Issuu on Google+

zprĂĄvy a referĂĄty provĂĄdÄ›nĂŠho prostĹ™ednictvĂ­m intenzivnĂ­ch zĂĄchrannĂ˝ch vĂ˝zkumĹŻ kombinovanĂ˝ch s povrchovou prospekcĂ­. ZvlĂĄĹĄtÄ› vĂ˝znamnĂĄ je evidence tzv. negativnĂ­ch zjiĹĄtÄ›nĂ­ (bez archeologickĂ˝ch nĂĄlezĹŻ), kterĂĄ navzdory svĂŠmu oznaÄ?enĂ­ pĹ™inĂĄĹĄĂ­ klĂ­Ä?ovĂŠ informace o rozsahu obytnĂ˝ch, vĂ˝robnĂ­ch a dalĹĄĂ­ch areĂĄlĹŻ. DĂ­ky mezioborovĂŠ spoluprĂĄci, zejmĂŠna s archeobotanikou Ä?i geologiĂ­, zjiĹĄĹĽujeme, Ĺže absence keramiky Ä?i jinĂ˝ch dobĹ™e rozpoznatelnĂ˝ch artefaktĹŻ neznamenĂĄ nepřítomnost lidskĂŠ aktivity. ZejmĂŠna zemÄ›dÄ›lskĂŠ zĂĄzemĂ­ je klasickĂ˝mi metodami tĂŠměř nezjistitelnĂŠ, a pĹ™itom jeho rozsah zpravidla nÄ›kolikanĂĄsobnÄ› pĹ™ekraÄ?uje velikost samotnĂŠho sĂ­dliĹĄtÄ›. V případÄ›, Ĺže archeolog musĂ­ pracovat s vĂ˝sledky starĂ˝ch vĂ˝zkumĹŻ, jejichĹž metoda a dokumentace neodpovĂ­dajĂ­ modernĂ­m standardĹŻm, nenĂ­ nutnĂŠ rezignovat na snahy o vytěŞenĂ­ maximĂĄlnĂ­ho mnoĹžstvĂ­ informacĂ­. Kniha J. Maříka ukazuje cesty, jakĂ˝mi lze tohoto cĂ­le dosĂĄhnout. Lze doufat, Ĺže se v brzkĂŠ dobÄ› doÄ?kĂĄme obdobnĂŠho zpracovĂĄnĂ­ i dalĹĄĂ­ch ranÄ› stĹ™edovÄ›kĂ˝ch hradiĹĄĹĽ. Martin ÄŒechura

ZdenÄ›k SmetĂĄnka, Die Geschichte vom Bauern Ostoj. Alltag im mittelalterlichen BĂśhmen, pĹ™eloĹžili Roswitha Cervicek a Pavel Cervicek, Verlag Marie Leidorf GmbH, Rahden/Westf.  (= Archäologische WerkstĂźcke )  s., ISBN --11-- Ohlas prĹŻkopnickĂŠ knihy Legenda o Ostojovi ZdeĹˆka SmetĂĄnky () podnĂ­til nejen druhĂŠ Ä?eskĂŠ vydĂĄnĂ­ (), ale nynĂ­ i vznik nÄ›meckĂŠ mutace, o niĹž se zaslouĹžil profesor pravÄ›kĂŠ a stĹ™edovÄ›kĂŠ archeologie Heiko Steuer z Albert-Ludwigs-Universität ve Freiburgu im Breisgau. Kniha vyĹĄla jako prvnĂ­ svazek jĂ­m iniciovanĂŠ Ĺ™ady Archäologische WerkstĂźcke. Text se zĂĄsadnÄ› neliĹĄĂ­ od Ä?eskĂ˝ch vydĂĄnĂ­. Na Ăşvod je vloĹžena malĂĄ poznĂĄmka pro nÄ›meckĂŠ Ä?tenĂĄĹ™e ujasĹˆujĂ­cĂ­ termĂ­ny, kterĂŠ jsou tradiÄ?nÄ› v zĂĄpadnĂ­ evropskĂŠ historiograďŹ i chĂĄpĂĄny odliĹĄnÄ›. Na zĂĄvÄ›r v podÄ›kovĂĄnĂ­ pak autor odhaluje inspiraÄ?nĂ­ zdroje, dĹŻvody k napsĂĄnĂ­ svĂŠho Ostoje a atmosfĂŠru vzniku knihy, samozĹ™ejmÄ› s ohledem na nÄ›meckĂŠ publikum a jiĹž mnohem struÄ?nÄ›ji, neĹž tomu je v poetickĂŠm a Ä?tivĂŠm doslovu k druhĂŠmu Ä?eskĂŠmu vydĂĄnĂ­. Na ĂşplnĂ˝ konec

