Issuu on Google+

zprĂĄvy a referĂĄty Szweda dochĂĄzĂ­ k zĂĄvÄ›ru, Ĺže „instrukce“ odhalujĂ­cĂ­ poselstvĹŻm oÄ?ekĂĄvĂĄnĂ­ vysĂ­lajĂ­cĂ­ instituce bĂ˝valy v pozdnÄ› stĹ™edovÄ›kĂŠm Polsku zpravidla sdÄ›lovĂĄny verbĂĄlnÄ›. NÄ›kdy vĹĄak nabĂ˝valy formy sepsanĂ˝ch Ä?lĂĄnkĹŻ/artikulĹŻ, na kterĂŠ vysĂ­lajĂ­cĂ­ strana oÄ?ekĂĄvala odpovÄ›Ä?. Ty pak mohly bĂ˝t pĹ™i jednĂĄnĂ­ s protistranou prezentovĂĄny i veĹ™ejnÄ›. ĂšsilĂ­ o dĹŻslednĂŠ rozliĹĄenĂ­ zachovanĂ˝ch Ä?i pĹ™edpoklĂĄdanĂ˝ch pĂ­semnostĂ­ pĹ™itom nenĂ­ jen samoĂşÄ?elnou autorovou hrou, ale naznaÄ?uje spektrum vĂ˝povÄ›dĂ­ jednotlivĂ˝ch druhĹŻ pramenĹŻ a takĂŠ mĂ­ru jejich zapojenĂ­ mezi diplomatickĂŠ nĂĄstroje pouŞívanĂŠ polskĂ˝m dvorem. Snad nejvĂ˝raznÄ›ji se tento pĹ™edpoklad projevuje na analĂ˝ze korespondence mezi polskĂ˝m a řådovĂ˝m prostĹ™edĂ­m, pĹ™i jejĂ­mĹž rozboru Szweda nesleduje pouze formĂĄlnĂ­ vĂ˝stavbu listĹŻ a volbu peÄ?etĂ­ Ä?i jazyka, ale takĂŠ zpĹŻsob doruÄ?ovĂĄnĂ­ listĹŻ, v nichĹž hrĂĄla vĂ˝znamnou Ăşlohu hraniÄ?nĂ­ mÄ›sta obou zemĂ­. StojĂ­ pĹ™itom za zmĂ­nku, Ĺže aĹž do smrti krĂĄlovny Hedviky se korespondence mezi velmistrem a polskĂ˝m dvorem odvĂ­jela mimo přímou angaĹžovanost Vladislava JagieĹ‚Ĺ‚y a teprve od roku  disponujeme sĂŠriĂ­ vzĂĄjemnÄ› vymÄ›ĹˆovanĂ˝ch listĹŻ. ZatĂ­mco polskĂĄ strana trvale vyuŞívala latiny a ke zmÄ›nÄ› jejĂ­ho postoje dochĂĄzelo ve vÄ›tĹĄĂ­ mĂ­Ĺ™e aĹž po ovlĂĄdnutĂ­ Ä?ĂĄsti pruskĂ˝ch mÄ›st, velmistĹ™i od roku  (nĂĄstup Ulricha von Jungingen) zaÄ?ali svĂŠ listy koncipovat nÄ›mecky. V tĹ™etĂ­ kapitole svĂŠ monograďŹ e Szweda pĹ™istoupil k rozliĹĄenĂ­ jednotlivĂ˝ch typĹŻ osobnĂ­ch kontaktĹŻ polskĂ˝ch a řådovĂ˝ch diplomatĹŻ. NejvyĹĄĹĄĂ­ stupeĹˆ pĹ™irozenÄ› pĹ™edstavovala setkĂĄnĂ­ krĂĄle a velmistra, s oblibou aranĹžovanĂĄ jako setkĂĄnĂ­ na pĹŻli cesty − na ostrovÄ› uprostĹ™ed Ĺ™eky Ä?i ve dvou tĂĄborech oddÄ›lenĂ˝ch pĹ™irozenou hranicĂ­ (opÄ›t Ĺ™ekou), pĹ™es niĹž putovali poslovĂŠ na jednu i druhou stranu. KlĂ­Ä?ovou