Issuu on Google+

ORIGINALITA ŘÁDŮ A VYZNAMENÁNÍ III. ŘÍŠE (2.část) FRIEDRICH TUSEK – FELIX KILIAN

Oba autoři se nějaký čas zabývali sbíráním dekorací III. říše. Vše, co je uvedeno v tomto článku, vychází z jejich vlastních zkušeností nebo z rozhovorů s lidmi, které pokládají za důvěryhodné. V r. 1960 hovořil kolega Kilian s p. Umlaufem, tehdejším šéfem firmy Souval ve Vídni, který mu sdělil následující: Pokud byla spojencům známa některá firma vyrábějící dekorace, tak tyto jednotky – především americké – všechny raznice, hotové výrobky i polotovary zabavily. Přesto mnoho nástrojů a množství hotových vyznamenání přečkalo toto prohledávání bez změny majitele. Firma souval začala s novou výrobou dekorací III. říše v roce 1946. Lze jistě vycházet z toho, že i další firmy rozpoznaly tuto možnost výdělku a některé začaly pravděpodobně i dříve s novou výrobou dekorací s hákovým křížem. Výroba prvních novoražeb se prováděla zčásti s originálními nástroji a také často z dochovaných originálních materiálů. také ale v mnoha případech tyto výrobky již nebyly vyrobeny v původní kvalitě, neboť neexistovala přejímací kontrola ( např. vzhled rubové strany a montáž předepsaných původních jehlic). Také originální etuje, nebo sáčky, ve kterých se za války dekorace dodávaly, se již většinou nedochovaly. Vzácná vyznamenání přicházela často do obchodů vyrobená z lehce tavitelných materiálů a tak mnozí tehdejší kupci byli trpce rozčarováni, když tyto dekorace chtěli někdy kolem r. 1980 prodat. Autoři si ještě vzpomínají na jednu z prvních aukcí v níž byl nabízen Panzerkampfabzeichen s číslicí 100, který měl tmavošedé zabarvení a bylo s ním možné psát po papíře. Ale asi do roku 1975 byla mezi sběrateli velmi široce rozšířena víra, že před koncem války se takto vyrábělo skoro vše. tehdy v letech 1946 – 1960 se vyráběly také takzvané klenotnické kříže Rytířského kříže, u nichž byl rámeček odlévaný, nebo byly kříže vyráběny dokonce z olova a – všechny tyto z dnešního pohledu jako primitivní falza rozeznatelné dekorace nacházely své kupce. Značky firem nebo výrobců na dekoracích šlo nalézt do roku 1960 velmi vzácně. Výjimkou byla firma Souval, která po i předtím vyrážela, nebo spolurazila svojí značku „L58“ nebo „R.S.“. Angolia se ve své knize domnívá, že firma používal značku „L58“ teprve po válce a že značka „R.S.“ měla jinou podobu. Originální Řády německého orla, které vyráběla jen jedna firma (kromě několika výrobků na zakázku), jsou značené „21“ nebo „L50“ to byla firma Godet v Berlíně. Dle přesvědčení autorů byl Rytířský kříž Železného kříže vyráběn jen dvěma firmami. Výjimkou z toho je, že na začátku války několik raznic Železného kříže II. tř. bylo předěláno pro nadměrnou velikost (společně ražené závěsné ouško) a firmy tyto výrobky zkoušely prodat řádové kanceláři. Jelikož existují fotografie nositelů Rytířského kříže, kteří takové kříže nosí, jsou pokládány za originály (lze je rozpoznat na fotografiích, kde mají půlkruhové ouško), dohromady je známo jen málo takových kusů, ale okraje nejsou ze stříbra. Oficiální výrobní firma – Junker Berlin, vyrážela zpravidla na horním okraji „L12 800“. To byla firma Steinhauer und Lück. Rámeček byl u těchto křížů samozřejmě ze stříbra. Když někdo mezi koncem války a rokem 1980 koupil Železný kříž II. tř., tak měl tento jen ve zcela málo případech vyražené výrobní číslo. pokud byste získali kříž dnes, tak zjistíte, že takový kříž bez čísla je pokládán za vzácnost. Ačkoliv je to velmi hojně se vyskytující vyznamenání, existují vedle falz (vyražená čísla) také více firmami vyrobené doražby. Autorům je známý originální nenošený kus ŽK II.tř. v originální krabičce u kterého nechal původní majitel, aby asi za něj získal více peněz, vyrazit číslici 333. Aby se dosáhl velmi dobrý obchodní výnos a se zničením originálních raznic, začaly (ale ne dříve než v r. 1950) různé firmy vyrábět nové raznice dekorací 3. říše. Především takové, u nichž byl očekáván zisk. Když se vyráběly originální raznice, byl jako první vyroben velký model. Z něho byly pomocí redukčního přístroje