pĹ™ipojuje Petr Sommer doslov o „fenomĂŠnu“ jmĂŠnem Ostoj a upozorĹˆuje, jakĂ˝m zjevenĂ­m se stala tato kniha pro Ä?eskou medievistiku. Autor text revidoval a opravil nÄ›kterĂŠ drobnĂŠ chyby, například pĹŻvod iluminacĂ­ s vyobrazenĂ­m mÄ›sĂ­ce bĹ™ezna a listopadu (s.  a , sprĂĄvnÄ› pochĂĄzĂ­ z KalendĂĄria zvanĂŠho OseckĂŠ, jehoĹž uloĹženĂ­ je nynĂ­ neznĂĄmĂŠ), a zpĹ™esnil uloĹženĂ­ rukopisu Diurnale cisterciense (Collectae), tĂŠĹž s kalendĂĄĹ™nĂ­mi iluminacemi, nynĂ­ v klĂĄĹĄteĹ™e St. Marienstern v Panschwitz-Kuckau v DolnĂ­ LuĹžici (s.  a 1). Napraven byl takĂŠ pĹŻvabnĂ˝ omyl s identitou MilhoĹĄta, kterĂ˝ je v Ä?eskĂŠm textu jednou uvĂĄdÄ›n jako vlastnĂ­k pozemku, podruhĂŠ jako ĂşnÄ›tickĂ˝ poddanĂ˝. Ve skuteÄ?nosti jde o dva rĹŻznĂŠ MilhoĹĄtÄ›, pĹ™iÄ?emĹž v ĂşnÄ›tickĂŠ listinÄ› se prvnĂ­ pĂ­ĹĄe s „y“ jako Mylhost a druhĂ˝ s mÄ›kkĂ˝m „i“, tedy Milhost (s.  a ). V prvnĂ­m Ä?eskĂŠm vydĂĄnĂ­ nebylo autorovi umoĹžnÄ›no pĹ™ipojit poznĂĄmky pod Ä?arou a tuto formu zachovĂĄvĂĄ i vydĂĄnĂ­ druhĂŠ a nÄ›meckĂĄ mutace. Na jednu stranu toho lze litovat, na stranu druhou je otĂĄzkou, zda by jejich doplnÄ›nĂ­ bylo adekvĂĄtnĂ­ vynaloĹženĂŠmu ĂşsilĂ­ – nehledÄ› na fakt, Ĺže by odsunulo publikovĂĄnĂ­ knihy. PĹ™esto nÄ›meckĂĄ verze dokazuje, Ĺže ani tĂŠměř dvÄ› desĂ­tky let, kterĂŠ uplynuly od prvnĂ­ho vydĂĄnĂ­, neubraly nic na kouzlu ani uĹžiteÄ?nosti tĂŠto nevĹĄednĂ­ knize. PavlĂ­na MaĹĄkovĂĄ

Josef Unger, Archeologie cĂ­rkevnĂ­ch pamĂĄtek na MoravÄ› a ve Slezsku, SlezskĂĄ univerzita v OpavÄ›, Opava  ! s., ISBN ---!-

