Page 1

Fokus: Bezruči Focus: Petr Bezruč Theatre


Fokus: Bezruči Focus: Petr Bezruč Theatre ČINOHRA Drama

První aktivity Divadla Petra Bezruče spadají do poválečného období roku 1945, kdy bylo 1. prosince založeno Divadlo mladých, zaměřené na tvorbu pro děti a mládež. Po deseti letech bylo definitivně přejmenované na Divadlo Petra Bezruče. Na přelomu 50. let s příchodem kompletního ročníku DAMU se na programu začala objevovat i pravidelná večerní představení. Se stále častějšími úspěchy jsou spojována zejména jména režisérů Jana Kačera a Evžena Němce. Vyhraněný tvůrčí profil divadla měl ovšem za následek i občasné zákazy. Po odchodu skupiny umělců do Činoherního klubu pokračují v práci se souborem noví režiséři Pavel Hradil a Zdeněk Pošíval. Osobitým rukopisem obohacuje repertoár poetickými hrami pro děti dramatik a režisér Saša Lichý. I ve složitém období normalizace si divadlo nadále buduje svůj specifický profil a to i díky působení režisérů Josefa Janíka a Pavla Palouše. V roce 1990 se soubor přestěhoval do současných skromnějších prostor a coby studiové divadlo klade důraz na netradiční režijní postupy a co nejintenzivnější kontakt s především mladými diváky. V 90. letech se zde vystřídala řada nejen ostravských režisérů: Josef Janík, Václav Klemens, Jiří Nekvasil, Ondrej Spišák, Michal Przebinda a počínaje rokem 2001 je pak směřování souboru výrazně ovlivněno příchodem nového uměleckého šéfa Janusze Klimszy. Ten ve svých inscenacích přináší divákům velmi sugestivní zážitky a zároveň navázal spolupráci s výjimečnými režijními osobnostmi (Sergej Fedotov či Andrzej Celiński). Po Klimszově odchodu v roce 2005 divadlo usilovně hledalo další výraznou tvůrčí osobnost. Tou se stal režisér Jan Mikulášek, který ve svém typickém rukopisu klade důraz zejména na vysoce stylizované herectví, groteskní nadsázku a práci s výtvarnou i hudební složkou. V roce 2008 vystřídal Mikuláška na jeho postu Martin Františák, za jehož působení se divadlo snažilo ve své tvorbě reagovat zejména na problémy konkrétního místa, ve kterém působí – průmyslová aglomerace na pomezí tří států – a inspirovat se jimi. Vedle klasiky a titulů pro děti divadlo nabízí i české či světové premiéry současných her a svérázné, kontroverzní dramatické texty. Od sezony 2013/2014 divadlo jako umělecký šéf vede režisér Štěpán Pácl. Divadelní kritik Vladimír Just o „Bezručích“ napsal: „Neznám druhé české divadlo, které by právě v uplynulém desetiletí vyletělo – alespoň v mých očích – tak raketově vzhůru: od průměrného, solidního, ale zaměnitelného regionálního divadla s nevýraznou dramaturgií až k jednomu z nejlepších divadel v republice s originální, nepodbízivou, proti srsti malého českého diváka hladící dramaturgií, vrývavým herectvím, neexhibující režií a s diváky, mladými nejen věkem.“


First activities of the Petr Bezruč Theatre date back to the post-war era in 1945 when a Theatre of the Young focusing on production for young people and children was founded on the 1st December. After 10 years it was renamed Petr Bezruč Theatre. In the fifties a whole class of students of Theatre Academy of Performing Arts joined the theatre and regular evening productions started to appear on the programme. The more and more frequent successes of the theatre were associated mainly with the directors Jan Kačer and Evžen Němec. The quite decided profile of the theatre reflected in some bans from the state. After a few of the artists left for Drama Club, new directors continued to work with the ensemble e. g. Pavel Hradil or Zdeněk Pošíval. Another director and playwright Saša Lichý enriched the repertoire with poetic plays for children. In the difficult period of the normalization, the theatre kept creating the specific profile even thanks to work of director Josef Janík and Pavel Palouš. In 1990 the ensemble moved to more humble premises and as a studio theatre placed emphasis on non-conformist directorial methods and building of a close contact with mostly young audience. In the 90s several directors alternated in the theatre: Josef Janík, Václav Klemens, Jiří Nekvasil, Ondrej Spišák, Michal Przebinda and in 2001 Janusz Klimsza became the artistic director which considerably influenced the ensemble. He provided the audience with very suggestive experiences and also started to invite great directors (Sergej Fedotov or Andrzej Celiński). After Kimsza left in 2005, the theatre tried to find some other distinctive leading personality. The place was taken by Jan Mikulášek who in his directorial style focuses on stylized acting, grotesque overstatement and highlights the visual aspect as well as the music. In 2008 Mikulášek was followed by Martin Františák and during his period, the theatre tried to reflect the particular problems of the place that they lived and worked in – industrial agglomeration on the border of three states – they also got inspired by this environment. In addition to classics and plays for children, it also offers Czech and world premieres of contemporary plays, and eccentric, controversial dramatic texts. Since the 2013/2014 season Štěpán Pácl has become the artistic director of the theatre. Theatre reviewer Vladimír Just has written of it: “I do not know of another Czech theatre that over the past decade has had such a rocket-like trajectory: from an average, solid but forgettable regional theatre with an indistinct dramaturgy to one of the best theatres in the country, with an original, uncompromising dramaturgy that likes to rub small-minded Czech audiences up the wrong way, acting that sticks in the memory, unostentatious direction and audiences that are not only young in age.“


