Slánské rozhovory 2010 Žel, V. Kybal do souboru Laichterových Českých dějin své svazky nepřidal. Od tohoto úmyslu jej nakonec odvedl vlivný francouzský historik Ernest Denis, s nímž byl od svého pařížského studijního pobytu v roce 1906 v pravidelném kontaktu. Denisův podíl na Kybalovu obratu k Husovi historik v pamětech popsal takto: „Denis mi psal koncem roku 1911, že léta, která mu ještě ze života zbývají, chce věnovat Husovi a já jako muž nábožensky založený a historik předhusitství tázal jsem se, zda neprospěji národu svému spíše Husem, než Bílou horou. Tehdy ještě jsem chtěl přezpytovat a vyzpytovat bělohorský problém, ale předem jsem věděl, že mne naplní více děsem, zármutkem a únavou, než mne potěší a občerství. (…) A tak se stalo, že již v polovici roku 1913 jsem se rozhodl napsat Husa, jejž Laichter slíbil vydat k jubilejnímu roku Husovy smrti roku 1915.“4 Na rozměrné třísvazkové práci o Učení M. Jana Husa Kybal začal pracovat v létě roku 1913 v rodném Černochově. I tuto skutečnost vtělil do textu svých pamětí: „Do studia o Husovi jsem se pustil v srpnu 1913 v Černochově, kde jsem měl klid a pohodlí, potřebné k této obrovské práci nejprve heuristické a potom skladatelské. Počal jsem excerpováním traktátu O Svatokupectví, Výkladu Desatera, Postilly a jiných spisů. Psával jsem od osmé hodiny ranní do sedmé hodiny večerní, ale přes tuto únavnou a sebezapíravou práci cítil jsem se zdráv, ba byl jsem zrůžovělý dechem domova a planul brzo láskou a nadšením k tématu, všímaje se každé myšlenky i každého slova Husova, jež jsem rozepisoval na lístky různých formátů. Věděl jsem, že tato práce zabere kus mého života, ale zároveň jsem cítil, že z ní může vyrůst velké dílo ke cti Husově i k poučení a posílení husovského národa.“5 Husovskému textu Novotného a Kybala bylo v ČAVU na jaře 1918 přiznáno vítězství. Dva Novotného svazky věnované především reformátorovu životu byly vydány nakladatelstvím Jana Laichtera v letech 1919 a 1921, tři svazky Kybalova Učení v letech 1923–31. Obě části díla tvořily samostatný celek.6 Zde je třeba konstatovat, že Kybalovo Učení M. Jana Husa je zralým textem, zaujímajícím v celku jeho díla zvláštní místo. V Husovi historik nalezl zpřítomněn zápas o reformu církve v pravdě Boží, podložený Písmem i největšími myslitelskými autoritami antiky a středověku.7 V úvodu k prvnímu svazku Učení jeho autor konstatuje, že Husův čin byl vždy podepřen reformně zaměřenou myšlenkou. Vědomí vztahu reformátorova ducha a činu je Kybalovi klíčem, jímž odmyká svým čtenářům bránu porozumění Husovu dílu. Tuto svou úvodní myšlenku její autor ukotvuje tázáním se po pramenech Husova učení, jež užil. Ty nachází především v reformátorových dílech a ve svědectví přátel i nepřátel. 4
Tamtéž, s. 113. 5 Tamtéž, s. 113. 6 Beran, J., Z dějin vědeckého bádání o M. Janu Husovi v letech 1890–1918, ČSAV, Praha 1965, s. 52 nn. 7 Vlastimil Kybal – F. X. Šaldovi, dopis z 3. ledna 1913, LA – PNP 13/ 61/ 84 - 30/ F/ 2. List vypovídá i o historikovu pojetí české reformace.
Lze „z nich sestavit takřka úplný a celistvý obraz Husova názoru životního a světového.“8 V úvodu zazní i Kybalův požadavek hlubšího poznání psychologické a ideové formace Husových názorů.9 Historik zde též konstatuje zralost doby pro vznik nové práce věnované Husovu životu a učení. Dřívější texty spjaté s tímto tématem, ať již Loserthovy, Sedlákovy aj. považuje většinou za „tendenční, buď konfesionálně, nebo národnostně a co horšího, práce neúplné a dnes neuspokojivé.“10 Úvod pokračuje popisem možností uspořádání celého rozsáhlého díla. Kybalovým cílem byl spis, který by svým uspořádáním odrážel samu vnitřní strukturu Husova učení. Tento požadavek je nesen snahou po hlubším porozumění reformátorovu dílu. Autor Učení na základě studia řady děl systematických teologů konstatuje, že Husova věrouka může být rozdělena do dvou základních okruhů: „1) V dogmatiku fundamentální, která jako úvod do teologie jedná nejprve o náboženství vůbec a křesťanském zvláště, potom o církvi Kristově a posléze pramenech teologických, najmě o tradici a Písmu sv.; 2) V teologii speciální, která vykládá jednotlivá dogmata, čili vlastní učení dogmatické.“11 Toto základní dělení Kybal v rozvržení svého díla o Husovi skutečně podržel. Jeho prvý svazek zahrnul výše uvedená témata fundamentální teologie. Oba následující věnoval tématům teologie speciální. Hus Kybalovi, pod vlivem klasického vzoru teologie speciální uvedeného v Sentencích Petra Lombardského, dělí její celek do čtyř částí. „V první jedná se o Bohu (resp. Trojici) a jeho atributech, v druhé o tvorech, jejich vzniku a pádu následkem hříchu, v třetí o inkarnaci Slova Božího v Kristu, o milosti a ctnostech, jimiž hřích lze napraviti, ve čtvrté o svátostech a věcech posledních.“12 Historik si zároveň uvědomil i meze Lombardova působení na Husovo myšlení. Cena reformátorova výkladu Sentencí, jako pramene jeho učení je „přece jen relativní, týkajíc se více technické a metodické stránky Husova výrazu, nežli vlastního jádra myšlenkového, ač i toto jest v nich uloženo a vyloženo.“13 Samo uspořádání Kybalova Učení je následující: V prvé části „bude promluveno o náboženství, víře a Písmu; v druhé části o církvi (jejich předpokladech, pojmu, ustavení i zřízení); v třetí části o svátostech.“14 Podrobněji lze nastínit uspořádání tří svazků Učení takto: • 1. díl: I. O náboženství, víře a Písmu II. O církvi a papeži 8
Kybal, V., Učení Mistra Jana Husa I., J. Laichter, Praha 1923, s. 1. Tamtéž, s. 3. 10 Tamtéž, s. 5. 11 Tamtéž, s. 6. 12 Tamtéž, s. 6. 13 Tamtéž, s. 2. 14 Tamtéž, s. 7. 9