Issuu on Google+

!

raj

m Mu

lík&

bb Ho

zpravodaj ............................................................................................. 2D X 3D

2. číslo IX. ročník 24. 3. 2011


ÚVODNÍK Pět divadelních her, pět recenzí a přesně deset úžasných článků. A pokud mají ještě nějakou chybičku, věřte my ji vychytáme. I my se učíme a stále přizpůsobujeme za chodu. Dopadá to tak, že fotí nefotografové či časopis sází nesázeči. Stějně jako v pořadu Partička nechybí ani improvizace. Toť bilance prvního festivalového dnu ze zákulísí. Zeptali jsme se ale i vás, diváků. Redaktoři se procházeli po sále ptali se odcházejích, jak se jim zhlédnuté představení líbilo. Soutěžních souborů jsme se zase zeptali na jejich nejoblíbenější secvičené představení. Někteří herci měli jasného favorita, jiný váhali. Někteří dokonce vzpomínají na první polibek i těhotenství. Inu během divadelních zkoušek se může stát zdá se cokoliv. Leccos čeká i vás při návštěvě našeho festivalu. Věřím, že jse si představení užili nebo se na něj napjatě těšítě. Kdo ví, jestli se tu nevyklube například budoucí držitel ceny Lawrence Oliviera. Kristina K.

FOTKA DNE

Stodola Jiříkovice - Na správné adrese


ZA STOLEM S POROTCEM MORÁVKEM V letošním ročníku festivalu Hobblík a Mumraj! máme podstatné změny ve složení odborné poroty. Je tedy namístě si „nováčky“ náležitě představit. A pro první rozhovor není povolanější nikdo jiný než samotný předseda poroty. - Josef Morávek, narozen v prosinci 1959 - bydlištěm v Brně - studium divadelní režie na DAMU v Brně - pracoval jako režisér - po revoluci zakladatel Zlínské divadelní školy umění - v současné době se věnuje internetovým projetům ...divadlo.cz, finance.cz a bydlení.cz

Jak se cítíte v roli předsedy poroty? Je to jako když na lodi někdo nasednete poslední a dají Vám do ruky bidlo. Musíte pak nějakou dobu pádlovat, než vás vystřídá někdo jiný. Někoho tím pověřit museli. Jaké zážitky si odnášíte z dnešních představení? Představení tvoří dvě složky. Tedy ti, kteří ho hrají a ti, kteří se na něj dívají. A myslím si, že díky publiku, které je zde tak vstřícné, poučené a vnímavé, je vytvořena skvělá atmosféra. Takže pro mě to byl krásný den. Co si myslíte o přípravách a kvalitě celého festivalu? Podle mě zde zaměstnanci Domu kultury a Studentský parlament odvádí velice kvalitní a přínosnou práci. Pomáhají také dotvářet celkovou atmosféru tohoto ročníku. Už se Vám někdy jako porotci stalo, že by bylo představení tak nudné, že jste při něm usnul? Ano, mnohokrát. Dokonce i na premiéře vlastního představení. A recenzent přímo napsal do novin, že to svědčí o „kvalitě“ hry. (smích) Máte nějaký tajný tip na favorita letošního ročníku? Ne, i kdybych měl, tak bych vám to neřekl. Snažím se na to dívat co nejméně zaujatě.

Filip Vykoukal


O SOUBORECH

Jaká hra, kterou jste kdy nacvičili, je mezi vašimi herci nejoblíbenější? Divadelní spolek OPONA Nejoblíbenější hrou se stala hra Jiřího Menzla Tři v tom. Krásné kostýmy, vtipné dialogy a první polibek na jevišti. Někteří herci zkoušeli své dialogy i mimo plánované termíny zkoušek. Teď jsou manželé. Těhotenství, kolem kterého se celá hra motá, už mají v reálu taky za sebou. DS Trdla Vyškov Bylo by velice těžké vybrat jen jednu jedinou hru. Hodně se orientujeme na mladší diváky, takže mezi naše inscenace patřily i pohádky – a pohádky se líbí vždy. Největší úspěch mělo asi trochu svérázné studentské zpracování španělské lidové pohádky „Kohoutek Půlka“, ze kterého jsme udělali „Kuře Čtvrtku“. S touto inscenací jsme se zúčastnili také vašeho festivalu a následně i Jiráskova Hronova v roce 2009. LDO ZUŠ Uherský Brod Nejoblíbenější je vždy ta poslední, která se právě hraje. Divadelní hra Barevné sny však patří k nejdéle hrané inscenaci. TJ Sokol Boskovice Asi Blbec k večeři a loňský Hexenšus.

