__MAIN_TEXT__
feature-image

Page 1

HADRIÁN Z p ra v o d a jec p ř in á še jíc í de n n í p o h l e d z p rv n í l i n i e X X . mez in á ro d n íh o f est iv a lu v H ra d c i Kr á l o v é .

SLOVINCI SEDĚLI U KÁVY, MY ZALOŽILI DIVADLO

JAKUB VAŠÍČEK (*1979) vystudoval režii na KALD DAMU, je zakládajícím členem nezávislého divadla Športniki a za sebou má režie v plzeňském Divadle Alfa, libereckém Naivním divadle, českobudějovickém Jihočeském divadle, Západočeském divadle v Chebu a v LG Maribor. A také v královéhradeckém Divadle DRAK, kam nastoupí od roku 2015 jako nový umělecký šéf.

V listu najdete:

Str. 2 – Festival na hranici noci a dne Str. 2-3 – Fotooko festivalové historie Str. 4 – Glosárium

Str. 5 – Jiří Brázda: Musím si dělat věci po svém Str. 6 – Glosárium

Str. 6 – Jsem FAGI Str. 7 – Open Air

2014

C o t o vl a s t n ě z n a m e n á „Športniki“? Športniki jsou nezávislé divadlo, které vzniklo před třemi a půl lety v Mariboru, kde jsme v té době dělali s Tomášem Jarkovským inscenaci Zakaj. V souboru máme ještě slovinskou herečku Elenku Volpi, která v Mariboru hraje, a Johanku Vaňousovou s Adamem Kubištou, kteří tam tou dobou byli na stáži v rámci školy. Byli jsme tam spolu asi měsíc a půl nebo dva a po nedělních večerech jsme neměli co dělat. Tak jsme si začali dělat divadlo. A protože jsme během našeho pobytu dost sportovali – běhali – tak nám všichni začali říkat, že jsme športniki. To znamená sportovci. Slovinci, ti většinou seděli u kávy a koukali, jak běháme okolo řeky. A my si to jméno už nechali.

Dnes je na programu festivalu Divadlo evropských regionů Den divadla Športniki.

FA KT H U ST E J M E J DA N

Výročí, jubilea, narozeniny, oslavy, sešlosti, mejdany... Miluji je i nesnáším. Záleží na tom. Jak a kdy, proč a kde, co a s kým... Letošní festivalová divadelní sešlost v Hradci Králové bude nepochybně matematickým bilancováním, nostalgickým vzpomínkováním a bohatýrským historkováním slušně prosycena. Dvacetiny festivalu a patnácté narozeniny jeho mladšího bratříčka Openaira a bratrance Hadriána jsou k tomu dostatečným dùvodem (či záminkou?), jak se komu líbí :-) Jeden z největších vopruzů je slavit s někým (někoho, něco), kdo (co) je vám bytostně protisrstným. Vzhledem k současné nepovinnosti prvních a devátých májů či sedmého říjno–listopadového křížence je pravděpodobnost účasti na takové tryzně rapidně menší než před takovým čtvrtstoletím.

K licp er ovo d ivad lo Hr ad ec K r álové the atr e@k licp er ovo d ivad lo.cz www.k licp er o vod ivad lo .cz 27 . č e rv n a 2 01 4 - č . 7

Do kategorie mých nejméně milovaných oslav patří i f akt hustej mejdan, kam mě v dobré víře zatáhne „dobrý“ kamarád, který se vzápětí rozplyne v oblacích tabákově-travního dýmu a já zjistím, že tady nikoho neznám. A navíc, že jde o večírek studentů jaderné fyziky, kteří se řežou smíchy nad rovnicí parodující teorii relativity. Tomu už mùže konkurovat snad jedině utrpení singla, který zabloudil na mejdan perfektně spárovaných. Nic podobného naštěstí při královéhradecké slavící smršti nehrozí. Sotva někoho napadne, aby si připíjel na zdar Divadla Vítězného Února. A jaderní fyzici a šťastně zamilované dvojice jsou zde spolehlivě naředěni množstvím dalších spoluslavitelů, s kterými si budu mít

Je to první příležitost vidět celý repertoár Športniků najednou? Ano, to bude poprvé. Sami jsme zvědaví, jak to zvládneme. Bude to náročný. A večer máme ještě koncert s kapelou Jahodové děti. Pokračování na str. 3

co říci. A s kterými se budu rád utkávat i v těch zásadních nočních debatách, kdy se řeší osud českého a nejednou i světového divadla - a to včetně divadla albánského. A s dalšími budu ještě o něco raději probírat naše povedené i zpackané životy... A pokud z festivalového slavení vyváznu, pak při návratu do Prahy proškrtám diář zaplněný spoustou zásadně neodkladných termínů. A připravím velkou oslavu – nevím sice zatím ještě čeho, ale na dohledání důvodu mám ještě dost času. Jen doufám, že na ní bude málo jaderných fyziků a pozvání přijme alespoň jedna nezadaná dívka. Nebo snad, abychom zůstali na divadelní půdě - nezadané tři sestry...?


2

Stovky diváků si každoročně pořizují památeční snímky z festivalového hemžení svými fotoaparáty, iPody, iPhony, tablety a čertvíčímještě. Při pozorném pohledu ovšem v tomhle fotografickém hejnu identifikujete i dva specifické poddruhy fotografů. Tím prvním jsou profesionálové z renomovaných listů, jako jsou třeba The New York Times nebo Hadrián.