Fokus: Bezruči Focus: Petr Bezruč Theatre ČINOHRA Drama

„BEZRUČI BYLI A JSOU CHULIGÁNSKÝM DIVADLEM,“ říká nový umělecký šéf Divadla Petra Bezruče Štěpán Pácl. Myslí to jako pochvalu. Vaše první sezóna v židli uměleckého šéfa Bezručů a takový sukces! (Tereza Vilišová letos získala za roli Amy v inscenaci Můj romantický příběh jak Cenu Alfréda Radoka, tak Cenu Thálie, pozn.) Blahopřeji, i když: je takový start pro vás výhoda, nebo závazek? To jsou velmi radostné a příjemné zprávy. Ale samozřejmě je to výsledek několikaleté práce Terezy a i celého divadla. Je výhodou začínat svou první sezónu v divadle, které má herce takových kvalit. Každá z těch cen má jiný význam – to, že Tereza získala obě, je skvělé a jen to potvrzuje, že je to jedna z nejlepších českých hereček. Mají podle vás ceny a oceňování v (malém) českém prostředí vůbec smysl? Jistě. Ceny jsou zhodnocení toho, co se za rok urodí – v divadle, v kritice, mezi diváky. Ať tak či tak, je to zpráva o stavu českého divadla – občas bohužel smutná, buď proto, že se urodilo málo dobrého, nebo že to dobré se opomíjí. Ovšem nejsmutnější je, jak se v některých letech ukázalo, když ceny odráží paralýzu české kritické obce, nikoli stav českého divadla. Divadla to v současné dravé a klipovité době nemají moc jednoduché, ceny neceny – 3D filmy, televize a další „formy zábavy“ je divácky poměrně válcují. Nebo jim klacky pod nohy háže byrokracie (případ Pražského komorního divadla či ústeckého Činoherního studia). V čem by měla být podle vás úloha divadla v dnešní době? Myslím, že se české divadlo pomalu probouzí z chiméry, že si má vybojovat svoje místo na slunci prostředky, které jsou módní v propojeném světě nejrůznějšími virtuálními sítěmi. Tahle chiméra ničí v divadle to, co je divadlu nejvlastnější, a to, čím je divadlo nezastupitelné. Žádné jiné médium není tak živoucí a tak bezprostřední. Divadlo je prostor sdílené zkušenosti, se vší její fyzičností. Zatímco ostatní média pracují s možností okamžitého zážitku zdarma, bez vaší vlastní účasti, divadlo spoluúčast diváků potřebuje. A to, že jste „nuceni“ se na zážitku podílet svou účastí, činí tento zážitek trvalejším a cennějším. A úloha Bezručů, nejen v ostravském kontextu? Pro mě – nejen jako uměleckého šéfa tohoto divadla – byli a jsou Bezruči chuligánským divadlem. Bezručům je vlastní drzost, ať tematická nebo herecká či inscenační. Je tu ovšem tenká hranice mezi chytrou drzostí a nabubřelostí. Nabubřelost je možná efektní a možná někoho na nějaký čas ošálí. Chytrou drzost spatřuju především v tom, že se u Bezručů dělá divadlo nikoli o tom, o čem se mluví, ale hlavně o tom, o čem by se mluvit mělo. V této drzosti vidím budoucnost a přednost tohoto divadla.


Bezruči cílí na mladého diváka. Čím se ho podle vás daří oslovovat? Myslím, že divadlo pro mladého diváka jako nějaký čistý druh neexistuje. Copak jsou náctiletí hloupější nebo méně citliví než dospělí diváci? Často je tomu spíš naopak. Takže to není dramaturgický plán ani inscenační postupy, ale právě ta drzost, která je Bezručům vlastní, na co mladé publikum lákáme. Drzost pokládat nepříjemné otázky, drzost vést dialog, drzost ve splašené době se na chvíli zastavit. Pro mladé publikum jsou Bezruči divadlem, kde se cítí dobře, se kterým se mohou ztotožnit. V čem tkví podle vás výlučnost Bezručů? Často hovoříte o síle zdejšího hereckého souboru… U Bezručů se v současné době misí velká herecká zkušenost s mladou dravostí. Je to v dobrém poměru. Je tu chuť učit se od sebe navzájem a objevovat nové věci zkoušením. A co je důležité, v okamžicích krize se soubor dokáže semknout a překonat každodenní problémy, které jsou v každém divadle. V dramaturgii teď jdeme cestou náročnějších a drzejších titulů a je dobré, že máme oporu právě v takovém souboru. Můžete prozradit, co chystáte na příští sezónu? Na co se můžeme těšit? Sezonu začneme sociální groteskou současné německé dramatičky Felicie Zellerové Klub outsiderů – takový ostrý pohled na lidskou napapanost, druhým titulem je Čekání na Godota, to netřeba příliš představovat. Stejně tak známou hru Martina McDonagha Osiřelý západ. Dalším titulem bude Horváthova hra Kazimír a Karolína – mám pocit, že Horváth tu hru, která se odehrává na mnichovské pivní slavnosti Octoberfest, psal o dnešní Stodolní. To vnitřní spojení (a ne zcela náhodné) je tak přesné, že je zkrátka třeba ji v Ostravě uvést. A sezónu zakončíme volnou komediální jízdou na motivy Dumasových Tří mušketýrů. Za rozhovor děkuje Martina Foretová Pavlunová


