Page 31

…Největším zážitkem je pro mě hra v symfonickém orchestru. Ten pocit, kdy můžete být součástí takového souboru a můžete být jednou z osob, která vydává ten krásný zvuk ze svého nástroje, je nepopsatelný. A co teprve, když po koncertě začnou diváci tleskat, někdy i vstanou. V takových momentech mám na krajíčku… Renata Lipka

Vůně citrónů, piškotů a potu. Přísný pohled Williama Shakespeara. Zelené pahorky. Každé patro se svou vlastní melodií. Šatna velikosti krabičky od zápalek, ale stejně tak cenná. Holubí pírko na parapetu. Pípip – pípip. Ten kluk, co cvičí na záchodech. „ A já su synek z Polanky.“ Dým stoupající z cigarety. Dvě stě padesát míst na Janáčkově sále. Tupý zvuk padajících míčků na žonglování. Smích malých baletek. Noty rozházené ve výtahu. Těžko skrývané slzy kolem probíhající slečny. Studentská hymna. „Vítejte na koncertě…“ Propocené triko. Nádech a výdech. „Tělo je tvým nástrojem.“ Kousání nehtů. Napětí, stres, naděje, úsměv, výsměch, ocenění, možnost. Potlesk. Poklona. Opona. Andrea Berecková

…Dokončená škola v oboru elektro mi nabízela možnost neustálého opravování zásuvek a riskování vlastního zdraví, neb člověk je bytostí omylnou a někdy se podařilo nechat sebou proběhnout příjemných 230 voltů. A tak z obav o vlastní život jsem se rozhodl změnit obor. Při přemýšlení, která škola mi přinese největší užitek a co nejmenší možnost úmrtí, rozhodl jsem se pro školu uměleckou, konzervatoř. Studium na konzervatoři mě těší a zdravotní stav se zhoršuje snad jen působením ostravského vzduchu…

Jen co vejdeš do té školy, stěny - zpívajíc kvintoly otáčí tě ze všech stran: „Takový jest ten náš chrám!“ Slyšet kroky v šestnáctinách, osminky též - na hodinách valčík,samba i kankán: „Takový jest ten náš chrám!“ Zde se pořád něco děje - čas v Allegru plyne,plyne. Před koncerty struna chvěje - má strach,že tu pauzu mine. Neminula - celé štěstí! Laděním též správně byla. Nelekla se sekci s žesti, navíc ovace sklidila! A tak život běží dále, konzervatoristou - jsem já stále. Za chvíli nebudu tam: „TAKOVÝ byl ten náš chrám!“

Michal Wierzgoń

Když se zamyslím, kdo jsem a co dělám, zjistím, že patřím do skupiny lidí, která se liší od většiny světa. Zjistil jsem to docela brzy, protože příznaky konzervatoidy se objevily už po prvních měsících studia. Člověku, který na sobě opravdu dře, tráví dny od rána do večera v prostorách školy, i když žije svůj niterný život, ten pravý život prokluzuje mezi takty. Minimálně jednou měsíčně se scházím s partou přátel, která drží pohromadě už několik let. Právě na našich schůzkách si vždycky uvědomím, jak se určitým způsobem měním a jdu úplně jiným směrem. Vyprávíme si navzájem příhody ze školy. Já se však většinou řadím mezi ty, kteří se smějí, protože krom toho, že nejsem zrovna nejlepší vypravěč, veškeré historky, které jsem vyprávěl, neobdržely pobavenou odezvu. Je to tím, že konzervatoristi, a muzikanti jako takoví, mají prostě svůj hudební humor. Je to sice mrzuté, ale od doby, kdy jsem si toto uvědomil, nevyprávím žádné vtipy o hudbě. Nechávám si takové zážitky pro chvíle se stejnými pacienty, jakým se stal i já.

Lukáš Kus

Antonín Štěpán

60 LET

J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V   O S T R A V Ě

31

Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě 60 let časopis  

Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě

Advertisement