Biodivadlo Praha – Sen noci svatojánské

Biodivadlo Praha Vzhledem k dosavadnímu počtu nacvičených inscenací, tedy tři, se těžko rozhoduje. Všechny hry mají něco do sebe a v každé si někdo z herců najde to své. Představení Sny (nejen) svatojánské noci bylo pro nás oříšek, se kterým jsme si snad nakonec poradili a všichni jsme byli ve výsledku s nacvičenou hrou spokojeni. Očekávaly se však od nás již lepší výkony, což nás svým způsobem zavazovalo.


DS Štěk Z těch starších her to byla jednoznačně pohádková, lehce hororová, komedie pro celou rodinu OTESÁNEK. V současné době je to hudební pohádková komedie ŠÍPKOVÁ, kterou jsme loni uvedli na MUMRAJI. KDS EFFRENATA Nejoblíbenější je zatím pohádka s názvem Hastrmanská, která se v souboru „dědí“ a nyní má už téměř jiné obsazení, než to co ji přivedlo k životu. DS Pod maskou Nejvíce nás bavil víceletý projekt , inscenace OLIVER, v níž nejmladšímu herci bylo šest let a nejstaršímu kolem čtyřiceti. Na této inscenaci se podílelo hodně lidí včetně kadeřníků, maskérek, technického týmu atd. Teď když inscenaci už nehrajeme, se nám po ní stýská,

KDS Efrenata – Pod rouškou

Hýselští OCHotnícY Nejoblíbenější hra je ta, co budeme hrát na Hobblíku, tedy Pražáci na vinařských stezkách. Divadlo Stodola Jiříkovice Každá hra má něco do sebe. Hru 8 žen, kterou jsme uvedli na Hobblíku v roce 2010, mají rády herečky pro velkou možnost se vyjádřit. Hra Na správné adrese, kterou přivážíme letos je zase plná humoru a tak si každou zkoušku i představení užívá opravdu každý z nás. Ze vzpomínek je snad největší inscenací, kterou jsme kdy nabídli, Brouk v hlavě. Premiéru měl v roce 2003. LDO ZUŠ Břeclav (odpovídá několik členů) Nejoblíbenější je určitě Jamie a upíři, protože se tam kloubí tajemno a reálný život. Jamie a upíři. Nejvíc nás baví právě postava Jamieho. Zbyněk Němeček


O 3D / 2. DÍL 3D aneb aktivně či pasivně? Zdálo by se, že natáčení 3D filmů vlastně není nic těžkého. Prostě vezmete dvě kamery, spojíte je ve vzdálenosti očí a můžete vesele natáčet. Z něčeho takového by vás však hodně brzo začala bolet hlava a oči. Je totiž potřeba, aby obě kamery byly dokonale synchronizované a to včetně clon, vyvážení barev a ostření. To, co nevadilo u statických fotografií, film nepromíjí. Máme tedy natočený materiál. Co teď s ním? a) pasivní brýle Způsob častější, který se používá ve většině 3D kin. Dva projektory promítají dva rozdílné obrazy přes polarizační filtry, které jsou vůči sobě otočené o 90 stupňů. Je také potřeba speciální plátno, které toto polarizované světlo zachovává. V brýlích jsou stejné filtry jako před projektory, takže každé sklo „odfiltruje“ pouze příslušnou polarizaci a vidí jediný obraz.

b) aktivní brýle Druhá možnost je použít speciální brýle, které periodicky zakrývají jedno nebo druhé oko. Brýle jsou zároveň synchronizovány s televizí nebo projektorem, takže se střídavě promítají obrazy pro jedno nebo druhé oko. Je ale potřeba kvalitní vybavení s obnovovací frekvencí minimálně 120 Hz a doporučuje se až 200 Hz. Nevýhodou je především nutnost měnit baterie v brýlích. Ani v těchto případech však není požitek dokonalý. Opět dochází ke konfliktu mezi akomodací a směřováním očí (paralaxou), a proto některé lidi bolí hlava nebo je jim to nepříjemné.Jirka Kozlík

