Page 1

Studia Mediaevalia Bohemica Studie druhĂŠ Ä?ĂĄsti jsou jiĹž tematicky rozptĂ˝leny podstatnÄ› vĂ­ce a vesmÄ›s se zaměřujĂ­ na úŞeji vymezenĂŠ otĂĄzky, pĹ™iÄ?emĹž sledujĂ­ takĹ™ka bezvĂ˝hradnÄ› linii vlivĹŻ, kontaktĹŻ a vztahĹŻ mezi Ä?eskĂ˝mi zemÄ›mi a říťí. Vedle dĹŻkladnÄ› materiĂĄlovÄ› zaloĹženĂ˝ch příspÄ›vkĹŻ ke stĹ™edovÄ›kĂŠ epigraďŹ ce a datacĂ­m na nĂĄstÄ›nnĂ˝ch malbĂĄch, resp. dalĹĄĂ­ch k seznamĹŻm svÄ›cencĹŻ a bernĂ­m registrĹŻm, si pozornost zaslouŞí studie Roberta Ĺ imĹŻnka, kterĂ˝ rozebĂ­rĂĄ (ne)standardnost stĹ™edovÄ›kĂ˝ch testamentĹŻ, Uweho Trespa k osudĹŻm hrabÄ›cĂ­ho rodu Ĺ likĹŻ na pĹ™elomu !.–0. stoletĂ­ a Pavla Soukupa, jenĹž se nĂĄpaditÄ› zamýťlĂ­ nad rolĂ­ kĂĄzĂĄnĂ­ pĹ™i ĹĄĂ­Ĺ™enĂ­ myĹĄlenek devotio moderna v praĹžskĂŠm prostĹ™edĂ­. TĹ™etĂ­ oddĂ­l se jiĹž vÄ›nuje jen problĂŠmĹŻm umÄ›leckohistorickĂ˝m – biskupu Janu IV. z DraĹžic jako mecenĂĄĹĄovi, vlivĹŻm LukĂĄĹĄe Cranacha st. na Ä?eskou malbu v prvnĂ­ pĹŻli 0. stoletĂ­, hradĹŻm VĂĄclava IV. a malĂ­Ĺ™skĂŠ vĂ˝zdobÄ› kostela sv. Jakuba ve SlavÄ›tĂ­nÄ› s pozoruhodnou znakovou galeriĂ­ v chĂłru. PĹ™emĂ­ra sbornĂ­kĹŻ a „kolektivnĂ­ch monograďŹ Ă­â€œ si v poslednĂ­ch letech vybĂ­rĂĄ svou daĹˆ v efemĂŠrnĂ­ Ĺživotnosti vÄ›tĹĄiny otiĹĄtÄ›nĂ˝ch příspÄ›vkĹŻ, kterĂŠ Ä?asto jen shrnujĂ­ znĂĄmĂŠ teze s nÄ›kolika novĂ˝mi drobnostmi, případnÄ› se pod vzneĹĄenÄ› znÄ›jĂ­cĂ­mi nĂĄzvy skrĂ˝vajĂ­ starĂŠ znĂĄmĂŠ, tradiÄ?nÄ› koncipovanĂŠ stati. Tato bolest se v nÄ›kterĂ˝ch Ä?ĂĄstech nevyhĂ˝bĂĄ ani anotovanĂŠ knize. Koncept kulturnĂ­ho transferu je ovĹĄem vĂ˝zvou k postoupenĂ­ za tradiÄ?nÄ› pojatĂŠ srovnĂĄvacĂ­ studie, vĂ˝zvou, jiĹž vÄ›tĹĄina autorĹŻ pĹ™ijala a zdaĹ™ile se s nĂ­ vyrovnala. TomĂĄĹĄ BorovskĂ˝

