Issuu on Google+

Studia Mediaevalia Bohemica Kapitola sedmĂĄ O Rembotovi, synovi Eberharda de Castro, opÄ›t z pera M. Ĺ˜Ă­hovĂŠ, pĹ™edstavuje dalĹĄĂ­ho, dosud jen mĂĄlo znĂĄmĂŠho lĂŠkaĹ™e pĹŻsobĂ­cĂ­ho na dvoĹ™e Karla IV. ZĂĄkladem studie jsou poznatky vytěŞenĂŠ z textĹŻ kodexu vatikĂĄnskĂŠ knihovny Pal. Lat. , jenĹž je RembotovĂ˝m autografem (a obsahuje i text regimina pro Karla IV.), a z kodexĹŻ z pĹŻvodnĂ­ Rembotovy knihovny. JednĂĄ se o prĂĄci ohlednÄ› osoby tohoto lĂŠkaĹ™e objevnou, prĹŻkopnickou, neboĹĽ autorka upĹ™esĹˆuje a doplĹˆuje poznatky o RembotovÄ› ĹživotÄ›, mapuje jeho kariĂŠrnĂ­ postup a zabĂ˝vĂĄ se jeho tituly; u nich je vĹĄak podle autorky nutno provĂŠst dalĹĄĂ­ vĂ˝zkum. Regimen sanitatis ad Carolum imperatorem je prozatĂ­m jedinĂŠ znĂĄmĂŠ literĂĄrnĂ­ dĂ­lo tohoto stĹ™edovÄ›kĂŠho vzdÄ›lance a je v tĂŠto knize publikovĂĄno vĹŻbec poprvĂŠ. Nalezneme jej v kapitole osmĂŠ pod nĂĄzvem Liber de regimine sanitatis directus Karolo imperatori anno Domini   (pĹ™epis autografu M. Ĺ˜Ă­hovĂĄ a D. StehlĂ­kovĂĄ, edice, pĹ™eklad a komentĂĄĹ™ D. StehlĂ­kovĂĄ). JednĂĄ se o velmi těŞkĂ˝ text, ale D. StehlĂ­kovĂĄ se pĹ™ekladu (vedle kvalitnĂ­ ediÄ?nĂ­ prĂĄce) zhostila vĂ˝teÄ?nÄ›. V textu se nachĂĄzejĂ­ Ä?etnĂĄ slova terminologickĂŠ povahy, jeĹž bylo nutno pĹ™eloĹžit jednoslovnÄ›, jejichĹž vĂ˝znam je vĹĄak speciĂĄlnĂ­, upĹ™esĹˆujĂ­cĂ­ vĂ˝znam zĂĄkladnĂ­: napĹ™. slovo labor (D. S.: bolest; ve smyslu bolestivĂĄ nĂĄmaha vznikajĂ­cĂ­ pĹ™i pohybu; bolest v dĹŻsledku nemoci, pozn. ) Ä?i ira (D. S.: hnÄ›v; ve smyslu zdravĂŠ psychickĂŠ napÄ›tĂ­, pozn. !!) a dalĹĄĂ­. DoplĹˆujĂ­cĂ­ vĂ˝klady pĹ™ekladatelka uvedla v cennĂŠm komentĂĄĹ™i k textu – teprve komentĂĄĹ™ tak umoĹžĹˆuje sprĂĄvnĂ˝m zpĹŻsobem text pochopit; zĂĄroveĹˆ seznamuje s teoretickĂ˝mi vĂ˝chodisky lĂŠÄ?by ve stĹ™edovÄ›ku. V devĂĄtĂŠ kapitole (Havel ze Strahova – Gallus de Monte Sion, nÄ›kdy tĂŠĹž de Summo) pĹ™edstavuje M. Ĺ˜Ă­hovĂĄ lĂŠkaĹ™e Karla IV., kterĂ˝ si ve svĂŠ dobÄ› vydobyl skvÄ›lou povÄ›st a patrnÄ› i znaÄ?nou panovnĂ­kovu oblibu. PodrobnÄ› se zabĂ˝vĂĄ jeho regiminem pro Karla IV., znĂĄmĂ˝m pouze ze dvou dochovanĂ˝ch rukopisĹŻ, a dochĂĄzĂ­ k zĂĄvÄ›ru, Ĺže toto osobnĂ­ regimen je Ä?istÄ› profylaktickĂŠho charakteru. Edice a pĹ™ekladu rukopisnĂŠho textu Regimen Magistri Galli de Strahow ad Karolum, pro nÄ›jĹž existuje nedostaÄ?ujĂ­cĂ­ a jiĹž zastaralĂĄ edice F. MĂźllera z r.  (s. ), se ujal D. TomĂ­Ä?ek (desĂĄtĂĄ kapitola). LatinskĂ˝ text je rozsahem kratĹĄĂ­ neĹž výťe uvedenĂŠ texty, ale rovněŞ obtĂ­ĹžnĂ˝. Jakkoli je pĹ™eklad jako celek dobĹ™e zvlĂĄdnutĂ˝, pĹ™ece jen se domnĂ­vĂĄm, Ĺže by na nÄ›kterĂ˝ch mĂ­stech potĹ™eboval jeĹĄtÄ› upĹ™esnit



(za jinĂŠ napĹ™. cibus temperatus, sed quod vergat ad parvitatem – pĹ™eloĹženo jako „pokrm pĹ™iměřenĂ˝, spĂ­ĹĄe jednoduĹĄĹĄĂ­â€œ, mĂ­sto „pokrm pĹ™iměřenĂ˝, v malĂŠm mnoĹžstvĂ­â€œ, s. ). V pĹ™ekladu doĹĄlo i k vypadnutĂ­ slova (nec sompnus, s.  Ä?i virtutis, s. ), v latinskĂŠ i Ä?eskĂŠ Ä?ĂĄsti nachĂĄzĂ­me zbyteÄ?nĂŠ pĹ™eklepy. Jako celek je vĹĄak novĂĄ edice bezpochyby přínosnĂĄ a lze se domnĂ­vat, Ĺže nÄ›kterĂŠ nedostatky vznikly jen z nepozornosti. ZĂĄkladem bĂĄdĂĄnĂ­ hlavnĂ­ autorky Milady Ĺ˜Ă­hovĂŠ a vĂ˝znamnĂ˝m prvkem tĂŠto knihy je prĂĄce s rukopisnĂ˝mi texty – bez nĂ­ je vĂ˝zkum stĹ™edovÄ›kĂŠ medicĂ­ny nemyslitelnĂ˝. Nalezneme zde jak vĂ˝bornĂŠ edice a skvÄ›lĂŠ pĹ™eklady, tak dalĹĄĂ­ kapitoly, v nichĹž M. Ĺ˜Ă­hovĂĄ ilustruje osobu stĹ™edovÄ›kĂŠho graduovanĂŠho lĂŠkaĹ™e v ĹĄirokĂŠm zĂĄbÄ›ru: od zpĹŻsobu a obsahu vzdÄ›lĂĄvĂĄnĂ­, jeho postavenĂ­ ve spoleÄ?nosti, etickĂ˝ch otĂĄzek, zpĹŻsobu chovĂĄnĂ­ k pacientovi aĹž po jeho odbornou literĂĄrnĂ­ Ä?innost. Autorka pĹ™inĂĄĹĄĂ­ novĂŠ poznatky o výťe uvedenĂ˝ch lĂŠkařích a pĹ™edklĂĄdĂĄ Ĺ™adu nĂĄmÄ›tĹŻ pro dalĹĄĂ­ smÄ›ry bĂĄdĂĄnĂ­. Kniha obsahuje seznam zkratek, obsĂĄhlĂ˝ seznam pouĹžitĂ˝ch pramenĹŻ a literatury a jmennĂ˝ rejstřík. Zaujme takĂŠ krĂĄsnou Ăşpravou – mĂĄ pĹ™itaĹžlivĂ˝ pĹ™ebal s vyobrazenĂ­mi pĹ™evzatĂ˝mi z rukopisĹŻ, uvnitĹ™ nalezneme reprodukovanĂŠ ilustrace z rukopisĹŻ a v kapitolĂĄch vĹždy po jednĂŠ ukĂĄzce z rukopisnĂ˝ch textĹŻ, kterĂŠ slouĹžily jako podklad edic. To dotvåří celkovou atmosfĂŠru knihy, kterĂĄ je Ä?tivĂĄ i pouÄ?nĂĄ zĂĄroveĹˆ. Na druhĂ˝ dĂ­l, kterĂ˝ M. Ĺ˜Ă­hovĂĄ avizuje v pĹ™edmluvÄ›, se mĹŻĹžeme upřímnÄ› těťit. Hana FlorianovĂĄ

