Issuu on Google+

Studia Mediaevalia Bohemica o SvÄ›telskĂŠm oltĂĄĹ™i nicmĂŠnÄ› bude dĂ­ky vĹĄestrannĂŠmu obsahu, kvalitnĂ­ fotograďŹ ckĂŠ dokumentaci i vĂ˝bornĂŠmu zpracovĂĄnĂ­ nepochybnÄ› dlouhou dobu zĂĄkladnĂ­m materiĂĄlem k porozumÄ›nĂ­ tĂŠto po vĹĄech strĂĄnkĂĄch vĂ˝jimeÄ?nĂŠ pozdnÄ› stĹ™edovÄ›kĂŠ pamĂĄtce. Roman Lavika

Archeologie Sites of Memory. Between ScientiďŹ c Research and Collective Representations, edd. Jana Ma íkovĂĄ-KubkovĂĄ – Nathan Schlanger – Sonia LĂŠvin, ArcheologickĂ˝ Ăşstav AV ÄŒR, Praha  (= Castrum Pragense )  s., ISBN --1-1-!; --1!-!-1 AnotovanĂ˝ vĂ­cejazyÄ?nĂ˝ sbornĂ­k zahrnuje vĂ˝bÄ›r referĂĄtĹŻ pĹ™ednesenĂ˝ch na praĹžskĂŠm seminĂĄĹ™i organizovanĂŠm zĂĄjmovou skupinou Archives of European Archaeology (AREA) v Ăşnoru 1. PrĂĄvÄ› reexe a prezentace vlastnĂ­ Ä?innosti AREA od jejĂ­ho vzniku  proto tvoří dĹŻleĹžitou Ä?ĂĄst pomÄ›rnÄ› ĂştlĂŠho svazku. Z nÄ›ho je zĹ™ejmĂŠ, Ĺže AREA usiluje o tematizaci dÄ›jin evropskĂŠ archeologie a zĂĄroveĹˆ vytvåří praktickĂŠ pĹ™edpoklady pro jejĂ­ nadnĂĄrodnĂ­ studium. VstupnĂ­ text seznamuje Ä?tenĂĄĹ™e s prvotnĂ­m konceptem P. Nory „lieux de mĂŠmoire“ a s jeho atraktivnostĂ­ pro historickĂŠ a kulturnĂ­ vÄ›dy (N. Schlanger – J. MaříkovĂĄ-KubkovĂĄ). S nalĂŠhavostĂ­ je opÄ›t pĹ™ipomenuta zĂĄsadnĂ­ otĂĄzka, co je to za minulost a Ä?Ă­ je to minulost, kterĂĄ vstupuje do naĹĄeho vÄ›domĂ­, a s tĂ­m souvisejĂ­cĂ­ problematika, jakou roli sehrĂĄvĂĄ archeologie v recepci historickĂŠ skuteÄ?nosti a v utvĂĄĹ™enĂ­ historickĂŠho vÄ›domĂ­ a povÄ›domĂ­. AutoĹ™i upozorĹˆujĂ­ nejen na velkĂ˝ potenciĂĄl archeologie v souÄ?asnĂŠm pluralitnĂ­m pojetĂ­ studia minulosti, ale i na moĹžnĂĄ nedorozumÄ›nĂ­ v případÄ› neadekvĂĄtnĂ­ho ztotoĹžĹˆovĂĄnĂ­ konceptu „lieux de mĂŠmoire“ a archeologickĂŠho „site“. ĂšvodnĂ­ text dĂĄle reektuje vĂ˝znamnĂŠ archeologickĂŠ „sites of memory“, aĹĽ jiĹž ve sbornĂ­ku samostatnÄ› nepojednĂĄvanĂŠ, jako je napĹ™. Masada u MrtvĂŠho moĹ™e nebo jihoafrickĂŠ Sterkfontein, Ä?i tematizovanĂŠ ve vlastnĂ­ch studiĂ­ch, kterĂŠ tvoří samotnĂŠ jĂĄdro sbornĂ­ku. Zastoupen je PraĹžskĂ˝ hrad (J. FrolĂ­k, J. MaříkovĂĄ-KubkovĂĄ), Ĺ˜Ă­p (K. SklenĂĄĹ™), Olymp (S. LĂŠvin), jeskynÄ› Altamira (O. M. Abadia) a je-