FESTIVAL NA HRANICI NOCI A DNE

A k tomu druhému patří 23 účastníků letošního workshopu divadelní fotografie. Inspirací pro vznik fotografické dílny při Divadle evropských regionů byl podzimní workshop pořádaný na Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni. „Plzeň je určena pro studenty vysokých škol, kdežto hradecký workshop je otevřen všem zájemcům o divadelní fotografii, bez ohledu na jejich zkušenosti a znalosti,“ poznamenává lektor hradecké dílny Josef Ptáček, jeden z nejlepších českých fotografů současnosti. Fotografickou dílnu během Divadla evropských regionů pořádají společně centrum podpory uměleckých aktivit Impuls Hradec Králové a kulturní neziskovka kontrapunkt, která převzala organizaci Open Air Programu. Za deset dní se ale samozřejmě nikdo nenaučí, jak fotografovat divadlo. „Trvá to

léta letoucí, divadelní fotografie je navíc jiná disciplína než třeba fotografie reportážní,“ připomíná Josef Ptáček. „Ke zvláštnostem divadelní fotografie patří, že pracuje s realitou, která již jednou stylizovaná je.“ Fotografové, kteří se přihlásí do workshopu, si mohou vybrat mezi klasickým filmem a digitálními fotoaparáty. Obvykle se najdou jeden či dva milovníci černobílé fotografie, většina ji už ale ani nezná a pracuje s digitální technikou, která je ostatně operativnější a levnější. Na začátku workshopu dostanou fotografové základní instrukce, jak se mají v divadlech chovat: „Musí být potichu jako myšky – to, že mají permanentku, neznamená, že jsou lepší lidi. Permanentka jim jen umožní jejich práci, ale diváci jsou důležitější než oni. Diváci přicházejí za divadelním zážitkem, který jim oni, jejichž cílem je přinést dobrou fotografii, nesmí

Pátek 27. 6. 2014

HADRIÁN

svým chováním zkazit.“ Některým z účastníků workshopu se stane, že se jim divadlo líbí tak, že ho zapomenou fotografovat. Další se zase vybaveni třístovkami objektivy cílevědomě proderou do divadla, drtí představení z balkónu a zapomínají, že hlavním účelem hradeckého workshopu je něco jiného. „V našem workshopu jde hlavně o postižení divadelní atmosféry festivalu,“ zdůrazňuje Ptáček. „A ta se skládá z hemžení na ulicích, z fotografií lidí, hafanů, maminek s kočárky, kytek, fontán i divadelních stanů. Dějiny festivalu a jeho obraz tvoří i reklamní plochy, ke kterým se občas přimíchají zajímavé osobnosti. Správná festivalová atmosféra navíc začne fungovat až v podvečer, na hranicích noci a dne, v poledne nic zajímavého nevyfotíte.“ Během festivalu mají účastníci workshopu několik konzultací, ale hlavním výstupem jejich práce je pokaždé výstava připravená po roce a věnovaná minulému ročníku festivalu. Letos byla vernisáž výstavy odložena až na srpen, ale malá ochutnávka z loňského festivalu přeci jen ke zhlédnutí je. Vypravit se za ní můžete do centra Open Air Programu, které najdete ve Ville Mysteria.

Zdeněk A. Tichý

F O T O O K O F E S T I VA L O V É H I S T O R I E

Karel Heřmánek, Martina Eliášová a Lenka Loubalová, 2000

Václav Havel, Dagmar Havlová a Andrej Krob, 2000


HADRIÁN

Pátek 27. 6. 2014

3

pokračování ze str. 1

Simply clever

Jak často s divadlem Športniki hrajete ve Slovinsku a jaké si se Slovinskem udržujete vazby? Ve Slovinsku jsme dříve hrávali víc. Letos nám to moc nevyšlo, nedokázali jsme se termínově sejít. Čím dál tím víc se nám to komplikuje. Na počátku Športniků měla jenom Elenka smlouvu s divadlem. Od té doby šel Adam do Naivního divadla v Liberci a Johanka do DRAKu. Dostat se do Slovinska je pro nás složitý přesun. V Mariboru jsme odpremiérovali Back to Bullerbyn (se slovinskými titulky). Ředitelka Mariborského divadla nás podpořila, koupila nám kostýmy. Tak jsme začali vystupovat pod hlavičkou LGM. A Elenka to má vedený tak, že když hraje s námi, hraje pro LGM. Vnímáte rozdíl mezi přijetím vašich inscenací u slovinského a českého publika? Ono rozdíly fungují i v rámci Slovenska nebo Čech – lidé se často smějí něčemu jinému. Na Moravě mám pocit, že třeba Gagarina berou vážněji, v Čechách ho zase vnímají hodně jako komedii. A na Slovensku a ve Slovinsku to berou také spíše vážně, diváci se více soustředí na příběh. Gagarin má svou slovinskou mutaci, je přeložený celý i s písničkami. Dvě scény jsou v něm předělány do jugoslávského kontextu a pro ně jsou vyrobeny i trochu jiné věci. Ve Slovinsku navíc funguje jako určitý druh zážitku i to, že k nim přijede české divadlo a to mluví hodinu a půl slovinsky. Bullerbyn se tam ale hraje s titulky a Simply clever se ve Slovinsku ještě nehrálo. A asi to tam tahat ani nebudeme, protože je to česká záležitost.

Vaše poslední premiéra proběhla vloni na festivalu Divadlo evropských regionů, co chystáte nového? Začínáme dělat projekt, o kterém toho zatím ještě ani sami moc nevíme. Premiéru bude mít na přehlídce Ejhle,

loutka! na konci srpna. Chybí nám ale někdo, kdo by se postaral o výrobu scénografie. Bude to hodně minimalistické. Stylově se možná vrátíme k Bullerbynu.