roli, podobnÄ› jako pĹ™i pĹ™eposĂ­lĂĄnĂ­ korespondence, sehrĂĄvala pohraniÄ?nĂ­ mÄ›sta, na jejichĹž bedrech takĂŠ Ä?asto spoÄ?inulo zajiĹĄtÄ›nĂ­ zĂĄzemĂ­ celĂŠho podniku. V jagellonskĂŠm obdobĂ­ uĹž navĂ­c mĹŻĹžeme hovoĹ™it o specialistech na řådovou problematiku, kteří pobĂ˝vali v okolĂ­ krĂĄle a příleĹžitostnÄ› bĂ˝vali pověřovĂĄni jednĂĄnĂ­m s velmistrem Ä?i jeho zĂĄstupci. Na rozdĂ­l od prostĂ˝ch poslĹŻ bez mandĂĄtu k jednĂĄnĂ­, oznaÄ?ovanĂ˝ch jako nuntii Ä?i cursores litterarum, bĂ˝vali pĹ™edstavitelĂŠ poselstev nazĂ˝vĂĄni například ambasiatores et procuratores. Metody a prostĹ™edky politickĂŠ komunikace pozdnĂ­ho stĹ™edovÄ›ku se dle zĂĄvÄ›ru Adama

Szwedy příliĹĄ neliĹĄily od obrazu, kterĂ˝ znĂĄme ze zĂĄpadoevropskĂŠho prostĹ™edĂ­. Na jednu stranu se sice pomÄ›r mezi pĂ­semnou a verbĂĄlnĂ­ komunikacĂ­ odliĹĄoval od stavu, jenĹž byl popsĂĄn na příkladech francouzskĂŠho nebo anglickĂŠho dvora, na stranu druhou vĹĄak polskĂĄ diplomacie intenzivnÄ› Ä?erpala a pĹ™ijĂ­mala podnÄ›ty ze soďŹ stikovanĂ˝ch mechanismĹŻ, jimiĹž se řídila koncilnĂ­ jednĂĄnĂ­, Ä?i z řízenĂ­ odehrĂĄvajĂ­cĂ­ch se pĹ™ed papeĹžskĂ˝m stolcem. PrvnĂ­ polovina !. stoletĂ­ tak byla obdobĂ­m, ve kterĂŠm dochĂĄzĂ­ ke stabilizaci zĂĄzemĂ­ jagellonskĂŠ diplomacie. Dokladem jsou ostatnÄ› i zĂĄznamy o 1 vyslanĂ˝ch poslech a poselstvech k řådu a  setkĂĄnĂ­ delegacĂ­, jejichĹž vĂ˝Ä?et spolu se zĂĄkladnĂ­mi Ăşdaji o mĂ­stu, termĂ­nu a jmĂŠnech zĂşÄ?astnÄ›nĂ˝ch autor pĹ™ipojil v rozsĂĄhlĂŠ příloze. Martin ÄŒapskĂ˝

Schrift und Liebe in der Kultur des Mittelalters, hg. Mireille Schnyder, Walter de Gruyter, Berlin – New York  (= Trends in Medieval Philology ) 1 s., ISBN ---!