ČINOHRA

Focus: Petr Bezruč Theatre

Fokus: Bezruči

AUDIENCE

AUDIENCE

Divadlo Petra Bezruče Ostrava

Petr Bezruč Theatre, Ostrava režie directed by Štěpán Pácl a kol. and collective

WED 21 May 10.00 pm + FRI 23 May 10.30 pm + SAT 24 May 3.00 pm Konvikt > circus tent ST 21. 5. 22:00 + PÁ 23. 5. 22:30 + SO 24. 5. 15:00 Konvikt > šapitó

Drama

Václav Havel


UNCLE VANYA

Divadlo Petra Bezruče Ostrava Petr Bezruč Theatre, Ostrava překlad translation Leoš Suchařípa dramaturgie dramaturgy Daniela Jirmanová scéna stage design Pavla Kamanová kostýmy costumes Daniela Klimešová hudba music Jakub Kudláč režie directed by Štěpán Pácl premiéra 13. 12. 2013 premiere 13 December 2013 osoby a obsazení characters and cast Serebrjakov, profesor v penzi Serebryakov, a retired university professor Norbert Lichý Jelena, jeho žena Yelena, his wife Markéta Haroková Soňa, jeho dcera z prvního manželství Sonya, Serebryakov's daughter from his first marriage Pavla Gajdošíková Vojnická, vdova po tajném radovi Voynitskaya, the widow of a privy councillor Marcela Čapková Ivan Vojnickij, její syn Ivan Voynitsky, her son Přemysl Bureš Astrov, lékař Astrov, country doctor Tomáš Dastlík Tělegin, zchudlý statkář Telegin, an impoverished landowner Dušan Urban Marina, chůva Marina, an old nurse Kateřina Krejčí hlídač, 1. sluha, 2. sluha, vesničané watchman, 1st servant, 2nd servant, villagers Michal Sedláček, Josef Jelínek

ČT 22. 5. 19:00 Moravské divadlo

STRÝČEK VÁŇA

THU 22 May 7.00 pm Moravian Theatre

A. P. Čechov A. P. Chekhov


Fokus: Bezruči Focus: Petr Bezruč Theatre ČINOHRA Drama

Strýček Váňa patří k vrcholům Čechovovy tvorby. V této hře plné skepse, hořkosti, ale i humoru se odráží nejen čas konce jedné epochy, ale také čas tušení nejistoty a rozporů nadcházejícího 20. století. Zároveň je Strýček Váňa titulem, v němž se střetávají různé žánry: na jedné straně je komedií se záblesky grotesky i poezie, na straně druhé zde můžeme nalézt náznaky absurdního existenciálního dramatu a tragických situací. Právě mísení těchto rovin se podařilo vystihnout také režisérovi Štěpánovi Páclovi, který inscenaci Strýčka Váni obdařil příznačným podtitulem „Veselá tragédie s příchutí vodky“. Děj se odehrává na zapadlém venkovském statku, kam přijíždí penzionovaný profesor Serebrjakov se svou mladou a vyzývavou manželkou Jelenou. Na statku hospodaří bratr profesorovy první ženy Vojnickij (strýček Váňa) a Soňa, Serebrjakova dcera z prvního manželství. Návštěva honorace z města obrátí zaběhnutý chod hospodářství naruby a před diváky se rozehraje variace na téma zmarněného života na ruské provincii konce 19. století. Ovšem Páclův groteskně-poetický souboj vášní, sebeklamů, rozbitých iluzí, nenaplněných nadějí a neopětovaných lásek není návratem do minulosti, ale podává působivý nadčasový obraz člověka, který touží po obyčejném štěstí.


