HISTORIE srdce přemnohých českých žen: „Jako když holubice ze svých kotců vyletí, chvátaly ženy a dívky od svých mužů, otců a bratří a všechny na Děvín hrad, že se jimi pak hemžily jeho síně a jizby, volné nádvoří i vysoké valy.“ V kronice Václava Hájka z Libočan se dočteme: „… dívky poslouchaly ve všem Vlasty jako své kněžny a velitelky. Na její radu a příkaz mnohé se také rozešly do všech krajin vyzvat žen a dívek, aby nechaly všeho a přichvátaly na Děvín, jak se nazýval nový hrad, bojovat proti mužům, aby ženy vládly zemi, muži pak aby jen sloužili a rádla se drželi.“ Oblíbené je i Hlubočepské jezírko, které vzniklo zaplavením bývalého vápencového lomu, v němž při těžbě kamene v roce 1912 došlo k náhlému průvalu podzemní vody. Skalní jezírko se stalo kulisou pro řadu filmů, například zde byly natáčeny některé scény z Pelíšků režiséra Jana Hřebejka.
projektům společnosti náleží akce Dej přednost přírodě. V kulturní oblasti se středisko věnuje záchraně nedaleké kaple Panny Marie Bolestné pod Barrandovem a usiluje o návrat sochy Ukřižovaného do Hlubočep. Podle názorů odborníků není v Evropě druhé hlavní město, které by ve svých hranicích mělo tak krásnou a přirozenou sbírku přírodních objektů. Popisovaná oblast je velmi bohatá nejen na zkameněliny, jež názorně ukazují vývoj života v mořích starších prvohor, tj. před více než 400 miliony let, ale i na vzácné rostliny a živočichy. Na usazeninách pravěkých moří se usadilo přirozené rostlinstvo, které přes veškeré civilizační devastace zůstalo v řadě poloh zachováno, právě tak jako některé pozoruhodné lokality zoologické. Na území Prokopského údolí se vyskytují především bohatá společenstva teplomilného hmyzu. Území je útočištěm i pro mnoho druhů obratlovců počínaje obojživelníky a konče ptáky. Nejvíce jsou tady zastoupeni pěvci – konipas bílý, konipas horský, slavík obecný, střízlík obecný, červenka obecná. Běžní jsou budníčci, pěnice, králíček obecný a další. Ze savců zde žije asi dvacet druhů, nejpočetnější jsou drobní hlodavci, například norník rudý.
JEDINÁ HORSKÁ ŽELEZNICE PRAHY Prokopské údolí je nejhodnotnějším chráněným územím celé Velké Prahy. Z hlediska přírodovědeckého se stalo kolébkou české a světové paleontologie. Je to proslulá a uznávaná učebnice geologie starších prvohor. Za pozornost stojí i zdejší vodní toky. Především potok Dalejský, který je též někdy nazývaný Prokopský a v dolním úseku je mnohdy také jmenován jako potok Hlubočepský. V celkové délce 13,5 km svádí vodu z plochy 37,8 km2 a ústí zleva do Vltavy na jejím 58,9 řkm u předmostí Barrandovského mostu. Nejdřív protéká Třeboradicemi, Řeporyjemi, kde se nachází skanzen Řepora, pak Holyní a Jinonicemi, kde je chráněná oblast Dalejský profil (23,6 ha) s rozsáhlým nalezištěm zkamenělin z ordoviku a siluru. Místa nálezů se jmenují třeba Kromusova stráň, Mušlovka nebo Lobolitová stráň. V údolí jsou chráněny i památky na zaniklou těžbu vápence, zříceniny Trunečkova mlýna, Nový mlýn pod Holyní, kříž na Svatoprokopské skále, památky na těžbu v Svatoprokopském lomu a profil železniční dráhy Pražský Semmering. Dráha je nazvaná podle rakouské vysokohorské železnice. Vede z Jinonic přes Žvahov a Hlubočepy na severní nástupiště nádraží Praha-Smíchov. Prudké převýšení 180 metrů překonává dvěma historickými viadukty.
SUCHOMILNÉ ROSTLINY A SKALNÍ STEPI Prostředí, v němž žijí rostliny, je ovlivněno mnoha faktory. Působí na ně světlo, teplota, vlhkost, druh podkladové horniny a světové strany. Proto jiné druhy najdeme na lesnatých a k severu obrácených svazích, jiné na skalnatých stepích směrovaných k jihu a jiné na vlhkých březích potoka. Na jižních svazích Prokopského údolí je dostatek světla a tepla. Vápenec se rychle ohřívá, voda po něm stéká, vznikají zde skalní stepi, přírodovědecky nejcennější část zdejšího území. Z chráněných
Sochy Prahy 5
FOTO: ARCHIV REDAKCE
rostlin zde roste například prvosenka jarní, pěchava vápnomilná, kostřava waliská, devaterníček šedý, ostřice nízká, sesel sivý, kostřava sivá, hlaváč bledožlutý, válečka prapořitá, kakost krvavý, třemdava bílá, tařice horská, mochna písečná či česnek tuhý. Od konce března do začátku dubna zdobí skály zářící květy tařice skalní, nalezneme zde i jedovatý trýzel škardolistý, patřící do příbuzenství brukve, který se sem přestěhoval koncem doby ledové od Černého moře. V údolí se vyskytuje i koniklec luční, jehož fialové ochmýřené zvonce se mírně sklánějí k zemi. Na stinných místech kvete blatouch bahenní. Vyskytuje se zde i plicník lékařský se štětinatými listy, kdysi využívaný k léčbě astmatu a kašle. Hojně zde kvetou sasanky a hluchavky; nejdříve vykvétá žlutá, zvaná pitulník, pak i nachová a skrvnitá a nakonec medonosná hluchavka bílá.
SPOLEČNOST PRO OCHRANU PROKOPSKÉHO A DALEJSKÉHO ÚDOLÍ O zachování původního rázu chráněné přírodní oblasti pečuje Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí, která vznikla v roce 1991. Informační centrum a knihovna pořádají ekologické vzdělávací akce a zároveň slouží jako základna pro konkrétní ochranářské aktivity. K úspěšným
10. Okřídlený kůň na Barrandově
P
rostranství před pobočkou městské knihovny na barrandovském sídlišti zdobí socha Pegase výtvarníka Michala Gabriela. Dílo vznikalo zhruba tři roky, osazena na místo byla v prosinci 1992. Slavnostní odhalení provedl režisér a filmový producent Václav Marhoul. Z antického mýtu víme, že okřídlený kůň Pegas byl miláčkem Múz na Helikónu. Bronzový Pegas Michala Gabriela je pojat jako kříženec koně a leteckých křídel kluzáku. Jeho obludně protáhlá hlava prehistorického ještěra možná připomene, že jeho řecký předchůdce vyskočil z těla neméně obludné Gorgony, jíž uťali hlavu. 23