Text Josefa Ungera je snahou o sumarizaci desĂ­tek let archeologickĂŠho vĂ˝zkumu moravskĂ˝ch a slezskĂ˝ch institucĂ­ zaměřenĂŠho na poznĂĄnĂ­ pĹ™edkĹ™esĹĽanskĂŠho a kĹ™esĹĽanskĂŠho zpĹŻsobu myĹĄlenĂ­ spoleÄ?nosti a jejĂ­ch nĂĄboĹženskĂ˝ch systĂŠmĹŻ, zanechĂĄvajĂ­cĂ­ch stopy v hmotnĂŠ kultuĹ™e. Struktura prĂĄce je ovlivnÄ›na skuteÄ?nostĂ­, Ĺže lĂĄtka byla utřídÄ›na pro potĹ™eby semestrĂĄlnĂ­ch kurzĹŻ cĂ­rkevnĂ­ archeologie pĹ™ednĂĄĹĄenĂ˝ch v letech  a 1 na univerzitÄ› v OpavÄ›. V ĂşvodnĂ­ch kapitolĂĄch se autor zamýťlĂ­ nad oborem, jĂ­mĹž se zabĂ˝vĂĄ, a dospĂ­vĂĄ k ponÄ›kud diskutabilnĂ­mu zĂĄvÄ›ru, Ĺže nejde o cĂ­rkevnĂ­ archeologii, ale o archeologii cĂ­rkevnĂ­ch pamĂĄtek, kterĂĄ je souÄ?ĂĄstĂ­ archeoreligionistiky. CĂ­rkevnĂ­




Studia Mediaevalia Bohemica archeologie podle něj studuje postup christianizace středověké společnosti. Problém autor sleduje s vědomím, že „všechny interpretace jsou svým způsobem více či méně pravděpodobné a jejich verifikace spočívá na přijetí či nepřijetí kompetentními odborníky“ (sic!). V následující kapitole pojednává Unger o pohanství (pohanské objekty a rituály jsou ostatně tématem i dalších kapitol), takže skutečně nejde jenom o archeologii církevních památek. V několika odstavcích jsou zde shrnuty obvyklé konstatace o animismu a manismu, o slovanském panteonu atd. Instruktivní je připomenutí výsledků výzkumů v Mikulčicích-Valech, v Pohansku u Břeclavi, v trati Horní Kotvice v Uherském Hradišti-Sadech, v Chotěbuzi-Podoboře a na lokalitě Klášťov u Vysokého Pole. Křesťanství se jako náboženský systém a způsob vidění světa odráží v rámci hmotné kultury především specializovanou architekturou, kterou autor sleduje v pedagogickém přehledu na vybraných příkladech raně křesťanských staveb, jejichž typy a související terminologie studenty uvádějí do problému. Je to jistě výukově účinné a potřebné, ale nemělo by docházet k takovým zjednodušením, jako že se během . poloviny . tisíciletí oddělily typy staveb východní a západní církve, přičemž na Západě se staly hlavním typem chrámy podélné a na Východě centrální. Druhým archeologicky uchopitelným jevem svědčícím o dobovém náboženství je nesporně pohřbívání. Vysvětlení problému by bylo vhodné rozšířit výkladem o rozdílu mezi žárovým a kostrovým ritem v pozdně antické a raně křesťanské kultuře, o úloze katakomb jako pohřebišť pro všechny obyvatele antického světa či o vývoji názoru na hrob a relikvie v rámci samotné církve a na souvislosti se svatořečením ( jinak poukaz na inventio, elevatio a translatio – depositio ve výkladu chybí – ztrácí význam). Přehledem výzkumů velkomoravských lokalit vstupuje problematika církevních památek na Moravu. Soubor informací o sakrálních stavbách v Mikulčicích, Starém Městě, Znojmě, Pohansku, Osvětimanech, Modré, Olomouci, Brně-Líšni, Zarazicích je užitečným přehledem výsledků archeologického výzkumu. Autor odlišuje jisté od nejistého a vytváří aktuální přehled výzkumů velkomoravských kostelů na Moravě. Přirozenou součástí chrámového prostředí jsou movité nálezy, kterých ale u velkomoravských kostelů mnoho není. Paradoxně více jich známe z laického světa – totiž z laických pohřebišť. Ta