Lenka BobkovĂĄ – Martin ÄŒapskĂ˝ – Irena Korbelå–ovĂĄ a kol., HejtmanskĂĄ sprĂĄva ve vedlejĹĄĂ­ch zemĂ­ch Koruny Ä?eskĂŠ, SlezskĂĄ univerzita v OpavÄ›, Opava  (= Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, Supplementa ) 0 s., ISBN ---!0-! Problematice Koruny KrĂĄlovstvĂ­ Ä?eskĂŠho a zpĹŻsobu jejĂ­ho fungovĂĄnĂ­ je v poslednĂ­ch letech vÄ›novĂĄna zvýťenĂĄ pozornost Ĺ™ady domĂĄcĂ­ch i zahraniÄ?nĂ­ch badatelĹŻ. PříspÄ›vky v anotovanĂŠm sbornĂ­ku HejtmanskĂĄ sprĂĄva ve vedlejĹĄĂ­ch zemĂ­ch Koruny Ä?eskĂŠ, pĹŻvodnÄ› pĹ™ednesenĂŠ .– . Ä?ervna  na stejnojmennĂŠm kolokviu



v OpavÄ›, pĹ™ibliĹžujĂ­ jeden z typĹŻ stĹ™edovÄ›kĂŠ sprĂĄvy, jejĂ­mĹž prostĹ™ednictvĂ­m vykonĂĄval Ä?eskĂ˝ krĂĄl (Ä?i v případÄ› lennĂ­ch knĂ­ĹžectvĂ­ jejich zemÄ›pĂĄn) v dobÄ› svĂŠ nepřítomnosti jak sprĂĄvu vedlejĹĄĂ­ch zemĂ­ Koruny, tak ĂşzemĂ­ spadajĂ­cĂ­ch pod jeho bezprostĹ™ednĂ­ vlĂĄdu. ĂšvodnĂ­ text Ireny KorbelĂĄĹ™ovĂŠ je obecnĂ˝m nĂĄstinem vĂ˝voje hejtmanskĂŠ sprĂĄvy ve Slezsku od jejĂ­ch poÄ?ĂĄtkĹŻ ve . stoletĂ­, kdy pĹŻsobnost zemskĂŠho hejtmana jeĹĄtÄ› nebyla pĹ™esnÄ› deďŹ novĂĄna, pĹ™es jeho charakteristiku jako úřadu krĂĄlovskĂŠho Ä?i knĂ­ĹžecĂ­ho aĹž po jeho pĹ™emÄ›nu nejprve v instituci s celozemskou pĹŻsobnostĂ­ (!. stoletĂ­) a nĂĄslednÄ› v absolutisticky chĂĄpanĂ˝ vrchnĂ­ úřad (Oberamt) s pĹ™evĂĄĹžnÄ› reprezentaÄ?nĂ­mi a dohlĂ­ĹžecĂ­mi Ăşkoly, zruĹĄenĂ˝ v roce . Robert AntonĂ­n zaměřil svoji pozornost na dvory poslednĂ­ch pĹ™emyslovskĂ˝ch panovnĂ­kĹŻ, v jejichĹž sluĹžbĂĄch se setkĂĄvĂĄme s úřadem zemskĂŠho hejtmana ve druhĂŠ polovinÄ› . stoletĂ­, a to v souvislosti s jejich expanzivnĂ­ politikou do alpskĂ˝ch zemĂ­ a poslĂŠze do Polska. Autor dochĂĄzĂ­ k zĂĄvÄ›ru, Ĺže v tomto obdobĂ­ nelze hovoĹ™it o dosazovĂĄnĂ­ konkrĂŠtnĂ­ch osob do hejtmanskĂŠho úřadu, jenĹž zatĂ­m nebyl pevnÄ› vymezen, nĂ˝brĹž o jejich pověřovĂĄnĂ­ úřadem, vÄ›tĹĄinou v souvislosti s urÄ?itĂ˝m Ăşkolem Ä?i s konkrĂŠtnĂ­ politickou situacĂ­. VĹĄĂ­mĂĄ si rovněŞ hejtmanovy funkce u zemskĂŠho soudu a pĹ™i smĂ­rÄ?