3D x 2D Pýcha a předsudek

Příběh Jane Austenové se vryl do paměti nejedné mladé dívky, Srdce jim plesají jen při vzpomínce na tento román, film, seriál nebo divadlo. Každá druhá by chtěla toho svého vlastního pana Darcyho. Pan Darcy je už pojem a je velmi důležité zvolit správného herce ať už pro divadlo, či film. Divačky v tomto případě nikdy nedělají výjimky. Film režiséra Joa Wrighta zvolil velmi dobře charismatického Matthewa MacFadyena a pro mne je to zcela jistě nejlepší zfilmovaná verze Pýchy a předsudku. Nejen, že se velmi drží obsahu knihy, ale pan režisér zvolil dokonalý casting, zaperlí zde skvělý um kamery a střihu a jako třešnička na dortu úžasná hudba. Je až neuvěřitelné, jak celý film vystihl celou knižní atmosféru. Dokonalé. Divadelní představení jsem zhlédla v Uherském Hradišti. Tamější divadlo se ujalo hry velmi dobře. Pan Darcy se opravdu povedl, avšak největší aplaus si zasloužil pan Colins, který svou roli vlezlého, směšného bratrance zvládl opravdu bravurně. Na jeho neustálé „Dáte si bonbónek?“ se nedá zapomenout. Jediná výtka z mé strany je obsazení hlavní postavy, Elizabeth Bennetové. Dívka měla blond paruku, která do celého konceptu neseděla a byla přespříliš entuziastická. Naopak knižní i filmová Elizabeth byly spíše rozumná, na svou dobu s velmi moderními názory. Kdo neviděl nejnovější filmové zpracování Pýchy a předsudku, styďte se! Určitě se na film podívejte a stejně tak musím doporučit divadlo, neboť divadelní atmosféra se nedá nahradit.

Eva Kolovrátková


DIVADELNÍ CENY Divadelní cenu Laurence Oliviera získala Pravá blondýna Nejvýznamnější ocenění anglického divadla, Ceny Laurence Oliviera, se předávaly 13. března v divadle Drury Lane. Toto ocenění se uděluje od roku 1976 za inscenace uváděné v londýnských divadlech. A jak dopadlo letošní předávání? Dramatické kategorie ovládli až na jednu výjimku američtí autoři. Cenu za nejlepší novou hru získal Američan Bruce Norris za provokativní komedii Clybourne Park. Nejlepším novým muzikálem se stala muzikálová verze známého hollywoodského filmu Pravá blondýnka. Čtyři ocenění získalo Národní divadlo, které oprášilo hru známého britského autora Terence Rattigana After the Dance. Hra se prakticky nehrála od své premiéry v roce 1939. Nejlepšími britskými divadelními herci se stali Nancy Carollová a Roger Allam. Sheridan Smithová jako Pravá blondýnka. A kdo že to vlastně ten Olivier je? Sir Laurence Olivier (1907-1989) byl britský režisér, herec a dramatik. Byl jedním z nejvýraznějších a nejznámějších britských divadelníků 20. století. Celosvětově proslul zejména coby výrazný představitel hlavních rolí her národního klasika Wiliiama Shakespeara. Za ztvárnění Richarda III. byl v roce 1947 povýšen do šlechtického stavu. V roce 1979 obdržel cenu Americké filmové akademie Oscar za celoživotní dílo. Dominika Floriánová

AKTUALITY ZE SVĚTA DIVADLA Také Češi budou mít svou partičku „Nenechte si ujít jedinečnou příležitost vidět, jak si konečně někdo dělá srandu ze Suchoše a Geni,“ píše se na webu Divadla Palace. Právě tam se 31. března poprvé představí populární původem anglická improvizační show, kterou bude vysílat televize Prima. Michal Suchánek a Richard Genzer se mohou inspirovat stejným pořadem na Slovensku. Díky velkému ohlasu improvizačních představení v divadle L+S spustila televize Markíza pořad s názvem Partička. Moderátor Dano Dangla svou tvrdou rukou bičuje přední slovenské komediální herce, které můžete znát ze slovenských obrazovek. Duchovním otcem této show je však Velká Británie. Nápad na tento divadelně-improvizační pořad vznikl v roce 1988 v hlavách geniálních dramaturgů britské televizní stanice Channel 4. Záměrem bylo přemístit improvizační divadlo na televizní obrazovky. Vznikla tak jedna z nejvtipnějších televizních estrád, co kdy Velká Británie zažila. Show nazvaná „Whose Line Is It Anyway?“ obsadila jedny z nejpopulárnějších a nejlepších britských herců. Postupem času navázali Britové spolupráci s Američany a v USA se tento televizní způsob zábavy hned uchytil. Pořad plný různorodých námětů, podle kterých se vtipně improvizuje, po deseti vydařených letech skončil.

