Issuu on Google+

zprĂĄvy a referĂĄty Brno patří v otĂĄzce pramennĂŠ zĂĄkladny v moravskĂŠm i Ä?eskĂŠm kontextu k vĂ˝jimeÄ?nĂ˝m mÄ›stĹŻm, neboĹĽ mĂĄ pĂ­semnosti bernĂ­ povahy dochovĂĄny v relativnÄ› kompaktnĂ­ Ĺ™adÄ› uĹž od poloviny . stoletĂ­ s jedinou vĂ˝raznÄ›jĹĄĂ­ Ä?asovou pĹ™ervou, kterĂĄ zhruba odpovĂ­dĂĄ obdobĂ­ husitskĂ˝ch vĂĄlek. NejstarĹĄĂ­ dochovanĂŠ rejstříky a knihy mÄ›stskĂŠ sbĂ­rky z let –1! se doÄ?kaly fundovanĂŠho vydĂĄnĂ­ uĹž v . letech minulĂŠho stoletĂ­ zĂĄsluhou BedĹ™icha Mendla. DĂ­ky ĂşsilĂ­ KateĹ™iny UrbĂĄnkovĂŠ a Veroniky WihodovĂŠ majĂ­ nynĂ­ zĂĄjemci k dispozici dalĹĄĂ­ Ä?ĂĄst dochovanĂ˝ch pramenĹŻ, „bernĂ­ rejstříky“ z let 1, ,  a . Editorky svou snahu navĂĄzat na Mendlovu prĂĄci ostatnÄ› proklamujĂ­ hned v Ăşvodu. Z chronologickĂŠho hlediska zĹŻstĂĄvĂĄ jedinou nezodpovÄ›zenou otĂĄzkou edice absence bernĂ­ knihy a rejstříku obsahujĂ­cĂ­ zĂĄpisy z let 1– (Archiv mÄ›sta Brna, fond A / Archiv mÄ›sta Brna – SbĂ­rka rukopisĹŻ a úřednĂ­ch knih, rkp. Ä?. !), z nĂ­Ĺž Mendl editoval pouze vĂ˝Ĺˆatek a kterĂĄ se z nejasnĂ˝ch dĹŻvodĹŻ nestala souÄ?ĂĄstĂ­ ani tĂŠto edice navazujĂ­cĂ­. V ĂşvodnĂ­ stati autorky pĹ™ibliĹžujĂ­ podobu a strukturu zĂĄpisĹŻ editovanĂ˝ch pramenĹŻ, nejvĂ­ce prostoru a dĹŻrazu je pĹ™itom vÄ›novĂĄno paleograďŹ ckĂŠmu rozboru jednotlivĂ˝ch pĂ­saĹ™skĂ˝ch rukou. Velmi struÄ?nĂĄ je naopak Ä?