Issuu on Google+

Studia Mediaevalia Bohemica

22010

~lĂĄnky a studie

Kdo pronesl smuteÄ?nĂ­ Ĺ™eÄ? pĹ™i pohĹ™bu cĂ­saĹ™e Karla IV.? FrantiĹĄek Ĺ mahel

PamĂĄtce prof. Jaroslava Kadlece (–) VĹĄeobecnÄ› je znĂĄmo, Ĺže pocty mluvit nad tÄ›lem zemĹ™elĂŠho cĂ­saĹ™e Karla IV. se !. prosince  dostalo dvÄ›ma vynikajĂ­cĂ­m pĹ™edstavitelĹŻm Ä?eskĂŠho duchovenstva. DruhĂ˝m v poĹ™adĂ­, o tom nemĹŻĹže bĂ˝t pochyb, byl scholastik praĹžskĂŠ kapituly, bĂ˝valĂ˝ rektor a mistr bohoslovĂ­ paříŞskĂŠ Sorbonny VojtÄ›ch RaĹˆkĹŻv z JeĹžova.  Za autora prvnĂ­ho proslovu, Ä?i kĂĄzĂĄnĂ­, byl aĹž do ĹĄedesĂĄtĂ˝ch let minulĂŠho stoletĂ­ rovněŞ bez vĂ˝hrad povaĹžovĂĄn arcibiskup Jan OÄ?ko z VlaĹĄimi.  Teprve Jaroslav Kadlec nadhodil moĹžnost, Ĺže Ĺ™eÄ? nad cĂ­saĹ™ovou rakvĂ­ pronesl jeho nĂĄstupce Jan z JenĹĄtejna.  Kadlecova zĂĄmÄ›na jednoho arcibiskupa Jana druhĂ˝m nalezla dosti ĹĄirokou a pĹ™evĂĄĹžnÄ› příznivou odezvu.  PrĂĄvÄ› proto vĹĄak, Ĺže prof. Kadlec svou atribuci podrobnÄ›ji nezdĹŻvodnil, mohl ji odmĂ­tnout Jiří SpÄ›vĂĄÄ?ek, a to na zĂĄkladÄ› nĂĄmitky, Ĺže Jan z JenĹĄtejna byl jmenovĂĄn praĹžskĂ˝m arcibiskupem aĹž . bĹ™ezna . ! A jelikoĹž tak shodnÄ› usoudili i autoĹ™i dvou dalĹĄĂ­ch znamenitĂ˝ch ĹživotopisĹŻ 1) Autorem zĂĄkladnĂ­ho dĂ­la je Jaroslav Kadlec, Leben und Schriften des Prager Magisters Adalbert Rankonis de Ericinio, aus dem NachlaĂ&#x; von Rudolf Holinka und Jan VilikovskĂ˝, Aschendor 1971. 2) Pro novÄ›jĹĄĂ­ bĂĄdĂĄnĂ­ mÄ›la smÄ›rodatnĂ˝ vĂ˝znam edice Josefa Emlera, kterĂ˝ kĂĄzĂĄnĂ­ vydal pod nĂĄzvem Ĺ˜eÄ? arcibiskupa praĹžskĂŠho Jana OÄ?ka z VlaĹĄimi ve FRB III, Praha 1882, s. 421–432. 3) Jaroslav Kadlec, L´œuvre homilĂŠtique de Jean de JenĹĄtejn, Recherches de thĂŠologie ancienne et mĂŠdiĂŠvale 30, 1963, s. 299–323. 4) Za pravdÄ›podobnou uznal tuto atribuci Hans Patze, „Salomon sedebit super solium meum“. Die Konsistorialrede Papst Clemens´ VI. anläĂ&#x;lich der Wahl Karls IV., in: Kaiser Karl IV. 1316–1378. Forschungen Ăźber Kaiser und Reich (= Sonderabdruck aus Blätter fĂźr deutsche Landesgeschichte 114, 1978), s. 33, za jistou mj. Josef T–íťka, PříspÄ›vky k stĹ™edovÄ›kĂŠ literĂĄrnĂ­ universitÄ› III, Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 10/1, 1969, s. 28, dĂĄle Franz Machilek, PrivatfrĂśmmigkeit und StaatsfrĂśmmigkeit, in: Kaiser Karl IV. Staatsmann und Mäzen, hg. Ferdinand Seibt, MĂźnchen 1978, s. 101, a Pavel Spunar, Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post universitatem Pragensem conditam illustrans I, WrocĹ‚aw etc. 1985 (= Studia Copernicana XXV), s. 59, Ä?. 69/1. 5) Jiří Sp‚vĂĄ~ek, Karel IV. Ĺ˝ivot a dĂ­lo (1316–1378), Praha 1979, s. 482, pozn. 2.