A Companion to the Great Western Schism ( -), eds. JoĂŤlle Rollo-Koster – 2omas M. Izbicki, Brill, Leiden – Boston  (= Brill‘s Companions to the Christian Tradition ) 0 s., ISBN ---0- EdiÄ?nĂ­ Ĺ™ada Companion se snaŞí pĹ™inĂŠst podstatnĂŠ informace Ä?i shrnutĂ­ k urÄ?itĂ˝m kulturnÄ› historickĂ˝m problĂŠmĹŻm (napĹ™. kvodlibety . a . stoletĂ­), Ä?i v nedĂĄvnĂŠ minulosti ke klĂ­Ä?ovĂ˝m osobnostem, jako byli Jean Gerson Ä?i John Wyclif Nejsou to soustavnĂŠ monograďŹ ckĂŠ vĂ˝klady, nĂ˝brĹž soubory vĂ­ce Ä?i mĂŠnÄ› kompaktnĂ­ch Ä?lĂĄnkĹŻ, kterĂŠ si sice nemohou dÄ›lat ambice


zprĂĄvy a referĂĄty na komplexnĂ­ pokrytĂ­ přísluĹĄnĂŠ problematiky (i kdyĹž to tak nÄ›kdy mĹŻĹže z titulku vypadat), ale majĂ­ osvÄ›tlovat klĂ­Ä?ovĂŠ otĂĄzky naznaÄ?enĂŠ tematiky. PřísluĹĄnĂŠ rozpravy zde spojuje zĂĄvÄ›reÄ?nĂĄ bibliograďŹ e zĂĄkladnĂ­ch edic a literatury ( jak se tu pravĂ­, jde o tituly of general importance). PĹ™i hodnocenĂ­ svazku vÄ›novanĂŠmu problematice velkĂŠho schismatu si dovolĂ­m zaÄ?Ă­t od zĂĄvÄ›ru, tedy bibliograďŹ Ă­. Seznam vlastnĂ­ch edic pramenĹŻ pĹ™esahuje jen o nÄ›co mĂĄlo jednu strĂĄnku a obsahuje nevyvĂĄĹženĂ˝, ba skoro lze říci nĂĄhodnĂ˝ seznam edic rĹŻznĂŠ kvality a dosahu, v nÄ›mĹž postrĂĄdĂĄme napĹ™. nejen Repertorium Germanicum Ä?i Finkeho Acta concilii Constanciensis (aÄ?koli jsou v knize pouĹžity), ale i mnoho dalĹĄĂ­ch velkĂ˝ch obecnĂ˝ch edic. JeĹĄtÄ› zĹ™etelnÄ›ji to je patrnĂŠ u literatury, kde z pĹ™ibliĹžnÄ› 0 titulĹŻ pochĂĄzĂ­ valnĂĄ vÄ›tĹĄina z poslednĂ­ch dvou tří decenniĂ­, pĹ™iÄ?emĹž jde Ä?asto o Ä?lĂĄnky omezenĂŠho rozsahu. V rozpravĂĄch samotnĂ˝ch je ovĹĄem citovĂĄno vĂ­ce, takĹže se uĹživateli nÄ›kdy dostane dalĹĄĂ­ch odkazĹŻ a vodĂ­tek. NicmĂŠnÄ› je tĹ™eba konstatovat, Ĺže takĹ™ka vesmÄ›s jde o prĂĄce anglo-americkĂŠ, do jistĂŠ (malĂŠ) mĂ­ry jeĹĄtÄ› francouzskĂŠ a Ä?ĂĄsteÄ?nÄ› italskĂŠ. Zato z literatury nÄ›meckĂŠ, Ä?asto klĂ­Ä?ovĂŠ, tu nalezneme jen W. BrandmĂźllera dvakrĂĄt, dĂĄle D. Jaspera a H. G. Krauseho, oba s pracĂ­ o dekretu o papeĹžskĂŠ volbÄ› v r. ! (!), L. Pastorovy DÄ›jiny papeŞů od renesance (!) v italskĂŠm pĹ™ekladu, Gregoroviovy DÄ›jiny Ĺ˜Ă­ma v anglickĂŠm