Issuu on Google+

Studia Mediaevalia Bohemica

KateĹ™ina BlaĹžkovĂĄ – Jana LomeckĂĄ – ZdenÄ›k NeustupnĂ˝, Po stopĂĄch zaniklĂ˝ch sĂ­del. Katalog k vĂ˝stavÄ› stĹ™edovÄ›kĂ˝ch archeologickĂ˝ch nemovitĂ˝ch pamĂĄtek Rakovnicka, Muzeum T. G. M. v RakovnĂ­ku, RakovnĂ­k   s., ISBN --!-!- NevelkĂĄ publikace, jeĹž vznikla v souvislosti s vĂ˝stavou v rakovnickĂŠm muzeu, se zaměřuje na prezentaci stĹ™edovÄ›kĂ˝ch vsĂ­, tvrzĂ­, hrĂĄdkĹŻ a případnÄ› dalĹĄĂ­ch typĹŻ sĂ­del na ĂşzemĂ­ rakovnickĂŠho okresu, kterĂŠ se nedoĹžily souÄ?asnosti a v prĹŻbÄ›hu dÄ›jin, vÄ›tĹĄinou jeĹĄtÄ› pĹ™ed zaÄ?ĂĄtkem novovÄ›ku, zanikly. Nenalezneme zde ale vĹĄechny doklady stĹ™edovÄ›kĂŠho osĂ­dlenĂ­ evidovanĂŠ archeologiĂ­, vybrĂĄny byly jen ty, kterĂŠ zanechaly viditelnĂŠ pozĹŻstatky v podobÄ› reliĂŠfnĂ­ch ĂştvarĹŻ, a kterĂŠ proto dodnes mĹŻĹže zĂĄjemce navĹĄtĂ­vit, aby se potěťil z jejich „nenĂĄpadnĂŠho pĹŻvabu“. Publikace seznamuje s patnĂĄcti lokalitami, pojednanĂ˝mi v samostatnĂ˝ch medailoncĂ­ch. V kaĹždĂŠm z nich je uvedena charakteristika sĂ­dla, vĂ˝tah pĂ­semnĂ˝ch zmĂ­nek, popis terĂŠnnĂ­ch pozĹŻstatkĹŻ, případnÄ› struÄ?nĂĄ zmĂ­nka o movitĂ˝ch nĂĄlezech ( jsou-li znĂĄmĂŠ), a koneÄ?nÄ› stav jeho dochovĂĄnĂ­. NejÄ?astÄ›ji jsou zastoupena opevnÄ›nĂĄ sĂ­dla oznaÄ?enĂĄ jako motte nebo hrĂĄdky (celkem  aĹž ), ostatnĂ­ naleziĹĄtÄ› pĹ™edstavujĂ­ relikty dvou vsĂ­, jednoho dvora a dvou Ĺ™emeslnĂ˝ch pracoviĹĄĹĽ, provozovanĂ˝ch zjevnÄ› mimo vazbu na trĹžnĂ­ centra, v podobÄ› vĂ˝roby dehtu (!. stoletĂ­) a kovĂĄrny (. stoletĂ­). VĹĄechny lokality spadajĂ­ do vrcholnĂŠho stĹ™edovÄ›ku, tj. do obdobĂ­ v ymezenĂŠho . a !. stoletĂ­m. Jako jedinĂĄ lokalita ranĂŠho stĹ™edovÄ›ku bylo zaĹ™azeno hradiĹĄtÄ› DĹ™evĂ­Ä? v impozantnĂ­ poloze a s dodnes patrnĂ˝mi valy. V regionu se nachĂĄzĂ­ jeĹĄtÄ› jedno ranÄ› stĹ™edovÄ›kĂŠ hradiĹĄtÄ› v KĹ™ivoklĂĄtÄ›, prokĂĄzanĂŠ nedĂĄvnĂ˝m archeologickĂ˝m vĂ˝zkumem, vedenĂ˝m jednĂ­m z autorĹŻ, jeho pozĹŻstatky vĹĄak byly v minulosti zastĹ™eny mladĹĄĂ­ vĂ˝stavbou kamennĂŠho hradu, kvĹŻli Ä?emuĹž patrnÄ› nebylo do textu zahrnuto. CelkovÄ› vĹĄak z textu vyplĂ˝vĂĄ, Ĺže uvedenĂŠ lokality byly podrobeny archeologickĂŠmu odkryvu jen v malĂŠ mĂ­Ĺ™e. PĹ™es svĹŻj vlastivÄ›dnĂ˝ charakter mĂĄ publikace ĹĄirĹĄĂ­ badatelskĂ˝ vĂ˝znam, neboĹĽ je prvnĂ­m krokem v poznĂĄvĂĄnĂ­ stĹ™edovÄ›kĂŠho osĂ­dlovacĂ­ho postupu v krajinÄ›, kterĂĄ, jak se zatĂ­m zdĂĄ, stĂĄla ve starĹĄĂ­m obdobĂ­ z hlediska zemÄ›dÄ›lskĂŠho vyuĹžitĂ­ na periferii zĂĄjmu. ArcheologickĂŠ a takĂŠ pĂ­semnĂŠ doklady umoĹžĹˆujĂ­ sestavit jiĹž pomÄ›rnÄ› dlouhou Ĺ™adu