ĂĄst zabĂ˝vajĂ­cĂ­ se strukturou zĂĄpisĹŻ jednotlivĂ˝ch „bernĂ­ch rejstříkĹŻâ€œ, resp. mechanismem vĂ˝bÄ›ru mÄ›stskĂŠ sbĂ­rky, kterĂĄ je ovĹĄem pro koncovĂŠho uĹživatele tohoto typu edice pomÄ›rnÄ› zĂĄsadnĂ­. Zde tedy nezbĂ˝vĂĄ neĹž kombinovat vlastnĂ­ text pĹ™edklĂĄdanĂŠ edice se zĂĄvÄ›ry, k nimĹž dospÄ›l BedĹ™ich Mendl a rovněŞ FrantiĹĄek Ho mann v Ăşvodu k edici rejstříkĹŻ mÄ›stskĂŠ sbĂ­rky jihlavskĂŠ z prvnĂ­ poloviny !. stoletĂ­. TakĂŠ Homannovu vĂ˝zvu k pouŞívĂĄnĂ­ pĹ™esnÄ›jĹĄĂ­ho pojmu „rejstříky mÄ›stskĂŠ sbĂ­rky“ oproti starĹĄĂ­mu termĂ­nu „bernĂ­ rejstříky“ autorky oslyĹĄely hned v Ăşvodu s poukazem na „jazykovÄ›-estetickĂŠ dĹŻvody“ (s. ). Ve vlastnĂ­m textu edice se vydavatelky snaĹžily o co nejvÄ›tĹĄĂ­ zachovĂĄnĂ­ podoby originĂĄlĹŻ (s pĹ™ihlĂŠdnutĂ­m ke zvlĂĄĹĄtnostem jednotlivĂ˝ch editovanĂ˝ch rukopisĹŻ) za pouĹžitĂ­ modernĂ­ch a promyĹĄlenĂ˝ch ediÄ?nĂ­ch zĂĄsad, zohledĹˆujĂ­cĂ­ch Ĺ™adu ĹĄkrtĹŻ a vpiskĹŻ v originĂĄlech. Text edice je pĹ™ehlednĂ˝ a umoĹžĹˆuje rychlou orientaci. Velmi cennĂ˝ je rovněŞ propracovanĂ˝ rejstřík jmennĂ˝ a vÄ›cnĂ˝, kterĂ˝ tvoří nedĂ­lnou souÄ?ĂĄst edice. VizuĂĄlnĂ­ orientaci v prostoru mÄ›sta by jistÄ› ulehÄ?ila pĹ™iloĹženĂĄ mapa (nabĂ­zĂ­ se moĹžnost vyuĹžitĂ­ mĂ­stopisu vypracovanĂŠho O. ViÄ?arem vztahujĂ­cĂ­ho se k roku ). CelkovÄ› je moĹžnĂŠ pĹ™edpoklĂĄdat, Ĺže pĹ™edloĹženĂĄ