Uncle Vanya belongs to the cream of the crop of Chekhov's plays. This play full of scepticism, bitterness but also humour reflects not only the end of one era but also the felling of insecurity and conflicts of the upcoming 20th century. At the same time, Uncle Vanya is a play where different genres meet: on one hand, it is a comedy with bits of slapstick and poetry but on the other hand, we can find hints of absurd existential drama there as well as tragic situations. It is actually the mixing of these layers that is well captured by the director Štěpán Pácl, who gave the production of Uncle Vanya a well-fitting subtitle “A vodka flavoured funny cheerful tragedy”. The plot is set in an obscure country farm house where a pensioned professor Serebryakov comes with his young and provocative wife Yelena. The farm house is run by professor first wife's brother Voynicky (Uncle Vanya) and Sonia, Serebryakov's daughter from the first marriage. The visit of the nobs from the city turns the routine life of the farmstead upside down and the audience witness variation on the theme of wasted life in the Russian province of the end of the 19th century. However, Pácl's grotesque yet poetic clash of passions, self-deceit, broken illusions, unfulfilled hopes and unreciprocated affections is not a comeback to the past but it presents an impressive and timeless image of a man who desires to find an everyday happiness.


Fokus: Bezruči Focus: Petr Bezruč Theatre ČINOHRA Drama

Čechovův klasický psychologický konflikt o smyslu lidského života, jeho promarnění, obětování se a neopětované lásce se v podání ostravského divadla proměnil ve skrumáž emocí, v expresivní grotesku napjatou mezi naturalismem až k absurdnímu dramatu a našponovanou autorskou vizí. Strýček Váňa u Bezručů, to je herecká smršť, přehlídka grandiózní práce s napětím vykresleném do nejmenších detailů – od věčného zakopávání o skrčený koberec až po práci s proklatě nízko položenými reflektory. Martin Jiroušek: Překvapivý, strhující Strýček Váňa u Bezručů: Výbušná autorská jízda s mistrovským herectvím. Ostravan.cz, 14. 12. 2013 Z pod slupky grotesky a absurdity se v Páclově režijním pojetí postupně obnažují obyčejné lidské příběhy. Navíc funkčně mísí přísně udržovanou, byť rozmanitou stylizaci postav s jemně načrtávaným poetickým rukopisem. Kostýmy Daniely Klimešové evokují období 50. a 60. let minulého století, scénu Pavly Kamanové tvoří centrální pokoj s oprýskanými stěnami vymalovanými dekorativními válečky. (...) Herci používají minimum rekvizit a režisér jim napomáhá propracovaným svícením – pomocí hry stínů dokresluje nálady a vytváří až jakési zhmotnění momentálních pocitů jednotlivých hrdinů. Pácl akcentuje zejména konflikt Ivana Vojnického (strýčka Váni) a profesora Serebrjakova, který přijíždí do skomírajícího domu rodiny zemřelé manželky, aby všechny přítomné přesvědčil o nutnosti prodat majetek. Norbert Lichý „ďábelsky rafinovaně“ ztvárnil rozmařilého profesora jako zákeřného lotra, který tyranizuje okolí svými požadavky. Proti němu pak stojí strýček Váňa, jehož Přemysl Bureš vykreslil v záměrně co nejcivilnější poloze. Zpočátku dění kolem sebe pouze s náznakem vnitřního zneklidnění pozoruje, k prudké proměně dochází, když se bláznivě zamiluje do Jeleny. Jako by v něm toto vzplanutí probudilo proud dávné mladické energie a s dětskou radostí se jako blázen houpe na houpačce, která pokoj náhle změní v sad. Pavla Bergmannová: Marnost proměněná v naději. Divadelní noviny, 23. 1. 2014


Chekhov's typical psychological conflict of the meaning of life, his wasting, sacrifice and unrequited love performed by the ensemble from Ostrava turned a scrum of emotions into an expressive slapstick tensed among naturalism and absurd drama and tightened authorial vision. Uncle Vanya is acting flurry, a festival of magnificent work with suspense depicted into the tiniest details – from the constant tripping over a rug to the work with damn low set spotlights. Martin Jiroušek, Ostravan.cz, 14 December 2013 Pácl's direction uncovers the shell of slapstick and absurdity to reveal the ordinary human stories presented in this play. Moreover, it cleverly combines the varied stylization of the characters with lightly outlined poetics. (…) The actors use minimum props and the director helps them with sophisticated lighting – with the play of shades, he perfectly completes moods and creates certain objectification of the actual feelings of the individual protagonists. Pavla Bergmannová, Divadelní noviny, 23 January 2014


Drama

ČINOHRA

Focus: Petr Bezruč Theatre

Fokus: Bezruči


L'ÉCUME DES JOURS (MOOD INDIGO)

Divadlo Petra Bezruče Ostrava Petr Bezruč Theatre, Ostrava dramatizace dramatization Petr Maška dramaturgie dramaturgy Daniela Jirmanová scéna stage design Lucie Labajová kostýmy costumes Eva Jiřikovská pohybová spolupráce choreography cooperation Hana Košíková režie directed by Anna Petrželková premiéra 14. 12. 2012 premiere 14 December 2012 osoby a obsazení characters and cast Colin Colin Ondřej Brett Chloé Chloé Tereza Vilišová Chick Chick Josef Jelínek Alise Alise Sylvie Krupanská / Tereze Richtrová Nicolas Nicolas Lukáš Melník kněz, ředitel, razie priest,director, raid Dušan Urban doktor, razie, Jean-Sol Partre doctor, raid, Jean-Sol Partre Michal Sedláček myška little mouse Pavla Gajdošíková hlas Jean-Sol Partra Jean-Sol Partre's voice Přemysl Bureš Pěna dní – kultovní román francouzského spisovatele, trumpetisty, jazzmana a bohéma Borise Viana – byl na česká jeviště převeden už mnohokrát. Titul z konce čtyřicátých let ovšem v poslední době zažívá nezvyklou vlnu nejen divadelního znovuobjevování. Jednou ze zdařilých adaptací je i nápaditá poetická inscenace, kterou na konci roku 2012 v ostravském Divadle Petra Bezruče pohostinsky nastudovala talentovaná Anna

