Page 1

Že žákovské knížky tady nejsou jen pro známky, ale také pro poznámky, víme dobře asi skoro všichni. Asi jen málokterý žák projde základní školou, aniž by nějakou někdy schytal. Možná nám někdy připadají docela nespravedlivé, ale bez nich bych to asi také tak úplně nešlo. Zamysleme se… Moc jiných možností, jak rychle sdělit rodičům, že něco není úplně v pořádku, totiž učitelé asi nemají. Když jsem přinesla asi v páté třídě poprvé poznámku, rodiče byli trochu naštvaní, ale brzy mi odpustili. První poznámka není asi pro většinu rodičů taková tragédie. Pak už je to horší. Mně teď v sedmé třídě rodiče vždy něco zakážou a nebaví se se mnou. „Chybami se člověk učí,“ říká se. A já si myslím, že tak to je i v případě poznámek. Když dostanete nějakou například za to, že jste si povídali při hodině, asi s tím moc lámat hlavu nemusíte. Ovšem poznámka za to, že jsme drzí na učitele nebo něco rozbijeme, je už horší. I když možná nemáte tak přísné rodiče jako já, poznámka by měla být výstraha. Malé poznámky proto podle mne význam moc nemají. Ale ty velké, které jsou skoro jako třídní důtky, mají smysl velký. Jsou důležitou informací nejen pro rodiče, ale i pro nás samotné. Docela mne mrzí, že mnoho z nás se z nich nedokáže nepoučit. Sabina Křížková

Ilustrační foto: radioulambatar.blog.cz

Víte, co se skrývá za zasněným úsměvem paní učitelky čtvrťáků? V pátek 6. června se vdává! Přejeme všichni slečně učitelce Martině Hromkové hodně štěstí a slunečný svatební den. Od příštího týdne si budeme zvykat na její zbrusu nové příjmení. A jaké to bude? To se nechme překvapit. – oh-

POSLEDNÍ MÍSTA! Celkem 29 stripů série Opráski sčeský historije 20. století jste si mohli až do poloviny května prohlédnout v Národním muzeu v Praze. (Kdo to neví, strip se nazývá krátký komiks, který obvykle nemá více než pět panelů.) Přestože autorem je Polák, jehož čeština je přinejmenším prazvláštní, daly se kupodivu i pochopit. Během čtvrt hodiny jsme se tak mohli netradičně seznámit s historií naše země minulého století. Expozice doplňovala výstavy Aféry a Peníze, o nichž si můžete přečíst na straně 3. Na fotografii vidíte naši autorku komiksů Magdalenu Zlámalovou s vlastním návrhem bankovky. Foto: Kateřina Havelková

     

Divadlo v přírodě – zábava v rolích pohádkových i moderních hrdinů. Scénky, při nichž si vyzkoušíte svou fantazii. Legrace při přípravě vlastní divadelní hry. Soutěže, které vyzkouší herecký talent a pobaví. Při hezkém počasí budeme venku. Když bude pršet, budeme si hrát ve škole. 1 x celodenní výlet

Příchod: 7.00 – 8.30 Odchod: 16.00 – 17.00 Více informací najdete na www.pcdrak.cz, e-mailu khavelkova@pcdrak.cz, tel. 774 776 361.


Mysleli jsme si, že vytisknout noviny umí ledajaký člověk. Je to ale větší dřina, než se na první pohled zdá. Na vlastní oči jsme to zjistili ve školicím typografickém centru REPROMAT v Hořovicích. Určitě si většina z vás myslí, že noviny a časopisy se tisknou barvami, které na nich potom vidíme. Jenže to není pravda. Jak jsme se dozvěděli z prezentace vedoucí centra Heleny Duškové při ofsetovém tisku (a nejen při něm) se používají jen čtyři základní barvy (purpurová, modrá, žlutá a černá). Každá z nich je nanášena samostatně na zvláštní desce a navíc je přitom vše ještě zrcadlově obráceno. Barva, to jsou samé tečky Lukáš Bíma Tisk totiž funguje na základě vzájemného odpuzování vody a tiskové barvy, která je mastná. Jednoduše řečeno: Pružná deska, na které jsou fotografie a texty, projede ve stroji válečky, které ji navlhčí. Ale ne všude – je to uděláno tak, aby voda ulpěla jen na těch částech, které nemají být obarveny. Deska pak putuje k dalším válečkům. Na ně již teče barva, která obarví části, jež na desce zůstaly suché. Na závěr se vše v podstatě obtiskne na papír – opět samozřejmě s pomocí ofsetového válce. Právě proto je vše na deskách zrcadlově obráceně – princip je totiž stejný jako třeba u razítka.

Přilepeni na lupách jsme zkoumali tiskové body.