edice výrazně přispěje k vyuŞití cenných pramenů z brněnskÊ minulosti. Michaela Malaníkovå

ZemskĂŠ desky krnovskĂŠ. Svazek .  – , ed. Dalibor Prix, ZemskĂ˝ archiv v OpavÄ›, Opava   s., ISBN --1-1-

Edice krnovskĂ˝ch zemskĂ˝ch desek z let –! je po nÄ›kolika desetiletĂ­ch prvnĂ­m ediÄ?nĂ­m poÄ?inem, kterĂ˝ navazuje na systematickou prĂĄci editorĹŻ konce . a prvnĂ­ poloviny . stoletĂ­, soustĹ™edÄ›nou na zpřístupnÄ›nĂ­ manuĂĄlĹŻ vzniklĂ˝ch Ä?innostĂ­ Ä?eskĂŠho dvorskĂŠho soudu a zemskĂ˝ch soudĹŻ na MoravÄ› a ve Slezsku v pozdnĂ­m stĹ™edovÄ›ku. Dalibor Prix edici pĹ™ipravil na okraji svĂŠho mnohaletĂŠho vĂ˝zkumu dÄ›jin Ä?eskĂŠho Slezska v pozdnĂ­m stĹ™edovÄ›ku. V ĂşvodnĂ­ pasĂĄĹži struÄ?nÄ› nastĂ­nil vĂ˝voj krnovskĂŠho zemskĂŠho soudu na pĹ™elomu . a !. stoletĂ­, diplomaticky a paleograďŹ cky popsal knihy jednotlivĂ˝ch krnovskĂ˝ch zemskĂ˝ch komornĂ­kĹŻ a pĹ™ipomnÄ›l starĹĄĂ­ pokusy o zpřístupnÄ›nĂ­ materiĂĄlĹŻ ze slezskĂŠho stavovskĂŠho archivu. SamotnĂĄ edice se rozpadĂĄ do dvou Ä?ĂĄstĂ­: prvnĂ­ tvoří nejstarĹĄĂ­ dochovanĂ˝ svazek krnovskĂ˝ch zemskĂ˝ch desek z let –!, druhou soubor  listin z let –!, vztahujĂ­cĂ­ch se k Ä?innosti krnovskĂŠho zemskĂŠho soudu, pĹ™iÄ?emĹž tuto Ä?ĂĄst autor opatĹ™il hutnĂ˝m historickĂ˝m komentĂĄĹ™em. ZĂĄsadnĂ­ problĂŠm vydĂĄnĂ­ krnovskĂ˝ch zemskĂ˝ch desek pĹ™edstavuje ediÄ?nĂ­ technika. Prix totiĹž proti duchu soudobĂ˝ch ediÄ?nĂ­ch přístupĹŻ jak samotnĂŠ zemskĂŠ desky, tak listiny zpřístupnil v podobÄ› transliterovanĂŠho textu. Ten mĂĄ jistÄ› svĹŻj smysl pro texty ďŹ lologickĂŠ povahy, pro Ä?eskĂŠ prostĹ™edĂ­ vĹĄak zpravidla pouze u textĹŻ do roku  a nikoli pro texty diplomatickĂŠ povahy. AutorĹŻv odkaz na moĹžnĂŠ poznĂĄnĂ­ ĂşrovnÄ› vzdÄ›lanosti na Krnovsku v !. a na poÄ?ĂĄtku 1. stoletĂ­ je sice lĂĄkavĂ˝, on sĂĄm vĹĄak z transliterace ŞådnĂŠ zĂĄvÄ›ry nevyvodil. Pro pokraÄ?ovanĂ­ celĂŠho projektu pak svou volbou postavil editory dalĹĄĂ­ch svazkĹŻ pĹ™ed tĂŠměř neĹ™eĹĄitelnĂ˝ problĂŠm, zda majĂ­ pokraÄ?ovat v jĂ­m uĹžitĂŠ podobÄ›. PrixĹŻv modus je totiĹž pro badatele jen obtĂ­ĹžnÄ› vyuĹžitelnĂ˝, neboĹĽ si pĹ™i absenci interpunkce budou muset editovanĂ˝ text sami jazykovÄ›, syntakticky i sĂŠmanticky interpretovat. Druhou moĹžnostĂ­ je pĹ™istoupit k modernĂ­m ediÄ?nĂ­m technikĂĄm, a odsoudit tak prvnĂ­ svazek novĂŠ Ĺ™ady k disparĂĄtnosti. Nedostatkem Prixovy




Studia Mediaevalia Bohemica edice je i absence věcnÊho rejstříku, jehoŞ význam autor patrně nedocenil, neboż rejstřík jmenný zpracoval příkladně, s důrazem na genealogickÊ vztahy jednotlivých osob. Martin Nodl

Matthaeus de Cracovia – MatouĹĄ z Krakova, Tractatus Birgittini – BrigitskĂŠ traktĂĄty. Proposicio super canonizacione beate Brigide – Proposice ke svatoĹ™eÄ?enĂ­ svatĂŠ Brigity Ĺ vĂŠdskĂŠ. De passione Cristi ex Revelacionibus sancte Brigitte – UmuÄ?enĂ­ Krista z RevelacĂ­ svatĂŠ Brigity, edice a pĹ™eklad DrahomĂ­ra Breedveld-BarĂĄnkovĂĄ (= Fontes Latini Bohemorum VII), OIKOYMENH, Praha  CLVI + 1 s, ISBN ----