!


FrantiĹĄek Ĺ mahel

velkĂŠho cĂ­saĹ™e, FrantiĹĄek Kavka a Lenka BobkovĂĄ, visĂ­ nad autorstvĂ­m jednoho z nejpamĂĄtnÄ›jĹĄĂ­ch kĂĄzĂĄnĂ­ naĹĄeho pozdnĂ­ho stĹ™edovÄ›ku velkĂ˝ otaznĂ­k. 0 TakĂŠ jsem tÄ›mto pochybnostem podlehl,  pĹ™i dalĹĄĂ­m nĂĄvratu k tomuto opusculu mne vĹĄak vzpomĂ­nka na pana profesora Jaroslava Kadlece pĹ™imÄ›la se jeho mĂ­nÄ›nĂ­m podrobnÄ›ji zabĂ˝vat. PozdÄ›, ale pĹ™ece se mi vynoĹ™ilo z pamÄ›ti, Ĺže v jeho případÄ› nemohlo jĂ­t o jednu ze svĹŻdnĂ˝ch domnÄ›nek, jimĹž podobnÄ› jako F. M. BartoĹĄ tu a tam tak snadno podlĂŠhĂĄme. Bez ohledu na vĂ˝sledek tohoto nĂĄvratu ad fontes se nejprve pokusĂ­m vyhledat dĹŻvody, kterĂŠ mohl mĂ­t prof. Kadlec na mysli. Hned prvnĂ­ z nich, aÄ? nikoli expressis verbis, je opravdu pĂĄdnĂŠ povahy. Jak jinak, kdyĹž se nĂĄĹĄ sermo funebris vyskytuje hned ve dvou rukopisech jako souÄ?ĂĄst souboru JenĹĄtejnovĂ˝ch kĂĄzĂĄnĂ­. PrvnĂ­ z nich, nalĂŠzajĂ­cĂ­ se ve VatikĂĄnskĂŠ knihovnÄ› pod signaturou Vat. Lat. , obĹĄĂ­rnÄ› a s udĂĄnĂ­m vĹĄech poloĹžek jiĹž roku  pĹ™edstavil FrantiĹĄek PalackĂ˝ jako jeden z pozoruhodnĂ˝ch vĂ˝těŞkĹŻ svĂŠ italskĂŠ badatelskĂŠ cesty. PalackĂ˝ podle obsahu i provedenĂ­ rukopisu usoudil, Ĺže pravdÄ›podobnÄ› vznikl pod dohledem samotnĂŠho arcibiskupa, a tĂ­m i autora kĂĄzĂĄnĂ­ „de morte imperatoris“. Na pamÄ›ti je pĹ™itom tĹ™eba mĂ­t nejen to, Ĺže kodex jinak prĹŻkaznÄ› obsahuje pouze JenĹĄtejnova dĂ­la, ale i umĂ­stÄ›nĂ­ spornĂŠ promluvy (fol. ra–!ra) mezi pĹ™edchozĂ­mi homiliemi a nĂĄsledujĂ­cĂ­mi kĂĄzĂĄnĂ­mi tĂŠhoĹž autora. ZatĂ­mco Ĺ™eÄ? pĹ™i pohĹ™bu Karla IV. je zaĹ™azena mezi tĹ™i „sermones secundum modum modernorum“, nĂĄsledujĂ­cĂ­ch  kĂĄzĂĄnĂ­ bylo urÄ?eno „ad clerum secundum modum antiquum“.  Tady nenĂ­ dĹŻvod k pochybĂĄm, zvlĂĄĹĄtÄ› kdyĹž druhĂ˝ ucelenĂ˝ soubor JenĹĄtejnovĂ˝ch kĂĄzĂĄnĂ­ v rukopise vratislavskĂŠ UniverzitnĂ­ knihovny I F , fol. r–!r, rovněŞ pohĹ™ebnĂ­ Ĺ™eÄ? obsahuje.  