!

opevnÄ›nĂ˝ch sĂ­del, kterĂŠ dosvÄ›dÄ?ujĂ­, Ĺže oblast byla rozdrobenĂĄ do drĹžby nejÄ?astÄ›ji drobnĂŠ ĹĄlechty, jeĹž proto zĹ™ejmÄ› byla nositelkou zdejĹĄĂ­ kolonizace. Ladislav Varadzin

Regionalia Emma Regina – Civitas Melnic. SbornĂ­k příspÄ›vkĹŻ z konference u příleĹžitosti . vĂ˝roÄ?Ă­ ĂşmrtĂ­ kněŞny Emmy Reginy († . . ') a . jubilea narozenĂ­ Pavla RadomÄ›rskĂŠho (* . . '), usp. Jan KiliĂĄn – LuboĹĄ PolanskĂ˝, RegionĂĄlnĂ­ muzeum v MÄ›lnĂ­ku, MÄ›lnĂ­k – Praha  ! s., ISBN ----!

AnotovanĂĄ publikace je vĂ˝stupem z konference konanĂŠ roku 1 v MÄ›lnĂ­ku a vÄ›novanĂŠ kněŞnÄ› EmmÄ›. Na zĂĄkladÄ› vĂ˝povÄ›di rĹŻznĂ˝ch pramenĹŻ se autoĹ™i zabĂ˝ vajĂ­ buÄ? přímo jejĂ­ osobnostĂ­, nebo kontextuĂĄlnÄ› pĹ™ibliĹžujĂ­ dobu, ve kterĂŠ Ĺžila. ĂšvodnĂ­ příspÄ›vek Jiřího SlĂĄmy pĹ™ipomnÄ›l rĹŻznĂŠ teorie pĹŻvodu Emmy Reginy, sĂĄm autor se pĹ™ipojil k teorii franckĂŠ. Tato hypotĂŠza vychĂĄzĂ­ ze svÄ›dectvĂ­ denĂĄrĹŻ se jmĂŠnem Lothara a rubnĂ­m nĂĄpisem ENMA PEOINA a jejich propojenĂ­ s raĹžbou na MÄ›lnĂ­ku. Autor struÄ?nÄ› shrnul dalĹĄĂ­ neÄ?etnĂŠ pĂ­semnĂŠ prameny vztahujĂ­cĂ­ se k EmmÄ›; zaměřil se pĹ™edevĹĄĂ­m na prostĹ™edĂ­, ve kterĂŠm se Emma jako manĹželka Lothara pohybovala. Podle SlĂĄmy do ÄŒech Emma pĹ™ichĂĄzĂ­ aĹž po roce  – odkazuje totiĹž na dopis z . ledna , kterĂ˝ vznikl jeĹĄtÄ› ve Francii. DosavadnĂ­mi spory o pĹŻvod Ä?eskĂŠ kněŞny Emmy se zabĂ˝vĂĄ rovněŞ LuboĹĄ PolanskĂ˝, pĹ™iÄ?emĹž podobnÄ› jako SlĂĄma povaĹžuje na zĂĄkladÄ› numismatickĂ˝ch pramenĹŻ za nejpravdÄ›podobnÄ›jĹĄĂ­ jejĂ­ franckĂ˝ pĹŻvod. Po LotharovÄ› smrti se Emma v pramenech objevuje naposledy v roce , kdy je zmĂ­nka o zĂĄmÄ›ru setkat se s JindĹ™ichem BavorskĂ˝m. ZĹ™ejmÄ› jeho prostĹ™ednictvĂ­m byl domluven Emmin sĹˆatek s Boleslavem II., od nÄ›hoĹž pak obdrĹžela MÄ›lnĂ­k. Nejasnosti panujĂ­ okolo případnĂ˝ch spoleÄ?nĂ˝ch dÄ›tĂ­ a zastĹ™enĂ˝ je takĂŠ osud Emmy po roce . DuĹĄan TĹ™eĹĄtĂ­k se zabĂ˝vĂĄ doloĹžitelnostĂ­ Emmy v kontextu WolfenbĂźttelskĂŠho rukopisu Gumpoldovy legendy a DruhĂŠho Ĺživota krĂĄlovny Matildy. Podle autora jsou Emma Regina,