Když sleduji dramaturgii Športniků, tak si všímám postupného odklonu od loutek. Kam si myslíš, že se bude divadlo Športniki vyvíjet dál? To my ještě nevíme, nijak to neplánujeme, nenecháváme se svazovat prostředky, nejsme ani loutkové ani činoherní ani hudební divadlo. Zpracujeme téma, které se vyskytne, a prostředky volíme podle toho. Když na něčem děláme, má to dvě základní fáze – nejdřív se to vymýšlí, děláme písničky a texty. Potom přichází pauza. Řekneme si, v čem se to bude hrát a někdo vše potřebné vyrobí. Scházet se je pro nás však čím dál tím složitější. Bullerbyn jsme připravovali dva měsíce, Gagarina dva týdny a Simply clever jeden týden v Hradci. Ale teď o prázdninách bychom měli mít víc času.

S časem to asi bude pořád náročnější, protože od roku 2015 se stáváš uměleckým šéfem v divadle DRAK a Tomáš jeho kmenovým dramaturgem. Ještě je tam zaměstnaná Johanka, takže budeme už tři na jednom místě. To vidím nadějně.

Máte už vymyšlený dramaturgický plán pro následující sezonu? Kterým směrem potáhnete DRAK? Nějaký dramaturgický plán máme. Vycházíme především z toho, co už tady v tom divadle je. A počítáme s tím, že Havelkův „Méliés“ bude příští rok hodně jezdit po světě. Takže jsme museli vymyslet něco, co by se mohlo v Hradci hrát paralelně. Jakub Maksymov

F O T O O K O F E S T I VA L O V É H I S T O R I E

První redakce HADRIÁNA, 2000

Morávkův Hamlet v Klicperově divadle, 2000


4

GLOSÁRIUM SVĚŽE A ZVESELA

„Divadlo spočívá v tom, že se vytvářejí živé obrazy tradovaných nebo vymyšlených událostí mezi lidmi, a to pro pobavení.“ Takto definoval divadlo v malém organon pro divadlo Bertolt Brecht. Inscenace Velká mořská víla nezůstala jeho definici nic dlužna. Kdo by hledal hluboké intelektuální divadlo, bude zklamán, protože o nic jiného než o zábavu, okořeněnou sdělením, že život by se měl žít a užívat, skutečně nejde. David Drábek vytváří velmi živé, až živelné obrazy vymyšlené, fantazijní události. Tři sestry (pro fajnšmekry snad paralela k Čechovovi?) se setkávají ve svém rodném domě. Společně se chtějí vrátit zpět do dětství, kdy neexistovaly žádné starosti. A starostí mají spoustu. Helena (Isabela Smečková Bencová) se i přes své závazky k muži a dětem zamiluje do mladého doktora. Róza (Pavla Tomicová) se už spoustu let se svým bláznivým mužem Ludvíkem (Jiří Zapletal) pokouší o dítě a libertinská Valérie (Pavlína Štorková) má strach. Do toho všeho se navíc Valérie, která je na vozíčku, promění v mořskou pannu. Vztah mezi Helenou a Janem (Jan Vápeník) je poněkud chladný a Helenina aférka s doktorem Adamem (Jan Sklenář) rodinné pohodě zrovna nepřidává. Situace je čím dál vyhrocenější, nakonec se Adam chce odstěhovat. Najednou se ale odhalí pravda; totiž, že Valérie je už osm let mrtvá a vrací se ke svojí rodině „na návštěvy“. Urovná vztahy mezi Janem a Helenou, do toho Róza otěhotní a vše spěje k happyendu. Helena se rozejde s Adamem, rodina je zachráněna a Róze se narodí holčička. Máme co do činění s romantickou komedií, v pravém smyslu žánrovou. Drábek „vykrádá“ obrazy a motivy z béčkových až céčkových televizních komedií a seriálů a s pořádnou dávkou ironie je předkládá divákovi. Prostředí tak trochu bláznivé rodiny je pak zdrojem řady komických

Pátek 27. 6. 2014 situací. Herci záměrně přehrávají, parodují své vlastní výkony. V tomto smyslu je největší komediant Jiří Zapletal. Jeho projev zůstává celou dobu velmi exaltovaný; každou chvíli skáče na zem, pitvoří se, mění hlas, napodobuje všemožné jazyky (zejména jeho ztvárnění bojovníka AlKáidy vyrazí smích i z toho nejzapšklejšího kritika). Jedna komická situace střídá druhou, prokládány jsou salvami smíchu. Na patřičných místech ale inscenace zvolní a zvážní. A v těchto momentech má divák možnost přijmout sdělení. Velká mořská víla je divácká inscenace a nesnaží se tvářit jinak. Je to oddychový kus, který po všech vážných a na výklad komplikovaných představeních působí jako vychlazená dvanáctka po celodenním pochodu v parném vedru. -jak-

PROČ NEMŮŽU TLESKAT?

Včera jsem s VOSTO5 a mnoha dalšími v režii Jiřího Havelky několikrát cestoval v časoprostoru. Z hlediska lokace mě představení projektu Dechovka přeneslo z hradeckého Adalbertina do kulturního domu v Dobrodíně. A co se času týče, podnikli jsme cestu zpět ze současnosti do dvacátých let minulého století a potom zase pár desítek let směrem dopředu (k naší současnosti) do roku 1945. S prostorem se zacházelo v souladu s tím, pro co byl určen. Během první třetiny – té ze současnosti – pro nás herci na jevišti i mezi námi v hledišti sice s nadhledem, leč poměrně realistickým herectvím, vytvořili situaci zasedání zastupitelstva Dobrodína, jednajícího o památníku obětem poválečných zločinů spáchaných Čechy na místních Němcích. Vyprávění jediného pamětníka masakru – klarinetisty – nás přeneslo do doby založení kulturního domu. Židle a s nimi i diváci se přesunuli – už jsme neseděli čelem k jevišti, vytvořili jsme poloarénu. Uprostřed vznikl volný prostor. Konfigurace míst k sezení mohla být podobná jako při tancova-