vyznačeny obrysy na ocelový blok, potom rytec vyryl pozitiv ražené dekorace. Jako další byla ocel vytvrzena a pozitivní vypracovaný kus byl pomalu zalisován do netvrzeného kusu oceli. Následně rytec dodělal negativní kus, ten byl vytvrzen a tím byl připraven k ražbě. Ale ne každá firma vyráběla za války také raznice a když, tak mnoho modelů nebylo k dispozici. Důsledkem bylo, že se nové raznice vyráběly často podle originální dekorace nebo podle obrázku. Aby se firmy vyvarovaly komplikacím, tak se novými raznicemi většinou vyráběly jen dekorace s hladkou rubní stranou, dokonce i bez vyhloubení pro výstupek uchycení jehlice. Samozřejmě existovaly také za války dekorace s hladkou rubní stranou. Tak třeba stříbrný odznak za zranění a také Železný kříž I. tř., vyjma některých konvexních kusů u nichž rubní strana byla konkávní, měly – nakolik je autorům známo – vždy hladké rubní strany. Ale asi v roce 1960 lze říci, že čtvrtina vyznamenání jsou duté ražby, další čtvrtina poloduté ražby, čtvrtina jsou konkávní a čtvrtina má hladké rubní strany. Samozřejmě jsou tím míněny jen nositelné dekorace, které mají na rubní straně uchycení. Také lícové strany nebyly již více v takové kvalitě jako originály, především geometrické figury – např. hákový kříž – nejsou správně v úhlu. Orlice se podobají často více konzumní drůbeži, než bývalému výsostnému znaku. Ale toto vše se vlastně lehce prodávalo, neboť do konce roku 1970 se většina sběratelů domnívala, že se jedná o zbytky zásob z války. Autorům je znám nabídkový seznam firmy Souval z roku 1965 ve kterém firma nabízí tyto kusy jako originály. Z tehdejšího pohledu to bylo dokonce správné, neboť byla jiná představao originálu než li je dnes. Za originál se tehdy považovalo vše co mělo hákový kříž. Tehdy byl oficiální názor pracovat pro lidi,kteří tyto dekorace kdysi dostali udělené. S vydáním dvoudílného díla „ Deutsche Auszeichnungen“ od Dr. Kurta Klietmanna v r. 1971, došlo ke změně v pohledu na věc, co se padělků týče. Ostatně měl autor ve své knize na mušce především firmu Souval. Jména dalších padělatelů nemohla být tehdy ještě známa. Přirozeně i Klietmann měl ve své knize chyby a také vyobrazení v knize nejsou tak dobrá, aby posloužila ke skutečnému porovnání. Tak píše mimo jiné : „ Všechny stupně Rytířského kříže mají na horním okraji resp. hraně naletované ouško“. Pokud je ale dnes již známo, jsou u originálních Rytířských křížů ouška vyražena společně. tedy jako „bibli“, která má hlásit čistou pravdu, nelze také tuto knihu z roku 1971 považovat. Od roku 1970 sběratelé začali pomalu měnit svůj pohled na věc. Mnoho z nich chtělo považovat nyní své dekorace jako „pravé“ a chválili zvláštnosti svých kusů jako znamení originality. Tak vzpomínají autoři na některé tehdejší fámy, které jsou dnes s jistotou falešné: Řád krve je jen tehdy pravý, když lze lupou rozeznat lví hřívu na obou lvech. Ale také na Souvalových padělcích jsou hřívy rozeznatelné. Hákový kříž Rytířského kříže musí být přinejmenším tak vysoký jako je okraj. Pravdou je, že je o něco nižší, ale v roce 1970 existovala řada falz, u nichž byl hákový kříž méně než polovinu vysoký oproti okraji. Vysoké hákové kříže, které následně byly na trzích, byly pravděpodobně naletované nebo nalepené. Často byly převysoké hákové kříže naleštěny. Na dotaz, co to má být, obchodníci odpovídali, pokud člověk nevěděl, že si to mnozí nositelé Rytířského kříže nechali takhle dělat. U Rytířského kříže padělatelé, jak je popsáno výše, ihned reagovali a přání zákazníků rychle splnili. U ostatních dekorací to tak ale nemuselo být, neboť u nich nebylo žádné převládající mínění. tak se myslelo, proč by někdo kromě Souvala (který byl odhalen jako padělatel) měl falšovat např. Panzerkampfabzeichen? Ale sběratelé zkoušeli získat originály a kupovali v průběhu času stále raději dekorace s označením firmy. Přirozeně to trvalo nějaký čas, ale lze již vyjít z toho, že asi od roku 1980 se dekorace se značkou firmy významně snadněji prodávaly sběratelům, než ty, které nebyly značené. Někdy – pravděpodobně již v roce 1965 – se o tento dobrý obchod začaly také zajímat firmy, které neměli své sídlo ani v Německu, nebo Rakousku. Pravděpodobně Anglie byla první zemí, která dělala konkurenci rakouským a německým firmám. Autoři si ještě vzpomínají že v polovině 70. let v Mnichově )byl tehdy centrem obchodu s řády a vyznamenáními) na každé aukci větší počet anglických obchodníků nabízel k prodeji – často i na ulici – velmi velké množství dekorací 3. říše. Jiné země následovaly tohoto příkladu, ale spojení mezi novoražbami a výrobními zeměmi je velmi těžké prokázat. Mnoho znalců se domnívá, že právě v 80. letech bylo vyrobeno velké množství padělků také v Maďarsku.


