Page 24

ITINERÁŘ Vcházím do školy… foyer se hemží studenty… někteří se ještě na poslední chvíli pokoušejí naučit na dnešní opakování maturitních otázek, jiní naopak před obávanou písemkou načerpávají síly a jen tak relaxují… procházím kolem informační nástěnky… tak dnes mi do kulturních dějin mnoho lidí nepřijde… právě probíhá interní soutěž a děti mají studijní volno… vyjdu po schodech a blížím se ke kabinetu… z nejbližší třídy se ozývá jakási flétnová sonáta… to bude Poulenc… ještě trochu pocvičit a výsledek bude dokonalý… za rohem slyším blížící se kroky a… paní profesorko, platí ta dnešní písemka, co kdybychom to ještě posunuli… ne, drahoušci, neumím si představit, že by má včerejší příprava písemného opakování obrázků z renesance, která trvala dlouho do noci, měla přijít

19:00

vniveč… tak tentokrát to nevyšlo, slyším ještě… uvařím si kávu a spěchám do druhého patra… na chodbě obdržím od hloučku postávajících studentů přání hezkého dne a na schodech pozvánku na absolventský koncert… přicházím do učebny, „zasvěcené“ jednomu z největších skladatelů všech dob, zapínám počítač a štrachám ze skříně knihy, cédéčka i další „názorné“ pomůcky, aby si naše zlatíčka vše co nejlépe uložila na svůj pevný disk… zvoní… tak a jdeme na to… spouštím program, připravený na tento den a v průběhu dopoledne přepínám… řecké sochařství klasického období… moderní populární hudba 70. a 80. let… výtvarné podoby italského manýrismu… druhá vídeňská škola… hudební kultura Ostravy… interpretace uměleckého díla… ve smršti ukázek, obrázků,

prezentací, písemek, průběžných testíků a neplánovaných konzultací si neuvědomuji, že už je odpoledne… zamykám třídu… přes celou chodbu na sebe mávneme s kolegou… míjím cvičícího kytaristu, který už je ve fázi, kdy svou hrou opravdu zpříjemňuje akustické prostředí školy… s písemkami a několika rozepsanými absolventskými pracemi pod paží spěchám domů… večer se vracím na „místo činu“… zaposlouchávám se do plynoucí hudby… studenti hrají krásně… zítra jim ve škole nesmím zapomenout pogratulovat… pracovní den končí až pozdě v noci… jsem unavená, ale bylo to fajn… umím si představit, že bych dělala něco jiného stejně ráda?... ne… učím totiž na konzervatoři! Hana Adámková, pedagog dějin umění, historickoestetického semináře

19:15

Obdivuji talentované děti, které na zdejší škole tvrdě pracují, aby svůj um dotáhly k dokonalosti. Profesorský sbor je rovněž velmi příjemný, proto lepší začátek „učitelování“ jsem si nemohla představit. Pavla Walková, pedagog zeměpisu

Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě 60 let časopis  

Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě

Advertisement