Issuu on Google+

Studia Mediaevalia Bohemica

22010

~lánky a studie

Sochy zakladatelů v Kastlu – reprezentace české vlády v Horní Falci (!!–)?  Aleš Mudra

V kostele bývalého benediktinského opatství Kastl v Horní Falci se pod západní kruchtou nachází trojice soch zakladatelů ze třetí čtvrtiny . století, jejichž vztah k dvorskému umění císaře Karla IV. si zaslouží zvláštní pozornost. Jde o stojící figury podživotní velikosti, jejichž identifikace je možná na základě erbů na soklech. Jsou vytesány z jemnozrnného pískovce, opatřeného poměrně dobře zachovanou polychromií (). Opatství Kastl bylo založeno na konci . století na místě staršího panského sídla. Přes polohu v členité, z velké části zalesněné krajině tu procházelo několik cest z různých směrů.  I když cesty nepřesahovaly místní význam, zajišťovaly blízké spojení na dálkové trasy.  U zrodu opatství stála čtveřice urozených zakladatelů. Dobové listiny uvádějí tato jména: hrabě Berengar I. ze Sulzbachu,  hrabě Fridrich z Kastlu a Habsbergu, ! 1) Studie vznikla za podpory grantu GAČR č. GAP409/10/0123 „Západoevropské a středoevropské sochařství 13.–16. století z fondů Národní galerie v Praze a českých veřejných sbírek“. Za velkou pomoc při přípravě děkuji Lence Bobkové. 2) Opatství leželo nad cestou z Neumarktu do Amberku, bylo tu přímé spojení do Sulzbachu, sídla zakladatelského rodu, do Schwandorfu (a odtud dále do Domažlic) nebo do Velburgu (a odtud dále do Manchingu a Mnichova). Srov. Anton Dollacker, Altstraßen der mittleren Oberpfalz, Verhandlungen des Historischen Vereins für Oberpfalz und Regensburg 88, 1938, s. 167–186, Nr. 21, 33, 76, 87. 3) Franz Stark, Zur Geschichte der Durchgangsstraßen im Oberpfälzer Kernraum, Oberpfälzer Heimat 22, 1978, s. 7–25. Stark doplňuje Dollackera ve smyslu rozlišování významu cest a reflexe změn v průběhu času (kapitoly Římská doba, Raný středověk a Vrcholný a pozdní středověk). 4) Joseph Moritz, Stammreihe und Geschichte der Grafen von Sulzbach, Abhandlungen der Königlich Bayerischen Akademie der Wissenschaften, I. Bd., Teil II, München 1833, II. Abschnitt, s. 52–136. Zemřel roku 1125 a byl pohřben v Kastlu (Tamtéž, s. 96). 5) Tamtéž, III. Abschnitt, § 34–35, s. 11–24.




AleĹĄ Mudra

(1) Kastl (Horní Falc), býv. benediktinskÊ opatství, kostel sv. Petra, sochy zakladatelů. Foto: autor

jeho syn Otto 0 a markrabÄ›nka Luitgarda z Vohburgu.  Brzy po zaloĹženĂ­ se zaÄ?ala stavÄ›t klĂĄĹĄternĂ­ bazilika, jejĂ­Ĺž chĂłr byl vysvÄ›cen v roce .  ObdobĂ­ nejvÄ›tĹĄĂ­ho rozkvÄ›tu zaĹžil klĂĄĹĄter ve . a v prvnĂ­ tĹ™etinÄ› !. stoletĂ­, zvlĂĄĹĄtÄ› opat Kemnater (–) se velice zaslouĹžil o hospodĂĄĹ™skĂ˝ i politickĂ˝ vzestup a o vĂ˝stavbu kostela i jinĂ˝ch budov.  OpatstvĂ­ zaniklo v dobÄ› reformace nÄ›kdy v !. letech 0. stoletĂ­. V roce ! jezuitĂŠ, kteří tehdy v klĂĄĹĄteĹ™e sĂ­dlili, pĹ™istoupili k rozsĂĄhlĂ˝m ĂşpravĂĄm kostela, pĹ™iÄ?emĹž odstranili i pĹ™epĂĄĹžku oddÄ›lujĂ­cĂ­ chĂłr (Ä?tyĹ™i obdĂŠlnĂĄ klenebnĂ­ pole) ze tří stran od lodi. Jak uvĂĄdĂ­ dobovĂŠ svÄ›dectvĂ­,  byly pĹ™i tĂŠto příleĹžitosti pĹ™eneseny nejen ostatky zakladatelĹŻ, ale i jejich sochy, a to ĂşdajnÄ› z refektĂĄĹ™e do tzv. Stifterkapelle (gotickĂĄ kaple Panny Marie pĹ™i jiĹžnĂ­ věŞi, pĹŻvodnÄ› o dvou polĂ­ch kříŞovĂŠ klenby), odkud se v . stoletĂ­ dostaly na dneĹĄnĂ­ mĂ­sto pĹ™i stÄ›nÄ› pod zĂĄpadnĂ­ kruchtou.  Vzhledem k tomu, Ĺže refektĂĄĹ™ a jeho sochaĹ™skĂĄ vĂ˝zdoba jsou 6) TamtĂŠĹž, III. Abschnitt, § 36, s. 24. 7) Friedrich Hermann Hofmann – Felix Mader, Die Kunstdenkmäler des KĂśnigreiches Bayern II. Die Kunstdenkmäler von Oberpfalz & Regensburg. Heft XVII. Stadt und Bezirksamt Neumarkt, MĂźnchen 1909, s. 138. 8) TamtĂŠĹž, s. 139. 9) Karl Bosl, Das Nordgaukloster Kastl (GrĂźndung, GrĂźnder, Wirtschafts- und Geistesgeschichte), Verhandlungen des Historischen Vereins fĂźr Oberpfalz und Regensburg 89, 1939, s. 121nn; F. H. Hofmann – F. Mader, Die Kunstdenkmäler, s. 140 – zaklenutĂ­ lodĂ­ a apsidy, sakristie s BoŞím hrobem, refektĂĄĹ™, vĹĄe bohatÄ› sochaĹ™sky zdobeno (svornĂ­ky, konzoly, lavabo ad.). 10) TamtĂŠĹž, s. 141. 11) TamtĂŠĹž, s. 171.




Sochy zakladatelĹŻ v Kastlu – reprezentace Ä?eskĂŠ vlĂĄdy v HornĂ­ Falci

podle stylovĂŠ strĂĄnky pĹ™ibliĹžnÄ› o pĹŻl stoletĂ­ mladĹĄĂ­ neĹž sochy zakladatelĹŻ,  musely bĂ˝t ovĹĄem pĹ™edtĂ­m urÄ?eny jeĹĄtÄ› na jinĂŠ mĂ­sto. Z jezuitskĂŠ zprĂĄvy o zboĹ™enĂ­ letneru vĂ­me, Ĺže jeho souÄ?ĂĄstĂ­ byla tumba zakladatelĹŻ, proto nenĂ­ vylouÄ?eno, Ĺže v jejĂ­ blĂ­zkosti se pĹŻvodnÄ› nachĂĄzely i naĹĄe sochy, nejspĂ­ĹĄe instalovanĂŠ po vzoru biskupskĂ˝ch kostelĹŻ v Naumburku a MĂ­ĹĄni na boÄ?nĂ­ strany chĂłru, v tomto případÄ› tedy na letner nebo pilĂ­Ĺ™e oddÄ›lujĂ­cĂ­ stĹ™ednĂ­ Ä?ĂĄst chĂłru od boÄ?nĂ­ch prostor.  Podle vĹĄeho neĹĄlo o ďŹ gury leŞícĂ­ na nĂĄhrobnĂ­ desce. Proti tomu svÄ›dÄ?Ă­ vĂ˝raznÄ› podĹživotnĂ­ velikost, postavenĂ­ na polygonĂĄlnĂ­ch konzolĂĄch s erby a takĂŠ mĂłdnĂ­ svÄ›tskĂŠ odÄ›nĂ­ obou boÄ?nĂ­ch postav. Jak si ovĹĄem pĹ™edstavit vazbu vzpřímenĂ˝ch soch k nĂĄhrobku nebo nĂĄhrobkĹŻm zakladatelĹŻ? Jednu z moĹžnostĂ­ pĹ™edstavujĂ­ nĂĄhrobky dÄ›tĂ­ krĂĄle LudvĂ­ka SvatĂŠho Jana a Blanky, dříve v opatskĂŠm kostele v Royaumont, jejichĹž podobu znĂĄme ze sbĂ­rky Françoise Rogera de Gaignières.  Oba zemĹ™elĂ­ jsou nad nĂĄhrobkem zobrazeni ve svĂŠ svÄ›tskĂŠ podobÄ›, zatĂ­mco na nĂĄhrobnĂ­ desce v obĹ™adnĂŠm odÄ›nĂ­ se sepjatĂ˝ma rukama oÄ?ekĂĄvajĂ­ druhĂ˝ příchod Krista. V dobÄ› vzniku soch zakladatelĹŻ se Kastl nachĂĄzel v bezprostĹ™ednĂ­ blĂ­zkosti jiĹžnĂ­ hranice tzv. HornĂ­ Falce. ! Ĺ lo o ĂşzemĂ­, kterĂŠ Karel IV. !. dubna !!, v den svĂŠ římskĂŠ korunovace, pĹ™ivtÄ›lil ke KorunÄ› krĂĄlovstvĂ­ Ä?eskĂŠho. 0 Zisk ĂşzemĂ­ na zĂĄpad od Ä?eskĂ˝ch hranic pĹ™edstavoval dĹŻleĹžitou kapitolu lucemburskĂŠ ĂşzemnĂ­ expanze. CĂ­saĹ™ si drĹžbou hornofalckĂ˝ch statkĹŻ zajistil bezpeÄ?nou a pohodlnou cestu na svĂŠ nejfrekventovanÄ›jĹĄĂ­ trase z Prahy aĹž tĂŠměř pĹ™ed brĂĄny Norimberka.  V padesĂĄtĂ˝ch a ĹĄedesĂĄtĂ˝ch letech vÄ›noval Karel novĂŠ korunnĂ­ zemi velkou pĂŠÄ?i,  dokud se jeho pozornost neobrĂĄtila k expanzi na sever Ĺ˜Ă­ĹĄe. Roku  obÄ›toval Karel Ä?ĂĄst ÄŒeskĂŠ Falce v zĂĄjmu zĂ­skĂĄnĂ­ Braniborska.  12) TamtĂŠĹž, s. 200 – refektĂĄĹ™ zcela oprĂĄvnÄ›nÄ› kladou do doby opata Kemnatera (1399–1434). ZdejĹĄĂ­ sochy nesou nezamÄ›nitelnĂŠ rysy zralĂŠho krĂĄsnĂŠho slohu. K dataci soch zakladatelĹŻ viz nĂ­Ĺže. 13) Srov. tamtĂŠĹž, s. 171. 14) Blanche de France, † 1243, Jean de France, † 1247. Bibliothèque nationale de France, Department des estampes, Collection Gaignières, Costumes, Oa 9, lavĂ­rovanĂĄ kresba; Inventaire des dessins exĂŠcutĂŠs pour Roger de Gaignières et conserves aux Departements des estampes et des manuscrits, par Henri Bouchot, Tome premier, Paris 1891, s. 13, Nr. 85; Kurt Bauch, Das mittelalterliche Grabbild. FigĂźrliche Grabmäler des 11. bis 15. Jahrhunderts in Europa, Berlin 1976, s. 161. 15) K zemÄ›pisnĂŠmu vymezenĂ­ tĂŠto oblasti Lenka BobkovĂĄ, Soupis Ä?eskĂ˝ch drĹžav v HornĂ­ Falci a ve FrancĂ­ch za vlĂĄdy Karla IV., SbornĂ­k archivnĂ­ch pracĂ­ 30, 1980, s. 169–228; FrantiĹĄek Kavka, VlĂĄda Karla IV. za jeho cĂ­saĹ™stvĂ­ (1355–1378). ZemÄ› ÄŒeskĂŠ koruny, rodovĂĄ, říťskĂĄ a evropskĂĄ politika. I. dĂ­l (1355–1364), Praha 1993, s. 14–15; Lenka BobkovĂĄ, VelkĂŠ dÄ›jiny zemĂ­ Koruny Ä?eskĂŠ IVa (1310–1402), Praha – LitomyĹĄl 2003, s. 284–287; Jiří Fajt, HornĂ­ Falc – novĂĄ zemÄ› za ÄŒeskĂ˝m lesem, in: Karel IV. CĂ­saĹ™ z BoŞí milosti. Kultura a umÄ›nĂ­ za vlĂĄdy poslednĂ­ch LucemburkĹŻ 1347–1437. Katalog, edd. Jiří Fajt – Barbara Drake-Boehm, Praha 2006, s. 327–335; Bayern – BĂśhmen. 1500 Jahre Nachbarschaft / Bavorsko – ÄŒechy. 1500 let sousedstvĂ­, edd. Rainhard Riepertinger – Evamaria Brockho, Darmstadt 2007, s. 129–134. 16) L. BobkovĂĄ, Soupis Ä?eskĂ˝ch drĹžav, s. 177. 17) Zisk tohoto ĂşzemĂ­ znamenal „zabezpeÄ?enĂ­ cesty Ä?eskĂ˝ch krĂĄlĹŻ ubĂ­rajĂ­cĂ­ch se k volbÄ› římskĂŠho krĂĄle nebo k nĂĄvĹĄtÄ›vÄ› Norimberka jako mĂ­sta cĂ­saĹ™skĂ˝ch snÄ›mĹŻâ€œ – tamtĂŠĹž, s. 189; F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (I), s. 16; Lenka BobkovĂĄ, Hrady Karla IV. v Laufu a TangermĂźnde, in: Verba in imaginibus. FrantiĹĄku Ĺ mahelovi k 70. narozeninĂĄm, vyd. Martin Nodl – Petr Sommer, Praha 2004, s. 141–157, zde s. 142–143. 18) VĂ˝razem jeho pĂŠÄ?e byly napĹ™. stavebnĂ­ podniky v Sulzbachu a v Laufu – tamtĂŠĹž, s. 141–148; J. Fajt, HornĂ­ Falc, s. 327–339; Richard N‚mec, Herrscher – Kunst – Metapher. Das ikonographische Programm der Residenzburg Lauf an der Pegnitz als eine Quelle der Herrschaftsstrategie Karls IV., in: Die Goldene Bulle. Politik – Wahrnehmung – Rezeption, hg. Ulrike Hohensee – Mathias Lawo – Michael Lindner – Michael Menzel – Olaf B. Rader, Berlin 2009, s. 369–401. 19) FrantiĹĄek Kavka, VlĂĄda Karla IV. za jeho cĂ­saĹ™stvĂ­ (1355–1378). ZemÄ› ÄŒeskĂŠ koruny, rodovĂĄ, říťskĂĄ a evropskĂĄ politika. II. dĂ­l (1364–1378), Praha 1993, s. 152. Tehdy pĹ™echĂĄzĂ­ velkĂĄ Ä?ĂĄst ÄŒeskĂŠ Falce vÄ?etnÄ› Sulzbachu na Otu BraniborskĂŠho. Srov. tĂŠĹž Jiří Fajt, Brandenburg wird bĂśhmisch. Kunst als Herrschaftsinstrument, in: Die Kunst des Mittelalters in der Mark Brandenburg. Tradition, Transformation, Innovation, hg. Ernst BadstĂźbner – Peter KnĂźvener, Berlin 2008, s. 202–251.

!