Po roce 1990 se myšlení sběratelů začalo opět měnit, neboť jim bylo pomalu jasné, že falza jsou již tak dobrá, že již skoro nejsou rozeznatelná. Padělatelé se asi od roku 1975 zařídili vždy podle přání zákazníků a když sběratelé hájili názor, že např. Panzerkampfabzeichen by mělo mít jinou barvu, tak měla další série falz právě požadovanou barvu. Tak stanovili sběratelé nové kritérium a kupovali nejraději (a toto platí ponejvíce ještě dodnes) dekorace v původním balení (etuje, sáčky, kartónové obaly atd.). Ačkoliv také toto nedává žádnou jistotu, byl to přece jistý výraz narůstající nedůvěry sběratelské obce. Bohužel jsou ale právě i tyto obaly padělávány. Tak existují třeba etuje Rytířského kříže dokonce s firemním nápisem na přebalu a nápisem „ NUR VOM BELIEHENEN ZU ÖFFNEN“ ( tj. může otevřít jen vyznamenaný). V závěru této části si autoři přejí všen čtenářům, pokud sbírají dekorace 3. říše, aby měli ve svých sbírkách jenom originály. (Dokončení příště – překlad Roman Jedlička)


ORIGINALITA ŘÁDŮ A VYZNAMENÁNÍ III. ŘÍŠE(2.část)