DovolĂ­m si pĹ™ipojit jeĹĄtÄ› jeden zĂĄvaĹžnĂ˝ argument, kterĂ˝ byl pro prof. Kadlece natolik samozĹ™ejmĂ˝, Ĺže ho nezmĂ­nil. MĂĄm tu na mysli styl a slovesnĂŠ mistrovstvĂ­, kterĂŠ v naĹĄĂ­ Ĺ™eÄ?i nijak nevyboÄ?ovaly z ostatnĂ­ch JenĹĄtejnovĂ˝ch kĂĄzĂĄnĂ­, kterĂŠ prof. Kadlec tak peÄ?livÄ› prostudoval. Abychom se vĹĄak nedopustili ukvapenĂŠho omylu hned na zaÄ?ĂĄtku, musĂ­me vzĂ­t v patrnost i ostatnĂ­ rukopisy se smuteÄ?nĂ­m projevem. Pouze v jednom z nich je Jan z JenĹĄtejna jako autor vĂ˝slovnÄ› uveden, a to v dalĹĄĂ­m rukopise vratislavskĂŠ UniverzitnĂ­ knihovny se signaturou I F  z doby kolem roku , kterĂ˝ na zadnĂ­m přídeĹĄtĂ­ mĂĄ excerptum „Ex sermone de morte imperatoris Karoli quarti Johannis de Jenzenstein“.  PtĂĄme-li se naopak, v kolika z pÄ›ti zbĂ˝vajĂ­cĂ­ch rukopisĹŻ je kĂĄzĂĄnĂ­ jednoznaÄ?nÄ› pĹ™ipsĂĄno Janu OÄ?kovi z VlaĹĄimi, pak musĂ­me s pĹ™ekvapenĂ­m zjistit, Ĺže v ŞådnĂŠm. NejblĂ­Ĺže by k OÄ?kovi mohl mĂ­t rukopis knihovny MetropolitnĂ­ kapituly praĹžskĂŠ (KMK) O VI, fol. !v–r, kterĂ˝ za autora oznaÄ?uje 6) FrantiĹĄek Kavka, VlĂĄda Karla IV. za jeho cĂ­saĹ™stvĂ­ (1355–1378) II, Praha 1993, s. 250, pozn. 55; Lenka BobkovĂĄ, VelkĂŠ dÄ›jiny zemĂ­ Koruny Ä?eskĂŠ IVa (1310–1402), Praha – LitomyĹĄl 2003, s. 459–460. NejnovÄ›ji uvĂĄdĂ­ Jana OÄ?ka jako prvnĂ­ho Ĺ™eÄ?nĂ­ka nad rakvĂ­ Karla IV. Wolfgang Schmid, Von Konstantinopel Ăźber Prag nach Trier: Das Haupt der hl. Helena, in: Kunst als Herrschaftsinstrument. BĂśhmen und das Heilige RĂśmische Reich unter den Luxemburgern im europäischen Kontext, hg. Jiří Fajt – Andrea Langer, MĂźnchen 2009, s. 314. 7) FrantiĹĄek Ĺ mahel, SmuteÄ?nĂ­ ceremonie a rituĂĄly pĹ™i pohĹ™bu cĂ­saĹ™e Karla IV., in: TýŞ, Mezi stĹ™edovÄ›kem a renesancĂ­, Praha 2002, s. 146. 8) FrantiĹĄek PalackĂ˝, Literarische Reise nach Italien im Jahre 1837 zur Aufsuchung von Quellen der bĂśhmischen und mährischen Geschichte, Prag 1838, s. 57–59. 9) Prof. Kadlec na tento rukopis odkazuje na vĂ­ce mĂ­stech. 10) Excerpt v tomto rukopise uvedl ve znĂĄmost J. T–íťka, PříspÄ›vky k stĹ™edovÄ›kĂŠ literĂĄrnĂ­ universitÄ› III, s. 28, podrobnÄ›ji ho vĹĄak evidoval aĹž P. Spunar, Repertorium auctorum Bohemorum I, s. 59, Ä?. 69/1.