Dva krĂĄtkĂŠ spisy MatouĹĄe z Krakova, kterĂŠ na zĂĄkladÄ› pÄ›ti, resp. Ä?tyĹ™ dochovanĂ˝ch rukopisĹŻ v ydala brnÄ›nskĂĄ ďŹ loloĹžka DrahomĂ­ra Breedveld-BarĂĄnkovĂĄ, nepatří k nejvĂ˝znamnÄ›jĹĄĂ­m dĂ­lĹŻm praĹžskĂŠho mistra, heidelberskĂŠho rektora a wormskĂŠho biskupa (v tomto postavenĂ­ MatouĹĄ z Krakova  zemĹ™el), jsou nicmĂŠnÄ› vĂ˝znamnĂ˝mi doklady recepce VidÄ›nĂ­ svatĂŠ Brigity Ĺ vĂŠdskĂŠ (–) ve stĹ™ednĂ­ EvropÄ› v poslednĂ­ tĹ™etinÄ› . stoletĂ­. Praha byla jednĂ­m z prvnĂ­ch center ĹĄĂ­Ĺ™enĂ­ dĂ­la ĹĄvĂŠdskĂŠ vizionĂĄĹ™ky (vedle Ĺ vĂŠdska a ItĂĄlie) a v ÄŒechĂĄch vznikl jeden z ranĂ˝ch pĹ™ekladĹŻ RevelacĂ­ do nĂĄrodnĂ­ch jazykĹŻ, staroÄ?eskĂ˝ pĹ™eklad TomĂĄĹĄe ze Ĺ tĂ­tnĂŠho. ZnaÄ?nĂ˝ zĂĄjem o Brigitiny texty inicioval v Praze bezpochyby tehdejĹĄĂ­ mistr praĹžskĂŠ univerzity MatouĹĄ z Krakova, kterĂ˝ byl v . letech . stoletĂ­ Ä?lenem druhĂŠ kanonizaÄ?nĂ­ komise ĹĄvĂŠdskĂŠ vizionĂĄĹ™ky a propagoval jejĂ­ Ăşctu i jejĂ­ dĂ­lo, to pak pĹ™edevĹĄĂ­m jako ideĂĄlnĂ­ příklad vzdÄ›lĂĄvacĂ­ duchovnĂ­ literatury pro laiky i kněŞí. Ĺ˝e MatouĹĄĹŻv zĂĄjem o Brigitu a jejĂ­ VidÄ›nĂ­ byl nesen pĹ™edevĹĄĂ­m zĂĄjmem o pastorĂĄlnĂ­ pĂŠÄ?i, doklĂĄdajĂ­ oba editovanĂŠ texty z jeho pera, prĂĄvÄ› tak jako charakter recepce BrigitinĂ˝ch textĹŻ v ÄŒechĂĄch – byly uŞívĂĄny zĹ™ejmÄ› pĹ™edevĹĄĂ­m jako katechetickĂĄ pomĹŻcka pro kazatele. V ĂşvodnĂ­ krĂĄtkĂŠ studii editorka pĹ™inĂĄĹĄĂ­ na s. XIII–CXII zĂĄkladnĂ­ informace k historickĂŠmu a literĂĄrnĂ­mu kontextu obou MatouĹĄovĂ˝ch spiskĹŻ (na s. CXIII–CLVI se nachĂĄzĂ­ anglickĂ˝ vĂ˝tah z ĂşvodnĂ­ studie), pĹ™iÄ?emĹž pĹ™edevĹĄĂ­m rĂŠtorickĂ˝



