Issuu on Google+

zprĂĄvy a referĂĄty

ChrĂĄm SvatĂŠho Ducha a krĂĄlovna EliĹĄka RejÄ?ka v Hradci KrĂĄlovĂŠ  – . HistorickĂĄ tradice v dÄ›jinĂĄch mÄ›sta. Od chrĂĄmu ke katedrĂĄle, ed. Jiří Ĺ t_pĂĄn, FF Univerzity Hradce KrĂĄlovĂŠ a BiskupstvĂ­ krĂĄlovĂŠhradeckĂŠ ve spoluprĂĄci s ObÄ?anskĂ˝m sdruĹženĂ­m KatedrĂĄla , ĂšstĂ­ nad OrlicĂ­   s., ISBN --!-1- SbornĂ­k z mezinĂĄrodnĂ­ vÄ›deckĂŠ konference, konanĂŠ ve dnech !. a 1. října roku  v Hradci KrĂĄlovĂŠ, sklenuje dvÄ› tĂŠmata, jejichĹž vzĂĄjemnĂĄ souvislost je podmĂ­nÄ›na spĂ­ĹĄe rovinou Ä?asovou neĹž kauzĂĄlnĂ­. K pĹŻsobenĂ­ krĂĄlovny EliĹĄky RejÄ?ky, potaĹžmo k jejĂ­ zakladatelskĂŠ Ä?innosti totiĹž nemĂĄme dostatek pramenĹŻ, pĹ™esto je „hradeckĂĄ krĂĄlovna“ tradiÄ?nÄ› spojovĂĄna se vznikem kostela SvatĂŠho Ducha. Snad kvĹŻli tĂŠto mizivĂŠ informovanosti o RejÄ?Ä?inÄ› pĹŻsobenĂ­ v poĹ™adatelskĂŠm mÄ›stÄ› se valnĂĄ vÄ›tĹĄina příspÄ›vkĹŻ zaobĂ­rĂĄ buÄ? pouze jednĂ­m, nebo vĂ˝hradnÄ› druhĂ˝m tĂŠmatem. VĂ˝sledkem je tak sice pestrĂ˝ mezioborovĂ˝ soubor referĂĄtĹŻ, s nĂĄzvem konference a sbornĂ­ku se vĹĄak vesmÄ›s mĂ­jĂ­. SbornĂ­k Ä?Ă­tĂĄ dohromady osmnĂĄct příspÄ›vkĹŻ, z nichĹž se drtivĂ˝ poÄ?et vztahuje vĂ˝luÄ?nÄ› k hradeckĂŠmu chrĂĄmu. Toto tĂŠma jiĹž v Ăşvodu otevĂ­rĂĄ Petr PiĹĽha, kterĂ˝ na zĂĄkladÄ› jejĂ­ho poslĂĄnĂ­ odliĹĄuje katedrĂĄlu od ostatnĂ­ch Ä?ĂĄstĂ­ mÄ›sta a lĂ­Ä?Ă­, jak nezastupitelnou roli hrĂĄla v kaĹždodennosti stĹ™edovÄ›kĂŠho Ä?lovÄ›ka. UvĂŠst krĂĄlovĂŠhradeckĂ˝ chrĂĄm do souvislosti s EliĹĄkou RejÄ?kou se pokouĹĄĂ­ FrantiĹĄek Musil, byĹĽ v zĂĄvÄ›ru svĂŠho příspÄ›vku pĹ™iznĂĄvĂĄ, Ĺže z dneĹĄnĂ­ho pohledu nejsme schopni rozliĹĄit vzĂĄjemnĂ˝ vztah mezi zaloĹženĂ­m chrĂĄmu a EliĹĄÄ?inĂ˝m pĹŻsobenĂ­m v Hradci. Tradice, poloĹženĂĄ rukou prvnĂ­ho hradeckĂŠho historiografa Karla Bienera z Bienenberga, totiĹž navzdory skepsi historikĹŻ pĹ™etrvĂĄvĂĄ dodnes. MusilĹŻv příspÄ›vek dĂĄle sleduje osobnost EliĹĄky RejÄ?ky v prĹŻbÄ›hu nÄ›kolikaletĂŠho klĂĄnĂ­ o uprĂĄzdnÄ›nĂ˝ pĹ™emyslovskĂ˝ trĹŻn a hledĂĄ pevnĂŠ body, na jejichĹž zĂĄkladÄ› je moĹžnĂŠ EliĹĄku s Hradcem spojovat. Vedle svÄ›dectvĂ­ ZbraslavskĂŠ kroniky totiĹž existuje jen nÄ›kolik prĂĄvnÄ› podloĹženĂ˝ch dĹŻkazĹŻ o Hradci coby krĂĄlovninÄ› vÄ›nnĂŠm mÄ›stÄ›. Teprve listinou . srpna roku  potvrdila EliĹĄka RejÄ?ka Hradci vĹĄechna privilegia a nÄ›kdy po tomto datu, budeme-li věřit zprĂĄvĂĄm stĹ™edovÄ›kĂ˝ch kronikåřů, si mÄ›sto zvolila za svĂŠ sĂ­dlo. Musil se