Ă­m řízenĂ­. PrvnĂ­m bezprostĹ™ednĂ­m majetkem Ä?eskĂŠho krĂĄle ve Slezsku, kterĂ˝ byl v dobÄ› jeho nepřítomnosti spravovĂĄn prostĹ™ednictvĂ­m zemskĂŠho hejtmana, bylo vratislavskĂŠ knĂ­ĹžectvĂ­. Mlada HolĂĄ ukazuje na příkladu konkrĂŠtnĂ­ch osob a nĂĄslednÄ› i rozborem zĂĄpisĹŻ register vratislavskĂŠ hejtmanskĂŠ kancelĂĄĹ™e, jakĂŠ pravomoci byly zĂĄstupci krĂĄle svěřeny, a Ĺže ne vĹždy musely jeho Ăşkoly souviset pouze s vlastnĂ­m Vratislavskem. Ve spojitosti s Ĺ™adou sporĹŻ mezi vratislavskĂ˝mi hejtmany a biskupem, případnÄ› vratislavskou mÄ›stskou radou, kterĂĄ byla po jistou dobu hejtmanskou funkcĂ­ rovněŞ pověřena, pak zdĹŻrazĹˆuje, nakolik bylo dĹŻleĹžitĂŠ, aby hejtman vahou svĂŠho úřadu pĹ™ipomĂ­nal obyvatelĹŻm tohoto dolnoslezskĂŠho knĂ­ĹžectvĂ­ svrchovanost Ä?eskĂŠho krĂĄle. Stranou autorÄ?iny pozornosti nezĹŻstaly ani situace, kdy byl mimo vratislavskĂŠ knĂ­ĹžectvĂ­ sĂĄm zemskĂ˝ hejtman. RĹŻznĂ˝m formĂĄm zastupovĂĄnĂ­ zemskĂŠho hejtmana, tentokrĂĄt ovĹĄem na MoravÄ› ve druhĂŠ polovinÄ› 0. a na poÄ?ĂĄtku . stoletĂ­, se pak vÄ›nuje i Marek StarĂ˝. V Ä?asovĂŠ nĂĄvaznosti se k vratislavskĂŠmu knĂ­ĹžectvĂ­ vracĂ­ Martin ÄŒapskĂ˝, jenĹž mapuje


zprĂĄvy a referĂĄty situaci tohoto teritoria po smrti Karla IV. a vĹĄĂ­mĂĄ si stĂĄle vĂ˝raznÄ›jĹĄĂ­ch politickĂ˝ch ambicĂ­ ekonomicky silnĂŠ Vratislavi, reprezentovanĂŠ jejĂ­ mÄ›stskou radou, kterĂŠ roku ! vyvrcholily zĂ­skĂĄnĂ­m úřadu vratislavskĂŠho hejtmanstvĂ­. UpozorĹˆuje na postupnou zmÄ›nu politickĂŠ situace rozdrobenĂŠho slezskĂŠho teritoria, kterĂĄ pomalu zaÄ?