Page 1

Studia Mediaevalia Bohemica kapitola (Symboly, obrazy, stereotypy) pĹ™inĂĄĹĄĂ­ poznatky o vnĂ­mĂĄnĂ­ ÄŒechĹŻ a ÄŒech ve Slezsku bÄ›hem stĹ™edovÄ›ku. Do konce . stoletĂ­ nemĂĄme ŞådnĂŠ negativnĂ­ zprĂĄvy o ÄŒeĹĄĂ­ch ve Slezsku, zĂĄsadnĂ­ zmÄ›na nastala aĹž v letech !– s vpĂĄdem husitĹŻ do Kladska (A. Barciak, L. Harc). SlezskĂĄ redakce Ä?eskĂŠ kroniky z !. stoletĂ­ pak doklĂĄdĂĄ snahu zaÄ?lenit Ä?eskĂŠ dÄ›jiny do historie korunnĂ­ zemÄ› (M. BlĂĄhovĂĄ). Blok Ä?tvrtĂ˝ (Ĺ˝ivotnĂ­ styl, reprezentace, kulturnĂ­ investice) pĹ™inĂĄĹĄĂ­ pohledy na mÄ›sta jako rezidence a mĂ­sto reprezentace ĹĄlechty i mÄ›stskĂ˝ch obcĂ­ a ukazuje, Ĺže umÄ›nĂ­ slouĹžilo jako nĂĄstroj katolickĂŠ reformy a protireformace. ObjemnÄ›jĹĄĂ­ druhĂ˝ svazek (resp. svazek B) zahajuje pĂĄtĂĄ kapitola (OtĂĄzky umÄ›leckĂ˝ch vztahĹŻ ÄŒech a Slezska ve stĹ™edovÄ›ku a ranĂŠm novovÄ›ku), kterĂĄ tyto kontakty ilustruje zejmĂŠna na architektonickĂ˝ch pamĂĄtkĂĄch. ÄŒĂĄst ĹĄestĂĄ (IndividuĂĄlnĂ­ osudy na pozadĂ­ doby) je vhledem do ĹživotĹŻ Ä?i ĹživotnĂ­ch etap nÄ›kolika politikĹŻ a umÄ›lcĹŻ. SedmĂĄ kapitola (StĂ˝kĂĄnĂ­ a potĂ˝kĂĄnĂ­: Slezsko, Ä?eskĂŠ zemÄ› a Evropa) zahrnuje příspÄ›vky, jeĹž je moĹžnĂŠ oznaÄ?it jako „nezaĹ™azenĂŠâ€œ. Tematickou sevĹ™enostĂ­ se naopak vyznaÄ?ujĂ­ zĂĄvÄ›reÄ?nĂŠ dva bloky, nazvanĂŠ PromÄ›ny tĂŠmat a příbÄ›hĹŻ, pĹ™iÄ?emĹž prvnĂ­ se dotĂ˝kĂĄ pĹ™edevĹĄĂ­m stĹ™edovÄ›ku, zatĂ­mco druhĂ˝ ranĂŠho novovÄ›ku. Tyto kapitoly, vÄ›nujĂ­cĂ­ se ikonograďŹ i, malĂ­Ĺ™stvĂ­ a sochaĹ™stvĂ­, pĹ™inĂĄĹĄejĂ­ Ĺ™adu zĂĄsadnĂ­ch poznatkĹŻ. R. Kaczmarek se snaŞí korigovat pĹ™edstavu o dominantnĂ­ Ăşloze Prahy v sochaĹ™skĂŠ tvorbÄ› Slezska v poslednĂ­ Ä?tvrtinÄ› . stoletĂ­. NĂĄmÄ›tovÄ› shodnĂŠ, ovĹĄem kvalitativnÄ› odliĹĄnĂŠ slezskĂŠ příklady pĹ™ece jen doklĂĄdajĂ­ zĹ™etelnĂ˝ vliv vytříbenĂŠho praĹžskĂŠho parlĂŠĹ™ovskĂŠho sochaĹ™stvĂ­. A. Mudra nalezl ve dvou sochĂĄch madon z Jihlavy (kolem !) poÄ?ĂĄtky slezsko-pomoĹ™anskĂŠho ikonograďŹ ckĂŠho typu madon na lvu, J. KlĂ­pa pak zpĹ™esnil dataci a urÄ?il donĂĄtory dvou deskovĂ˝ch obrazĹŻ – Madony vyĹĄebrodskĂŠ (!–) a vratislavskĂŠ (–). H. DĂĄĹˆovĂĄ doloĹžila, Ĺže pozdnÄ› gotickĂ˝ křídlovĂ˝ oltĂĄĹ™ z Duban byl vytvoĹ™en kolem roku  na mĂ­ru pro sochu Panny Marie v nadÄ›ji z Duban (–!). M. BartlovĂĄ se vÄ›nuje plastickĂŠmu pĂ­smu na okraji deskovĂ˝ch obrazĹŻ z druhĂŠ poloviny !. stoletĂ­. SoudĂ­, Ĺže motiv pochĂĄzĂ­ z dĂ­lny Jana van Eycka v BruggĂĄch a pĹ™iĹĄel zdlouhavou cestou pĹ™es Vratislav aĹž do Prahy. Zde je vĹĄak tĹ™eba dodat, Ĺže pĂ­smo je ovlivnÄ›no ryteckou technikou a vĂ˝voj deskovĂŠ malby v obou mÄ›stech mohl probĂ­hat paralelnÄ›, ovlivnÄ›n spoleÄ?nĂ˝m vzorem.



