Issuu on Google+

Studia Mediaevalia Bohemica (Ordo ad coronandum regem Boemorum). EditoĹ™i se rozhodli zprostĹ™edkovat tento vĂ˝znamnĂ˝ a zajĂ­mavĂ˝ dokument paralelnÄ› jak v latinskĂŠm originĂĄle, tak ve staroÄ?eskĂŠm pĹ™ekladu z konce . stoletĂ­ a s ohledem na laickĂŠ Ä?tenĂĄĹ™e rovněŞ pĹ™evedenĂ˝ do souÄ?asnĂŠ Ä?eĹĄtiny. Celou publikaci uvozuje tĂŠměř dvousetstrĂĄnkovĂ˝ text KrĂĄlovskĂĄ hodnost Ä?eskĂ˝ch vladařů, jejich dĂ­lo a reprezentace (s. –!) z pera Jiřího Kuthana, pojednĂĄvajĂ­cĂ­ chronologicky o rĹŻznĂ˝ch aspektech vlĂĄdy panovnĂ­kĹŻ Ä?eskĂŠho stĹ™edovÄ›ku. V podobÄ› drobnĂ˝ch medailonĹŻ skicuje autor osudy jednotlivĂ˝ch Ä?eskĂ˝ch knĂ­Ĺžat a krĂĄlĹŻ od prvnĂ­ch PĹ™emyslovcĹŻ aĹž po LudvĂ­ka JagellonskĂŠho. Vedle bliŞťího popisu případnĂŠ korunovaÄ?nĂ­ ceremonie jsou naÄ?rtnuty vĂ˝znamnĂŠ momenty vlĂĄdy s dĹŻrazem na panovnickĂ˝ majestĂĄt. Ve shodÄ› se specializacĂ­ autora je v kapitole pozornost vÄ›novĂĄna umÄ›leckĂŠ produkci, pĹ™edevĹĄĂ­m architektuĹ™e, a to zejmĂŠna z pohledu zakladatelskĂ˝ch aktivit krĂĄlĹŻ, jeĹž mÄ›ly podle nÄ›j zdĹŻrazĹˆovat reprezentaci vladaĹ™e a jeho spoleÄ?enskĂŠho postavenĂ­. J. Kuthan pĹ™itom zaÄ?astĂŠ nechĂĄvĂĄ promluvit prameny, kroniky i listiny, snad aby dodal svĂŠmu vyprĂĄvÄ›nĂ­ autentickĂ˝ hlas minulosti. Jde zĂĄroveĹˆ o jedinĂ˝ pĹŻvodnĂ­ text anotovanĂŠ knihy. KromÄ› zmĂ­nÄ›nĂŠho korunovaÄ?nĂ­ho řådu ve tĹ™ech jazykovĂ˝ch variantĂĄch jsou dĂĄle v knize publikovĂĄny stĹ™edovÄ›kĂŠ listiny tĂ˝kajĂ­cĂ­ se krĂĄlovskĂŠ hodnosti, rovněŞ doprovĂĄzenĂŠ zrcadlovĂ˝m Ä?eskĂ˝m pĹ™ekladem. VĂ˝znamnou souÄ?ĂĄstĂ­ knihy, a dle dikce ediÄ?nĂ­ poznĂĄmky i prvnĂ­m impulzem k sestavenĂ­ tĂŠto publikace, se stala znovuotiĹĄtÄ›nĂĄ prĂĄce Josefa Cibulky (1–1) ÄŒeskĂ˝ řåd korunovaÄ?nĂ­ a jeho pĹŻvod z roku . Za nĂ­ nĂĄsleduje, jako aktualizujĂ­cĂ­ douĹĄka, studie dalĹĄĂ­ho kunsthistorika JaromĂ­ra Homolky z roku . Ve vĹĄĂ­ ĂşctÄ› k CibulkovÄ› prĹŻkopnickĂŠ prĂĄci je nutno vzĂ­t na vÄ›domĂ­, Ĺže vÄ›deckĂŠ texty stĂĄrnou a novĂŠ vydĂĄnĂ­ sedmdesĂĄt let starĂŠ prĂĄce by si jistÄ› zaslouĹžilo nÄ›kolik vysvÄ›tlujĂ­cĂ­ch a snad i doplĹˆujĂ­cĂ­ch slov. V mnohĂŠm ohledu objevnĂĄ Cibulkova kniha