PÁ 23. 5. 16:30 + SO 24. 5. 11:00 S-Cube

PĚNA DNÍ

FRI 23 May 4.30 pm + SAT 24 May 11.00 am S-Cube

Boris Vian


Drama

ČINOHRA

Focus: Petr Bezruč Theatre

Fokus: Bezruči


Petrželková. Režisérka, která u Bezručů již dříve zaujala svým netradičním pojetím Shakespearova Romea a Julie, vyšla z dramatizace Petra Mašky. Ten akcentoval hlavní dějovou linii Vianova románu a scénář vystavěl na zobrazení životních osudů dvou mladých přátel – bohatýrského snílka Colina, pro kterého je práce synonymem pro smrt všech duševních procesů, a Chicka, inženýra ubíjeného nudnou a finančně nedostatečně oceněnou prací. Ty pak prolíná s jejich vztahy s krásnými a oduševnělými dívkami Chloé a Alise, které vyústí do krutého konce jejich společného snu o šťastném životě. Smutný příběh o lásce, obětování i posedlosti je plný fantazie a zvláštních situací a režisérka jej – za vydatné spolupráce výtvarnice Lucie Lobajové – okořenila jazzem a tancem, který hlavní postavy i autor předlohy tolik milovali. Jejich hravě výtvarný rukopis si se surreálnou poetikou románu rozumí zcela nenuceně. L'Écume des Jours (also called Foam of the Days, Froth of the Daydream, Mood Indigo, or Foam of the Daze) – the cult novel of the French writer, trumpeter, jazzman and bohemian Boris Vian – was staged on the Czech theatres stages many times before. Lately, the novel from the 40s has enjoyed a great wave of rediscovering not only on stage. One of the successful adaptations is an original poetic production directed by the talented Anna Petrželková who produced this play as a guest director at the Petr Bezruč Theatre at the end of 2012. The director caught the attention of the audience also when she directed a very original production of Shakespeare's Romeo and Juliet. Petrželková based the new adaptation on dramatization of Petr Maška who accented the main plot line of Vian's novel and build the screenplay on the life events of the young friends – a hero dreamer Colin for whom the work is the synonym of death of all spiritual processes and Chick – an engineer dying of boredom and underpayment at work. He then infuses these with the relationships with the beautiful and soulful girls Chloé and Alise which then lead to a cruel end of their collective dream about happy life. A sad story about love, self-sacrifice and obsession is full of fantasy and interesting situations which the director – with a great help of the stage designer Lucie Lobajová – spiced up with jazz and dance which was so typical for the characters as well as the playwright. Their playful artistic thumbprint understands the surreal poetic in a very natural way.


Fokus: Bezruči Focus: Petr Bezruč Theatre ČINOHRA Drama

Klasický román kultovního francouzského autora Borise Viana trochu klame tělem – pro režisérku Annu Petrželkovou jde však o ideální materiál. Poetická hříčka, která se z nezávazného žertování, jímž líčí bezstarostný život francouzské intelektuální mládeže (včetně úcty k filozofovi „Jean-Sol Partrovi“), promění v drásavý příběh o tragické lásce, těžké nemoci a chudobě, vychází v ostravském Divadle Petra Bezruče na výbornou... Petrželková se do divadla vrátila po dynamické inscenaci Shakespearova Romea a Julie tentokrát s křehčím materiálem. K poeticky „francouzské“ látce ji to táhne déle: podobně laděná inscenace Jules a Jim v brněnské Redutě však ještě trpěla nedostatky, které se režisérce u Pěny dní už podařilo vyladit. Scéně vévodí obří vana a prostor uprostřed se podle potřeby mění v taneční parket nebo kluziště. Jako vždy excelentní dvojici předních hereček – Terezu Vilišovou a Sylvii Krupanskou – doplňují dvě mužské posily souboru Ondřej Brett a Josef Jelínek. Svižná, laskavá, milá podívaná. Vojtěch Varyš: Pěna dní. Týden, 7. 1. 2013