Ă­nĂĄ vykazovat tendence k jeho sjednocovĂĄnĂ­, i na Ăşlohu zemskĂŠho hejtmana, respektive postoje krĂĄle a zĂĄstupcĹŻ zemskĂ˝ch stavĹŻ k tomuto úřadu. DalĹĄĂ­m přímĂ˝m majetkem Ä?eskĂŠho krĂĄle ve Slezsku se na konci . stoletĂ­ stalo SvĂ­dnicko a Javorsko. Úřad hejtmana se zde objevuje poprvĂŠ v dobÄ› vlĂĄdy VĂĄclava IV., ale jak doklĂĄdĂĄ Jaroslav Zelenka, tendence k jeho zřízenĂ­ lze sledovat jiĹž bÄ›hem panovĂĄnĂ­ jeho otce. Do sprĂĄvy knĂ­ĹžectvĂ­, kterĂŠ mÄ›lo po smrti AneĹžky HabsburskĂŠ pĹ™ipadnout dÄ›tem Anny SvĂ­dnickĂŠ, Karel IV. zasahoval prostĹ™ednictvĂ­m jĂ­m jmenovanĂŠho úřednĂ­ka, majĂ­cĂ­ho dohlĂ­Ĺžet na kněŞnina rozhodnutĂ­. PonÄ›vadĹž existujĂ­ indicie, dle kterĂ˝ch byl po Ĺ™adu let tĂ­mto úřednĂ­kem vratislavskĂ˝ hejtman, klade si Zelenka otĂĄzku, zda nenĂ­ moĹžnĂŠ tuto situaci interpretovat jako pokus vytvoĹ™it pro sprĂĄvu krĂĄlovskĂ˝ch majetkĹŻ ve Slezsku jeden centrĂĄlnĂ­ úřad. Snaha soustĹ™edit úřady hejtmanĹŻ svĂ­dnicko-javorskĂŠho a vratislavskĂŠho do jednÄ›ch rukou je ostatnÄ› patrnĂĄ po celou dobu vlĂĄdy VĂĄclava IV., zatĂ­mco krĂĄl Zikmund se pokouĹĄel spĂ­ĹĄe o spojenĂ­ postĹŻ svĂ­dnicko-javorskĂŠho hejtmana a hornoluĹžickĂŠho fojta. OdpovÄ›di na otĂĄzky po obsahu a kontinuitÄ› úřadu zemskĂŠho hejtmana na ĂşzemĂ­ stĹ™edovÄ›kĂŠho Opavska, tedy nikoli v přímĂŠ krĂĄlovskĂŠ domĂŠnÄ›, hledĂĄ Petr KozĂĄk. DospĂ­vĂĄ k zĂĄvÄ›ru, Ĺže ne vĹždy se muselo jednat o „druhĂŠho muĹže“ knĂ­ĹžectvĂ­ s pevnÄ› stanovenĂ˝mi kompetencemi, nĂ˝brĹž v zĂĄvislosti na politicko-sprĂĄvnĂ­m vĂ˝voji ĹĄlo o úřednĂ­ka nejenom s rĹŻznou titulaturou, ale i s mÄ›nĂ­cĂ­mi se kompetencemi. O stĂĄlĂŠm úřadu opavskĂŠho zemskĂŠho hejtmana lze hovoĹ™it aĹž od poslednĂ­ tĹ™etiny !. stoletĂ­, a to v souvislosti s dlouhodobou absencĂ­ knĂ­Ĺžete v zemi. Problematiku zemskĂ˝ch hejtmanĹŻ ve slezskĂŠm prostĹ™edĂ­ pak zavrĹĄuje Jakub Mamula, kterĂ˝ na příkladu lehnickĂŠ kněŞny AlĹžbÄ›ty a jejĂ­ho stĹ™elĂ­nskĂŠho hejtmana Opitze von Czirnaw ukazuje na moĹžnost nefunkÄ?nosti modelu zemÄ›pĂĄn – zemÄ›panskĂ˝ úřednĂ­k, jeĹž mĹŻĹže vĂŠst aĹž k poĹĄkozovĂĄnĂ­ zĂĄjmĹŻ vladaĹ™e.