Kateřina Turečková


REFLEXE Rošáda

M!/ Divadlo Bedřicha Koněry při Obchodní akademii Břeclav Když se začínalo s Rošádou, říkal jsem si, že tihle jsou dobří. A to mám celkem vysoký standard z hlediště Slováckého divadla. Bohužel slibný začátek trochu ke konci ztrácel. Hra z vlastní produkce souboru ukazuje soužití dvou rodin v jednom domě. Rypáčkovi jsou komunikativní až vlezlí, zatímco Hrobaři se nechtějí příliš družit. Nic jiného jim však nezbývá, protože Rypáčkovi se nacpou všude. Hrobaři jsou nakonec nuceni rezignovat. Ze začátku mi připadali skoro jako profesionálové. OA Břeclav Prostě jako bych nebyl na amatérské divadelní přehlídce. Po chvíli se mi zdálo, jako by herci ztráceli trému a chovali se nenuceně (což by nevadilo). Bylo poznat, že si soubor společné hraní užívá a hraje uvolněně. Ale taky se začali uchylovat k projevu „jak jim zobák narostl“. Jako moravák samozřejmě nemám nic proti změkčování a změnám koncovek (je to lepší než Pražáci), ale musí to být součástí celé hry, což se mi v tomto případě nezdálo. Myslím si, že by si soubor měl rozhodnout předem, jestli chce hrát spisovně, nebo přirozeně (a v tom případě třeba i s nářečím). Buď jedno, nebo druhé, ale ne obojí naráz. Na druhou stranu se mi líbilo použití prostřihů, kdy se dvě domácnosti vzájemně doplňovaly (i když se jednou doplnily trochu předčasně). A opakované návštěvy u Hrobařů zdařile ztvárněné podle Těžkého týdne referenta Kubrta od Kaisera a Lábuse (nebo to byl jen můj dojem?). Čeho jsem si já osobně téměř nevšiml, ale co vytkla porota, byl nepoměr na jevišti. Tedy detailní prokreslení Rypáčků v kontrastu s tím, že o Hrobařích skoro nic nevíme. Ti mají navíc sice luxusní, ale prázdný byt oproti plnému bytu Rypáčků. Na rozboru taky porotci doporučili v daném žánru hrát obě rodiny stejným způsobem. Rypáčci jsou zahraní až za hranici, zatímco Hrobaři jsou takoví neOA Břeclav utrální. Co se týče hereckého obsazení, nejlépe asi soubor ztvárnil postavu puberťáka, který byl prostě dokonalý. Je vidět, že dotyčný herec má natrénováno i z reálného života a dobře ví o čem hraje. A jeho mutování bylo jako opravdové (nebo bylo?). Hra byla celkově velmi dobrá. Podle mého názoru po obsahové stránce dokonce vynikající (navíc když uvážíme, že se jedná o vlastní tvorbu – klobouk dolů), jenom trochu pokulhávala po formální stránce. Ale i přes tyto drobné nedostatky jsem se u Rošády dobře bavil a zhodnotil bych ji jako velkou. Jirka Kozlík