rozbor MatouĹĄovy Propozice (s. LXVIII–LXXIX) napomĂĄhĂĄ zĂĄkladnĂ­mu porozumÄ›nĂ­ struktury textu. ĂšvodnĂ­ studie zaÄ?Ă­nĂĄ krĂĄtkĂ˝m pĹ™ehledem ĹživotopisnĂ˝ch dat k osobÄ› MatouĹĄovÄ› a vylĂ­Ä?enĂ­m osudĹŻ ĹĄvĂŠdskĂŠ vizionĂĄĹ™ky, opĂ­rajĂ­cĂ­m se pĹ™edevĹĄĂ­m o studie souÄ?asnĂŠho, obÄ?as bohuĹžel mĂĄlo kritickĂŠho americkĂŠho bĂĄdĂĄnĂ­ k dÄ›jinĂĄm ĹženskĂŠ spirituality. Kapitolka „MatouĹĄ z Krakova propagĂĄtorem Brigitina kultu v ÄŒechĂĄch“ (XLVII–LXXXIII) pĹ™inĂĄĹĄĂ­ zĂĄkladnĂ­ informace k dobovĂŠ recepci BrigitinĂ˝ch vizĂ­ v Praze a okolĂ­. NÄ›kterĂŠ v nĂ­ obsaĹženĂŠ Ăşdaje jsou nedoloĹžitelnĂŠ – napĹ™. tvrzenĂ­, Ĺže Brigitiny texty mohly slouĹžit jako podklad pro univerzitnĂ­ vĂ˝uku. DomnÄ›nka, Ĺže MatouĹĄ přímo podnĂ­til TomĂĄĹĄe ze Ĺ tĂ­tnĂŠho k sepsĂĄnĂ­ Ä?eskĂŠho pĹ™ekladu VidÄ›nĂ­, je pak docela nepravdÄ›podobnĂĄ. Ĺ koda Ĺže se autorka ve svĂŠ prĂĄci opĂ­rala pouze o sekundĂĄrnĂ­ literaturu starĹĄĂ­ho data – necituje ani vydĂĄnĂ­ kritickĂ˝ch edic BrigitinĂ˝ch revelacĂ­, knihy druhĂŠ (Sancta Birgitta. Revelaciones. Liber II, edd. Carl Gustaf Undhagen, Birger Bergh, Stockholm ) a osmĂŠ (Sancta Birgitta. Revelaciones. Book VIII, ed. Hans Aili, Uppsala ), aÄ?koliv s přísluĹĄnĂ˝mi texty v edici přímo pracuje, ani dvÄ› monograďŹ e z roku  a ! (PavlĂ­na RychterovĂĄ, Die Offenbarungen der heiligen Birgitta von Schweden. Eine Untersuchung zur alttschechischen Ăœbersetzung des omas von Ĺ tĂ­tnĂŠ (um  – um  ), KĂśln – Wiemar – Wien ; Olivier Marin, L’archevĂŞque, Le maĂŽtre et le dĂŠvot. Genèses du mouvement rĂŠformateur pragois. AnnĂŠes '– , Paris !), kterĂŠ se tĂŠmatem recepce BrigitinĂ˝ch RevelacĂ­ v ÄŒechĂĄch přímo zabĂ˝vajĂ­. Autorka bohuĹžel pomĂ­jĂ­ i dĹŻkladnou monograďŹ i Matthiase Nudinga (Matthäus von Krakau. eologe, Politiker, Kirchenreformer in Krakau, Prag und Heidelberg zur Zeit des GroĂ&#x;en Abendländischen Schismas, TĂźbingen ). Text ĂşvodnĂ­ studie k edici vĹŻbec Ä?inĂ­ dojem, Ĺže vznikl pĹ™ed rokem  a pro vydĂĄnĂ­ v ediÄ?nĂ­ Ĺ™adÄ› Fontes Latini Bohemorum jiĹž nebyl aktualizovĂĄn. PakliĹže tomu tak je, mÄ›la tato okolnost bĂ˝t v Ăşvodu k edici zmĂ­nÄ›na. Odbornou vĂĄhu ĂşvodnĂ­ studie totiĹž uvedenĂĄ opominutĂ­ podstatnÄ› sniĹžujĂ­, kromÄ› toho by dĹŻkladnÄ›jĹĄĂ­ kritickĂĄ Ä?etba novĂŠ sekundĂĄrnĂ­ literatury prospÄ›la i kapitole vÄ›novanĂŠ spirituĂĄlnÄ›-teologickĂŠ kontextualizaci MatouĹĄovy Propozice (LXXXIV–CIII), kterĂĄ pĹŻsobĂ­ ponÄ›kud příliĹĄ schematicky. DĹŻkladnÄ›jĹĄĂ­ seznĂĄmenĂ­ se s historickĂ˝m kontextem editovanĂ˝ch textĹŻ by ovĹĄem umoĹžnilo lĂŠpe Ĺ™eĹĄit i otĂĄzky, kterĂŠ lze pĹ™i edici stĹ™edovÄ›kĂŠho textu povaĹžovat za zĂĄkladnĂ­: Vydavatelka datuje se struÄ?nou argumentacĂ­ vznik MatouĹĄova textu


Smb 09 139 140