zprĂĄvy a referĂĄty kterĂĄ razila mince na MÄ›lnĂ­ku, a „Hema principisa“, zadavatelka WolfenbĂźttelskĂŠho rukopisu, totoĹžnĂŠ. V letech – se snaĹžila zĂ­skat JindĹ™icha II. pro „Ä?eskou vÄ›c“ a jednĂ­m z prostĹ™edkĹŻ byl i zmĂ­nÄ›nĂ˝ rukopis. TĹ™eĹĄtĂ­k klade zhotovenĂ­ rukopisu do stejnĂŠ doby jako vznik DruhĂŠho Ĺživota krĂĄlovny Matildy, kterĂ˝ ideovÄ› a politicky oslavuje JindĹ™icha II., a kde je Emma rovněŞ zmĂ­nÄ›na. Autor pĹ™edpoklĂĄdĂĄ velmi ĂşzkĂ˝ vztah mezi obÄ›ma rukopisy. Jarmila HĂĄskovĂĄ struÄ?nÄ› rekapitulovala souÄ?asnĂ˝ stav znalostĂ­ o EmmÄ› a zaměřila se pĹ™edevĹĄĂ­m na historickĂŠ souvislosti. Byla to prĂĄvÄ› HĂĄskovĂĄ, kterĂĄ jako prvĂĄ zveĹ™ejnila hypotĂŠzu o zĂĄpadofranckĂŠm pĹŻvodu Emmy a dala do vzĂĄjemnĂ˝ch souvislostĂ­ jejĂ­ mincovĂĄnĂ­ ve francouzskĂŠm Dijonu a raĹžbu na MÄ›lnĂ­ku. Autorka pĹ™edpoklĂĄdĂĄ, Ĺže knĂ­Ĺže OldĹ™ich byl jejĂ­ syn. V tĂŠto souvislosti upozornila na zajĂ­mavĂ˝ pramen zmĂ­nÄ›nĂ˝ P. Hilschem – Miracul S. Uodalrici ep. Zde je zprĂĄva o těŞkĂŠ nemoci syna, jehoĹž nejmenovanĂĄ matka (Emma?) prosila za uzdravenĂ­ a mj. darovala zlatĂŠ mince. StejnÄ› jako TĹ™eĹĄtĂ­k pĹ™edpoklĂĄdĂĄ HĂĄskovĂĄ, Ĺže Emma po roce  Ĺžila v bavorskĂŠm exilu. PříspÄ›vek ZdeĹˆka PetrĂĄnÄ› shrnul dosavadnĂ­ interpretace EmminĂ˝ch mincĂ­, pĹ™ipomnÄ›l jejĂ­ dijonskĂŠ raĹžby (na rozdĂ­l od jinĂ˝ch autorĹŻ uvĂĄdĂ­  znĂĄmĂ˝ch exemplåřů) a sledoval takĂŠ chronologii anglickĂ˝ch mincĂ­ Ethelreda II. PrĂĄvÄ› tyto mince jsou urÄ?ujĂ­cĂ­ pro datovĂĄnĂ­ jejich Ä?eskĂ˝ch napodobenin, denĂĄrĹŻ tzv. ethelredskĂŠho typu, kterĂŠ razila takĂŠ Emma, a to patrnÄ› od konce . let . stoletĂ­. DetailnĂ­ analĂ˝za razidel zatĂ­m vĹĄak nebyla provedena. Blok „kontextuĂĄlnĂ­ch“ příspÄ›vkĹŻ otevĂ­rĂĄ Petr Meduna struÄ?nĂ˝m shrnutĂ­m poznatkĹŻ o MÄ›lnĂ­ku a jeho bezprostĹ™ednĂ­m okolĂ­ v . a . stoletĂ­ z pohledu archeologie. KateĹ™ina TomkovĂĄ sleduje tendence vĂ˝voje ĹĄperku v Ä?eskĂ˝ch zemĂ­ch od . do . stoletĂ­; o skuteÄ?nĂ˝ch ĹĄpercĂ­ch, kterĂŠ nosila Emma, vĹĄak nevĂ­me nic konkrĂŠtnĂ­ho. PodobnĂŠho charakteru je příspÄ›vek Mileny BravermanovĂŠ, kterĂ˝ pojednĂĄvĂĄ o odÄ›vu nejvyĹĄĹĄĂ­ sociĂĄlnĂ­ vrstvy v ranĂŠm stĹ™edovÄ›ku. TaktĂŠĹž spĂ­ĹĄe hypotetickĂ˝ je příspÄ›vek Jana FrolĂ­ka, dotĂ˝kajĂ­cĂ­ se hrobu  z vĂ˝zkumu baziliky sv. Jiří na PraĹžskĂŠm hradÄ›. KromÄ› dvou ĹženskĂ˝ch kosternĂ­ch fragmentĹŻ odsud pochĂĄzejĂ­ ĹželeznĂĄ kovĂĄnĂ­, kterĂĄ se novÄ› podaĹ™ilo identiďŹ kovat jako kovĂĄnĂ­ z dĹ™evÄ›nĂŠ rakve. Autor pĹ™edpoklĂĄdĂĄ druhotnĂ˝ pohĹ™eb a nadhazuje moĹžnost, Ĺže onou (z MÄ›lnĂ­ka?) pĹ™enesenou osobou by teoreticky mohla bĂ˝t Emma. O otĂĄzce mincovnictvĂ­ Ĺžen v ranĂŠm stĹ™edovÄ›ku pojednĂĄvĂĄ StanisĹ‚aw Suchodolski, jenĹž rozdÄ›lil mince se jmĂŠny a vyobrazenĂ­mi Ĺžen