AleĹĄ Mudra

ZĂĄjem o provincii za Ä&#x152;eskĂ˝m lesem lze jednoduĹĄe dokumentovat i Ä?etnostĂ­ KarlovĂ˝ch zastĂĄvek a pobytĹŻ v jejĂ­m sprĂĄvnĂ­m centru Sulzbachu, kde Ĺ&#x2122;eĹĄil mimo jinĂŠ i zĂĄleĹžitosti svĂ˝ch zdejĹĄĂ­ch poddanĂ˝ch. MÄ&#x203A;sto Sulzbach, leŞícĂ­ pĹ&#x2122;Ă­mo na cestÄ&#x203A; z Prahy do Norimberka, bylo v letech !!â&#x20AC;&#x201C; sĂ­dlem hejtmana (tuto funkci zastĂĄvali vĂ˝znamnĂ­ Ä?eĹĄtĂ­ pĂĄni: !â&#x20AC;&#x201C;0 BuĹĄek ml. z Velhartic,  0â&#x20AC;&#x201C; BoreĹĄ z Oseka / RĂ˝zmburka ). Karlovy pobyty v Sulzbachu, trvajĂ­cĂ­ i dva nebo tĹ&#x2122;i tĂ˝dny, jsou nejvĂ­ce koncentrovĂĄny do prvnĂ­ch let vlĂĄdy nad zdejĹĄĂ­ zemĂ­, tj. do let !!â&#x20AC;&#x201C;!.  Z odstupu se mĹŻĹže Ä?eskĂĄ pĹ&#x2122;Ă­tomnost v HornĂ­ Falci jevit jako pouhĂĄ epizoda, nicmĂŠnÄ&#x203A; zĂĄmÄ&#x203A;r etablovat zde zemskou sprĂĄvu byl v rĂĄmci tohoto krĂĄtkĂŠho obdobĂ­ urÄ?itÄ&#x203A; silnĂ˝. O pĹ&#x2122;Ă­tomnosti urÄ?itĂŠho poÄ?tu Ä?eskĂ˝ch rodin svÄ&#x203A;dÄ?Ă­ mimo jinĂŠ papeĹžskĂŠ listiny z roku 0!, kterĂŠ farĂĄĹ&#x2122;ĹŻm v Rothenbergu, Sulzbachu a Neustadtu nad Waldnaabe pĹ&#x2122;ipomĂ­najĂ­, Ĺže v tÄ&#x203A;chto mĂ­stech ĹžijĂ­ Ä?eĹĄtĂ­ ĂşĹ&#x2122;ednĂ­ci s rodinami a Ä?eledĂ­, jimĹž majĂ­ umoĹžnit zpovÄ&#x203A;Ä? v mateĹ&#x2122;skĂŠm jazyce, tj. v Ä?eĹĄtinÄ&#x203A;.  Ke spojenĂ­ novĂŠ zemÄ&#x203A; s lucemburskĂ˝m rodem a Ä&#x152;eskĂ˝m krĂĄlovstvĂ­m doĹĄlo zĂĄhy i v symbolickĂŠ rovinÄ&#x203A;, kdyĹž Karel IV. obnovil dĂĄvno zaniklĂ˝ titul hrabÄ&#x203A; ze Sulzbachu a propĹŻjÄ?il jej svĂŠmu synovi, od roku 0 Ä?eskĂŠmu krĂĄli VĂĄclavovi. HrabÄ&#x203A;cĂ­ erb se objevuje na nejstarĹĄĂ­ VĂĄclavovÄ&#x203A; majestĂĄtnĂ­ peÄ?eti v roce 0 (, ),  titul se vĂ˝slovnÄ&#x203A; 20) F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (I), s. 101. Od roku 1363 byl BuĹĄek purkrabĂ­m na hradÄ&#x203A; Rothenberg, rovnÄ&#x203A;Ĺž dĹŻleĹžitĂŠ mocenskĂŠ opoĹ&#x2122;e v Ä&#x152;eskĂŠ Falci. â&#x20AC;&#x201C; F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (I), s. 155. 21) Das â&#x20AC;&#x17E;BĂśhmische SalbĂźchleinâ&#x20AC;&#x153; Kaiser Karls IV. Ăźber die nĂśrdliche Oberpfalz 1366/68, ed. Fritz SchnelbĂśgel, MĂźnchen â&#x20AC;&#x201C; Wien 1973 (= VerĂśďŹ&#x20AC;entlichungen des Collegium Carolinum, Bd. 27); F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (II), s. 65; Lenka BobkovĂĄ, Ă&#x161;zemnĂ­ politika prvnĂ­ch LucemburkĹŻ na Ä?eskĂŠm trĹŻnÄ&#x203A;, Ă&#x161;stĂ­ nad Labem 1993 (= Acta Universitatis Purkynianae. Philosophia et historica, Studia historica â&#x20AC;&#x201C; Monographiae 1), s. 71â&#x20AC;&#x201C;74. 22) Karel zde pobĂ˝val jiĹž v mÄ&#x203A;sĂ­cĂ­ch pĹ&#x2122;ed Ĺ&#x2122;Ă­mskou korunovaÄ?nĂ­ jĂ­zdou (6.â&#x20AC;&#x201C;14. 6, 1. 7. a 27.â&#x20AC;&#x201C;28. 9. 1354) â&#x20AC;&#x201C; Jakub Pavel, Studie k itinerĂĄĹ&#x2122;i Karla IV., HistorickĂĄ geograďŹ e 2, 1969, s. 38â&#x20AC;&#x201C;78, zde s. 68. PrvnĂ­ nĂĄvĹĄtÄ&#x203A;va Sulzbachu po vydĂĄnĂ­ inkorporaÄ?nĂ­ listiny a nĂĄvratu z ItĂĄlie je doloĹžena 12.â&#x20AC;&#x201C;13. 7. 1355 (takto F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (I), s. 18; L. BobkovĂĄ, Hrady Karla IV., s. 142, uvĂĄdĂ­ 13.â&#x20AC;&#x201C;16. 7.), znovu pak na pĹ&#x2122;elomu Ä?ervence a srpna 1355. V lednu 1356 se svĂ˝m dvorem strĂĄvil v Sulzbachu tĂŠmÄ&#x203A;Ĺ&#x2122; dva tĂ˝dny, v zĂĄĹ&#x2122;Ă­ 1356 se tu zastavil cestou z PĂ­sku na hrad Donaustauf, od 5. 10. 1356 zde pobĂ˝val 14 dnĂ­, dĂĄle je zde zaznamenĂĄn 6. 3. 1357, v kvÄ&#x203A;tnu 1357, v kvÄ&#x203A;tnu aĹž Ä?ervnu 1358 trval pobyt tĹ&#x2122;i nedÄ&#x203A;le a dalĹĄĂ­ pobyt zaznamenĂĄvĂĄme v srpnu tĂŠhoĹž roku â&#x20AC;&#x201C; F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (I), s. 18, 21, 28, 63, 79, 101, 109, 89, 121, 125; J. Pavel, Studie k itinerĂĄĹ&#x2122;i, s. 69. Po roce 1358 zprĂĄvy o cĂ­saĹ&#x2122;ovĂ˝ch pobytech v Sulzbachu Ĺ&#x2122;Ă­dnou: zastavil se tu cestou do Norimberka v Ä?ervnu 1360, byl zde i na pĹ&#x2122;elomu dubna a kvÄ&#x203A;tna 1361, v srpnu 1365, na konci roku 1368 a v Ä?ervenci 1372 â&#x20AC;&#x201C; F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (I), s. 161, 181; F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (II), s. 26, 65; J. Pavel, Studie k itinerĂĄĹ&#x2122;i, s. 71. Za pomoc dÄ&#x203A;kuji KateĹ&#x2122;inÄ&#x203A; KubĂ­novĂŠ. 23) F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (II), s. 31. 24) Franz Martin Pelzel, Lebensgeschichte des RĂśmischen und BĂśhmischen KĂśnigs Wenceslaus. Erster eil, enthält die Jahre 1361â&#x20AC;&#x201C;1395, nebst einem Urkundenbuche von hundert sechzehn jetzt erst gedruckten Diplomen, Briefen und Akten, Prag 1788, s. 10â&#x20AC;&#x201C;11; Otto Posse, Die Siegel der deutschen Kaiser und KĂśnige, von 751 bis 1806, Bd. 2. Von Karl IV. bis Friedrich III. Mittelalterliche Fälschungen. Landfriedenssiegel, 1347â&#x20AC;&#x201C;1493, Dresden 1910, Tab. 7, Nr. 2; JiĹ&#x2122;Ă­ SpÂ&#x201A;vĂĄ~ek, VĂĄclav IV. 1361â&#x20AC;&#x201C;1419. K pĹ&#x2122;edpokladĹŻm husitskĂŠ revoluce, Praha 1986, s. 51. Podle sdÄ&#x203A;lenĂ­ Dr. Mathise Leibetsedera z Geheimes Staatsarchiv Preusischer Kulturbesitz se dotyÄ?nĂĄ peÄ?eĹĽ pravdÄ&#x203A;podobnÄ&#x203A; ztratila po druhĂŠ svÄ&#x203A;tovĂŠ vĂĄlce. ŽådnĂĄ listina, na nĂ­Ĺž by mohla bĂ˝t peÄ?eĹĽ pĹ&#x2122;ivÄ&#x203A;ĹĄena, se neobjevuje ani v pĹ&#x2122;edvĂĄleÄ?nĂ˝ch rejstĹ&#x2122;Ă­cĂ­ch. Posse k nĂ­ uvĂĄdĂ­ datum 25. Ä?ervence 1363, snad tedy patĹ&#x2122;ila k listinÄ&#x203A; Karla IV., vydanĂŠ toho dne ve Frankfurtu nad Odrou â&#x20AC;&#x201C; F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (I), s. 202. V tĂŠto listinÄ&#x203A; se ovĹĄem vĂ˝slovnÄ&#x203A; uvĂĄdĂ­, Ĺže je opatĹ&#x2122;ena â&#x20AC;&#x17E;naĹĄĂ­ cĂ­saĹ&#x2122;skou majestĂĄtnĂ­ peÄ?etĂ­â&#x20AC;&#x153;, o dalĹĄĂ­ch peÄ?etĂ­ch nebo o samotnĂŠm krĂĄli VĂĄclavovi zde nic nenĂ­. JinĂ˝ otisk VĂĄclavovy nejstarĹĄĂ­ majestĂĄtnĂ­ peÄ?etÄ&#x203A;, ovĹĄem v horĹĄĂ­m stavu, se zachoval v budyĹĄĂ­nskĂŠm archivu (z 6. 3. 1371, Stadtarchiv Bautzen). Za toto sdÄ&#x203A;lenĂ­ i dalĹĄĂ­ informace a podnÄ&#x203A;ty dÄ&#x203A;kuji Lence BobkovĂŠ. Ivan HlavĂĄ~ek, Das Urkunden- und Kanzleiwesen des bĂśhmischen und rĂśmischen KĂśnigs Wenzel (IV.) 1376â&#x20AC;&#x201C;1419. Ein Beitrag zur spätmittelalterlichen Diplomatik, Stuttgart 1970, s. 76, popisuje prvnĂ­ typ VĂĄclavovy majestĂĄtnĂ­ peÄ?eti a jako dobu uŞívĂĄnĂ­ uvĂĄdĂ­ po 15. 6. 1363 do zaÄ?ĂĄtku zĂĄĹ&#x2122;Ă­ 1373, sporadicky i v roce 1374; SOA TĹ&#x2122;eboĹ&#x2C6;, 3. 2. 1374 â&#x20AC;&#x201C; zde vĹĄak na peÄ?eti mĂ­sto se znakem Sulzbachu odlomeno, srov. [on-line] <http://www.monasterium.net> (10. 9. 2010), Lfd. Nr. 26. Reprodukuji exemplĂĄĹ&#x2122; z listiny v NĂĄrodnĂ­m archivu Ä&#x152;R z 11. Ĺ&#x2122;Ă­jna 1373 (fond Ä&#x152;eskĂŠ gubernium) a graďŹ ku z knihy F. M. Pelzel, Lebensgeschichte, Tab. I. Za pomoc dÄ&#x203A;kuji Emilii BeneĹĄovĂŠ a Jitce KĹ&#x2122;eÄ?kovĂŠ z NĂĄrodnĂ­ho archivu. Po roce 1373 se jiĹž sulzbaĹĄskĂ˝ erb na VĂĄclavovĂ˝ch peÄ?etĂ­ch neobjevuje. JeĹĄtÄ&#x203A; kolem roku 1380 jej vĹĄak nachĂĄzĂ­me na prĹŻÄ?elĂ­ praĹžskĂŠ StaromÄ&#x203A;stskĂŠ mosteckĂŠ vÄ&#x203A;Ĺže mezi erby korunnĂ­ch zemĂ­ v pĂĄsu pod trĹŻnĂ­cĂ­mi panovnĂ­ky.

0


Sochy zakladatelĹŻ v Kastlu â&#x20AC;&#x201C; reprezentace Ä?eskĂŠ vlĂĄdy v HornĂ­ Falci

uvĂĄdĂ­ aĹž v roce nĂĄsledujĂ­cĂ­m. ! Tehdy, na podzim roku 0, se objevuje VĂĄclav jako hrabÄ&#x203A; ze Sulzbachu v holdovacĂ­ch listinĂĄch dvou dolnoluĹžickĂ˝ch mÄ&#x203A;st. 0

(2) MajestĂĄtnĂ­ peÄ?eĹĽ krĂĄle VĂĄclava IV. (I. typ), NĂĄrodnĂ­ archiv, fond Ä&#x152;eskĂŠ gubernium, listina z 11. Ĺ&#x2122;Ă­jna 1373. Foto: NĂĄrodnĂ­ archiv Ä&#x152;R

(3) MajestĂĄtnĂ­ peÄ?eĹĽ krĂĄle VĂĄclava IV. (I. typ). Reprodukce z knihy F. M. Pelzel, Lebensgeschichte, Tab. I. Foto: NĂĄrodnĂ­ knihovna Ä&#x152;R

Kdy byl VĂĄclavovi titul udÄ&#x203A;len, nenĂ­ jasnĂŠ;  Karel IV. ovĹĄem na obnovu povÄ&#x203A;domĂ­ o existenci sulzbaĹĄskĂŠho hrabstvĂ­ a na jeho Ä?ĂĄsteÄ?nou identiďŹ kaci s novou zemĂ­, kterĂĄ jako celek postrĂĄdala historickou identitu, pomýťlel asi jiĹž velmi brzy po narozenĂ­ svĂŠho nĂĄslednĂ­ka (0. Ăşnora 0).  Erb sulzbaĹĄskĂŠho hrabstvĂ­ (Comitatus Sulczpach) se totiĹž objevuje uĹž v rĂĄmci heraldickĂŠ vĂ˝zdoby sĂĄlu na hradÄ&#x203A; Lauf, pravdÄ&#x203A;podobnÄ&#x203A; z let 0â&#x20AC;&#x201C;0.  VĂĄclavovi z titulu hrabÄ&#x203A;te plynula patrnÄ&#x203A; pouze moc symbolickĂĄ, o ŞådnĂ˝ch jeho konkrĂŠtnĂ­ch krocĂ­ch v tĂŠto roli nĂĄs prameny nezpravujĂ­. Princ VĂĄclav do Sulzbachu zavĂ­tal jiĹž v necelĂ˝ch tĹ&#x2122;ech mÄ&#x203A;sĂ­cĂ­ch svĂŠho vÄ&#x203A;ku cestou z Norimberka do Prahy,  pozdÄ&#x203A;ji, na konci roku 0 (to mu bylo necelĂ˝ch  let), vykupuje spoleÄ?nÄ&#x203A; se svĂ˝m otcem hrad Lichteneck, kterĂ˝ tak byl pĹ&#x2122;ipojen k hornofalckĂ˝m NovĂ˝m Ä&#x152;echĂĄm.  I kdyĹž v titulatuĹ&#x2122;e dotyÄ?nĂŠ listiny nenĂ­ u VĂĄclava uveden hrabÄ&#x203A;cĂ­ titul, je moĹžnĂŠ dĹŻvodnÄ&#x203A; pĹ&#x2122;edpoklĂĄdat, Ĺže v transakci ďŹ guruje kvĹŻli 25) VladimĂ­r RÂ&#x2039;Ĺžek, Ä&#x152;eskĂĄ znakovĂĄ galĂŠrie na hradÄ&#x203A; Laufu u Norimberka z roku 1361. PĹ&#x2122;Ă­spÄ&#x203A;vek ke skladbÄ&#x203A; krĂĄlovskĂŠho dvora Karla IV., SbornĂ­k archivnĂ­ch pracĂ­ 38, 1988, s. 37â&#x20AC;&#x201C;311, zde s. 153; J. SpÂ&#x201A;vĂĄ~ek, VĂĄclav IV., s. 51; L. BobkovĂĄ, Ă&#x161;zemnĂ­ politika, s. 71. 26) F. M. Pelzel, Lebensgeschichte, s. 10; J. SpÂ&#x201A;vĂĄ~ek, VĂĄclav IV., s. 51. Regesty: Archivum Coronae Regni Bohemiae. Editio diplomatum phototypica IV/4, edd. DĂĄĹĄa Ĺ merdovĂĄ â&#x20AC;&#x201C; Lenka MatuĹĄĂ­kovĂĄ, Praha 1987, s. 78â&#x20AC;&#x201C;79, Ä?. 939, 942. Listiny jsou pĹ&#x2122;Ă­stupnĂŠ tĂŠĹž na www.monasterium.net (Lfd. Nr. 935â&#x20AC;&#x201C;940). 27) NevĂ­me ani, zda mu byl titul udÄ&#x203A;len nÄ&#x203A;jakĂ˝m zvlĂĄĹĄtnĂ­m aktem. 28) NovĂĄ korunnĂ­ zemÄ&#x203A; nÄ&#x203A;kdy v dobovĂ˝ch pramenech vystupuje jako â&#x20AC;&#x17E;lande zu Sulzbachâ&#x20AC;&#x153;. â&#x20AC;&#x201C; L. BobkovĂĄ, Ă&#x161;zemnĂ­ politika, s. 64. 29) TamtĂŠĹž, s. 194, pozn. 51 (se starĹĄĂ­ literaturou v pozn. 49); F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (I), s. 187. R. NÂ&#x201A;mec, Herrscher, s. 400 navrhuje datovĂĄnĂ­ do let 1353â&#x20AC;&#x201C;1355. 30) F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (I), s. 183. 31) L. BobkovĂĄ, Soupis Ä?eskĂ˝ch drĹžav, s. 215; F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (II), s. 81. Dne 28. 12. 1368 Hans Sternlinger z Lichtenecku prodĂĄvĂĄ Karlovi, cĂ­saĹ&#x2122;i Ĺ&#x2122;Ă­mskĂŠmu a krĂĄli Ä?eskĂŠmu, a jeho synovi VĂĄclavovi, krĂĄli Ä?eskĂŠmu, markrabÄ&#x203A;ti braniborskĂŠmu a luĹžickĂŠmu, svĹŻj hrad Lichteneck, kterĂ˝ dosud drĹžel lĂŠnem, za 1000 liber halĂŠĹ&#x2122;ĹŻ. Archivum Coronae Regni Bohemiae IV/4, s. 105, Ä?. 1024; listina je pĹ&#x2122;Ă­stupnĂĄ tĂŠĹž na www.monasterium.net. Za upozornÄ&#x203A;nĂ­ na tuto listinu dÄ&#x203A;kuji Lence BobkovĂŠ.