HADRIÁN

Dechovka

čkách. Po třetí cestě časem se už nezměnila. Přesuny v čase byly stylizované, jinak se však inscenátoři velmi úspěšně snaží realistickým herectvím přiblížit divákům konkrétní událost z historie kulturního domu. Diváci, ač aktivně spolupracovali (nosili židle, pili pivo a malinovku), do děje nezasahovali. Vždy tvořili dav – dobrodínští na zasedání zastupitelstva, dobrodínští na události oficiálního otevírání kulturního domu, dobrodínští vítězové války – a to dav mlčící – tedy souhlasící? Z hlediska příběhovosti je pro mě velmi zajímavé, že ač byla všechna fakta řečena na začátku, udrželo si představení mou diváckou pozornost po celou dobu. Co mi bylo řečeno, mi bylo ještě jednou demonstrováno a mě to zajímalo, mě se to týkalo. Cením si služby herců konkrétnímu, skutečnému příběhu. Představení skončilo a v sále se strhl bouřlivý potlesk. Proč ale já nemohl tleskat stejně silně jako ostatní, i když jsem oceňoval herecké výkony, nápaditou režii a zralou, důsledně dotaženou koncepci? Měl jsem pocit, že ten, kdo tleská, jde s davem. S davem, který sedí v hospodě, pije na zdraví mecenáše, „hrdinsky“ trestá Němce a stydí se zvednout ruku a vzít si slovo při zasedání obecního zastupitelstva. Místo nadšení ze shlédnutí výborného představení ve mně zůstává trpkost. To, co jsem zažil, mě skutečně zasáhlo.

Tihle účastníci festivalu vám sice autogram nedají, ale na rozdíl od Mirka Donutila nebo Honzy Hřebejka si je můžete pohladit a podrbat.

-ksy-


M U S Í M S I D Ě L AT V Ě C I P O S V É M HADRIÁN

Pátek 27. 6. 2014

5

JIŘÍ BRÁZDA, malíř, grafik a kreslíř, pochází z Teplic a dlouhou dobu žil v Praze. Dnes žije a pracuje v Poděbradech, které mu učarovaly svým klidem, přírodou a domem od architekta Josefa Fanty. Miluje ženy, cestování, jízdu na kole, víno, dobré jídlo a tvořivé lidi. Je autorem obrazu Královna (2012, akryl na plátně, 25 x 35 cm), jehož výřez je letošním vizuálem festivalu.

V Galerii U Klicperů vystavujete již potřetí. Jak vaše spolupráce se zdejším divadlem začala? K první výstavě mě oslovil pan ředitel a byla v rámci festivalu, stejně jako ta letošní, což je bezvadný, protože tam přijde spousta lidí. Největší zásluhu na tom má pan ředitel, protože, jestli se nemýlím, byla to jeho idea dělat v divadle výstavy. Je to fajn nápad a u Klicperů to funguje tak, že jednu z vystavovaných věcí necháte divadlu a oni už mají krásnou sbírku. Měl jsem výstavy i v jiných divadlech. Tam jsem si uvědomil, že diváci, kteří přijdou do divadla, jdou na představení. Takže tam jsou obrazy pro většinu lidí kulisa, kterou ani moc dobře nevnímají. Samozřejmě pár lidí, kteří mají nějaký vztah k výtvarnému umění, si výstavu prohlídnou. Ale není to tak, že by člověk měl očekávat, že tam přijdou dva tisíce lidí a že to bude mít velkou odezvu. Když jste plánoval letošní výstavu, bylo předem jasné, že se vaše dílo stane vizuálem divadelního festivalu? Ano – na začátku jsem si navíc říkal, že pokud budou všechny obrazy divadelní, tak nebude žádný problém s výběrem motivu. Jenže byl a nakonec jsem musel hledat v archivu. Takže to, co je na pozvánkách a plakátu, je detail malého obrázku Královna. Na výstavě jsou čtyři barevnější obrazy na divadelní téma, figury a maska. Jmenuje se to Etudy. Ty jsou dělaný přímo pro tuto výstavu, pak tam jsou věci z mojí sbírky a od přátel. Myslím si, že výběr a poskládání obrazů vypadá dobře. S výsledkem jsem spokojený a všichni na výstavu reagovali pozitivně.

A teď k divadlu. Chodíte rád do divadla? Chodím hrozně rád, ale nechodím moc, bohužel, protože si vždycky říkám zítra, za týden a tak dále. Naposledy jsem byl v Divadle pod Palmovkou před třemi lety a teď se chystáme do Hradce. To je jako s výstavami. Někdy se bráním na ně chodit, protože jsem hrozně ovlivnitelný. Vnímáte různé věci a ty ovlivňují i vás, nejenom umění. Něco vidíte, přijdete domů a najednou zjistíte, vždyť já dělám skoro tak, jako jsem to viděl na té výstavě. Vždycky chvilku trvá, než se hlava vyčistí. Takže teď už si opravdu vybírám a musí to být fajnová věc. Občas mě to ale otravuje, protože nový trendy, převážně instalace, se prezentují jako to jediné správné umění a klasika jde stranou. V divadle si vybíráte spíš komedie? Veselejší věci, já se chci uvolnit. Když jsem byl na Ibsenovi, tak jsem si myslel v půlce, že to nevydržím. Nechci být za ignoranta, ale radši se trochu odreaguji.