REFLEXE Jamie a upíři

M!/ LDO ZUŠ BŘECLAV Představení Jamie a upíři přivezli členové mladého souboru LDO ZUŠ Břeclav. Inspiraci si vzali z knihy Sedm strašidelných příběhů od Briana Jacquese. Inscenaci hráli teprve počtvrté, takže ještě vychytávali všechny mouchy. Jamie je neposlušná holka, která odmlouvá své matce. Typické dítě. Parta ji stále zkouší a ona musí dokazovat, že nemá z ničeho strach. Jednou ze sázek je jít o půlnoci na hřbitov, kde se Jamie setká s malou upíří slečnou. To je celý příběh a právě ten byl největším zklamáním. Celé představení se zdálo jako vytržené z konceptu, chyběla ucelená forma děje a my v hledišti jsme si tak museli mnohé domýšlet. Příliš krátký příběh se nesl jen na jedné vlně. Někteří ze sedmi herců, kteří se proháněli po jevišti, téměř nepromluvili, což uškodilo. Tvořili jen jakési křoví a oproti hlavní hrdince velmi zanikali. Stále jsme byli v očekávání a napětí. Jamie najednou vběhla do hlediště a my jsme nevěděli, kam se dívat a co se bude dít. Potom se vyprázdnila scéna, mohli jsme jen ptát: „Už je konec?“ A byl. Podívali jsme se na dva světy, svět upírů a lidí. Z toho jsme poznali, že matky jsou v každémnstejné. „Hra měla nejen pobavit, ale dostat rodiče k zamyšlení, jak se chovají ke svým dětem.“ řekla při diskuzi s porotci představitelka hlavní postavy Jamie. Velkou chválu zasluhuje mladičká slečna, které se vžila do role upírky. Jednoduše byla úžasná, tajemná a velmi strašidelná. Když se objevila, honili se mi hlavou myšlenky, že bych ji večer nechtěla potkat. I když je zde několik výčitek, celé představení ve mně zanechalo dobrý pocit a nelituji, že jsem byla svědkem této podívané.

LDO ZUŠ BŘECLAV Adéla Podivínská


REFLEXE Z dějin ruské literatury

M!/ Divadlo Bedřicha Koněry při Obchodní akademii Břeclav Břeclavský soubor se první den festivalu rozhodl vystoupit hned se dvěma představeními. Hry navzájem úplně odlišné však byly diváky i kritikou kladně přijaty. Přesto však jedno nad druhým na první pohled převažovalo, a to jak svým zpracováním a kompozicí, tak především myšlenkou. Ano, mluvím o představení Z dějin ruské literatury, které vychází z předlohy ruského autora Daniila Charmse. Už samotná scéna musela diváka zarazit. Herci totiž nezvolili klasické jeviště, ale prostor vstupu do sálu. To se ukázalo jako velmi šťastná volba, která měla velký podíl na celkovém dojmu. Manévrovací prostor herců byl ohraničen křesly sestavenými do kruhu, uvnitř se nacházely tři kulaté stolky s židlemi. Celý prostor tak evokoval příjemné prostředí kavárny a během děje se i divák, sedící na křesle, cítil jako by OA Břeclav usrkával odpolední čaj a mimoděk poslouchal dění kolem něj. Celá hra vlastně spočívala v tom, že jednotliví hosté kavárny se postupně zvedali a vyprávěli vtipné útržky ze života významných ruských autorů. Mezi tyto velikány patříli například Puškin, Tolstoj, Gogol, Dostojevskij či Turgeněv. Postupně jsme si vyslechli vtipné zážitky vyplývající z interakce mezi samotnými autory. V tom vlastně spočívala celá absurdita a dá se říct i genialita hry, protože jak znalci ruské literatury jistě ví, autoři se nikdy v realitě potkat nemohli. Přesto když posloucháme jak se Puškin neustále převlíkal za Gogola, Gogol za Puškina či jak se jeden rozhodl vylekat druhého tím, že se schová pod lavičku v parku, vůbec nepochybujeme o tom, že se to stalo. Jenom se smějeme a užíváme si celou absurditu těchto situací. U samotných herců je určitě nutné vyzvednout jejich umělecký přednes a emoce, které do něj vkládali. Ostatně na tomhle je celé představení založeno a bez perfektně zvládnutých textů bychom se zdaleka nedočkali takové kvality, jaké jsme nakonec byli svědky. Velmi pěkné byly dobové kostýmy, které krásně podtrhovaly celou atmosféru. Pánové oblečeni jako gentlemani ve vestičce, sáčku a klobouku. Dámy v krásných šatech, na hlavě pletenou čepičku či slaměný klobouček. To všechno mi ještě více příblížilo 40. léta 20. století, do které je hra, ve skrytu popisující samotný Charmesův život, zasazena. Můj poměrně kladný názor doplňují slova mého kolegy redaktora: „Přemýšlím co bych tomu vytknul…“ Po představení jsme se mimo jiné dozvěděli, že hra vznikla ze semináře, který měl za cíl práci s textem, a vůbec nebyla určena na jeviště. Neuvést ji by byla opravdu škoda. OA Břeclav Dominika Floriánová