PĹ™estoĹže v LuĹžicĂ­ch se s titulem zemskĂŠho hejtmana – zĂĄhy oznaÄ?ovanĂŠho jako fojt – setkĂĄvĂĄme rovněŞ jiĹž ve druhĂŠ polovinÄ› . stoletĂ­, o ukotvenĂ­ tohoto úřadu v systĂŠmu sprĂĄvy lze hovoĹ™it aĹž v souvislosti s ovlĂĄdnutĂ­m BudyĹĄĂ­nska a ZhoĹ™elecka Janem LucemburskĂ˝m. Lenka BobkovĂĄ opÄ›t na příkladu konkrĂŠtnĂ­ch osob zastĂĄvajĂ­cĂ­ch funkci hornoluĹžickĂŠho zemskĂŠho fojta ukazuje vĂ˝voj tohoto úřadu od instituce hĂĄjĂ­cĂ­ ryze zĂĄjmy Ä?eskĂŠho panovnĂ­ka a zprostĹ™edkovĂĄvajĂ­cĂ­ kontakt tĂŠto vedlejĹĄĂ­ zemÄ› Koruny Ä?eskĂŠ s jejĂ­ ĂşstĹ™ednĂ­ vlĂĄdou aĹž po dobu, kdy úřad zaÄ?Ă­nĂĄ hrĂĄt v dĹŻsledku politickĂ˝ch zmÄ›n, na nichĹž mÄ›la svĹŻj nemalĂ˝ podĂ­l slabĂĄ vlĂĄda VĂĄclava IV. a nĂĄslednĂŠ husitskĂŠ vĂĄlky, dĹŻleĹžitou roli v procesu formovĂĄnĂ­ hornoluĹžickĂ˝ch zemskĂ˝ch stavĹŻ. StejnĂ˝ pracovnĂ­ postup volĂ­ pĹ™i lĂ­Ä?enĂ­ historie úřadu dolnoluĹžickĂŠho zemskĂŠho fojta v letech –0 LudÄ›k BĹ™ezina. ZatĂ­mco na poÄ?ĂĄtku jĂ­m sledovanĂŠho Ä?asovĂŠho Ăşseku mÄ›l vĂ˝hradnĂ­ prĂĄvo dosadit dolnoluĹžickĂŠho zemskĂŠho fojta Ä?eskĂ˝ krĂĄl, na jeho konci spoÄ?Ă­vala tato vĂ˝sada pĹ™evĂĄĹžnÄ› v rukou stavĹŻ, coĹž odliĹĄuje sprĂĄvnĂ­ vĂ˝voj DolnĂ­ LuĹžice od LuĹžice HornĂ­, kde ani emancipace stavovskĂŠ obce Ä?eskĂŠho panovnĂ­ka o toto privilegium nepĹ™ipravila. DalĹĄĂ­ okruh problĂŠmĹŻ, kterĂŠmu se BĹ™ezina vÄ›nuje, je proces profesionalizace úřadu dolnoluĹžickĂŠho zemskĂŠho fojta a s tĂ­m souvisejĂ­cĂ­ zmÄ›na jeho kompetencĂ­. Úřadu moravskĂŠho zemskĂŠho hejtmana je vÄ›novĂĄn text Jany a Dalibora JaniĹĄovĂ˝ch. Po struÄ?nĂŠm nĂĄstinu jeho poÄ?ĂĄtkĹŻ, jeĹž kladou do roku , kdy byl hejtmanem Moravy jmenovĂĄn Raimund z Lichtenburka (toto tvrzenĂ­ ovĹĄem ve svĂŠm textu odmĂ­tĂĄ Robert AntonĂ­n), se zaměřujĂ­ na popsĂĄnĂ­ oblastĂ­ pĹŻsobnosti a pravomocĂ­ moravskĂ˝ch zemskĂ˝ch hejtmanĹŻ v dobÄ› od !. do poÄ?