Page 30

J S E M K O N Z E R V AT O R I S TA

Při úvahách o tom, co pro mě znamená být konzervatoristou, nejsem schopen nikdy rozhodnout jednoznačný závěr. Jenom samotná volba konzervatoře a gymnázia jako středoškolského vzdělání pro mě byla velkou volbou dalšího směrování mé životní cesty. Je tedy těžké ve zkratce říci, co vše se může skrývat pod těmito dvěma slovy. Obecně může velmi malé procento lidí říct, že mají vystudovanou konzervatoř, tím méně zároveň s gymnáziem. Už jen proto je pochopitelné, že se za svou volbu nestydím, někdy dokonce chlubím. Je sice

Nic se nesmí přehánět, tímto pravidlem se řídím někdy víc, než je třeba, ale tvrdá realita mě přivede většinou zpátky na zem, kde se musí pracovat na vlastním pokroku. Mnoho z nás stráví studiem a tréninkem na nástroj nebo zlepšováním dovedností ve svém oboru veškerý svůj volný čas. Nemáme tedy čas chodit po zábavách nebo jiných kulturních akcích a plýtvat časem stejně jako naši vrstevníci. Na druhou stranu, šli jsme do toho dobrovolně, při plném vědomí a za plné odpovědnosti. Časem se dokonce dostaví výsledky. Někdy

pravda, že určitě nepatřím mezi nejvzornější studenty s nejlepšími studijními výsledky, nicméně mě studium hudby a umění baví a naplňuje. Je toho určitě hodně,

mám dokonce pocit, jakoby mi to moje hraní na housle i šlo. Může to být dočasný pocit, ovšem i za tu malou chvíli celá moje dřina stojí. A právě toto je možná hnacím motorem všech umělců u nás na škole. Ten pocit, kdy vám všichni tleskají a i vy sám se za svůj výkon v duchu pochválíte. Vždyť všechen ten potlesk je pro vás. Ty hodiny a hodiny pilování nejmenších chybiček a detailů, kdy vám ruply nervy nebo struna, sousedé, kteří nadávali na vaše cvičení, které se zřejmě nedalo poslouchat. I to se stává. Je to součást našeho pracovního procesu. Někteří chápou, někteří ne. Aby toho nebylo málo, ženeme se mílovými kroky kupředu vstříc maturitě. Nejeden z našich řad z ní nemá „vítr“. Uklidňuje mě jenom myšlenka, že to přede mnou zvládli už i horší studenti s mnohem horším přístupem ke studiu. Pořád doufám, že to nějak vyjde, že se mě bude držet štěstí tak, jako to dělalo doteď. Ale snad nebude tak zle... Další otázkou zůstává, jestli mi moje vzdělání v budoucnu k něčemu bude. Znám mnoho absolventů uměleckých škol, kterým jejich vzdělání bylo pouze zpestřením jejich vědomostí, nicméně si nenašli v daném oboru zaměstnání. To ukáže čas. Zatím mi stačí pocit, že jsem nahlédl do základů hudebního umění a že to nebyla taková hrůza, jak jsem čekal. Ještě ta maturita...

Obecně známý fakt, že umělci jsou bohémové v některých případech platí i víckrát než dvojnásob. co nám chtějí naši kantoři předat v nejrůznějších předmětech. Otázkou je, kolik se jim toho podaří do nás vštěpit svou snahou a hlavně i naším přístupem. Obecně známý fakt, že umělci jsou bohémové, v některých případech platí i víckrát než dvojnásob. Při myšlence, že bych si vybral nějakou „obyčejnou“ střední školu typu strojní průmyslová, ekonomická, obchodní a podobně se vynoří spousty otázek a spousty odpovědí. Faktem je, že jsem teď tady a studuji uměleckou školu. Měl bych tedy do svého snažení dát všechnu svou sílu a svůj volný čas pro nejlepší výsledky. Samozřejmě, že tomu tak není. I my, houslisté - zvláště pak já - musíme nějaký čas věnovat odpočinku, relaxaci, zábavě a podobným věcem.

Šimon Skrutek

Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě 60 let časopis  

Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě

Advertisement