Issuu on Google+

Falešná hra literárně – technický scénář Co měla ta hra za význam? No, my jsme chtěli vylekat Iva a Lenku. Podíleli jsme se na tom všichni. No, ale Lenka díky té vaší hře zemřela, i když za to právně nemůžete. Já vím. Tohle se nemělo stát. (ticho)

Obraz 1. Kamera popojíždí před skupinou mladých lidí (Lenka, Agáta, Ivo, Jakub, Jirka). Děj se odehrává ve školních šatnách.Všichni se o něčem baví, ale není je slyšet, protože v pozadí hraje hudba.Všichni jdou do šatny a obouvají si boty. Postupem jdou ven a kamera jede před nimi pod úhlem 80°. Zastaví se až na tramvajové zastávce. Po chvíli přijede tramvaj ze které vystoupí Vítek. Vítek: Zdar co tady děláte? Agáta: No spíš co ty tady děláš!? Proč vlastněs nebyl ve škole? Vítek: Zaspal jsem. Agáta: Jo, aha! (smích) Jirka: Já si jdu koupit jenom housku, hned se vrátím. Jakub: Zítra píšem písemku ze zemplu. Vítek: Hmmm. Chvíli ticho. Ivoš se dívá kolem sebe na lidi a najednou se obrátí k ostatním. Ivo: Slyšíte to? Lenka: Co? Ivo: To vyzvánění, jde to od té budky. Agáta: Tak co lidi, vezmem to? Agáta jde rychlým krokem k budce. Postupem jde slyšet zvonění. Zvedne sluchátko, ale někdo to položil. Agáta: Někdo to položil. Vítek: A z čeho píšeme tu písemku? Jakub: Od podnebí do toho vodstva. Jirka: Tak zdar, já už jdu. Jirka odchází a jde domů. Znovu jde slyšet zvonění. Agáta: Že by to byl zase ten co volal před chvilkou?Ale já už tam nejdu. Jakub: Tak já tam jdu. Jakub jde k budce. Zvedá sluchátko. Z toho se ale ozve jen: ,,Přijď ve třičtvrtě na čtyři na židovskej hřbitov!“. Ivo: Tak co? Byl tam někdo? Jakub: Jo…(nechápavě přemýšlí)… říkal ať přijdu na židovskej hřbitov. Agáta: A kdo to byl? Jakub: Nevim. Nějakej divnej hlas. Vítek: A proč tam máš chodit? Jakub: Já nevím. Agáta: Hele, tak nechceš jet se mnou ke hřbitovu? Židovskej je v tom areálu toho hřbitova. Ivo: Já pojedu taky, nepojedete taky?(Vítek, Lenka) Vítek: Ne.

1


Obraz 2. Všichni tři stojí vzadu v tramvaji. Jakub: Proč by někdo chtěl, abych šel zrovna na židovskej hřbitov? Ivo: No já bych si dával pozor. Agáta: Víte co, já půjdu s váma.

Obraz 3. Všichni jdou směrem ke hřbitovu. Agáta: Nebojíte se Ivo: Proč? Agáta: No já nevím. Jakub: No, abych řekl pravdu, tak ne že bych měl strach, ale mám takovej divnej pocit.

Obraz 4. (na hřbitově) Všichni tři jdou po travnaté cestičce lemovanou břízami. Za vcelku zachovalými hroby jde vidět řada rozmlácených hrobů. Agáta: Ted, nahání mi to tady hrůzu. Ivo: Mě taky. Jakub: Kolik je hodin? Agáta: (podívá se na hodinky) za pět minut čtyři. Všichni se dívají na památník obětem 2. světové války co zahynuli v koncentračním táboře, když vtom se něco za nimi šustne. Všichni se obrátí, ale vidí jen bažanta, který byl před tím ukrytý ve stromech. Jako by je předchozí leknutí dalo do pohybu, procházejí hřbitovními uličkami. Chodí kolem polorozpadlých hrobů. Temné uličky jsou lemovány vysokými topoly. Jakub: Asi je to blbost, někdo si ze mě udělal srandu a my mu naletěli. Ivo: Tak jdeme? Jakub: Jo. Všichni se zase pomalým krokem vracejí zpět a jdou k tramvajové zastávce.