pĹ™edchĂĄzela zĂĄsadnĂ­m ediÄ?nĂ­m poÄ?inĹŻm (zejmĂŠna pracĂ­m Reinharda Elzeho a Richarda Jacksona), kterĂŠ dnes umoĹžĹˆujĂ­ pracovat s uĹžiteÄ?nĂ˝mi modernĂ­mi edicemi korunovaÄ?nĂ­ch řådĹŻ a opravit autorovy mnohĂŠ, pĹ™edevĹĄĂ­m srovnĂĄvacĂ­ zĂĄvÄ›ry. CelĂĄ kniha je doplnÄ›na velkĂ˝m mnoĹžstvĂ­m obrazovĂŠho materiĂĄlu, zejmĂŠna barevnĂ˝ch fotograďŹ Ă­ stĹ™edovÄ›kĂ˝ch artefaktĹŻ, obrazĹŻ a architektonickĂ˝ch dÄ›l, jeĹž majĂ­ ilustrovat vÄ›domou



snahu Ä?eskĂ˝ch krĂĄlĹŻ po adekvĂĄtnĂ­ panovnickĂŠ reprezentaci. ObrazovĂ˝ doprovod knihy je na vysokĂŠ Ăşrovni a dĂĄvĂĄ Ä?tenåřům moĹžnost nahlĂŠdnout mnohĂŠ stĹ™edovÄ›kĂŠ vizuĂĄlnĂ­ prameny v nebĂ˝valĂŠ kvalitÄ›. VelkorysĂĄ vĂ˝prava je ostatnÄ› nejcharakteristiÄ?tÄ›jĹĄĂ­m prvkem celĂŠ publikace, a odråŞí tak pojetĂ­ krĂĄlovskĂŠho majestĂĄtu, jeĹž editoĹ™i povaĹžujĂ­ za vlastnĂ­ Ä?eskĂ˝m panovnĂ­kĹŻm ve stĹ™edovÄ›ku. VĂĄclav Ĺ˝Xrek

Jaroslav SvĂĄtek – Martin NejedlĂ˝ – Olivier Marin – Pavel Soukup, Guillebert de Lannoy. Cesty a poselstva, Centrum medievistickĂ˝ch studiĂ­, Scriptorium, Praha  1 s., ISBN ---- DlouhodobĂ˝ zĂĄjem nÄ›kterĂ˝ch Ä?lenĹŻ Centra medievistickĂ˝ch studiĂ­ o problematiku stĹ™etĹŻ mezi kĹ™esĹĽanstvem a muslimskĂ˝m svÄ›tem i mezi konfesemi ve . a !. stoletĂ­ vyĂşstil v nÄ›kolikaletĂ˝ mezinĂĄrodnĂ­ projekt PozdnĂ­ kříŞovĂŠ vĂ˝pravy. Jednou z Ĺ™ady jeho aktivit (vedle kolokviĂ­ a pĹ™ednĂĄĹĄkovĂŠho cyklu) se stalo vydĂĄnĂ­ cestopisu (Ä?i vlastnÄ› cestopisĹŻ) ĹĄlechtice z Flander, diplomata ve sluĹžbĂĄch burgundskĂŠho vĂŠvody Guilleberta (Gilberta, Ghilleberta) de Lannoy, nazvanĂŠho Cesty a poselstva. JednĂĄ se o soubor obsahujĂ­cĂ­ znĂĄmĂŠ Guillebertovy zprĂĄvy z cest vykonanĂ˝ch mezi lĂŠty  a !, tedy v bouĹ™livĂŠm obdobĂ­ poznamenanĂŠm zvraty stoletĂŠ vĂĄlky, tureckou invazĂ­, husitstvĂ­m Ä?i papeĹžskĂ˝m schizmatem. Guillebert byl vÄ›tĹĄiny tÄ›chto dramatickĂ˝ch dÄ›jstvĂ­ nejen pozorovatelem, ale i přímĂ˝m ĂşÄ?astnĂ­kem jako burgundskĂ˝ diplomat pĹ™i svĂ˝ch evropskĂ˝ch cestĂĄch Ä?i jako ĹĄpion v oblastech obsazenĂ˝ch muslimy vÄ?etnÄ› SvatĂŠ zemÄ›. Nadto o vÄ›tĹĄinÄ› svĂ˝ch cest podal zprĂĄvu, aĹĽ jiĹž jej k tomu vedla povinnost, Ä?i osobnĂ­ pohnutky vÄ?etnÄ› zvÄ›davosti. Guillebert (1–1) pochĂĄzel z rodu, jehoĹž patrnÄ› nejstarĹĄĂ­ drĹžavy se nachĂĄzely poblĂ­Ĺž Lille, a kterĂ˝ lze vysledovat do poÄ?