pĹ™ekladu. B. Schimmelpfenniga nalezneme x, z toho dvakrĂĄt s anglickĂ˝m textem, dĂĄle jeden italskĂ˝ Ä?lĂĄnek R. Elzeho a koneÄ?nÄ› knihu S. Weisse o zĂĄsobovĂĄnĂ­ papeĹžskĂŠho avignonskĂŠho dvora (tento badatel se jako jedinĂ˝ dostal do jedenĂĄctiÄ?lennĂŠho kolektivu vesmÄ›s americkĂ˝ch autorĹŻ). Z naznaÄ?enĂŠho plyne, Ĺže se Ä?tenĂĄĹ™i nedostane odkazu na zĂĄkladnĂ­ prĂĄce J. Hallera, A. Esche, C. F. Hefeleho (ani v doplnÄ›nĂŠ francouzskĂŠ verzi H. Leclercqua), o dalĹĄĂ­ch autorech ani nemluvÄ›. ObraĹĽme ale pozornost alespoĹˆ k tÄ›m rozpravĂĄm, kterĂŠ svĂ˝m rozsahem Ä?i vytyÄ?enĂ˝m tĂŠmatem naznaÄ?ujĂ­ moĹžnost hlubĹĄĂ­ho zĂĄbÄ›ru. JoĂŤlle Rollo-Koster (Civil Violence and e Initiation of the Schism) klade dĹŻraz na nĂĄtlak římskĂŠho lidu na papeĹžskou volbu v roce  jako na prapĹŻvod veĹĄkerĂŠho dalĹĄĂ­ho vĂ˝voje. Jen pĹ™ipojĂ­m upozornÄ›nĂ­, Ĺže je v tĂŠ souvislosti zmĂ­nÄ›n Karel IV., byĹĽ bychom jeho jmĂŠno v rejstříku marnÄ› hledali. Titul studie Philipa Daileadera (Local experiences of the Great Western Schism) lze snad nejvĂ˝stiĹžnÄ›ji pĹ™etlumoÄ?it jako „regionĂĄlnĂ­ reexe“. Autor skicuje snahy francouzskĂŠ koruny po odstra-

nÄ›nĂ­ schismatu ve spoluprĂĄci s jednotlivĂ˝mi teritorii (ÄŒeskĂŠ krĂĄlovstvĂ­ nepĹ™ichĂĄzĂ­, neboĹĽ je integrovĂĄno s říťskĂ˝mi aktivitami), sleduje dopad schismatu na diecĂŠznĂ­ sprĂĄvu a řådovĂ˝ Ĺživot (zejmĂŠna na mendikanty), dĂĄle pak na mÄ›sta s dĹŻrazem na Florencii a poslĂŠze na nÄ›kterĂŠ univerzity. Michael Hanly (Witness to the Schism. e Writings of Honorat Bovet) pĹ™ibliĹžuje svÄ›dectvĂ­ pouÄ?enĂŠho benediktinskĂŠho mnicha a vzdÄ›lanĂŠho univerzitĂĄna z klĂĄĹĄtera v Selonnetu (Salona) v embrunskĂŠ diecĂŠzi, kterĂ˝ byl ĂşÄ?asten rĹŻznĂ˝ch politickĂ˝ch poselstvĂ­ a jednĂĄnĂ­ a jenĹž zanechal nÄ›kolik latinskĂ˝ch i francouzskĂ˝ch pracĂ­ o prvnĂ­ch desetiletĂ­ch schismatu. My jej znĂĄme z cesty do Prahy k VĂĄclavu IV. v roce  jako HonorĂŠ Boneta (a budeme jej muset asi „pĹ™ejmenovat“), jehoĹž praĹžskĂĄ Ĺ™eÄ? je dochovĂĄna v HusovÄ› autografu psanĂŠm pro KĹ™iĹĄĹĽana z Prachatic (autor BartoĹĄovu edici znĂĄ). RovněŞ Michael A. Ryan (Byzantium, Islam and the Great Western Schism) zaÄ?