ĂĄtku . stoletĂ­. PĹ™i jejich klasiďŹ kaci vychĂĄzejĂ­ z nedokonÄ?enĂŠho spisu Karla st. ze Ĺ˝erotĂ­na De iure nostro a dalĹĄĂ­ch moravskĂ˝ch prĂĄvnĂ­ch pramenĹŻ. UrÄ?itou vĂ˝hradu mĂĄm k propojenĂ­ jednotlivĂ˝ch příspÄ›vkĹŻ, zvlĂĄĹĄtÄ› prezentuje-li se kniha jako monograďŹ e. ZejmĂŠna zĂĄkladnĂ­ literatura k tĂŠmatu, stejnÄ› jako napĹ™. problematika terminologie, mÄ›ly bĂ˝t shrnuty ve spoleÄ?nĂŠm Ăşvodu, aby pak zbyteÄ?nÄ› nezatěŞovaly ĂşvodnĂ­ pasĂĄĹže jednotlivĂ˝ch textĹŻ. StruÄ?nĂŠ ĂşvodnĂ­ a zĂĄvÄ›reÄ?nĂŠ slovo tento deďŹ cit bohuĹžel nepĹ™eklenujĂ­. PĹ™estoĹže pĹ™edklĂĄdanĂĄ kniha shrnuje dosavadnĂ­ vĂ˝sledky vĂ˝zkumĹŻ fungovĂĄnĂ­ hejtmanskĂ˝ch úřadĹŻ v jednotlivĂ˝ch vedlejĹĄĂ­ch zemĂ­ch Koruny




Studia Mediaevalia Bohemica Ä?eskĂŠ, jejich detailnĂ­ fungovĂĄnĂ­ i vzĂĄjemnĂŠ srovnĂĄnĂ­ jeĹĄtÄ› bude pĹ™edmÄ›tem Ĺ™ady vĂ˝zkumĹŻ, a tak nelze neĹž souhlasit se slovy autorĹŻ, Ĺže se jednĂĄ o jakĂ˝si vĂ˝chozĂ­ bod pro dalĹĄĂ­ bĂĄdĂĄnĂ­. Jana KonvinĂĄ

Libor Jan – Dalibor JaniĹĄ a kolektiv, Ad iustitiam et bonum commune. PromÄ›ny zemskĂŠho prĂĄva v Ä?eskĂ˝ch zemĂ­ch ve stĹ™edovÄ›ku a ranĂŠm novovÄ›ku, HistorickĂ˝ Ăşstav AV ÄŒR, FilozoďŹ ckĂĄ fakulta MU, Matice moravskĂĄ, Brno  (= ZemÄ› a kultura ve stĹ™ednĂ­ EvropÄ› )  s., ISBN --0-0!- Publikaci, sledujĂ­cĂ­ rĹŻznĂŠ aspekty zemskĂŠho prĂĄva v Ä?eskĂ˝ch zemĂ­ch s ĹĄirokĂ˝m Ä?asovĂ˝m zĂĄbÄ›rem od konce . do poÄ?ĂĄtku . stoletĂ­, otevĂ­rĂĄ struÄ?nĂ˝ pĹ™ehled Ä?eskĂŠho, pĹ™edevĹĄĂ­m prĂĄvnÄ›historickĂŠho bĂĄdĂĄnĂ­ o tomto fenomĂŠnu z pera Libora Jana a Dalibora JaniĹĄe. Oba jsou zĂĄroveĹˆ autory vstupnĂ­ch příspÄ›vkĹŻ v prvnĂ­m ze Ä?tyĹ™ tematickĂ˝ch oddĂ­lĹŻ knihy, SoudnictvĂ­ a prameny zemskĂŠho prĂĄva. V analytickĂŠ stati Hereditates a soudy statut KonrĂĄda Oty se L. Jan ĂşspěťnÄ› snaŞí na zĂĄkladÄ› ĹĄirokĂŠho okruhu dobovĂ˝ch pramenĹŻ pĹ™esnÄ› postihnout vĂ˝znam termĂ­nu hereditas, kterĂ˝ se objevuje v ĂşvodnĂ­ pasĂĄĹži tzv. Statut KonrĂĄda Oty. V polemice