!1

zernĂ­ lokality (nĂĄkolĂ­) ve Ĺ vĂ˝carsku (M.-A. Kaeser). ÄŒtenĂĄĹ™i je tĂ­mto zpĹŻsobem pĹ™edstavena reprezentativnĂ­ mozaika dĹŻleĹžitĂ˝ch archeologickĂ˝ch lokalit, jejichĹž interpretace i prezentace dostĂĄvĂĄ rĹŻznĂŠ vĂ˝znamy, neboĹĽ tato mĂ­sta jsou tÄ›snÄ› spjata s rĹŻznĂ˝mi formami pamÄ›ti. Tak napĹ™. Sterkfontein, tzv. kolĂŠbka hominidĹŻ, nenĂ­ niÄ?Ă­m jinĂ˝m neĹž geograďŹ ckou projekcĂ­ bĂĄjnĂŠho rĂĄje, zhmotnÄ›nĂ­m ideje o jednom centru zrozenĂ­ lidstva. PodobnÄ› pĹ™edstavy vytvĂĄĹ™enĂŠ archeology o ĹživotÄ› na jezernĂ­ch lokalitĂĄch ve Ĺ vĂ˝carsku nĂĄpadnÄ› pĹ™ipomĂ­najĂ­ zlatĂ˝ vÄ›k J. J. Rousseau. JezernĂ­ lokality navĂ­c sehrĂĄly vĂ˝znamnou Ăşlohu pĹ™i novodobĂŠm hledĂĄnĂ­ spoleÄ?nĂŠ identity obyvatel Ĺ vĂ˝carskĂŠ federace. StejnĂ˝ nĂĄrodnÄ› identiďŹ kujĂ­cĂ­ a takĂŠ symbolicky reprezentujĂ­cĂ­ vĂ˝znam pĹ™itom nĂĄleŞí napĹ™. PraĹžskĂŠmu hradu. JeskynÄ› Altamira zase mĹŻĹže ztÄ›lesĹˆovat ĹĄpanÄ›lskou rezistenci vĹŻÄ?i dominujĂ­cĂ­ francouzskĂŠ kultuĹ™e a vÄ›dÄ›. Naproti tomu horskĂ˝ hĹ™eben Olympu zĹŻstĂĄvĂĄ do velkĂŠ mĂ­ry paradoxnĂ­m solitĂŠrem, kde se setkĂĄvajĂ­ „rĹŻznĂĄ chĂĄpĂĄnĂ­ mĂ­st pamÄ›ti“ a kde ve vĂ˝raznĂŠm protikladu stojĂ­ pĹ™edstava o podobÄ› bĂĄjnĂŠho horstva a geograďŹ ckĂĄ skuteÄ?nost. ZĂĄvÄ›reÄ?nou Ä?ĂĄst sbornĂ­ku pĹ™edstavujĂ­ anotace publikovanĂ˝ch referĂĄtĹŻ v hlavnĂ­ch svÄ›tovĂ˝ch jazycĂ­ch a v Ä?eĹĄtinÄ›. PrĂĄvÄ› velmi promyĹĄlenĂŠ uspořådĂĄnĂ­ sbornĂ­ku, jeho souhrn a anotace, stejnÄ› jako koncepÄ?nĂ­ pojetĂ­ a vĂ˝znamnĂ˝ mezioborovĂ˝ pĹ™esah, jsou neobyÄ?ejnÄ› přåtelskou vĂ˝zvou k jeho prohlĂŠdnutĂ­ a pĹ™eÄ?tenĂ­. TomĂĄĹĄ KlĂ­r