Obraz 5. Agáta: Tak ty jdeš teda domů? Jakub: Jo, asi jo. Tak zdar. Jakub odchází domů a když zahne za dům, Ivo rozproudí konverzaci. Ivo: Myslíš si že je to opravdu jen nějaká legrace, anebo to někdo myslel vážně? Agáta: No, asi to budenějaká legrace, když tam ani nikdo nepřišel. Ivo: Jede tramvaj, tak já jedu domů. Agáta: Tak ahoj. Ivo nastupuje do tramvaje a sedá si na volné místo.Tramvaj odjíždí

Obraz 6. V tramvaji. Ivo sedí a zamyšleně se dívá z okna.

Obraz 7. Všichni jdou do školy a povídají si o včerejším zážitku. Lenka: A co ti přesně říkal ten chlap v tom telefonu? Jakub: No ať přijdu na ten hřbitov…ať já. No jo! Nikdo se mi neukázal, protože jste tam byli vy. Agáta: Myslíš? Jakub: No jistě! Ale je pravda, že bych tam asi sám nešel. Ivo: No tak tam půjdem s tebou, ale budem schovaní. 2


Jakub: No a prosímtě kde? Ivo: Nevím, ale půjdem tam o něco dřív než ty. Jakub si povzdychne

Obraz 8. (ve škole) Učitelka z češtiny zadává úkol a za chvíli zazavoní na konec hodiny. Všichni si balí věci a jdou domů. Jakub: Hele, nevykašlem se na to? Agáta: Proč? Ty se bojíš? Jakub: No, to možná taky, ale připadne my divný chodit na nějakej hřbitov. Agáta: Jak myslíš.

Obraz 9. Všichni jdou opět ze školy jako včera Lenka: Kde je dnes vůbec Jirka? Vítek: Asi je nemocnej. Agáta: A nezdá se vám poslední dobou nějakej divnej? Vítek: (začne mluvit teploušským hlasem) No, párkrát mi nabízel, jestli nechcu jít s ním domů. Agáta: Ne, já to myslím doopravdy. Nikdo ale neodpovídá Všichni dojdou k tramvajové zastávce, kde včera zvonil telefon Povídají si, ale jakoby každý čekal že zazvoní telefon Jakub: Zdar, jede mi devatenáctka. Ostatní : Zdar. Vítek: No, tak já jedu taky. Kamera sleduje skupinu zbývajících třech lidí z dálky a po chvilce odchází i Ivo Ivo jde domů a otevírá dveře. Dívá se jestli jim nepřišla pošta. A je tam obálka. Ivo ji otevírá a když rozloží papír, zděsí se. Dává si papír do kapsy, a vytahuje mobil. Najednou je záběr na Lenku na zastávce. Šmátrá do kapsy a vezma mobil. Lenka: Je…Ivoš volá. …………No, co je? …………… Co?………………… ……………………Ježiši! ………Nemám zavolat Kubovi ať tam jede taky?…………… Dobře. Agáta: Co je? Lenka: Ivoš měl ve schránce dopis, ve kterým někdo píše, že má Jirku. A jestli chceme aby žil tak máme zajet na ten posranej hřbitov. A je tam podepsanej i Jirka!

Obraz 10. Kuba vystupuje z autobusu a loučí se s Vítkem. Po chvilce mu někdo volá. Jakub: No zdar…………No, na Tabuláku, proč? Můžeme slyšet Lenčin hlas z mobilu. Lenka: Ten kdo chtěl abychom šli na ten hřbitov, má Jirku! Jakub: Jak ho má. Lenka: Nevim, prostě Ivoš měl v dopisu kterej mu přišel napsaný, že jestli chceme aby Jirka žil, tak tam máme přijet. Jakub: Kam? Lenka: No, na hřbitov! Jakub: To si někdo dělá legraci, ne? Lenka: Je tam podepsanej i Jirka. Jakub: Tak jo. Já jdu k tomu hřbitovu. Počkám vás před vchodem. 3


Jakub Dá mobil zpátky do kapsy a utíká ke hřbitovu, ke kterému je to asi kilometr. Lenka: Dobrý, Kuba tam jde pěšky. Než tam dojde tam dojedem tramvajou. Kuba utíká a v pozadí je slyšet titulní píseň filmu. Potom je záběr na tramvaj přijíždějící k zastávce, na které čeká Ivo. Ivo: Je tu Kuba? Lenka: Ne, on jde pěšky z Tabuláku. Zase záběr na Kubu jak utíká, a zase na Lenku, Agátu a Iva Kuba utíká a už už vidí začátek hřbitova. V tom dojíždí tramvaj.