REFLEXE Víno, Pražáci, zpěv H/ HOCHY Hýsly

Už enem název Pražáci na vinařský steskách vykúzlil každému Moravákovi úsměv na ksichtě. Sámému ně hlava nebrala, co to može byt. Tož ale dyž sem přišel do hledišťa a zmerčil podium s asik tricatičlennym mužskym sborem, cimbálem a asi bečicú vína ve flaškách, bylo ně to hned jasné. Inscenaci z moravaského prostředí zahájil mužský pěvecký sbor, který zpíval nejen s obrovským zápalem, ale i intonační čistotou. Muži seděli kolem velkého stolu, zpívali a popíjeli. Mezitím začínal příběh, kde hospodář uklízel před sklepem a čekal na Pražáky, kteří přijedou na kolech. Když Pražáci přijeli, zavedl je do sklepa, ve kterém seděla hromada kamarádů (sbor), kteří je opět přivítali zpěvem. Celý příběh se odehrával ve sklepě a herci nám neukázali nic nacvičeného či naučeného, ale to, co se běžně děje. Kamarádi se sejdou u vína, dojedou Pražáci, oni jim prodají nejhorší víno i přes to, že se muži vydávají za velké znalce vína a moravské kultury. Představitelé cyklistů byli tak autentičtí a dokonalí, že nepřekvapilo, když nám na HOCHY HÝSLY rozborech prozradili pražský původ herců. Všichni si své role užili a ukázali přednost amatérského divadla. To, co předvedli, by nedokázal zahrát žádný profesionální soubor i s těmi nejlepšími herci. Hýselští OCHotnícY přímo ukázalY to, co samY zažívají a co je běžné v létě na Moravě. Ve sklepě se opíjeli Pražáci, několik dalších kamarádů vyprávělo své příběhy ze života – značně přikrášlené – a místní vysvětlovali výrobu vína, která byla také ve verzi čistě „pro Pražáky“. Jenže jako vždy sešly se jejich ženy, které byly opravdu zcela věrohodné rázné ženské z dědiny. Ty našly ožralých manželů a všechny včetně Pražáků, které považovaly za homosexuály nebo transvestity, vyhnaly ven. Zpěv a víno provázel celé představení, které bylo plné vtipných hlášek, vtipných scének a zcela osobitého stylu. Myslím si, že se možná do děje mohlo zapojit více členů mužského sboru, protože místo zpěvu tam jen pasivně seděli a pili. A chvíli jsem si také pohrával s myšlenkou, jestli vůbec takový druh představení patří na soutěžní přehlídku. Ovšem při rozborech jsem pochopil, že amatérské divadlo má nekonečně mnoho možností a stylů, které nemusí být nijak charakterizované a třeba ještě neviděné. Proto je vítáno s otevřenou náručí. HOCHY HÝSLY Zbyněk Němeček


REFLEXE Na správné adrese

H/ Divadlo Stodola Jiříkovice V závěru prvního festivalového večera měli diváci možnost dostat se do prostředí činžovního bytu obývaného čtyřmi ženami. Paní domácí, služebnou a dvěma nájemnicemi - malířkou a pianistkou. Všechny obývají jeden prostor, avšak každá z nich má jiné zájmy a jiné cíle. V první části hry se představí jednotlivé postavy ve vzájemných dialozích. Z nich zjišťuje, Divadlo Stodola Jiříkovice že každá z žen někoho hledá. Domácí se snaží sehnat nového nájemníka, malířka mužský model vzezření Spartaka, pianistka žáka hry na klavír a služebná touží po muži pro příležitostný sex. Ženy nakonec zvolily jediné řešení, jak vytouženou osobu nalézt. Nezávisle na sobě si podali inzerát. Všechny inzeráty byly napsány velmi nesrozumitelně a na závěr opatřeny stejnou zkratkou „PPS“. Ta pokaždé znamenala něco jiného. Potenciální zájemci, kteří se tedy nedopatřením vždy dostali k respondentce právě jiného inzerátu, si mysleli, že jsou na správné adrese. V průběhu komediální frašky, plné očividných dvojsmyslů, se děj čím dál více zaplétal. Ze začátku se lehce okaté situace přehouply v gradující eskapádu vtipných hlášek a absurdních scén. Tato horská dráha se přibližně v polovině zastavila na chladném bodu, aby nakonec nastal rychlý spád událostí, vedoucí k překvapivému a velmi poutavému konci. Celá záležitost, působící jako jednoduchá a účelně divácky atraktivní, se díky skvělým hereckým výkonům ukázala jako skutečně povedená. Myslím, že toto představení udělalo příjemnou a vítanou tečku za dnešním nabitým dnem a že všichni návštěvníci si v sále připadali jako „na správné Divadlo Stodola Jiříkovice adrese.“ Filip Vykoukal