Řezali jsme krásně rovně Když jsme vyzkoumali tajemství barev, otevřely se před námi dveře a vešli jsme do velké haly s velkými stroji. Helena Dušková nám je ukázala zvenku i zevnitř a vysvětlila, jak fungují. Nejvíce času jsme strávili u obrovské řezačky. Každý z nás si ji mohl vyzkoušet a ořezat si plakáty, nebo si je třeba nakrájet na kousky. Nejdříve jsme si papír museli srovnat a naměřit si, kolik ho chceme uříznout. Pak jsme nohou sešlápli pedál a prsty obou rukou jsme stiskli dva čudlíky. Proč obou rukou? To je bezpečnostní ochrana – když oběma rukama mačkáte tlačítka, nemůžete si prostě žádnou z nich uříznout. Tak hezky rovně bychom podle pravítka určitě nařezat nic nedokázali. A navíc – to pravítko by muselo být opravdu hodně velké. SN, foto Kateřina Havelková

Helena Dušková nám představila velké tiskové stroje.

Každý z nás dostal malou brožurku a k ní lupu. Zkoumali jsme tiskové body. Jsou to malinké tečky, které okem nevidíte. A to je dobře, protože místo nich vidíte barvu. Napadlo by vás, že například červená se skládá z hromady purpurových a žlutých teček?

Jana Ježová při práci na řezačce.


Vše začalo hned u pokladny. Tam totiž pro nás byly připraveny „úkoly pro detektivy.“ Po celém Národním muzeu byly rozmístěny nálepky s očíslovanými otisky prstů nebo stopami bot. Vždy, když jsme nějakou objevili, získali jsme správnou odpověď na některou z otázek. Hledat jsme museli na třech výstavách – Aféry, Peníze a Opráski sčeský historje 20. století. Velkým lákadlem pro každého z nás bylo uzvednout ve dvou prstech zlatou cihlu těžkou 12,5 kilogramu. Ten, kdo by to dokázal, by si ji totiž mohl odnést domů. Brzy jsme však zjistili, že je to nemožné. Cihla byla naleštěná a měla šikmé strany. A tak jsme měli smůlu. Naštěstí tím však výstava Peníze nekončila. V hale visely od stropu loga slavných bohatých firem, jako jsou NASA, Facebook, BMW a podobě. Viděli jsme starověké peníze velké jako kniha, šperky z pravého zlata a diamantů. A také na první pohled naprosto nenápadný sto dukát Ferdinanda III. Jak se vytvářejí aféry Na výstavě Aféry jsme se mohli přesvědčit, jak mohou noviny ovlivnit vývoj dějin. Našli jsme zde zajímavé informace o pozadí nejrůznějších kauz – politických i těch ze světa celebrit. Například jsme viděli, jaký byl oficiální a skutečný důvod zákazu Spartakiády v roce 1928, proč musela Slávie za prvorepublikovou fotbalovou hvězdu Josefa Bicana zaplatit tehdy astronomických 120 000 korun nebo jak noviny nafoukly roli tzv. Pátečníků, kteří se v polovině třicátých let 20. století setkávali ve vile Karla Čapka. Vystavena zde byla i replika pracovního stolu tohoto novináře a spisovatele, jeho psací stroj a také svazky novin, které se v té době vydávaly. Hráli jsme si na úředníky Jakkoli byly výstavy zajímavé, nejdéle jsme se zdrželi v místnosti, kde jsme si mohli vyzkoušet práci bankovních úředníků a detektivů v dobách, kdy žili naše babičky nebo

Viki Hudečková v kanceláři detektiva (s lupou „kolega“ Adam Balej z 2. ZŠ Beroun). Foto: Kateřina Havelková

i prababičky. Zkoušeli jsme psát staré šeky, kreslili jsme vlastní bankovky, sbírali jsme otisky prstů a psali nápady do komiksových bublin. Své výrobky jsme mohli pověsit na nástěnku v muzeu, nebo si je vzít domů a potěšit s nimi třeba rodiče. Natálie Archmannová, Kristýna Gagalíková, Tomáš Ginzel, Viktorie Hudečková, Magdalena Zlámalová

Pamatuji si na tu dobu, kdy jsme si k loděnickému zámečku chodili hrát se školkou, jako by to bylo včera. Moje babička v něm i vyrůstala. A co je s ním teď? Změnil se k nepoznání. Získal růžovou fasádu a pro oko našince přeplácané zlaté koule s kříži. Jo, udělali nám z něj pravoslavný kostel. Je to několik týdnů, co jsme šly kolem s kamarádkami a uviděly jsme něco, co nás překvapilo. Po našem klidném zámečku nebylo už ani památky. Kolem jezdila nákladní auta a všude se rylo. To se budoval nový parčík. Ale to zdaleka nebylo všechno. Do zámečku proudilo mnoho lidí, mezi nimi i jeptišky, pravděpodobně na bohoslužbu. No jo, náš starý dobrý český zámeček už asi nikdy nebude takový, jaký býval. Text a foto: Jana Ježová


Beran (21. 3 – 20. 4)

Váhy (23. 9 – 23. 10)

Tvrdohlavost nikam nevede. Na to už jste mohli přijít dávno. Chcete si užít báječné prázdniny? Tak prostě sekejte dobrotu, stojí to za to.