Obraz 11. Jakub: Nazdar, tak co je? Já jsem jenom slyšel, jak mi Lenka cosi říkala, ale moc sem ji nerozuměl. Ivo: No. Měl jsem ve schránce dopis, ve kterým bylo, že někdo má Jirku a že máme přijít na židovskej hřbitov, pokud chceme ,aby Jirka žil. Jakub: Myslíte, že to má nějakou spojitost s tím…. Agáta: Počkejte, zkuste mu zavolat. Ivo: A jó. Ivo volá Jirkovi, ale ozývá se, že volaný účastník je dočasně nedostupný. Ivo: Hmmm, tak nic. Všichni čtyři jdou ke hřbitovu. Když projdou branou, jako by prošli do jiného světa, protože jsou všichni strnulí. Plíživým krokem prochází kolem kapličky. Nikdo nikde. pomalu prochází uličkami mezi hroby.(ve filmu to bude asi 1minuta. Potom uslyší výkřik. Všichni se otočí. Agáta: Odkud to jde? Lenka: Někde od tamtud (ukáže někde za stromy). Jakub: Panebože. Ivo: Ale jestli někdo chtěl, abychom sem šli, tak těď asi chce, abychom šli za ním. Agáta: A nebo, co když nás chce jenom vlákat do pasti a Jirka tady není. Jakub: No ale, v tom dopisu byl podepsanej, ne? Ivo: No, a tak co když… Ostatní: Co? Ivo: Ne to je blbost. Agáta: Ježiš dělej! Ivo: No, co když nás sem chtěl vlákat Jirka? Lenka: No a proč by to dělal? Jakub: Támhle je Jirka. Jakub ukazuje na Jirku, který jde tak, jak ho nikdo nikdy jít neviděl. Bylo v tom něco podivného. Šel potichu vzadu mezi rozbitými hrobi. Lenka: Jir… Ivo ji zacpe pusu. Ale pozdě. Jirka to zpozoroval. Otáčí se a svýma pichlavýma očima. Jde přímo ke skupince. Agáta: Co dělá? Jakub: Jde nás zabít! A popožene ostatní aby utíkali pryč. Jirka jde pomalu, ale pořád. Všichni se schovávají za stromy, ale v dálce se objevuje zase Jirka. Agáta: Proč nás chce zabít? Vždyť jsme mu nic neudělali. Lenka: Co se s ním stalo? Kamera se otočí znovu do temné uličky, ale nikdo tam není. Potom se pootočí znovu nazpět a tam stojí za skupinkou Jirka. Uvidí ho Agáta, začne řvát(ne,ne) Všichni utíkají směrem k bráně ale ta je zavřená. Jakub: To se mi snad jen zdá. Lenak ještě zoufale utíká ke květinářství, ale to je zavřené. Lenka brečí a zoufale buší na dveře Scéna se stmaví zase vyjasní, a to už sedí všichni k sobě zády. Agáta: Do prd… Ost.: Co je? 4


