Issuu on Google+

zprĂĄvy a referĂĄty ďŹ ckĂŠ a spoleÄ?enskĂŠ situace v praĹžskĂŠm soumÄ›stĂ­ totiĹž mĹŻĹže do zdĂĄnlivÄ› vytěŞenĂŠho tĂŠmatu pĹ™inĂŠst novĂŠ souvislosti a interpretaÄ?nĂ­ moĹžnosti. Ve vzĂĄcnÄ› dochovanĂ˝ch případech umoĹžĹˆuje rozkrĂ˝t namnoze jen tuĹĄenĂŠ a velmi těŞko doloĹžitelnĂŠ ĂşzkĂŠ rodinnĂŠ a sousedskĂŠ vztahy, o jejichĹž vĂ˝znamu nemusĂ­me pochybovat. Z mnoha pramennĂ˝ch dokladĹŻ lze usuzovat, Ĺže jednotlivĂŠ staromÄ›stskĂŠ a novomÄ›stskĂŠ rodiny navĹĄtÄ›vovaly spoleÄ?nÄ› mĹĄe ve svĂŠm farnĂ­m kostele, svÄ›dÄ?ily si na rĹŻznĂ˝ch dĹŻleĹžitĂ˝ch prĂĄvnĂ­ch pořízenĂ­ch, uzavĂ­raly vzĂĄjemnÄ› sĹˆatky a mnohdy vyznĂĄvaly i spoleÄ?nou politickou a nĂĄboĹženskou linii. PrĂĄvÄ› zdĂĄnlivÄ› banĂĄlnĂ­ skuteÄ?nost jako blĂ­zkĂŠ sousedstvĂ­ jednotlivĂ˝ch měťżanĹŻ nebo krĂĄlovskĂ˝ch dvoĹ™anĹŻ, spolu s detailnĂ­ znalostĂ­ spoleÄ?enskĂŠ situace v praĹžskĂŠm soumÄ›stĂ­ v dobÄ› husitskĂŠ, ÄŒornejovi umoĹžnila rekonstruovat vzĂĄjemnĂŠ vztahy mezi stoupenci husitskĂŠho programu na dvoĹ™e VĂĄclava IV. NavĂ­c se mu na jejich zĂĄkladÄ› podaĹ™ilo vedle obecnÄ› znĂĄmĂ˝ch osobnostĂ­ danou udĂĄlost „zalidnit“. DÄ›jiny totiĹž netvoĹ™ily pouze velkĂŠ osobnosti, coĹž platĂ­ dvojnĂĄsob v obdobĂ­ revoluÄ?nĂ­ch zvratĹŻ, ale Ä?asto aĹž doposud blĂ­Ĺže neznĂĄmĂ­ a odbornou literaturou pĹ™ehlĂ­ĹženĂ­ lidĂŠ. HusitskĂĄ revoluce vynesla do Ä?ela praĹžskĂŠho soumÄ›stĂ­ Ĺ™adu novĂ˝ch osob, kterĂŠ se aktivnÄ› podĂ­lely na politickĂŠm dÄ›nĂ­. ÄŒornej doklĂĄdĂĄ, Ĺže mnoho jednotlivcĹŻ, kteří po roce  vystupujĂ­ jako hlavnĂ­ aktĂŠĹ™i, se znalo jiĹž pĹ™ed vĂ˝buchem husitskĂ˝ch bouří a k pronikavĂŠmu politickĂŠmu a spoleÄ?enskĂŠmu vzestupu jim nepomohl vĂ˝hradnÄ› historickĂ˝ zvrat, ale takĂŠ zkuĹĄenosti a kontakty zĂ­skanĂŠ pobytem na panovnickĂŠm dvoĹ™e a v praĹžskĂŠm prostĹ™edĂ­. OstatnÄ› o provĂĄzanosti staromÄ›stskĂŠho prostĹ™edĂ­, samotnĂŠ kolĂŠbky husitstvĂ­ a reformnĂ­ch myĹĄlenek, s panovnickĂ˝m dvorem, na nÄ›mĹž pĹŻsobila