Burg – Vorburg – Suburbium. Zur Problematik der Nebenareale frĂźhmittelalterlicher Zentren, hg. Ivana BohĂĄ'ovĂĄ – LumĂ­r PolĂĄ'ek, ArcheologickĂ˝ Ăşstav AV ÄŒR, Brno  (= Internationale Tagungen in MikulÄ?ice )  s., ISBN --1-- Ve sbornĂ­ku obsaĹženĂŠ příspÄ›vky, jeĹž jsou dĂ­lem nÄ›meckĂ˝ch, polskĂ˝ch, slovenskĂ˝ch, zejmĂŠna vĹĄak Ä?eskĂ˝ch a moravskĂ˝ch archeologĹŻ, vÄ›tĹĄinou pĹ™edklĂĄdajĂ­ nejnovÄ›jĹĄĂ­ stav poznĂĄnĂ­ „vedlejĹĄĂ­ch“ sĂ­delnĂ­ch areĂĄlĹŻ vĂ˝znamnĂ˝ch stĹ™edoevropskĂ˝ch hradiĹĄĹĽ .–. stoletĂ­, pĹ™iÄ?emĹž nÄ›kterĂŠ z nich se zaměřujĂ­ i na srovnĂĄnĂ­ nerezidenÄ?nĂ­ a rezidenÄ?nĂ­ Ä?ĂĄsti prezentovanĂŠ lokality. Po vstupnĂ­ studii obou editorĹŻ nĂĄsleduje sĂŠmantickĂĄ analĂ˝za pojmu suburbium na zĂĄkladÄ› pĂ­semnĂ˝ch pramenĹŻ . stoletĂ­