- UŞťí propojenĂ­ historickĂŠho studia emocionality s teoretickĂ˝mi Ăşvahami z oblasti mediĂĄlnĂ­ch studiĂ­ zĹŻstĂĄvĂĄ pĹ™es jistĂŠ nĂĄbÄ›hy zatĂ­m desiderĂĄtem. O tento volnĂ˝ prostor se uchĂĄzĂ­ anotovanĂ˝ sbornĂ­k, jenĹž lze volnÄ› chronologicky vymezit dobou mezi . a 1. stoletĂ­m, kdy dochĂĄzĂ­ k pĂ­semnĂŠ ďŹ xaci tzv. vulgĂĄrnĂ­ch jazykĹŻ a jejich postupnĂŠmu pronikĂĄnĂ­ do oblasti sprĂĄvy, prĂĄva a vĂ˝konu moci. ObecnÄ›ji lze za spoleÄ?nĂŠho jmenovatele příspÄ›vkĹŻ oznaÄ?it i textovou kulturu, jejĂ­ rĹŻznĂŠ projevy a takĂŠ pokraÄ?ovĂĄnĂ­ vĂ˝zkumu interakcĂ­ mezi realitou a jazykem. V naĹĄem případÄ› (causa amoris) jde o lidskĂŠ tÄ›lo, struktury vÄ›domĂ­ a interpretaÄ?nĂ­ modely a jejich vztah k pĂ­semnĂŠ praxi, jeĹž hrĂĄla podstatnou roli pĹ™i utvĂĄĹ™enĂ­ stĹ™edovÄ›kĂŠ kultury. LĂĄska je vÄ?lenÄ›na do gramatickĂŠ kultury, duchovnÄ›-abstraktnĂ­ struktury a pravidla jsou nadĹ™azena fyzickĂŠmu jednĂĄnĂ­. PĂ­smo je chĂĄpĂĄno jako mĂŠdium abstrakce, viditelnĂ˝ znak, jenĹž pĹ™ekonĂĄvĂĄ vzdĂĄlenosti, pĂ­saĹ™ se stĂĄvĂĄ „novĂ˝m rytĂ­Ĺ™em a nejlepĹĄĂ­m milencem“. Je vĹĄak tĹ™eba dodat, Ĺže jde o lĂĄsku stylizovanou, jejĂ­Ĺž autenticita a bezprostĹ™ednost se pĹ™i pĂ­semnĂŠ ďŹ xaci stĂĄvĂĄ minimĂĄlnÄ› podezĹ™elou.




Studia Mediaevalia Bohemica Ve vstupnĂ­m příspÄ›vku se Peter von Moos zabĂ˝vĂĄ nejen zmĂ­nÄ›nĂ˝m ĂşzkĂ˝m propojenĂ­m otĂĄzek autenticity a diskurzu lĂĄsky, ale zĂĄroveĹˆ obhajuje poctivĂ˝ medievistickĂ˝ přístup; vÄ›dec je povinen nenechat se unĂĄĹĄet na vlnÄ› novĂ˝ch objevĹŻ, jeĹž jsou Ä?asto s velkĂ˝m pozdviĹženĂ­m a s pomocĂ­ mĂŠdia internetu prezentovĂĄny jako senzace, a vyvarovat se divĂĄcky vdÄ›Ä?nĂŠho pĹ™isuzovĂĄnĂ­ anonymnĂ­ch dÄ›l vĂ˝znamnĂ˝m souÄ?asnĂ­kĹŻm. Vyvracet takovĂŠ teze je nutnĂŠ i v případÄ›, Ĺže „pĹ™ijdeme“ o domnÄ›lĂŠ ranĂŠ dopisy z korespondence mezi Abelardem a Heloisou (Epistolae duorum amantium). Stephan MĂźller dokazuje na příkladech z nejranÄ›jĹĄĂ­ fĂĄze dochovanĂ˝ch textĹŻ v nĂĄrodnĂ­m jazyce na znaÄ?nou schopnost odporu proti lĂĄsce v nÄ›meckĂŠ rukopisnĂŠ kultuĹ™e, coĹž potvrzuje i pomÄ›rnÄ› pozdnĂ­ dochovĂĄnĂ­ milostnĂŠ lyriky. UpozorĹˆuje zĂĄroveĹˆ na kodiďŹ kaci vĂ˝razĹŻ mimoliterĂĄrnĂ­ ritualizovanou formu, jeĹž opÄ›t nesvÄ›dÄ?