Ĺ™ada stoupencĹŻ husitskĂŠho programu z Ĺ™ad ĹĄlechty a praĹžskĂ˝ch univerzitnĂ­ch kruhĹŻ, v souladu s autorem pochybovat nemusĂ­me. DanĂŠ tvrzenĂ­ autor mimo jinĂŠ doklĂĄdĂĄ na znĂĄmĂŠm případÄ› Jana Ĺ˝iĹžky z Trocnova. Tohoto vojevĹŻdce totiĹž mĹŻĹžeme velmi pravdÄ›podobnÄ› ztotoĹžnit s krĂĄlovskĂ˝m jednookĂ˝m vrĂĄtnĂ˝m Jankem, kterĂ˝ od roku  vlastnil nejprve dĹŻm Ä?p. ! na NovĂŠm a pozdÄ›ji Ä?p. 0! na StarĂŠm MÄ›stÄ› praĹžskĂŠm, oba v sousedstvĂ­ svĂŠho pravdÄ›podobnĂŠho mĂ­sta pĹŻsobenĂ­ – KrĂĄlova dvora. Ĺ˝iĹžka se pohyboval mezi vyĹĄehradskĂ˝mi many, z jejichĹž okruhu se rekrutovala celĂĄ plejĂĄda budoucĂ­ch vĂ˝znamnĂ˝ch husitskĂ˝ch vĂĄleÄ?nĂ­kĹŻ

a politikĹŻ, například Jan RohĂĄÄ? z DubĂŠ, Jan Ĺ˜itka z BezdÄ›dic, MikulĂĄĹĄ z Husi, Jan BechynÄ›, Jan PuĹĄka z KunĹĄtĂĄtu nebo pozdÄ›jĹĄĂ­ zemskĂ˝ sprĂĄvce AleĹĄ VĹ™eĹĄĹĽovskĂ˝ z RĂ˝zmburka, abychom jmenovali alespoĹˆ ty znĂĄmÄ›jĹĄĂ­ osoby. Kniha je velice Ä?tivÄ› napsĂĄna a nutno dodat, Ĺže plynulĂ˝, niÄ?Ă­m neruĹĄenĂ˝ tok myĹĄlenek a vÄ›cnĂ˝ch argumentĹŻ pĹ™edstavuje u ÄŒornejovĂ˝ch dÄ›l nemÄ›nnĂ˝ standard. PĹ™estoĹže se autor vzhledem k rozsahu logicky vyhnul srovnĂĄnĂ­ s jinĂ˝mi mÄ›stskĂ˝mi revoltami v pozdnÄ› stĹ™edovÄ›kĂŠ EvropÄ›, stejnÄ› jako upustil od poznĂĄmkovĂŠho aparĂĄtu, na prvnĂ­ pohled je zĹ™ejmĂŠ, Ĺže kniha je zaloĹžena na dlouholetĂŠm pramennĂŠm vĂ˝zkumu a naĹĄe dosavadnĂ­ znalosti jak o prvnĂ­ praĹžskĂŠ defenestraci, tak o zĂĄsadnĂ­ch problĂŠmech poÄ?ĂĄtkĹŻ husitskĂŠ revoluce a dÄ›nĂ­ v husitskĂŠ Praze nejenom vhodnĂ˝m zpĹŻsobem shrnuje, ale v mnoha případech takĂŠ vĂ˝raznÄ› doplĹˆuje a rozĹĄiĹ™uje. Martin MusĂ­lek

BĂśhmen und das Deutsche Reich. Ideen- und Kulturtransfer im Vergleich ( .–. Jahrhundert), hg. Eva Schlotheuber – Hubertus Seibert, Oldenbourg Verlag, MĂźnchen  (= VerÜentlichungen des Collegium Carolinum, Bd. 0) 0 s., ISBN --0-!- SbornĂ­k s příspÄ›vky mladĹĄĂ­ vÄ›deckĂŠ generace se pokouĹĄĂ­ sjednotit pojednanĂĄ tĂŠmata na pĹŻdorysu nĂĄroÄ?nĂŠho konceptu kulturnĂ­ho transferu. EditoĹ™i je rozdÄ›lili do tří Ä?