ĂĄtku . stoletĂ­. Guillebertova kariĂŠra je na poÄ?ĂĄtku spojena lennĂ­mi a přåtelskĂ˝mi svazky s Jeanem de Werchin, seneĹĄalem Henegavska a GuillebertovĂ˝m mentorem, hlavnĂ­ roli vĹĄak sehrĂĄla sluĹžba burgundskĂ˝m vĂŠvodĹŻm, jĂ­Ĺž zasvÄ›til tĂŠměř celĂ˝ svĹŻj Ĺživot. V jejich zĂĄjmu vykonal diplomatickĂŠ mise po severnĂ­ a vĂ˝chodnĂ­ EvropÄ› i vĂ˝chodnĂ­m


zprĂĄvy a referĂĄty StĹ™edomoří – sluĹžba burgundskĂŠmu domu jej vĹĄak pĹ™ivedla i k bezprostĹ™ednĂ­mu ohroĹženĂ­ vlastnĂ­ho Ĺživota v bitvÄ› u Azincourtu. Jako diplomat pak stĂĄl i u nĂĄslednĂŠ smlouvy z Troyes. BurgundĹĄtĂ­ vĂŠvodovĂŠ si jeho sluĹžeb povaĹžovali, o Ä?emĹž svÄ›dÄ?Ă­ nejen prestiĹžnĂ­ postavenĂ­, kterĂŠ Guillebert zastĂĄval u jejich dvora Ä?i jako hejtman v jejich drĹžavĂĄch (pokud nebyl prĂĄvÄ› na cestĂĄch), ale i řåd zlatĂŠho rouna, jehoĹž rytĂ­Ĺ™em se stal. JĂĄdro pĹ™edloĹženĂŠ publikace tvoří pĹ™eklad GuillebertovĂ˝ch cestopisĹŻ, kterĂ˝ je doplnÄ›n peÄ?livĂ˝mi vysvÄ›tlivkami stran mĂ­stnĂ­ch nĂĄzvĹŻ, Ä?asto v originĂĄle ponÄ›kud zkomolenĂ˝ch, i jmen osob, s nimiĹž se cestovatel setkal. JednĂĄ se o peÄ?livĂ˝ Ä?eskĂ˝ pĹ™eklad vychĂĄzejĂ­cĂ­ z edice Charlese Potvina (). Je zajĂ­mavĂŠ, Ĺže zĂĄjem o Guillebertovy cestopisy se dĂĄ shrnout do jistĂ˝ch vln – prvnĂ­ zaÄ?Ă­nĂĄ jiĹž pĹ™ed polovinou . stoletĂ­ s vydĂĄnĂ­mi povÄ›tĹĄinou belgickĂ˝mi (Ĺže by příznak budovĂĄnĂ­ vlastnĂ­ historickĂŠ tradice a sebevÄ›domĂ­ tehdy mladĂŠho belgickĂŠho stĂĄtu?). Jistou vĂ˝jimkou je dĂ­lÄ?Ă­ ruskĂŠ vydĂĄnĂ­ F. Bruna (Đ&#x;ŃƒŃ‚ĐľŃˆĐľŃ Ń‚Đ˛Ń–Đľ Đ“Đ¸ĐťĐťŃŒĐąĐľŃ€Đ° Đ´Đľ-Đ›Đ°Đ˝Đ˝ŃƒĐ° пО юМнОК Đ ĐžŃ Ń Ń–Đ¸ в 1421 ĐłĐžĐ´Ńƒ z roku !). DruhĂĄ vlna je datovatelnĂĄ aĹž od tĹ™icĂĄtĂ˝ch let minulĂŠho stoletĂ­ v souvislosti se zĂĄjmem historikĹŻ jednotlivĂ˝ch oblastĂ­, kterĂŠ Guillebert navĹĄtĂ­vil a o nichĹž podal unikĂĄtnĂ­, Ä?asto prvnĂ­ autentickou zprĂĄvu. JistÄ› to platĂ­ v případÄ› Litvy a edice uspořådanĂŠ Petrem Klimasem v litevskĂŠm a pozdÄ›ji i anglickĂŠm vydanĂ­ (, resp. !), zĹ™etelnĂ˝ je vĹĄak i polskĂ˝ zĂĄjem napĹ™. u Oscara HaleckĂŠho (). V tÄ›chto případech se vĹĄak jednĂĄ jen o vydĂĄnĂ­ dĂ­lÄ?