄ› potvrzovalo to, co bylo jiĹž mnohĂĄ lĂŠta stabilnĂ­ praxĂ­. Bylo by jistÄ› chybou, pouŞívat zpÄ›tnou projekci stavu z poloviny 0. stoletĂ­ do stoletĂ­ pĹ™edchozĂ­ho Ä?i doby jeĹĄtÄ› starĹĄĂ­ mechanicky, ploĹĄnÄ›, ba takříkajĂ­c bezhlavÄ›, v Ĺ™adÄ› případĹŻ je ale toto promĂ­tnutĂ­ zcela legitimnĂ­. Kniha je rozdÄ›lena na dvÄ› zĂĄkladnĂ­ Ä?ĂĄsti, Ăşvod a samotnou edici, kaĹždĂĄ z nich je pak dĂĄle strukturovĂĄna do dvou pomÄ›rnÄ› vĂ˝raznÄ› separovanĂ˝ch celkĹŻ (kapitol). Tato struktura se ukazuje promyĹĄlenou a plnÄ› odpovĂ­dĂĄ ĹĄirokĂŠ ĹĄkĂĄle informacĂ­, kterou editor Ä?tenĂĄĹ™i publikace zpřístupnil. PrvnĂ­ Ä?ĂĄst Ăšvodu tvoří studie MoravskĂ˝ zemskĂ˝ snÄ›m na prahu novovÄ›ku (historiograďŹ e a ediÄ?nĂ­ zpřístupnÄ›nĂ­ – s. –). JaniĹĄ Ä?tenĂĄĹ™e zasvÄ›cenÄ› a zĂĄroveĹˆ Ä?tivÄ› provĂĄdĂ­ dosavadnĂ­mi pokusy o zpracovĂĄnĂ­ dÄ›jin moravskĂŠho snÄ›movnictvĂ­, pĹ™iÄ?emĹž svĹŻj pĹ™ehled v Ĺ™adÄ› případĹŻ rozĹĄiĹ™uje i o dĂ­la, jeĹž se nedotĂ˝kajĂ­ přímo snÄ›movnictvĂ­, ale umoĹžĹˆujĂ­ poznĂĄnĂ­ jak moravskĂ˝ch, tak i Ä?eskĂ˝ch prĂĄvnĂ­ch pomÄ›rĹŻ v obdobĂ­ !.–. stoletĂ­. Z tohoto pohledu je moĹžnĂŠ uvaĹžovat nad tĂ­m, zda nenĂ­ nĂĄzev tĂŠto kapitoly oproti jejĂ­mu reĂĄlnĂŠmu obsahu příliĹĄ ĂşzkĂ˝. NemĹŻĹže bĂ˝t jistÄ› nĂĄmitek proti tomu, aby byl pod tento titul subsumovĂĄn text vÄ›novanĂ˝ BrandlovÄ› edici Ĺ˝erotĂ­nova spisu o prĹŻbÄ›hu moravskĂŠho zemskĂŠho snÄ›mu v roce 0, pamÄ›tem Hynka ml.



Smb 10 315 317