Dramatizaci připravil Petr Maška, režírovala Anna Petrželková, jejíž hravě výtvarný režijní rukopis si se surreálnou poetikou románu rozumí zcela nenuceně. Napůl snový příběh dvou mileneckých dvojic, jednoho sluhy a jedné myšky zasadila spolu se scénografkou Lucií Labajovou na zvláštní zimní stadion: na jevišti je „ledová“ plocha, za bílomodrými mantinely se zvedá prudká dvoustupňová dřevěná tribuna zvolna přecházející v byt s vanou a hnědou tapetou se zlatým dekorem. Na stěně bytu visí obvyklé stadionové propriety – tlampače a obří hodiny, které (poněkud nevypočitatelně) odměřují čas. (…) Režisérka Anna Petrželková zahrnuje obecenstvo spoustou nápaditých metafor a obrazů, jimiž coby symbol nemoci hrdinky Chloé prostupují nejrůznější podoby květu. Ostravská Pěna dní v ellingtonovském rytmu je o poznání hlubší, než se na první pohled jeví. Pocit tísnivosti jí prostupuje podobně, jako když Colina a Chloé na okraj jeviště tlačí přibližující se mantinel a závěrem zní nehladivý acid jazz. Michal Zahálka: Do Viana se v Ostravě prodírá současnost. Postavy se potýkají s manažery i s exekucí. Hospodářské noviny, 13. 1. 2013


The director Anna Petrželková provides the audience with many innovative metaphors and images, with a shape of flower pervading all of them as the symbol of Chloé's disease. The Écume de Jours in Ellington's rhythm is much deeper than it looks at the first site. The feeling of oppressiveness predominates just like when Colin and Chloé are pushed to the edge of the stage by a barrier to the rough sound of acid jazz. Michal Zahálka, Hospodářské noviny, 13 January 2013 Petrželková comes back to the theatre after the dynamic production of Shakespeare's Romeo and Juliet this time with more fragile material. The “French” poetics seems to attract Petrželková: the production has a similar mood to Jules and Jim at Reduta Theatre in Brno, however in L'Écume des Jours, she has succeeded in removing the deficiencies that the Jules and Jim had. The stage is dominated by a big bath and the space is changing from dance stage to ince-skating rink. As always amazing duo of female protagonists – Tereza Vilišová and Sylvie Krupanská – are accompanied by two men assets Ondřej Brett and Josef Jelínek. Brisk, warm and nice spectacle. Vojtěch Varyš, 7 January 2013


Fokus: Bezruči Focus: Petr Bezruč Theatre ČINOHRA Drama

Anna Petrželková (*1984) vystudovala divadelní režii na VŠMU v Bratislavě v ročníku Petra Mikulíka. Absolvovala inscenacemi Heda Gablerová (2007) a Casablanca /mezi supy/ (2008). Hned po dokončení studia začala intenzivně působit na českých a slovenských profesionálních scénách. Spolupracuje zejména s brněnskými divadly: s Divadlem v 7 a půl – Svíce dohořívají (2008), s Divadlem Polárka – Starořecké báje a pověsti (2010) a Manon Lescaut (2011), s HaDivadlem – Marx Bros. (2010) a reFrankenstein (2013), s Divadlem Husa na provázku – Kde Shakespeare můj? (2011), Tichý Tarzan (2012) nebo P.Š.T. aneb Pohádkáři (2013), případně s Redutou – Jules a Jim (2012). Výraznou pozornost na sebe strhla také díky ostravským režiím Cenci (2010, Národní divadlo moravskoslezské), Romeo a Julie (2011) a Pěna dní (2012), obě uvedeny v Divadle Petra Bezruče. Pravidelně se vrací také do Zlína, kde na Malé scéně režírovala Nebezpečné vztahy (2009) a v Městském divadle pak tituly Blanche a Marie (2011) a Kabaret Astragal (2013). V Praze spolupracuje zejména s divadlem A Studio Rubín – Svrbí (2009) a Error (2012) a se Švandovým divadlem – Mein Kampf (2012) a Idioti (2014). Její práci znají i diváci olomouckého Divadla na cucky (Vyčištěno, 2010). Na Slovensku režírovala v roce 2009 inscenace Kazimír a Karolína (Mestské divadlo Žilina) a Nora (Štátne divadlo Košice – nominace na Objev roku v rámci slovenských divadelních cen Dosky 2010). Režijní rukopis talentované Anny Petrželkové je velmi bohatý a energický. Režisérka přináší vizuálně syté výpovědi, ve kterých ovšem nerezignuje na promyšlený výklad a plastičnost situací. Opírá se o stylizaci a groteskní prvky, hledá skryté významy a často také vytváří mnohovrstevnaté a proměnlivé metafory, kterým přiřazuje význam herecká akce. Anna Petrželková byla v letech 2011 a 2012 nominovaná na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku.