zprĂĄvy a referĂĄty z ĂşzemĂ­ bĂ˝valĂŠ karolinskĂŠ říťe (David Kalhous). V otĂĄzce zemÄ›dÄ›lskĂŠho vyuĹžitĂ­ tzv. vedlejĹĄĂ­ch areĂĄlĹŻ dochĂĄzĂ­ Eike Gringmuth-Dallmer k zĂĄvÄ›ru, Ĺže v tomto ohledu patrnÄ› vĂ˝znamnou roli nehrĂĄly. Na ĹĄirokĂŠm srovnĂĄvacĂ­m materiĂĄlu 1 pĹ™edhradnĂ­ch sĂ­dliĹĄĹĽ z . a . stoletĂ­, odkrytĂ˝ch v severovĂ˝chodnĂ­ Ä?ĂĄsti NÄ›mecka na ĂşzemĂ­ mezi Labem a Odrou, sleduje problematiku tzv. vedlejĹĄĂ­ch areĂĄlĹŻ Felix Biermann; dle jeho zĂĄvÄ›rĹŻ se funkÄ?nÄ›, vnitĹ™nĂ­ strukturou a typy sĂ­dliĹĄtnĂ­ch objektĹŻ vÄ›tĹĄinou neliĹĄĂ­ od otevĹ™enĂ˝ch sĂ­dliĹĄĹĽ. Rekapitulaci hlavnĂ­ch vĂ˝sledkĹŻ dlouhodobĂŠho vĂ˝zkumu jednĂŠ z prvnĂ­ch rezidencĂ­ piastovskĂ˝ch panovnĂ­kĹŻ, hradu na OstrovÄ› LednickĂŠm, podĂĄvajĂ­ Danuta Banaszak a Arkadiusz Tabaka. TěŞiĹĄtÄ› sbornĂ­ku leŞí ve shrnutĂ­ aktuĂĄlnĂ­ho stavu poznĂĄnĂ­ nerezidenÄ?nĂ­ch areĂĄlĹŻ vĂ˝znamnĂ˝ch ranÄ› stĹ™edovÄ›kĂ˝ch mocenskĂ˝ch center z ÄŒech a Moravy. Na Ĺ™adu pĹ™ichĂĄzĂ­ jak velkomoravskĂŠ lokality (StarĂŠ MÄ›sto – UherskĂŠ HradiĹĄtÄ›, MikulÄ?ice, Pohansko u BĹ™eclavi, Nitra), tak sĂ­dla ranĂŠho pĹ™emyslovskĂŠho stĂĄtu (Ĺ˝atec, Praha, Libice, Hradec KrĂĄlovĂŠ, Brno). NabĂ­zĂ­ se tĂ­m srovnĂĄnĂ­ mĂ­ry zpracovĂĄnĂ­ a celkovĂŠho poznĂĄnĂ­ vnitĹ™nĂ­ struktury prezentovanĂ˝ch sĂ­delnĂ­ch aglomeracĂ­. ZatĂ­mco je dosud velmi mĂĄlo archeologickĂ˝ch poznatkĹŻ o opevnÄ›nĂŠm pĹ™edchĹŻdci stĹ™edovÄ›kĂ˝ch mÄ›st Hradce KrĂĄlovĂŠ a Brna, vÄ›tĹĄina prezentovanĂ˝ch lokalit je dlouhodobÄ› systematicky zkoumĂĄna a vyhodnocovĂĄna, coĹž vede ke stĂĄle vÄ›tĹĄĂ­mu prohlubovĂĄnĂ­ poznatkĹŻ, nÄ›kdy i ke kritickĂ˝m zĂĄvÄ›rĹŻm zpochybĹˆujĂ­cĂ­m starĹĄĂ­ publikovanĂŠ teorie, napĹ™. o zĂĄkladnĂ­m prostorovĂŠm Ä?lenÄ›nĂ­ lokality. CelkovÄ› je tĹ™eba konstatovat, Ĺže sbornĂ­k pĹ™inĂĄĹĄĂ­ celou Ĺ™adu podnÄ›tnĂ˝ch zjiĹĄtÄ›nĂ­, kterĂĄ jsou nepochybnÄ› přínosem pro detailnÄ›jĹĄĂ­ poznĂĄvĂĄnĂ­ struktury osĂ­dlenĂ­ nerezidenÄ?nĂ­ch areĂĄlĹŻ vĂ˝znamnĂ˝ch ranÄ› stĹ™edovÄ›kĂ˝ch sĂ­delnĂ­ch aglomeracĂ­ ve stĹ™ednĂ­ a zÄ?ĂĄsti i severnĂ­ EvropÄ›. Andrea BartoĹĄkovĂĄ

VĂ­t Dohnal, OlomouckĂĄ archeologie a jejĂ­ promÄ›ny, VlastivÄ›dnĂĄ spoleÄ?nost muzejnĂ­ v Olomouci, Burian a TichĂĄk, Olomouc   s., ISBN --1--