Ă­nĂĄ Bovetem, tedy interpretacĂ­ jeho alegorie L´apparition maistre Jehan de Meun, tj. dotazy Ä?tyĹ™ „outsiderĹŻâ€œ, totiĹž lĂŠkaĹ™e, Ĺžida, muslima a dominikĂĄna anonymnĂ­mu spĂ­cĂ­mu pĹ™evorovi ohlednÄ› souÄ?asnĂŠho stavu latinskĂŠho kĹ™esĹĽanstvĂ­. Navazuje skica vztahĹŻ Byzance k zĂĄpadnĂ­mu schismatu, zejmĂŠna rozborem spisku (proroctvĂ­) Anselma Turmedy, po konverzi znĂĄmĂŠho jako Abdallah al-Taryuman, z roku , ale vĹĄĂ­mĂĄ si i jinĂ˝ch vazeb i autorĹŻ (zejmĂŠna Juana Torquemady). UmÄ›leckĂ˝ vĂ˝voj v Avignonu a přísluĹĄnĂ˝ patronĂĄt Klimenta VI. a Benedikta XIII. pĹ™ibliĹžuje Cathleen A. Fleck (Seeking Legitimacy: Art and Manuscripts for the Popes in Avignon from  –), v dalĹĄĂ­m vĂ˝kladu pak sleduje vĂ˝voj knihovny za obou citovanĂ˝ch papeŞů s dĹŻrazem na iluminovanĂŠ rukopisy. Christopher M. Bellitto ( e Reform Context of the Great Western Schism) vÄ›nuje ve svĂŠm pĹ™ehledu zĹ™etelnou pozornost i Wyclifovi a Husovi. David Zachariah Flanagin (Extra ecclesiam salus non est – sed quae ecclesia?: Ecclesiology and Authority in the Later Middle Ages) probĂ­rĂĄ zejmĂŠna eklesiologii J. Gersona v nĂĄvaznosti na Marsilia z Padovy a W. Occama, Phillip H. Stump ( e Council of Constance and the End of the Schism) sleduje klĂ­Ä?ovĂŠ udĂĄlosti resp. projevy onÄ›ch let a vysoko hodnotĂ­ roli, kterou tu sehrĂĄl krĂĄl Zikmund. Knihu uzavĂ­rĂĄ – nepoÄ?Ă­tĂĄm-li rejstřík a Ăşvodem pĹ™ipomenutou bibliograďŹ i, Ä?tyĹ™strĂĄnkovĂ˝ zĂĄvÄ›r T. M. IzbickĂŠho, podĂĄvajĂ­cĂ­ vĂ˝hled aĹž do novovÄ›ku.

!


Studia Mediaevalia Bohemica Je-li moĹžno ĂşvodnĂ­ slovo titulu knihy pĹ™eloĹžit jako PrĹŻvodce po ..., je tĹ™eba říci, Ĺže tomu tak nenĂ­. Na druhĂŠ stranÄ› ale lze v dĂ­le nalĂŠzt Ĺ™adu informacĂ­ o dĹŻleĹžitĂ˝ch pramenech, zejmĂŠna literĂĄrnĂ­ch, i o okolnostech, kterĂŠ v naĹĄem zornĂŠm poli buÄ? unikaly pozornosti, Ä?i stĂĄly na jejĂ­m okraji. VÄ›tĹĄĂ­ pozornost stĹ™edoevropskĂ˝m pomÄ›rĹŻm by nicmĂŠnÄ› bĂ˝vala knize prospÄ›la. Ivan HlavĂĄek