Je vaše vn í má ní di vad e l ní in sc e n ac e ovl iv ně n o t í m, ž e j st e vý t varný umělec? Když máte výtvarný sklony a vlohy, tak vnímáte úplně všude a všechno. Scénu, kostýmy, všechno hodnotíte. Jsem pozorovatel, tomu se neubráním, ale někdy si na to musím dávat pozor. Najednou koukám a vnímám profil někoho, koukám na ženskou, na chlapa, říkám si: „Pozor!“, protože lidi si toho všimnou, že na ně někdo kouká. Řeknou si, že koukám moc, že jsem nějaký úchyl. Na to si musím dávat pozor. Já takhle koukám na přírodu, na cokoli. Máte nějaké pracovní zkušenosti z divadla? V divadle jsem dělal dvě sezony a vzpomněl jsem si na to nedávno. Nesl jsem ještě jeden obraz na výstavu a zabloudil jsem. Nikde nikdo, jen vrátný a ten mi řekl: „Jděte támhle tudy, to tam najdete.“ Všude bylo zhasnuto a já jsem se najednou dostal ke schůdkům a byl jsem na jevišti. Jeviště bylo nasvícený a připra-

vený na večerní premiéru. Tak jsme se tam se ženou postavili a úplně mi to připomnělo dobu, když jsem byl v divadle v Teplicích jako mladej kluk po střední škole. Divadlo má úžasný kouzlo. Ta vůně, to světlo, ty kulisy… To je jiný svět – svět ve světě. Dělal jsem tam všechno od výtvarné práce. Byl tam výtvarník profesionál, který navrhoval scény a kostýmy a já jsem dělal původně malíře kulis, na to jsem byl přijatý. K tomu propagaci, plakáty a veškerý věci okolo toho, to jsem i navrhoval. V tomhle mi dali volnost, asi jsem se jim osvědčil. Najednou, což pro mě bylo strašný, protože člověk, když je mladý, tak je drzý. V divadle se mě zeptali, co jsem dělal před tím, co jsem studoval, a já jsem řekl, že jsem studoval hračky a dekorativní předměty. Oni slyšeli dekorace, tak hned jasně, to jste tady na správném místě, dekorace budete dělat. Pak mi dali na zkoušku velký plátna tři metry vysoký a čtyři metry široký, dostal jsem malou předlohu od pana výtvarníka a měl jsem jim to namalovat. No a já jsem to měl za dva dny hotový, nic takového jsem přitom v životě nedělal. Prostě musíte a nebojíte se, když je člověk mladý, tak se nebojí. Takže jo, přijali mě. Byla to hrozně příjemná práce. Například jsem dělal kulisu ve velikosti opony, ležela na zemi a já jsem na ni koukal ze štaflí, slezl jsem, něco jsem tam namaloval a zase jsem se podíval, protože to jinak nešlo; no úžasný.

Věnujete se kresbě, malbě a grafice, která z těch technik vám je nejbližší? Nemůžu říct, která je nejbližší, já je hrozně rád střídám. Třeba když dělám delší dobu grafiku, jako bych se zasytil, už mě otravuje dělat stejně. Potom je příjemné přejít k malbě nebo kresbě. U grafiky sedím a dělám malinký formáty. Málokdo si uvědomuje, že grafika je docela fyzicky náročná, alespoň technika suchou jehlou, kterou dělám. Najednou přejdu k velkému plátnu a chvilku trvá, než se s tím rozdílem srovnám. V malování je větší volnost. Větší formát dává i větší rozhled. Jinak pracujete, jinak vnímáte, musíte úplně jinak přemýšlet. Malba mě teď začala bavit, protože jsem objevil daleko víc barvy. Taky je to o čase. Grafika vypadá, že ji má člověk za jeden den hotovou, ale ve skutečnosti je to týden práce a pak ještě skoro týden tisk a lisování. Vyžaduje dost času, kdežto obraz středního formátu je hotový za týden. Grafiky si občas tisknu. Je to takový můj relax, protože nemusíte moc přemýšlet, jedete automaticky, ale je to zároveň hrozně únavná práce.

Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové jste studoval v ateliéru užité grafiky a ilustrace. Proč jste si vybral zrovna grafiku? Dvakrát jsem dělal zkoušky na akademii na malbu a pak mi někdo řekl: „Ty jsi grafik, jdi na UMPRUMku.“ Tak jsem přišel k profesoru Zdeňku Sklenářovi a on, když viděl moje práce, mi řekl to stejné – že jsem grafik a že jít na malbu je nesmysl. pokračování na str. 7


6

GLOSÁRIUM

Z NĚČEHO NIC

Dobré dílo snese i špatné zpracování a pořád zůstává významově nosné. Pokud ovšem inscenaci schází jakákoliv interpretace, a hraje se tak nějak povšechně obecně, i to nejlepší dílo se zhroutí samo do sebe. Štěpán Pácl si zřejmě při tvorbě režijně–dramaturgické koncepce Strýčka Váni (Divadlo Petra Bezruče) řekl, když už hrát o ničem, tak aspoň důsledně, a vytvořil čechovovskou inscenaci, která mírou nepochopení autora nemá u nás obdoby. Ve snaze zpracovat slavný text jako by úplně rezignoval na témata a motivy. Ve výsledku má divák pocit, že se nedívá na jednu inscenaci, ale na čtyři až pět různých představení, která mají shodou okolností stejné postavy a řeší se tam něco podobného a možná na sebe i nějak navazují, ovšem ne nutně v pořadí, ve kterém jsou předváděny. Druhá scéna by klidně mohla být na začátku, poslední scéna uprostřed a první scéna na konci a pořád by to bylo o tom samém; tj. o ničem. Abych inscenaci úplně nekřivdil, tak i přes zjevnou absenci jakéhokoliv jednotícího prvku byly některé scény jako samostatné celky poměrně povedené, v jistých místech jsem se dokonce i zasmál, nebo mě inscenace donutila se zamyslet. To byly ale pouze okamžiky. Inscenace pokračovala dál svým prapodivně nesmyslným tempem. Pácl důsledné udržuje diváka v nevědomosti. Když už to vypadá, že divák se začíná chytat, Pácl obrátí a „tůdle, zas nemáš nic diváku“. Jestli je toto režijní záměr (a podle častého opakování tohoto principu to tak i vypadá), je to záměr nanejvýš podlý a egoistický. Co si tedy divák z představení odnese (kromě programu, když si ho koupí)? Pokud mám mluvit za sebe, potěšení z výkonu Pavly Gajdošíkové, který pro mě představoval světlé okamžiky v marastu inscenace o ničem. A to bude tak všechno, protože ten program jsem si nekoupil. -jak-