JING A JANG Antonyma jsou slova opačného významu. Všichni ale víme, že protiklady se k sobě přitahují, jako magnet. Podíváme se tedy, jak by mohlo dopadnout, kdyby se na ulici potkala dvojice, která by se nejspíš ani nedokázala navést na správnou cestu. Hluchý: Slepý: Jak se Vám líbily kousky představení, které jste viděli/slyšeli na divadelní přehlídce? Chválím gestikulaci rukou. Nicméně pán, co seděl přede mnou, neustále rušil šustěním pytlíku.

Ruchy, které doplňovaly představení, mně připadly velmi ostré. Jinak hlavní aktérka měla pěkný úsměv.

Televize nebo rádio? Televize, mám rád klid.

Rádio a na plný pecky.

Máte nějakého domácího mazlíčka? Ano, mám mluvícího papouška. Mám psa. Je veliký, heboučký a má krásné oči. Adéla Podivínská a Markéta Podivínská

KAUZY NA HODONÍNSKU Hledáme krysaře! Zelené město? Tak to už není pravdou. Naše městečko obsadili vetřelci. Ulicemi se prohání krysy, neboli Rattus rattus. Ohavní hlodavci obtěžují okolí. Lesklá, blýskavá očička vykukují z děr. Kde jsou ti chlapci s píšťalkami? Ostrá zažloutlá zubiska ohryžou a nakazí vše, co je kolem. „No tady někde stála, škodověnka moje!“ vykřikuje prošedivělý stařík sklánící se nad metrovou hromadou krysích bobků. Mor! Zánik! To teď hrozí obyvatelům města Hodonín. zdroj: www.hat.net Radní tvrdí: „Zachovejte klid, řiďte se pokyny!“ Pokyny: - potraviny si skladujte mimo toto viry a choroboplodnými zárodky poseté zvíře - vaše nedojedené zbytky dejte do sběrných košů - utěsněte záchody, prostupy plynu, vody Snažte se! Zabraňte tomuto přemnožení a zkáze! Proto vyzýváme ty, co vlastní zobcové flétny, pomozte! Adéla Podivínská a Markéta Podivínská


OKEM DIVÁKA Po jednom představení prvního festivalového dne jsme se zeptali příjemného staršího pána, Vladimíra Potůčka, co si myslí o hře, kterou navštívil. Právě jste zhlédl představení břeclavského souboru Z dějin ruské literatury. Jak se vám líbilo? Mně se to líbilo, protože je to něco nezvyklého. Úplně jiný žánr, než se běžně dělá. Bylo to takové absurdní, protože hlavní postavy hry Tolstoj a Puškin se samozřejmě nemohly nikdy potkat. S ruskou literaturou jsem vzhledem ke svému věku dostatečně seznámen. Velmi se mi líbily narážky, se kterými si tam autor pohrával. Hra se velmi soustředí na text, a to jak ze strany herce, tak i diváka, který se musí soustředit, aby tomu porozuměl. Jak na vás působilo prostředí. Hlavně to, že herci nezvolili jeviště, ale pouze předsálí? Prostředí naprosto odpovídalo hře a přišlo mi to jako dobrý nápad. Herci jakoby seděli v kavárně a diváci posedávali někde u stolku mezi nimi a jenom vlastně „čučí“ a poslouchají, co si herci vykládají. Jste pravidelným divákem festivalu, nebo jste dnes přišel poprvé? Chodím pravidelně už několikátý rok. Chystáte se letos ještě na nějaké představení? Určitě ano.

Dominika Floriánová

REPORTÁŽ ZE DNE Strasti a slasti zákulisního týmu V úterý večer jsme připravili redakci a čajovnu. Zamýšleli jsme velký teambuilding kvůli stmelení redakce festivalového zpravodaje. Většina lidí se ovšem nějak vypařila a zůstalo tu tvrdé jádro. Pětice pracantů se připravovala na následující čtyři dny práce první téměř probděnou nocí. První den festivalu krásně svítilo sluníčko, a tak meditace u rybníčku na dvorku kulturního domu byla krásným uklidněním. Stresy se ovšem objevily při snaze udělat rozhovor s porotci. Všichni členové poroty byli totiž nezvěstní půlku odpoledne. Všichni se ovšem zase našli a večerní hodnocení proběhlo jako všechna ostatní bez problémů. A co dělat, když hned první den festivalu vypoví počítač? Stačí dvanáct hodin práce a lze opět tvořit Foto z redakce články do našeho milého Zpravodaje. Kateřina Burianová


PROGRAM 23. 3. 2011/ 8.30/ M! Rošáda (Dana Vilímková a spol.) Divadlo Bedřicha Kaněry při Obchodní akademii Břeclav 10.15 / M! Jamie a upíři (Brian Jacques) LDO ZUŠ Břeclav 12.00 / M! Z dějin ruské literatury (Daniil Charms, z knihy Čtyřnohá vrána a nové taškařice) Divadlo Bedřicha Kaněry při Obchodní akademii Břeclav 19.00 / H Pražáci na vinařských steskách (Tibor Skalka) HOCHY Hýsly 21.00 / H Na správné adrese (Marc Camoletti) Divadlo Stodola Jiříkovice 24. 3. 2011/ 8.30/ H Kocourek Modroočko (Josef Kolář, Petr Prchal) Divadelní spolek OPONA, Kyjov

10.00 / M! Legenda o poutníkovi (Jana Mifková) POD MASKOU – LDO ZUŠ Františka Drdly, Žďár nad Sázavou 14.00 / M! Otylka (Jaromír Břehový) DS ŠTĚK, Opava 18.00 / H Královny (Michaela Doležalová, Roman Vencl) DS SVATOPLUK Hodonín 21.15 / H Stařeny (Hana Malinová, Vladimír Pecka) ROZKOŠ Praha 26. 3. 2011/ 9.30/ H Tak se krotí ženské (William Shakespeare, Karel Hoffmann) Divadelní studio Dialog, Brno 12.45 / H Sny (nejen) svatojánských nocí (podle hry W. Shakespeara – Sen noci svatojánské) BIODIVADLO Praha

11.00 / M! Barevné sny (Roman Švehlík) Literárně-dramatický obor ZUŠ Uherský Brod 16.45 / M! Jak jsem umřel (autorská konverzační komedie) DS Trdla Vyškov 19.30 / H Tornado (Robert Thomas) Ochotnické divadlo Boskovice při TJ Sokol Boskovice

25. 3. 2011/ 8.30/ M! Pod rouškou (Jana Mifková) KDS EFFRENATA, Žďár nad Sázavou

Nesoutěžní představení/ host festivalu/ 17.00 Zmrňený čért (Siarhej Kovaľov) Záhorácké divadlo Senica 19.00 Vyhlášení výsledků obou přehlídek

Šéfredaktor: Kristina Kolovrátková, redaktoři: Adéla Podivínská, Dominika Floriánová, Filip Vykoukal, Kateřina Turečková, Zbyněk Němeček, Jiří Kozlík, korektury: Bára Albrechtová, Kateřina Burianová, web: Tadeáš Ling, Adéla Šáchová, grafika: Eva Kolovrátková, Veronika Hrabcová, Petra Durnová, výtvarná úprava: Markéta Podivínská, fotograf: Adam Moczerniuk

www.moticak.cz Divadelní přehlídky se konají za finančního přispění Jihomoravského kraje a Ministerstva kultury ČR, případně v podobném znění.


IX. ročník divadelních přehlídek amatérského divadla v Hodoníně


Hobblík & Mumraj 2011, 2