do nÄ›kolika skupin: mince raĹženĂŠ samostatnÄ› vlĂĄdnoucĂ­mi panovnicemi, mince, kde panovnice vystupujĂ­ po boku svĂŠho manĹžela, mince raĹženĂŠ regentkami a koneÄ?nÄ› mince, kde Ĺženy vystupujĂ­ jako spoluvlĂĄdkynÄ›, ovlĂĄdajĂ­cĂ­ pouze urÄ?itĂŠ omezenĂŠ ĂşzemĂ­. PrĂĄvÄ› do tĂŠto skupiny patří denĂĄry Emmy. V zĂĄvÄ›reÄ?nĂŠm příspÄ›vku Michal MaĹĄek upozorĹˆuje na existenci stříbrnĂŠ penny, raĹženĂŠ anglickou krĂĄlovnou Cyneryth v mincovnÄ› v Canterbury v letech –. I v anglosaskĂŠm prostĹ™edĂ­ jde o minci vĂ˝jimeÄ?nou – Cyneryth je jedinou vydavatelkou anglosaskĂ˝ch mincĂ­. Lze konstatovat, Ĺže sbornĂ­k je příkladnĂ˝ pĹ™edevĹĄĂ­m snahou o multioborovĂ˝ přístup k bĂĄdĂĄnĂ­ o osobÄ› Emmy Reginy a takĂŠ snahou o kontextuĂĄlnĂ­ vidÄ›nĂ­ doby, ve kterĂŠ tato vĂ˝znamnĂĄ Ĺžena Ĺžila. JiĂ­ MilitkĂ˝