Ne že by to úplná katastrofa, ale máte na víc. Nenechte se ukolébat tím, že prázdniny jsou za rohem. Ještě je třeba něco pořádného udělat.

Býk (21. 4 – 20. 5)

Štír (24. 10 – 22. 11)

Přátelé vás považují za svou oporu, proto je nesmíte zklamat. Pomáhejte jim a neohlížejte se na to, co vás to stojí.

Tento měsíc je pro vás jako dělaný. Využijte všech příležitostí, které se vám naskytnou. Příště by již nemusely přijít.

Blíženci (21. 5 – 21. 6)

Střelec (23. 11 – 21. 12)

Tahle doba je pro vás jako stvořená. Rádi se bavíte a teplo přeje oslavám na zahradě. Nezapomeňte ale, že ještě nejsou prázdniny!

Podívejte se kolem sebe. Možná byste měli něco trochu změnit. Ponožky uklizené týden pod postelí nejsou nic moc. Úklid přece nebolí.

Rak (22. 6 – 22. 7)

Kozoroh (22. 12 – 20. 1)

Do všeho byste měli dát mnohem více energie a snahy než dosud. Nechte si poradit od ostatních, uvidíte, že vám to jen prospěje.

Škola zatím ještě neskončila, proto nehledejte pochopení pro výmluvy typu: Je krásně a ptáci nádherně štěbetají.

Lev (23. 7 – 23. 8)

Vodnář (21. 1 – 19. 2)

S teplem jste pookřáli. Najednou vám všechno jde mnohem lépe. Nespoléhejte na to však příliš. Zbrklá rozhodnutí nemívají dobré konce.

Konečně máte více času na kamarády a společné záliby. Tak si to užívejte, jak můžete. Vždyť prázdniny jsou již za dveřmi.

Panna (21. 8 – 22. 9)

Ryby (20. 2 – 20. 3)

Nic zásadního by se nemělo stát. Získáte pár nových přátel na sociálních sítích, skuteční jsou ale vždy lepší. Poznáte to sami.

Na učení už vlastně můžete skoro zapomenout. Tak se posaďte a přemýšlejte o tom, co všechno budete dělat o prázdninách. Ilustrace: Magdalena Zlámalová, text: Viktorie Hudečková a kh

„Těžko na cvičišti, lehko na bojišti,“ říká se. Že je to pravda, jsme se přesvědčili na vlastní oči, když jsme se byli v polovině května podívat na generálce dětí z hereckých kroužků Divadélka dětského herce PcDrak před představením pro seniory z Loděnic. Malí herci měli trému, zapomínali, co mají dělat nebo i text. Za dva dny však do Společenského klubu v Loděnici přišly snad jiné děti. Tréma tu sice byla pořád, ale nikdo to nepoznal. Společné vystoupení školního pěveckého sboru pod vedením Marie Postlerové a Divadélka dětského herce PcDrak dopadlo báječně. A proto se již těšíme na další představení, které se koná 11. 6. od 17.00 ve Společenském klubu v Loděnici. Mimo jiné zde uvidíte i pohádku O Koblížkovi, i když trochu jinak než v našem komiksu. Program najdete na webu školy. SN Děkujeme Radkovi Archmannovi z Vráže u Berouna za sponzorský dar. School News pro vás v kroužku žurnalistiky PcDrak MgA. Kateřiny Havelkové připravili: Natálie Archmannová, Albert J. Dušek, Kristýna Gagalíková, Tomáš Ginzel, Viktorie Hudečková, Jana Ježová, Magdalena Zlámalová. Layout: PcDrak, Noviny vycházejí na www.zs.lodenice.cz, www.pcdrak.cz a tištěně. Kontakt: tel.: 774 776 361, e-mail: redakce@pcdrak.cz. Za pravopisné a jiné chyby redakce neručí. Jejich původcem je školní skřítek Šotek, který vymazává paměť žáků a omezuje jejich schopnosti při písemkách a zkoušení!

Schoolnews 2 2014  

Noviny žurnalistického kroužku PcDrak v ZŠ Loděnice

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you