Petr ÄŒornej, . . . PrvnĂ­ praĹžskĂĄ defenestrace. KrvavĂĄ nedÄ›le uprostĹ™ed lĂŠta, Havran, Praha  (= Dny, kterĂŠ tvoĹ™ily Ä?eskĂŠ dÄ›jiny )  s., ISBN ---- PrvnĂ­ praĹžskĂĄ defenestrace je dnes obecnÄ› povaĹžovĂĄna za poÄ?ĂĄtek husitskĂŠ revoluce, kterĂĄ v Ă˝znamnÄ› ovlivnila politickĂ˝, hospodĂĄĹ™skĂ˝, ideovÄ›-nĂĄboĹženskĂ˝ a spoleÄ?enskĂ˝ vĂ˝voj ÄŒeskĂŠho krĂĄlovstvĂ­. PĹ™elomovost danĂŠho okamĹžiku chĂĄpali nejen soudobĂ­ zpravodajovĂŠ a s mĂ­rnĂ˝m odstupem i samotnĂ­ aktĂŠĹ™i a souÄ?asnĂ­ci novomÄ›stskĂŠ defenestrace, ale takĂŠ novodobĂ­ historikovĂŠ. Na prvnĂ­ pohled by se mohlo zdĂĄt, Ĺže k danĂŠmu tĂŠmatu jiĹž nelze pĹ™inĂŠst nic novĂŠho a Ĺže je tak říkajĂ­c vytěŞenĂŠ. Z tohoto omylu nĂĄs ovĹĄem vyvĂĄdĂ­ anotovanĂĄ publikace, jeĹž je rozdÄ›lena do pÄ›ti Ăşzce provĂĄzanĂ˝ch, na sebe navazujĂ­cĂ­ch a pĹ™esnÄ› chronologicky v ymezenĂ˝ch Ä?ĂĄstĂ­: Expozice, Kolize, Krize, Peripetie a Katastrofa. Knihu otevĂ­rĂĄ kapitola nazvanĂĄ Inspirace, v nĂ­Ĺž autor upozornil na doposud v Ä?eskĂŠm prostĹ™edĂ­ blĂ­Ĺže neznĂĄmĂŠ okolnosti kolem povstĂĄnĂ­ vratislavskĂ˝ch Ĺ™emeslnĂ­kĹŻ proti tamnĂ­ mÄ›stskĂŠ radÄ›, reprezentovanĂŠ pĹ™edevĹĄĂ­m přísluĹĄnĂ­ky mÄ›stskĂŠho patriciĂĄtu. UdĂĄlosti ve Vratislavi roku  totiĹž nebyly prosty defenestraÄ?nĂ­ch scĂŠn a s nejvÄ›tĹĄĂ­ pravdÄ›podobnostĂ­ pĹ™edstavovaly vzor i pro pozdÄ›jĹĄĂ­ novomÄ›stskĂŠ dÄ›nĂ­. Na nĂĄsledujĂ­cĂ­ch strĂĄnkĂĄch se vĹĄak ÄŒornej nezaměřil pouze na prvnĂ­ praĹžskou defenestraci, ale pĹ™i snaze o vysvÄ›tlenĂ­ vĹĄech okolnostĂ­, kterĂŠ k nĂ­ vedly, se v ĹĄirĹĄĂ­ch souvislostech vracĂ­ aĹž do doby nedlouho po upĂĄlenĂ­ Jana Husa. VÄ›nuje pozornost vĂ˝voji politickĂŠ, spoleÄ?enskĂŠ a nĂĄboĹženskĂŠ situace v ÄŒechĂĄch a na MoravÄ› bezprostĹ™ednÄ› po HusovÄ› upĂĄlenĂ�� jak z pohledu svazu husitskĂŠ ĹĄlechty, tak praĹžskĂŠ „Ä?eskĂŠ obce“. Autor neopomnÄ›l ani zdĹŻraznit Ăşlohu VĂĄclava IV., pro nÄ›jĹž

0

byla nastalĂĄ situace naprosto novĂĄ a jedineÄ?nĂĄ, z Ä?ehoĹž pramenila i panovnĂ­kova na prvnĂ­ pohled protichĹŻdnĂĄ rozhodnutĂ­. V ÄŒornejovÄ› pojetĂ­ krĂĄl vystupuje jako panovnĂ­k, snaŞícĂ­ se v bouĹ™livĂŠ dobÄ› udrĹžet a spravovat svĂŠ zemÄ› v souladu s tĂ­m, co povaĹžoval za Bohem svěřenĂ˝ Ăşkol, pĹ™iÄ?emĹž se pĹ™irozenÄ› opĂ­ral pĹ™edevĹĄĂ­m o svĂŠ husitskĂŠ okolĂ­. Stranou zĂĄjmu nezĹŻstala ani politickĂĄ aktivita Zikmunda