0


Kdo pronesl smuteÄ?nĂ­ Ĺ™eÄ? pĹ™i pohĹ™bu cĂ­saĹ™e Karla IV.?

„Jana arcibiskupa praĹžskĂŠho a legĂĄta“: „Sermo Johannis arciepiscopi [sic] Pragensis et legati post mortem Karoli imperatoris ‌ x ‌ permanet in secula seculorum. Amen.“  V tomto případÄ› nĂĄzev pĹ™ipouĹĄtĂ­, Ĺže ĹĄlo o Jana OÄ?ka z VlaĹĄimi, kterĂ˝ byl (prvnĂ­m) praĹžskĂ˝m legĂĄtem. Tuto moĹžnost podporuje explicit vĹĄech tří rukopisĹŻ s textem smuteÄ?nĂ­ho kĂĄzĂĄnĂ­ VojtÄ›cha RaĹˆkova z JeĹžova, druhĂŠho Ĺ™eÄ?nĂ­ka na pohĹ™bu Karla IV.: „Explicit concio Adalberti Ranconis de Ericinio in Bohemia ‌ quam ordinavit pro die deposicionis seu sepulture serenissimi domini Karoli quarti Romanorum imperatoris et semper augusti et Bohemie regis, de mandato domini nostri Iohannis, archiepiscopi Pragensis et legati sancte Romane ecclesie reverendissimi, facta coram eodem reverendissimo patre et coram aliis multis prelatis et principibus in dicta ecclesia Pragensi.“  Explicit sice jednoznaÄ?nÄ› ukazuje na Jana OÄ?ka z VlaĹĄimi, pouze vĹĄak jako na zadavatele promluvy, kterĂ˝ z titulu svĂŠho úřadu zodpovĂ­dal za pohĹ™ebnĂ­ bohosluĹžby v katedrĂĄle. Tuto jednoznaÄ?nost nelze pĹ™ipustit v případÄ› dvou dalĹĄĂ­ch rukopisĹŻ, v nichĹž sice jako autor vystupuje rovněŞ „Johannes archiepiscopus Pragensis“, avĹĄak jiĹž jako „apostolice sedis legatus secundus.“ V poĹ™adĂ­ druhĂ˝m apoĹĄtolskĂ˝m legĂĄtem byl totiĹž Jan z JenĹĄtejna. K nevĂ­Ĺ™e je, Ĺže jeden z tÄ›chto rukopisĹŻ, a to cod. !!0 RakouskĂŠ nĂĄrodnĂ­ knihovny (Ă–NB) ve VĂ­dni, fol. r–0r, vzal Josef Emler za zĂĄklad svĂŠ edice. Tento pergamenovĂ˝ rukopis v kaligraďŹ ckĂŠm provedenĂ­ mĂĄ na prvnĂ­m listÄ› rukou z konce !. stoletĂ­ seznam titulĹŻ, v nÄ›mĹž ďŹ guruje tĂŠĹž „Sermo funebris Johannis archiepiscopi in sepultura Karoli“. JestliĹže tento nĂĄzev sĂĄm o sobÄ› nenĂ­ jednoznaÄ?nĂ˝, incipit na fol. r jiĹž nevzbuzuje pochyby: „Post mortem imperatoris Karoli sermo factus per dominum Johannem archiepiscopum