Ă­ o příliĹĄnĂŠ mĂ­Ĺ™e autenticity. MĂźller upozorĹˆuje rovněŞ na dvÄ› odliĹĄnĂŠ formy kodiďŹ kace milostnĂŠho vĂ˝razu v nĂĄrodnĂ­ literatuĹ™e, na veĹ™ejnĂŠ pĹ™edstavenĂ­ pĹ™ed divĂĄky a pĂ­semnou ďŹ xaci. Bruno Quast a Monika Schaustein dokazujĂ­, jak Heinrich von Veldeke ve svĂŠ AeneidÄ› prostĹ™edky racionalizace a opÄ›tnĂŠ mĂ˝tizace pracuje s tĂŠmatem lĂĄsky (minne), kterĂĄ z celĂŠho postupu vychĂĄzĂ­ jako vĂĄĹĄeĹˆ, jeĹž se vzpĂ­rĂĄ kaĹždĂŠmu rozumovĂŠmu uchopenĂ­. Se stejnĂ˝m dĂ­lem pracuje i Astrid BuĂ&#x;mann, kterĂĄ se zaměřuje na aspekt hodnotĂ­cĂ­ho rozliĹĄenĂ­ typĹŻ lĂĄsky mediĂĄlnĂ­mi prostĹ™edky. Dopis Lavinie vytvåří tÄ›lesnosti zbavenou blĂ­zkost a je vhodnĂ˝m komunikaÄ?nĂ­m zpĹŻsobem pro dvorskou lĂĄsku, naproti tomu tÄ›lesnĂĄ lĂĄska Didony je dĹŻsledkem jejĂ­ho mlÄ?enĂ­. Veldeke pomocĂ­ pĂ­sma dĂĄvĂĄ najevo, Ĺže jedinÄ› to je adekvĂĄtnĂ­m mĂŠdiem vyjadĹ™ujĂ­cĂ­m odlouÄ?enost v konceptu dvorskĂŠ lĂĄsky a zĂĄroveĹˆ je i ukazatelem stĂĄlosti, na rozdĂ­l od tÄ›lesnĂŠ lĂĄsky Didoniny. Christopher Huber se posunuje do poklasickĂŠho obdobĂ­ dvorskĂŠho romĂĄnu; zaměřuje se na dĂ­la Willehalm von Orleans od Rudolfa von Ems a Wilhelm von Ă–sterreich od Johanna z WĂźrzburgu. DopisĹŻm pĹ™isuzuje pĹ™i literĂĄrnĂ­m zpracovĂĄnĂ­ roli mĂ­sta vzniku intimity (nejbliŞťí osobnĂ­ blĂ­zkosti), jeĹž je namĂ­Ĺ™ena smÄ›rem k literĂĄrnĂ­mu publiku s cĂ­lem efektnÄ› vzbudit emoce. V HuberovÄ› pojetĂ­ vznikĂĄ v prostoru pĂ­sma intimita, kde se bezprostĹ™ednost emocĂ­ a intelekt nesetkĂĄvajĂ­ jako protiklady. Margareth Egidi se na příkladu dÄ›l Flore und Blanscheeur a Apollonius von Tyrland zabĂ˝vĂĄ rĹŻznĂ˝mi projevy



diskurzu lĂĄsky pĹ™i Ä?tenĂ­ a psanĂ­, reexĂ­ lĂĄsky a naopak vytvĂĄĹ™enĂ­ odstupu od nĂ­. Barbara Kuhn konstatuje s přísluĹĄnĂ˝mi doklady, Ĺže Dantova lĂĄska ve Vita nuova je mĂŠdiem pĹ™ekraÄ?ujĂ­cĂ­m hranice smrti. Dantovo dĂ­lo je podle autorky vĂ˝povÄ›dĂ­ pĹ™echĂĄzejĂ­cĂ­ z osobnĂ­ zkuĹĄenosti, reexĂ­ na mnoha ĂşrovnĂ­ch a vzpomĂ­nĂĄnĂ­m