Page 16

16 / ZÁBAVA

Země česká, domov můj UPOZORNĚNÍ! Následující text je pouze čirá, absurdní, smyšlená a nelogická fikce. Jakákoliv souvislost s existujícími osobami je čistě náhodná a autor ji rozhodně nezamýšlel… Možná… Je středa 18. 12. odpoledne. Byt mlčí jako hrob. 22-letý Angličan John Evergreen si pomalu přikládal čepel nože ke svému zápěstí… Náhle se otřepal ze zasněného pohledu z okna svého pronajatého bytu v Brně na podivuhodný tvar listu lípy srdčité, který je pro českou kotlinu tak typický. Viděl nůž směřující k jeho ruce svírající rajče a vzpomněl si, že si chtěl udělat sendvič právě z něj, nikoliv ze své ruky. Položil tedy rajské jablko koupené v nedaleké večerce zpátky na kuchyňské prkýnko. Krájel plátek po plátku a přitom přemýšlel, jak se asi mají jeho rodiče u něj doma v Manchesteru, kteří ho poslali na prázdniny do státu, ve kterém ani nevědí, jak má vypadat normální čaj. Nakonec si řekl, že se jeho rodiče mají zřejmě špatně, protože je v Anglii samozřejmě mokro, a vrátil se zpět k přípravě své svačiny. Když dojedl, rozhodl se, že si vyjde do města a trochu se porozhlédne po místní krajině. Po pravdě to udělal kvůli tomu, že už je tu čtvrtý den a kdyby nevyšel z domu nikdy, kromě občasného nákupu proviantu do večerky nebo do supermarketu, asi by se zbláznil. Kochal se krásným výhledem na silnici, která byla neupravená a hrbolatá, jako kdyby ani nevznikla uměle, nýbrž přírodně z nějakých odlomených kusů skalisek. Když došel k nejbližší stanici tramvaje, rozhodl se, že se trošku projede, počkal na nejbližší tramvaj jedoucí směrem „Main station“, vystoupil a pěšky došel až k náměstí, které, ač se považuje za nejvýznamnější náměstí v Brně, mu připadalo významné asi jako moucha na okenní římse. V Brně se samozřejmě netoulal sám, měl kamaráda, se kterým do Brna jel a který bydlel poblíž, společný byt naneštěstí nesehnali. Rozhodl se tedy, že mu zavolá, a když si postěžoval na vysoký tarif způsobený přestupem do jiné země, prohodil s ním řeč a dohodli si sraz pod tou velkou černou věcí, která podle něj zrovna jako náboj nevypadá.

Když tedy počkal, postěžoval si na valící se proudy lidí, hrnoucí se ke stánku s pečenými kaštany a snažil se na tom „náboji“ nějakým způsobem vyčíst, „kolik že to teda je hodin“, tak jeho kamarád, Garry, konečně přišel. Když spolu hodili klasickou řeč, začínající obligátní otázkou: "Tak jak se teda dneska máš?“, následovanou slovy: „Nic moc,“ zašli si na chvíli jen tak odpočinout do nejbližší hospůdky. Když si sedli ke stolu, zeptal se John číšníka, který byl mírně zdatnější v anglické mluvě, než většina jeho vrstevníků, jestli nemají náhodou plzeň. Číšník mu hrubě a téměř sprostě odvětil, že mají starobrno, a tak tedy John provedl strategický ústup a objednal dva kousky piva. Oba kamarádi si povídali a pili jedno pivo za druhým, až se nakonec čísla vyšplhala téměř k desítkám, a oba měli co dělat, aby si udrželi zdravý rozum a schopnost plynule komunikovat. Vypotáceli se tedy složitě na ulici a Garry se pokoušel vytáhnout Johnovi z kapsy telefon a vytáčet číslo na taxi službu, které si díky včerejší noci velice dobře zapamatoval. Když auto přijelo a oni nastoupili, tak se jich taxikář na něco česky zeptal. Když John anglicky odvětil, že mu nerozumí, zajiskřily taxikářovi šibalsky oči a zeptal se s radostí ve hlase: „Where shall we go gentlemen?“ Když mu oba alkoholem opojení pánové sdělili své adresy, tak je oba zavezl na jedno místo, které bylo od jejich domovů poměrně blízko. Když ovšem taxikář vyřknul sumu, mladíci se na sebe zděšeně podívali. Asi po vteřině přemýšlení jim došlo, že je vychytralý taxikář zavezl asi přes půlku města, a tím využil jejich neznalosti. John chtě nechtě vytáhl peněženku, vyplatil cenu za jízdu a téměř ožebračen se rozloučil se svým přítelem a vyrazil k domovu. Doma si dal fazole s vajíčkem a ts tou divnou věcí, které zde říkají anglická slanina, které mu zbyly od snídaně, a odebral se do postele ještě ve své venkovní obuvi. Čtvrtek Ve čtvrtek se nestalo nic, co by stálo za řeč, takže tento den vynecháme. Alespoň že měli v obchodě levnou čokoládu.

Pst5  
Pst5  
Advertisement