Page 38

inZlin_3_2018_56str_2.qxp_Sestava 1 02.03.18 7:04 Stránka 38

Foto: archiv MDZ

RECENZE

Skleníkový efekt severáku Ředitel Městského divadla Zlín Petr Michálek se v poslední době na domovské scéně častěji posazuje jako režisér, a je třeba říci, že úspěšný. Celostátního ohlasu se dočkaly jak oba díly aktuálního politického kabaretu (Ovčáček čtveráček, Ovčáček miláček), tak i dosti nenápadná, „podzemní“ Blackbird. A právě ve dnech, kdy byla vyhlášena nominace Kateřiny Liďákové na cenu Thálie za roli Uny v této inscenaci, dokončoval Petr Michálek svůj nejnovější režijní počin: Dobrý proti severáku. Tak se jmenuje román současného rakouského spisovatele Daniela Glattauera, který nabízí vlastně obdobné schéma jako Blackbird, totiž rozhovor muže a ženy. Tím ovšem veškerá příbuznost končí, protože zatímco v prvním případě jde o dusné psychologické drama, zde můžeme hovořit spíš o melodramatu romantického střihu, jež je zabaleno do podoby epistolárního románu. Klasická forma románu v dopisech tu však obléká moderní šat: muž a žena si nevyměňují psaní papírová, nýbrž prostřednictvím svých počítačů e-mailová. Ta mají z hlediska výstavby dramatického dialogu nespornou výhodu v bezprostřednosti: jestliže v obvyklé poštovní korespondenci je nutno počítat s odezvami v řádu dní, zde jde o hodiny či minuty a ještě méně. Taková interakce, jakkoliv vedená písemně, má znaky přímého rozhovoru dvou lidí, například telefonického. Navíc tu do hry vstupuje další prvek, který bývá v papírovém písemném styku 38

eliminován, a sice náhoda. Internetem šířená e-mailová pošta někdy spadne do schránky nepravému adresátu, jak se stane i ve výchozí situaci komunikace mezi Emmi a Leem. Oba jsou středního věku, on vysokoškolský vyučující ve fázi komplikovaného rozchodu s partnerkou, ona se v harmonickém manželství stará o dvě děti. On je spíš zdrženlivý a přemýšlivý, ona impulzivní, chytrá a v mnohém neústupná. Z nahodilého počátku vyroste mezi nimi postupně vztah, zvláštní citové pouto muže a ženy, kteří se nikdy neviděli ani neslyšeli, okouzlující květ, jenž je ale živ pouze ve skleníku virtuální reality. Vyvstává tak pochybnost, jak by obstál na dešti a slunci lidské a společenské každodennosti. Zvláštní povahu toho tajnosnubného pouta vystihuje inscenace svou vizuální a akustickou složkou. Oba protagonisté jsou s amplifikovanými hlasy téměř po celé představení uzavřeni v kvádrovém objektu z průhledného plexiskla, jež má částečně vlastnosti zrcadla: někdy postavu odleskem znejasňuje, jindy ji nabízí z více perspektiv a úhlů. Zkreslení smyslových vjemů patrné jak divákům, tak i hrdinům, odpovídá nepřirozeným podmínkám, v nichž Emmi a Leo svůj vztah prožívají. Jejich svět je ambivalentní: příčná mezera v čelním skle scénu opticky půlí na dvě strany pomyslného hřiště, jež protihráči málokdy opouštějí a ještě méně pronikají na polovinu „soupeře“; zároveň však některé rekvizity sdílejí: malý stolek, u něhož sedí těsně naproti sobě jak při šachové partii, lampičky, zadní poličku naznačující interiéry jejich bytů (trochu knihovna, trochu bar). Ovšem především jde o metaforické zabydlování toho uzavřeného prostoru: když Leo lepí na stěny papíry s vytištěnými dopisy, když je tam Emmi pomyslně čárá prstem, jsou jako ptáci, kteří splétají hnízdečko své podivné lásky. Anebo snad pavučinovou síť, do níž se lapají? Skleníková scéna Jaroslava Čermáka oživená Michálkovou režijní koncepcí tak jednoduché hře vytváří významově bohatý prostor.

Profile for inZlin

inZlin březen 2018  

inZlin březen 2018  

Profile for inzlin
Advertisement