ĂĄstĂ­ – Herrschaft und kultureller Austausch, Schriftlichkeit und Repräsentation im Vergleich a Architektur und Wandmalerei. Jak uĹž nĂĄzvy jednotlivĂ˝ch oddĂ­lĹŻ naznaÄ?ujĂ­, teoretickĂŠ koncepty jsou jedna vÄ›c, praktickĂĄ aplikace leckdy druhĂĄ, a najĂ­t spoleÄ?nĂŠho jmenovatele studiĂ­ v danĂ˝ch oddĂ­lech nenĂ­ jednoduchĂŠ. NetĹ™eba z toho hned vinit autory. V prvĂŠ Ä?ĂĄsti si zaslouŞí pozornost zvlĂĄĹĄtÄ› staĹĽ Richarda NÄ›mce, vÄ›novanĂĄ roli architektury v politice Karla IV. v ÄŒechĂĄch a v říťi, a Bernda CarquĂŠ, srovnĂĄvajĂ­cĂ­ „umÄ›leckou reprezentaci“ praĹžskĂŠho a paříŞskĂŠho krĂĄlovskĂŠho dvora ve stejnĂŠ dobÄ›. ObÄ› pĹ™ekraÄ?ujĂ­ ĂşroveĹˆ prostĂŠ komparace dvou rĹŻznĂ˝ch prostĹ™edĂ­ a s ĹĄirokĂ˝m zĂĄbÄ›rem pĹ™inĂĄĹĄejĂ­ podnÄ›tnĂŠ postĹ™ehy k problĂŠmu pĹ™enĂĄĹĄenĂ­ kulturnĂ­ch zvyklostĂ­, vĂ­cemĂŠnÄ› programovĂŠmu a v nejvyĹĄĹĄĂ­m spoleÄ?enskĂŠm prostĹ™edĂ­.




Studia Mediaevalia Bohemica Studie druhĂŠ Ä?ĂĄsti jsou jiĹž tematicky rozptĂ˝leny podstatnÄ› vĂ­ce a vesmÄ›s se zaměřujĂ­ na úŞeji vymezenĂŠ otĂĄzky, pĹ™iÄ?emĹž sledujĂ­ takĹ™ka bezvĂ˝hradnÄ› linii vlivĹŻ, kontaktĹŻ a vztahĹŻ mezi Ä?eskĂ˝mi zemÄ›mi a říťí. Vedle dĹŻkladnÄ› materiĂĄlovÄ› zaloĹženĂ˝ch příspÄ›vkĹŻ ke stĹ™edovÄ›kĂŠ epigraďŹ ce a datacĂ­m na nĂĄstÄ›nnĂ˝ch malbĂĄch, resp. dalĹĄĂ­ch k seznamĹŻm svÄ›cencĹŻ a bernĂ­m registrĹŻm, si pozornost zaslouŞí studie Roberta Ĺ imĹŻnka, kterĂ˝ rozebĂ­rĂĄ (ne)standardnost stĹ™edovÄ›kĂ˝ch testamentĹŻ, Uweho Trespa k osudĹŻm hrabÄ›cĂ­ho rodu Ĺ likĹŻ na pĹ™elomu !.–0. stoletĂ­ a Pavla Soukupa, jenĹž se nĂĄpaditÄ› zamýťlĂ­ nad rolĂ­ kĂĄzĂĄnĂ­ pĹ™i ĹĄĂ­Ĺ™enĂ­ myĹĄlenek devotio moderna v praĹžskĂŠm prostĹ™edĂ­. TĹ™etĂ­ oddĂ­l se jiĹž vÄ›nuje jen problĂŠmĹŻm umÄ›leckohistorickĂ˝m – biskupu Janu IV. z DraĹžic jako mecenĂĄĹĄovi, vlivĹŻm LukĂĄĹĄe Cranacha st. na Ä?eskou malbu v prvnĂ­ pĹŻli 0. stoletĂ­, hradĹŻm VĂĄclava