Page 9

kteří si vyměňují odborné názory na interpretaci Mozarta či uchopení postavy Cyrana. Někteří v oblaku cigaretového kouře na koleně dopisují příklad z harmonie a trénují podpis rodičů do omluvného listu. Podobné scénky můžete vidět i v průběhu dne, protože škola není uzamčená, ale studentský život je tady podobný vysokoškolskému stylu. Dveře nehlídá nerudný pan školník, ale na recepci vás přivítá usměvavá recepční, které nahlásíte, koho jdete navštívit, a ona již zařídí vše potřebné. U bufetu si můžete v čase čekání dát kávu a k tomu něco dobrého na zub. Můžete se usadit do nepohodlných, ale efektních sedaček a pozorovat cvrkot ve foyeru. Toho využívají zejména studenti a někdy i v době, kdy mají být ve vyučování. Celá budova je uměním prodchnuta. Ze všech koutů zní hra na hudební nástroje, zpěv, v baletních sálech tančí baletky, další se snaží najít ten nejadekvátnější pohyb pro vyjádření obsahu hudby, ve  zkušebnách hudebně dramatického oddělení se pod vedením pedagogů budoucí herci potýkají s charaktery nejrůznějších postav, které mají ztvárňovat.

A kde je matematika, chemie nebo biologie? Umělci samozřejmě neznamenají nevzdělanci. Studenti mají kolektivní výuku všeobecně vzdělávacích předmětů jako český jazyk, dějepis, základy společenských věd, dějiny oboru, cizí jazyk. Mnoho hodin je vyučováno skupinově pro dva až patnáct žáků v závislosti na předmětu. Jsou to především odborně zaměřené hodiny harmonie, intonace, analýzy skladeb, hlavního oboru herectví, tance. A pak je zde spousta individuální výuky žáka a jeho pedagoga „face to face“. Týdně se odučí asi 3000 hodin! Jediné, co v klasické konzervatoři nenajdete, jsou skutečně matematika, biologie, fyzika a chemie. Máme ale osmileté studium tance, kdy si děti na naší škole plní povinnou školní docházku od 11 let, a pak speciální gymnaziální třídy se zaměřením na hudbu. V těch se studenti učí všechno, co jiní studenti na klasických gymnáziích a mají ještě něco navíc – odborné umělecké předměty v té nejintenzivnější podobě. To nám ostatní závidí. Vůbec celý systém uměleckého vzdělávání v České republice je velmi dobrý a cizinci k nám jezdí na výzvědy.

Podle jakých kritérií jsou přijímáni ke studiu konzervatoristé? Když si přečtete kritéria našeho přijímacího řízení, není to lehké čtení. Každé zaměření má své vlastní podmínky, které musí uchazeč splnit, aby nakonec obstál. A rozhodně nejde jen o všeobecný přehled a znalost not, pokud budeme mluvit o hudebních oborech. Nemůžeme přijmout každého, kdo má „pouhý“ zájem. Moravskoslezský region je znám jako velká líheň talentů a tak je naštěstí stále z čeho vybírat.

Jak se přihodí, že se stane toto místo takřka návykové? Musíte ho hodně milovat. Na konzervatoři jsem od svých 12 let, kdy jsem začala studovat tehdejší experimentální třídu při konzervatoři. Kromě čtyř let, které jsem strávila na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, jsem s touto institucí spjatá prakticky celý svůj život, a to tělem i duší. Už když jsem před lety přišla ještě jako studentka, tehdy stála škola na Hrabákově ulici, byla jsem doslova fascinována – paní šatnářka jako ze starého filmu, malé třídy až úplně dole, ze kterých se ozývalo rytmické bubnování a jiné zvláštní zvuky bicího oddělení, noví spolužáci, kteří stále něco probírali, zkoušeli, o něčem diskutovali…

...s lety zraje jako víno. Je větší, plnější, sebevědomější... Vzpomenete si na nejsilnější dojem z té doby? Jednoznačně to bylo setkání s mimořádnou osobností - panem profesorem Duchoslavem v klavírní třídě číslo čtyři se dvěma koncertními křídly, která jsem mimochodem do té doby zblízka nikdy neviděla. Víte, studovat konzervatoř - už to slovo - být tou vyvolenou s možnostmi studovat nádherná díla klavírní literatury, interpretovat skladby velikánů, učit se a přitom dřít, aby ta hra byla co nejlepší a nejvěrohodnější, takovou možnost nedostane každý. Je to magicky přitažlivé.

Jaká byla cesta od studenta ostravské konzervatoře k ředitelce Janáčkovy konzervatoře v Ostravě? Zpočátku jsem si vůbec neuměla představit, že bych přestala hrát a koncertovat, že bych už nemohla zažít ty opojné chvíle na pódiu a neslyšela potlesk po vydařeném koncertě. Ale stačí poznání, že můžete dělat i jiné velmi potřebné věci, předávat své zkušenosti a podporovat mladé umělce, a pak se jim snažíte připravit takové podmínky, aby jejich výkony rostly a oni získali co nejlepší vzdělání pod vedením špiček v oboru, a je rozhodnuto.

Byla jste někdy na sebe obzvlášť hrdá? Na sebe? Byla jsem šťastná, když se mi něco povedlo. Dnes moje hrdost směřuje především ke studentům a zaměstnancům. Těší mě, když jsou chváleni. Mám obrovskou radost, když se jim daří, když jim tleská publikum, když přivezou ceny ze soutěží. To jsem opravdu hrdá a skutečně poctěna,

60 LET

J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V   O S T R A V Ě

9

Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě 60 let časopis  

Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě

Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě 60 let časopis  

Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě

Advertisement