AleĹĄ Mudra

podpoĹ&#x2122;e dÄ&#x203A;diÄ?nĂŠho nĂĄroku Ä?eskĂ˝ch krĂĄlĹŻ na hrabstvĂ­ Sulzbach a novou korunnĂ­ zemi v HornĂ­ Falci.  PĹ&#x2122;i obnovenĂ­ titulu hrabÄ&#x203A; ze Sulzbachu si Karel IV. nepochybnÄ&#x203A; opatĹ&#x2122;il informace o jeho dĂĄvnĂ˝ch nositelĂ­ch, a tak mu neuniklo, Ĺže starobylĂ˝ hrabÄ&#x203A;cĂ­ rod ze Sulzbachu, Kastlu a Habsbergu (vymĹ&#x2122;el v roce )  byl spĹ&#x2122;Ă­znÄ&#x203A;n s cĂ­saĹ&#x2122;i z rodu OttonĹŻ. Rod pochĂĄzel z hlavnĂ­ muĹžskĂŠ linie BabenberkĹŻ  a v HornĂ­ Falci se usadil dĂ­ky pĹ&#x2122;Ă­zni pĹ&#x2122;Ă­buznĂŠ saskĂŠ cĂ­saĹ&#x2122;skĂŠ dynastie nÄ&#x203A;kdy v polovinÄ&#x203A; . stoletĂ­. ! SpĹ&#x2122;Ă­znÄ&#x203A;n byl rovnÄ&#x203A;Ĺž s nĂĄsledujĂ­cĂ­ cĂ­saĹ&#x2122;skou dynastiĂ­ sĂĄlskou 0 a skrze Ĺženu knĂ­Ĺžete BĹ&#x2122;etislava I. a matku SpytihnÄ&#x203A;va II. Juditu (Jitku) dokonce s PĹ&#x2122;emyslovci.  ObÄ&#x203A;ma zmĂ­nÄ&#x203A;nĂ˝m pĹ&#x2122;emyslovskĂ˝m knĂ­ĹžatĹŻm nechal Karel IV. zhotovit velkolepĂŠ nĂĄhrobky, umĂ­stÄ&#x203A;nĂŠ v osovĂŠ kapli chĂłrovĂŠho ochozu praĹžskĂŠ katedrĂĄly. Karlu IV. mohlo zĂĄroveĹ&#x2C6; imponovat, Ĺže mezi dobrodince klĂĄĹĄtera patĹ&#x2122;il byzantskĂ˝ cĂ­saĹ&#x2122;; takĂŠ jeho pĹ&#x2122;edchĹŻdce na Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄskĂŠm trĹŻnÄ&#x203A;, LudvĂ­k Bavor, prokazoval klĂĄĹĄteru pĹ&#x2122;Ă­zeĹ&#x2C6;.  Statky, z nichĹž byla zformovĂĄna Ä&#x152;eskĂĄ Falc, zĂ­skal Karel roku ! od potomkĹŻ bratra cĂ­saĹ&#x2122;e LudvĂ­ka, Rudolfa FalckĂŠho, s nimiĹž byl spĹ&#x2122;Ă­znÄ&#x203A;n sĹ&#x2C6;atkem s Annou Falckou (â&#x20AC;  !).  Proto i ve vztahu k opatstvĂ­ v Kastlu se mohl Karel cĂ­tit jako jeho nĂĄsledovnĂ­k. V klĂĄĹĄteĹ&#x2122;e byla pohĹ&#x2122;bena i dcera Berengara I. ze Sulzbachu Bertha-Irena, choĹĽ byzantskĂŠho cĂ­saĹ&#x2122;e Manuela I. Komnena.  Tento sĹ&#x2C6;atek byl dohodnut jako vĂ˝raz spojenectvĂ­ Ĺ&#x2DC;Ă­mskĂŠ Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄe s ByzancĂ­; skrze sĹ&#x2C6;atek Berthiny sestry Gertrudy s krĂĄlem KonrĂĄdem III. byla totiĹž hrabata ze Sulzbachu spĹ&#x2122;Ă­znÄ&#x203A;na s rodem HohenstaufĹŻ.  Karel IV. odvozoval svĹŻj pĹŻvod mimo jinĂŠ od Karla VelikĂŠho; prostĹ&#x2122;ednictvĂ­m hrabat ze Sulzbachu tak zĂ­skal navĂ­c pro svĂŠho dÄ&#x203A;dice moĹžnost hlĂĄsit se k dalĹĄĂ­m tĹ&#x2122;em cĂ­saĹ&#x2122;skĂ˝m dynastiĂ­m. KonkrĂŠtnĂ­ vazby LucemburkĹŻ k opatstvĂ­ v Kastlu se nedaĹ&#x2122;Ă­ zjistit. Statky benediktinĹŻ neleĹžely pĹ&#x2122;Ă­mo v rĂĄmci souvislĂŠho ĂşzemĂ­ Ä?eskĂ˝ch drĹžav, na severu s nimi ovĹĄem sousedily a na jihu byly obklopeny nÄ&#x203A;kterĂ˝mi lĂŠny nebo zĂĄstavami Ä&#x152;eskĂŠ koruny. PĹ&#x2122;edevĹĄĂ­m ĹĄlo o hrad Adelburg,  Hohenfels, MĂźhltal  a Helfenberg.  KdyĹž Karel zĂ­skal hornofalckĂŠ statky, opat Hermann si v novĂŠ situaci vĹŻÄ?i novĂŠmu 32) K titulĹŻm mladĂŠho VĂĄclava a jejich jasnĂŠ symbolice ve smyslu nĂĄrokĹŻ lucemburskĂŠ dynastie srov. J. SpÂ&#x201A;vĂĄ~ek, VĂĄclav IV., s. 52. 33) Rod vymĹ&#x2122;el Gebhardem II. ze Sulzbachu a Flossu â&#x20AC;&#x201C; J. Moritz, Stammreihe, s. 232. 34) TamtĂŠĹž, I. Abschnitt, s. 3â&#x20AC;&#x201C;51, Tab. I. 35) K. Bosl, Das Nordgaukloster Kastl, s. 33. 36) J. Moritz, Stammreihe, III. Abschnitt, § 37, s. 30, Tab. XI. 37) TamtĂŠĹž, Tab. XIII; Josef Ĺ˝emli~ka, Ä&#x152;echy v dobÄ&#x203A; knĂ­ĹžecĂ­ (1034â&#x20AC;&#x201C;1198), Praha 22007, s. 73. Jitka byla rovnÄ&#x203A;Ĺž matkou Vratislava II., skrze nÄ&#x203A;jĹž byli s hrabaty ze Sulzbachu pokrevnÄ&#x203A; spĹ&#x2122;Ă­znÄ&#x203A;ni vĹĄichni dalĹĄĂ­ PĹ&#x2122;emyslovci a vlastnÄ&#x203A; i LucemburkovĂŠ Karlem IV. poÄ?Ă­naje. 38) NÄ&#x203A;kolikrĂĄt zde pobĂ˝val a dal zde pohĹ&#x2122;bĂ­t svou dcerku Annu â&#x20AC;&#x201C; F. H. Hofmann â&#x20AC;&#x201C; F. Mader, Die Kunstdenkmäler, s. 140; K. Bosl, Das Nordgaukloster Kastl, s. 108. 39) L. BobkovĂĄ, Ă&#x161;zemnĂ­ politika, s. 65. 40) J. Moritz, Stammreihe, s. 255â&#x20AC;&#x201C;261; F. H. Hofmann â&#x20AC;&#x201C; F. Mader, Die Kunstdenkmäler, s. 180. 41) Johann Irmscher, Bertha von Sulzbach, Gemahlin Manuels I, Byzantinische Forschungen 22, 1996, s. 279â&#x20AC;&#x201C;290. NaznaÄ?enĂ˝ zpĹŻsob uvaĹžovĂĄnĂ­ se nezdĂĄ bĂ˝t vzdĂĄlen principĹŻm stĹ&#x2122;edovÄ&#x203A;kĂŠ spekulativnĂ­ genealogie, a tak urÄ?itou roli uvedenĂ˝ch vazeb ve vztahu Karla IV. ke Kastlu mĹŻĹžeme pĹ&#x2122;edpoklĂĄdat. Ke konstrukcĂ­m ďŹ ktivnĂ­ch panovnickĂ˝ch rodokmenĹŻ srov. Marie BlĂĄhovĂĄ, PanovnickĂŠ genealogie a jejich politickĂĄ funkce ve stĹ&#x2122;edovÄ&#x203A;ku, SbornĂ­k archivnĂ­ch pracĂ­ 48, 1998, s. 11â&#x20AC;&#x201C;47, zde s. 18. 42) F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (I), s. 56. Ĺ lo o Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄskou zĂĄstavu. 43) L. BobkovĂĄ, Soupis Ä?eskĂ˝ch drĹžav, s. 213 â&#x20AC;&#x201C; tyto lokality zĂ­skal Karel v roce 1366. 44) F. Kavka, VlĂĄda Karla IV. (I), za s. 33.




Sochy zakladatelů v Kastlu – reprezentace české vlády v Horní Falci

sousedu zajistil svobody a statky listinou z roku !! o novém průběhu hranic. ! Ze . století pochází heraldický pás v hlavní lodi klášterního kostela, táhnoucí se po obou stranách nad arkádami od vítězného oblouku až nad západní emporu ($). V řadě erbů zakladatelů a dobrodinců se kromě erbu Českého království objevují i dvě z českých držav v Horní Falci – Hartenstein a hlavní město Sulzbach. 0

(4) Kastl (Horní Falc), býv. benediktinské opatství, kostel sv. Petra, pohled do klenby hlavní lodi směrem k západu. Foto: autor

Jako nejurčitější vazba Lucemburků ke Kastlu se jeví Václavův titul hrabě ze Sulzbachu, z něhož vyplývala fundátorská práva k opatství. Sochy zakladatelů, původně asi v chóru klášterního kostela, by v tomto světle představovaly vizualizaci Václavova nároku na sulzbašské hrabství, k němuž fundátorská práva v minulosti patřila. Vzhledem k tomu, že konvent požíval říšské bezprostřednosti, byl zároveň přímo poddaný císaři Karlu. Z uvedených důvodů není vyloučeno, že iniciátorem vzniku nebo objednavatelem památníku zakladatelů opatství v Kastlu mohl být sám Karel IV. Z koncepčního hlediska sochy odpovídají zmíněnému cyklu v naumburském dómu, kde jsou dávno zemřelí zakladatelé a patroni kostela oslaveni formou figur s portrétními rysy, stojících podél stěn chóru. Jelikož pod západním chórem dómu se nachází 45) Na tuto listinu odkazuje K. Bosl, Das Nordgaukloster Kastl, s. 108. V citovaných archivech se ji však nepodařilo dohledat. Za pomoc děkuji Jochenu Röselovi (Staatsarchiv Amberg) a Danielu Burgerovi (Staatsarchiv Nürnberg). Jedinou indicií je listina císaře Zikmunda z roku 1434, jíž potvrzuje opatovi a konventu všechny svobody, práva, zvyklosti, dopisy a privilegia, vydané „von unsern vorfaren Römischen keysern und kunigen und ouch von andern fürsten, oder personen“. Hranice klášterních statků jsou podrobně popsány, ovšem císař Karel ani rok 1355 nejsou uvedeny – srov. Monumenta Boica, Vol. XXIV, Monachii 1821, s. 616–619, Num. CCLXVII. 46) F. H. Hofmann – F. Mader, Die Kunstdenkmäler, s. 166.




AleĹĄ Mudra

zĂĄklady starĹĄĂ­ho kostela, pohĹ&#x2122;ebiĹĄtÄ&#x203A; zakladatelskĂŠho rodu, stojĂ­ sochy vlastnÄ&#x203A; nad hroby, jako je tomu v Kastlu.  Kurt Bauch, autor monograďŹ e o stĹ&#x2122;edovÄ&#x203A;kĂ˝ch ďŹ gurĂĄlnĂ­ch nĂĄhrobcĂ­ch, eviduje tento typ pamĂĄtnĂ­ku, spojujĂ­cĂ­ hrob se vztyÄ?enou stojĂ­cĂ­ nebo sedĂ­cĂ­ ďŹ gurou, v ZĂĄalpĂ­ jako zcela vĂ˝jimeÄ?nĂ˝. UvĂĄdĂ­ pouze dva pĹ&#x2122;Ă­pady z Francie z . a . stoletĂ­. Karel IV. patrnÄ&#x203A; znal nĂĄhrobky dvou krĂĄlĹŻ z dynastie KarlovcĹŻ v chĂłru kostela sv. Remigia v RemeĹĄi, nad nimiĹž stĂĄly sochy trĹŻnĂ­cĂ­ch krĂĄlĹŻ.  ReliĂŠfnĂ­ sochy krĂĄlĹŻ stojĂ­cĂ­ nad jejich nĂĄhrobnĂ­mi deskami bĂ˝valy i v kostele sv. Medarda v Soissons.  V obecnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ rovinÄ&#x203A; umĂ­stÄ&#x203A;nĂ­ nĂĄhrobkĹŻ vzdĂĄlenĂ˝ch panovnickĂ˝ch pĹ&#x2122;edkĹŻ v chĂłru do novÄ&#x203A; poĹ&#x2122;Ă­zenĂ˝ch tumb pĹ&#x2122;edznamenĂĄvĂĄ Ĺ&#x2122;eĹĄenĂ­, kterĂŠ bylo pozdÄ&#x203A;ji v sedmdesĂĄtĂ˝ch letech uplatnÄ&#x203A;no v praĹžskĂŠ katedrĂĄle. Oslava zakladatelĹŻ kostela nebo klĂĄĹĄtera sochami v chĂłru spojenĂ˝mi s nĂĄhrobkem nachĂĄzĂ­ ve stĹ&#x2122;ednĂ­ EvropÄ&#x203A; i dalĹĄĂ­ analogie: v tĂŠĹže dobÄ&#x203A; jako v Kastlu vznikl pamĂĄtnĂ­k v chĂłru klĂĄĹĄternĂ­ho kostela v Kirchheimu am Ries (!) ! a snad obdobnÄ&#x203A; umĂ­stÄ&#x203A;nĂŠ panovnickĂŠ sochy ve VĂ­dni. ! DodateÄ?nĂĄ oslava pĹ&#x2122;edkĹŻ zakladatelĹŻ nĂĄhrobky objednanĂ˝mi dlouho po jejich smrti vĹĄak mÄ&#x203A;la tehdy uĹž tradici: jako pĹ&#x2122;Ă­klad lze uvĂŠst mausoleum WettinĹŻ v Altzelle z doby asi kolem roku  ! nebo nĂĄhrobky a soĹĄky z pamĂĄtnĂ­ku zakladatelskĂŠho rodu WittelsbachĹŻ v Seligenthalu z prvnĂ­ poloviny . stoletĂ­. ! Pokud by cĂ­saĹ&#x2122; Karel skuteÄ?nÄ&#x203A; stĂĄl za vznikem soch hrabat ze Sulzbachu a Kastlu, bylo by moĹžnĂŠ tento soubor zaĹ&#x2122;adit do kontextu karlovskĂ˝ch zobrazenĂ­ panovnickĂ˝ch pĹ&#x2122;edkĹŻ. Cyklus ideĂĄlnĂ­ch panovnickĂ˝ch portrĂŠtĹŻ patĹ&#x2122;il k oblĂ­benĂ˝m prostĹ&#x2122;edkĹŻm reprezentace Karla IV. ZmĂ­nit lze triforiovĂŠ busty a pĹ&#x2122;emyslovskĂŠ nĂĄhrobky v praĹžskĂŠ katedrĂĄle nebo nezachovanĂŠ malĂ­Ĺ&#x2122;skĂŠ cykly na PraĹžskĂŠm hradÄ&#x203A; (Ĺ&#x2122;ada cĂ­saĹ&#x2122;ĹŻ) ! a na KarlĹĄtejnÄ&#x203A; (rodokmen Karla IV.). !! DalĹĄĂ­ malĂ­Ĺ&#x2122;skĂ˝ cyklus Ä?eskĂ˝ch panovnĂ­kĹŻ se snad nachĂĄzel na VyĹĄehradÄ&#x203A;, ve vÄ&#x203A;Ĺži

47) K. Bauch, Das mittelalterliche Grabbild, s. 167. 48) TamtĂŠĹž, s. 40 (asi 40. lĂŠta 12. stoletĂ­). Montfauconovo vyobrazenĂ­ zniÄ?enĂ˝ch soch nĂĄpadnÄ&#x203A; pĹ&#x2122;ipomĂ­nĂĄ postavy bĂ˝valĂŠho LucemburskĂŠho rodokmene na KarlĹĄtejnÄ&#x203A;. 49) TamtĂŠĹž, s. 164 (asi kolem 1230). 50) Jde o bĂ˝valĂ˝ klĂĄĹĄter cisterciaÄ?ek v severnĂ­m Ĺ vĂĄbsku, kde se v chĂłru nynÄ&#x203A;jĹĄĂ­ho farnĂ­ho kostela nachĂĄzĂ­ pamĂĄtnĂ­k zakladatelskĂŠho pĂĄru hrabÄ&#x203A;te Ludwiga III. von Ă&#x2013;ttingen (â&#x20AC;  1279) a jeho druhĂŠ Ĺženy Adelheid (â&#x20AC;  1274), datovanĂ˝ nĂĄpisem do roku 1358. â&#x20AC;&#x201C; Gerhard Schmidt, Gotische Bildwerke und ihre Meister, Wien â&#x20AC;&#x201C; KĂśln â&#x20AC;&#x201C; Weimar 1992, s. 171. KlĂĄĹĄter Kirchheim byl po celou dobu existence pohĹ&#x2122;ebiĹĄtÄ&#x203A;m hrabat z Ă&#x2013;ttingen, pravdÄ&#x203A;podobnÄ&#x203A; tedy pamĂĄtnĂ­k nechal zĹ&#x2122;Ă­dit nÄ&#x203A;kterĂ˝ z tehdejĹĄĂ­ch pĹ&#x2122;Ă­sluĹĄnĂ­kĹŻ rodu. 51) Marlen Zykan uvaĹžuje, Ĺže v chĂłru dĂłmu sv. Ĺ tÄ&#x203A;pĂĄna ve VĂ­dni byly pĹŻvodnÄ&#x203A; kolem nĂĄhrobku vĂŠvody Rudolfa rozmĂ­stÄ&#x203A;ny sochy panovnickĂ˝ch pĂĄrĹŻ, pozdÄ&#x203A;ji osazenĂŠ na jiĹžnĂ­ vÄ&#x203A;Ĺž; VĂ­deĹ&#x2C6;skĂĄ gotika. Sochy, sklomalby a architektonickĂĄ plastika z dĂłmu Sv. Ĺ tÄ&#x203A;pĂĄna ve VĂ­dni (vĂ˝stava NĂĄrodnĂ­ galerie v Praze ve spoluprĂĄci s Historisches Museum der Stadt Wien), Praha â&#x20AC;&#x201C; VĂ­deĹ&#x2C6; 1991, s. 38, 102. Vzorem mohly bĂ˝t nedochovanĂŠ sochy HabsburkĹŻ v chĂłru klĂĄĹĄternĂ­ho kostela dominikĂĄnek v Tullnu, svÄ&#x203A;cenĂŠho roku 1290 â&#x20AC;&#x201C; Gerhard Schmidt, in: Geschichte der bildenden Kunst in Ă&#x2013;sterreich II, Gotik, hg. GĂźnter Brucher, Wien 2000, s. 299, obr. 3. 52) JiĹ&#x2122;Ă­ Kuthan, Gloria Sacri Ordinis Cisterciensis, Praha 2005 (= SbornĂ­k KatolickĂŠ teologickĂŠ fakulty UK, DÄ&#x203A;jiny umÄ&#x203A;nĂ­ â&#x20AC;&#x201C; historie III), s. 49. 53) TamtĂŠĹž, s. 51. 54) AntonĂ­n Sala~, Zur Geschichte der Bautätigkeit Karls IV. auf der Prager Burg, in: Renaissance und Humanismus in Mittel- und Osteuropa. Eine Sammlung von Materialien, Bd. II, hg. Johannes Irmscher, Berlin 1962, s. 304â&#x20AC;&#x201C;306; Karel Stejskal, Die Rekonstruktion des Luxemburger Stammbaums auf Karlstein, UmÄ&#x203A;nĂ­ 28, 1978, s. 535â&#x20AC;&#x201C;565, zde s. 536. Existence tĂŠto Ĺ&#x2122;ady je ovĹĄem pouze hypotetickĂĄ â&#x20AC;&#x201C; za upozornÄ&#x203A;nĂ­ dÄ&#x203A;kuji Richardu NÄ&#x203A;mcovi. 55) Josef Neuwirth, Der Bildercyklus des Luxemburger Stammbaumes aus Karlstein, Prag 1897.




Sochy zakladatelĹŻ v Kastlu â&#x20AC;&#x201C; reprezentace Ä?eskĂŠ vlĂĄdy v HornĂ­ Falci

zvanĂŠ Neklanka. !0 KdyĹž zĂ­skal pro Ä&#x152;eskou korunu Braniborsko, nechal zĹ&#x2122;Ă­dit ve velkĂŠm sĂĄle novĂŠ zemÄ&#x203A;panskĂŠ rezidence v TangermĂźnde mimo jinĂŠ tĂŠĹž panovnickĂ˝ cyklus (po roce ), znĂĄmĂ˝ z popisu z roku !0. ! ZĂĄliba oslavovat svĂŠ pĹ&#x2122;edchĹŻdce prostĹ&#x2122;ednictvĂ­m malĂ­Ĺ&#x2122;skĂ˝ch a sochaĹ&#x2122;skĂ˝ch cyklĹŻ, spojenĂĄ se snahou o legitimaci, nebyla v tĂŠto dobÄ&#x203A; vlastnĂ­ jen cĂ­saĹ&#x2122;i: Ĺ&#x2122;adu svĂ˝ch pĹ&#x2122;edchĹŻdcĹŻ na biskupskĂŠm stolci nechal vymalovat Jan IV. z DraĹžic v kapli biskupskĂŠ rezidence na MalĂŠ StranÄ&#x203A;, ! s Ä?etnĂ˝mi pĹ&#x2122;Ă­klady se setkĂĄvĂĄme i u stĹ&#x2122;edoevropskĂ˝ch zemÄ&#x203A;panskĂ˝ch rodĹŻ. ! Sochy v Kastlu by tak pĹ&#x2122;edstavovaly dalĹĄĂ­ variantu Karlova diferencovanĂŠho (kontextuĂĄlnÄ&#x203A; speciďŹ ckĂŠho) pĹ&#x2122;Ă­stupu k vizuĂĄlnĂ­ reprezentaci minulosti svĂŠho rodu. Karel se svĂ˝m rodokmenem cĂ­lenÄ&#x203A; pracoval; v Ä?eskĂŠm prostĹ&#x2122;edĂ­ zdĹŻrazĹ&#x2C6;oval pĹ&#x2122;emyslovskou linii, v Ä?ele s PĹ&#x2122;emyslem OrĂĄÄ?em a sv. VĂĄclavem, z nĂ­Ĺž pramenila jeho legitimita jako Ä?eskĂŠho krĂĄle. 0 Tak tomu bylo pravdÄ&#x203A;podobnÄ&#x203A; ve vyĹĄehradskĂŠ Neklance. VĹŻÄ?i Ĺ&#x2DC;Ă­ĹĄi byla naopak prezentovĂĄna linie zĂĄpadoevropskĂĄ s dĹŻrazem kladenĂ˝m na Karla VelikĂŠho. 0 Tak tomu bylo na KarlĹĄtejnÄ&#x203A;, slouŞícĂ­m jako ĂşloĹžiĹĄtÄ&#x203A; Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄskĂ˝ch korunovaÄ?nĂ­ch klenotĹŻ. V rodokmeni Karla IV., kterĂ˝ byl vymalovĂĄn v sĂĄle hradnĂ­ho palĂĄce asi mezi lety !! a ! 0 a byl zniÄ?en mezi lety ! a !, 0 pĹ&#x2122;emyslovskou linii zastupovala pouze Karlova matka. CĂ­saĹ&#x2122;skou legitimitu nemohla zaruÄ?it spĹ&#x2122;Ă­znÄ&#x203A;nost s PĹ&#x2122;emyslovci, jelikoĹž nĂĄrok na drĹženĂ­ Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄskĂ˝ch korunovaÄ?nĂ­ch klenotĹŻ mÄ&#x203A;li jen pĹ&#x2122;Ă­sluĹĄnĂ­ci nejstarobylejĹĄĂ­ch panovnickĂ˝ch rodĹŻ. 0 KarlĹĄtejnskĂ˝ rodokmen proto navĂĄzal na tehdy jiĹž dlouhou tradici zĂĄpadoevropskĂ˝ch panovnickĂ˝ch genealogiĂ­ a takĂŠ motivace jeho vzniku byla obdobnĂĄ (od poÄ?ĂĄtkĹŻ stĹ&#x2122;edovÄ&#x203A;kĂ˝ch genealogiĂ­ u franskĂ˝ch panovnĂ­kĹŻ bylo jejich primĂĄrnĂ­ funkcĂ­ stvrzovĂĄnĂ­ krĂĄlovskĂŠ tradice rodu, nĂĄroku na korunu a sakrality jejich postavenĂ­). 0! DalĹĄĂ­ ponÄ&#x203A;kud odliĹĄnou rovinu reprezentace pĹ&#x2122;edstavoval cyklus praĹžskĂ˝. Do krĂĄlovskĂŠho sĂĄlu na PraĹžskĂŠm hradÄ&#x203A;, stojĂ­cĂ­ho na mĂ­stÄ&#x203A; dneĹĄnĂ­ho 56) ZprĂĄvu VĂĄclava HĂĄjka z LiboÄ?an k roku 866 (â&#x20AC;&#x17E;T. l. Neklan knĂ­Ĺže kĂĄzal jednu velmi ĹĄirokĂş a vysokĂş vÄ&#x203A;Ĺži na VyĹĄehradÄ&#x203A; postaviti a malovĂĄnĂ­m svĂŠho rodu, poÄ?av od PĹ&#x2122;emysla, krĂĄsnÄ&#x203A; jĂ­ dal ozdobitiâ&#x20AC;&#x153; â&#x20AC;&#x201C; VĂĄclava HĂĄjka z LiboÄ?an Kronika Ä&#x152;eskĂĄ I, ed. VĂĄclav FlajĹĄhans, Praha 1918, s. 300) spojil hypoteticky s podniky Karla IV. na VyĹĄehradÄ&#x203A; Karel Stejskal, Die Wandzyklen des Kaisers Karls IV. Bemerkungen zu Neudatierungen und Rekonstruktionen der im Auftrag Karls IV. gemalten Wandzyklen, UmÄ&#x203A;nĂ­ 46, 1998, s. 19â&#x20AC;&#x201C;41, zde s. 38. JiĹž dĹ&#x2122;Ă­ve poukĂĄzal v tĂŠto souvislosti na zobrazenĂ­ PĹ&#x2122;emyslovcĹŻ v chĂłru kostela v ZahrĂĄdce (kolem 1340) TýŞ, Die Rekonstruktion, s. 540. 57) NejobsĂĄhleji k vĂ˝zdobÄ&#x203A; hradnĂ­ho sĂĄlu L. BobkovĂĄ, Hrady Karla IV., s. 151â&#x20AC;&#x201C;152. DalĹĄĂ­ literatura: Wilhelm Zahn, Kaiser Karl IV. in TangermĂźnde. Festschrift zur EnthĂźllungsfeier des von S. M. Wilhelm II. gestifteten Denkmals Kaiser Karls IV., TangermĂźnde 1900, s. 32; K. Stejskal, Die Rekonstruktion, s. 549; TýŞ, Die Wandzyklen, s. 38; Evelin Wetter, LuĹžice a Braniborsko, in: Karel IV. CĂ­saĹ&#x2122; z BoŞí milosti, s. 341â&#x20AC;&#x201C;355, zde 347â&#x20AC;&#x201C;348; J. Fajt, Brandenburg. 58) Jedinou struÄ?nou informaci o tĂŠto Ĺ&#x2122;adÄ&#x203A; obrazĹŻ podĂĄvĂĄ kronika FrantiĹĄka PraĹžskĂŠho: â&#x20AC;&#x17E;Capellam pulcherrimis picturis depingi procuravit, in qua ymagines omnium episcoporum Pragensium secundum ordinem sunt situateâ&#x20AC;&#x153;. â&#x20AC;&#x201C; FRB IV, 368; FRB SN I, 44. SouslovĂ­ â&#x20AC;&#x17E;secundum ordinemâ&#x20AC;&#x153; vysvÄ&#x203A;tluje Neuwirth tak, Ĺže takĂŠ jinĂ­ souÄ?asnĂ­ci nechĂĄvali poĹ&#x2122;izovat zobrazenĂ­ svĂ˝ch pĹ&#x2122;edchĹŻdcĹŻ. â&#x20AC;&#x201C; Josef Neuwirth, Der verlorene Cyklus bĂśhmischer Herrscherbilder in der Prager KĂśnigsburg, Prag 1896 (= Studien zur Geschichte der Gothik in BĂśhmen, Bd. 4), s. 22. 59) K tomu viz dĂĄle. 60) M. BlĂĄhovĂĄ, PanovnickĂŠ genealogie, s. 43. VĹŻÄ?i Ä?eskĂŠmu panstvu svou legitimitu v Ä?eskĂŠ krĂĄlovskĂŠ hodnosti prezentoval pÄ&#x203A;stovĂĄnĂ­m Ăşcty ke sv. VĂĄclavu, zaĹ&#x2122;azenĂ­m PĹ&#x2122;emyslovy kabely a stĹ&#x2122;evĂ­cĹŻ do korunovaÄ?nĂ­ho Ĺ&#x2122;ĂĄdu, zĂĄjmem o Stadice apod. 61) TamtĂŠĹž, s. 16. 62) J. Neuwirth, Der Bildercyklus, s. 28â&#x20AC;&#x201C;29. 63) TamtĂŠĹž, s. 5. 64) TamtĂŠĹž, s. 27. 65) M. BlĂĄhovĂĄ, PanovnickĂŠ genealogie, s. 13.




AleĹĄ Mudra

VladislavskĂŠho sĂĄlu, nechal snad po nĂĄvratu z Ĺ&#x2122;Ă­mskĂŠ korunovaÄ?nĂ­ cesty roku !! objednat Karel IV. cyklus deskovĂ˝ch obrazĹŻ pĹ&#x2122;edstavujĂ­cĂ­ch starovÄ&#x203A;kĂŠ vlĂĄdce a cĂ­saĹ&#x2122;e byzantskĂŠ i Ĺ&#x2122;Ă­mskĂŠ. 00 Fyzicky se zachovaly jen Ä?ĂĄsti dvou nĂĄpisĹŻ na zdi pod zbytky dĹ&#x2122;evÄ&#x203A;nĂ˝ch desek (cĂ­saĹ&#x2122;ovĂŠ Karel III. a Lev IV.). 0 Humanista Petr Apian vidÄ&#x203A;l pĹ&#x2122;ed rokem ! â&#x20AC;&#x17E;Pragae, in aula regiaâ&#x20AC;&#x153; zbytky jinĂ˝ch nĂĄpisĹŻ, oznaÄ?ujĂ­cĂ­ch zakladatele Ä?tyĹ&#x2122; znĂĄmĂ˝ch starovÄ&#x203A;kĂ˝ch Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄĂ­. 0 NeĹĄlo tedy o genealogii, ale rozsĂĄhlĂ˝ cyklus velkĂ˝ch vlĂĄdcĹŻ minulosti. PraĹžskĂ˝ cyklus tak patrnÄ&#x203A; mÄ&#x203A;l demonstrovat nĂĄrok Ä?eskĂŠho krĂĄle na vlĂĄdu v Ĺ&#x2DC;Ă­ĹĄi, stejnÄ&#x203A; jako nĂĄvaznost cĂ­saĹ&#x2122;skĂŠ moci na velkĂŠ Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄe starovÄ&#x203A;ku. Oproti KarlĹĄtejnu zde tedy asi ponÄ&#x203A;kud ustoupila osobnĂ­ a rodovĂĄ rovina a do popĹ&#x2122;edĂ­ se dostala obecnĂĄ vladaĹ&#x2122;skĂĄ idea, reprezentujĂ­cĂ­ tradici titulu Ĺ&#x2122;Ă­mskĂŠho cĂ­saĹ&#x2122;e. Pokud se mĹŻĹžeme spolehnout na zprĂĄvy o nezachovanĂ˝ch cyklech, zjednoduĹĄenÄ&#x203A; by snad bylo moĹžnĂŠ Ĺ&#x2122;Ă­ci, Ĺže na VyĹĄehradÄ&#x203A; se demonstruje nĂĄrok Karla IV. na Ä?eskou korunu, na KarlĹĄtejnÄ&#x203A; nĂĄrok Karla IV. na Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄskou korunu a na PraĹžskĂŠm hradÄ&#x203A; pak nĂĄrok Ä?eskĂŠho krĂĄle obecnÄ&#x203A; na Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄskou korunu. KdyĹž v tomto kontextu uvaĹžujeme o sochĂĄch v Kastlu, pak v nich mĹŻĹžeme hypoteticky spatĹ&#x2122;ovat spojenĂ­ dvou z uvedenĂ˝ch rovin â&#x20AC;&#x201C; mĂ­stnĂ­ (zemÄ&#x203A;panskĂŠ) a Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄskĂŠ. Oslava â&#x20AC;&#x17E;pĹ&#x2122;edkĹŻâ&#x20AC;&#x153; zde mohla bĂ˝t zamýťlena nejen jako stvrzenĂ­ nĂĄroku LucemburkĹŻ na sulzbaĹĄskĂŠ hrabstvĂ­ (respektive na celou hornofalckou provincii), ale skrze â&#x20AC;&#x17E;pĹ&#x2122;Ă­buzenstvĂ­â&#x20AC;&#x153; s Ottony, SĂĄlci a Ĺ taufy i na Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄskou korunu. NemusĂ­ jĂ­t tedy o zobrazenĂ­ pĹ&#x2122;edkĹŻ v pokrevnĂ­m smyslu (i kdyĹž pokrevnĂ­ vazba tady byla), ale o ďŹ ktivnĂ­ konstrukci rodovĂŠ tradice zaklĂĄdajĂ­cĂ­ nĂĄrok na vlĂĄdu nad danĂ˝m ĂşzemĂ­m i v Ĺ&#x2DC;Ă­ĹĄi. 0 KoncepÄ?nÄ&#x203A; jeĹĄtÄ&#x203A; bohatĹĄĂ­ byl zmĂ­nÄ&#x203A;nĂ˝ cyklus v TangermĂźnde. Zde byla pĹ&#x2122;Ă­tomna jak Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄskĂĄ, tak rodovĂĄ linie (Karel IV. jako cĂ­saĹ&#x2122; se svĂ˝mi cĂ­saĹ&#x2122;skĂ˝mi pĹ&#x2122;edchĹŻdci a nĂĄslednĂ­ky), tak pĹ&#x2122;emyslovskĂĄ (patrnÄ&#x203A; Ä?eĹĄtĂ­ krĂĄlovĂŠ na stÄ&#x203A;nÄ&#x203A; â&#x20AC;&#x17E;nad pĹ&#x2122;Ă­kopemâ&#x20AC;&#x153;).  NavĂ­c zde byla i zobrazenĂ­ kurďŹ Ĺ&#x2122;tĹŻ a braniborskĂ˝ch markrabat. Demonstroval se tĂ­m nĂĄrok na Ĺ&#x2122;Ă­mskou korunu, na novÄ&#x203A; zĂ­skanĂ˝ kurďŹ Ĺ&#x2122;tskĂ˝ hlas, na pĹ&#x2122;Ă­sluĹĄnost novĂŠho ĂşzemĂ­ k Ä&#x152;eskĂŠ korunÄ&#x203A; a na markrabÄ&#x203A;cĂ­ titul krĂĄle VĂĄclava.  Legitimace nĂĄroku na zemÄ&#x203A;panskou Ăşlohu LucemburkĹŻ skrze pĹ&#x2122;ihlĂĄĹĄenĂ­ se k markrabÄ&#x203A;cĂ­m pĹ&#x2122;edchĹŻdcĹŻm by zde tedy mohla svÄ&#x203A;dÄ?it o myĹĄlenkovĂŠ spĹ&#x2122;Ă­znÄ&#x203A;nosti se souborem v Kastlu. PĹ&#x2122;Ă­buznost soch zakladatelĹŻ v Kastlu se zmĂ­nÄ&#x203A;nĂ˝m karlĹĄtejnskĂ˝m rodokmenem Karla IV. se ovĹĄem neomezuje na ideovou rovinu, nĂ˝brĹž je na prvnĂ­ pohled zĹ&#x2122;etelnĂĄ i v rovinÄ&#x203A; vĂ˝tvarnĂŠ. Podobu LucemburskĂŠho rodokmene reprodukuje dvojice rukopisĹŻ, vytvoĹ&#x2122;enĂĄ nedlouho pĹ&#x2122;ed zĂĄnikem maleb (Wien, Ă&#x2013;sterreichische Nationalbibliothek, 66) A. Sala~, Zur Geschichte, s. 304â&#x20AC;&#x201C;306; K. Stejskal, Die Rekonstruktion, s. 536. 67) A. Sala~, Zur Geschichte, s. 305. 68) TamtĂŠĹž, s. 304. PatrnÄ&#x203A; podle archeologicky zjiĹĄtÄ&#x203A;nĂŠ velikosti sĂĄlu SalaÄ? usuzuje, Ĺže desek bylo asi 120. K. Stejskal, Die Wandzyklen, s. 35, pĂ­ĹĄe, Ĺže zde kromÄ&#x203A; uvedenĂ˝ch zakladatelĹŻ Ä?tyĹ&#x2122; svÄ&#x203A;tovĂ˝ch Ĺ&#x2122;Ă­ĹĄĂ­ byla Ĺ&#x2122;ada 33 byzantskĂ˝ch cĂ­saĹ&#x2122;ĹŻ a Ĺ&#x2122;ada zĂĄpadnĂ­ch cĂ­saĹ&#x2122;ĹŻ Karlem VelikĂ˝m poÄ?Ă­naje. NenĂ­ ovĹĄem zĹ&#x2122;ejmĂŠ, z Ä?eho vychĂĄzĂ­. 69) Takto obecnÄ&#x203A; ke stĹ&#x2122;edovÄ&#x203A;kĂŠ spekulativnĂ­ genealogii srov. M. BlĂĄhovĂĄ, PanovnickĂŠ genealogie, s. 13. 70) L. BobkovĂĄ, Hrady Karla IV., s. 151. 71) J. Fajt, Brandenburg, s. 213.




Sochy zakladatelĹŻ v Kastlu â&#x20AC;&#x201C; reprezentace Ä?eskĂŠ vlĂĄdy v HornĂ­ Falci

Cod.  z doby tÄ&#x203A;snÄ&#x203A; pĹ&#x2122;ed . lednem !  a Archiv NĂĄrodnĂ­ galerie v Praze, AA !, tzv. Codex Heidelbergensis, souÄ?asnĂ˝ duplikĂĄt vĂ­deĹ&#x2C6;skĂŠho exemplĂĄĹ&#x2122;e ). VĂ˝povÄ&#x203A;dnĂ­ hodnota tÄ&#x203A;chto kniĹžnĂ­ch maleb ve vztahu k originĂĄlnĂ­m malbĂĄm byla opakovanÄ&#x203A; zpochybnÄ&#x203A;na.  Snad ale stĂĄle platĂ­ argument, Ĺže autenticita a spolehlivost OrnysovĂ˝ch iluminacĂ­ je zaruÄ?ena okolnostĂ­, Ĺže se v rukopisech nachĂĄzĂ­ i pomÄ&#x203A;rnÄ&#x203A; vÄ&#x203A;rnĂŠ zobrazenĂ­ tzv. OstatkovĂ˝ch scĂŠn z kaple Panny Marie, kterĂŠ dosud existujĂ­. ! S urÄ?itou opatrnostĂ­ proto lze s kopiĂĄĹ&#x2122;i pracovat, jak to ostatnÄ&#x203A; pĹ&#x2122;esvÄ&#x203A;dÄ?ivÄ&#x203A; ukĂĄzali Josef Opitz, 0 AntonĂ­n Friedl,  Jan Krofta  a JaromĂ­r Homolka.  Doba po polovinÄ&#x203A; . stoletĂ­ byla v malĂ­Ĺ&#x2122;stvĂ­ a sochaĹ&#x2122;stvĂ­ v mnoha ohledech pĹ&#x2122;evratnĂĄ. Na poli portrĂŠtu se tehdy objevovaly inovace, kterĂŠ smÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;ovaly k individualizaci typĹŻ tvĂĄĹ&#x2122;Ă­ i relativizaci celkovĂŠho sochaĹ&#x2122;skĂŠho tvaru. DobovĂŠ kostĂ˝my se podĂ­lely na zpĹ&#x2122;Ă­tomnÄ&#x203A;nĂ­ a Ĺživosti zobrazenĂ­; v pĹ&#x2122;Ă­padÄ&#x203A; genealogiĂ­ se rezignuje na historismus byĹĽ jen symbolickĂ˝ a osoby ĹžijĂ­cĂ­ pĹ&#x2122;ed dlouhĂ˝mi staletĂ­mi i tisĂ­ciletĂ­mi jsou zobrazovĂĄny jako souÄ?asnĂ­ci. K prĹŻkopnĂ­kĹŻm novĂŠho pĹ&#x2122;Ă­stupu patĹ&#x2122;ili na Ä?elnĂŠm mĂ­stÄ&#x203A; prĂĄvÄ&#x203A; malĂ­Ĺ&#x2122;i LucemburskĂŠho rodokmene a jejich souÄ?asnĂ­ci pĹŻsobĂ­cĂ­ v PaĹ&#x2122;Ă­Ĺži.  Pro realizaci soch zakladatelĹŻ v Kastlu se vĹĄak nepodaĹ&#x2122;ilo zĂ­skat prvotĹ&#x2122;Ă­dnĂ­ho sochaĹ&#x2122;e, kterĂ˝ by byl schopen se na tÄ&#x203A;chto zmÄ&#x203A;nĂĄch aktivnÄ&#x203A; podĂ­let, tak jako o nÄ&#x203A;jakĂ˝ Ä?as pozdÄ&#x203A;ji Petr ParlĂŠĹ&#x2122; pĹ&#x2122;i prĂĄci na bustĂĄch a nĂĄhrobcĂ­ch v praĹžskĂŠ katedrĂĄle. Sochy hrabat spĂ­ĹĄ vypovĂ­dajĂ­ o tom, Ĺže sochaĹ&#x2122; k nezvyklĂŠ zakĂĄzce pĹ&#x2122;istoupil jako zdatnĂ˝ kompilĂĄtor pĹ&#x2122;edloh obdobnĂ˝ch nĂĄmÄ&#x203A;tĹŻ. HistorickĂŠ ďŹ gury dvou svÄ&#x203A;tskĂ˝ch hrabat opatĹ&#x2122;il odÄ&#x203A;vem a atributy souÄ?asnĂ˝ch dvoĹ&#x2122;anĹŻ. Jak se pokusĂ­ ukĂĄzat nĂĄsledujĂ­cĂ­ srovnĂĄnĂ­, vĹŻbec se nezdĂĄ vylouÄ?eno, Ĺže mu pĹ&#x2122;i tom za vzor slouĹžil nedĂĄvno dokonÄ?enĂ˝ rodokmen na KarlĹĄtejnÄ&#x203A; nebo nÄ&#x203A;jakĂĄ jeho pĹ&#x2122;edloha Ä?i reprodukce.

72) Datace podle analĂ˝zy erbĹŻ na fol. 65â&#x20AC;&#x201C;98 â&#x20AC;&#x201C; Karel Stejskal, JeĹĄtÄ&#x203A; jednou o datovĂĄnĂ­ a atribucĂ­ch karlĹĄtejnskĂ˝ch maleb / Noch einmal Ăźber die Datierung und Zuschreibung der Karlsteiner Malereien, in: DvorskĂŠ kaple vrcholnĂŠho a pozdnĂ­ho stĹ&#x2122;edovÄ&#x203A;ku a jejich umÄ&#x203A;leckĂĄ vĂ˝zdoba / Court Chapels of the High and Late Middle Ages and 2eir Artistic Decoration, ed. JiĹ&#x2122;Ă­ Fajt, Praha 2003, s. 343â&#x20AC;&#x201C;350/47â&#x20AC;&#x201C;54, zde s. 347; Pavel R. PokornĂ˝, tamtĂŠĹž, s. 351â&#x20AC;&#x201C;352. J. Neuwirth, Der Bildercyklus, s. 10, jej datoval do let 1569â&#x20AC;&#x201C;1575. 73) JaromĂ­r Homolka, UmÄ&#x203A;leckĂĄ vĂ˝zdoba palĂĄce a menĹĄĂ­ vÄ&#x203A;Ĺže hradu KarlĹĄtejna, in: Magister 2eodoricus, dvornĂ­ malĂ­Ĺ&#x2122; cĂ­saĹ&#x2122;e Karla IV., ed. JiĹ&#x2122;Ă­ Fajt, Praha 1997, s. 99â&#x20AC;&#x201C;142; týŞ, MalĂ­Ĺ&#x2122;i a dĂ­lny pracujĂ­cĂ­ na vĂ˝zdobÄ&#x203A; kaple sv. KĹ&#x2122;Ă­Ĺže vedle Mistra eodorika, tamtĂŠĹž, s. 350â&#x20AC;&#x201C;367, zde s. 351. 74) Karel Stejskal, MatouĹĄ Ornys a jeho â&#x20AC;&#x17E;Rod cĂ­saĹ&#x2122;e Karla IV.â&#x20AC;&#x153;. K otĂĄzce Ä?eskĂŠho historizujĂ­cĂ­ho manĂ˝rismu, UmÄ&#x203A;nĂ­ 24, 1976, s. 13â&#x20AC;&#x201C;58; TýŞ, Die Rekonstruktion; TýŞ, Die Wandzyklen; TýŞ, JeĹĄtÄ&#x203A; jednou. Podle Stejskala byl Ornys â&#x20AC;&#x17E;malujĂ­cĂ­m sbÄ&#x203A;ratelemâ&#x20AC;&#x153; (TýŞ, MatouĹĄ Ornys, s. 19), kopie jsou â&#x20AC;&#x17E;absolutnÄ&#x203A; slohovÄ&#x203A; disparĂĄtnĂ­â&#x20AC;&#x153; (tamtĂŠĹž, s. 20) a majĂ­ â&#x20AC;&#x17E;charakter manĂ˝ristickĂŠ asamblĂĄĹžeâ&#x20AC;&#x153; (tamtĂŠĹž, s. 42). Jak uĹž ukĂĄzal JaromĂ­r Homolka v citovanĂ˝ch studiĂ­ch, nĂĄzory Karla Stejskala na tuto problematiku se jevĂ­ jako pĹ&#x2122;Ă­liĹĄ krajnĂ­ a bude je tĹ&#x2122;eba provÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;it dalĹĄĂ­m speciĂĄlnĂ­m bĂĄdĂĄnĂ­m. 75) J. Neuwirth, Der Bildercyklus, s. 7, 13, 30, Tab. XVI/3, 4; AntonĂ­n Friedl, MikulĂĄĹĄ Wurmser, mistr krĂĄlovskĂ˝ch portrĂŠtĹŻ na KarlĹĄtejnÄ&#x203A;, Praha 1956, s. 24, 49â&#x20AC;&#x201C;50; Jan Krofta, Rodokmen cĂ­saĹ&#x2122;e Karla IV. na KarlĹĄtejnÄ&#x203A; a jeho domnÄ&#x203A;lĂŠ kopie, UmÄ&#x203A;nĂ­ 23, 1975, s. 63â&#x20AC;&#x201C;66; J. Homolka, UmÄ&#x203A;leckĂĄ vĂ˝zdoba, s. 102â&#x20AC;&#x201C;103; týŞ, MalĂ­Ĺ&#x2122;i, s. 352. 76) Josef Opitz, SochaĹ&#x2122;stvĂ­ v Ä&#x152;echĂĄch za doby LucemburkĹŻ I, Praha 1935, s. 18ďŹ&#x20AC;. 77) A. Friedl, MikulĂĄĹĄ Wurmser. 78) Jan Krofta, K problematice karlĹĄtejnskĂ˝ch maleb, UmÄ&#x203A;nĂ­ 6, 1958, s. 2â&#x20AC;&#x201C;30, zde s. 3â&#x20AC;&#x201C;4. 79) J. Homolka, UmÄ&#x203A;leckĂĄ vĂ˝zdoba, s. 99â&#x20AC;&#x201C;107; TýŞ, MalĂ­Ĺ&#x2122;i, s. 351â&#x20AC;&#x201C;358. 80) A. Friedl, MikulĂĄĹĄ Wurmser, s. 36â&#x20AC;&#x201C;39; J. Homolka, UmÄ&#x203A;leckĂĄ vĂ˝zdoba, s. 105; Gerhard Schmidt, Malerei der Gotik. Fixpunkte und Ausblicke. Bd. 2. Malerei der Gotik in SĂźd- und Westeuropa, Studien zum Herrscherporträt, Graz 2005, zvl. s. 311â&#x20AC;&#x201C;344.




AleĹĄ Mudra

HrabÄ&#x203A; Otto z Kastlu a Habsbergu (!) PrĹŻÄ?elnĂĄ postava v nerozliĹĄenĂŠm postoji v ĹĄlechtickĂŠm odÄ&#x203A;vu pĹ&#x2122;edstavuje hrabÄ&#x203A;te z Habsbergu.  HrabÄ&#x203A; mĂĄ na sobÄ&#x203A; velice tÄ&#x203A;snĂ˝ okrovĂ˝ kabĂĄtec, sahajĂ­cĂ­ jen do pĹŻli stehen, zapĂ­nanĂ˝ vpĹ&#x2122;edu i na rukĂĄvech na nĂĄpadnÄ&#x203A; Ä?etnĂŠ knoďŹ&#x201A;Ă­ky, doplnÄ&#x203A;nĂ˝ ĂşzkĂ˝mi nohavicemi v kontrastnĂ­ Ä?erveni. ElegantnĂ­ zjev doplĹ&#x2C6;uje ĹĄirokĂ˝ pĂĄs opatĹ&#x2122;enĂ˝ reliĂŠfnĂ­m geometrickĂ˝m ornamentem, na nÄ&#x203A;mĹž visĂ­ v taĹĄtici zanoĹ&#x2122;enĂĄ dĂ˝ka a ĹĄpiÄ?atĂŠ stĹ&#x2122;evĂ­ce. OdpovĂ­dĂĄ tedy mĂłdÄ&#x203A; po polovinÄ&#x203A; . stoletĂ­ oblĂ­benĂŠ u dvora

(5) Kastl (HornĂ­ Falc), bĂ˝v. benediktinskĂŠ opatstvĂ­, kostel sv. Petra, socha hrabÄ&#x203A;te Otty. Foto: autor

(6) Chus, kopie podle bĂ˝valĂŠho rodokmene Karla IV. na KarlĹĄtejnÄ&#x203A;. Archiv NĂĄrodnĂ­ galerie v Praze, Codex Heidelbergensis, sign. AA 2015. Foto: Š 2011 NĂĄrodnĂ­ galerie v Praze

zejmĂŠna mladĂ˝mi muĹži.  AktuĂĄlnÄ&#x203A; velmi mĂłdnĂ­m prvkem byl tehdy takĂŠ plĂĄĹĄĹĽ typu hoike, s boÄ?nĂ­m zapĂ­nĂĄnĂ­m na rameni. UrÄ?itou vladaĹ&#x2122;skou dĹŻstojnost dodĂĄvĂĄ postavÄ&#x203A; dĂŠlka plĂĄĹĄtÄ&#x203A; aĹž na zem.  81) Na konzole je vytesĂĄn erb Habsbergu, identiďŹ kaci s hrabÄ&#x203A;tem Ottou provedli jiĹž F. H. Hofmann â&#x20AC;&#x201C; F. Mader, Die Kunstdenkmäler, s. 171. 82) Ludmila KybalovĂĄ, DÄ&#x203A;jiny odĂ­vĂĄnĂ­. StĹ&#x2122;edovÄ&#x203A;k, Praha 2001, s. 165â&#x20AC;&#x201C;166. Zcela pĹ&#x2122;ilĂŠhajĂ­cĂ­ punÄ?ochovĂŠ kalhoty byly tehdy nejen vrcholem elegance, ale i krejÄ?ovskĂŠho umÄ&#x203A;nĂ­ â&#x20AC;&#x201C; tamtĂŠĹž, s. 172. 83) PlĂĄĹĄtÄ&#x203A; se v prĹŻbÄ&#x203A;hu druhĂŠ poloviny 14. stoletĂ­ zkracovaly, coĹž bylo pĹ&#x2122;edmÄ&#x203A;tem kritiky konzervativnĂ­ch pĂĄnĹŻ a cĂ­rkevnĂ­ch hodnostĂĄĹ&#x2122;ĹŻ â&#x20AC;&#x201C; srov. tamtĂŠĹž, s. 166â&#x20AC;&#x201C;168.




Sochy zakladatelĹŻ v Kastlu â&#x20AC;&#x201C; reprezentace Ä?eskĂŠ vlĂĄdy v HornĂ­ Falci

Socha hrabÄ&#x203A;te Otty typovÄ&#x203A; zcela odpovĂ­dĂĄ postavÄ&#x203A; Chuse z karlĹĄtejnskĂŠho LucemburskĂŠho rodokmene (").  StejnÄ&#x203A; jako Chus je zobrazen za Ĺživota ve svĂŠ svÄ&#x203A;tskĂŠ slĂĄvÄ&#x203A;; takovĂ˝ odÄ&#x203A;v, dobovĂ˝mi mravokĂĄrci povaĹžovanĂ˝ za nedĹŻstojnĂ˝ aĹž necudnĂ˝, by pĹ&#x2122;Ă­mo na nĂĄhrobku v chĂłru opatskĂŠho kostela mĂ­t nemohl. To svÄ&#x203A;dÄ?Ă­ nejspĂ­ĹĄ o nÄ&#x203A;jakĂŠ formÄ&#x203A; duĂĄlnĂ­ho pojetĂ­ pamĂĄtnĂ­ku zakladatelĹŻ, jako u zmiĹ&#x2C6;ovanĂ˝ch nĂĄhrobkĹŻ dÄ&#x203A;tĂ­ sv. LudvĂ­ka v Royaumontu. NicmĂŠnÄ&#x203A; co se tĂ˝Ä?e sochaĹ&#x2122;skĂŠho zpracovĂĄnĂ­ ďŹ gury, srovnĂĄnĂ­ dovolujĂ­ pĹ&#x2122;edevĹĄĂ­m postavy z nĂĄhrobnĂ­ch desek nebo postavy svÄ&#x203A;teckĂŠ s prvky brnÄ&#x203A;nĂ­. KdyĹž srovnĂĄme sochu hrabÄ&#x203A;te Otty s postavou velice blĂ­zkĂŠho typu na nĂĄhrobku PĹ&#x2122;emysla II. v praĹžskĂŠ katedrĂĄle, vidĂ­me jasnÄ&#x203A;, Ĺže nebyla zasaĹžena parlĂŠĹ&#x2122;ovskĂ˝m vzorem vzdutĂŠho energickĂŠho objemu, spojenĂŠho s pevnĂ˝m a rozhodnĂ˝m postojem rozkroÄ?enĂ˝ch nohou. Jde naopak o sochu ĹĄtĂ­hlĂŠho uzavĹ&#x2122;enĂŠho objemu neexpandujĂ­cĂ­ho do stran, s nohama blĂ­zko u sebe, komponovanou pro Ä?elnĂ­ pohled. ZdrĹženlivĂ˝ vĂ˝raz a subtilnĂ­ proporce s pomÄ&#x203A;rnÄ&#x203A; velkou hlavou dodĂĄvajĂ­ soĹĄe aĹž loutkovitĂ˝ nebo pĹŻvabnÄ&#x203A; dÄ&#x203A;tinskĂ˝ vĂ˝raz. Ani srovnĂĄnĂ­ se sochou sv. VĂĄclava v praĹžskĂŠ katedrĂĄle, spojujĂ­cĂ­ lyrickĂ˝ vĂ˝raz s propracovanĂ˝m kontrapostem, nepĹ&#x2122;inĂĄĹĄĂ­ pozitivnĂ­ zjiĹĄtÄ&#x203A;nĂ­; opÄ&#x203A;t pouze demonstruje nejen rozdĂ­l v kvalitÄ&#x203A;, ale i zĂĄsadnĂ­ rozdĂ­l ve statuĂĄrnĂ­m pojetĂ­. Otto nespoÄ?Ă­vĂĄ v pevnĂŠm postoji, nohy obutĂŠ do ĹĄpiÄ?atĂ˝ch stĹ&#x2122;evĂ­cĹŻ jako by sklouzĂĄvaly ze ĹĄikmĂŠho podstavce neurÄ?itĂŠho tvaru (#). TakovĂŠto nestabilnĂ­, v nÄ&#x203A;kterĂ˝ch pĹ&#x2122;Ă­padech aĹž levitujĂ­cĂ­ postavy se objevujĂ­ v rĂĄmci vĂ­deĹ&#x2C6;skĂŠho hutnĂ­ho sochaĹ&#x2122;stvĂ­ druhĂŠ poloviny . stoletĂ­. Jde zejmĂŠna o vĂŠvodskĂ˝ pĂĄr ze zĂĄpadnĂ­ho prĹŻÄ?elĂ­ dĂłmu, asi z doby kolem 00â&#x20AC;&#x201C;. ! VĂ˝stiĹžnÄ&#x203A; je charakterizoval Gerhard Schmidt jako â&#x20AC;&#x17E;eher marionettenhaft schwebende als wirklich stehende Gestaltenâ&#x20AC;&#x153;, 0 Robert Suckale shledĂĄvĂĄ v jejich pohybu â&#x20AC;&#x17E;schwebende Leichtigkeit, wie zu einem traumhaften Menuett ansetzendâ&#x20AC;&#x153;.  K takto extrĂŠmnĂ­mu vĂ˝razu vĹĄak sochy v Kastlu urÄ?itÄ&#x203A; nedospĂ­vajĂ­. ZdĂĄ se, Ĺže jejich nepĹ&#x2122;esvÄ&#x203A;dÄ?ivĂ˝, sochaĹ&#x2122;sky neurÄ?itÄ&#x203A; cĂ­tÄ&#x203A;nĂ˝ postoj mĹŻĹže bĂ˝t v zĂĄvÄ&#x203A;su malĂ­Ĺ&#x2122;skĂ˝ch vzorĹŻ typu Chuse v LucemburskĂŠm rodokmeni, jehoĹž nenucenost transponuje do bezradnosti. NejbliŞťí sochaĹ&#x2122;skou analogii formy tupĂŠho nerozliĹĄenĂŠho postoje hrabÄ&#x203A;te Otty nachĂĄzĂ­me u sochy sv. VĂĄclava v kostele Panny Marie v Norimberku,  objednanĂŠ zdejĹĄĂ­ patricijskou rodinou StromerĹŻ (').  Socha tĂŠĹže ikonograďŹ e v Sulzbachu na vnÄ&#x203A;jĹĄku opÄ&#x203A;rnĂŠho pilĂ­Ĺ&#x2122;e chĂłru kostela Panny Marie, farnĂ­ho kostela metropole NovĂ˝ch Ä&#x152;ech,  vykazuje tentýŞ styl 84) J. Neuwirth, Der Bildercyklus, Taf. IV/3. RozdĂ­l spoÄ?Ă­vĂĄ pouze v kratĹĄĂ­m plĂĄĹĄti a absenci taĹĄtice. 85) Antje Kosegarten, Parlerische Bildwerke am Wiener Sankt Stephansdom aus der Zeit Rudolfs des Stifters, Zeitschrift des Deutschen Vereins fĂźr Kunstwissenschaft 20, 1966, s. 47â&#x20AC;&#x201C;78, zde s. 58; VĂ­deĹ&#x2C6;skĂĄ gotika, Ä?. kat. 4â&#x20AC;&#x201C;5. Tento pĂĄr a takĂŠ panovnickĂŠ sochy z jiĹžnĂ­ vÄ&#x203A;Ĺže byly opakovanÄ&#x203A; srovnĂĄvĂĄny s bĂ˝valĂ˝m LucemburskĂ˝m rodokmenem na KarlĹĄtejnÄ&#x203A; â&#x20AC;&#x201C; A. Kosegarten, Parlerische Bildwerke, s. 67â&#x20AC;&#x201C;72; Gerhard Schmidt, Die Wiener â&#x20AC;&#x17E;Herzogswerkstattâ&#x20AC;&#x153; und die Kunst Nordwesteuropas, Wiener Jahrbuch fĂźr Kunstgeschichte 30/31, 1977/1978, s. 179â&#x20AC;&#x201C;206, cit. dle G. Schmidt, Gotische Bildwerke, s. 142â&#x20AC;&#x201C;174, zde s. 163. 86) TamtĂŠĹž, s. 154. 87) Robert Suckale, Die Hounst Kaiser Ludwigs des Bayern, MĂźnchen 1993, s. 169. 88) U norimberskĂŠho sv. VĂĄclava Schmidt pĹ&#x2122;edpoklĂĄdĂĄ Ä?eskĂ˝ ikonograďŹ ckĂ˝ vzor, snad malĂ­Ĺ&#x2122;skĂ˝ â&#x20AC;&#x201C; G. Schmidt, Gotische Bildwerke, s. 154. 89) Die Parler und der schĂśne Stil 1350â&#x20AC;&#x201C;1400 (kat. vĂ˝st.), Bd. I, KĂśln 1978, s. 365. 90) TamtĂŠĹž, s. 364.

!


AleĹĄ Mudra

(7) Kastl (HornĂ­ Falc), bĂ˝v. benediktinskĂŠ opatstvĂ­, kostel sv. Petra, socha hrabÄ&#x203A;te Otty z Kastlu a Habsbergu, boÄ?nĂ­ pohled. Foto: autor

(8) Norimberk, kostel Panny Marie, socha sv. VĂĄclava. Foto: archiv autora

soudobĂŠ druhoĹ&#x2122;adĂŠ produkce: prĹŻÄ?elnĂĄ socha v nerozliĹĄenĂŠm postoji se zĹ&#x2122;etelnÄ&#x203A; reprezentativnĂ­ funkcĂ­, bez sebemenĹĄĂ­ snahy o pohyb nebo vystoupenĂ­ mimo nĂ­zkĂ˝ a ĂşzkĂ˝ blok tvrdÄ&#x203A; vymezenĂŠho sochaĹ&#x2122;skĂŠho jĂĄdra. Jak se dozvĂ­dĂĄme z druhotnĂŠho pramene, tuto sochu snad pro svĂŠho hrabÄ&#x203A;te VĂĄclava objednalo mÄ&#x203A;sto Sulzbach.  PodobnĂŠho raĹženĂ­ je i zmĂ­nÄ&#x203A;nĂĄ socha LudvĂ­ka z Ă&#x2013;ttingen v Kirchheimu am Ries z roku ! nebo nĂĄhrobnĂ­ deska v jiĹžnĂ­ boÄ?nĂ­ lodi minstru ve Freiburgu im Breisgau, asi od Jana ParlĂŠĹ&#x2122;e st. Figura, tradiÄ?nÄ&#x203A; identiďŹ kovanĂĄ jako vĂŠvoda Berthold V. z Zähringenu (â&#x20AC;  ),  ale spĂ­ĹĄe pĹ&#x2122;edstavujĂ­cĂ­ jedno ze zdejĹĄĂ­ch hrabat z doby kolem poloviny . stoletĂ­, asi Friedricha z Freiburgu (â&#x20AC;  !0),  je hrabÄ&#x203A;cĂ­ soĹĄe v Kastlu opÄ&#x203A;t blĂ­zkĂĄ pomÄ&#x203A;rnou subtilitou uzavĹ&#x2122;enĂ˝ch tvarĹŻ a ĂşzkĂ˝m nerozliĹĄenĂ˝m postojem s chodidly sklouzĂĄvajĂ­cĂ­mi s hĹ&#x2122;betu lva. V porĂ˝nskĂŠm nĂĄhrobnĂ­m sochaĹ&#x2122;stvĂ­ kolem poloviny a padesĂĄtĂ˝ch let . stoletĂ­ bychom pak naĹĄli i Ĺ&#x2122;adu dalĹĄĂ­ch analogiĂ­. 91) J. Fajt, HornĂ­ Falc, s. 331. 92) K. Bauch, Das mittelalterliche Grabbild, s. 1345, pozn. 456. 93) Karl Schmid â&#x20AC;&#x201C; Hans Schadek, Die Zähringer. Bd. 2. Anstoss und Wirkung, Sigmaringen 1986, s. 7.

0


Sochy zakladatelĹŻ v Kastlu â&#x20AC;&#x201C; reprezentace Ä?eskĂŠ vlĂĄdy v HornĂ­ Falci

(9) Kastl (HornĂ­ Falc), bĂ˝v. benediktinskĂŠ opatstvĂ­, kostel sv. Petra, socha hrabÄ&#x203A;te Otty z Kastlu a Habsbergu, detail. Foto: autor

(10) Kastl (HornĂ­ Falc), bĂ˝v. benediktinskĂŠ opatstvĂ­, kostel sv. Petra, socha hrabÄ&#x203A;te Berengara I. ze Sulzbachu. Foto: autor

S celkovĂ˝m pojetĂ­m postrĂĄdajĂ­cĂ­m parlĂŠĹ&#x2122;ovskou dynamiku, plasticitu a heroiÄ?nost kontrastuje nĂĄznak vlajĂ­cĂ­ch vousĹŻ a vlasĹŻ (), jeĹž ve zmiĹ&#x2C6;ovanĂŠm naturalistickĂŠm smÄ&#x203A;ru malby padesĂĄtĂ˝ch let (Priamus v LucemburskĂŠm rodokmeni nebo IzĂĄk v bibli Jeana de Sy ) slouŞí k podtrĹženĂ­ individualizace a dynamizace vĂ˝razu. TakĂŠ zpracovĂĄnĂ­ draperie plĂĄĹĄtÄ&#x203A; na prsou ve vÄ&#x203A;tĹĄĂ­ch, velkoryse modelovanĂ˝ch plochĂĄch neodpovĂ­dĂĄ drobnopisu a zdrĹženlivosti v utvĂĄĹ&#x2122;enĂ­ tÄ&#x203A;lesnĂ˝ch tvarĹŻ pod plĂĄĹĄtÄ&#x203A;m a mĹŻĹžeme jej povaĹžovat za urÄ?itĂ˝ ohlas parlĂŠĹ&#x2122;ovskĂŠho sochaĹ&#x2122;stvĂ­, i kdyĹž pĹ&#x2122;Ă­mĂŠ vzory nenachĂĄzĂ­me. HrabÄ&#x203A; Berengar I. ze Sulzbachu () SokolnĂ­k v loveckĂŠm odÄ&#x203A;vu urozenĂŠho pĂĄna je urÄ?en erbem se stĹ&#x2122;Ă­brnĂ˝mi liliemi na Ä?ervenĂŠm poli jako hrabÄ&#x203A; ze Sulzbachu, kterýŞto titul nosil mladĂ˝ krĂĄl VĂĄclav. SpodnĂ­ odÄ&#x203A;v se zcela shoduje s odÄ&#x203A;vem hrabÄ&#x203A;te Otty â&#x20AC;&#x201C; tÄ&#x203A;snĂ˝ okrovĂ˝ kabĂĄtec se zdobnĂ˝m ĹĄirokĂ˝m pĂĄsem a ĂşzkĂ˝mi Ä?ervenĂ˝mi nohavicemi. ! PlĂĄĹĄĹĽ mĂĄ ponÄ&#x203A;kud jinĂ˝ stĹ&#x2122;ih: je sice sepnut tĂŠĹž knoďŹ&#x201A;Ă­ky asymetricky na rameni, ale jinak je upraven 94) J. Homolka, MalĂ­Ĺ&#x2122;i, s. 352â&#x20AC;&#x201C;354. 95) KabĂĄtec, tĂŠmÄ&#x203A;Ĺ&#x2122; zcela zakrytĂ˝ plĂĄĹĄtÄ&#x203A;m, je patrnĂ˝ pĹ&#x2122;i boÄ?nĂ­m pohledu zprava.




AleĹĄ Mudra

(11) Sokolníci. Henri de Ferrières, Livres de modus et ratio, Bibliothèque nationale de France, Ms. fr. 12399, fol. 59. Foto: Bibliothèque nationale de France

pro pĹ&#x2122;Ă­padnou nepohodu na lovu: stĹ&#x2122;ednĂ­ dĂ­l tĂ��mÄ&#x203A;Ĺ&#x2122; zcela zakrĂ˝vĂĄ spodnĂ­ ĹĄat a plĂĄĹĄĹĽ je navĂ­c opatĹ&#x2122;en pĹ&#x2122;ipĂ­nacĂ­ kapucĂ­ se stahovacĂ­m okrajem, pĹ&#x2122;ichycenou jeĹĄtÄ&#x203A; sluĹĄivĂ˝m loveckĂ˝m klobouÄ?kem. TakĂŠ tato socha nachĂĄzĂ­ pĹ&#x2122;edobraz v LucemburskĂŠm rodokmeni: typ dvoĹ&#x2122;ana sokolnĂ­ka zde reprezentuje JindĹ&#x2122;ich I. (). 0 TypovÄ&#x203A; jde opÄ&#x203A;t o tĂŠmÄ&#x203A;Ĺ&#x2122; shodnou ďŹ guru, rozdĂ­l spoÄ?Ă­vĂĄ jen v pokrĂ˝vce hlavy a pĹ&#x2122;ehozenĂ­ stĹ&#x2122;ednĂ­ho cĂ­pu plĂĄĹĄtÄ&#x203A; pĹ&#x2122;es rameno. PlĂĄĹĄĹĽ vedenĂ˝ shodnÄ&#x203A; se sokolnĂ­kem v Kastlu (sepnutĂ˝ na pravĂŠm rameni, otevĹ&#x2122;enĂ˝ na pravĂŠ stranÄ&#x203A;, pĹ&#x2122;izvednutĂ˝ na levĂŠ a volnÄ&#x203A; visĂ­cĂ­ uprostĹ&#x2122;ed) majĂ­ v rĂĄmci LucemburskĂŠho rodokmene Erichthonius  a bruselskĂ˝ hrabÄ&#x203A; JindĹ&#x2122;ich.  Mezi Ä?etnĂ˝mi zobrazenĂ­mi sokolnĂ­kĹŻ v rukopisu Livres de modus et ratio od Henriho de Ferrières nachĂĄzĂ­me pĹ&#x2122;esnĂŠ analogie Berengarova odÄ&#x203A;nĂ­ (): tÄ&#x203A;snĂŠ kabĂĄtce do pĹŻli stehen, barevnĂŠ nohavice, kukly a klobouÄ?ky (plĂĄĹĄĹĽ vÄ&#x203A;tĹĄinou schĂĄzĂ­).  Ve . a na poÄ?ĂĄtku !. stoletĂ­ se zjevnÄ&#x203A; motiv sokola vyskytuje i jako dvorskĂ˝ atribut u osob v odÄ&#x203A;vu jistÄ&#x203A; ne loveckĂŠm.  Stal se odznakem urozenĂŠho lovce, kterĂ˝ se nosil nejen na lov, ale i na vĂĄleÄ?nĂĄ taĹženĂ­, do obytnĂ˝ch interiĂŠrĹŻ nebo do kostela. Motiv se objevuje na nĂĄhrobcĂ­ch a v iluminovanĂ˝ch rukopisech 96) J. Neuwirth, Der Bildercyklus, Taf. XIV/1. 97) TamtĂŠĹž, Taf. VI/2. 98) TamtĂŠĹž, Taf. XII/4. Podle Karla Stejskala jde o bolero, kterĂŠ se snad dostalo do Ä&#x152;ech aĹž roku 1562 â&#x20AC;&#x201C; K. Stejskal, MatouĹĄ Ornys, s. 44. PlĂĄĹĄtÄ&#x203A; druhĂŠ poloviny 16. stoletĂ­ se ovĹĄem zĂĄsadnÄ&#x203A; liĹĄĂ­ otevĹ&#x2122;enĂ­m vpĹ&#x2122;edu na stĹ&#x2122;ednĂ­ ose postavy â&#x20AC;&#x201C; srov. Ludmila KybalovĂĄ, DÄ&#x203A;jiny odĂ­vĂĄnĂ­. Renesance (15. a 16. stoletĂ­), Praha 1996, s. 54â&#x20AC;&#x201C;56. 99) Bibliothèque nationale de France, Ms. fr. 12399, fol. 59 (datovĂĄno 1379). 100) Jules Ă&#x2030;tienne Joseph Quicherat, Histoire du costume en France, depuis les temps les plus reculĂŠs jusquâ&#x20AC;&#x2DC;a la ďŹ n XVIIIe siĂŠcle, Paris 1875, s. 253, 256, 257; Nicolas Xavier Willemin, Monuments français inĂŠdits pour servir Ă  lâ&#x20AC;&#x2DC;histoire des arts, T. 1, Paris 1839, s. 103, reprodukuje Ĺ&#x2122;adu sokolnĂ­kĹŻ 13. stoletĂ­, podle â&#x20AC;&#x17E;Ms. de l´art del la Chasse aux Oiseaux (Belgique No. 213)â&#x20AC;&#x153;.




Sochy zakladatelů v Kastlu – reprezentace české vlády v Horní Falci

(12) Jindřich I., kopie podle bývalého rodokmene Karla IV. na Karlštejně. Archiv Národní galerie v Praze, Codex Heidelbergensis, sign. AA 2015. Foto: © 2011 Národní galerie v Praze

(13) Kastl (Horní Falc), býv. benediktinské opatství, kostel sv. Petra, socha hraběte Berengara I. ze Sulzbachu, detail. Foto: autor

. a . století ve Francii a Španělsku. Ve Francii se objevil sokolník i v rámci královského genealogického cyklu.  V německých zemích se s ním v takové míře nesetkáme.  To vše by naznačovalo, že se motiv do Kastlu mohl dostat z Francie, a to snad prostřednictvím nějakého rukopisu, vzorníku nebo přímo Lucemburského rodokmene. Také Berengarovo výrazné gesto pravé paže přidržující sokola () pochází z repertoiru karlštejnského rodokmene (např. Jan Lucemburský ), kde tvoří důležitý prvek iluzivní prostorové koncepce. Gesto se stalo velice oblíbeným motivem českého sochařství šedesátých let (např. trůnící Madony z Bečova, Puschendorfu,

101) Bibliothèque nationale de France, Ms. Nouvelle acquisition latine 779, fol. 134v, 167v (Bernardus Guidonis, Arbor genealogiae regum francorum, druhá čtvrtina 14. století). Za konzultaci děkuji Viktoru Kubíkovi. 102) K. Bauch, Das mittelalterliche Grabbild, s. 320, pozn. 174. Ve francouzských iluminovaných rukopisech 13. a 14. století se sokolníci objevují v bordurách nebo ve scéně král Modus a sokolníci. 103) J. Neuwirth, Der Bildercyklus, Taf. XVI/1.




AleĹĄ Mudra

HrĂĄdku a RĂśdelwitz),  objevuje se v parlĂŠĹ&#x2122;ovskĂŠm sochaĹ&#x2122;stvĂ­ (sv. Barbora v archivoltÄ&#x203A; svatopetrskĂŠho portĂĄlu v KolĂ­nÄ&#x203A; nad RĂ˝nem !), odkud je potom pĹ&#x2122;evzato do sochaĹ&#x2122;stvĂ­ krĂĄsnĂŠho slohu (napĹ&#x2122;. Madona ze Ĺ ternberka, 0 sv. Barbora v Ptuji,  sv. Barbora z Barbarky u TorunÄ&#x203A; ). HrabÄ&#x203A; Fridrich z Kastlu a Habsbergu ($) BenediktinskĂ˝ mnich se znakem Kastlu, drŞícĂ­ model kostela, pĹ&#x2122;edstavuje dalĹĄĂ­ho ze zakladatelskĂŠ Ä?tveĹ&#x2122;ice, hrabÄ&#x203A;te Fridricha (postava markrabÄ&#x203A;nky Luitgardy z Vohburgu schĂĄzĂ­). TmavĂ˝ hĂĄbit benediktinĹŻ s kapucĂ­ a ĹĄirokĂ˝mi rukĂĄvy doplĹ&#x2C6;uje dvojĂ­ spodnĂ­ ĹĄat, pĹ&#x2122;edepsanĂŠ cingulum vĹĄak chybĂ­. Pro benediktiny nezvyklĂĄ pokrĂ˝vka hlavy, stejnÄ&#x203A; jako rukĂĄvy spodnĂ­ho ĹĄatu s Ä?etnĂ˝mi knoďŹ&#x201A; Ă­ky, shodnĂŠ s obÄ&#x203A;ma svÄ&#x203A;tskĂ˝mi hrabaty, snad odkazujĂ­ na FridrichĹŻv ĹĄlechtickĂ˝ pĹŻvod. Model kostela typovÄ&#x203A; odpovĂ­dĂĄ kostelu zdejĹĄĂ­ho opatstvĂ­ â&#x20AC;&#x201C; romĂĄnskĂĄ bazilika s trojicĂ­ apsid a hranolovou vÄ&#x203A;Şí na jiĹžnĂ­ stranÄ&#x203A;. Na prostĹ&#x2122;ednĂ­ soĹĄe mnicha je nejvĂ­ce patrnĂĄ nevyvĂĄĹženost proporcĂ­. Postava v hĂĄbitu bez pasu mĂĄ oproti obÄ&#x203A;ma svÄ&#x203A;tskĂ˝m ďŹ gurĂĄm zĹ&#x2122;etelnÄ&#x203A; naddimenzovanou hornĂ­ polovinu tÄ&#x203A;la kontrastujĂ­cĂ­ s krĂĄtkou a Ăşzkou partiĂ­ nohou. Je zde snad dokonce namĂ­stÄ&#x203A; hovoĹ&#x2122;it o nezvlĂĄdnutĂŠm zpracovĂĄnĂ­ pĹ&#x2122;edlohy, kterĂĄ byla zjevnÄ&#x203A; jinĂŠho pĹŻvodu neĹž pĹ&#x2122;edlohy svÄ&#x203A;tskĂ˝ch ďŹ gur. ZatĂ­mco postavy hrabat Otty a Berengara mohly typologicky vyjĂ­t z panovnickĂ˝ch galeriĂ­, pro postavu mnicha bylo potĹ&#x2122;eba obrĂĄtit se jinam. Podle ostĹ&#x2122;ejĹĄĂ­ho a tvrdĹĄĂ­ho zpracovĂĄnĂ­ draperie, vlasĹŻ a vousĹŻ se zdĂĄ, Ĺže tato pĹ&#x2122;edloha mohla bĂ˝t starĹĄĂ­, kresebnĂŠho charakteru, jeĹĄtÄ&#x203A; z prvnĂ­ poloviny . stoletĂ­. ZvlĂĄĹĄtÄ&#x203A; lineĂĄrnĂ­ pojetĂ­ vĂ˝raznÄ&#x203A; stylizovanĂ˝ch vlasĹŻ a vousĹŻ s abstraktnĂ­mi vlnami zakonÄ?enĂ˝mi kudrlinou nezapĹ&#x2122;e vĂ˝chodisko ve francouzskĂŠm dvorskĂŠm sochaĹ&#x2122;stvĂ­ druhĂŠ Ä?tvrtiny . stoletĂ­.  V Bavorsku a pĹ&#x2122;ilehlĂ˝ch oblastech stĹ&#x2122;ednĂ­ Evropy se obdobnĂ˝ lineĂĄrnĂ­ styl uplatnil v sochaĹ&#x2122;skĂŠm okruhu spojovanĂŠm s dĂ­lnami cĂ­saĹ&#x2122;e LudvĂ­ka BavorskĂŠho. Velmi dobĹ&#x2122;e srovnatelnĂŠ jsou napĹ&#x2122;. hlavy krĂĄle Baltazara z kaple 104) AleĹĄ Mudra, Madona z BeÄ?ova, in: GotickĂŠ umÄ&#x203A;nĂ­ a jeho historickĂŠ souvislosti I. SbornĂ­k grantovĂŠho projektu GotickĂŠ umÄ&#x203A;nĂ­ v severnĂ­ch Ä&#x152;echĂĄch (GAÄ&#x152;R, Ä?. 408/01/0092), edd. JaromĂ­r Homolka â&#x20AC;&#x201C; Michaela HrubĂĄ â&#x20AC;&#x201C; Petr HrubĂ˝ â&#x20AC;&#x201C; Michaela OttovĂĄ, Ă&#x161;stĂ­ nad Labem 2001, s. 298â&#x20AC;&#x201C;334; týŞ, Madona ze Skarbimierze a otĂĄzka role Ä?eskĂŠho sochaĹ&#x2122;stvĂ­ a malĂ­Ĺ&#x2122;stvĂ­ pĹ&#x2122;i utvĂĄĹ&#x2122;enĂ­ slezsko-pomoĹ&#x2122;skĂŠho stylu madon na lvu, in: Ĺ&#x161;lÄ&#x2026;sk i Czechy. WspĂłlne drogi sztuki, Materialy konferencji naukowej dedykowane Profesorowi Janowi Wrabecowi, edd. Mateusz Kapustka â&#x20AC;&#x201C; Andrzej KozieĹ&#x201A; â&#x20AC;&#x201C; Piotr Oszczanowski, WrocĹ&#x201A;aw 2007, s. 49â&#x20AC;&#x201C;61; TýŞ, Zu einigen unbeachteten Denkmälern der Bildhauerkunst unter den letzten Luxemburgern, in: Prag und die groĂ&#x;en Kulturzentren Europas in der Zeit der Luxemburger (1310â&#x20AC;&#x201C;1437) / Prague and Great Cultural Centres of Europe in the Luxembourgeois Period (1310â&#x20AC;&#x201C;1437), edd. MarkĂŠta JaroĹĄovĂĄ â&#x20AC;&#x201C; JiĹ&#x2122;Ă­ Kuthan, Praha 2008 (= Opera Facultatis 2eologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium vol. IX), s. 449â&#x20AC;&#x201C;457. 105) Rolf Lauer, in: Die Parler I, s. 159; G. Schmidt, Gotische Bildwerke, s. 206, Abb. 252. 106) Ivo Hlobil, in: Od gotiky k renesanci. VĂ˝tvarnĂĄ kultura Moravy a Slezska 1400â&#x20AC;&#x201C;1550. III. Olomoucko, edd. Ivo Hlobil â&#x20AC;&#x201C; Marek PerĹŻtka, Olomouc 1999, s. 267, Ä?. 167. 107) G. Schmidt, Gotische Bildwerke, Abb. 253, 255. 108) Pelplin, Muzeum Diecezjalne. 109) Srov. napĹ&#x2122;. sochu sv. Jakuba z paĹ&#x2122;Ă­ĹžskĂŠho kostela Saint-Jacques-de-l´Hopital v MusĂŠe de Cluny, reliĂŠfy z retĂĄblu z opatstvĂ­ Maubuisson v MusĂŠe du Louvre nebo hlavu Karla z Etampes (â&#x20AC;  1336) na nĂĄhrobku v Saint-Denis (G. Schmidt, Gotische Bildwerke, obr. 51). K charakteristice paĹ&#x2122;Ă­ĹžskĂŠho dvorskĂŠho sochaĹ&#x2122;stvĂ­ dvacĂĄtĂ˝ch let srov. JaromĂ­r Homolka, K nÄ&#x203A;kterĂ˝m problĂŠmĹŻm Ä?eskĂŠho sochaĹ&#x2122;stvĂ­ 14. stoletĂ­. TĹ&#x2122;i poznĂĄmky ke stavu bĂĄdĂĄnĂ­, in: Regnum Bohemiae et Sacrum Romanum Imperium. SbornĂ­k k poctÄ&#x203A; JiĹ&#x2122;Ă­ho Kuthana, edd. AleĹĄ Mudra â&#x20AC;&#x201C; Michaela OttovĂĄ â&#x20AC;&#x201C; Jan Royt, Praha 2005, s. 295â&#x20AC;&#x201C;313, zde s. 297â&#x20AC;&#x201C;298.




Sochy zakladatelĹŻ v Kastlu â&#x20AC;&#x201C; reprezentace Ä?eskĂŠ vlĂĄdy v HornĂ­ Falci

(14) Kastl (HornĂ­ Falc), bĂ˝v. benediktinskĂŠ opatstvĂ­, kostel sv. Petra, socha hrabÄ&#x203A;te Fridricha z Kastlu a Habsbergu. Foto: autor

v mnichovskĂŠm Alten Hof (kolem )  nebo vĂŠvody JindĹ&#x2122;icha BavorskĂŠho na jeho nĂĄhrobku v benediktinskĂŠm opatstvĂ­ sv. Emerama v Ĺ&#x2DC;eznÄ&#x203A; (kolem â&#x20AC;&#x201C; !).  Analogie ovĹĄem nechybĂ­ ani v praĹžskĂŠm pĹ&#x2122;edparlĂŠĹ&#x2122;ovskĂŠm sochaĹ&#x2122;stvĂ­. V rĂĄmci vĂ˝zdoby boÄ?nic nĂĄhrobku sv. Ludmily v bazilice sv. JiĹ&#x2122;Ă­ z padesĂĄtĂ˝ch let . stoletĂ­ nalĂŠzĂĄme velice blĂ­zkĂŠ zpracovĂĄnĂ­ vlasĹŻ a vousĹŻ u sv. krĂĄle (Zikmunda) na severnĂ­ stranÄ&#x203A;.  Co se tĂ˝Ä?e zpracovĂĄnĂ­ draperiovĂŠ ďŹ gury, kterĂĄ se z dobovĂŠ produkce vymykĂĄ pĹ&#x2122;edevĹĄĂ­m nezvykle do stran rozvedenou hornĂ­ partiĂ­ hĂĄbitu s velmi ĹĄirokĂ˝mi rukĂĄvy, nenachĂĄzĂ­me bliŞťí srovnĂĄnĂ­.  OÄ?ividnĂĄ absence stylovĂŠ homogenity napĹ&#x2122;Ă­Ä? souborem nemusĂ­ jĂ­t na vrub jen rĹŻznĂ˝m pĹ&#x2122;edlohĂĄm a menĹĄĂ­ stylotvornĂŠ potenci zĂşÄ?astnÄ&#x203A;nĂ˝ch sochaĹ&#x2122;ĹŻ. Ti stĂĄli pĹ&#x2122;ed Ăşkolem zobrazit dĂĄvno zemĹ&#x2122;elĂŠ osobnosti, k nimĹž pravdÄ&#x203A;podobnÄ&#x203A; nebyla k dispozici ikonograďŹ ckĂĄ tradice, proto se Ĺ&#x2122;eĹĄenĂ­m mohla stĂĄt kombinace pĹ&#x2122;edloh 110) R. Suckale, Hounst, Abb. 13, Ä?. kat. 58. 111) TamtĂŠĹž, Abb. 98, Ä?. kat. 77. 112) Ivo Hlobil, GotickĂ˝ nĂĄhrobek sv. Ludmily na PraĹžskĂŠm hradÄ&#x203A;, UmÄ&#x203A;nĂ­ 33, 1985, s. 377â&#x20AC;&#x201C;402, obr. 14. 113) K orientaÄ?nĂ­mu zaĹ&#x2122;azenĂ­ pĹ&#x2122;edlohy do druhĂŠ Ä?tvrtiny 14. stoletĂ­ srov. napĹ&#x2122;. paĹ&#x2122;Ă­ĹžskĂ˝ rukopis Miracles de Nostre Dame, Bibliothèque nationale de France, Nouvelle acquisition française 24541, fol. 2 aj. (kolem 1330â&#x20AC;&#x201C;1340).




AleĹĄ Mudra

ze vzornĂ­kĹŻ. TypovĂŠ a vĂ˝tvarnĂŠ rozrĹŻznÄ&#x203A;nĂ­ pĹ&#x2122;itom mohlo bĂ˝t zvoleno jako kompenzace chybÄ&#x203A;jĂ­cĂ­ch individuĂĄlnĂ­ch rysĹŻ. Snahu vyjĂĄdĹ&#x2122;it bohatstvĂ­ vizuĂĄlnĂ­ zkuĹĄenosti pomocĂ­ rĹŻznorodosti zpracovĂĄnĂ­ draperie, reagujĂ­cĂ­ na vytĹ&#x2122;Ă­benost a homogenitu â&#x20AC;&#x17E;poklasickĂŠhoâ&#x20AC;&#x153; stylu, rozpoznĂĄvĂĄme jako obecnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ rys umÄ&#x203A;nĂ­ tĹ&#x2122;etĂ­ Ä?tvrtiny . stoletĂ­ v Ä&#x152;echĂĄch.  SochaĹ&#x2122;i se tehdy uÄ?Ă­ pouŞívat rĹŻznĂŠ vĂ˝razovĂŠ prostĹ&#x2122;edky adekvĂĄtnÄ&#x203A; situaci se zĂĄmÄ&#x203A;rem evokovat mnohotvĂĄrnost vizuĂĄlnĂ­ zkuĹĄenosti, kterĂĄ zaÄ?Ă­nĂĄ hrĂĄt v jejich tvorbÄ&#x203A; stĂĄle dĹŻleĹžitÄ&#x203A;jĹĄĂ­ roli. ! Pokud by platila hypotĂŠza, Ĺže se na vzniku soch zakladatelĹŻ v Kastlu nÄ&#x203A;jakĂ˝m zpĹŻsobem podĂ­lel Karel IV. (v zastoupenĂ­ svĂŠho syna VĂĄclava), pak bychom zĂ­skali i opory pro jejich datovĂĄnĂ­. Smysl by dĂĄvala zejmĂŠna datace bezprostĹ&#x2122;ednÄ&#x203A; po cĂ­saĹ&#x2122;skĂŠ korunovaci roku !!, kdy se Karel (pĹ&#x2122;ibliĹžnÄ&#x203A; do roku !) v HornĂ­ Falci nejÄ?astÄ&#x203A;ji zdrĹžoval. Sochy mohly vzniknout i nedlouho potĂŠ, kolem roku 0, kdy je krĂĄl VĂĄclav IV. prvnÄ&#x203A; doloĹžen jako hrabÄ&#x203A; ze Sulzbachu, jistÄ&#x203A; vĹĄak mezi lety !! (pĹ&#x2122;ivtÄ&#x203A;lenĂ­ Sulzbachu a ostatnĂ­ch hornofalckĂ˝ch statkĹŻ k Ä&#x152;eskĂŠ korunÄ&#x203A;) a  (ztrĂĄta Sulzbachu); urÄ?itou oporou mĹŻĹže bĂ˝t i rok narozenĂ­ prince VĂĄclava (0) a pouĹžitĂ­ sulzbaĹĄskĂŠho erbu ve vĂ˝zdobÄ&#x203A; hradu Lauf (0â&#x20AC;&#x201C;0).

114) Srov. JaromĂ­r Homolka, PoznĂĄmky k vĂ˝voji Ä?eskĂŠho a stĹ&#x2122;edoevropskĂŠho Ĺ&#x2122;ezbĂĄĹ&#x2122;stvĂ­ 14. stoletĂ­, in: OpitzĹŻv sbornĂ­k. GotickĂŠ sochaĹ&#x2122;stvĂ­ a malĂ­Ĺ&#x2122;stvĂ­ v severozĂĄpadnĂ­ch Ä&#x152;echĂĄch. SbornĂ­k z kolokvia u pĹ&#x2122;Ă­leĹžitosti 70. vĂ˝roÄ?Ă­ vĂ˝stavy J. Opitze, edd. Michaela NeudertovĂĄ â&#x20AC;&#x201C; Petr HrubĂ˝, Ă&#x161;stĂ­ nad Labem 1999, s. 51â&#x20AC;&#x201C;75. 115) JaromĂ­r Homolka, Madona z Radlje nad DrĂĄvou a moravskĂŠ sochaĹ&#x2122;stvĂ­ kolem roku 1350, in: HistorickĂĄ inspirace. SbornĂ­k k poctÄ&#x203A; Dobroslava LĂ­bala, edd. Martin KubelĂ­k â&#x20AC;&#x201C; Milan PavlĂ­k â&#x20AC;&#x201C; Josef Ĺ tulc, Praha 2001, s. 105â&#x20AC;&#x201C;111.




Sochy zakladatelů v Kastlu – reprezentace české vlády v Horní Falci

Summary Statues of the Founders in Kastl Abbey – Representation of Czech Authorities in the Upper Palatinate (!!–#) 2e church of the former Benedictine Kastl Abbey, located in the Upper Palatinate, houses a trio of statues of its founders from the third quarter of the fourteenth century. At the time of the origination of the statues, Kastl was situated in immediate proximity to the southern border of the Upper Palatinate, which was annexed to the Lands of the Bohemian Crown by Charles IV on ! April !!. Soon thereafter, the joining of a new land ruled by the Luxembourg Dynasty and the Kingdom of Bohemia was symbolically reinforced when Charles IV renewed the long vanished title of Duke of Sulzbach and bestowed it on his son Wenceslas, who became the King of Bohemia in 0. 2e founding family of the Dukes of Sulzbach, Kastl, and Habsberg was related to three imperial dynasties, which would be a convenient circumstance for the ambitions of Charles IV. Among the benefactors of the abbey was his predecessor on the imperial throne, Louis the Bavarian. 2erefore, the statues of the founders may represent the visualisation of Wenceslas’ claim to the Dukedom of Sulzbach that was granted the founding rights in the past; by the same token it may refer to his kinship to ancient imperial dynasties in accordance with speculative genealogy typical of the Middle Ages. If the statues in Kastl Abbey were in fact related to the Bohemian house of Luxembourgs, they would fit well into the context of the Charlesian depictions of monarchial predecessors in Prague, Karlstein, and Tangermünde. Nonetheless, the kinship with the Karlstein genealogy of Charles IV is not restricted to the ideological level; it is also obvious on the artistic level. 2e family tree that was completed shortly before the completion of the statues in Kastl Abbey includes exact models of figure types and their court attire. Analogies to the sculptural work can be traced to the !’s second-rate pre-Parlerian production in Rhineland and Central Europe. 2e obvious absence of a homogeneous style across the Kastl group of sculptures may not be ascribed strictly to various models and lesser style-forming potential of the sculptors in question. 2ey were faced with the task of capturing long-dead persons, most likely without having any iconographic tradition to draw from; therefore, they may have seen a solution in a combination of models from sample books. As a result, variation of types and art styles may have been chosen to compensate for the lack of individual features. 2e effort to express the richness of reality by using various treatment of draperies, which respond to the refi nement and homogeneity of the “post-classical” style, are seen as a more general feature of the arts in Bohemia in the third quarter of the fourteenth century. Sculptors were thus mastering various means of expression that are adequate to the situation with the intention to evoke variety of forms of visual experience, which is becoming increasingly important in their creations.




Smb 10 193 213