na zkuĹĄenosti zobecnÄ›nĂŠ. Ludger Lieb tematizuje mĂŠnÄ› nĂĄroÄ?nĂ˝ Şånr tzv. Minnereden, jejichĹž texty jsou takĂŠ dokladem o snaze autorĹŻ zapojit se plnohodnotnÄ›, například prostĹ™ednictvĂ­m nĂĄcviku zvlĂĄdĂĄnĂ­ technik pouŞívĂĄnĂ­ symboliky, do diskurzu lĂĄsky (minne). Jde o milovĂĄnĂ­, jak je myslitelnĂŠ jen v Ä?istÄ› literĂĄrnĂ­m svÄ›tÄ›. Susanne Reichlin se na příkladu textu Des MĂśnchs Not rovněŞ zabĂ˝vĂĄ hledĂĄnĂ­m novĂ˝ch kontextĹŻ slov a jejich rekontextualizacĂ­. Andreas KraĂ&#x;, jehoĹž příspÄ›vek celĂ˝ sbornĂ­k uzavĂ­rĂĄ, se zaměřuje na diskurz lĂĄsky ve FaustovÄ› Historii ze 1. stoletĂ­. ĂšstĹ™ednĂ­ postavou celĂŠ interpretace je Helena TrĂłjskĂĄ, jejĂ­Ĺž krĂĄsa vĹĄak z pohledu ďŹ lologa nenĂ­ niÄ?Ă­m vĂ­ce neĹž rĂŠtorickou ďŹ gurou. Je kopiĂ­, s nĂ­Ĺž, jak doklĂĄdĂĄ autor na zĂĄkladÄ› literĂĄrnÄ›vÄ›dnĂŠho rozboru, se zachĂĄzĂ­ jako s originĂĄlem. Na konci nezĹŻstĂĄvĂĄ nic neĹž fantasma, pĹ™eŞívajĂ­ pouze dĂ­ky vytrvalĂŠmu opisovĂĄnĂ­. Publikace Schrift und Liebe in der Kultur des Mittelalters pĹ™edstavuje tematicky Ăşzce vymezenĂ˝ sbornĂ­k, v nÄ›mĹž jednotlivĂŠ příspÄ›vky pĹ™inĂĄĹĄejĂ­ dĂ­ky zmÄ›nÄ› perspektivy rozĹĄiĹ™ujĂ­cĂ­ pohled na tĂŠma vztahu pĂ­sma a lĂĄsky, a zĂĄroveĹˆ poukazuje na centrĂĄlnĂ­ roli komunikaÄ?nĂ­ch strategiĂ­ a prostĹ™edkĹŻ pro uchopenĂ­ tĂŠmatu dÄ›jin emocionality ve stĹ™edovÄ›ku. JiĂ­ Knap

ZdenÄ›k VybĂ­ral, Bitva u MohĂĄÄ?e. KrvavĂĄ porĂĄĹžka uherskĂŠho a Ä?eskĂŠho krĂĄle LudvĂ­ka JagellonskĂŠho v boji s Osmany . srpna  , Havran, Praha  ! s., ISBN --1!!-- Pro Ä?eskou historiograďŹ i pĹ™edstavuje bitva u MohĂĄÄ?e . srpna !1 zĂĄsadnĂ­ milnĂ­k, jenĹž pĹ™inesl konec panovĂĄnĂ­ jagellonskĂŠ dynastie a „tragickĂ˝â€œ nĂĄstup HabsburkĹŻ na svatovĂĄclavskĂ˝ trĹŻn. Je proto zarĂĄĹžejĂ­cĂ­, Ĺže bitva nebyla dosud v domĂĄcĂ­m dÄ›jepisectvĂ­ monograďŹ cky zpracovĂĄna a jejĂ­ hodnocenĂ­ se stalo pouze souÄ?ĂĄstĂ­ syntetickĂ˝ch dÄ›l o Ä?eskĂ˝ch dÄ›jinĂĄch. Tento


Smb 09 321 322