IV. a malĂ­Ĺ™skĂŠ vĂ˝zdobÄ› kostela sv. Jakuba ve SlavÄ›tĂ­nÄ› s pozoruhodnou znakovou galeriĂ­ v chĂłru. PĹ™emĂ­ra sbornĂ­kĹŻ a „kolektivnĂ­ch monograďŹ Ă­â€œ si v poslednĂ­ch letech vybĂ­rĂĄ svou daĹˆ v efemĂŠrnĂ­ Ĺživotnosti vÄ›tĹĄiny otiĹĄtÄ›nĂ˝ch příspÄ›vkĹŻ, kterĂŠ Ä?asto jen shrnujĂ­ znĂĄmĂŠ teze s nÄ›kolika novĂ˝mi drobnostmi, případnÄ› se pod vzneĹĄenÄ› znÄ›jĂ­cĂ­mi nĂĄzvy skrĂ˝vajĂ­ starĂŠ znĂĄmĂŠ, tradiÄ?nÄ› koncipovanĂŠ stati. Tato bolest se v nÄ›kterĂ˝ch Ä?ĂĄstech nevyhĂ˝bĂĄ ani anotovanĂŠ knize. Koncept kulturnĂ­ho transferu je ovĹĄem vĂ˝zvou k postoupenĂ­ za tradiÄ?nÄ› pojatĂŠ srovnĂĄvacĂ­ studie, vĂ˝zvou, jiĹž vÄ›tĹĄina autorĹŻ pĹ™ijala a zdaĹ™ile se s nĂ­ vyrovnala. TomĂĄĹĄ BorovskĂ˝

Lenka BobkovĂĄ – Martin ÄŒapskĂ˝ – Irena Korbelå–ovĂĄ a kol., HejtmanskĂĄ sprĂĄva ve vedlejĹĄĂ­ch zemĂ­ch Koruny Ä?eskĂŠ, SlezskĂĄ univerzita v OpavÄ›, Opava  (= Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, Supplementa ) 0 s., ISBN ---!0-! Problematice Koruny KrĂĄlovstvĂ­ Ä?eskĂŠho a zpĹŻsobu jejĂ­ho fungovĂĄnĂ­ je v poslednĂ­ch letech vÄ›novĂĄna zvýťenĂĄ pozornost Ĺ™ady domĂĄcĂ­ch i zahraniÄ?nĂ­ch badatelĹŻ. PříspÄ›vky v anotovanĂŠm sbornĂ­ku HejtmanskĂĄ sprĂĄva ve vedlejĹĄĂ­ch zemĂ­ch Koruny Ä?eskĂŠ, pĹŻvodnÄ› pĹ™ednesenĂŠ .– . Ä?ervna  na stejnojmennĂŠm kolokviu



v OpavÄ›, pĹ™ibliĹžujĂ­ jeden z typĹŻ stĹ™edovÄ›kĂŠ sprĂĄvy, jejĂ­mĹž prostĹ™ednictvĂ­m vykonĂĄval Ä?eskĂ˝ krĂĄl (Ä?i v případÄ› lennĂ­ch knĂ­ĹžectvĂ­ jejich zemÄ›pĂĄn) v dobÄ› svĂŠ nepřítomnosti jak sprĂĄvu vedlejĹĄĂ­ch zemĂ­ Koruny, tak ĂşzemĂ­ spadajĂ­cĂ­ch pod jeho bezprostĹ™ednĂ­ vlĂĄdu. ĂšvodnĂ­ text Ireny KorbelĂĄĹ™ovĂŠ je obecnĂ˝m nĂĄstinem vĂ˝voje hejtmanskĂŠ sprĂĄvy ve Slezsku od jejĂ­ch poÄ?