MŮJ OPTIMISMUS MÁ VŽDYCKY NAVRCH

Po probdělé festivalové noci usínám v Besedě uspávaná dvěma šarmantními Francouzi. „Soustřeď se na význam slov a na to, co říkají tvojí duši,“ říká JeanBaptiste Marcenac coby Denis Diderot svému mladšímu příteli a nemůže tušit, že na mě má jeho klidná, usazená a jiskrná herecká hra hypnotické účinky. Mezi šílenstvím a snem je křehká hranice. Oba si mě okamžitě podmaňují a není divu, „libertini jsou ve společnosti oblíbení, protože jsou veselí, rozmařilí, laskaví, jsou přátelé všech slastí, jsou duchaplnější a vědí o lidech a lidském srdci víc, než ostatní.“ Vitalita, štěstí, radost. Být pořád jako u vytržení. Možná jsme všichni byli svobodní, nakažliví, strhující, nabití, dokud nás někdo nezačal podezřívat z neřesti a nemorálnosti. Možná teď mnozí toužíme po klidu jenom proto, že nám naše vitalita naservírovala pořádnou porci nepříčetné podezřívavosti a neklidu našeho okolí. Společně se všichni bojíme o morálku a střežíme se neřesti. Být ctnostný ale podle libertinů znamená být užitečný. A neřest znamená být k ničemu a škodit. Otázka je, jestli je ta naše křečovitě udržovaná morální (ne)svoboda užitečná a co je vlastně morální. Probouzím se divadlem. Beseda v Besedě po představení je uvolněná a stejně jiskrná jako představení. Už neusínám. A přeji si, aby se u nás tahle inscenace hrála po školách, věznicích a psychiatrických léčebnách jako ve Francii. Protože ač není postavená na situacích, fyzické akci a konfliktu, otevírá touhu a zvědavost odpovědět si na základní otázky naší svobody. Víte, proč měl Diderot rád anděly? Protože jsou nazí, nestoudní a nestydí se za to. Do Hradce přivezlo hru současného francouzského dramatika a režiséra Régise Martrin-Donose Bitva s Diderotem BADOC THEATRE PARIS. Já myslím, že by jí spíš slušel název Diderotova bitva. Nikdo by s Denisem neválčil. Spíš je to bitva, kterou svádíme všichni. -km-

Pátek 27. 6. 2014

HADRIÁN

BITVA S DIDEROTEM – ODPOSLECHY PUBLIKA

A: „Mně se hrozně líbili. Bylo to usazené, jemné, úplně mně to zhypnotizovalo a usnula jsem.“ B: „Je to celé založené na myšlenkách, není to herecky inscenačně uzemněné.“

C: „Přišlo by mi to mnohem lepší jako rozhlasová hra.“

D: „U rozhlasové hry bych nevydržela s pozorností. Potřebovala jsem ty dva. Bavilo mě se na ně dívat.“

E: „Dřív jsem spala na všech představeních a poslední dobou vůbec nemůžu usnout.“

F: „Ten režisér je strašný intelektuál. Viděla jsem ho na jednom představení a celou dobu sebou šil a mnul si čelo.“ G: „To je ten krátkovlasý Francouz? Ten mě strašně baví. Chodí na všechna představení na hlavní scénu a pak všem hercům na terase gratuluje.“ H: „Má slovo fyzickou sílu?“

I: „Má, ale…“

H: „A ta scéna masturbace mě vyřídila.“

I: „A ta byla kdy?“

-lis-


HADRIÁN

Pátek 27. 6. 2014

7

pokračování ze str. 5

On měl takové zvláštní charisma, pro každého byl obrovská osobnost, všichni ho respektovali. Na UMPRUM nebyl člověk, který by s ním v něčem nesouhlasil. On nedával příkazy, co máme dělat a jak to máme dělat, a přitom nás nenápadným způsobem vedl a každý to vycítil. Byl velmi lidský a měl i smysl pro humor. Zdeňka Sklenáře jsme měli dva roky. Třetí rok ho vystřídal docent Jiří Mikula, no a to byl kovaný komunista. Byl to sice hodný pán, ale najednou se změnil celý systém. Ve škole nastupovali komunisti. My jsme najednou místo krásné práce, kdy jsme se učili grafiku, ilustrace a tak dále, museli dělat bolševický kresby do Rudého práva k nějakým výročím Února a tak. Namísto toho, abychom se posunuli dál, jsme šli zpátky. Ve Vašich dílech je hlavním tématem žena, z čeho to vychází? Úplně přesně nevím - souvisí to s tím, že jsem někde něco prožil a ženské se mně strašně líbí. Pokaždé ožiju, když je vidím. Vždycky jsem byl radši v ženském kolektivu než mužském. Takže se vracím někam do dětství, ale co, proč a jak, to jsem přesně neobjevil. Když jsme na „lidušce“ dostali zpracovat volné téma jakýmkoliv způsobem, tak já jsem si nevěděl rady, co mám dělat. Jezírko, nebo nějaký kytičky, zátiší - nic mě neoslovovalo. Na střední škole jsem si začal víc kreslit sám a pak se mi tam dostávaly ty ženský figury a já cítil, že to je ono, to je ta cesta, která mě baví a nejvíc naplňuje. Ale třeba teď, jak jsem venku, mě to táhne k přírodě a dostávám tam nové prvky. Dřív to byly opravdu jenom figury a teď tam mám i přírodu. Když tvoříte třicet let a pořád jsou tam ženský, tak hledáte změnu výrazu. Najednou si uvědomím: „Hele, takhle už nemůžeš dál.“ Začíná to být taková ta facha, nuda, musí se prostě něco změnit, aby vás to bavilo. Dost často se rozjedu způsobem, kterým jsem nikdy nedělal, a najednou zase skončím u toho stejného. Je to prostě ve mně. Ty posuny jsou strašně nepatrný a maličký, ale někam jdete. No a vedle těch ženských taky občas dělám nějaký chlapy.