LetmĂ˝ pohled na nÄ›kolik příspÄ›vkĹŻ z oblasti dÄ›jin stĹ™edovÄ›kĂŠho umÄ›nĂ­ doklĂĄdĂĄ, Ĺže ve sbornĂ­ku nalezneme nejen mnoho novĂ˝ch a nÄ›kdy aĹž pĹ™ekvapivĂ˝ch zjiĹĄtÄ›nĂ­, ale na Ĺ™adÄ› mĂ­st i prostor k diskusi a dalĹĄĂ­mu prohloubenĂŠmu poznĂĄnĂ­. ObÄ› Ä?ĂĄsti knihy tak pĹ™edstavujĂ­ pĹ™edevĹĄĂ­m silnĂ˝ impuls pro studium Ä?esko-slezskĂ˝ch vztahĹŻ a zĂĄroveĹˆ ukazujĂ­ tĂŠmata a moĹžnosti dalĹĄĂ­ho vĂ˝zkumu. Roman Lavika

Epigraphica & Sepulcralia II. SbornĂ­k příspÄ›vkĹŻ ze zasedĂĄnĂ­ k problematice sepulkrĂĄlnĂ­ch pamĂĄtek, pořådanĂ˝ch Ăšstavem dÄ›jin umÄ›nĂ­ AV ÄŒR, v. v. i., v letech – , ed. Jiří RohĂĄ=ek, Artefactum, Praha   s., ISBN --1-- PracoviĹĄtÄ› pro epigraďŹ ckĂĄ a sepulkrĂĄlnĂ­ studia pĹ™i Ăšstavu dÄ›jin umÄ›nĂ­ AV ÄŒR pořådĂĄ od roku  kaĹždoroÄ?nĂ­ setkĂĄnĂ­, kterĂĄ se zaměřujĂ­ na hmotnĂŠ artefakty sepulkrĂĄlnĂ­ kultury s vÄ›cnĂ˝m Ä?i metodickĂ˝m vztahem k speciďŹ ckĂŠ stĹ™edovÄ›kĂŠ, primĂĄrnÄ› pak Ä?eskĂŠ problematice. AnotovanĂ˝ druhĂ˝ dĂ­l sbornĂ­ku pĹ™inĂĄĹĄĂ­ Ä?tyĹ™iadvacet příspÄ›vkĹŻ, jeĹž zaznÄ›ly na konferencĂ­ch Mors immortalis (1) a Mors principium est (). VĂ˝stupy obsĂĄhly Ä?asovĂŠ obdobĂ­ od ranĂŠho stĹ™edovÄ›ku aĹž do . stoletĂ­. PříspÄ›vky zaměřenĂŠ na obdobĂ­ stĹ™edovÄ›ku lze rozdÄ›lit do tří zĂĄkladnĂ­ch tematickĂ˝ch okruhĹŻ: problematiky konkrĂŠtnĂ­ch dochovanĂ˝ch nĂĄhrobkĹŻ, sepulkrĂĄlnĂ­ epigraďŹ ky a metodologickĂ˝ch otĂĄzek. Do prvnĂ­ skupiny lze zaĹ™adit studii KlĂĄry BeneĹĄovskĂŠ, kterĂĄ obrĂĄtila pozornost ke tĹ™em opukov Ă˝m fragmentĹŻm neznĂĄmĂŠho ďŹ gurĂĄlnĂ­ho nĂĄhrobku, uloĹženĂŠho dnes v LapidĂĄriu PraĹžskĂŠho hradu. Na zĂĄkladÄ› slohovĂŠho urÄ?enĂ­, datace a zaĹ™azenĂ­ nĂĄhrobku do kontextu sepulkrĂĄlnĂ­ plastiky ranĂŠ lucemburskĂŠ doby doĹĄla k zĂĄvÄ›ru, Ĺže se jednalo o novÄ› zřízenĂ˝ nĂĄhrobek knĂ­Ĺžete Boleslava II., kterĂ˝ byl umĂ­stÄ›n v interiĂŠru kostela sv. Jiří na PraĹžskĂŠm hradÄ›, a jehoĹž vyhotovenĂ­ spadĂĄ do doby abatyĹĄe Kunhuty PĹ™emyslovny. Zuzana VĹĄeteÄ?kovĂĄ ikonograďŹ cky zhodnotila sarkofĂĄg Vratislava II. (tzv. LonginĹŻv sarkofĂĄg v kostele sv. Petra a Pavla na VyĹĄehradÄ›) v kontextu umÄ›nĂ­ . a . stoletĂ­. VĂ˝zdobu sarkofĂĄgu tvoří v nĂ­zkĂŠm reliĂŠfu provedenĂ˝ oblouÄ?kovĂ˝ vlys,