Ă­ch cest, a nikoliv vĹĄech textĹŻ, na nichĹž stojĂ­ prvnĂ­ Potvinova edice i anotovanĂ˝ Ä?eskĂ˝ pĹ™eklad. Výťe zmĂ­nÄ›nĂĄ peÄ?livost pĹ™ekladu i jeho vysvÄ›tlujĂ­cĂ­ho aparĂĄtu vedla FrantiĹĄka Ĺ mahela v pĹ™edmluvÄ› k pĹ™ipomĂ­nce vedoucĂ­ k moĹžnĂŠmu paralelnĂ­mu vydĂĄnĂ­ spolu s originĂĄlnĂ­mi pĹ™edlohami. Je vĹĄak otĂĄzkou, zdali by si k takovĂŠ edici naĹĄli cestu nejen Ä?eĹĄtĂ­ Ä?tenĂĄĹ™i. Mezi zahraniÄ?nĂ­mi badateli by zĂĄjem za urÄ?itĂ˝ch podmĂ­nek jistÄ› byl. Pak by ovĹĄem za Ăşvahu stĂĄl pĹ™eklad nikoliv do Ä?eĹĄtiny – jako nejuĹžiteÄ?nÄ›jĹĄĂ­ se jevĂ­ jazyk anglickĂ˝. VlastnĂ­ GuillebertĹŻv text (Ä?i texty) zaujme svou rozdĂ­lnostĂ­ co do formy i obsahu. JednotlivĂŠ cestopisy byly patrnÄ› psĂĄny za rĹŻznĂ˝mi ĂşÄ?ely s rozliÄ?nĂ˝m odstupem od udĂĄlostĂ­. RozhodnÄ› zajĂ­mavĂ˝m je cestopis po vĂ˝chodnĂ­m StĹ™edomoří, kde vedle nepochybnÄ› dĹŻleĹžitĂŠ „biblickĂŠ geograďŹ e“ sehrĂĄvajĂ­ podstatnou roli peÄ?livĂŠ Ăşdaje „ťpionĂĄĹžnĂ­ho“ charakteru – o sĂ­le a „podkopatelnosti“

opevnÄ›nĂ­ Ä?i hloubce jednotlivĂ˝ch přístavĹŻ, a tedy jejich vhodnosti pro moĹžnĂŠ kĹ™iŞåckĂŠ vylodÄ›nĂ­. ÄŒtenĂĄĹ™ je pĹ™ekvapen lĂ­Ä?enĂ­m o zpustlĂ˝ch a neobydlenĂ˝ch mÄ›stech, leŞícĂ­ch po dobytĂ­ muslimy na kĹ™iŞåcĂ­ch stĂĄle v rozvalinĂĄch (napĹ™. Akkonu). SrovnĂĄnĂ­ se nabĂ­zĂ­ i u GuillebertovĂ˝ch ponÄ›kud suchĂ˝ch a struÄ?nĂ˝ch ĂşdajĹŻ o procestovanĂ˝ch krajĂ­ch s texty, kterĂŠ o stejnĂ˝ch oblastech vytvoĹ™il o generaci mladĹĄĂ­ GuillebertĹŻv souÄ?asnĂ­k humanista A. S. Piccolomini alias Pius II. Oba vedla podobnĂĄ zvĂ­davost a touha po poznĂĄnĂ­, oba cestovali (ovĹĄem Piccolomini v neskonale skromnÄ›jĹĄĂ­ mĂ­Ĺ™e), a pĹ™itom jejich vĂ˝povÄ›di co do formy jako by dÄ›lila ne lĂŠta, ale staletĂ­. VlastnĂ­ Ä?eskĂĄ edice by vĹĄak patrnÄ› nevypovÄ›dÄ›la Ä?eskĂŠmu Ä?tenĂĄĹ™i příliĹĄ bez doprovodnĂ˝ch Ä?tyĹ™ studiĂ­. VĹĄechny jsou svĂ˝m hlediskem vysvÄ›tlenĂ­m Guillebertova textu. Pavel Soukup v prvnĂ­ z nich vyloĹžil problematiku kon iktĹŻ v nĂĄboĹženskĂŠ oblasti v !. stoletĂ­ a zvlĂĄĹĄtnĂ­ pozornost vÄ›noval tureckĂŠmu nebezpeÄ?