s nĂĄzory J. Ĺ˝emliÄ?ky dospĂ­vĂĄ k zĂĄvÄ›ru, Ĺže hereditas byla v nejstarĹĄĂ­ch Ä?eskĂ˝ch pramenech svobodnĂ˝m pozemkovĂ˝m majetkem, se kterĂ˝m mohl jeho majitel v zĂĄsadÄ› volnÄ› naklĂĄdat. V příspÄ›vku NalĂŠzĂĄnĂ­ prĂĄva a zemskĂŠ soudnictvĂ­ v Ä?eskĂ˝ch zemĂ­ch D. JaniĹĄ pĹ™ipomĂ­nĂĄ vĂ˝znam „nalĂŠzĂĄnĂ­ prĂĄva“ jakoĹžto klĂ­Ä?ovĂŠho institutu zemskĂŠho prĂĄva, spjatĂŠho Ăşzce s Ä?innostĂ­ Ä?eskĂŠho a moravskĂŠho zemskĂŠho soudu. PĹ™i hodnocenĂ­ prĂĄvnĂ­ povahy nĂĄlezĹŻ JaniĹĄ obracĂ­ pozornost k pramenĹŻm a v podstatÄ› pĹ™ebĂ­rĂĄ rozliĹĄenĂ­ nĂĄlezĹŻ na obecnĂŠ a zvlĂĄĹĄtnĂ­, kterĂŠ je obsaĹženo v dĂ­le Viktorina Kornela ze VĹĄehrd. ZĂĄvÄ›rem se dotĂ˝kĂĄ otĂĄzky prĂĄvnĂ­ zĂĄvaznosti nĂĄlezĹŻ. V studii Cerroniho sbornĂ­k a textovĂĄ tradice tzv. RoĹžmberskĂŠ knihy podĂĄvĂĄ NaÄ?a Ĺ tachovĂĄ obsahovĂ˝ a kodikologickĂ˝ rozbor pozoruhodnĂŠho rukopisnĂŠho souboru stĹ™edovÄ›kĂ˝ch, pĹ™evĂĄĹžnÄ› prĂĄvnĂ­ch textĹŻ, kterĂ˝ byl v !. letech . stoletĂ­ necitlivÄ› mechanicky rozdÄ›len a jehoĹž jednotlivĂŠ Ä?ĂĄsti se postupnÄ› ocitly v nÄ›kolika knihovnĂĄch a archivech.



NejvĂ˝znamnÄ›jĹĄĂ­ Ä?ĂĄstĂ­ pĹŻvodnĂ­ho souboru, kterĂ˝ autorka oznaÄ?uje jako Cerroniho sbornĂ­k, je opis RoĹžmberskĂŠ knihy. PrvnĂ­ oddĂ­l uzavĂ­rĂĄ pĹ™ehlednĂĄ staĹĽ profesora prĂĄvnĂ­ch dÄ›jin na univerzitÄ› ve Vratislavi Mariana J. Ptaka ZemskĂŠ prĂĄvo HornĂ­ho Slezska – stav bĂĄdĂĄnĂ­ a badatelskĂŠ perspektivy. Za hlavnĂ­ cĂ­l bĂĄdĂĄnĂ­ v tĂŠto oblasti oznaÄ?uje autor nejen kritickĂŠ edice zemskĂ˝ch zřízenĂ­ HornĂ­ho Slezska a prĂĄvnĂ­ analĂ˝zu jejich obsahu, ale tĂŠĹž urÄ?enĂ­ rozsahu pĹ™ejĂ­mĂĄnĂ­ norem pĹŻvodnĂ­ho polskĂŠho a moravskĂŠho prĂĄva, jakoĹž i inďŹ ltrace, Ä?i dokonce recepce cizĂ­ch prĂĄv v zemskĂ˝ch zřízenĂ­ch jednotlivĂ˝ch knĂ­ĹžectvĂ­, konkrĂŠtnÄ› prĂĄva Ä?eskĂŠho, saskĂŠho a římskĂŠho. PodstatnÄ› uŞťí tematickĂŠ rozpÄ›tĂ­ vykazuje druhĂ˝ oddĂ­l publikace ZemskĂŠ prĂĄvo ve spisech