Agáta: Není tady žádnej signál. Ivo vytáhne mobil, jako by Agátě nevěřil a chtěl se přesvědčit sám. Lenka: Ježiš mě se chce spát. Kamera jede kolem všech. Ivo: Ale co když tady zase přijde! Jakub: Tak si rozdělíme hlídky. Budeme se střídat po půlhodině. Kdo jde první? ……Tak si losnem. Losují prohraje Lenka. Jakub: Tak jo za půl hodiny půjdu já, potom Agáta a pak Ivoš. Ivo: Možná tady budem celou noc. A pokud se dožijem, tak pak budeme vyprávět vnoučatům, jaký je to v noci na hřbitově. Obraz 12. Všichni sedí a spí opírajíce se o sebe Lenka sedí a opatrně se otáčí a má strach, že Jirku zase uvidí. Kamera přejíždí kolem hřbitova (střídají se záběry) Po chvilce se Lenka podívá na hodinky a my můžeme vidět 0:15. Potom drbne do Kuby a tomu se nechce vstávat, ale po chvíli přece vstane. Jakub: Co je?…… Jo aha. Lenka usíná. Pro Kubu začíná nejděsivější půlhodina v jeho životě. Zrovna když si protírá oči, tak uslyší nějaký šramot. Vstane a dívá se tím směrem. Potom je záběr, z pohledu toho dotyčného na to místě kde byl šramot, na Kubu. Vzbudí Ivoše. Jakub: Nebuď je! a nznačí ukazováčkem ticho! Ivo celý rozespalý chápe nynější situaci. Opět se střídá záběr na ně z pohledu cizí osoby jako před tím. Oba dva jdou cetou. Jakub: Nevím, něco se tady hýbalo. Oba se otočí na holky, ale co to? Nikdo tam není. Podívají se na sebe a rozběhnou se k místu, kde před chvílí všichni seděli. Zrovna dobíhají, ale někdo se na ně vrhne ze zadu. JIRKA! Začíná boj o holý život. Drží nůž a chce zabít Jakuba, ale Ivo ho kope do břicha(Jirku). Ivoše někdo drží , ale není to Jirka. Agáta! To je snad největší šok. Agáta drží Ivoše a Jirka Kubu. Jakub: Kde je Lenka?! Nikdo neodpovídá. Ivo: Sakra co jste s ní…… Ozve se klepnutí a Ivo ztichne. Po chvíli zjistí že jsou přivázáni ke stromu a mají na hlavě pytle. Ivo: Lenko, jsi tady? Lenka: Jo, hmm bolí mě strašně hlava! Jakub: Kde to jsme? Ivo: Co to mám přes hlavu Lenka: Nevím, to jsou nějaký pytle! Ivo: Vy to taky máte? Jakub: Nemůžu pochopit proč to dělají. Ivo: No, hlavně se musíme odtud nějak dostat! Lenka: A jak asi?! Jakub: Zkuste si to rozvázat. Agáta: Ježišk vy jste opravdu chudáci. Jakub: Ne, vy jste chudáci. A hlavně ty Agáto, tys nás sem vylákala. To tys poslala ten dopis Ivovi a ten… Jirka:… a ten telefon zase já. Jakub: Jedinou věc bych aspoň chtěl vědět: Proč tohleto děláte? Agáta: To byste nepochopili. Ozve se rána a tlumený výkřik. Lenka: Kubo? Kubooo! 5


Ivo: Vy hazli! Jirka: Však se nebojte, na každýho dojde. Agáta: Víte co? Zahrajeme si takovou hru. My vás pustíme a za 20 sekund budeme běžet za váma. Agáta a Jirka rozvazují Lence a Ivošovi ruce a sundávají jim pytle z hlavy. Tak a teď běžte. Stejně vás doženem. Ivo a Lenka utíkají. Za chvíli slyší za nimi posměchy A+J. Utíkají mezi stromy a ani se nezdá, že jsou na hřbitově. V dálce vidí silnici. A+J je však dohánějí. A už jsou zase na židovským hřbitově. Ivo: Už budeme venku! Dobíhají k bráně. Agáta za nimi padá. Jirka ji pomáhá, takže I+L mají otrochu větší náskok. Vybíhají a přebíhají silnici. Najednou slyší hvízdání, jako když dobíhají závodníci do cíle. Lenka se otáčí a vidí Kubu, Vítka, a celou třídu a nakonec tam dobíhají i Jirka s Agátou. Když se však Lenka rozhlíží po kamarádech, narazí do ni zezadu auto. Lenka padá.

Obraz 13. .

Zase jdou všichni do školy, ale nikdo se s nikým nebaví. Lenka zemřela. Skupina zatáčí za roh a běží titulky. Všec byla jen hra. Falešná hra.

6


Falešná hra