Irena BenkovĂĄ – MiloĹĄ Garkisch – Jiří Topinka – Marie ToĹĄnerovĂĄ, Beroun. Historie – Kultura – LidĂŠ, NakladatelstvĂ­ LidovĂŠ noviny, Praha   s., ISBN --1-1-! Po monograďŹ Ă­ch NĂĄchoda, Ĺ˝atce a Loun naĹĄla ediÄ?nĂ­ Ĺ™ada DÄ›jiny Ä?eskĂ˝ch, moravskĂ˝ch a slezskĂ˝ch mÄ›st pokraÄ?ovĂĄnĂ­ v podobÄ› zpracovĂĄnĂ­ dÄ›jin krĂĄlovskĂŠho mÄ›sta Berouna. Jako valnĂĄ vÄ›tĹĄina mÄ›st se tato lokalita doÄ?kala prvnĂ­ho a na dlouhou dobu takĂŠ poslednĂ­ho souhrnnĂŠho vylĂ­Ä?enĂ­ na konci . stoletĂ­, konkrĂŠtnÄ› z pera Josefa VĂĄvry (PamÄ›ti krĂĄlovskĂŠho mÄ›sta Berouna, Beroun ). Na VĂĄvrovu monograďŹ i navĂĄzal Ä?tyĹ™Ä?lennĂ˝ autorskĂ˝ kolektiv pod vedenĂ­m Marie ToĹĄnerovĂŠ, sloĹženĂ˝ pĹ™evĂĄĹžnÄ› z regionĂĄlnĂ­ch badatelĹŻ. Pro stĹ™edovÄ›kĂŠ dÄ›jiny majĂ­ vĂ˝znam pĹ™edevĹĄĂ­m prvnĂ­ dvÄ› kapitoly. V tĂŠ prvnĂ­ (Berounsko a jeho nejstarĹĄĂ­ obyvatelĂŠ ) Irena BenkovĂĄ struÄ?nÄ› nastĂ­nila přírodnĂ­ a geologickĂŠ pomÄ›ry Berouna a jeho ĹĄirĹĄĂ­ho okolĂ­, naÄ?eĹž se zaměřila na chronologickĂŠ vylĂ­Ä?enĂ­ osĂ­dlenĂ­ zdejĹĄĂ­ho regionu od nejstarĹĄĂ­ho obdobĂ­ aĹž po příchod SlovanĹŻ v 1. stoletĂ­. Autorka mohla vychĂĄzet ze svĂ˝ch Ä?etnĂ˝ch vĂ˝zkumĹŻ zdejĹĄĂ­ lokality a v tomto slova smyslu se v ĂşvodnĂ­ kapitole setkĂĄvĂĄme nejenom se shromĂĄĹždÄ›nĂ­m nejnovÄ›jĹĄĂ­ch archeologickĂ˝ch nĂĄlezĹŻ, ale takĂŠ s jejich vyhodnocenĂ­m a zaĹ™azenĂ­m do ĹĄirĹĄĂ­ch souvislostĂ­ vĂ˝voje zdejĹĄĂ­ho mikroregionu. PonÄ›kud zkrĂĄtka, pouhou pĹŻlstranou, je pojednĂĄno obdobĂ­ od příchodu SlovanĹŻ do . stoletĂ­.

!


Smb 09 158 159