Karla starĹĄĂ­ho ze Ĺ˝erotĂ­na. Ve stati De iure nostro. PrĂĄvnĂ­ spis Karla starĹĄĂ­ho ze Ĺ˝erotĂ­na pĹ™edklĂĄdĂĄ Jana JaniĹĄovĂĄ podrobnou analĂ˝zu spisu, kterĂ˝ objevil koncem !. let . stoletĂ­ FrantiĹĄek ÄŒĂĄda, a kritickou edici jednĂŠ jeho kapitoly. Vznik jedinĂŠho dochovanĂŠho exemplĂĄĹ™e, jenĹž je autografem Karla st. ze Ĺ˝erotĂ­na, klade do druhĂŠ poloviny roku 0. V rozsĂĄhlĂŠ materiĂĄlovĂŠ stati Ĺ˝erotĂ­novy glosy k moravskĂŠmu zemskĂŠmu zřízenĂ­ z roku  s podtitulem OsobnĂ­ prvky v zemskĂŠ legislativÄ› a příprava zemskĂ˝ch zřízenĂ­ v prostĹ™edĂ­ ĹžerotĂ­nskĂŠ Moravy podĂĄvĂĄ TomĂĄĹĄ Knoz pĹ™ehled a analĂ˝zu vlastnoruÄ?nĂ­ch přípiskĹŻ Karla st. ze Ĺ˝erotĂ­na k tisku, jejĹž objevil autor stati v UniverzitnĂ­ knihovnÄ› ve Vratislavi. Ĺ˝erotĂ­novy glosy pĹ™edstavujĂ­ pro Knoze zĂĄroveĹˆ vĂ˝chodisko k pojednĂĄnĂ­ o nÄ›kterĂ˝ch obecnÄ›jĹĄĂ­ch otĂĄzkĂĄch, zejmĂŠna pak o problematice osobnĂ­ch, resp. subjektivnĂ­ch prvkĹŻ v ranÄ› novovÄ›kĂ˝ch prĂĄvnĂ­ch pramenech. Knoz se takĂŠ pokouĹĄĂ­ podat typologii Ĺ˝erotĂ­novĂ˝ch prĂĄvnĂ­ch glos, jejichĹž podrobnĂ˝ a instruktivnÄ› zpracovanĂ˝ pĹ™ehled staĹĽ uzavĂ­rĂĄ. TĹ™etĂ­ oddĂ­l publikace, vÄ›novanĂ˝ problematice IkonograďŹ e zemskĂŠho soudu, tvoří rovněŞ dvÄ› studie. V prvnĂ­ z nich, Miscellanea k ikonograďŹ i zemskĂŠho soudu, vymezuje Robert NovotnĂ˝ na zĂĄkladÄ› srovnĂĄnĂ­ s vybranĂ˝mi zpodobnÄ›nĂ­mi soudnĂ­ch jednĂĄnĂ­ z pozdnÄ› stĹ™edovÄ›kĂŠ zĂĄpadnĂ­ Evropy charakteristickĂŠ rysy a motivy ve vyobrazenĂ­ch zasedĂĄnĂ­ (Ä?eskĂŠho) zemskĂŠho soudu ze 0. stoletĂ­. Zuzana HlavicovĂĄ pak v příspÄ›vku VyobrazenĂ­ zemskĂŠho soudu na zĂĄmku v Bechyni podĂĄvĂĄ podrobnĂ˝ rozbor tĂŠto nĂĄstÄ›nnĂŠ malby, kterĂĄ se nedochovala v Ăşplnosti. Na zĂĄkladÄ› analĂ˝zy vyobrazenĂ­ a dalĹĄĂ­ch pramenĹŻ dospÄ›la autorka k zĂĄvÄ›ru, Ĺže malba byla pořízena teprve

Smb 10 308 310  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you