Ă­ spolu s pokusy mu marnÄ› Ä?elit kříŞovĂ˝mi vĂ˝pravami. V jeho textu se prolĂ­nĂĄ stĂĄle ĹživoucĂ­ kĹ™esĹĽanskĂ˝ ideĂĄl rytĂ­Ĺ™e – obhĂĄjce vĂ­ry – s politickou realitou, kterĂĄ neumoĹžnila reĂĄlnĂ˝ celoevropskĂ˝ podnik. Soukup tak zasvÄ›cenÄ› informuje o tehdejĹĄĂ­m problematickĂŠm svÄ›tÄ› od PobaltĂ­ pĹ™es husitskĂŠ ÄŒechy po Svatou zemi, vÄ?etnÄ› vĹĄech „horkĂ˝ch i studenĂ˝ch“ front, na nichĹž se dobovĂŠ kruciĂĄty odehrĂĄvaly. PaříŞskĂ˝ bohemista Olivier Marin pak pĹ™ibliĹžuje Burgundsko za vlĂĄdy vĂŠvody Filipa DobrĂŠho. S pĹ™ekvapenĂ­m lze konstatovat, Ĺže Ä?eskĂ˝ Ä?tenĂĄĹ™ nemÄ›l dosud k dispozici příliĹĄ textĹŻ, kterĂŠ by zasvÄ›cenÄ› a hlavnÄ› seriĂłznÄ› informovaly o formovĂĄnĂ­ tohoto vĂ˝znamnĂŠho stĂĄtu „mezi FranciĂ­ a Ĺ˜Ă­ĹĄĂ­â€œ. Marin Burgundsko charakterizuje jako stĂĄtnĂ­ „hybrid“ sloĹženĂ˝ z celĂŠ Ĺ™ady nesourodĂ˝ch ĂştvarĹŻ, postrĂĄdajĂ­cĂ­ jakĂŠkoliv těŞiĹĄtÄ› ve svĂŠm centru. Podtrhuje vĹĄak, Ĺže tato nesourodost ve svĂŠ dobÄ› nemusela bĂ˝t nutnÄ› chĂĄpĂĄna jako handicap. PĹ™ipomĂ­nĂĄ i starou tezi o obnovÄ› karolinskĂŠ Lotharingie v podobÄ› burgundskĂŠho vĂŠvodstvĂ­. Ĺ koda, Ĺže nebyl prostor k jejĂ­mu rozvinutĂ­ Ä?i k dokladĹŻm, zda burgundĹĄtĂ­ vĂŠvodovĂŠ plĂĄnovanÄ› o „novĂŠ Lotharingii“ uvaĹžovali. PĹ™edstavenĂ­m Guilleberta – autora nejen strohĂ˝ch cestopisnĂ˝ch textĹŻ, ale i autora balad, kterĂŠ si vymÄ›Ĺˆoval se svĂ˝m přítelem Jeanem de Werchin (zmiĹˆovanĂ˝m jako autorita i ĹĄlechtickĂ˝ ideĂĄl samotnou „krĂĄlovnou“ tehdejĹĄĂ­ literatury Christinou PisĂĄnskou), a vĹŻbec uvedenĂ­m Guillebertovy literĂĄrnĂ­ Ä?innosti do kontextu




Studia Mediaevalia Bohemica dobovĂŠ literatury a kurtoazie se zabĂ˝vĂĄ studie Martina NejedlĂŠho. Mimo jinĂŠ „příbuznĂŠâ€œ autory zde zmiĹˆuje i cestopis Bertrandona de la Broquière ZĂĄmoĹ™skĂĄ cesta. Guillebert i Bertrandon navĹĄtĂ­vili stejnĂĄ mĂ­sta, dost moĹžnĂĄ by pro srovnĂĄnĂ­ nebylo na ĹĄkodu pokusit se v budoucnu i o pĹ™eklad Bertrandonova textu. VlastnĂ­ osobnosti Guilleberta de Lannoy se zasvÄ›cenÄ› vÄ›nuje studie Jaroslava SvĂĄtka a je znĂĄt, Ĺže Guillebert nenĂ­ pro autora jen příleĹžitostnĂ˝m zastavenĂ­m v bĂĄdĂĄnĂ­. SvĂĄtkĹŻv text je pro svĹŻj ĂşÄ?el