Co myslíte, že byste dělal, kdybyste nebyl umělec? No, taky už jsem o tom přemýšlel. Obzvlášť v poslední době, kdy je to čím dál tím obtížnější, uživit se uměním. Jsou věci, které rád dělám, například rád vařím, ale dělat kuchaře, to by mě nebavilo. V divadle jsem přičichnul k různým řemeslům. Jsou tam i čalouníci, truhláři, kováři. A je pravda, že nějaké řemeslo by mě bavilo. Mám rád, když lidi umí něco udělat. Na mé práci je ideální, že máte obrovskou svobodu. Když nemáte termín, tak si všechno uděláte po svém. A když mně někdo vadí, tak se prostě odpojím. Dva a půl roku jsem pracoval jako zaměstnanec a vždycky jsem měl problém s autoritami. Já si musím dělat věci po svém, takže bych potřeboval takové zaměstnání, kde bych rozhodoval sám za sebe. Ale teď už bych jen těžko něco měnil. Budu dělat, dokud to půjde; každý výtvarník to tak má – dělá, dokud udrží tužku v ruce, potom padne a je konec.

PÁTEK 27. 6.

18:00 Dlouhá ulice / SÍTĚ / Koncert / 40'

15:00 Malé náměstí / VOLNOČASOVÉ AKTIVITY / Salinger o. s. Hradec Králové / D

18:00 Umskup stan / ŠVÉDOVANÉ FILMY / Umělecká skupina UMSKUP Mladá Vožice / 60'

14:00 Villa Mysteria / OAP CENTRUM, CHILL-OUT ZÓNA, VÝSTAVY / Villa Mysteria

15:00 Žižkovy sady / BENEFIČNÍ PRODEJ MALOVANÝCH KAMÍNKŮ / Oblastní Charita Hradec Králové /

15:00 Žižkovy sady / RC POHODA VOLNOČASOVÉ AKTIVITY / Prostor Pro, o. p. s. Hradec Králové / D 15:00 Žižkovy sady / KAVÁRNA RESPEKT / Respekt

16:30 Open Stan / NOTY NA BUBEN / soubor Divadlo KAKÁ (produkce Studio DAMÚZA) Praha 1 / 40' D 17:00 Gočárovo schodiště / IMPROHLÍDKA STARÉHO HRADCE KRÁLOVÉ / Pa.Le.Ťác.I. Pardubice / 60'

17:00 Městská hudební síň / ROMEO A JULIE (VE)DLE ROMIA UND JULIETY / Geisslers Hofcomoedianten Praha 1 / 75'

17:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / CHLAPEC S BUCLATÝMI TVÁŘEMI / ZUŠ Střezina / 40'

17:30 Žižkovy sady / AUKCE KAMÍNKŮ / Oblastní Charita Hradec Králové

Jiří Brázda: Kytice

18:00 Pivovarské náměstí / BEDŘICH / Cirkus TeTy Praha 10 / 35' 19:00 Klub č.p. 4 / OSAMĚLÉ VEČERY DORY N. / Divadlo DÍVADLO Praha / 60'

19:00 Umskup stan / THE BEST OF UNDERGROUND COMEDY NIGHTS / Underground Comedy Praha / 120'

19:30 Pivovarské náměstí / RESERVÉ / Cirkus Fruktus / 15' 20:00 Open Stan / SLAM POETRY EXHIBICE / 120' V

20:00 Villa Mysteria / TAJNÝ ŽIVOT / Moment Praha / 40'

20:30 Pivovarské náměstí / ODRAZ V ZRCADLE / Duo Olga & Inga Praha / 6' 21:00 Centralbar / STAND-UP COMEDY / Alex Frackleton & Wilfredo UK / 90‘ V

21:00 Gočárovo schodiště / MECH / Kalužosnivec / 40'

21:00 Pivovarské náměstí / SPRCHOVÁ MÚZA / Cirkus Fruktus / 15'

Lucie Vojtíšková

21:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / VEČER TŘÍKRÁLOVÝ ANEB COKOLI CHCETE / Divadlo Q10 Hradec Králové / 120' 21:30 Autobuf / ŘIDIČ / Divadlo Bufet, o.s. Praha / 75' V

22:00 Open Stan / DJ SHALINA (ZUZANA Z ČOKOVOKO) / Koncert / 120'

22:15 Atrium Radnice / PŘEDVÁLEČNÝ KABARET 21. STOLETÍ / VLKABARET Praha 4 Točná / 60'

22:15 Klub č.p. 4 / INSPIROVÁNO LÁSKOU / Filip Teller / 40'

22:15 Městská hudební síň / OD A K B A ZASE ZPĚT / Divadlo Najt, o.s. Pardubice / 55'