Pragensem, apostolice sedis legatum secundum. Iustorum anime in manu Dei sunt. Scribuntur verba hec Sapiencie IIIo capitulo [Sap III,]. Dico iustorum anime ubi supra, illustrissimi principes seculares ... x ... quod nobis prestare dignetur, cuius regnum et imperium sine ďŹ ne permanent in secula seculorum. Amen.“ Zcela shodnĂ˝ incipit nalezneme i v rukopise NĂĄrodnĂ­ knihovny ÄŒR XIX B !, fol. 0r–0v. Josef Emler mÄ›l tudĂ­Ĺž Ĺ™eĹĄenĂ­ otĂĄzky autorstvĂ­ vydĂĄvanĂŠ pamĂĄtky na dosah ruky, omluvit ho vĹĄak mĹŻĹže skuteÄ?nost, Ĺže teprve ZdeĹˆka HledĂ­kovĂĄ objasnila instituci stĂĄlĂ˝ch papeĹžskĂ˝ch legĂĄtĹŻ.  Pro Ăşplnost zbĂ˝vĂĄ zmĂ­nit dva shodnĂŠ a pĹ™itom neĂşplnĂŠ texty naĹĄeho kĂĄzĂĄnĂ­ s prostĂ˝m nĂĄzvem Oratio funebris de Carolo IV.: KMK Praha C , fol. 0r–r, a KMK Praha C , fol. r–r.  OtĂĄzka autorstvĂ­ prvnĂ­ smuteÄ?nĂ­ Ĺ™eÄ?i jako by jiĹž dalĹĄĂ­m potvrzenĂ­m Kadlecovy atribuce byla s koneÄ?nou platnostĂ­ vyĹ™eĹĄena. NespÄ›chejme s tĂ­mto zĂĄvÄ›rem, opomenout nesmĂ­me ani nĂĄmitku Jiřího SpÄ›vĂĄÄ?ka, podle nĂ­Ĺž se Jan z JenĹĄtejna stal prĂĄvoplatnĂ˝m praĹžskĂ˝m arcibiskupem aĹž . bĹ™ezna . Na poÄ?ĂĄtku JenĹĄtejnova nĂĄstupnictvĂ­ na praĹžskĂ˝ arcibiskupskĂ˝ stolec nepochybnÄ› 11) AntonĂ­n Podlaha, Soupis rukopisĹŻ knihovny MetropolitnĂ­ kapituly PraĹžskĂŠ II, Praha 1922, s. 461, Ä?. 1590, pĹŻvodnĂ­ nĂĄzev příznaÄ?nÄ› doplnil takto: „Sermo Johannis [OÄ?ko de VlaĹĄim] archiepiscopi Pragensis etc.“ 12) Ed. J. Kadlec, Leben und Schriften, s. 173–174. 13) ZdeĹˆka HledĂ­kovĂĄ, Die Prager ErzbischĂśfe als ständige päpstliche Legaten, Beiträge zur Geschichte des Bistums Regensburg 6, 1972, s. 221–256. 14) Adolf Patera – AntonĂ­n Podlaha, Soupis rukopisĹŻ knihovny MetropolitnĂ­ kapituly PraĹžskĂŠ I, Praha 1910, s. 296, Ä?. 515, a s. 314, Ä?. 549, autora doplnili nĂĄsledovnÄ›: [Johannis archiepiscopi pragensis]. Oba texty shodnÄ› konÄ?Ă­: „adepti sunt repromissiones in Christo Jhesu domino. Hebreos XI. c.“