zprávy a referáty probíhající pod jeho horní hranou, a několik rovnoramenných křížů. Autorka se pokusila interpretovat výzdobu vnějších stran sarkofágu na základě číselné symboliky dochovaných zdobných obloučků. Na náhrobek krále Vladislava Lokýtka, jehož vybudování úzce souvisí s počátky královské nekropole v krakovské katedrále na Wawelu, zaměřil pozornost Marek Walczak. Vyhotovení náhrobku lze nejspíše přičíst Lokýtkovu synovi Kazimírovi, jenž fundací otcova náhrobku započal s cílevědomým budováním politického programu v interiéru katedrály. Jan Oulík sledoval náhrobní kameny a heraldické památky pražského kostela Panny Marie před Týnem. Pavel Štěpánek rekonstruoval kontakty českých zemí se Španěly během husitských válek na konkrétním případě náhrobku šaška (žakéře), umístěného v křížové chodbě katedrály v Barceloně. O vzájemných vztazích husitských Čech a Španělska, jak autor dokazuje, na základě dochovaných pramenných dokladů pochybovat nemusíme. Jako problematická se však může jevit formulace, že Prokop Veliký měl ve Španělsku nějaké kontakty. Původ jedné z nejvýznamnějších osobností husitských Čech je stále zahalen tajemstvím a dosavadní snahy objasnit tuto otázku zatím nevedly k přesvědčivé odpovědi. Eneáš Silvius ve své kronice hovoří pouze o tom, že mladý Prokop byl ve Francii, Španělsku, Itálii a navštívil Jeruzalém. Vyvozovat z této zprávy byť jen předpokládané kontakty předního husitského politika se Španělským královstvím je však značně diskutabilní. Do další tematické skupiny příspěvků, akcentujících problematiku nápisů převážně na sepulkrálních památkách, lze zařadit společný příspěvek Dalibora Prixe a Jiřího Roháčka, kteří upozornili na epigrafický kontext arabských číslic ve středověké sochařské a keramické tvorbě v rámci střední Evropy. J. Roháček podal kontextuální úvod do epigrafického využití arabských číslic, D. Prix upozornil na dva konkrétní dochované případy v kostele sv. Václava v Hrusicích a ve farním chrámu sv. Martina ve slezském Javoru (dnes Jawór). Problematika arabských číslic na své důkladné zpracování doposud čeká, nicméně již nyní je jasné, že se v sochařské a keramické tvorbě . a . století nejedná o ojedinělý fenomén a do budoucna si zajisté zaslouží zevrubnější epigrafický rozbor. Středověké nápisy na slovenských náhrobnících přiblížil Juraj Šedivý. Exkurz do nápisového

fondu severního Plzeňska na příkladu sepulkrálních památek v Rabštejně nad Střelou, Manětíně a Plasích provedla Lucie Romportlová, J. Oulík se ve svém druhém příspěvku zaměřil na nápisové a heraldické památky na Říčansku. Na metodologické problémy při přesném časovém zařazení nápisově datovaných sepulkrálií upozornil na příkladě několika jihoněmeckých náhrobků Franz Albrecht Bornschlegel. Vybrané výsledky výzkumného projektu Katalog náhrobních památek středověkých Uher, jenž probíhá od šedesátých let minulého století, představil Pál Lövei. Tvůrci projektu zpracovávají sepulkrální památky pocházející z hranic středověkého Uherského království a severní části středověké Slavonie. Chronologicky je katalog uzavřen rokem !, kdy došlo k ovládnutí Budy Turky a zároveň končí užívání maďarského červeného mramoru. Během projektu byla prováděna geologická analýza, která umožnila relativně přesné určení zdrojů použitého materiálu a jeho přesuny. Jan Šrámek z geologického hlediska zhodnotil tzv. „pražské“ křídové/turonské opuky. Od konce . století byly využívány ke stavebním účelům a v průběhu . a . století sloužily jako unikátní sochařský materiál. Sborník je zaměřen především na širší konfrontaci různých metodologických přístupů řady českých i zahraničních odborníků dějin umění, historie, archeologie, epigrafi ky nebo heraldiky. Zároveň představuje pokus o etablování metodického a faktografického základu pro relativně rozptýlené české bádání. Ukazuje se, že interdisciplinární výzkum epigrafických a sepulkrálních památek vlastními oborovými postupy může v příznivém případě přinést nejen vhodné doplnění celkové mozaiky historického poznání, ale také jeho podstatné rozšíření. Martin Musílek



Smb 09 340 341  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you