22:15 Pivovarské náměstí / TANGO DE VIVO / Arte Levite Praha 7 / 30'

22:15 Umskup stan / DIVADLO, VOLE! / Umělecká skupina UMSKUP Mladá Vožice / 60' 23:30 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / KRÁSKA V DŘEVĚ SPÍCÍ / ZUŠ Jaroměř / Mikrle Jaroměř / 25'

0:00 Open Stan / KAPITÁN TAKYPÁN / DJ set / 120'


HRAJEME

HRAJEME

8

Pátek 27. 6. 2014

PÁTEK 27. ČERVNA

SOBOTA 28. ČERVNA

Divadlo DRAK (dóm) – 15:00 BACK TO BULLERBYN Divadlo ŠPORTNIKI – CZ / SLO

Divadlo DRAK – 10:00 ČERT TĚ VEM! Divadlo Alfa Plzeň – CZ

Studio Beseda – 17:00 PSÁNO DO PÍSKU Západočeské divadlo Cheb – CZ Divadlo DRAK – 17:00 GAGARIN! Divadlo ŠPORTNIKI – CZ / SLO

Hlavní scéna – 19:00 PRAVDA Volkstheater Wien – A

Divadlo DRAK (studio) – 19:30 SIMPLY CLEVER Divadlo ŠPORTNIKI – CZ / SLO

Divadlo DRAK (šapitó) – 21:00 DOLLS Cirk La Putyka Praha – CZ

Divadlo DRAK (dóm) – 22:00 JAHODOVÉ DĚTI Divadlo ŠPORTNIKI – CZ / SLO

KONCERTY

HADRIÁN

Studio Beseda – 15:30 VELVET HAVEL Divadlo Na zábradlí Praha – CZ

FESTIVAL, TRIČKO, KNIHA – TAK SE TO RÝMUJE

Festivalový outfit získáte snadno a rychle v obchůdku ve foyer Klicperova divadla. V prodeji jsou zde trička, tašky i placky s festivalovým motivem v cenách 150, 90 a 15 Kč; při nákupu tašky a placky zaplatíte jen 100 Kč. A na cestu si do nové tašky můžete zakoupit některou ze zdejších knižních novinek. Kupříkladu obsáhlý rozhovor Nahoru dolů, který s hercem, režisérem, diplomatem a ministrem Martinem Stropnickým vedla dramaturgyně Lucie Němečková, Shakespearova Romea a Julii v překladu Martina Hilského nebo svazek textů Davida Drábka pro děti a mládež - Drábek dětem! A nechybí samozřejmě ani Obyčejná šílenství – kniha divadelních her Petra Zelenky, kterou autor pokřtil ve středu na festivalu. (had)

Hlavní scéna – 19:00 ZLATÁ SEDMDESÁTÁ aneb HUSÁKOVO TICHO Divadlo Na zábradlí Praha – CZ

Divadlo DRAK (studio) – 20:00 DEN OPRIČNÍKA Studio Hrdinů Praha – CZ Divadlo DRAK (šapitó) – 21:00 DOLLS Cirk La Putyka Praha – CZ Divadlo DRAK (studio) – 22:15 NAVOSTRO / koncert

PŘ E DNO STN Í ZAJIŠTĚ NÍ VSTUPENEK NA FESTIVAL 2015!!! S předplatným už příští rok festivalové hity nepropásnete!

PÁTEK 27. ČERVNA

Předplatitelé Klicperova divadla totiž mají od příští sezony nárok na přednostní výměnu festivalových abonentních kuponů. S prodejem předplatného začíná divadlo 25. srpna.

TWO TOWERS HULU JAZZ

SOBOTA 28. ČERVNA JIŘÍ HARNACH – písničkář a stand up komik

POHÁDKOVÁ ANDREA SE VRACÍ DO HRADCE

Herečka Andrea Marečková, kterou si diváci Klicperova divadla pamatují mj. jako Eržiku z Balady pro banditu, Natašu a Charlottu z Morávkovy trilogie Čechov Čechům (Tři sestry, Racek, Strýček Solený) nebo Mařenku z Prodané nevěsty, vystoupí i na letošním festivalu. Tentokrát ovšem s pohádkovým repertoárem na Letní scéně. Nejprve zde sehraje v sobotu společně s Ivou Hessovou – pod hlavičkou Divadla Kasperle – pohádku Kašpárkova dobrodružství aneb Ó ten chrabrý rek je Kašpárek aneb Kalupinka! A v neděli pohádku Jak Kašpárek s Kalupinkou slavili Velikonoce, která nahradí původně ohlášený titul O holčičce, která zlobila. (had)

Podrobnosti najdete již brzy na www.klicperovodivadlo.cz

KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. podporují:

HADRIÁN – zpravodaj přinášející denní pohled z první linie Mezinárodního divadelního festivalu v Hradci Králové. – Redakce: Ladislav Zeman, Marta Ebenová, Michala Hadušovská, Jakub Maksymov, Kateřina Molčíková, Lucie Němečková, Linda Petáková, Zoran Petrovič, Jana Slouková, Marie Šobková, Jakub Štrom, Luděk Taneček, Zdeněk A. Tichý, Lucie Vojtíšková & special guest Fagi. Vydává KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. Hradec Králové, Dlouhá 99. Telefon: 495 514 590-1; theatre@klicperovodivadlo.cz, www.klicperovodivadlo.cz. Vychází každý den v době konání XX. Mezinárodního divadelního festivalu 21.– 30. 6. 2014. Tiskne Protisk Hradec Králové. Cena 9.50 Kč.

Profile for Klicperovo divadlo

Hadrián 2014 - č. 7  

Hadrián 2014 - č. 7  

Advertisement

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded