Skupina Global Genocide a futurismus

Klára Lázničková Skupina Global Genocide a futurismus „A my jsme šli jako mladí lvi za Smrtí v černé kůži poseté bledými kříži a Smrt utíkala po širém, živém, škubajícím se a nafialovělém nebi.“1 Avantgardní umělecká hnutí na počátku 20. století rozhýbala umělecký diskurz novým směrem, a to v čele s progresivně ambivalentním futurismem, který se díky svým nevšedním idejím nakonec stal směrem sympatizujícím s italským fašismem. Byly jeho sympatie upřímné? Nebo jsou spíš futuristé, vzhledem ke svým ambicím, vytušitelným ze samotného manifestu, jen koncepčně nekompromisní a radikální? Mají jen tak dokonalé mimikry? A může být pro nás takto poznamenaný futurismus dnes, ve 20. letech 21. století, vůbec něčím aktuální či přínosný? Možnou odpověď se pokusím hledat na příkladu skupiny Global Genocide, která se vydává do společenského světa v podobném víru emocí jako futuristé.

Akciová společnost Global Genocide Inc., neboli skupina Global Genocide, je nová racionálně smýšlející firma, zrozená v roce 2019 v pozdně kapitalistickém tržním systému. Tato ekonomicky uvědomělá společnost jako jedna z mála nemyslí na trh jen tady a teď, ale aktivně se zamýšlí i nad budoucími potřebami svých zákazníků a nad dopady a důsledky své obchodní činnosti. Poctivě sčítá a zhodnocuje svoji uhlíkovou stopu a hledí vstříc klimaticky vyvíjející se budoucnosti.

Firma Global Genocide Inc. se zabývá akcelerací globální klimatické krize. Nabízí služby podporující a prohlubující změny lidstvem způsobených přírodních procesů, a to nejen v atmosféře.

Specializuje se na časté záplavy, přívalové srážky a bouře, nebo naopak na dlouhá a intenzivní sucha. Dále se zabývá produkcí častých změn a výkyvů teplot v důsledku nepodporujících dostačující produkci zemědělských plodin a správnou funkčnost přírodních environmentů a jejich biologických chodů. Firma, ovlivňováním adekvátní a přirozené činnosti flóry a fauny, zasahuje do existenčních potřeb lidstva, jež jsou na tyto chody navázané. Způsobuje například úbytek „prospěšných“ opylovačů a nadbytek „neprospěšných“ škůdců. Samozřejmě se, mimo jiné, nově zaměřuje i na nadějnou oblast vytváření pandemií.

Společnost Global Genocide Inc. se zkrátka aktivně zaměřuje na zesilování příznivých podmínek pro vymírání přebytečného obyvatelstva, a to skrz aktivní manipulaci s přírodním prostředím, čímž reaguje na nastupující pokrok v automatizaci průmyslu. Ten bohudík i bohužel znehodnocuje význam lidské pracovní síly. Konečným cílem firmy, je tedy globální snižování stavů chudého, pracovně postradatelného obyvatelstva planety Země. Takového, co pouze plýtvá přírodní zdroje a dožaduje se pomoci u ekonomicky zdatnější, zodpovědnější a zajištěné menšiny vlastnící výrobní prostředky: Proto jednou pro vždy konec s neomarxismem a konec s příživnictvím! V zájmu ohroženého blahobytu poctivě tržně smýšlejících bohatých, se firma Global Genocide Inc. stůj co stůj snaží chránit naše nejsvětější demokratické neoliberální hodnoty.

Skupina Global Genocide (aktuální členové: Bernardeta Babáková, Barbora Fišerová, Andreas Gajdošík, Klára Lázničková, Daniel Nováček, Jakub Polach, Kateřina Srbová, Jonáš Svoboda, Martin Žák) Vzniklé seskupení spolupracující pod názvem Global Genocide představuje ve svých projektech/perfomancích fiktivní akciovou společnost Global Genocide Inc. Členové tohoto kolektivu se spíše tekutým okruhem než pevným jádrem členů, fungují pospolu pouze v rámci tvorby takto inscenovaných (koncipovaných) projektů. Přitom se snaží vytvořit nehierarchicky rozhodující platformu, a to nejen umělců, ale všech zájemců o další participaci na nových projektech v rámci předem stanoveného konceptu imaginární společnosti. Jednotlivé, projekt od projektu obměňující se členy, tedy spojuje spolupráce na dílčích projektech, lehce transformující, podle budoucího zacílení akcí, již celkem ustavenou výše nastíněnou rétoriku.

1

MARINETTI, Filippo Thommaso. Futuristický manifest.

Kam s nimi? Kam s ní?

Skupina Global Genocide se zaměřila na nazírání světa skrz pravicovou rétoriku, naplněnou již zmíněným neoliberálním smýšlením a jeho hodnotami, jako jsou svoboda a volný trh a individualismus (přeložte jako chvála sobeckosti a hromadění soukromého materiálního bohatství).

Svět je ideálně chápán jako místo stálé akcelerace, neustálého růstu, vývoje a nekonečných možností pro jednotlivce. Tuto celkem běžnou politickou iluzi planety Země dává skupina GG Inc. do kontrastu s prohlubující se environmentální a klimatickou krizí, kterou má z velké míry nepochybně na vině právě antropocentrický, zaslepený člověk. Globální klimatická krize a její důsledky výrazně narušují prokonzumní představu o světě, který plní pouze funkci, ideálně neměnné, platformy pro dobrý lidský byznys. Otázky týkající se environmentálních proměn, které jsou do jisté míry negativní externalitou takového chápání a prožívání světa, znejišťují a ohrožují naši přepolitizovanou do sebe zahleděnou společnost neustálého rozkvětu, a hlavně otáčejících se kol ekonomiky, a tak jako neřešitelný, nekomfortní problém, podléhají v naších myslích jevu kognitivní disonance. Jsou zkrátka potlačovány, zapomenuty nebo ignorovány.

Kolektiv představuje budoucí vizi techno-optimálního světa, naplněnou stoprocentní automatizací výroby. Klimatickou krizi vytahuje z role „toho, jež nemá jméno“, a dává jí na pozici řešitele nekonformních otázek týkajících se zbytné lidské práce a tedy životů. Ovšem vše probíhá na pozadí pozdního kapitalismu a jeho idejí: „V éře automatizace již není třeba pečlivě balancovat mezi nízkostí platů a mírou frustrace zaměstnanců. Výrobní prostředky jsou zkrátka reprodukovány samy sebou. Akumulované vlastnictví je upevněno v nekonečné smyčce sebe-zesilující výroby. Jde o koloběh, v němž ne-superbohatí nemají žádné místo. Smysl postrádá nejen jejich pracovní, ale i spotřebitelský potenciál – již nejsou vytěžitelnou pracovní silou, kterou je třeba si dokola kupovat výrobky, nýbrž jsou prostě jen plýtvači konečných planetárních zdrojů. Jsou hladovými krky s volebním právem a otravnou touhou po rovnější společnosti. V novém automatizovaném uspořádání tak jsou nejenže zbytečnými, ba dokonce přebytečnými aktéry. Jsou překážkou a rizikem v nastolení plně automatizovaného ráje nejbohatších. Společnost Global Genocide Inc.® nabízí komplexní řešení této palčivé otázky pracujících: Globální změnu klimatu℠"2 Tam kde jiní vidí problém, my vidíme příležitost Prvním výstupem skupiny Global Genocide, založeným na výše zmíněných myšlenkách, byla v roce 2019 tři dny trvající performance probíhající v Brně na Zelném trhu, která se uskutečnila skrz platformu pro performativní umění Terén, a to v rámci třetího dílu série jednorázových performancí pojmenovaných Nové sady, s vlastním názvem Global Genocide Inc.: Party-Extinct-Repeat a s dovětkem: „Intervenční akce do veřejného prostoru. Ambiciózní podnikatelský záměr na pozadí blížící se tragédie, svátkokaz, politováníhodná negativní externalita.“3 Samotná akce se konala na veřejném prostranství před vstupem do experimentálního divadla a divadla Husa na provázku. Performance měla podobu firemní předváděcí akce. Reklamní stánek akciové společnosti GG Inc. byl částečně infiltrován do právě probíhajících Vánočních trhů.

Za cinkotu skleniček a všudy přítomných úsměvů, před blankytně modrými roll-upy s povědomým logem (odkazujícím na neziskovou organizaci UNICEF) a s manifestním textem, se mezi dekorací z uschlých vánočních smrčků prezentovali členové skupiny – tedy obchodní společníci a hostesky ve slušivém oblečení a nabízeli šampaňské a propagační letáčky, na jejichž svrchní straně bylo uvedeno: „Děkujeme, bez vás by to nešlo!“4 Uvnitř letáčků, ledabyle zastrčených do kapsy či kabelky, se skrýval vysvětlující text: „Stojíme na počátku velkolepé změny. Epochy naprosté 2 3 4

GLOBAL GENOCIDE, Inc. Nové sady 3 ☆ Global Genocide Inc.: Party-Extinct-Repeat.

Ibid.

Text z letáčků použitých při performenci.

automatizace výroby i služeb, jež v nejbližších letech osvobodí od práce, únavy a stresu celé miliardy lidí. Společnost Global Genocide přináší jednoduché řešení stoupající nezaměstnanosti: Globální změnu klimatu. Ta zajistí přirozenou kontrolu nad stavy nezaměstnaných a zabezpečí stabilitu ekonomického systému…“5 a graf zobrazují zvyšující se teplotu v časovém horizontu třiceti následujících let, a s tím korespondující úbytek světové populace a její významné milníky. Začínaje koncem hladomoru v Africe či ukončením bezdomovectví v Evropě a konče úplnou automatizací výroby a 100% gramotností obyvatelstva planety Země. Přitom prohlášení „Děkujeme, bez vás by to nešlo!“ má být právě připomínkou, že my sami jdeme této dis/utopické ideji dobrovolně vstříc a máme na ní hlavní zásluhu. Bez nás by to prostě nešlo. „K čemu bude voda, když nebudou pracovní místa. Raději zemřu bohatý, než abych žil chudý.“ Jedním z posledních projektů skupiny Global Genocide byl anti-protestní „Pochod za písek na vily“ v rámci „Pochodu za vodu pro lidi“, který se konal 13. 6. 2020 na Hodonínsku.

Na jedné z tras původního pochodu byl rozsprostřen osvětový stánek společnosti informující o ekonomických přednostech těžby tamního štěrkopísku, proti čemuž lobovali místní, ve strachu o ohrožení jejich zdroje pitné vody.

Ale vždyť přeci za prodaný „hodnotnější“ písek si koupím vodu novou, třeba v supermarketu. „Nenechme pitnou vodu, aby omezovala naše ekonomické zájmy!“ Co rozumnějšího, než chytat se příležitostí a akcelerovat obsah svého konta má dělat Člověk ekonomický? Je to přeci jeho přirozený pud a volný trh-džungle, kde vládne právo finančně silnějšího, je jeho domovský habitat. „Neomezujme se, chtějme prosperitu! Dneska to je písek, zítra nám budou zakazovat maso, potom uhlí a plyn, za chvíli to tu bude samý ohyzdný větrník…“ Skupina GG Inc. matoucí místní davy, se některými svými replikami snažila i poukázat na důležitost nejen pouze lokálního jednání ve vlastním zájmu a strachu, ale uvědomování si situace prohlubující se environmentální krize a nutnosti některých omezení se i v globálním měřítku. „Přece si nenecháme zase všechno zakazovat, žijeme ve svobodné zemi!“. „Chtějme svobodu podnikání a svobodu soukromého majetku!“ Není soukromé vlastnictví snad to nejsvětější lidské právo? „V čem komu chcete bránit, Vy neomarxitická svoloči?! Veřejný vodovod je přežitek komunismu, každý občan je zodpovědný za svůj pitný režim, nemůžete očekávat, že otočíte kohoutkem a stát se vám postará o vodu. Chovejme se tržně! Voda pro všechny je zelený komunismus!“ A to už tady jednou bylo. Braňme naše neoliberální hodnoty. „Neviditelná ruka volného trhu, vše vyřeší sama.“ Ámen.

Převzaté fráze a nadávky, běžně se používající proti různým angažovaným občanům, stojícími třeba za zlepšení cyklo-infrastruktur a zachování zeleně ve městech – tedy proti „sluníčkářským, neomarxistickým aktivistům“, se na chvíli, během anti-pochodu, zaryly do hlav jejich obvyklých pronašečů. Cílem skupiny GG Inc. bylo převzatými strukturami jazyka pravicových ekonomů zaútočit na lokálně jednající občany, a to často jim vlastní rétorikou, a upozornit tak na nesmyslnost a nepravdivost takových, frekventovaně uplatňovaných výroků a prázdných floskulí – používaných ovšem obvykle v jiném kontextu.

Na samotné akci nerozpoznaná ironie ze strany zastánců těžby vypudila demonstrující k ještě silnějšímu rozhořčení a k činům, které hraničily až s napadením fyzických osob, ba hůř, koketovaly s hrozbou poškození cizího majetku. Zásah policie, krotící levicové radikály a anarchisty byl nutný.

Někteří vzrušení demonstrující za vodu si tak očividně odnášeli silnou potřebu dále se angažovat proti lobbingu korporátů v jejich kraji. Možnost k procitnutí a k porozumění záměrů performujících dává účastníkům pochodu snad i budoucí náhodné sledování televizního zpravodajství a zaslechnutí stejných pravicových bonmotů, s kterými v bohaté míře neustále operují naši politici. „Excess, Scandal, Carnival“6 5 6

Text z letáčků použitých při performenci.

FRIELING, Rudolf, Boris GROYS, Robert ATKINS a Lev MANOVICH. The Art of Participation: 1950 to now. s. 24

Dalo by se říct, že skupina Global Genocide používá a oživuje některé principy výtvarné praxe, které májí své kořeny již u avantgardních hnutí, počínajících s „kolektivizací“ umělců a s aktivizací diváků. Přičemž sdružováním se a prací s publikem se umělecká hnutí vymezovala proti přílišnému uměleckému individualismu, produkujícímu převážně kontemplativní, autonomní díla, s charakterem vzdalujícím se otázkám životní praxe a aktuálním společenským děním. V kontextu skupiny Global Genocide by se dali konkrétně připomenout „radikální a revoluční“ futuristé. Už oni „... včlenili do umění metody politických volebních kampaní: novinové články, veřejná vystoupení a skandály.“7 Hnutí bylo pokrokové a známé zejména pro organizování serat – neotřelých, performativních, divadelních varieté naplněných vyostřenými, úmyslně konstruovanými situacemi v hledišti, které měly za cíl rozdmýchat vášně a probudit diváky z pouhého rozjímání k akci. Do jisté míry tak futuristé otevřeli nové možnosti, jak lze i dnes, pracovat na poli výtvarného umění mimo formáty tradičních výstavních institucí s cílem se více přibližovat veřejnosti nebo snad opanovat veřejný prostor. „futurismus = F.T.M. = fašismus“8? „Politické“ záměry bouřlivých futuristů, provokací probouzejících utlumené energie davu a aktivizující myšlenky letargických hlav, jsou však zřejmě zcela odlišné úmyslům skupiny Global Genocide, používajících obdobných, popuzujících praktik i částečně souznících či navazujících na radikální rétoriku obnášející hygienu lidstva a (automatizovaný) technosvět. Ovšem výhody a „krása“ nadcházející automatizované éry jsou určeny jen pro nejzazší špičku tajícího ledovce lidstva, hygiena se plánuje daleko důkladnější. Nutno však podotknout, že skupina Global Genocide pracuje spíše v rovině satiry. Krajní obsah jejich prohlášení upozorňuje skrz barvité emoce, ať již pohoršené, pobouřené nebo pobavené, na problémy související s neochvějně zakořeněným, příliš do sebezahleděným, pravicovým myšlením společnosti v kontextu, pro byznys a blaho jednotlivce, upozaděné klimatické krize. Futuristické zájmy, následující svěží přístup k umění jsou zřejmě komplikovanější. Slova přítomná ve jejich manifestu, vydaném v roce 1909 v časopise Figaro jako: rychlost, kuráž, vzpoura, drzost, přítomnost, absolutno, akce, energie, odvaha a povstání, ještě nezní tak problematicky. Nevole vůči mrtvému, muzeálnímu, tedy neakčnímu, nehybnému umění, dávno se nevztahujícímu k současnému bytí, je známá a pochopitelná. Proč nechtít více života žitého přítomností a méně strnulosti a apatie? Však body manifestu poeticky oslavující válku, spolu s absolutním a sladkobolným propadnutím technocentrismu moderní doby, pak působí už víc problematicky, nebo spíš jako cílená nadsázka?: „Budeme opěvovat davy, jimiž hýbá práce, rozkoš nebo povstání: budeme opěvovat mnohobarevné a polyfonní příboje revolucí v moderních hlavních městech, budeme opěvovat vibrující noční žár arzenálů a doků zapálených prudkými elektrickými měsíci, hltavé stanice, požíračky hadů, kteří kouří, továrny zavěšené na mracích svými zkřivenými stužkami kouře, mosty, které se podobají gigantickým gymnastům přeskakujícím řeky a lesknoucím se na slunci blýskáním nožů, které hrabou na kolejích jako ohromní oceloví oři krocení trubkami, a klouzavý let letadel, jejichž vrtule pleská ve větru jako prapor, jako by tleskala nadšenému davu."9 Boris Groys se ve své eseji „On Art Activism“, kterou napsal v roce 2014, v rámci historické analýzy chápání pojmu umění, dostává i mimo jiné k teorii o možném nepochopení futuristů. Jak již název napovídá esej je zaměřena na fenomén aktivismu v umění, který se na rozdíl od kritického umění minulých dekád nespoléhá na externí podporu a reálně se snaží, prostřednictvím uměleckých prostředků, měnit společenská pochybení, nejen na ně upozorňovat skrz výtvarné instituce. Snaží se být co nejreálnější, skutečný a prospěšný. A protože tento přístup Boris Groys považuje za poměrně nový, podává aktivistické orientaci umění i novou reflexi.10 7 8 9 10

WIELAND, Karin, 2004 cit. podle FRIELING, Rudolf, Boris GROYS, Robert ATKINS a Lev MANOVICH. The Art of Participation: 1950 to now. s. 25 HLOUŠKOVÁ, Kateřina. F.T.M. = FUTURISMUS: MALÝ „BEDEKR“ FUTURISTICKÉ AVANTGARDY. s. 48 MARINETTI, Filippo Thommaso. Futuristický manifest.

GROYS, Boris. On Art Activism. s.1-3

Začíná rešerší slova estetizace. Zmiňuje rozdíl mezi estetizací uměleckou a estetizováním ve smyslu designu. Vrací se do „předmoderních dob“, kdy umění bylo právě spíše designem, převážně prezentujícím moc a bohatství, jak církve a panstva, tak v podstatě předmětů nejběžnějšího užití (viz např. umění staré Číny). Nynější umělecká, tedy nedesignová estetizace, oproti tomu nemá za cíl zatraktivnění a zefektivnění prostředků pro uživatele, ale spíš naopak chce defunkcionalizovat předměty od jejich praktické využitelnosti. Boris Groys uvádí, že umění v podobě „designu nástrojů určených k užívání“ odchází s příchodem francouzské revoluce.

Francouzští revolucionáři, vypořádávající se s pozůstatky minulého režimu, místo likvidace již ideologicky nehodících se komponentů, předměty užitku dali do roviny uměleckého díla.

Estetizovali je – redukovali je z jejich praktické pozice na čistou formu a tím je obrali o jejich funkční význam určený pro každodennost. Boris Groys uvádí, že dnešní pohled na umělecké dílo je zakořeněný právě v tomto období – estetický objekt, bez užitku, vhodný ke kontemplaci.

Vystavení pak takovýchto mrtvolných a nefunkčních předmětů může být porozuměno z politického hlediska jako ještě radikálnější gesto než zničení. Trvale demonstruje ukončenost a nenávratnost minulosti. V uměleckém kontextu tedy estetizování přítomnosti může být chápáno jako odhalovaní zastaralosti, neefektivnosti, nebo již nepoužitelnosti současného. A jako snaha o proměnu tady a teď v již neplatnou historii.11 „The artist is supposed to be creative. And to be cretive means, of course to bring into the world not only something new, but also something better – better functioning, better looking, more attractive.

All these expectations make sense – but as I have already said, in today's world, all of them are related to design and not to art. Modern and contemorary art wants to make things not better but worse - and not relatively worse, but radically worse: to make dysfuntional things out of functional things, to betray expectations, to reveal the invisible presence of death where we tend to see only life.“12 Přítomnost smrti, tam kde jiní vidí ještě zaslepeně život, by mohlo být tedy dalším pojítkem mezi skupinou Global Genocide a již zmíněným futurismem.

Futurismus tedy snad ne tak docela upřímně uctíval a oslavoval krásy nového industriálního světa a technologického progresu. Boris Groys naopak podle výše nastíněné „konspirace“ míní, že futuristé, plně identifikovaní s ideologií nového světa, naopak odhalují nenfukčnost a absurditu právě probíhající mechanocentrické éry. Estetizují svou dobu a tím ji cíleně proměňují v mrtvou minulost. Snaží se urychlit proces a z progresivního „dneška“ udělat mrtvé umění. Uvádí, že ostatně tento možný výklad futuristických pohnutek nastiňuje často opomíjený kontext vzniku jejich manifestu, který je dokonce popsán přímo v úvodu a dovětku, s nimiž byl onen manifest publikován. Konkrétně je usazen do příběhu referujícím o okolnostech předcházejících jeho sepisování a zakončen budoucí vizí plnou zániku. Filippo Thommaso Marinetti, jako „ambasador“ futurismu, napřed líčí noční bdění s jeho přáteli. Květnatě popisuje jejich obdiv vůči industrializovanému světu, například automobil – tedy alespoň podle českého, snad ještě květnatějšího překladu manifestu, vykresluje jako frkající šelmu s horkou hrudí a hrozící smrt jako ochočenou fenu, v každé zatáčce podávající packu13. Po romantickém opisu technologických krás následuje líčení autonehody, ústící z čeho jiného než ze zběsilé jízdy. Po „střetu“ s příkopem, Marinetti, jakoby obměkčen v nostalgickém opojení, zvolá: „How, ridicolous! What a nuisance!...

I braked hard and my disgust the wheels left the ground and flew into a ditch. O mother of ditch, brimful with muddy water!... How I realished your strenght-giving sludge that reminde me so much of the saintly black breasts of my Sudanese nurse.“14 Nakonec jsou z příkopu zachráněni obyčejnými rybáři-naturalisty. Už tedy v předmluvě manifestu se objeví pochybnost v podobě soucitného záchvěvu se starou tváři světa a popis selhání (jejich) dokonalé techno-industriální vize společnosti v podobě autonehody.

11 12 13 14

Ibid. s. 4-6 Ibid. s. 12 MARINETTI, Filippo Thommaso. Futuristický manifest.

GROYS, Boris. On Art Activism. s. 8

Podle Borise Groyse dovětek za body manifestu ještě citelněji reflektuje vidinu neúspěchu, kterou ovšem futuristé přijímají s očekáváním. Marinetti prve se zápalem popisuje jejich rozhořčení nad starým – nad minulostí, nad muzei – tedy hřbitovy plnými neaktuálního, neprogresivního umění. „Pro umírající, nemocné a pro vězně, budiž, pro ty je obdiv k minulosti balzámem na jejich neduhy, protože pro ně je budoucnost uzavřena … Ale my mladí a silní futuristé o ní, o minulosti, nechceme nic vědět!“15 Vyzývá ke spálení knihoven, akademií i starého města. Na toto radikální řešení ovšem navazuje představou předpokládaného příchodu mladší generace, která se stejně tak nekompromisně vymezí proti zastarávajícím idejím futuristů. Filippo Thommaso Marinetti tak od samého počátku nahlíží na jejich hnutí retrospektivně, jako na věc minulosti. Představuje si nový technocentrický svět a samotný futurismus katastroficky zhroucený v hlubokém příkopu minulosti.

Boris Groys popisuje, že Marinettiho fašismus je tedy již estetizovaným fašismem, přijímajícím porážku a svoji smrt. Reálný fašismus spíše pak politizoval (tuto) estetiku, než že by estetizoval politiku. Boris Groys uvádí, že estetizování politiky má tedy své kořeny v moderním umění a politizování estetiky v politickém designu. Futuristický přístup je příkladem spojeným s uplatňováním umělecké estetizace, která na rozdíl od estetizace designové nemá za cíl zlepšovat realitu, dělat ji uživatelsky přívětivější a lákavější, ale akceptuje status quo v jeho dysfunkci.

Současný aktivismus v umění (a tedy i skupina Global Genocide) je dědicem těchto dvou protichůdných tradic estetizace.16

seznam literatury: 15 16

MARINETTI, Filippo Thommaso. Futuristický manifest.

GROYS, Boris. On Art Activism. s. 8-10

MARINETTI, Filippo Thommaso. Futuristický manifest. Dostupné také z: http://www.o-po.cz/links/Marinetti,Filippo_Thommaso_Futuristick%FD_manifest_CZ.pdf GLOBAL GENOCIDE, Inc. Nové sady 3 ☆ Global Genocide Inc.: Party-Extinct-Repeat. In: Artmap [online]. Praha: Artmap, 2019 [cit. 2020-09-10]. Dostupné z: https://www.artmap.cz/novesady-3-%E2%98%86-global-genocide-inc-party-extinct-repeat/ FRIELING, Rudolf, Boris GROYS, Robert ATKINS a Lev MANOVICH. The Art of Participation: 1950 to now. San Francisco: Thames a Hudson, 2008. ISBN 9780500238585.

BISHOP, Claire. Artificial hell: Participatory Art and the Politics of Spectatorship. London: Verso, 2012. ISBN 9781844676903 WIELAND, Karin. Die Geliebte des Duce: Das Leben der Margherita Sarfatti und die Erfindung des Faschismus. 1. München: Carl Hanser Verlag, 2004. ISBN 9783446204843.

HLOUŠKOVÁ, Kateřina. F.T.M. = FUTURISMUS: MALÝ „BEDEKR“ FUTURISTICKÉ AVANTGARDY. Brno: B & P Publishing, 2018. ISBN 978-80-7485-167-4.

GROYS, Boris. On Art Activism. E-flux journal [online]. 2014, 06(#56), 14 [cit. 2020-09-10].

Dostupné z: https://www.e-flux.com/journal/56/60343/on-art-activism/