rovněŞ pozastavuje nad otĂĄzkou, kdy krĂĄlovna vdova do Hradce pĹ™ibyla. S tĂ­m souvisĂ­ dosud nejednoznaÄ?nĂŠ mĂ­sto vydĂĄnĂ­ zmĂ­nÄ›nĂŠ listiny. StejnĂ˝m problĂŠmem se zaobĂ­rĂĄ i Robert AntonĂ­n, jehoĹž vymezenĂ­ role krĂĄlovny EliĹĄky RejÄ?ky pĹ™i habsbursko-korutanskĂŠm zĂĄpolenĂ­ o Ä?eskĂ˝ trĹŻn zpochybĹˆuje desetiletĂ­ omĂ­lanĂĄ kliĹĄĂŠ, kterĂĄ vÄ›Ä?nĂ˝m opakovĂĄnĂ­m vytvoĹ™ili na zĂĄkladÄ› sugestivnÄ› napsanĂ˝ch knih Josefa Ĺ usty jeho nĂĄsledovnĂ­ci. AntonĂ­n sleduje nÄ›kolik dĹŻleĹžitĂ˝ch momentĹŻ prvnĂ­ dekĂĄdy . stoletĂ­, kterĂŠ pomocĂ­ logicky posklĂĄdanĂ˝ch argumentĹŻ stavĂ­ pĹ™ed Ä?tenĂĄĹ™e do zcela jinĂŠho svÄ›tla. NamĂĄtkou uveÄ?me alespoĹˆ problĂŠm urÄ?enĂ­ data EliĹĄÄ?iny svatby s Rudolfem HabsburskĂ˝m, podle nÄ›hoĹž je moĹžnĂŠ pozastavit se nad přímou (Ä?i naopak nepřímou) spojitostĂ­ s Rudolfovou volbou za Ä?eskĂŠho krĂĄle, jak je tradovĂĄna v bezmĂĄla vĹĄech historickĂ˝ch publikacĂ­ch. Autor upozorĹˆuje na opomenutou dceru VĂĄclava II. EliĹĄku, jejĂ­Ĺž diskvaliďŹ kace z manĹželstvĂ­ oproti nevlastnĂ­ matce RejÄ?ce je obecnÄ› vysvÄ›tlovĂĄna blĂ­zkĂ˝m příbuzenskĂ˝m stupnÄ›m nebo absencĂ­ nĂĄroku na polskĂŠ, byĹĽ blĂ­Ĺže neurÄ?enĂŠ vÄ›no. AntonĂ­n se vrĹĄenĂ­m argumentĹŻ dostĂĄvĂĄ aĹž k hypotĂŠze zabĂ˝vajĂ­cĂ­ se habsburskou snahou zpĹ™etrhat vazbu mezi Ä?eskĂ˝m krĂĄlovskĂ˝m trĹŻnem a PĹ™emyslovci, kterou naznaÄ?il jiĹž Josef Ĺ usta. Ĺ˝el, jeho myĹĄlenka nebyla dosud na badatelskĂŠm poli rozvinuta. RovněŞ nĂĄslednĂŠ sledovĂĄnĂ­ EliĹĄÄ?iny role pĹ™i taĹženĂ­ Fridricha HabsburskĂŠho na naĹĄe ĂşzemĂ­ skĂ˝tĂĄ celou Ĺ™adu podnÄ›tĹŻ. SpojenĂ­ EliĹĄky RejÄ?ky s chrĂĄmem SvatĂŠho Ducha vĂ­ce Ä?i mĂŠnÄ› hledajĂ­ i příspÄ›vky Jaroslava Ĺ ĹŻly a Jiřího Kuthana. DruhĂ˝ zmĂ­nÄ›nĂ˝ se vedle krĂĄlovniny zakladatelskĂŠ Ä?innosti zabĂ˝vĂĄ rovněŞ jejĂ­m Ĺživotem, kterĂ˝ struÄ?nÄ› nastiĹˆuje v podobÄ› krĂĄtkĂŠho ĹživotopisnĂŠho medailonku. V souvislosti s výťe zmĂ­nÄ›nou studiĂ­ R. AntonĂ­na je vĹĄak KuthanĹŻv text ponÄ›kud jednostrannĂ˝, neboĹĽ se zaklĂĄdĂĄ pouze na zĂĄpisech kronikĂĄĹ™e Petra Ĺ˝itavskĂŠho. UtrakvistickĂŠ obdobĂ­ hradeckĂŠ katedrĂĄly popisuje Martin Ĺ andera, v mladĹĄĂ­m novovÄ›ku dĂĄle sleduje vĂ˝voj chrĂĄmu TomĂĄĹĄ PetrĂĄÄ?ek, a to prostĹ™ednictvĂ­m speciďŹ ckĂŠho pramene, kterĂ˝m jsou opakovanĂŠ relace biskupĹŻ zachycujĂ­cĂ­ stav diecĂŠze. Do umÄ›novÄ›dnĂŠho bloku se Ĺ™adĂ­ příspÄ›vky Jakuba VĂ­tovskĂŠho, srovnĂĄvajĂ­cĂ­ho Hradec KrĂĄlovĂŠ s dalĹĄĂ­mi v tĂŠĹže dobÄ› prosperujĂ­cĂ­mi umÄ›leckĂ˝mi centry, a Boguslava Czechowicze Ä?i Eleonory TehnĂ­kovĂŠ, kteří se vÄ›nujĂ­ samotnĂŠmu chrĂĄmu. VĂ˝voj cĂ­rkevnĂ­ sprĂĄvy celĂŠ oblasti




Studia Mediaevalia Bohemica od ranĂŠho stĹ™edovÄ›ku Ä?tenåřům pĹ™edklĂĄdajĂ­ FrantiĹĄek Musil a pro pozdÄ›jĹĄĂ­ dobu Petr Landr, pĹ™ehled moĹžnostĂ­ studia archivnĂ­ch fondĹŻ k tomuto tĂŠmatu pak pĹ™edestĂ­rajĂ­ Jiří PavlĂ­k a Radek PokornĂ˝. JiĹž tradiÄ?nÄ› byl souÄ?ĂĄstĂ­ hradeckĂŠ konference blok archeologickĂ˝ch příspÄ›vkĹŻ, v nichĹž se vĂ˝voji mÄ›sta vÄ›novali Radek BlĂĄha a Jiří Sigl, hradeckĂ˝m sakrĂĄlnĂ­m stavbĂĄm potom Miroslav KovĂĄĹ™. Pro Ăşplnost je tĹ™eba zmĂ­nit příspÄ›vek Josefa PtĂĄÄ?ka a Dominika Duky o chrĂĄmovĂŠm patrociniu, heraldickou skicu Pavla R. PokornĂŠho a medailonek o Janu Antoniovi Venutovi z pera Jiřího SlavĂ­ka. Soubor pĹ™edloĹženĂ˝ch příspÄ›vkĹŻ je dalĹĄĂ­m pokusem nabĂ­dnout tĂŠma Ä?tenåřům z hlediska nÄ›kolika odliĹĄnĂ˝ch, avĹĄak velmi Ăşzce spolupracujĂ­cĂ­ch oborĹŻ. PĹ™estoĹže takto strukturovanĂĄ konference v sobÄ› vĹždy ukrĂ˝vĂĄ jistĂĄ ĂşskalĂ­ v podobÄ› tematickĂŠ nesourodosti, lze vydĂĄnĂ­ sbornĂ­ku z hradeckĂŠ konference povaĹžovat za dĹŻstojnĂŠ zavrĹĄenĂ­ oslav sedmisetletĂŠho vĂ˝roÄ?Ă­ zaloĹženĂ­ chrĂĄmu. Lenka PeremskĂĄ

Milan Hlinomaz, DÄ›jiny klĂĄĹĄtera premonstrĂĄtek Chotěťov, Veduta, ÄŒeskĂŠ BudÄ›jovice  1 s., ISBN --1-1-

MĂĄ-li Ä?eskĂĄ medievistika vĹŻÄ?i klĂĄĹĄterĹŻm a jejich dÄ›jinĂĄm dluh, platĂ­ to pro historii premonstrĂĄtskĂ˝ch kanoniĂ­ dvojnĂĄsob. NovĂĄ monograďŹ e Milana Hlinomaze vÄ›novanĂĄ ĹženskĂŠ premonstrĂĄtskĂŠ kanonii Chotěťov u PlznÄ›, kterĂĄ se snaŞí zmĂ­nÄ›nĂ˝ dluh alespoĹˆ Ä?ĂĄsteÄ?nÄ› odÄ?init, potěťí o to vĂ­ce, Ĺže na mĂ­stÄ› vydavatele vystupuje dobrovolnĂŠ neziskovĂŠ obÄ?anskĂŠ sdruĹženĂ­ KlĂĄĹĄter Chotěťov, starajĂ­cĂ­ se od roku  o zĂĄchranu tĂŠto vĂ˝znamnĂŠ zĂĄpadoÄ?eskĂŠ pamĂĄtky. Autor publikace, sĂĄm knihovnĂ­k premonstrĂĄtskĂŠ kanonie v TeplĂŠ, v ĂşvodnĂ­ch kapitolĂĄch podĂĄvĂĄ pĹ™ehled bĂĄdĂĄnĂ­ a pramenĹŻ k fundaci a pĹ™ibliĹžuje osobnost blahoslavenĂŠho Hroznaty. PrĂĄvÄ› z pramenĹŻ pojednĂĄvajĂ­cĂ­ch primĂĄrnÄ› o jeho ĹživotÄ› pak, podobnÄ› jako například pĹ™ed nĂ­m Petr KubĂ­n, Ä?erpĂĄ zprĂĄvy o ctihodnĂŠ VojslavÄ›, fundĂĄtorce kanonie Chotěťov a HroznatovÄ› sestĹ™e. ObsĂĄhlĂ˝ oddĂ­l o historii instituce, chronologicky Ä?lenÄ›nĂ˝ podle chotěťovskĂ˝ch proboĹĄtĹŻ dosazovanĂ˝ch z muĹžskĂŠ kanonie v TeplĂŠ, pĹ™edstavuje pĂĄteĹ™nĂ­

!

a takĂŠ nejdelĹĄĂ­ Ä?ĂĄst knihy; zahrnuje obdobĂ­ od prvnĂ­ho proboĹĄta Zdislava, kterĂ˝ se ujal úřadu pĹ™ibliĹžnÄ› roku , do roku , kdy byla kanonie v rĂĄmci joseďŹ nskĂ˝ch reforem zruĹĄena. Kapitola KlĂĄĹĄternĂ­ hospodĂĄĹ™stvĂ­ popisuje rozvoj chotěťovskĂ˝ch statkĹŻ a pro stĹ™edovÄ›kĂŠ obdobĂ­ Ä?erpĂĄ pĹ™edevĹĄĂ­m z diplomatickĂŠho materiĂĄlu a vĂ˝znamnĂŠho urbĂĄĹ™e z roku 1. Po krĂĄtkĂŠ zmĂ­nce o vnitĹ™nĂ­ch pomÄ›rech kanonie nĂĄsleduje abecednĂ­ pĹ™epis jmen Ĺ™eholnic z vybranĂ˝ch novovÄ›kĂ˝ch pramenĹŻ. DalĹĄĂ­ tĹ™i kapitoly pĹ™inĂĄĹĄejĂ­ detailnĂ­ architektonickĂ˝ rozbor budov kanonie, jejĂ­ stavebnĂ­ dÄ›jiny a popis vnitĹ™nĂ­ho zařízenĂ­. Po struÄ?nĂŠm vĂ˝Ä?tu hroznatovskĂŠ tradice pak autor erudovanÄ› pĹ™edstavuje tĂŠma jemu samotnĂŠmu blĂ­zkĂŠ – klĂĄĹĄternĂ­ knihovnu. Za krĂĄtkou pasåŞí o jazykovĂŠ a nĂĄrodnostnĂ­ problematice je vloĹžena obsĂĄhlĂĄ příloha, kterĂĄ sestĂĄvĂĄ z pĹ™ekladĹŻ textĹŻ pĹ™evĂĄĹžnÄ› stĹ™edovÄ›kĂŠ provenience, tĂ˝kajĂ­cĂ­ch se dÄ›jin instituce, a z Ä?eskĂŠ verze Ĺ˝ivota bratra Hroznaty. Vedle obvyklĂŠho seznamu pramenĹŻ a literatury se v zĂĄvÄ›ru knihy nachĂĄzĂ­ slovnĂ­Ä?ek pojmĹŻ, struÄ?nĂĄ chronologie udĂĄlostĂ­ doplĹˆujĂ­cĂ­ historii Chotěťova o obdobĂ­ mezi lety  a , rejstříky a nÄ›meckĂŠ resumĂŠ. CelĂĄ publikace je opatĹ™ena kvalitnĂ­m obrazovĂ˝m doprovodem. Orientaci v textu bohuĹžel znesnadĹˆuje mĂ­sty nekoncepÄ?nĂ­ Ĺ™azenĂ­ kapitol. Na Ĺ™adÄ› mĂ­st chybĂ­ přísluĹĄnĂŠ citace, a to vÄ?etnÄ› nÄ›kterĂ˝ch příloh, kterĂŠ pĹ™inĂĄĹĄejĂ­ edice pramenĹŻ. TakĂŠ volĂĄnĂ­ autora po ĹĄirĹĄĂ­ch Ä?eskomoravskĂ˝ch a pĹ™edevĹĄĂ­m evropskĂ˝ch řådovĂ˝ch souvislostech (s. 1) nedoĹĄlo svĂŠho naplnÄ›nĂ­. Absence modernĂ­ zahraniÄ?nĂ­ literatury se citelnÄ› promĂ­tla zejmĂŠna v kapitole pojednĂĄvajĂ­cĂ­ o pozici Ĺžen ve stĹ™edovÄ›kĂ˝ch premonstrĂĄtskĂ˝ch institucĂ­ch (s. ). Na mĂ­stÄ› by byla rovněŞ zevrubnÄ›jĹĄĂ­ analĂ˝za Ăşlohy řådu pĹ™i vesnickĂŠ kolonizaci ve vrcholnĂŠm stĹ™edovÄ›ku. Autor tuto problematiku zmiĹˆuje v kapitole o klĂĄĹĄternĂ­m hospodĂĄĹ™stvĂ­, nÄ›kterĂŠ jeho vĂ˝vody jsou ale zaloĹženy na modelech, jeĹž modernĂ­ monastickĂŠ bĂĄdĂĄnĂ­ povaĹžuje v případÄ› premonstrĂĄtskĂŠho řådu (stejnÄ› jako cisterciĂĄckĂŠho) za pĹ™ekonanĂŠ. DrobnĂŠ problĂŠmy vystupujĂ­ i v technickĂŠm zpracovĂĄnĂ­ knihy. PoznĂĄmky pod Ä?arou Ä?tenĂĄĹ™ ne vĹždy nalezne na stranÄ›, ke kterĂŠ se vztahujĂ­, a v seznamu literatury chybĂ­ nÄ›kterĂĄ citovanĂĄ dĂ­la. Jan Kremer


Smb 09 349 350