Anna Petrželková (b. 1984) studied theatre direction at the Academy of Performing Arts in Bratislava in Petr Mikulík's class. She graduated with the production of Hedda Gabler (2007) and Casablanca /Among Vultures/ (2008). Rigth after the graduation, she started to work intensively at Czech and Slovak professional theatre scenes. She works mainly with Brnobased theatres: with Theatre at Half Past Seven – The Candles Fade (2008), with the Polárka Theatre – The Ancient Greek Myths (2010) and Manon Lescaut (2011), with HaDivadlo Theatre – Marx Bros. (2010) and reFrankenstein (2013), with the Goose on a String Theatre Where is my Shakespeare? (2011), Quiet Tarzan (2012) or P.S.T.! (Post Shock Therapy). (2013), or with Reduta theatre – Jules and Jim (2012). She also caught the attention of the general public thanks to direction of Cenci (2010) in the National Moravian-Silesian Theatre, Romeo and Juliet (2011) and L'écume des Jours (2012), both staged at the Petr Bezruč Theatre. She also regularly comes back to Zlín where she directed Les Liaisons Dangereuses at the Malá Scéna Theatre (2009) and Blanche and Marie (2011) and Cabaret Astragal (2013) at the Zlín City Theatre. In Prague, she cooperates mainly with A Studio Rubín Theatre – Itching (2009) and Error (2012) and with Švanda Theatre – Mein Kampf (2012) and Idiots (2014). Her work is also known to the Na cucky Theatre in Olomouc (Cleansed, 2010). In Slovakia she directed in 2009 the production of Kazimír and Karolína (City Theatre Žilina) and Nora (State Theatre Košice – nominated for the Newcomer of the Year at the Dosky Award 2010). The directorial style of the talented Petželková is very rich and energetic. The director presents visually intense confessions but she does not ignore the thought-out interpretation and three-dimensionality of the situations. She works with stylization with grotesque elements, looks for hidden meanings and often creates multi-layered metaphors that are elaborated by the actors' action. In 2011 and 2012, she was nominated for the Alfred Radok Award in the category of The Talent of the Year.


Fokus: Bezruči Focus: Petr Bezruč Theatre ČINOHRA Drama

Daniel C. Jackson

MŮJ ROMANTICKÝ PŘÍBĚH MY ROMANTIC HISTORY

Divadlo Petra Bezruče Ostrava Petr Bezruč Theatre, Ostrava překlad translation Jakub Škorpil úprava text editing Ilona Smejkalová, Daniel Špinar dramaturgie dramaturgy Ilona Smejkalová výprava a kostýmy stage design and costumes Lucia Škandíková hudební výběr music supervision Daniel Špinar režie directed by Daniel Špinar premiéra 27. 9. 2013 premiere 27 September 2013 osoby a obsazení characters and cast Tom, 31 let Tom, 31 years Ondřej Brett Amy, 33 let, přítelkyně Toma Amy, 33, Tom's girlfriend Tereza Vilišová Alison, 32 let, bývalá přítelkyně Toma Alison, 32, Tom's ex-girlfriend Sylvie Krupanská / Petra Kocmanová j. h. as a guest Calvin, 33 let, bývalý přítel Amy Calvin, 33, Amy's ex-boyfriend Lukáš Melník / Albert Čuba j.h. as a guest Saša, 34 let, kolegyně Toma a Amy, přítelkyně Calvina Sasha, 34, Tom and Amy's colleague, Calvin's girlfriend Markéta Haroková


SO 24. 5. 19:30 + NE 25.5. 11:00 S-Cube SAT 24 May 7.30 pm + SUN 25 May 11.00 am S-Cube

Hořká komedie mladého skotského dramatika D. C. Jacksona pojednává s humorem, ale i zamyšlením o fenoménu singles – tedy o nezadaných třicátnících, kteří marně hledají ideálního životního partnera. Pod slupkou zábavného příběhu jednatřicetiletého Toma a jeho o dva roky starší kolegyně ze zaměstnání Amy, kteří spolu po firemním večírku začnou tak trochu nečekaně chodit, se ovšem ukrývá originální vztahová tragikomedie s poněkud překvapivým rozuzlením.

K Bezručům se pak po více jak pětileté přestávce vrátil režisér Daniel Špinar, který společně s hostující dramaturgyní Ilonou Smejkalovou Jacksonův brilantními dialogy napsaný text – vzdáleně připomínající variaci na Deník Bridget Jonesové – upravil pro pětici skvělých ostravských herců, kteří v hereckém koncertu ztvárňují celkem šestnáct autorem předepsaných postav.