jsou zdrojem dalších možných zjištění a závěrů, u nichž musíme rozlišovat, co přinášejí a co by přinášet mohly. Např. Gennepovo schéma pohřebních rituálů není možné v prostředí Velké Moravy přímo doložit, úvahy o formách revenantství založené na etnografických paralelách představují rovněž jenom eventuality. Žárové a kostrové pohřbívání může být prostředkem sledování postupu akulturace. Zcela je pominut archeologicky doložený schematismus skupinových, řadových a etážových hřbitovů. Otázka je, jak by koncentrace dětských hrobů u mikulčické dvouapsidové rotundy dokládala vliv křesťanství či jak detailně lze archeologickými metodami a prameny doložit pohanské rituály a relikty. Přehledy moravských sakrálních staveb .–. a .–!. století jsou ( jistě díky autorově odbornosti) nejcelistvější částí publikace. Jde o stručné anotace lokalit, na nichž byly pro románské období zkoumány významné doklady chrámových staveb (Olomouc, Brno, Znojmo, Dolní Věstonice a Rokytná) a benediktinských klášterů (Rajhrad, Hradisko u Olomouce, Brno-Komárov a Třebíč). Gotickou architekturu zastupují venkovské farní kostely (Mušov, Narvice, Divice, Koválov, Kurdějov, Boleradice a Bučovice), městské farní kostely (Brno-Petrov, Hustopeče, Staré Město u Bruntálu), karner ve Znojmě, starý kostel v Židlochovicích, kláštery ve Velehradě, Předklášteří, Louce u Znojma, Dolních Kounicích, Dolanech, Králově Poli, Slavkově, Přibicích, Čejkovicích, Brně, Jihlavě i Opavě, církevní hrady (Templštejn, Modřice, Pustiměř, Melice) a konečně hradní kaple (Brumov, Lukov, Melice). Již z výběru lokalit je zřejmé, že autor pracuje s důvěrně známými výsledky archeologických výzkumů, na nichž se často vydatně a velmi přínosně podílel. Následují informace o dobovém pohřebním ritu a o předmětech dokládajících náboženské myšlení společnosti, katolické, nekatolické i židovské rituály a dobová apotropajní opatření. Výsledkem jsou regesta výzkumů užitečná pro odborníky (protože podložená bibliografií), která ale studenty nechávají bez rady, zejména v důsledku torzovitosti textu zabývajícího se téměř výlučně archeologickým materiálem, a to výběrově, bez systematického výkladu. Naopak studentům užitečný může být závěrečný slovníček odborných výrazů, i když někdy vysvětluje termíny, které nejsou v textu uvedeny (např. aspergil, autentika či campanilla) nebo nejsou zasazeny do vysvětlujícího kontextu (např. kanonizace či liturgie).


zprĂĄvy a referĂĄty V publikaci nalezneme Ĺ™adu nepĹ™esnostĂ­, napĹ™. Ĺže MetodÄ›j se stal arcibiskupem v roce ! a Ĺže kĹ™esĹĽanstvĂ­ bylo na MoravÄ› jiĹž v prvnĂ­ polovinÄ› . stoletĂ­ znaÄ?nÄ› rozĹĄĂ­Ĺ™eno pĹ™edevĹĄĂ­m u elit (s. ), Ĺže mikulÄ?ickĂĄ bazilika pochĂĄzĂ­ ze zaÄ?ĂĄtku . stoletĂ­ (s. ), Ĺže sacrarium je otvor v dlaĹžbÄ›, do nÄ›jĹž se vylĂŠvĂĄ svÄ›cenĂĄ voda (s. !1), Ĺže kĹ™iĹžovnĂ­ci (ale s dlouhĂ˝m Ă­) jsou rytĂ­Ĺ™skĂ˝m řådem (s. 1) atd. Josef Unger (v nĂĄvaznosti na svĂŠ pĹ™edchozĂ­ prĂĄce) se u nĂĄs jako prvnĂ­ odhodlal k vytvoĹ™enĂ­ textu sumarizujĂ­cĂ­ho vĂ˝sledky archeologickĂ˝ch vĂ˝zkumĹŻ osvÄ›tlujĂ­cĂ­ch religiĂłznĂ­ strĂĄnku kulturnĂ­ch dÄ›jin spoleÄ?nosti stĹ™edovÄ›kĂŠ a ranÄ› novovÄ›kĂŠ Moravy a Slezska. Toto teritoriĂĄlnĂ­ a archeologickĂŠ omezenĂ­ poukazuje na Ĺ™adu skuteÄ?nostĂ­: na meze a moĹžnosti archeologie, na nutnost propojovĂĄnĂ­ archeologie s dalĹĄĂ­mi medievistickĂ˝mi disciplĂ­nami a na nutnost ĹĄirokĂŠho srovnĂĄvacĂ­ho rĂĄmce umoĹžĹˆujĂ­cĂ­ho nadregionĂĄlnĂ­ a mezikulturnĂ­ komparaci jevĹŻ sledovanĂ˝ch archeologickĂ˝mi vĂ˝zkumy. Petr Sommer

Veronika DudkovĂĄ – Jiří Orna – Pavel Va}eka a kol., HledĂĄnĂ­ zmizelĂŠho. Archeologie zaniklĂ˝ch vesnic na PlzeĹˆsku. Katalog vĂ˝stavy, ZĂĄpadoÄ?eskĂŠ muzeum v Plzni, PlzeĹˆ   s., ISBN ---1- ĂštlĂ˝ katalog z vĂ˝stavy, jiĹž uspořådalo ZĂĄpadoÄ?eskĂŠ muzeum ve spoluprĂĄci s Katedrou archeologie ZĂĄpadoÄ?eskĂŠ univerzity v Plzni, je rozdÄ›len do pÄ›ti kapitol. PrvnĂ­ tĹ™i uvĂĄdÄ›jĂ­ Ä?tenĂĄĹ™e do problematiky zaniklĂ˝ch vesnickĂ˝ch sĂ­del, nĂĄsleduje souhrn sedmnĂĄcti zkoumanĂ˝ch lokalit na ĹĄirĹĄĂ­m PlzeĹˆsku, zĂĄvÄ›reÄ?nĂĄ kapitola je pak pĹ™ehledem vystavenĂ˝ch nĂĄlezĹŻ. Katalog mĂĄ promyĹĄlenĂ˝ design, po graďŹ ckĂŠ strĂĄnce se vyznaÄ?uje pĹ™ehlednostĂ­, jednotlivĂŠ kapitoly jsou strukturovĂĄny do jasnÄ› pojmenovanĂ˝ch Ä?ĂĄstĂ­. VlastnĂ­ text je Ä?lenÄ›n nejen obrĂĄzky, ale takĂŠ barevnÄ› odliĹĄenĂ˝mi bloky, kterĂŠ obsahujĂ­ doplĹˆkovĂŠ informace. VstupnĂ­ kapitola uvĂĄdĂ­ Ä?tenĂĄĹ™e do zĂĄmÄ›ru vĂ˝stavy, kterĂ˝m je nejen pĹ™edstavenĂ­ vĂ˝sledkĹŻ archeologickĂ˝ch vĂ˝zkumĹŻ veĹ™ejnosti (zejmĂŠna z let !–), ale takĂŠ rekonstrukce stĹ™edovÄ›kĂŠ a ranÄ› novovÄ›kĂŠ vesnice na PlzeĹˆsku. NĂĄsledujĂ­cĂ­ Ä?ĂĄst pojednĂĄvĂĄ obecnĂĄ vĂ˝chodiska a poznĂĄvacĂ­