ĂĄtkĹŻ ve . stoletĂ­, kdy pĹŻsobnost zemskĂŠho hejtmana jeĹĄtÄ› nebyla pĹ™esnÄ› deďŹ novĂĄna, pĹ™es jeho charakteristiku jako úřadu krĂĄlovskĂŠho Ä?i knĂ­ĹžecĂ­ho aĹž po jeho pĹ™emÄ›nu nejprve v instituci s celozemskou pĹŻsobnostĂ­ (!. stoletĂ­) a nĂĄslednÄ› v absolutisticky chĂĄpanĂ˝ vrchnĂ­ úřad (Oberamt) s pĹ™evĂĄĹžnÄ› reprezentaÄ?nĂ­mi a dohlĂ­ĹžecĂ­mi Ăşkoly, zruĹĄenĂ˝ v roce . Robert AntonĂ­n zaměřil svoji pozornost na dvory poslednĂ­ch pĹ™emyslovskĂ˝ch panovnĂ­kĹŻ, v jejichĹž sluĹžbĂĄch se setkĂĄvĂĄme s úřadem zemskĂŠho hejtmana ve druhĂŠ polovinÄ› . stoletĂ­, a to v souvislosti s jejich expanzivnĂ­ politikou do alpskĂ˝ch zemĂ­ a poslĂŠze do Polska. Autor dochĂĄzĂ­ k zĂĄvÄ›ru, Ĺže v tomto obdobĂ­ nelze hovoĹ™it o dosazovĂĄnĂ­ konkrĂŠtnĂ­ch osob do hejtmanskĂŠho úřadu, jenĹž zatĂ­m nebyl pevnÄ› vymezen, nĂ˝brĹž o jejich pověřovĂĄnĂ­ úřadem, vÄ›tĹĄinou v souvislosti s urÄ?itĂ˝m Ăşkolem Ä?i s konkrĂŠtnĂ­ politickou situacĂ­. VĹĄĂ­mĂĄ si rovněŞ hejtmanovy funkce u zemskĂŠho soudu a pĹ™i smĂ­rÄ?Ă­m řízenĂ­. PrvnĂ­m bezprostĹ™ednĂ­m majetkem Ä?eskĂŠho krĂĄle ve Slezsku, kterĂ˝ byl v dobÄ› jeho nepřítomnosti spravovĂĄn prostĹ™ednictvĂ­m zemskĂŠho hejtmana, bylo vratislavskĂŠ knĂ­ĹžectvĂ­. Mlada HolĂĄ ukazuje na příkladu konkrĂŠtnĂ­ch osob a nĂĄslednÄ› i rozborem zĂĄpisĹŻ register vratislavskĂŠ hejtmanskĂŠ kancelĂĄĹ™e, jakĂŠ pravomoci byly zĂĄstupci krĂĄle svěřeny, a Ĺže ne vĹždy musely jeho Ăşkoly souviset pouze s vlastnĂ­m Vratislavskem. Ve spojitosti s Ĺ™adou sporĹŻ mezi vratislavskĂ˝mi hejtmany a biskupem, případnÄ› vratislavskou mÄ›stskou radou, kterĂĄ byla po jistou dobu hejtmanskou funkcĂ­ rovněŞ pověřena, pak zdĹŻrazĹˆuje, nakolik bylo dĹŻleĹžitĂŠ, aby hejtman vahou svĂŠho úřadu pĹ™ipomĂ­nal obyvatelĹŻm tohoto dolnoslezskĂŠho knĂ­ĹžectvĂ­ svrchovanost Ä?eskĂŠho krĂĄle. Stranou autorÄ?iny pozornosti nezĹŻstaly ani situace, kdy byl mimo vratislavskĂŠ knĂ­ĹžectvĂ­ sĂĄm zemskĂ˝ hejtman. RĹŻznĂ˝m formĂĄm zastupovĂĄnĂ­ zemskĂŠho hejtmana, tentokrĂĄt ovĹĄem na MoravÄ› ve druhĂŠ polovinÄ› 0. a na poÄ?ĂĄtku . stoletĂ­, se pak vÄ›nuje i Marek StarĂ˝. V Ä?asovĂŠ nĂĄvaznosti se k vratislavskĂŠmu knĂ­ĹžectvĂ­ vracĂ­ Martin ÄŒapskĂ˝, jenĹž mapuje


Smb 10 307 308