Page 1

zprĂĄvy a referĂĄty dvory panovnĂ­kĹŻ, ĹĄlechty a klĂŠru. Tento pomÄ›r Ä?ĂĄsteÄ?nÄ› vyvaĹžuje rozsĂĄhlĂĄ a minucioznĂ­ studie Roberta Ĺ imĹŻnka, vÄ›novanĂĄ otĂĄzce rezidenÄ?nĂ­ch dvorĹŻ Ä?eskĂŠ pozdnÄ› stĹ™edovÄ›kĂŠ ĹĄlechty. Do ĹĄirĹĄĂ­ho geograďŹ ckĂŠho a kulturnĂ­ho rĂĄmce zasadila tĂŠma KlĂĄra BeneĹĄovskĂĄ, kterĂĄ pĹ™edstavila doÄ?asnĂŠ rezidence Jana LucemburskĂŠho ve Francii, Lucembursku a ItĂĄlii. Ăškolu pĹ™edstavit dvĹŻr olomouckĂ˝ch biskupĹŻ Roberta, Bruna a DÄ›tĹ™icha, za jejichĹž episkopĂĄtu na MoravÄ› vznikl speciďŹ ckĂ˝ biskupskĂ˝ manskĂ˝ systĂŠm, se zdaĹ™ile ujal Dalibor JaniĹĄ, organizaci dvora vratislavskĂŠho biskupa JoĹĄta z RoĹžmberka na zĂĄkladÄ› jeho testamentu pĹ™iblĂ­Ĺžila Ewa Wółkiewicz. Vedle sloĹženĂ­ dvora je v nĂĄzvu sbornĂ­ku jako dalĹĄĂ­ okruh deklarovĂĄna kultura dvorskĂŠ spoleÄ?nosti, kterĂĄ vĹĄak pĹ™ichĂĄzĂ­ ponÄ›kud zkrĂĄtka. Vedle jiĹž uvedenĂ˝ch textĹŻ M. BlĂĄhovĂŠ a R. ModrĂĄkovĂŠ tuto problematiku zastupuje toliko staĹĽ Lenky MrĂĄÄ?kovĂŠ, vÄ›nujĂ­cĂ­ se hudebnĂ­ kultuĹ™e v pramenech pozdnĂ­ho !. stoletĂ­, dĂĄle pak obsĂĄhlĂŠ pojednĂĄnĂ­ Jany FantysovĂŠ o rytĂ­Ĺ™skĂ˝ch turnajĂ­ch doby lucemburskĂŠ jakoĹžto nejen bojovĂŠm, ale i kulturnĂ­m fenomĂŠnu, a studie Martina MusĂ­lka, kterĂ˝ sleduje ĹĄirokĂŠ spektrum jevĹŻ, jeĹž demonstrujĂ­ reexi dvorskĂŠ mĂłdy u vrcholnÄ› stĹ™edovÄ›kĂŠho měťżanstva. Do sekce „kultura“ pak byl zaĹ™azen i koncepci celku se ponÄ›kud vymykajĂ­cĂ­ příspÄ›vek Roberta AntonĂ­na, rekapitulujĂ­cĂ­ pĹ™edstavy o ideĂĄlnĂ­m panovnĂ­kovi dle vĂ˝povÄ›dĂ­ narativnĂ­ch pramenĹŻ Ä?eskĂŠho stĹ™edovÄ›ku. Jako celek lze bezpochyby sbornĂ­k Dvory a rezidence II vyzdvihnout. Prezentuje relativnÄ› sevĹ™enĂŠ, mezi sebou Ä?asto komunikujĂ­cĂ­ příspÄ›vky, kterĂŠ reprezentativnĂ­m zpĹŻsobem pĹ™ibliĹžujĂ­ vytÄ?enĂŠ tĂŠma. Přínos pĹ™edstavujĂ­ jak po strĂĄnce faktograďŹ ckĂŠ zpĹ™esnÄ›nĂ­m poznĂĄnĂ­ konkrĂŠtnĂ­ch problematickĂ˝ch okruhĹŻ, tak po strĂĄnce historiograďŹ cko-metodologickĂŠ skrze peÄ?livou recepci koĹĄatĂŠho zahraniÄ?nĂ­ho bĂĄdĂĄnĂ­. BrĂĄno souhrnnÄ›, hlavnĂ­ pozitivum pĹ™edstavuje upozornÄ›nĂ­, Ĺže na dvĹŻr nelze pohlĂ­Ĺžet jako na izolovanĂ˝ organismus, s Ä?Ă­mĹž souvisĂ­ faktor barevnosti dvorskĂŠho Ĺživota a promÄ›nlivosti dvorskĂŠ spoleÄ?nosti. SrovnĂĄme-li danĂ˝ sbornĂ­k s jeho dva roky starĂ˝m pĹ™edchĹŻdcem, je zĹ™ejmĂŠ, Ĺže v oblasti vĂ˝zkumu stĹ™edovÄ›kĂ˝ch dvorĹŻ a dvorskĂŠho aparĂĄtu doĹĄlo ke znatelnĂŠmu posunu. To vĹĄak neznamenĂĄ, Ĺže by nezbĂ˝val prostor do budoucna, jak nÄ›kterĂŠ z příspÄ›vkĹŻ koneckoncĹŻ ukazujĂ­. Josef Ĺ rĂĄmek

StĹ™edovÄ›kĂĄ mÄ›sta na MoravÄ› a v sousednĂ­ch zemĂ­ch, vyd. Peter FutĂĄk – Miroslav Pla=ek – Marek Va}eka, MÄ›sto HodonĂ­n, Repronis, HodonĂ­n – Ostrava  ! s., ISBN ----! V roce  si mÄ›sto HodonĂ­n pĹ™ipomnÄ›lo  let od prvnĂ­ zmĂ­nky. V rĂĄmci oslav nejen vyĹĄla pĂŠÄ?Ă­ redaktora M. PlaÄ?ka a za pĹ™ispÄ›nĂ­ rozsĂĄhlĂŠho autorskĂŠho kolektivu monograďŹ e mapujĂ­cĂ­ dÄ›jiny tĂŠto lokality (HodonĂ­n ), ale souÄ?asnÄ› byla ve dnech .–!. dubna  uspořådĂĄna i mezinĂĄrodnĂ­ vÄ›deckĂĄ konference. AnotovanĂ˝ sbornĂ­k pĹ™inĂĄĹĄĂ­ textovou podobu zde pĹ™ednesenĂ˝ch příspÄ›vkĹŻ sedmi Ä?eskĂ˝ch (M. ÄŒoupkovĂĄ, P. FutĂĄk, E. KordiovskĂ˝, F. Kostrouch, J. MitĂĄÄ?ek, M. PlaÄ?ek a M. Wihoda) a tří slovenskĂ˝ch (M. Hoferka, A. KoneÄ?nĂ˝ a J. LukaÄ?ka) historikĹŻ. ÄŒĂĄst textĹŻ se pochopitelnÄ› tĂ˝kĂĄ přímo vĂ˝voje HodonĂ­na nebo dalĹĄĂ­ch moravskĂ˝ch mÄ›st (BĹ™eclavi, Valtic, UherskĂŠho HradiĹĄtÄ›), nalezneme zde vĹĄak i studie zaměřenĂŠ na obecnĂ˝ vĂ˝voj mÄ›stskĂŠho zřízenĂ­ Ä?i na dalĹĄĂ­ aspekty souvisejĂ­cĂ­ s touto problematikou. Na tomto mĂ­stÄ› mĹŻĹžeme vĂ˝bÄ›rovÄ› upozornit pouze na nÄ›kterĂŠ příspÄ›vky. Peter FutĂĄk se ve studii O poÄ?ĂĄtcĂ­ch HodonĂ­na. Od prvnĂ­ zmĂ­nky po zaloĹženĂ­ mÄ›sta zaměřil jak na nejstarĹĄĂ­ historii mĂ­stnĂ­ho hradu, tak i na vĂ˝voj lokality aĹž do vydĂĄnĂ­ znĂĄmĂŠho privilegia krĂĄlovny Konstancie. OtĂĄzka vzniku tĂŠto listiny samozĹ™ejmÄ› nemohla zĹŻstat stranou; autor navrhuje dataci do obdobĂ­ 1–, v krajnĂ­m případÄ› do roku , do urÄ?itĂŠ mĂ­ry se tedy shoduje se starĹĄĂ­m nĂĄzorem J. KejĹ™e. RovněŞ pak vyvracĂ­ Ä?asto tradovanĂ˝ omyl, Ĺže se jednĂĄ o zaklĂĄdacĂ­ privilegium (s. – !). TýŞ autor se v nĂĄsledujĂ­cĂ­m příspÄ›vku zabĂ˝vĂĄ osudy krĂĄlovny Konstancie, studie vĹĄak na omezenĂŠm prostoru nepĹ™inĂĄĹĄĂ­ mnoho novĂŠho. Miroslav PlaÄ?ek navĂĄzal na starĹĄĂ­ vĂ˝zkumy Z. MěřínskĂŠho a srovnal urbanistickĂ˝ vĂ˝voj Valtic a mÄ›st DolnĂ­ho Rakouska (K vĂ˝voji mÄ›sta Valtic v kontextu s mÄ›stskĂ˝mi organismy DolnĂ­ch Rakous). Zde je tĹ™eba pĹ™ipomenout, Ĺže Valtice patĹ™ily k rakouskĂŠmu ĂşzemĂ­ a souÄ?ĂĄstĂ­ Ä?eskĂŠho stĂĄtu se staly teprve ve . stoletĂ­. PrĂĄvÄ› pohled „pĹ™es hranice“, hledĂĄnĂ­ souvislostĂ­, vzĂĄjemnĂ˝ch vztahĹŻ, spoleÄ?nĂ˝ch Ä?i naopak zcela odliĹĄnĂ˝ch aspektĹŻ v otĂĄzce zaklĂĄdĂĄnĂ­ mÄ›st a nejstarĹĄĂ­ho vĂ˝voje mÄ›stskĂŠho zřízenĂ­ (podobnÄ› i u nÄ›kterĂ˝ch příspÄ›vkĹŻ slovenskĂ˝ch kolegĹŻ) mĹŻĹžeme




Studia Mediaevalia Bohemica povaĹžovat za dĹŻleĹžitĂ˝ přínos tĂŠto studie i celĂŠ publikace. M. PlaÄ?ek se v dalĹĄĂ­m textu zajĂ­mavÄ› pokusil osvÄ›tlit, jakĂ˝ vliv mÄ›lo soustĹ™edÄ›nĂ­ rybåřů a dopad rybolovu Ä?i rybĂĄĹ™skĂŠho povolĂĄnĂ­ na sĂ­dliĹĄtnÄ› urbanistickĂ˝ vĂ˝voj mÄ›st jiĹžnĂ­ a jihovĂ˝chodnĂ­ Moravy. PĹ™ipomnÄ›l tak ponÄ›kud opomĂ­jenĂ˝ ekonomickĂ˝ aspekt vĂ˝voje nÄ›kterĂ˝ch lokalit (RybĂĄĹ™skĂŠ ulice v mÄ›stech dolnĂ­ho PomoravĂ­ a PodyjĂ­ ). Emil KordiovskĂ˝ vyuĹžil dĹŻvÄ›rnĂŠ znalosti mĂ­stnĂ­ch reĂĄliĂ­ a poukĂĄzal na nÄ›kterĂŠ nejasnosti v nejstarĹĄĂ­ch dÄ›jinĂĄch (a ve vzĂĄjemnĂŠm vztahu) StarĂŠ a NovĂŠ BĹ™eclavi. SbornĂ­k uzavĂ­rĂĄ studie Martina Wihody, kterĂ˝ struÄ?nÄ›, Ä?asto vĹĄak podnÄ›tnÄ› zhodnotil nejstarĹĄĂ­ vĂ˝voj moravskĂ˝ch mÄ›st („Civibus nostris libertatem damus.“ DlouhĂŠ poÄ?ĂĄtky mÄ›stskĂŠho zřízenĂ­ na MoravÄ› ). Autor zdĹŻraznil fakt, kterĂ˝ je sice znĂĄm jiĹž dlouhou dobu, avĹĄak stĂĄle je nÄ›kdy pĹ™ehlĂ­Ĺžen, totiĹž Ĺže stĹ™edovÄ›kĂŠ mÄ›sto nevytvĂĄĹ™el jeho vzhled Ä?i velikost, ale prĂĄvnĂ­ status (s. 1). V tomto ohledu pak M. Wihoda zcela pĹ™irozenÄ› vÄ›nuje pozornost jak genezi mÄ›stskĂŠho zřízenĂ­, tak i problematice mÄ›stskĂŠho prĂĄva obecnÄ›. Na druhou stranu napĹ™. postĹ™eh, Ĺže nepĹ™ehlednost prĂĄvnĂ­ch a ekonomickĂ˝ch zvyklostĂ­ a patrnÄ› s tĂ­m souvisejĂ­cĂ­ absence mÄ›stskĂ˝ch prĂĄv zĹ™ejmÄ› nebyla na pĹ™ekĂĄĹžku rozmachu Olomouce (tedy sĂ­dla olomouckĂ˝ch biskupĹŻ), je pĹ™inejmenĹĄĂ­m zajĂ­mavĂ˝ (s. ). Publikace pĹ™inĂĄĹĄĂ­ povÄ›tĹĄinou dobĹ™e zpracovanĂŠ a přínosnĂŠ studie. MĹŻĹžeme snad pouze vytknout, Ĺže nÄ›kterĂŠ texty majĂ­ struÄ?nĂ˝ poznĂĄmkovĂ˝ aparĂĄt a Ä?asto odkazujĂ­ na literaturu i v mĂ­stech, kde by mÄ›la bĂ˝t zmĂ­nÄ›na edice nebo přímo samotnĂ˝ pramen. TakĂŠ odkaz na webovĂŠ strĂĄnky tam, kde k tĂŠmatu existuje poÄ?etnĂĄ a dobĹ™e dostupnĂĄ klasickĂĄ literatura, je nadbyteÄ?nĂ˝. I kdyĹž nÄ›kterĂŠ vĂ˝sledky nedĂĄvnĂ˝ch vĂ˝zkumĹŻ tĂ˝kajĂ­cĂ­ch se přímo HodonĂ­na jiĹž byly v obdobnĂŠ formÄ› publikovĂĄny ve výťe zmĂ­nÄ›nĂŠ monograďŹ i, sbornĂ­k pĹ™inĂĄĹĄĂ­ zajĂ­mavĂ˝ a přínosnĂ˝ pohled na vĂ˝voj stĹ™edovÄ›kĂ˝ch mÄ›st. Z textĹŻ jasnÄ› vyplĂ˝vĂĄ, o jak sloĹžitou se jednĂĄ problematiku Ä?i s jakĂ˝mi problĂŠmy se musĂ­me jeĹĄtÄ› vypořådat. A co je rovněŞ dĹŻleĹžitĂŠ, do jistĂŠ mĂ­ry jsou naznaÄ?eny (a to nejen absencĂ­ nÄ›kterĂ˝ch dĹŻleĹžitĂ˝ch tĂŠmat) i moĹžnosti dalĹĄĂ­ho vĂ˝zkumu. ZmĂ­nit musĂ­me i dobĹ™e provedenĂŠ redakÄ?nĂ­ prĂĄce a zdaĹ™ilou graďŹ ckou podobu publikace. ObrazovĂĄ příloha je vyvĂĄĹženĂĄ, zaĹ™azenĂ­ znaÄ?nĂŠho mnoĹžstvĂ­ map, plĂĄnĹŻ Ä?i mapovĂ˝ch podkladĹŻ pak



umoĹžĹˆuje Ä?tenĂĄĹ™i uÄ?init si lepĹĄĂ­ pĹ™edstavu o tematizovanĂ˝ch problĂŠmech. I tento (zdĂĄnlivÄ›) detail pĹ™ispĂ­vĂĄ k celkovĂŠmu dobrĂŠmu vyznÄ›nĂ­ knihy. Karel Mlateek