FrantiĹĄek Ĺ mahel

bylo rozhodnutĂ­ samotnĂŠho cĂ­saĹ™e, kterĂ˝ na konci svĂŠ pozemskĂŠ drĂĄhy zamýťlel povýťit dosavadnĂ­ho kanclĂŠĹ™e VĂĄclava IV. a uÄ?init tak z nÄ›ho nejbliŞťího spolupracovnĂ­ka svĂŠho pomÄ›rnÄ› jeĹĄtÄ› mladĂŠho syna. JeĹĄtÄ› v Ä?ervnu  JenĹĄtejn slouĹžil v MĂ­ĹĄni zĂĄduĹĄnĂ­ mĹĄi za svĂŠho otce a vykonĂĄval dalĹĄĂ­ povinnosti spojenĂŠ s biskupskĂ˝m úřadem. ! NÄ›kdy v lĂŠtÄ› tĂŠhoĹž roku Karel IV. dohodl s postarĹĄĂ­m a zĹ™ejmÄ› jiĹž nemocnĂ˝m Janem OÄ?kem jeho odstoupenĂ­ ve prospÄ›ch synovce JenĹĄtejna, a to s vyhlĂ­dkou na zĂ­skĂĄnĂ­ kardinĂĄlskĂŠho klobouku. CĂ­saĹ™i se ve sloĹžitĂŠ situaci prudce se rozvĂ­jejĂ­cĂ­ho rozkolu podaĹ™ilo zĂ­skat pro toto Ĺ™eĹĄenĂ­ novĂŠho římskĂŠho papeĹže Urbana VI. PotĂŠ, co Jan OÄ?ko projevil přånĂ­ vzdĂĄt se svĂŠho úřadu . zåří , jmenovacĂ­ řízenĂ­ dostalo zrychlenĂ˝ spĂĄd. JiĹž . října tĂŠhoĹž roku Urban VI. jmenoval Jana OÄ?ka kardinĂĄlem a Jana z JenĹĄtejna Ä?ekatelem na udÄ›lenĂ­ hodnosti praĹžskĂŠho arcibiskupa. 0 Ani jeden z nich nebyl nominaci v Ĺ˜Ă­mÄ› přítomen.  OznĂĄmenĂ­ o nĂ­ se mohlo do Prahy dostat aĹž po pÄ›ti Ä?i ĹĄesti tĂ˝dnech, tj. na pĹ™elomu listopadu a prosince. O vlastnĂ­m pĹ™edĂĄnĂ­ klobouku a uvedenĂ­ do úřadu bylo v kurii rozhodnuto rovněŞ teprve koncem listopadu, kdy Urban VI. pověřil legacĂ­ do Ĺ˜Ă­ĹĄe kardinĂĄla Pilea da Prata, jehoĹž prvoĹ™adĂ˝m Ăşkolem ovĹĄem bylo zĂ­skat tamÄ›jĹĄĂ­ pĹ™ednĂ­ Ä?initele pro podporu římskĂŠho papeĹže. OtĂĄzkou je, kdo spravoval praĹžskou arcidiecĂŠzi od . zåří . Konrad Eubel se domnĂ­val, Ĺže OÄ?ko po svĂŠ abdikaci fungoval jako administrĂĄtor praĹžskĂŠho arcibiskupstvĂ­.  Podle Jiřího SpÄ›vĂĄÄ?ka vĹĄak pro nemoc zĹ™ejmÄ› tuto funkci vykonĂĄvat nemohl, a proto se o arcibiskupskĂ�� úřad staral Jan z JenĹĄtejna.  Tato pĹ™edstava je mylnĂĄ, neboĹĽ Jan OÄ?ko zĹŻstĂĄval pĹ™inejmenĹĄĂ­m do poÄ?ĂĄtku roku  v Ä?innĂŠ sluĹžbÄ›. TĂ˝den pĹ™ed cĂ­saĹ™ovĂ˝m pohĹ™bem konďŹ rmoval v krĂĄlovskĂŠ kapli VĹĄech svatĂ˝ch na PraĹžskĂŠm hradÄ› KateĹ™inu z Lipoltic abatyĹĄĂ­ benediktinskĂŠho klĂĄĹĄtera u sv. Jiří.  S oznaÄ?enĂ­m „archiepiscopus Pragensis“ je relĂĄtorem listiny s datem . prosince  a jeĹĄtÄ› . ledna nĂĄsledujĂ­cĂ­ho roku vystupuje jako „director et consiliarius“ VĂĄclava IV. pro Ä?eskĂŠ zĂĄleĹžitosti. Svou vĂĄhu mĂĄ i okolnost, Ĺže titul kardinĂĄla se s jeho osobou pojĂ­ aĹž po udÄ›lenĂ­ Ä?ervenĂŠho klobouku s tĹ™iceti stĹ™apci z rukou legĂĄta Pilea da Prata v KutnĂŠ HoĹ™e 0. bĹ™ezna .  A jelikoĹž i v případÄ› Jana z JenĹĄtejna zĹ™ejmÄ› pouhĂĄ nominace nedĂĄvala nĂĄrok na titulaturu, stal se řådnĂ˝m praĹžskĂ˝m arcibiskupem aĹž po slavnostnĂ­m