vyÄ?erpĂĄvajĂ­cĂ­, vyuŞívajĂ­cĂ­ celou Ĺ™adu pramenĹŻ – na pozadĂ­ samotnĂŠho cestopisu. Obraz se tak stĂĄvĂĄ touto studiĂ­ ĂşplnĂ˝m. Martin NejedlĂ˝ v zĂĄvÄ›ru svĂŠho příspÄ›vku navĂ­c zmiĹˆuje rozhodujĂ­cĂ­ podĂ­l „nejmladĹĄĂ­ho panoĹĄe Jaroslava SvĂĄtka“ na pĹ™ekladu GuillebertovĂ˝ch Cest a poselstev. Je-li tomu tak, pak lze jen dodat, Ĺže Jaroslav SvĂĄtek svĂ˝m podĂ­lem dosĂĄhl rytĂ­Ĺ™skĂ˝ch ostruh. Jan Stejskal

Adam Szweda, Organizacja i technika dyplomacji polskiej w stosunkach z zakonem krzyĹźackim w Prusach w latach – , Wydawnictwo naukowe Uniwersytetu Mikolaja Kopernika, ToruĹ„  11 s., ISBN ---- Od konce . stoletĂ­ zaÄ?ala novÄ› utvoĹ™enĂĄ polsko-litevskĂĄ personĂĄlnĂ­ unie zvyĹĄovat svĹŻj vliv na poli stĹ™edoevropskĂŠ politiky. Po dlouhou dobu sice jejĂ­ sĂ­ly vĂĄzal vleklĂ˝ kon ikt s řådem nÄ›meckĂ˝ch rytířů, ale stĂĄle hustĹĄĂ­ pĹ™edivo vazeb poutajĂ­cĂ­ Jagellonce k dalĹĄĂ­m panovnickĂ˝m dvorĹŻm dĂĄval tuĹĄit, Ĺže se rodĂ­ novĂĄ velmoc pĹ™esahujĂ­cĂ­ svĂ˝m vĂ˝znamem stĹ™edoevropskĂŠ teritorium. Spor s řådovĂ˝m stĂĄtem navĂ­c dynamizoval vnitĹ™nĂ­ vĂ˝voj polskĂŠho stĂĄtu − dochĂĄzelo k upevĹˆovĂĄnĂ­ jednotĂ­cĂ­ ideje budoucĂ­ Rzeczypospolitej, konstruovanĂŠ dĂ­lem humanistickĂŠho kronikĂĄĹ™e Jana DĹ‚ugosze, i k stĂĄle dĹŻslednÄ›jĹĄĂ­mu osvojovĂĄnĂ­ si nĂĄstrojĹŻ politickĂŠ komunikace ze strany polskĂ˝ch a litevskĂ˝ch diplomatĹŻ. PrĂĄvÄ› metody a prostĹ™edky politickĂ˝ch kontaktĹŻ krakovskĂŠho dvora s řådovĂ˝m stĂĄtem (ale s Ä?etnĂ˝mi prĹŻhledy i na kontakty s dalĹĄĂ­mi okolnĂ­mi zemÄ›mi) se staly nĂĄmÄ›tem monograďŹ e Adama Szwedy. Osu celĂŠ knihy, zdĹŻraznÄ›nou i v samotnĂŠm zĂĄvÄ›ru, pĹ™itom tvoří pokus o urÄ?itĂŠ srovnĂĄnĂ­ politickĂŠ



komunikace popsanĂŠ na zĂĄpadoevropskĂŠm prostĹ™edĂ­ (autor se opĂ­rĂĄ pĹ™edevĹĄĂ­m o prĂĄce Martina Kintzingera, Arnda Reitemeiera a dalĹĄĂ­ch) s praxĂ­ doloĹženou v domĂĄcĂ­ch a řådovĂ˝ch pramenech (zde se autor hlĂĄsĂ­ k inspiraci dĂ­lem Klause Neitmanna). SamotnĂĄ prĂĄce se rozpadĂĄ do tří hlavnĂ­ch celkĹŻ. V prvnĂ­m se autor vÄ›nuje institucĂ­m vytvĂĄĹ™ejĂ­cĂ­m zahraniÄ?nĂ­ politiku polskĂŠho stĂĄtu, tj. panovnĂ­kovi, krĂĄlovskĂŠ radÄ› a starostĹŻm (hejtmanĹŻm) ĂşzemĂ­ sousedĂ­cĂ­ch s řådovĂ˝m stĂĄtem. DĂ­ky starĹĄĂ­m kompendiĂ­m, například prvnĂ­mu svazku rozsĂĄhlĂ˝ch DÄ›jin polskĂŠ diplomacie a dalĹĄĂ­m pracĂ­m zaměřenĂ˝m na peripetie polsko-řådovĂŠho kon iktu, mohl Szweda odhlĂŠdnout od vlastnĂ­ch politickĂ˝ch udĂĄlostĂ­ a zabĂ˝vat se přímo strukturami, v nichĹž se formovala vnÄ›jĹĄĂ­ politika jagellonskĂŠho soustĂĄtĂ­. MoĹžnĂĄ trochu neorganicky byla do tohoto oddĂ­lu zaĹ™azena i Ăşvaha tĂ˝kajĂ­cĂ­ se kvaliďŹ kace samotnĂ˝ch diplomatĹŻ, oznaÄ?enĂ˝ch zde jako poslovĂŠ, coĹž ale mĹŻĹže vĂŠst ke směťovĂĄnĂ­ statusu osob odliĹĄnĂŠho sociĂĄlnĂ­ postavenĂ­. Jejich role, a to i v případÄ› vÄ›tĹĄĂ­ch poselstev s rozĹĄĂ­Ĺ™enĂ˝m mandĂĄtem k jednĂĄnĂ­, byla vĹždy regulovĂĄna zadĂĄnĂ­m, se kterĂ˝m byli na misi vyslĂĄni, a nelze je tak stavÄ›t na roveĹˆ centrĹŻm, ve kterĂ˝ch byly urÄ?ovĂĄny zĂĄkladnĂ­ smÄ›ry krĂĄlovskĂŠ Ä?i příhraniÄ?nĂ­ politiky. OstatnÄ› autor se zde dostĂĄvĂĄ do urÄ?itĂŠ kolize i s vlastnĂ­mi Ăşvahami, jimĹž vÄ›noval tĹ™etĂ­ Ä?ĂĄst prĂĄce zasvÄ›cenĂŠ uĹž přímo osobnĂ­m kontaktĹŻm zĂĄstupcĹŻ obou stran. PonechĂĄme-li pro tuto chvĂ­li tuto Ä?ĂĄst stranou, mĹŻĹžeme se vrĂĄtit ke druhĂŠmu oddĂ­lu, jenĹž nezapĹ™e vĂ˝raznou inspiraci přístupy pomocnÄ›vÄ›dnĂ˝ch disciplĂ­n. Na tĂŠměř sto stranĂĄch se Adam Szweda pokusil o cennou klasiďŹ kaci pĂ­semnĂ˝ch pramenĹŻ, s nimiĹž se setkĂĄvĂĄme pĹ™i studiu politickĂŠ komunikace. Pozornost nejprve vÄ›nuje ověřovacĂ­m listĹŻm (littera credencia, credencienbrie ), kterĂŠ odliĹĄuje od zplnomocnÄ›nĂ­ k jednĂĄnĂ­ (littera de potestate), jeĹž pĹ™edstavovalo vyĹĄĹĄĂ­ stupeĹˆ delegace kompetencĂ­ svěřenĂŠ vysĂ­latelem. Tak jako i v dalĹĄĂ­ch charakterizovanĂ˝ch dokumentech autor nejprve uvĂĄdĂ­ nejstarĹĄĂ­ případy, kdy se podobnĂĄ pĂ­semnost objevuje v zĂĄpadoevropskĂŠm prostĹ™edĂ­, a nĂĄslednÄ› jejĂ­ vyuĹžitĂ­ v polskĂŠ diplomacii. V obou případech se pĹ™itom jednalo o pĂ­semnosti s prĂĄvnĂ­ relevancĂ­ opatĹ™enĂŠ peÄ?etĂ­, podobnÄ› jako glejty, vystavovanĂŠ ale uĹž protivnou stranou. NeveĹ™ejnĂ˝ charakter mÄ›ly naopak „instrukce“ a „relace poslĹŻâ€œ odesĂ­lanĂŠ krĂĄli Ä?i jeho dvoru o prĹŻbÄ›hu jednĂĄnĂ­.


Smb 09 318 320