Fokus: Bezruči Focus: Petr Bezruč Theatre ČINOHRA Drama

Hra Můj romantický příběh měla světovou premiéru v roce 2010. Inscenace zazářila na edinburském festivalu, získala hlavní cenu a následně se hrála před vyprodanými hledišti londýnského Bush Theatre. Neobyčejně úspěšná je také v mezinárodním měřítku, po premiérách v Austrálii, Německu, Řecku, Srbsku, Slovinsku, Švédsku, USA i Česku se připravují uvedení ve Francii, Číně či Japonsku. Za excelentní ztvárnění role Amy získala herečka Tereza Vilišová Cenu Alfréda Radoka 2013 a Cenu Thálie 2013 za nejlepší ženský herecký výkon loňského roku. Inscenace pak byla nominována na Cenu Marka Ravenhilla za nejlepší českou divadelní inscenaci nového dramatického textu. A bitter comedy written by a young Scottish playwright D. C. Jackson humorously yet thoughtfully explores the phenomenon of Singles – the single thirty-something men and women who in vain look for their ideal life partner. Under the shell of a funny story of thirty-one year old Tom and two years older work colleague Amy, who start quite unexpectedly dating after a company party, we can find an original relationship tragicomedy with quite surprising denouement. After a five-year break, the director Daniel Špinar came back to the Petr Bezruč Theatre together with guest dramaturge Ilona Smejkalová and Jackson's brilliantly written dialogues – remotely resembling the Bridget Jones's Diary. The creative team edited the play for 5 great actors from Ostrava, who portray 16 characters written by the author. The play My Romantic History was premiered in 2010. The production met with great success at the festival in Edinburg, it was awarded the main prize and then it was performed in front of the sold out Bush Theatre. It is remarkably successful all over the world; after the premieres in Australia, Germany, Greece, Serbia, Slovenia, Sweden, USA and the Czech Republic, it is now prepared to be staged also in France, China or Japan. Tereza Vilišová was awarded The Best Female Performance of the Year 2013 at the Alfred Radok Award and Thalie Award for her excellent performance of Amy. The production was nominated for the Mark Ravenhill Award for the best Czech theatre production of a new dramatic text.


Režisér Dan Špinar pak dokazuje, jak důsledně umí pracovat s herci. Již od počátku je nechal nasadit téměř zběsilé groteskní tempo, kdy v plném fyzickém nasazení kombinují slovní humor se situačním, v ostrých, téměř filmových střizích přecházejí z monologů do dialogů s reálnými partnery na jevišti, případně s imaginárními postavami, z nichž některé zároveň také sami ztvárňují. Nezatěžuje je zbytečnými převleky kostýmů a nechává je pohybovat se na jednoduché náznakové scéně s hlubokým průhledem, kterou díky světelným změnám, pohotovému použití několika židlí a drobných rekvizit dynamicky proměňují z kancelářské budovy v diskotéku, bar, byty obou singlů či různé další prostory a místa (…). Tvůrci ovšem nezbavili inscenaci ani ironického podtextu a v závěrečné části, kdy se oba hrdinové snaží řešit nečekané otěhotnění Amy, se atmosféra dokonce posune do vážné polohy, dynamické výkony herců se ztiší a zcivilní a konflikt vyústí v poměrně nečekaný závěr. Bezruči tentokrát tolik neexperimentují, ale pod taktovkou velmi zručného dirigenta nabízejí dokonalý herecký koncert, který od prvního okamžiku vtáhne diváka do hry. Koncert, který pobaví a který je zároveň citlivou analýzou jednoho podstatného sociologického fenoménu současnosti. Pavla Bergmannová: Roztoužená romantika. Divadelní noviny, 31. 10. 2013

Ironizující jevištní metafory, téměř doslovné „konzumace sexu“, pohybové kreace znázorňující vnitřní procesy při vstřebávání šokujících informací vyvolávají sice salvy smíchu, ale zároveň mrazí diváky v okamžiku, kdy po odeznění prvotního dojmu všem dojde, o co vlastně jde… Tématem hry ale nejsou jen na lásku chudé partnerské vztahy, ale ve druhém, hlubším a svým způsobem i důležitějším plánu je nastíněna politováníhodná citová vyprázdněnost velké části dnešní mladé a střední generace, a strach z navázání vážného vztahu a založení rodiny. Ladislav Vrchovský: Můj romantický příběh odhaluje strachy dnešní mladé generace. ČRo Vltava – Mozaika, 20. 11. 2013


Fokus: Bezruči Focus: Petr Bezruč Theatre ČINOHRA Drama

The ironic stage metaphors, almost literal “sex consummation”, physical creation expressing internal processes while dealing with shocking information provoke bursts of laughter in the audience but at the same time, they give them shivers when the first joke vanishes and they reveal what is really going on… The theme of the play is not only the love-less relationships but there is also a much deeper level which studies the regrettable emptiness of feelings of a great number of today's young and middle-aged people, their fear from entering a serious relationship and founding a family. Ladislav Vrchovský, ČRo Vltava – Mozaika, 20 November 2013


Dan Ĺ pinar proves how consistently he can work with the actors. From the very beginning he lets them use a furious and grotesque pace when they, with full physical drive, combine word humour with the situational one and in sharp almost film-like cuts, they move from monologues to dialogues with real partners or imaginative ones that they also interpret. Pavla BergmannovĂĄ, DivadelnĂ­ noviny, 31 October 2013


Fokus: Bezruči Focus: Petr Bezruč Theatre ČINOHRA Drama NE 25. 5. 15:00 Konvikt > šapitó

SUN 25 May 3.00 pm Konvikt > circus tent

BEZRUČI!!! BEZRUČI!!! Debata s tvůrci a herci Divadla Petra Bezruče Ostrava. A discussion with the creative team and actors of the Petr Bezruč Theatre, Ostrava.

Divadelní Flora Olomouc 2014 > II  

Fokus: Bezruči (Strýček Váňa, Pěna dní, Můj romantický příběh)

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you