Page 28

Pětka

prosinec /2016

historie ÚJezdSKá Brána významná oSoBnoSt

součást opevnění města zmizela před 125 lety na nejsevernějším okraji Smíchova, přibližně na úrovni, kde se stýká ulice plaská s Újezdem, oddělovala ještě koncem 19. století prahu od jejího jižního předměstí Újezdská brána, která zde spolu s opevněním stávala coby relikt někdejší pevnostní funkce hlavního města království.

Max urban

V popředí snímku je přístřešek stráže, která vybírala potravinovou daň

H

Repro: archiv autora

istorie bran a navazujících opevnění v této části Malé Strany se datuje už od časů vlády Karla IV., ale jak ukázal vpád Pasovských v roce 1611, středověká fortifikace zdaleka nemohla plnit roli adekvátní obrany v dobách novověkého válečnictví. Potřebnou modernizaci s uplatněním barokních prvků provedl na přelomu 17. a 18. století stavitel Jan Pánek, přičemž novou bránu ve směru od Smíchova ozdobil dvouocasý lev s habsburským orlem, symboly české státnosti a panující dynastie. Změnu pak přinesla až druhá polovina 19. století, kdy se pod vlivem rostoucí urbanizace a liberalizace obchodu řada evropských měst rozhodla svá historická

Dnešní podoba místa

28

opevnění odstranit. Také barokní Újezdská brána, tvořená jediným úzkým vchodem, měla být na žádost Prahy zrušena: „by tím obchodu pražskému vzrostly co do příjezdu k budoucímu nádraží smíchovskému velké výhody (…) a snad i doufati lze, že tomu ze strany úřadů fortifikačních nebudou kladeny (…) překážky“. K tomu ale nakonec nedošlo. Namísto toho bylo rozhodnuto, že se stará brána pouze zazdí a vedle ní bude postavena brána nová, která by lépe vyhovovala dopravním potřebám. Té se obyvatelé dočkali už koncem roku 1862 a její podoba je zachycena na historickém snímku. Disponovala třemi oblouky, „ z nich prostřední a krajní, k Petřínu ležící, pro vozy, třetí pro pěší určen jest“. Čelo brány směřující k Praze neslo letopočet výstavby a zemské insignie, zatímco portál ke Smíchovu zdobil dvouhlavý rakouský orel a nápis „Franciscus Josephus I.“, na počest vládnoucího panovníka.

U brány se vybírala potravní daň. Vedle toho se zde platilo zvláštní mýto, z něhož se měly náklady spojené se stavbou brány uhradit. Ze strany české národní reprezentace se ale stavba stala symbolem pokračující politické nedůvěry vládní moci, která trvala až do 80. let, kdy se čeští politici stali součástí vládní koalice. V roce 1891 pak říšské ministerstvo vojenství povolilo zbourání Újezdské brány a společně s ní byla odstraněna také její barokní předchůdkyně, stejně jako přiléhající kasematy. Kromě brány a navazujících hradeb zanikl také komplex kasáren, které jsou zachyceny za branou v levé části historického snímku. A změny doznala i katedrála sv. Víta, dominanta hlavního města Prahy, která se dočkala dostavby o západní průčelí a dvojici osmdesátimetrových věží.  pavel Fabini, kronikář mČ praha 5

Významný architekt, kameraman a urbanista minulého století se narodil v roce 1882 v praze a zemřel 1959 tamtéž.

Společně s architektem Vilémem Rittersheimem ve třicátých letech naprojektoval výstavbu Filmového studia barrandov a také přilehlý restaurační komplex. Stál mimo jiné i za návrhem urbanistické podoby barrandova. Max Urban vystudoval architekturu na české technice v praze, ale po studiu se nejprve věnoval hlavně filmové oblasti. Se svou manželkou annou Sedláčkovou založil společnost aSUM, která natočila celkem 18 krátkých filmů. Společnost před začátkem první světové války zanikla a Max Urban se vrátil k vystudované architektuře. V roce 1927 na přání Miloše havla začal projektovat areál na barrandově a poté i barrandovskou vyhlídku s kavárnou a restaurací. Do historie se zapsal znovu v roce 1931, kdy vznikaly slavné filmové ateliéry na barrandově a první klapka padla o dva roky později při filmu Vražda v ostrovní ulici. Max Urban byl právě za filmové ateliéry na barrandově oceněn Velkou cenou Mezinárodní výstavy umění a techniky v paříži a po skončení 2. světové války se mu dostalo ocenění jako průkopníkovi českého filmu.  red

Pětka - prosinec leden 2016  
Advertisement