Petr KozĂĄk, Zrod stavovskĂŠho Hlohovska. MocenskĂĄ uskupenĂ­ ve slezskĂŠm pozdnĂ­m stĹ™edovÄ›ku, SlezskĂĄ univerzita v OpavÄ›, Opava  (= Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, Supplementa II)  s., ISBN ---!- PohnutĂŠ dÄ›jiny hlohovskĂŠho knĂ­ĹžectvĂ­ se odehrĂĄvaly na prĹŻseÄ?Ă­ku polskĂŠho, nÄ›meckĂŠho a Ä?eskĂŠho vlivu, coĹž se pĹ™irozenÄ› promĂ­tlo i do kritickĂŠ historiograďŹ e. JejĂ­ legitimizaÄ?nĂ­ role byla charakteristickĂĄ nejen pro nacionĂĄlnÄ› orientovanĂŠ nÄ›meckĂŠ liberĂĄlnĂ­ dÄ›jepisectvĂ­ . stoletĂ­, ale i pro prĂĄce historikĹŻ povĂĄleÄ?nĂŠho Polska, jemuĹž Hlohovsko po roce ! pĹ™ipadlo. PĹ™estoĹže je historickĂŠ vÄ›domĂ­ dodnes formovĂĄno tĂ­mto přístupem a pohled na dÄ›jiny knĂ­ĹžectvĂ­ nese Ĺ™adu reziduĂ­ sociĂĄlnÄ› Ä?i nacionĂĄlnÄ› podbarvenĂŠho vĂ˝kladu, Petr KozĂĄk se dokĂĄzal v anotovanĂŠ knize tÄ›mto nĂĄstrahĂĄm vyhnout. JednĂĄnĂ­ aktĂŠrĹŻ na politickĂŠ ĹĄachovnici analyzoval totiĹž pĹ™edevĹĄĂ­m jako boj o moc, v nÄ›mĹž aspekty sociĂĄlnĂ­ Ä?i nĂĄrodnostnĂ­ hrajĂ­ svoji roli, vposledku je vĹĄak vĹždy moc rozhodujĂ­cĂ­ pohnutkou konĂĄnĂ­. Hned prvnĂ­ kapitola knihy, nepoÄ?Ă­tĂĄme-li dva vstupnĂ­ exkurzy, ukazuje silnĂŠ strĂĄnky autorovy metody: byĹĽ se vyrovnĂĄvĂĄ s dosavadnĂ­ literaturou s respektem a ve velkĂŠ ĹĄĂ­Ĺ™i, nespolĂŠhĂĄ se na jejĂ­ zĂĄvÄ›ry a dĹŻslednÄ› aplikuje zĂĄsadu ad fontes. PramennĂĄ kritika kombinovanĂĄ se sĂŠmantickou analĂ˝zou umoĹžnila KozĂĄkovi novÄ› deďŹ novat postavenĂ­ zemskĂŠho hejtmana. Vznik tohoto úřadu ve smyslu mĂ­stodrĹžitelskĂŠ hodnosti posunul oproti starĹĄĂ­ literatuĹ™e aĹž do obdobĂ­ po roce 1 a zĂĄroveĹˆ preciznÄ› vysledoval genezi jeho pravomoce i vztahu k zemskĂŠ obci. PodobnÄ› vÄ›rohodnĂ˝ je i rozbor kon iktu mezi dominantnĂ­m ĹĄlechtickĂ˝m uskupenĂ­m a hlohovskou mÄ›stskou reprezentacĂ­, probĂ­hajĂ­cĂ­ v letech –. ZĂĄvÄ›reÄ?nĂŠ rituĂĄlnĂ­ smĂ­Ĺ™enĂ­, dosud v literatuĹ™e vnĂ­manĂŠ jako ukĂĄzka tyranie reprezentantĹŻ zemÄ›panskĂŠ moci, interpretoval KozĂĄk (pouÄ?en vĂ˝znamem symbolickĂŠ komunikace) jako velkolepĂŠ a dobĹ™e zinscenovanĂŠ

Smb 09 329 330