pitole druhĂŠ najdeme soupis sprĂĄvcĹŻ muzejnĂ­ch archeologickĂ˝ch sbĂ­rek od roku , nĂĄsleduje soupis archeologĹŻ pĹŻsobĂ­cĂ­ch v Olomouci, Ĺ™azenĂ˝ podle osob, a rejstřík lokalit. CennĂ˝ a velmi rozsĂĄhlĂ˝ je soupis literatury, zahrnujĂ­cĂ­ pouze tiĹĄtÄ›nĂŠ, tedy dostupnĂŠ prĂĄce tĂ˝kajĂ­cĂ­ se vĂ˝zkumĹŻ na ĂşzemĂ­ mÄ›sta a v jeho tÄ›snĂŠm okolĂ­ do 1– km. Jen u vĂ˝jimeÄ?nĂ˝ch, dlouhodobÄ› zkoumanĂ˝ch lokalit byla uÄ?inÄ›na vĂ˝jimka. Soupis zahrnuje 1 poloĹžek Ĺ™azenĂ˝ch abecednÄ› podle autorĹŻ. Svazek je doplnÄ›n  Ä?ernobĂ­lĂ˝mi fotograďŹ emi jak z terĂŠnnĂ­ch vĂ˝zkumĹŻ, tak z historickĂ˝ch instalacĂ­ v muzeu a vybranĂ˝ch vĂ˝stav. Kapitola vÄ›novanĂĄ historii archeologickĂŠho bĂĄdĂĄnĂ­ v Olomouci sleduje osudy hledĂĄnĂ­ „pravdy o dÄ›jinĂĄch mÄ›sta“ od roku , kdy dal KaĹĄpar z Glandorfu, dÄ›kan svatovĂĄclavskĂŠ kapituly, strhnout zbytek kazatelny sv. Cyrila a MetodÄ›je, aby naĹĄel zĂĄkladnĂ­ kĂĄmen. Autor si vĹĄĂ­mĂĄ, Ĺže za poÄ?ĂĄtky bĂĄdĂĄnĂ­ byla snaha vÄ›decky ověřit nÄ›kterĂŠ dobovĂŠ hypotĂŠzy, napĹ™. o souĹžitĂ­ Ä?lovÄ›ka s dĂĄvno vyhynulĂ˝mi tvory. V druhĂŠ polovinÄ› . stoletĂ­, podobnÄ› jako i v dalĹĄĂ­ch lokalitĂĄch, pĹ™evlĂĄdla i v Olomouci snaha vyjasnit situaci okolo pĹŻvodu a příchodu SlovanĹŻ. KlĂ­Ä?ovou postavou tohoto obdobĂ­ byl JindĹ™ich Wankel, kterĂ˝ zastĂĄval velmi originĂĄlnĂ­ hypotĂŠzu o autochtonnosti SlovanĹŻ na naĹĄem ĂşzemĂ­. Autor postupnÄ› sleduje VlasteneckĂ˝ spolek muzejnĂ­, jehoĹž prvnĂ­m kustodem sbĂ­rek byl prĂĄvÄ› J. Wankel, od jeho zaloĹženĂ­, pĹ™es snahy o dĹŻstojnĂŠ umĂ­stÄ›nĂ­ sbĂ­rek ve vhodnĂ˝ch prostorĂĄch aĹž po vznik krajskĂŠho muzea. Shrnuje pak ĂşspěťnĂŠ vĂ˝stavy od !. let minulĂŠho stoletĂ­ aĹž do souÄ?asnosti a krĂĄtkou pasĂĄĹž vÄ›nuje systematickĂ˝m vĂ˝zkumĹŻm, provĂĄdÄ›nĂ˝m muzeem v Dolanech, Tepenci a dlouhodobĂŠmu vĂ˝zkumu dĂłmskĂŠho nĂĄvrĹĄĂ­ v srdci mÄ›sta. V neposlednĂ­ Ĺ™adÄ› si vĹĄĂ­mĂĄ vĂ˝voje nĂĄzorĹŻ na ranÄ› stĹ™edovÄ›kĂŠ dÄ›jiny mÄ›sta a na hledĂĄnĂ­ velkomoravskĂŠho centra v tĂŠto oblasti. Na zĂĄvÄ›r najdeme vĂ˝Ä?et archeologickĂ˝ch pracoviĹĄĹĽ pĹŻsobĂ­cĂ­ch v Olomouci a autorovu vlastnĂ­ krĂĄtkou Ăşvahu o smyslech a cĂ­lech archeologickĂŠho bĂĄdĂĄnĂ­. PrĂĄce je struÄ?nĂ˝m a uĹžiteÄ?nĂ˝m prĹŻvodcem po regionĂĄlnĂ­m bĂĄdĂĄnĂ­, kterĂĄ, obohacena o cennou bibliograďŹ i, si svĂŠ Ä?tenĂĄĹ™e jistÄ› najde. Jana MaĂ­kovĂĄ-KubkovĂĄ

Útlý anotovaný svazek je holdem olomouckÊ archeologii a olomouckÊmu muzeu. První kapitola je věnovåna historii olomouckých archeologických výzkumů od . poloviny . století po dneťek, v ka-

!


Smb 09 156 157