přístupy vĂ˝zkumu zaniklĂ˝ch vesnic. Text navazuje na ĂşvodnĂ­ kapitoly starĹĄĂ­ho sbornĂ­ku Archeologie stĹ™edovÄ›kĂ˝ch vesnic na Rokycansku I. (P. VaĹ™eka a kol., PlzeĹˆ 1), popĹ™. přísluĹĄnĂŠ kapitoly ve sbornĂ­ku OpomĂ­jenĂĄ archeologie (vyd. P. KriĹĄtuf – L. Ĺ mejda – P. VaĹ™eka, PlzeĹˆ ). PrezentovanĂ˝ vĂ˝zkum zaniklĂ˝ch vesnic pĹ™itom plnÄ› odråŞí ideje, tĂŠmata a postupy formulovanĂŠ a rozvĂ­jenĂŠ ZdeĹˆkem SmetĂĄnkou a Janem KlĂĄpĹĄtÄ› od 1.–. let . stoletĂ­. Vzrostl pĹ™irozenÄ› vĂ˝znam studia ekofaktĹŻ a uplatnÄ›nĂ­ geofyzikĂĄlnĂ­ch a geochemickĂ˝ch metod. Interpretace dosaĹženĂ˝ch vĂ˝sledkĹŻ, historickĂ˝ vĂ˝klad (příÄ?iny sĂ­delnĂ­ho postupu, stĹ™edovÄ›kĂĄ transformace, krize pozdnĂ­ho stĹ™edovÄ›ku atd.) i dĂ­lÄ?Ă­ poznatky, kterĂŠ v mnohĂŠm pĹ™ipomĂ­najĂ­ napĹ™. starĹĄĂ­ zĂĄvÄ›ry z TĂĄborska, ÄŒernokostelecka a SlĂĄnska (sĂ­delnĂ­ formy, formy dvora, stavebnĂ­ Ĺ™eĹĄenĂ­ staveb apod.), zĹŻstĂĄvajĂ­ v mezĂ­ch dosavadnĂ­ch pĹ™edstav a příliĹĄ nepĹ™ekvapujĂ­. KonvenÄ?nÄ› je pojata pasĂĄĹž KaĹždodennĂ­ Ĺživot, v jejĂ­ Ä?ĂĄsti Mzdy a poplatky se objevujĂ­ nesprĂĄvnĂĄ tvrzenĂ­ (napĹ™. dĂĄvky v naturĂĄliĂ­ch = reluice, usedlĂ­ = vlastnĂ­ci pĹŻdy, podsedci a chalupnĂ­ci = nĂĄjemci pĹŻdy). TĹ™etĂ­ kapitola velmi struÄ?nÄ› pojednĂĄvĂĄ dvÄ› tĂŠmata tĂ˝kajĂ­cĂ­ se formĂĄlnĂ­ promÄ›ny ranÄ› novovÄ›kĂŠ vesnice – masovĂ˝ nĂĄstup svÄ›tnice namĂ­sto jizby a uplatnÄ›nĂ­ technologicky i tvarovÄ› novĂŠ keramiky. Lze říci, Ĺže vĂ˝bÄ›r, osnova i hloubka informacĂ­ v obou kapitolĂĄch pĹ™ibliĹžnÄ› odpovĂ­dajĂ­ DÄ›jinĂĄm hmotnĂŠ kultury I/, s rozĹĄĂ­Ĺ™enĂ­m o konkrĂŠtnĂ­ příklady z PlzeĹˆska. NovĂŠ informace se z vÄ›tĹĄĂ­ Ä?ĂĄsti opĂ­rajĂ­ o pĹ™edběŞnĂĄ a dĂ­lÄ?Ă­ vyhodnocenĂ­ nĂĄlezovĂ˝ch situacĂ­ a přírodovÄ›dnĂ˝ch analĂ˝z z dosud jinak nepublikovanĂ˝ch vĂ˝zkumĹŻ. Katalog zkoumanĂ˝ch lokalit je pĹ™ehlednĂ˝ a struÄ?nĂ˝, obsahuje ale rovněŞ pĹ™edběŞnĂŠ informace, kterĂŠ nemusĂ­ bĂ˝t v deďŹ nitivnĂ­ch publikacĂ­ch potvrzeny anebo jiĹž nynĂ­ vyĹžadujĂ­ kritiku (datovĂĄnĂ­, interpretace a poÄ?et usedlostĂ­ apod.). ZĂĄvÄ›reÄ?nĂĄ kapitola dokumentuje vystavenĂŠ nĂĄlezy a nevzbuzuje diskusi. Katalog vĂ˝stavy je Ä?tenĂĄĹ™sky velmi přívÄ›tivĂ˝ a stejnÄ› jako expozice splnil vĂ˝bornÄ› svĹŻj ĂşÄ?el a stanovenĂ˝ cĂ­l, kterĂ˝m byla popularizace archeologickĂ˝ch vĂ˝zkumĹŻ na PlzeĹˆsku. ZĂĄroveĹˆ vede k zamyĹĄlenĂ­, jak dĂĄl postupovat ve vĂ˝zkumu venkovskĂŠho prostĹ™edĂ­, aby se stal opÄ›t progresivnĂ­m a byl schopen ovlivnit aktuĂĄlnĂ­ evropskou historiograďŹ i. TomĂĄĹĄ KlĂ­r

!


Smb 09 343 345