LucemburskĂŠho nebo zĂĄpasy rodĂ­cĂ­ se husitskĂŠ strany s pĹ™edstaviteli kostnickĂŠho koncilu. Oba panovnĂ­ci jsou zĂĄroveĹˆ oÄ?iĹĄtÄ›ni od Ĺ™ady soudobĂ˝ch i pozdÄ›ji rozĹĄiĹ™ovanĂ˝ch pomluv, kterĂŠ pochĂĄzely jednak z pera nepřåtel husitstvĂ­, jednak z radikĂĄlnĂ­ch husitskĂ˝ch pametĹŻ. Autor upozorĹˆuje takĂŠ na skuteÄ?nost, Ĺže pomÄ›ry pĹ™ed vĂ˝buchem husitskĂŠ revoluce nebyly jednoznaÄ?nĂŠ a v zemi se pořåd nachĂĄzela Ĺ™ada osob loajĂĄlnĂ­ch institucionĂĄlnĂ­ cĂ­rkvi a spĂ­ĹĄe konzervativnĂ­ho zaloĹženĂ­. NĂĄsleduje detailnĂ­ lĂ­Ä?enĂ­ prĹŻbÄ›hu defenestrace, pĹ™iÄ?emĹž velkĂĄ pozornost je vÄ›novĂĄna smyslu celĂŠho aktu, kterĂ˝ mÄ›l znakovou povahu. Dav lidĂ­ shromĂĄĹždÄ›nĂ˝ pĹ™ed NovomÄ›stskou radnicĂ­ svĂ˝m Ä?inem dal jasnÄ› najevo srozumitelnĂ˝ vzkaz. KonĹĄelĂŠ, kteří byli doposud výťe neĹž my, nespravedlivÄ› nĂĄm vlĂĄdli a porouÄ?eli, se nĂĄhle a rychle ocitnou dole, dokonce v samotnĂŠm pekle, protoĹže se nestaÄ?ili vyzpovĂ­dat ze svĂ˝ch hříchĹŻ. PĹ™estoĹže byla defenestrace chĂĄpĂĄna jako zaslouĹženĂ˝ trest, jenĹž stihl odpĹŻrce boŞích pravd, i v husitskĂŠm prostĹ™edĂ­ se vyskytovaly nĂĄzory zpochybĹˆujĂ­cĂ­ juristickĂŠ zdĹŻvodnÄ›nĂ­ nĂĄsilnĂŠho Ä?inu. ÄŒornej pĹ™esvÄ›dÄ?ivÄ› doklĂĄdĂĄ, Ĺže novomÄ›stskĂ˝ pĹ™evrat nebyl nahodilĂ˝m nebo spontĂĄnnĂ­m Ä?inem, ale organizaÄ?nÄ› pĹ™ipravenou a skvÄ›le zvlĂĄdnutou akcĂ­. ZaslouĹženou pozornost vÄ›nuje takĂŠ kazateli Janu Ĺ˝elivskĂŠmu, jenĹž byl nejen vĂ˝raznou osobnostĂ­ poÄ?ĂĄtkĹŻ husitskĂŠ revoluce, ale pĹ™edevĹĄĂ­m hlavnĂ­m zosnovatelem a vĹŻdcem husitskĂŠho zĂĄstupu, kterĂ˝ provedl defenestraci. MonograďŹ i uzavĂ­rĂĄ vylĂ­Ä?enĂ­ dĹŻsledkĹŻ pĹ™evratu a jeho vlivu na nĂĄslednĂ˝ vĂ˝voj v Ä?eskĂ˝ch zemĂ­ch aĹž tĂŠměř do poloviny roku , kdy doĹĄlo pĹ™i noÄ?nĂ­m zasedĂĄnĂ­ husitskĂ˝ch pĹ™edstavitelĹŻ na StaromÄ›stskĂŠ radnici k rozhodnutĂ­ postavit se ZikmundovÄ› vojenskĂŠ intervenci ozbrojenĂ˝m odporem. ÄŒastĂŠ uvĂĄdÄ›nĂ­ vlastnictvĂ­ domĹŻ jednotlivĂ˝ch protagonistĹŻ dÄ›nĂ­ na StarĂŠm nebo NovĂŠm MÄ›stÄ› praĹžskĂŠm se mĹŻĹže zdĂĄt na prvnĂ­ pohled samoĂşÄ?elnĂŠ a zdlouhavĂŠ, nicmĂŠnÄ› tomu tak zdaleka nenĂ­. Pouze dokonalĂĄ znalost topogra-


Smb 10 304 306