15) K zĂĄvÄ›ru JenĹĄtejnova pĹŻsobenĂ­ v MĂ­ĹĄni Ruben Ernst Weltsch, Archbishop John of Jenstein (1348–1400). Papalism, Humanism and Reform in Pre-Hussite Prague, 2e Hague – Paris 1968, s. 15. Zde takĂŠ starĹĄĂ­ literatura. K naĹĄĂ­ otĂĄzce tato monograďŹ e jinak nepĹ™inĂĄĹĄĂ­ nic zĂĄvaĹžnĂŠho. 16) Tento vĂ˝raz pouĹžil Jiří Sp‚vĂĄ~ek, VĂĄclav IV. 1361–1419, Praha 1986, s. 112. 17) JenĹĄtejn mÄ›l 14. 9. 1378 v praĹžskĂŠm arcibiskupskĂŠm dvoĹ™e svĂŠ proslulĂŠ mariĂĄnskĂŠ vidÄ›nĂ­. K tomu Jaroslav V. Polc, De origine festi Visitationis B. M. V., Roma 1967, jinak srov. struÄ?nĂŠ Ĺživotopisy obou JanĹŻ, kterĂŠ ZdeĹˆka HledĂ­kovĂĄ publikovala v dĂ­le Erwina Gatze, Die BischĂśfe des Heiligen RĂśmischen Reiches 1198 bis 1448, Berlin 2001, s. 589–590 (Johann OÄ?ko von VlaĹĄim) a s. 590–592 (Johann von Jenstein). 18) Konrad Eubel, Hierarchia catholica medii aevi I, MĂźnchen 1913 (pĹ™etisk 1960), s. 408. 19) J. Sp‚vĂĄ~ek, VĂĄclav IV., s. 114, pozn. 3. 20) Stalo se to 8. 12. 1378, viz Libri conďŹ rmationum ad beneďŹ cia ecclesiastica Pragensem per archidiocesim III–IV, ed. Josef Emler, Praha 1879, s. 102–103. 21) Jako cardinal Pragensis je Jan OÄ?ko poprvĂŠ doloĹžen v Ä?ervenci 1379. Viz k tomu Ivan HlavĂĄ~ek, Das Urkundenund Kanzleiwesen des bĂśhmischen und rĂśmischen KĂśnigs Wenzel (IV.) 1376–1419, Stuttgart 1970 (= Schriften der MGH 23), s. 471, Ä?. 80, kde i Ăşdaje o zmĂ­nÄ›nĂ˝ch dvou listinĂĄch z 21. 12. 1378 a 24. 1. 1379.




Kdo pronesl smuteÄ?nĂ­ Ĺ™eÄ? pĹ™i pohĹ™bu cĂ­saĹ™e Karla IV.?

pĹ™edĂĄnĂ­ odznaku novÄ› nabytĂŠ hodnosti (pallia) . bĹ™ezna .  Tomu odpovĂ­dĂĄ i koncept JenĹĄtejnova dÄ›kovnĂŠho listu Urbanu VI. za jmenovĂĄnĂ­ praĹžskĂ˝m arcibiskupem, kterĂ˝ vznikl nÄ›kdy po !. dubnu .  PatrnÄ› nejzĂĄvaĹžnÄ›jĹĄĂ­ svÄ›dectvĂ­ ve sporu o ĂşÄ?ast Jana OÄ?ka z VlaĹĄimi pĹ™i exekviĂ­ch !. prosince  pĹ™inĂĄĹĄejĂ­ Annotationes v rukopise olomouckĂŠ StĂĄtnĂ­ vÄ›deckĂŠ knihovny M II !, fol. r: „In crastino feria quarta quatuor temporum [!. .] peracto oertorio cum magna solemnitate traditus est sepulture archiepiscopo seu cardinali predicto, Misnensi, Pamburgensi, Ratisponensi, Olomucensi, Luthomyslensi et ipsius su raganeo ac su raganeo Pragensi episcopis et multis abbatibus presentibus.“  JiĹž V. V. Tomek identiďŹ koval kardinĂĄla arcibiskupa jako Jana OÄ?ka, kterĂ˝ slouĹžil slavnou pohĹ™ebnĂ­ mĹĄi, a mĂ­ĹĄeĹˆskĂŠho biskupa jako jeho synovce Jana z JenĹĄtejna, kterĂ˝ byl „ustanovenĂ˝ jiĹž tehdĂĄĹž za jeho nĂĄstupce“. Ĺ˜eÄ?i pohĹ™ebnĂ­ podle nÄ›ho nejprve mÄ›l arcibiskup a po nÄ›m scholastik VojtÄ›ch. ! Kam jsme ve stopĂĄch prof. Jaroslava Kadlece dospÄ›li? PĹ™ednÄ› se nĂĄm snad podaĹ™ilo jeĹĄtÄ› vĂ­ce posĂ­lit jeho atribuci prvnĂ­ pohĹ™ebnĂ­ Ĺ™eÄ?i k poctÄ› Karla IV.: pronesl ji Jan z JenĹĄtejna. KromÄ› toho mĹŻĹžeme vyslovit dosti podloĹženou domnÄ›nku, Ĺže arcibiskup Jan OÄ?ko z VlaĹĄimi zĹŻstal v Ä?innĂŠ sluĹžbÄ› aĹž do poÄ?ĂĄtku bĹ™ezna , a Ĺže tudĂ­Ĺž prokazatelnÄ› celebroval pohĹ™ebnĂ­ obĹ™ady za zemĹ™elĂŠho cĂ­saĹ™e. VÄ›ci se mÄ›ly nejspĂ­ĹĄe tak, Ĺže oba slavnostnĂ­ Ĺ™eÄ?nĂ­ky urÄ?il stĂĄvajĂ­cĂ­ arcibiskup Jan OÄ?ko z VlaĹĄimi, kterĂ˝ mÄ›l vzhledem ke svĂŠmu úřadu pĹ™i pohĹ™bu dostatek vlastnĂ­ch povinnostĂ­.

22) J. V. Polc, De origine festi Visitationis, s. 21, usoudil, Ĺže jmenovĂĄnĂ­ Jana z JenĹĄtejna doĹĄlo do Prahy jeĹĄtÄ› za Ĺživota cĂ­saĹ™e Karla IV., kterĂ˝ ho na tomto zĂĄkladÄ› ustanovil kanclĂŠĹ™em syna VĂĄclava IV. ShodnĂŠho nĂĄzoru je Z. HledĂ­kovĂĄ v citovanĂŠm hesle Johann von Jenstein, s. 590. Ve skuteÄ?nosti JenĹĄtejn byl VĂĄclavovĂ˝m kanclĂŠĹ™em od roku 1376, jak doloĹžil I. HlavĂĄ~ek, Urkunden- und Kanzleiwesen, s. 179. 23) Jako pouhĂŠ stylistickĂŠ cviÄ?enĂ­ koncept vydal Johann Loserth, Beiträge zur Geschichte der husitischen Bewegung I. Der Codex epistolaris des Erzbischofs von Prag Johann von Jenzenstein, Archiv fĂźr Ăśsterreichische Geschichte 55, 1877, s. 265–400, zde s. 331–332, Ä?. 27: PodÄ›kovĂĄnĂ­ za jmenovĂĄnĂ­ praĹžskĂ˝m arcibiskupem („sed sola dignacione vestra de episcopatu Missnensi in metropolim Pragensis ecclesie me graciose transtulistis ...“). 24) Ed. F. Ĺ mahel, SmuteÄ?nĂ­ ceremonie a rituĂĄly, s. 148–149. 25) V. V. Tomek, DÄ›jepis mÄ›sta Prahy III, Praha 21893, s. 319.




FrantiĹĄek Ĺ mahel

Summary Who Delivered the Eulogy at the Funeral of Emperor Charles IV? 2ere were two men who were granted the right to deliver a sermon at the funeral of Emperor Charles IV, held on ! December . 2e second funeral oration was delivered by Adalbert Ranconis de Ericinio. Until the 0s, Archbishop John OÄ?ko of VlaĹĄim was considered the author of the ďŹ rst eulogy, or rather sermon, without any reservations. It was Jaroslav Kadlec who suggested the possibility that the oration at the Emperor’s casket was delivered by the successor of Archbishop John OÄ?ko of VlaĹĄim, John of Jenstein. 2e fact that both Archbishops shared the name “Johnâ€? and they both held the same post of the papal legate is rather confusing. Since the text of the funeral oration was preserved in a manuscript containing other sermons of John of Jenstein, moreover taking into consideration the notes contained in the manuscript, it appears much more likely that the eulogy was indeed delivered by John of Jenstein. 2e author also expresses the opinion that the Archbishop John OÄ?ko of VlaĹĄim remained in active service until the beginning of March ; thus, it can be proven that he held funeral services for the deceased Emperor. It is likely that both orators were appointed by the current Archbishop John OÄ?ko of VlaĹĄim, who was carrying out other duties at the funeral in his capacity as Archbishop.




Smb 10 215 220